18 C 6/2015

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Kozákovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro: náhradu škody

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 10 312 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 7,05% p.a. za dobu od 22.1.2015 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba v části, kterou se žalobce domáhá, aby soud uložil povinnost žalované zaplatit mu částku ve výši 94 688 Kč s příslušenstvím, se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 8 900 Kč, a to ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se žalobou soudu doručenou dne 19.1.2015 domáhal uložení povinnosti žalované zaplatit žalobci náhradu nemajetkové újmy v celkové výši 150 000 Kč s příslušenstvím, která mu (i) co do částky 105 000 Kč vznikla v důsledku nepřiměřené délky přestupkového řízení vedeného [MÚN] pod [číslo jednací] a následně [KÚSK] [anonymizováno] [územní celek] jako odvolacím orgánem, a (ii) co do zbývající částky 45 000 Kč kombinací nesprávných úředních postupů spočívajících v tom, že v přestupkovém řízení jednala za prvoinstanční správní orgán zvlášť odborně nezpůsobilá a osoba (15 000 Kč), že správní orgán odepřel žalobci možnost vyjádřit se k podkladům řízení (10 000 Kč), že správní orgán nesprávně stanovil lhůty pro seznámení se žalobce s podklady správního orgánu (5 000 Kč), a že nedoručil vyrozumění o právech žalobce ve smyslu ust. §36 odst. 2 a 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád.

2. Obvodní soud pro Prahu 1 jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 9.2.2016 18C 6/2015-27, žalobu v celém rozsahu zamítl. Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 11.5.2016, č.j.23C /2016, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil. Nejvyšší soud ČR jako soud dovolací rozsudkem ze dne 27.2.2020, č.j. 30Cdo 3587/2018-143, rozsudky Městského soudu v Praze i Obvodního soudu pro Prahu 1 v rozsahu, v jakém jimi bylo rozhodnuto o nároku žalobce na náhradu nemajetkové újmy za nepřiměřenou délku přestupkového řízení v částce 105 000 Kč s příslušenstvím a v navazujícím nákladových nárocích zrušil a v tomto rozsahu vrátil Obvodnímu soudu pro Prahu 1 k dalšímu řízení.

3. Předmětem tohoto řízení tak zůstává nárok žalobce na zaplacení nemajetkové újmy způsobené mu v částce 105 000 Kč nepřiměřenou délkou přestupkového řízení vedeného [MÚN] pod [číslo jednací] a následně [KÚSK] [anonymizováno] [územní celek] jako odvolacím orgánem. K tomuto nároku žalobce v žalobě uvádí a v průběhu řízení doplňuje, že průtahy v řízení spatřuje v tom, že řízení bylo započato v září 2013, přičemž ve věci bylo vydáno pouze prvoinstanční rozhodnutí (19.12.2013), které doposud nenabylo právní moci, neboť žalobce proti němu podal odvolání. Řízení o podaném odvolání nebylo dosud skončeno a řízení ve věci dopravního přestupku tak již trvá 17 měsíců, což je s ohledem na lhůty stanovené správním řádem nepřiměřeně dlouho. Navíc stále není skončeno. Požadovanou částku 105 000 Kč stanovil podle své úvahy (přiměřeně dle §136 o.s.ř.) a příslušné judikatury Nejvyššího soudu ČR, Nejvyššího správního soudu ČR a Ústavního soudu ČR.

