18 C 208/2019

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl samosoudkyní JUDr. Editou Votočkovou ve věci Žalobkyně a): právnická osoba , IČO sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení , anonymizováno . sídlem adresa žalobce b) celé jméno žalovaného , datum narození bytem adresa žalovaného zastoupený advokátem anonymizováno jméno jméno sídlem adresa proti žalovanému 1): celé jméno žalovaného , datum narození bytem adresa žalovaného zastoupený advokátem anonymizováno jméno jméno sídlem adresa žalované 2): právnická osoba , IČO sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení , anonymizováno . sídlem adresa pro: podle části v. o. s. ř. o nahrazení nálezu správního orgánu

I. Řízení se co do nároku žalobkyně a), jímž se domáhá nahrazení výroku I. a II. nálezu Finančního arbitra České republiky ze dne 30.7.2019 č.j. FA/SR/ZP [číslo] 2018 ve znění rozhodnutí o námitkách ze dne 30.10.2019, č.j. FA/SR/ZP [číslo] 2018 v rozsahu určení neplatnosti smlouvy a nároku na vydání bezdůvodného obohacení ve výši 132 400 Kč včetně příslušenství zastavuje.

II. Žaloba žalobce b) s tím, aby byl nahrazen výrok II. a III. nálezu Finančního arbitra České republiky ze dne 30.7.2019 č.j. FA/SR/ZP [číslo] 2018 ve znění rozhodnutí o námitkách ze dne 30.10.2019 č.j. FA/SR/ZP [číslo] 2018 v tom rozsahu, že žalovaná 2) je povinna zaplatit žalobci b) částku 146 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 125 600 Kč od 24.6.2019 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

