18 C 63/2022

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Novotnou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem údaje o zástupci pro zaplacení 278 018,88 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 278 018,88 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 278 018,88 Kč od 18. 12. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 96 229,40 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni 278 018,88 Kč s příslušenstvím z titulu bezdůvodného obohacení. Žalobkyně tvrdila, že se žalovanou uzavřela dne 22. 07. 2014 smlouvu o revolvingovém úvěru [číslo] (dále jen„ smlouva o úvěru“ nebo„ úvěrová smlouva“), na jejímž základě jí žalovaná poskytla částku 35 000 Kč, kterou se žalobkyně zavázala společně s úrokem ve výši sazby 97,07 % p.a. v následujících 18 měsících splatit a současně s ní i rozhodčí smlouvu zn. [číslo], v níž bylo sjednáno, že veškeré spory z úvěrové smlouvy budou řešeny před rozhodcem vybraným žalovanou. Žalobkyně však splátky nehradila a žalovaná podala návrh na zahájení rozhodčího řízení, v němž byl dne 13. 2. 2015 pod č.j. 102 Rozh 10738/2014-7 vydán rozhodčí nález rozhodce [anonymizováno] [jméno] [příjmení] (dále jen„ rozhodčí nález“). Vzhledem k tomu, že žalobkyně ani nadále ničeho neuhradila, zahájila proti ní žalovaná svým návrhem exekuční řízení, které bylo vedeno soudním exekutorem [anonymizováno] [jméno] [příjmení], Exekutorský úřad [okres], sp. zn. 108 EX 06309/15 (dále také jako„ exekuční řízení“). Exekuční řízení bylo následně na základě návrhu žalobkyně usnesením Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 28. 1. 2019, č. j. 73 EXE 6618/2015, ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 15. 6. 2021, č. j. 12 Co 107/2021-134, v právní moci dne 7. 7. 2021, zastaveno z důvodu absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru. Žalobkyně dále tvrdila, že do právní moci zastavení exekuce od ní byla vymožena částka ve výši 399.599,59 Kč (představující původní jistinu smlouvy o úvěru, excesivní úroky, smluvní sankce a náklady řízení), z čehož částka ve výši 332.463,49 Kč byla vyplacena žalované. Žalobkyně uvedla, že žalovanou částku představující bezdůvodné obohacení žalované vypočetla tak, že od vyplacené částky odečetla půjčenou částku 35.000 Kč a kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 19.444,61 Kč, tedy úrok 8,05% p.a. z této částky 35.000 Kč od 15. 8. 2014, kdy obdržela úvěrovanou částku 35.000 Kč do 7. 7. 2021, kdy došlo k právní moci usnesení o zastavení exekučního řízení. Žalobkyně žalovanou vyzvala k vydání bezdůvodného obohacení výzvou ze dne 6. 12. 2021, žalovaná ani k výzvě ničeho neuhradila.

2. Žalovaná nárok žalobkyně neuznala, namítla, že zastavení exekuce nemá vliv na platnost smlouvy o úvěru, jakožto hmotněprávního závazku mezi účastníky řízení, a proto nemohlo dojít k bezdůvodnému obohacení žalované. Žalovaná tvrdila, že v rámci řízení o návrhu na zastavení exekuce byl přezkoumáván exekuční titul, nikoliv samotný dluh, který vychází z platného rozhodčího nálezu. Žalovaná dále ve svém vyjádření ze dne 17. 6. 2022 vznesla námitku věci rozhodnuté, kterou vyvozovala z toho, že předmětná materie je již řešena rozhodčím nálezem [anonymizováno] [jméno] [příjmení], který nebyl nikdy zrušen a je pravomocný. Dále v témže vyjádření vznesla námitku promlčení, kterou při ústním jednání konaném dne 16. 11. 2022 upřesnila tak, že promlčecí doba počala běžet již uzavřením úvěrové smlouvy, neboť„ již v tento den žalobkyně věděla od koho si půjčuje, kolik si půjčuje a za kolik si půjčuje“.