4. Žalovaná ve svém vyjádření k žalobě po doručení rozsudku Nejvyššího soudu ČR, nezpochybňuje, že na přestupkové řízení, a tedy i na možnost požadovat zadostiučinění za případnou nepřiměřenou délku řízení se vztahuje článek 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních (dále jen„ Úmluva“), přičemž nemajetková újma má býti presumována. Žalovaná však v předmětné věci zastává názor, že v rámci řízení byl presumovaný vznik nemajetkové újmy dostatečně vyvrácen. Žalovaná především odkazuje na judikaturu Ústavního soudu ČR (sp. zn. III. ÚS 1391/15), z níž dovozuje, že odškodňující soud si má sám posoudit, zda se obviněný dopustil přestupku či nikoli, zvlášť v situaci, kdy řízení bylo zastaveno pro uplynutí prekluzivní lhůty pro projednání. V případě, že by se žalobce měl tvrzeného přestupku dopustit (což vyplývá i z rozhodnutí prvoinstančního správního orgánu), pak by jeho nejistota spočívala toliko v tom, že bude potrestán za nezákonné jednání. V takovém případě by žalobce, v souladu s rozhodnutím Nejvyššího soudu sp. z.n 30 Cdo 4387/2015, žádnou nemajetkovou újmu neutrpěl, neboť„ omezí-li se nejistota účastníka řízení ohledně jeho výsledku na to, zda bude prokázán jeho nepoctivý úmysl, jde o okolnost, která vyvrací domněnku vzniku nemajetkové újmy v důsledku nepřiměřené délky řízení.“ Pokud by i přes uvedené soud dospěl k závěru, že žalobci nemajetková újma vznikla, existují na straně žalobce okolnosti, které odůvodňují poskytnutí zadostiučinění toliko ve formě konstatování porušení práva. Žalobci hrozilo uložení pokuty v maximální výši 2 500 Kč, v prvoinstančním rozhodnutí mu bylo uloženo uhradit 1 700 Kč, tyto částky jsou ve zjevném rozporu s žalobcem požadovanou částkou 105 000 Kč. Žalovaná opět odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 3320/2014, podle kterého zadostiučinění poskytované za nepřiměřeně dlouhé řízení musí být přiměřené újmě poškozeného, jejíž intenzita je dána především významem řízení pro poškozeného. V době, kdy došlo k zániku odpovědnosti za přestupek (29.7.2014), je nepochybné, že žalobce případnou nejistotu ohledně výsledku řízení již pociťovat nemohl. Současně je s podivem, že žalobce řízení, ve kterém nebyl po dobu dvou let učiněn jediný úkon, nijak neurgoval. I tato nečinnost žalobce poukazuje na skutečný význam řízení pro žalobce, který by se v případě nejistoty o výsledek řízení jistě zasadil o jeho co nejrychlejší průběh. I těchto důvodů žalovaná konstatuje, že pokud nebude žaloba zamítnuta, je namístě poskytnout přiměřené zadostiučinění toliko ve formě konstatování porušení práva.

5. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázaná následující skutková zjištění:

6. Dne 29.7.2013 byl žalobce zadržen hlídkou policie ČR v rámci dodržování dohledu nad Besip, přičemž kontrolou dodržování stanovených rychlostí v obci byla žalobci radarem v obci [obec] naměřena rychlost 65 km/h. Žalobce tak překročil v obci dovolenou rychlost. Dechovou zkoušku přístrojem Drager 7510 měl řidič negativní, oznámení o spáchání přestupku odmítl podepsat (úřední záznam PČR, krajské ředitelství policie Středočeského kraje, územní odbor [obec] z 29.7.2013 ze spisu vedeného [MÚN] pod [číslo jednací]). Přípisem ze dne 28.8.2013 [MÚN], odbor správních činností, žalobci oznámil zahájení přestupkového řízení podle §67 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, a předvolal žalobce na jednání na 19.9.2013 (cit. dokument založený ve spisu vedeného [MÚN] pod [číslo jednací]). Dne 18.9.2013 se žalobce k věci vyjádřil, následně, dne 19.9.2013 proběhlo jednání, při kterém žalobce zpochybnil, že by jel vyšší než dovolenou rychlostí (mimo jiné poukázal na to, že v obci byla umístěna přechodná dopravní značka povolující rychlost 70 km/h), k prokázání čehož navrhl předvolat svědky. [MÚN] následně předvolal navržené svědky, učinil dotaz na příslušný správní orgán ohledně umístění přechodné dopravní značky, přičemž po provedeném dokazování vydal dne 19.12.2013 rozhodnutí [číslo jednací], kterým žalobce uznal vinným z přestupku dle ust. §125c odst. 1 písm. f) bod 4 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, a uložil mu pokutu ve výši 1 700 Kč a náhradu nákladů řízení (spis vedený [MÚN] pod [číslo jednací], cit. rozhodnutí). Proti rozhodnutí prvoinstančního orgánu podal žalobce dne 22.1.2014 odvolání, které bylo [MÚN] předáno k vyřízení [KÚSK] [anonymizováno] [územní celek] dne 28.1.2014 (spis vedený [MÚN] pod [číslo jednací], cit. podání). Dne 16.3.2015 [MÚN] sdělil Ministerstvu vnitra k jeho žádosti, že do dnešního dne nebylo vydáno rozhodnutí o odvolání žalobce proti rozhodnutí [MÚN] ze dne 19.12.2013, [číslo jednací] (spis vedený [MÚN] pod [číslo jednací], cit. dokument). Dne 21.7.2014 žalobce uplatnit u Ministerstva dopravy nárok na náhradu škody, jež je řešena i v tomto řízení (uplatnění nároku na náhradu škody z 21.7.2014).