1. Žalobce b) se na základě podané žaloby domáhal vydání bezdůvodného obohacení a to z důvodu neplatné smlouvy, kterou se žalovanou 2) uzavřel, jedná se o pojistnou smlouvu [číslo] tato smlouva byla uzavřena dne 27.6.2011 na dobu 30 let, nedílnou součástí této pojistné smlouvy se staly všeobecné pojistné podmínky s konečným [číslo] doplňkové pojistné podmínky s konečným [číslo]. Tato pojistná smlouva dosud nezanikla. Stejně tak jako v tomto řízení, tak v řízení před finančním arbitrem žalobce b) namítal neplatnost předmětné smlouvy z důvodu toho, že předmětná smlouva trpěla vadami a to zejména od neurčitosti, rozsahu pojistného plnění z důvodu neurčitosti pojmu kapitálová hodnota a její tvorba, vše ve smyslu článku 2.5 doplňkových pojistných podmínek, dále neurčitosti ujednání o nákladech a poplatcích (článek 2.6 všeobecných pojistných podmínek), kdy ani ze smlouvy, ani ze smluvní dokumentace nelze zjistit, jaké náklady a poplatky, zejména tedy počáteční a správní náklady, budou na vrub kapitálové hodnoty strhávány. To vše má dle názoru žalobce b) vliv na to, že je neurčité i ujednání o rozsahu pojistného plnění a tudíž nebyla splněna jedna z náležitostí pojistné smlouvy, právě specifikace rozsahu pojistného plnění. Žalobce b) absolvoval řízení před finančním arbitrem, kdy byl vydán nález č.j. FA/SR/ZP [číslo] 2018 ze dne 30.7.2019 ve znění rozhodnutí o námitkách ze dne 30.10.2019, č.j. FA/SR/ZP [číslo] 2018, který výrokem I. určil, že pojistná smlouva je neplatná, výrokem II. určil, že žalovaná 2) je povinna zaplatit žalobci b) částku 20.400 Kč, výrok III. Návrh žalobce b) ve zbývající části zamítl a výrokem IV. uložil žalované 2) zaplatit sankci dle § 17a zákona o finančním arbitrovi. Pokud se týká žalobce b), ten s rozhodnutím nesouhlasí a před zdejším soudem napadá výrok II a III. rozhodnutí finančního arbitra ve znění rozhodnutí o námitkách. Žalobce b) napadá nález arbitra pro vadné zúčtování plnění z neplatné pojistné smlouvy ve smyslu § 457 zák. 40/1964 Sb., dále z důvodu nepřiznání zákonného úroku z prodlení, z důvodu nesprávného vyhodnocení námitky nemravnosti, kterou vůči námitce promlčení vznesl a konečně pro nedostatečné zjištění a nesprávné vyhodnocení předložených důkazů prokazujících úmysl žalované 2) se bezdůvodně obohatit. Žalobce b) odkazuje na judikaturu k zúčtování a to zejména rozsudek Nejvyššího soudu ČR č.j. 29 Odo 52/2002, a rozsudek Městského soudu v Praze spisová značka 14Co 195/2020 a rovněž i již citovaný rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 spisová značka 19C 33/2018, který se zabýval právě způsobem zúčtování. V případě, že finanční arbitr zúčtovává pouze nepromlčené období, pak porušuje principy právě toho citovaného judikátu a ve smyslu tady toho žalobce b) tvrdí, že zúčtování bylo provedeno nesprávně a soudu zaslal správné vyúčtování podle toho tak, aby to korespondovalo právě s předmětným rozhodnutím Nejvyššího soudu ČR. Pokud se týká části pojistného, které bylo na pojistnou smlouvu zaplaceno a které by i dle předloženého zúčtování mělo být promlčeno, pak žalobce b) namítá, že tedy námitka promlčení, která byly vznesena v průběhu řízení před finančním arbitrem ze strany žalované 2), je nemravná, žalobce b) poukazuje na to, že finanční arbitr se pouze formálním způsobem vyjádřil k námitce a shledal ji rozpornou s dobrými mravy, žalobce b) dále poukazuje na to, že okolnosti, za kterých byla ta předmětná smlouva uzavřena v roce 2011, kdy již existoval zákon na ochranu spotřebitele a kdy tedy existovaly předpisy, kdy žalovaná 2) měla mít zřízený kontrolní orgán tzv. oddělení compliance, jedná se o povinnost řídit efektivně řídící kontrolní systém v souladu s § 7 zákona o pojišťovnictví a v souladu s vyhláškou ČNB [číslo] tak bylo povinností žalované 2), aby zřídila tento kontrolní orgán, který měl bdít nad dodržováním požadavků stanovenými právními předpisy a postupy stanovenými vnitřními předpisy a zejména tedy měl akceptovat a aprobovat doporučení ČNB jakožto dohledového orgánu. Z tohoto důvodu je žalobce b) přesvědčen, že žalovaná 2) od samého počátku musela mít vědomost o tom, že porušuje zákon, že porušuje úřední sdělení ČNB, kdy tedy neoprávněně účtovala poplatky a náklady, které si se žalobcem b) nesjednala. Žalobce b) je přesvědčen, že žalovaná 2) od počátku jednala úmyslně a to s vědomím zkracovat plnění v případě plnění ze smlouvy, účtovat neoprávněně poplatky, které si nesjednala. Nerespektovala úřední sdělení, nerespektovala ani právní závěry finančního arbitra, který od roku 2014 opakovaně vyzýval žalovanou k ústním jednáním, v rámci kterých byla opakovaně žalovaná 2) upozorňována na to, že pojistné smlouvy jsou ze strany finančního arbitra shledávány jako neplatné. Jedná se tedy o nepoctivé jednání ve smyslu § 6 NOZ. Žalobce b) proto soudu navrhl, aby nález finančního arbitra nahradil tak, že žalovaná 2) je povinna zaplatit žalobci b) částku 146 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 125 600 Kč od 24.6.2019 do zaplacení.