3. Z provedených důkazů soud zjistil následující:

4. Z návrhu na uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru/smlouva o revolvingovém úvěru [číslo] ze dne 22. 7. 2014, jejíž součástí jsou smluvní ujednání smlouvy o revolvingovém úvěru [právnická osoba] – V27012014, soud zjistil, že žalovaná se žalobkyní tohoto dne uzavřely smlouvu, jíž se žalovaná zavázala poskytnout úvěr ve výši 35 000 Kč (čl. II smlouvy) a žalobkyně se jí zavázala tento splatit v 18ti měsíčních splátkách (čl. II smlouvy) s úrokem ve výši 97,07 % p.a. (čl. IV. smlouvy) a v případě zesplatnění smlouvy pro neplnění závazků pak rovněž smluvní pokutu ve výši 0, 25% denně z dlužné částky sestávající ze součtu dlužných splátek a úroku z prodlení (čl. 12 4, 5 a 7 smluvních ujednání).

5. Z rozhodčí smlouvy [číslo] ze dne 22. 7. 2014 soud zjistil, že se žalovaná a žalobkyně se dohodly, že vzniklé spory o nároky mezi žalovanou a žalobkyní ze smlouvy o úvěru budou rozhodovány v rozhodčím řízení rozhodcem ze seznamu rozhodců uvedeného v rozhodčí smlouvě vybraného způsobem tam uvedeným.

6. Z rozhodčího nálezu rozhodce [anonymizováno] [jméno] [příjmení] vydaného dne 13. 2. 2015 pod č.j. 102 Rozh 10738/2014-7 soud zjistil, že žalovaná podala pro neplacení závazku z úvěrové smlouvy u rozhodce návrh na zahájení rozhodčího řízení, kterému rozhodce vyhověl a uložil žalobkyni povinnost uhradit žalované částku 72.654 Kč spolu s ročním úrokem z prodlení ve výši 8, 05% z této částky ode dne 19. 12. 2014 do zaplacení, smluvní pokuty ve výši 0,25% denně za každý den prodlení s úhradou částky 57.384 Kč ode dne 27. 11. 2014 do zaplacení a náhrady nákladů rozhodčího řízení ve výši 11.554,40 Kč. Rozhodčí nález je opatřen doložkou právní moci ke dni 5. 3. 2015 a vykonatelnosti ke dni 9. 3. 2015.

7. Z exekučního návrhu žalované, usnesení Obvodního soudu pro Prahu 9 č.j. 73 EXE 6618/2015-41 ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze č.j. 12 Co 107/2021 – 134 soud zjistil, že žalovaná podala dle rozhodčího nálezu proti žalobkyni exekuční návrh, na jehož základě byla zahájena [anonymizováno] [jméno] [příjmení], exekutorský úřad [okres] exekuce. Návrhem ze dne 3. 11. 2020 žalobkyně podala návrh na zastavení této exekuce z důvodu absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru pro flagrantní rozpor s dobrými mravy a navazující neplatnosti rozhodčí smlouvy. Z těchto důvodů byla exekuce shora citovanými usneseními Obvodního soudu pro Prahu 9 ve spojení s usnesením Městského soudu zastavena. Právní moc zastavení nastala 7. 7. 2021.

8. Z odpovědi exekutora datované dne 17. 8. 2021 soud zjistil, že exekutor na dotaz právního zástupce žalobkyně odpověděl, že z celkového plnění 399.599,59 Kč, jež bylo v exekuci vymoženo, obdržela žalovaná 332.463,49 Kč.

9. Z výpisu odchozích plateb exekučního spisu soud zjistil, že do 10. 8. 2018 byly z vymožených plnění hrazeny částky takto: 25. 9. 2018 4.105 Kč, 25. 9. 2018 7.864 Kč, 8.10. 2018 10.228 Kč, 12. 11. 2018 10.228 Kč a 10.12. 2018 9.445,30 Kč, celkem tedy do 10. 12. 2018 částka 41.991,30 Kč.