7. Svá skutková zjištění soud opřel o výše uvedená shodná či nesporná tvrzení účastníků, jakož i o shora uvedené listinné důkazy, o jejichž pravosti a věcné správnosti neměl žádných pochybností. Další dokazování soud neprováděl, neboť dospěl k závěru, že pro své rozhodnutí získal dostatek skutkových zjištění potřebných pro rozhodnutí ve věci samé, a tedy další dokazování by již bylo v rozporu se zásadou rychlosti a hospodárnosti řízení.

8. Soudem učiněný závěr o skutkovém stavu věci se plně shoduje s výše uvedenými skutkovými zjištěními soudu, a z tohoto důvodu lze již jen odkázat na shora uvedené 9. Po právní stránce posoudil soud danou věc následujícím způsobem:

10. Podle ust. § 5 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) (dále jen„ zák. o odpov. za škodu“), stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem.

11. Podle ust. § 13 odst. 1 zák. o odpov. za škodu stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

12. Podle ust. § 31a odst. 1 a 2 zák. o odpov. za škodu bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

13. Podle ust. § 15 zák. o odpov. za škodu přizná-li příslušný úřad náhradu škody, je třeba nahradit škodu do šesti měsíců od uplatnění nároku. Domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

14. Podle ust. § 32 odst. 3 zák. o odpov. za škodu nárok na náhradu nemajetkové újmy podle tohoto zákona se promlčí za 6 měsíců ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě, nejpozději však do deseti let ode dne, kdy nastala právní skutečnost, se kterou je vznik nemajetkové újmy spojen. Vznikla-li nemajetková újma nesprávným úředním postupem podle §13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, neskončí promlčecí doba dříve než za 6 měsíců od skončení řízení, v němž k tomuto nesprávnému úřednímu postupu došlo.

15. Podle ust. § 125c odst. 1 písm. f) bod 4 a odst. 4 písm. f) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (dále jen„ zákon o silničním provozu“), ve znění do 16.8.2013, se fyzická osoba dopustí přestupku tím, že při řízení motorového vozidla překročí nejvyšší dovolenou rychlost v obci o méně než 20 km.h-1. Za přestupek se uloží pokuta od 1 500 Kč do 2 500 Kč.

16. Podle čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, publikované ve Sbírce zákonů pod č. 209/1992 Sb. (dále jen„ Úmluva“), každý má právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem, zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu.

17. Podle ust. § 71 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „s.ř.), správní orgán je povinen vydat rozhodnutí bez zbytečného odkladu. Pokud nelze rozhodnutí vydat bezodkladně, je správní orgán povinen vydat rozhodnutí nejpozději do 30 dnů od zahájení řízení, k nimž se připočítává doba a) až 30 dnů, jestliže je zapotřebí nařídit ústní jednání nebo místní šetření, je-li třeba někoho předvolat, někoho nechat předvést nebo doručovat veřejnou vyhláškou osobám, jimž se prokazatelně nedaří doručovat, nebo jde-li o zvlášť složitý případ, b) nutná k provedení dožádání podle § 13 odst. 3, ke zpracování znaleckého posudku nebo k doručení písemnosti do ciziny.

18. Podle ust. § 88 odst. 1 s.ř. neshledá-li správní orgán, který napadené rozhodnutí vydal, podmínky pro postup podle § 87, předá spis se svým stanoviskem odvolacímu správnímu orgánu do 30 dnů ode dne doručení odvolání.

19. Podle ust. § 90 odst. 6 s.ř. rozhodnutí v odvolacím řízení vydá odvolací správní orgán ve lhůtách stanovených v § 71. Lhůta počíná běžet dnem předání spisu odvolacímu správnímu orgánu k rozhodnutí (§ 88). 20. [příjmení] byl žalobce se svým nárokem úspěšný, musí tvrdit a prokázat naplnění podmínek pro odpovědnost státu za způsobenou újmu, kterými jsou nezákonné rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup, vznik újmy a existence příčinné souvislosti mezi tímto nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem a vzniklou újmou.

21. Pokud jde o nárok na zadostiučinění za újmu způsobenou nepřiměřenou délkou odvolacího řízení, zabýval se soud nejprve otázkou, zda na věc dopadá ust. § 13 odst. 1 věty druhé nebo ust. § 13 odst. 1 věty třetí. To z toho důvodu, že v případě věty třetí stát odškodňuje nepřiměřenou délku řízení, kdežto v případě věty druhé pouze jednotlivé dílčí průtahy. Pro zodpovězení této otázky je nutné nejprve posoudit, zda na předmětné řízení dopadá právo na projednání věci v přiměřené lhůtě podle čl. 6 odst. 1 Úmluvy či nikoliv. Přestupkové řízení je tzv. malým trestním řízením a je ovládáno zásadami trestního řízení. Na přestupkové řízení tedy dopadá působnost čl. 6 Úmluvy a tedy i závěry Stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne 13. 4. 2011 (Cpjn 206/2010) (dále jen„ Stanovisko“) (k tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2017, sp.zn. 30 Cdo 1273/2016).