2. Žalovaná 2) oproti tomu sporovala důvody podané žaloby, když tvrdila, že pojistná smlouva je platná, neboť žalobce b) byl před uzavřením smlouvy seznámen se všemi zákonem vyžadovanými dokumenty a měl dostatek času seznámit se jak s pojistnou smlouvou, tak i s pojistnými podmínkami a to včetně obchodních podmínek. Uvedla, že žalovaný nárok není oprávněný, protože veškeré plnění, které žalobce b) mohl získat, již získal v řízení u finančního arbitra, přičemž dokonce získal i více, a to proto, že v tomto řízení lze vlastně co do nepromlčené částky posuzovat a přiznat pouze plnění žalobce b) do data 28.6.2017, neboť následující dvě zaplacená pojistná plnění z 11.7.2018 a 24.7.2018 nemohla být předmětem správního řízení před finančním arbitrem a tudíž je nelze projednat ani v tomto řízení podle části V o.s.ř. Dále tvrdil, že v předmětné věci je namístě se nejprve zabývat otázkou promlčení, tato námitka byla vznesena ze strany žalované 2) a Nejvyšší soud ČR standardně ve své ustálené judikatuře říká, že je namístě nejprve řešit z důvodu efektivnosti řízení právě otázku promlčení a až poté se zabývat dalšími tvrzeními, která se týkají detailů vzneseného nároku. V předmětné věci byla pojistná smlouva uzavřena dne 27.6.2011. Z judikatury Nejvyššího soudu ČR, konkrétně z rozh. sp. zn. 28Cdo 2598/2020 vyplývá, že námitky, které byly vzneseny proti této pojistné smlouvě, vlastně byly jasné již v době jejího podpisu, a tudíž nebylo namístě váhat a čekat dalších sedm let s tím, až žalobce b) podá návrh k finančnímu arbitrovi. K žalobcem b) tvrzené nemravnosti námitky promlčení žalovaná 2) odkázala na rozhodnutí NS ČR ze dne 27.5.2020, č.j. 23 Cdo 1254/2020-399, kde je uvedeno, že rozpor námitky promlčení s dobrými mravy je pak třeba dovozovat toliko z okolností, za kterých byla námitka promlčení uplatněna, nikoliv z okolností a důvodů, z nichž je dovozován vznik uplatněného nároku. Procesně pak žalovaná 2) namítala, že finanční arbitr řádně v souladu se správním řádem nerozšířil (a v námitkovém řízení již ani rozšířit řádně nemohl) předmět sporu o nově dojité platby na pojistném a přesto automaticky tyto platby při svém rozhodování zohlednil, přestože takový předmět sporu neodpovídal záhlaví nálezu ani rozhodnutí o námitkách.

3. Finanční arbitr ve vyjádření k žalobě plně setrval na svých závěrech učiněných v dané věci, včetně závěru o neplatnosti pojistné smlouvy jako celku s tím, že nelze oddělit neplatná ujednání o nákladech a rizikovém pojistném od ostatních smluvních ujednání a zároveň u zastavovacích výroků odkázal na odůvodnění svého nálezu.

4. Soud nejprve na základě zpětvzetí žaloby žalobkyní a) vůči žalobci b) ze dne 10.3.2021 zastavil výrokem I. řízení v souladu s § 96 odst. 1, 2, 4 o.s.ř., když žaloba byla vzata zpět před prvním jednáním ve věci. Žalobkyně a) se svou žalobou domáhala nahrazení téhož nálezu finančního arbitra č.j. FA/SR/ZP [číslo] 2018 ze dne 30.7.2019 ve znění rozhodnutí o námitkách ze dne 30.10.2019, č.j. FA/SR/ZP [číslo] 2018 a to tak, že nově mělo být soudem rozhodnuto zamítavým výrokem o určení neplatnosti smlouvy a dále o zamítnutí návrhu žalovaného 1) na vydání bezdůvodného obohacení ve výši 132 400 Kč. Soud tak dále projednával pouze žalobu žalobce b) proti žalované 2).