10. Z předžalobní výzvy ze dne 6. 12. 2021 spolu s doručenkou do datové schránky soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovanou k vydání bezdůvodného obohacení v žalované výši. Výzva byla doručena dne 7. 12. 2021.

11. Z odpovědi na předžalobní výzvu ze dne 10. 12. 2021 soud zjistil, že žalovaná nárok uplatněný žalobkyní odmítla.

12. Vzhledem k tomu, že ze shora označených důkazů soud vyhodnotil skutkový stav, který ostatně mezi stranami ani nebyl sporný, za dostatečně prokázaný, zamítl pro nadbytečnost další důkazní návrhy žalobkyně, které navrhla ve svém podání z 16. 8. 2022 a to výslech členů představenstva, dozorčí rady a všech zaměstnanců v pozici podnikový právník či obdobné žalované v období let [číslo], protokoly z jednání Okresního soudu ve [obec], Obvodního soudu pro Prahu 10 a Okresního soudu v Pardubicích, společenskou smlouvu o založení rozhodčí společnosti [právnická osoba], přílohami k účetní závěrce za rok 2018 a 2012, fakturou rozhodčí společnosti [právnická osoba], záznamem o registraci domény na cz.nic, internetovou prezentací rozhodčí společnosti [právnická osoba], neúplným zněním smlouvy o zajištění služeb rozhodců ze dne 30. 4. 2010, přípisy rozhodčí společnosti [právnická osoba], usnesením PČR KRPE [číslo] 2020, sdělením Okresního soudu v Pardubicích, výročními zprávami a účetními závěrkami žalované a výzvou k právnímu auditu žalované.

13. Na základě výše uvedeného učinil soud následující závěr o skutkovém stavu:

14. Žalovaná a žalobkyně uzavřely úvěrovou smlouvu, jíž se žalovaná zavázala poskytnout úvěr ve výši 35 000 Kč a žalobkyně se jej zavázala splácet v 18ti měsíčních splátkách s úrokem ve výši 97,07 % p.a. Žalovaná a žalobkyně se dohodly, že vzniklé spory o nároky mezi žalovanou a žalobkyní ze smlouvy o úvěru budou rozhodovány v rozhodčím řízení rozhodcem ze seznamu rozhodců uvedeného v rozhodčí smlouvě vybraného způsobem tam uvedeným. Žalovaná a žalobkyně si ujednaly pro případ neplacení úvěru možnost jeho zesplatnění s tím, že v takovém případě se novou jistinou úvěru stávají veškeré dlužné splátky s úrokem. V případě nesplacení této nové jistiny úvěru vzniká povinnost uhradit rovněž smluvní pokutu ve výši 25% z nové jistiny úvěru. V případě nezaplacení nové jistiny úvěru se smluvní pokutou 25% pak vzniká povinnost hradit smluvní pokutu z celé takto spočtené částky ve výši 0, 25% denně (čl. 12 4, 5 a 7 smluvních ujednání). Žalobkyně úvěr nesplácela, žalovaná uplatnila veškeré sankce dle smlouvy a podala návrh na vydání rozhodčího nálezu. K návrhu žalované uložil rozhodce [anonymizováno] [jméno] [příjmení] žalobkyni povinnost uhradit žalované částku 72.654 Kč spolu s ročním úrokem z prodlení ve výši 8, 05% z této částky ode dne 19. 12. 2014 do zaplacení a smluvní pokutu ve výši 0,25% denně za každý den prodlení s úhradou částky 57.384 Kč ode dne 27. 11. 2014 do zaplacení a náhrady nákladů rozhodčího řízení ve výši 11.554,40 Kč. K návrhu žalované byla na základě citovaného rozhodčího nálezu coby exekučního titulu zahájena exekuce [anonymizováno] [jméno] [příjmení], exekutorský úřad [okres], v jejímž rámci exekutor vymohl celkově částku 399.599,59 Kč, z níž bylo žalované vyplaceno 332.463,49 Kč. Do 10. 12. 2018 exekutor z vymožených částek vyplatil 41.991,30 Kč (dílem na své náklady, dílem žalované). Žalobkyně podala návrh na zastavení exekučního řízení z důvodu absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru a navazující rozhodčí smlouvy pro rozpor s dobrými mravy. Tomuto návrhu svým usnesením č.j. 73 EXE 6618/2015-41 Obvodní soud pro Prahu 9 vyhověl. Jeho rozhodnutí bylo potvrzeno usnesením Městského soudu v Praze č.j. 12 Co 107/2021 – 134, v právní moci ode dne 7. 7. 2021. Své rozhodnutí Městský soud odůvodňuje (v bodě 44) odkazem na rozhodnutí NS ČR ze dne 23. 1. 2018 sp. zn. 20 Cdo 4022/2017 s tím, že v tomto konkrétním případě je oprávněnou (žalovanou) požadované a rozhodcem přiznané plnění natolik nemravné a vedoucí k nepřiměřenému postižení povinné, že je na místě exekuci dle ust. §258 odst. 1 písm. h) o.s.ř. zastavit.