22. Soud tedy přistoupil k posouzení, zda celé přestupkové řízení bylo přiměřeně dlouhé či nikoliv. Řízení nebylo složité, avšak bylo třeba provést výslechy svědků, správní orgán 1. stupně rozhodoval rychle, avšak po podání odvolání a včasnému předložení věci odvolacímu orgánu došlo k nedůvodným průtahům, které trvaly od 28.1.2014 minimálně do 16.3.2015. Proto došlo k porušení lhůty pro učinění úkonu ve věci, žalobce se na délce řízení nepodílel, avšak význam řízení pro něj nebyl nikterak zásadní, když největší hrozbou bylo zaplacení pokuty ve výši až 2 500 Kč. Za adekvátní délku řízení by v daném případě soud považoval 5 měsíců (60 dnů řízení v první instanci + 30 dnů na předložení věci odvolacímu orgánu + 30 dnů řízení před odvolacím orgánem + 1 měsíc na doručování). V daném případě však řízení trvalo ke dni podání žaloby 16,5 měsíce a ještě nebylo ukončeno (bylo zahájeno dne 28.8.2013), jeho délka je tak nepřiměřená. Vzhledem k závěru o dopadu čl. 6 Úmluvy není žalobce povinen svou újmu prokazovat, ohledně její existence platí vyvratitelná domněnka.

23. Při hodnocení výše odškodnění soud vycházel ze závěrů Stanoviska, přičemž jako adekvátní soud považuje částku 15 000 Kč za 1 rok, tedy 1 250 Kč za 1 měsíc, přičemž za první dva roky se částka snižuje na půl, což celkem za 16,5 měsíce činí 10 312 Kč. Pokud jde o okolnosti pro zvýšení či snížení nemajetkové újmy ve smyslu ust. §31a zák. o odpov. za škodu soud shledal důvod pro navýšení základní částky o 10% z důvodu nepřiměřených průtahů na straně správního orgánu, když tento v rámci rozhodování o odvolání nekonal minimálně po dobu jednoho roku žádný úkon. Soud nicméně shledal i důvod pro snížení požadované újmy rovněž o 10%, a to z důvodu nižšího významu řízení pro žalobce, když žalobci hrozilo pouze zaplacení pokuty v maximální výši 2 500 Kč, žalobce se o odvolací řízení nijak aktivně nezajímal a navíc, dle platné právní úpravy, uplynutím jednoho roku od spáchání přestupku došlo k zániku jeho odpovědnosti za něj. Pokud jde o úroky z prodlení, soud má za prokázané, že žádost o odškodnění byla u žalované uplatněna dne 21.7.2014, do 21.1.2015 tak mohla žalovaná dobrovolně plnit a od 22.1.2015 je v prodlení. S ohledem na výše uvedené soud přiznal žalobci také úrok z prodlení v zákonné výši od 22.1.2015 do zaplacení – výrok (I.). Ve zbývajícím rozsahu soud nárok žalobce jako nedůvodný zamítl (výrok II.).

24. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení úspěšný pouze částečně, rozhodnutí o výši náhrady však záleželo na úvaze soudu, kdy však došlo ke zjištění nesprávného úředního postupu žalované, nárok na plnou náhradu nákladů řízení v částce 8 900 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 2 100 Kč představující 300 Kč za každý ze sedmi úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky (výzva k plnění podání žaloby, vyjádření ze dne 13. 7. 2015, odvolání ze dne 7. 3. 2016, odvolání ze dne 20. 3. 2017, odvolání ze dne 6. 11. 2017 a doplnění žaloby na výzvu soudu dne 28. 12. 2020). Náhrada za odvolání ze dne 5. 2. 2018 nebyla přiznána, když tento úkon byl shledán neúčelným, jelikož odvolání směřovalo vůči rozhodnutí, které nebylo vydáno a odvolacím soudem bylo z tohoto důvodu odmítnuto pro vady. Dále pak soud přiznal též náhradu nákladů za úkony učiněné právním zástupcem žalobce v fázi dovolacího řízení, které sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 50 000 Kč (v souladu s § 9 odst. 4 písm. a) a. t.) sestávající z částky 3 100 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, dovolání ze dne 12. 12. 2017) včetně dvou paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t..