5. Soud dospěl k závěru, že žaloba v projednávané věci byla podána včas (§ 247 odst. 1 o.s.ř.) osobou oprávněnou (§ 246 odst. 1 o.s.ř.) po vyčerpání všech opravných prostředků (§ 247 odst. 2 o.s.ř.), žalobu projednal v mezích, v nichž se žalobce b) domáhal projednání věci před soudem (§ 250f odst. 1 o.s.ř.), dospěl k závěru, že finanční arbitr rozhodl o sporu správně, žaloba je proto důvodná, a rozhodl, jak ve výroku II. tohoto rozsudku uvedeno (§ 250i o.s.ř.), tedy žalobu žalobce b) zamítl. Soud při dokazování vyšel primárně z dokazování provedeného v řízení před finančním arbitrem, když ve smyslu ust. § 250e odst. 2 o.s.ř. vzal za svá skutková zjištění správního orgánu. Vlastní dokazování soud provedl níže označenými listinnými důkazy.

6. Před finančním arbitrem, byla vydána dvě rozhodnutí, jednak nález č.j. FA/SR/ZP [číslo] 2018 ze dne 30.7.2019 a rozhodnutí o námitkách ze dne 30.10.2019, č.j. FA/SR/ZP [číslo] 2018. Finanční arbitr v napadeném nálezu, který byl vydán k návrhu žalobce b) ze dne 15.8.2018 zjistil, že žalobce b) uzavřel se žalovanou 2) dne 27.6.2011 pojistnou smlouvu [číslo] s počátkem pojištění od 1.7.2011 a pojistnou dobou 30 let, s ročním běžným pojistným ve výši 50 000 Kč Smlouvou bylo sjednáno pojištění pro případ smrti nebo dožití s garantovanou pojistnou částkou pro případ smrti 10 000 Kč, s umístěním 40 % běžného pojistného do fondu ropy a energetiky, 40 % běžného pojistného do fondu zlatého a 20 % běžného pojistného do kapitálové hodnoty s garantovanou technickou úrokovou mírou, s umístěním 50 % mimořádného pojistného do fondu ropy a energetiky a 50 % mimořádného pojistného do fondu zlatého. Na základě žádosti žalobce b) došlo následně s účinností od 1.7. 2013 ke snížení běžného pojistného na 6 000 Kč a dále s účinností od 1.7.2015 ke zvýšení běžného pojistného na 6 800 Kč.

7. Dále finanční arbitr zjistil, že žalobce b) uhradil žalované na pojistném celkem 146 000 Kč, poslední platbu provedl 19.12.2017 (2 platby běžného pojistného ve výši 50 000 Kč, 2 platby ve výši 6 000 Kč a 5 plateb ve výši 6 800 Kč). Poslední platbu uhradil žalobce b) dle rozhodnutí o námitkách dne 24.7.2019. Nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by pojištění zaniklo. Finanční arbitr se zabýval obsahem pojistné smlouvy a ujednání obsažených v Doplňkových pojistných podmínkách životního pojištění ve verzi ŽP-VPP-DIM [číslo] a Všeobecných pojistných podmínkách pro životní pojištění ve verzi ŽP-VPP-DIM [číslo] ohledně platnosti smlouvy.