15. Po právní stránce soud posoudil věc následujícím způsobem:

16. Podle ust. § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

17. Podle ust. § 419 o. z. spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

18. Podle ust. § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

19. Podle ust. § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

20. Podle ust. §2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

21. Podle ust. §2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

22. Podle ust. § 621 o. z. okolnosti rozhodné pro počátek běhu promlčecí lhůty u práva na vydání bezdůvodného obohacení zahrnují vědomost, že k bezdůvodnému obohacení došlo, a o osobě povinné k jeho vydání.

23. Podle ust. §629 odst. 1 o. z. promlčecí lhůta trvá tři roky.

24. Podle ust. §638 odst. 1 o. z. právo na vydání bezdůvodného obohacení se promlčí nejpozději za deset let ode dne, kdy k bezdůvodnému obohacení došlo.

25. Podle ust. §638 odst. 2 o. z. bylo-li bezdůvodné obohacení nabyto úmyslně, promlčí se právo na jeho vydání nejpozději za patnáct let ode dne, kdy k bezdůvodnému obohacení došlo.

26. Podle ust. § 1813 o. z. má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.

27. S ohledem na výše uvedené soud dospěl k závěru, že žaloba žalobkyně je oprávněná.

28. Soud nejprve zkoumal, zda se žalovaná bezdůvodně obohatila na úkor žalobkyně. Z provedeného dokazování má soud za prokázané, že žalovaná uzavřela se žalobkyní jakožto spotřebitelkou smlouvu o úvěru, na jejímž základě žalobkyně obdržela částku 35.000 Kč, kterou nehradila, což vedlo k vydání rozhodčího nálezu a zahájení exekučního řízení, v němž na předmětný dluh, jeho příslušenství založené smlouvou a náklady řízení bylo vymoženo celkem 399.599,59 Kč, tedy více než 10krát více. Již tato skutečnost sama o sobě dle názoru soudu představuje flagrantní příklad nemravného jednání, hraničícího s lichvou. Za těchto okolností neměl soud důvod se jakkoliv odchýlit od závěrů, které v citovaném exekučním řízení učinil Obvodní soud pro Prahu 9, když shledal, že„ již samotný úrok ve výši 97,07 % p.a. (který by umožňoval oprávněné i v případě řádného splacení úvěru ve sjednané době požadovat po povinné 57 385 Kč, tedy více než jedenapůlnásobek čerpané částky 35 000 Kč) zcela zjevně a výrazně přesahuje obvyklou úrokovou míru, a to i v nebankovním sektoru, a ujednání o úroku je proto rozporné s dobrými mravy ve smyslu judikatury Nejvyššího soudu (srov. např. rozsudek z 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, či usnesení z 27. 8. 