8. Finanční arbitr na základě výše uvedených skutkových zjištění dospěl k právnímu závěru, že ze smluvních ujednání nelze určit konkrétní výši či způsob stanovení nákladů – počátečních a správních – jež měla být žalovaná 2) oprávněna strhávat z běžného pojistného, pročež shledal arbitr tato smluvní ujednání neurčitá, a proto neplatná ve smyslu ust. § 37 odst. 1 obč. zák. Dále finanční arbitr dospěl k závěru, že ze smluvní dokumentace neplyne způsob výpočtu rizikového pojistného. Toto ujednání posoudil arbitr rovněž jako neplatné pro neurčitost podle ust. § 37 odst. 1 obč. zák. Finanční arbitr shledal neplatnost ujednání o počátečních, správních nákladech, rizikovém pojistném a odkupném a s odkazem na ust. § 41 obč. zák. neoddělitelnost těchto ujednání od ostatního obsahu pojistné smlouvy, pročež shledal pojistnou smlouvu neplatnou jako celek. Dále finanční arbitr konstatoval, že žalovaná 2) vznesla námitku promlčení nároku na vydání bezdůvodného obohacení pro případ neplatnosti smlouvy, kterou shledal důvodnou s ohledem k uplynutí subjektivní dvouleté promlčecí doby ve smyslu ust. § 107 odst. 2 obč. zák., když tato počala běžet s ohledem na absolutně neplatnou smlouvu faktickým zaplacením každého pojistného. Pojistné zaplacené před datem 15.8.2016 (více než 2 roky před podáním návrhu k finančnímu arbitrovi), je tak pro uplynutí subjektivní dvouleté promlčecí doby promlčeno. Finanční arbitr neshledal na straně instituce úmysl bezdůvodně se obohatit na úkor žalobce b). Protože finanční arbitr shledal námitku promlčení žalované 2) jako důvodnou, zabýval se tím, jakou částku zaplatil žalobce b) na pojistném za životní pojištění po datu 15.8.2016. Z výpisu pak zjistil, že žalobce b) uhradil 20 400 (3 x 6 800 Kč). Dále pak arbitr zjistil, že žalovaná 2) nabídla k vyrovnání žalobci b) částku přesahující částku, kterou arbitr žalobci b) vypočetl jako bezdůvodné obohacení, s čímž jej při předběžném právním posouzení seznámil. Z tohoto důvodu arbitr považoval přiznání úroků z prodlení za nemravné, neboť žalobce b) mohl již v červenci 2018 obdržet významně vyšší částku než mu arbitr následně přiznal. Vzhledem k tomuto zjištění dospěl finanční arbitr k závěru, že žalobci b) náleží jako bezdůvodné obohacení částka 20 400 Kč.

9. Shora uvedená skutková zjištění finančního byla prokázána rovněž z listiny Přehled zaplaceného pojistného k 28.8.2019, kde je uvedeno, jaká částka k placení byla přesně předepsána a kolik žalobce b) k jakému datu uhradil.

10. Z dalších provedených důkazů nebylo zjištěno ničeho rozhodného pro posouzení věci, soud se proto těmito důkazy v odůvodnění svého rozhodnutí nezabývá a při svém rozhodování z nich nevycházel. Další účastníky označené a soudem neprovedené důkazy, zejména pak výslechy navržených svědků soudem provedeny nebyly pro jejich nerozhodnost, neboť jak je uvedeno dále, soud má za to, že otázka dobrých mravů byla již nadřízenými soudy v obdobných skutkových věcech vyřešena 11. Podle ust. § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění platném a účinném od 1. 1. 2014 (dále jen„ o.z.“) s tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí účinnosti. Podle ust. § 3028 odst. 2 o.z. není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů. Podle § 3028 odst. 3 o.z. není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti. Podle ust. § 3036 o.z. se podle dosavadních právních předpisů až do svého zakončení posuzují všechny lhůty a doby, které začaly běžet přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i lhůty a doby pro uplatnění práv, která se řídí dosavadními právními předpisy, i když začnou běžet po dni nabytí účinnosti tohoto zákona.

12. Právní vztah žalobce b) a žalované 2) z předmětné pojistné smlouvy uzavřené dne 27.6. 2011 se řídí zákonem č. 37/2004 Sb., o pojistné smlouvě, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o pojistné smlouvě“) a zákonem č. 40/1964 Sb., občanským zákoníkem, ve znění platném a účinném do 31. 12. 2013 (též jen„ obč. zák.“).

13. Podle ust. § 457 obč. zák. je-li smlouva neplatná nebo byla-li zrušena, je každý z účastníků povinen vrátit druhému vše, co podle ní dostal.

14. Podle ust. § 107 odst. 1 obč. zák. se právo na vydání plnění z bezdůvodného obohacení promlčí za dva roky ode dne, kdy se oprávněný dozví, že došlo k bezdůvodnému obohacení a kdo se na jeho úkor obohatil. Podle ust. § 107 odst. 2 obč. zák. se nejpozději právo na vydání plnění z bezdůvodného obohacení promlčí za tři roky, a jde-li o úmyslné bezdůvodné obohacení, za deset let ode dne, kdy k němu došlo. Podle ust. § 107 odst. 3 obč. zák. jsou-li účastníci neplatné nebo zrušené smlouvy povinni vzájemně si vrátit vše, co podle ní dostali, přihlédne soud k námitce promlčení jen tehdy, jestliže by i druhý účastník mohl promlčení namítat.

15. Podle ust. § 37 odst. 1 obč. zák. právní úkon musí být učiněn svobodně a vážně, určitě a srozumitelně; jinak je neplatný.

16. Právní úkon je určitý, lze-li jeho obsah zjistit výkladem (viz rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 19. 10. 2006, sp. zn. 29 Odo 573/2005).

17. Podle ust. § 41 obč. zák. vztahuje-li se důvod neplatnosti jen na část právního úkonu, je neplatnou jen tato část, pokud z povahy právního úkonu nebo z jeho obsahu anebo z okolností, za nichž k němu došlo, nevyplývá, že tuto část nelze oddělit od ostatního obsahu.

18. Podle ust. § 2 zákona o pojistné smlouvě je pojistná smlouva smlouvou o finančních službách, ve které se pojistitel zavazuje v případě vzniku nahodilé události poskytnout ve sjednaném rozsahu plnění a pojistník se zavazuje platit pojistiteli pojistné.

19. Podle § 12 odst. 1 zákona č. 292/2002 Sb., o finančním arbitrovi platí, že arbitr je povinen rozhodovat podle svého nejlepšího vědomí a svědomí, nestranně, spravedlivě a bez průtahů a pouze na základě skutečností zjištěných v souladu s tímto zákonem a zvláštními právními předpisy.

20. Podle § 12 odst. 1 zákona č. 292/2002 Sb., o finančním arbitrovi dále platí, že arbitr není vázán návrhem a aktivně opatřuje důkazy. Při svém rozhodování vychází arbitr ze skutkového stavu věci a volně hodnotí důkazy.

21. Soud shledal předmětnou pojistnou smlouvu absolutně neplatnou pro absenci určitého a konkrétního smluvního ujednání o výši rizikového pojistného za pojištění pro případ smrti, když jeho výši nelze zjistit, a to ani výkladem, z žádného smluvního ujednání ať již v předmětné pojistné smlouvě či jejích doplňkových, resp. zvláštních pojistných podmínkách, a to ani odkazem na blíže neurčené technické zásady pojistitele. Toto smluvní ujednání o výši rizikového pojistného přitom soud považuje za neoddělitelné od ostatního obsahu smlouvy ve smyslu ust. § 41 obč. zák., neboť se o ujednání o rizikovém pojistném, jehož určitá a konkrétní definice však absentuje, je opřena celá předmětná pojistná smlouva (§ 2 zákona o pojistné smlouvy), přičemž neplatnost ujednání o rizikovém pojistném pro případ smrti působí neplatnost ujednání o rizikovém pojištění pro případ smrti jako takovém a tedy i neplatnost i celé pojistné smlouvy, neboť neurčitost a neplatnost tohoto ujednání má za následek, že nedošlo k platnému sjednání životního pojištění. Přitom samotný závěr o neplatnosti ujednání o rizikovém pojistném postačuje pro závěr o neplatnosti pojistné smlouvy jako celku. Soud proto pouze stručně konstatuje, že ve shodě s finančním arbitrem považuje za absolutně neplatné pro neurčitost (§ 37 odst. 1 obč. zák., § 41 obč. zák.) rovněž ujednání o výši odkupného a o počátečních a správních nákladech. S ohledem k závěru o absolutní neplatnosti pojistné smlouvy je ve smyslu ust. § 457 obč. zák. namístě přistoupit k vypořádání plnění, která si žalobce b) a žalovaná 2) z předmětné neplatné pojistné smlouvy poskytli.