2019, sp. zn. 20 Cdo 1612/2019). Za zjevně nepřiměřené a rozporné s dobrými mravy je třeba považovat i smluvní pokuty ve výši 25 % z částky nikoli skutečně povinné poskytnuté, ale i navýšené v rozporu s dobrými mravy o vysoké úroky, které již ve smlouvě o spotřebitelském úvěru a při zohlednění sjednaného úroku ztrácejí utvrzující a sankční charakter – uvedené smluvní pokuty již totiž zjevně slouží spíše k obohacení věřitele než k pouhému posílení jeho postavení a než k motivaci spotřebitele ke včasnému splacení úvěru, a lze je tak označit jako likvidační.“ Ze všech uvedených důvodů tak soud neměl důvod odchýlit se od závěrů soudů rozhodujících v exekučním řízení a taktéž dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je (absolutně) neplatná pro rozpor s dobrými mravy a porušení zásady proporcionality. V daném případě tak neplatnost nestíhá pouze smlouvu o úvěru, ale též rozhodčí smlouvu, na jejímž základě byl vydán rozhodčí nález, podle kterého byla následně nařízena exekuce na majetek žalobkyně. Rozhodčí nález tak nemohl být způsobilým exekučním titulem (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 9. 2015, sp.zn. 26 Cdo 3210/2015, nebo nález Ústavního soudu ze dne 4. 6. 2019, sp.zn. II. ÚS 996/18) a představuje nicotný právní akt, neb byl vydán osobou k tomu nepověřenou. Plnění poskytnuté na základě úvěrové smlouvy, jakož i plnění vymožené v rámci vedené exekuce je tak bezdůvodným obohacením a strany jsou povinny si toto plnění vydat. V řízení bylo prokázáno, že žalovaná se bezdůvodně obohatila o částku 332.463,49 Kč, kterou od exekutora skutečně inkasovala, z níž žalobkyně odečetla jistinu úvěru ve výši 35 000 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 19.444,61 Kč, tedy úrok 8,05% p.a. z této částky 35.000 Kč od 15. 8. 2014, kdy žalobkyně obdržela úvěrovanou částku do 7. 7. 2021, kdy došlo k právní moci usnesení o zastavení exekučního řízení. Soud má za to, že žalobkyně ve skutečnosti byla povinna hradit pouze úrok z prodlení ode dne jeho vzniku (to je od prvního dne po marném uplynutí lhůty k plnění dle úvěrové smlouvy) do dne 10. 12. 2021, kdy byla v exekuci prokazatelně vymožena částka 41.991,30 Kč a žalobkyně tedy minimálně od tohoto dne již v prodlení s placením nebyla, avšak vzhledem k tomu, že soud není oprávněn překročit žalobou vymezený nárok, vycházel soud ze vzorce uplatněného v žalobním návrhu a žalobě v celém rozsahu vyhověl. Pokud jde o nárok žalobkyně na zaplacení úroků z prodlení, pak má soud za prokázané, že žalovaná byla vyzvána k vydání bezdůvodného obohacení předžalobní upomínkou ze dne 6. 12. 2021, doručenou dne 7. 12. 2021 od 8. 12. 2021 tak byla žalovaná v prodlení. Žalobkyně však požaduje úroky z prodlení až ode dne 18. 12. 2022, soud se tedy i zde držel zásady uvedené v předchozí větě a nároku vyhověl tak, jak byl uplatněn žalobkyní.

29. Soud se dále zabýval námitkou žalované, že pohledávka, jež je předmětem tohoto řízení, byla již promlčena. Soud konstatuje, že do doby předmětného řízení mu byly známy čtyři teorie počátku běhu tříleté promlčecí lhůty uplatňované ve skutkově obdobných věcech. První z nich, k níž se kloní soud 1. stupně je ta, že promlčecí lhůta počne běžet až právní mocí usnesení o zastavení exekuce, kdy je postaveno právně najisto, že se poskytovatel nemravného úvěru na spotřebiteli obohatil a o jakou částku. Soudu 1. stupně je však známa rozhodovací praxe Městského soudu, který se kloní k přísnějšímu výkladu, že tato doba počne běžet podáním návrhu na zastavení exekuce, neboť je zřejmé, že při jeho podání musel podavatel při běžné péči o svá práva vědět, nejen proti komu návrh podává (tedy, kdo se na jeho úkor obohatil), ale i o jakou částku se jedná. Dále jsou pak v rozhodovací praxi (spíše výjimečně) počátky lhůt odvozovány ode dne skutečného vymožení částky či ode dne, kdy exekutor povinnému výši vymožené částky sdělí. Žalovaná pak v předmětném řízení uvedla pátou teorii, že promlčecí doba začala běžet již ode dne uzavření úvěrové smlouvy, neboť v dané době žalobkyně věděla kolik si od koho půjčuje a za kolik. Toto tvrzení shledal soud 1. stupně překvapivým, neboť si lze stěží překvapit, že by promlčení mohlo běžet ještě dříve, než si žalobkyně vůbec nějakou částku půjčila a dostala se do prodlení s jejím plněním, které od ní následně bylo vymáháno. Nad rámec této argumentace soud 1. stupně sděluje, že je toho názoru, že pokud by si žalobkyně při podpisu úvěrové smlouvy skutečně uvědomila, že od ní následně může být vymožena částka desetinásobná, lze důvodně předpokládat, že by se jejího uzavření zdržela. V konkrétním případě tak soud 1. stupně uzavřel, že i při přísnějším výkladu počátku běhu promlčecí lhůty, tedy ke dni podání návrhu na zastavení exekuce, což je 3. 11. 2020, při tříleté promlčecí lhůtě k promlčení nedošlo, neboť žaloba k soudu napadla dne 12. 4. 2022.

30. V posledku se pak soud zabýval i námitkou překážky věci rozhodnuté, která měla být dle žalované založena existencí rozhodčího nálezu [anonymizováno] [jméno] [příjmení]. V tomto směru se soud plně ztotožňuje s rozhodnutím Krajského soudu v Praze sp. zn. 22 Co 169/2021, že rozhodčí nález, který sice nebyl formálně zrušen, ale byl vydán osobou k tomu neoprávněnou, představuje nicotný akt a jako takový nemůže překážku věci rozhodnuté založit. Vzhledem k tomu, že v předmětném řízení bylo prokázáno, že rozhodčí smlouva, na jejímž základě byl rozhodčí nález vydán, je absolutně neplatná, představuje tento rozhodčí nález přesně takový nicotný akt, jak je citovaným rozhodnutím předjímán a námitka překážky věci rozhodnuté je tak lichá.

31. Z důvodu ekonomiky řízení se soud nezabýval extenzivní argumentací žalobkyně ohledně tvrzených nezákonných praktik žalované a jejího vztahu k rozhodčí společnosti [právnická osoba], neboť tyto již na rozhodnutí soudu nemohly mít žádný vliv. Ze stejného důvodu se soud nezabýval argumentací žalobkyně ohledně neplatnosti úvěrové smlouvy z důvodu porušení povinnosti posoudit před uzavřením smlouvy úvěryschopnost žalobkyně, jak to žalované ukládá §9 odst. 1 z.č. 145/2010 Sb. zákona o spotřebitelském úvěru.

32. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 96 229,40 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 13 901 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 278 018,88 Kč sestávající z částky 9 420 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 9 420 Kč za výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., z částky 9 420 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé (žalobu) dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., z částky 9 420 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 16. 8. 2022, z částky 9 420 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 25. 10. 2022, z částky 9 420 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 9. 11. 2022 a z částky 9 420 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. dne 16. 11. 2022 včetně sedmi paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 68 040 Kč ve výši 14 288,40 Kč.