22. Jak bylo instruktivně uvedeno v rozhodnutí MS v [obec], sp. zn. 29 Co 73/2019 platí, že pro počátek běhu subjektivní dvouleté doby je rozhodné, kdy se poškozený dozví o vzniklé škodě (nikoli tedy o protiprávním úkonu či o škodné události) a kdo za ni odpovídá. Stejná úprava platí i pro stanovení počátku běhu dvouleté subjektivní promlčecí doby u práva na vydání plnění z bezdůvodného obohacení, tj. i v tomto případě je pro počátek běhu promlčecí doby rozhodný den, kdy se oprávněný v konkrétním případě dozví o tom, že došlo na jeho úkor k získání bezdůvodného obohacení a kdo je získal. V případě neplatného právního úkonu je třeba rozlišovat, zda jde o neplatnost absolutní či relativní. Žalobce b) namítá absolutní neplatnost pojistné smlouvy. Pokud by pojistná smlouva byla absolutně neplatným právním úkonem, počala by objektivní promlčecí doba pro vydání bezdůvodného obohacení běžet okamžikem, kdy bylo na takovou smlouvu plněno. Pro počátek běhu subjektivní doby je, jak již bylo řečeno, rozhodující den, kdy se žalobce b) dozvěděl o tom, že na jeho úkor došlo k získání bezdůvodného obohacení a kdo je získal. V posuzovaném případě skutkové okolnosti, z nichž je dosuzována absolutní neplatnost pojistných smluv spočívající v samotném textu smluvních ujednání musely být žalobci b) známy již v okamžiku jejich uzavření. Soud tedy vycházel ze subjektivní promlčecí doby v návaznosti na uzavření předmětné pojistné smlouvy s tím, že pak se samozřejmě promlčuje každá jednotlivá splátka zvlášť, ale v té dvouleté době (nepromlčeno plnění za období od 15.8.2016 15.8.2018).

23. Soud má s ohledem na ustálenou judikaturu NS ČR (29 Odo 52/2002, Cpj [číslo], R 15/89) zato, že správný postup při zúčtování je takový, že se zúčtují veškerá vzájemně poskytnutá plnění a nikoli jen nepromlčená. Povinnost vrátit plnění vzniká (a tedy i právo na vrácení) již v okamžiku přijetí takového plnění a k uplatnění nároku není třeba vzájemného návrhu ani započtení (srv. odůvodnění rozhodnutí 29 Odo 52/2002). Proti nároku toho, čí je nárok je vyšší, lze pak uplatnit námitku promlčení.

24. V daném případě však plnění mezi smluvními stranami proběhlo tak, že plnil pouze žalobce b) a soud zúčtování provádět nemusel. Zabýval se tak pouze určením nepromlčených plateb:

25. Žalobce b) uhradil žalované 2) na životním pojistném celkem 146 000 Kč. Soud vycházel ze stavu zjištěného arbitrem, o němž bylo v nálezu ve znění rozhodnutí o námitkách rozhodováno. Soud má za to, že procesní pravidla – jak je uvedeno v důvodové zprávě k zákonu o finančním arbitrovi - jsou volena tak, aby celé řízení co nejefektivněji směřovalo k co nejrychlejší nápravě ve prospěch stěžovatele v případě, že jeho žádost je oprávněná. Plní se tak acquis communautaire - požadavek na rychlost a efektivnost procedury. Právě proto není arbitr vázán návrhem a aktivně si může opatřovat důkazy. Soud má za to, že by bylo v rozporu se smyslem tohoto zákona, aby v okamžiku, kdy arbitr před svým pravomocným rozhodnutím zjistí např. nějaké nové peněžité plnění dojité ať z jedné či druhé strany, aby takové peněžité plnění nezohlednil a„ nutil“ tím účastníky podávat v budoucnu další nový návrh. Soud proto má zato, že finanční arbitr nové platby správně zohlednil (byť předmět řízení správně neoznačil v hlavičce nálezu), a soud tak projednal a zahrnul do plateb pojistného taktéž všechny platby, o nichž bylo v řízení před finančním arbitrem rozhodováno a z tohoto plnění vycházel.

26. Oproti tomu žalovaná 2) zaplatila žalobci b) celkem 0 Kč. V období od 15.8.2016 15.8.2018, které je nepromlčené, žalobce b) zaplatil podle výpisu plateb celkem 20 400 Kč (3 x 6 800 Kč). Tato částka představuje bezdůvodné obohacení, které je žalovaná 2) povinna žalobci b) vydat.

27. Soud posoudil i námitku rozporu s dobrými mravy vznesenou žalovanou, avšak přidržel se ustálené judikatury ve skutkově obdobných věcech, kdy např. v rozhodnutí MS v [obec] sp. zn. 29 Co 73/2019 již jasně judikoval, že uplatnění promlčecí námitky by se příčilo dobrým mravům jen v těch výjimečných případech, kdy by bylo výrazem zneužití tohoto práva na úkor účastníka, který marné uplynutí promlčecí doby nezavinil a vůči němuž by za takové situace zánik nároku na plnění v důsledku uplynutí promlčecí doby byl nepřiměřeně tvrdým postihem ve srovnání s rozsahem a charakterem jím uplatňovaného práva a s důvody, pro které své právo včas neuplatnil (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. srpna 2002, sp. zn. 25 Cdo 1839/2000, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. R 59/2004). V daném případě totiž z ničeho nelze dovodit, že by žalovaná 2) uplatněním námitky promlčení zneužila tohoto práva na úkor žalobce b), popř. že žalobce b) tyto nároky nemohl uplatnit z důvodů zaviněných žalovanou 2).

28. Vzhledem k tomu, že soud tak jako finanční arbitr dospěl ke stejné výši bezdůvodného obohacení, které je žalovaná 2) povinna žalobci b) vydat, tedy 20 400 Kč, považuje soud nález finančního arbitra za správný a žalobu žalobce b) výrokem II. zamítl.

29. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl výrokem III. podle ust. § 151 odst. 1 a 3 o.s.ř. a § 142 odst. 2 o.s.ř. ve spojení s ust. § 249 odst. 1 o.s.ř. a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť oba měli úspěch jen částečný. Soud vycházel z úvahy, že žalovaná 2) byla úspěšná v řízení vůči žalobci b), jenž se domáhal nahrazení nálezu finančního arbitra, tak, aby žalovaná 2) byla zavázána uhradit částku 146 000 Kč s příslušenstvím a jehož žaloba byla zamítnuta. Naopak žalovaná 1) byl úspěšná v řízení vůči žalobci a), jenž se domáhal nahrazení nálezu finančního arbitra, tak, aby byl zcela zamítnut návrh žalované 1) na uhrazení částky 132 400 Kč a dále na určení neplatnosti pojistné smlouvy, když tuto žalobu vzal zcela zpět a procesně zavinil zastavení řízení. Z uvedených důvodů dospěl soud k závěru, že žádný z účastníků pro svůj částečný úspěch a částečný neúspěch ve spojených řízeních nemá na náhradu nákladů řízení právo.