19 C 30/2024

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Zatloukalovou ve věci žalobců: a) Jméno žalobce A , narozená Datum narození žalobce A bytem Adresa žalobce A b) Jméno žalobce B , narozený Datum narození žalobce B bytem Adresa žalobce B c) Jméno žalobce C , narozený Datum narození žalobce C bytem Adresa žalobce C d) Jméno žalobce D , narozený Datum narození žalobce D bytem Adresa žalobce C všichni zastoupeni advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované ., IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované o žalobách o zaplacení částky Anonymizováno Anonymizováno Kč s přísl. pro žalobkyni a), částky Anonymizováno s přísl. pro žalobce b) a částky Anonymizováno Kč s přísl. pro každého z žalobců c) a d)

I. Řízení se zastavuje v části, v níž se žalobkyně a) domáhala zaplacení částky , částka, a úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky , částka, za den , datum, , v části, v níž se žalobce b) domáhal zaplacení částky , částka, a úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky , částka, za den , datum, , a v části, v níž se každý z žalobců c) a d) domáhal zaplacení částky , částka, a úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky , částka, za den , datum, .

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni a) částku , částka, , úrok z prodlení za dobu od , datum, do , datum, v částce , částka, a úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky , částka, za dobu od , datum, do zaplacení, do tří dnů ode dne, kdy tento rozsudek nabude právní moci.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci b) částku , částka, , úrok z prodlení za dobu od , datum, do , datum, v částce , částka, a úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky , částka, za dobu od , datum, do zaplacení, do tří dnů ode dne, kdy tento rozsudek nabude právní moci.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit každému z žalobců c) a d) částku , částka, , úrok z prodlení za dobu od , datum, do , datum, v částce , částka, a úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky , částka, za dobu od , datum, do zaplacení, do tří dnů ode dne, kdy tento rozsudek nabude právní moci.

V. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně a) domáhala zaplacení částky , částka, , úroku z prodlení v částce , částka, , úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky , částka, za dobu od , datum, do , datum, a úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky , částka, za dobu od , datum, do zaplacení, v části, v níž se žalobce b) domáhal zaplacení částky , částka, , úroku z prodlení v částce , částka, , úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky , částka, za dobu od , datum, do , datum, a úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky , částka, za dobu od , datum, do zaplacení, a v části, v níž se každý z žalobců c) a d) domáhal zaplacení částky , částka, , úroku z prodlení v částce , částka, , úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky , částka, za dobu od , datum, do , datum, a úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky , částka, za dobu od , datum, do zaplacení.

VI. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni a) na náhradě nákladů řízení částku , částka, , žalobci b) na náhradě nákladů řízení částku , částka, , žalobci c) na náhradě nákladů řízení částku , částka, a žalobci d) na náhradě nákladů řízení částku , částka, , a to k rukám zástupce žalobců , Jméno advokáta, , advokáta, do tří dnů ode dne, kdy toto rozhodnutí nabude právní moci.

VII. Žalovaná je povinna zaplatit České republice – zastoupené Obvodním soudem pro , adresa, na soudním poplatku částku , částka, , do tří dnů ode dne, kdy toto rozhodnutí nabude právní moci.

1. Žalobci se žalobou ze dne , datum, domáhali (každý pro sebe) poskytnutí peněžitého plnění v souvislosti s odškodněním nemajetkové újmy, která jim vznikla ztrátou , jméno FO, , druha žalobkyně a), otce žalobce b) a bratra žalobců c) a d), následkem dopravní nehody, k níž došlo dne , datum, . Při dopravní nehodě vozidla (řízeného , jméno FO, ) a chodce , jméno FO, došlo k těžkému zranění poškozeného , jméno FO, , který na následky dopravní nehody dne , datum, zemřel. Proti řidičce bylo vedeno trestní řízení, jež vyústilo k vydaní pravomocného rozhodnutí o podmíněném zastavení trestního stíhání. Škodící vozidlo bylo pojištěno u žalované, proti které mají žalobci právo na pojistné plnění kompenzující jim nemajetkovou újmu vzniklou v příčinné souvislosti s usmrcením osoby jim blízké. Žalobce b) uplatnil také nárok na pojistné plnění kompenzující majetkovou újmu v podobě nákladů vynaložených na pohřeb ve výši , částka, .

2. Již v žalobě žalobci vylíčili skutečnosti, jež měly vypovídat o jejich vztahu k zesnulému , jméno FO, . Žalobkyně a) byla dlouholetou životní partnerkou zesnulého, seznámili se v roce 2010, sdílela se zesnulým společnou domácnost, žili postupně v , adresa, , v , Anonymizováno, a naposledy od roku , Anonymizováno, v , Anonymizováno, v domku, který žalobkyně a) zdědila. Po smrti svého druha se žalobkyně a) nedokázala vyrovnat se vzpomínkami vyvolávanými v místě posledního společného bydliště a bydlela delší dobu na ubytovně. S , jméno FO, žalobkyně a) trávila téměř veškerý volný čas, jezdili společně za příbuznými a na výlety, chodili na houby, jezdili na kole, chodili na procházky. O dopravní nehodě se žalobkyně a) dozvěděla od souseda, okamžitě na místo nehody běžela, přistával zrovna vrtulník záchranné služby a , jméno FO, oživovali, žalobkyně a) držela kapačku. Citová bolest je pro žalobkyni stále nesnesitelná a dosud se ztrátou druha nevyrovnala, po dobu několika dnů po nehodě žalobkyně užívala antidepresiva.

3. Žalobce b) vylíčil, že byl tragickou smrtí svého otce velmi zasažen, měli skvělé vztahy – pevné, úzké a blízké, rádi společně poslouchali hudbu, která vyvolává vzpomínky a žalobce b) se často i rozpláče. Žalobce b) mrzí a trápí, že se jeho otec nezúčastní jeho svatby, nepozná svá vnoučata, které neuvidí růst, nebude si moci s nimi hrát (, jméno FO, se těšil, až se stane dědečkem). , jméno FO, byl otcem i kamarádem žalobce b). Vídali se dvakrát až čtyřikrát měsíčně, chodili spolu na pivo, dvakrát do týdne si i telefonovali. Ztráta otce je pro žalobce b) nesmírně bolestivá a dlouho se s ní bude vyrovnávat.

4. Žalobce c) měl se zesnulým společné zájmy, spojovala je láska k přírodě, oba se věnovali chovatelství ptactva, porovnávali zážitky s tím spojené a úspěchy. Jejich rodiny k sobě měly blízko, bratři měli děti v podobném věku, rodiny se pravidelně navštěvovaly. Bratři si vzájemně pomáhali (příprava palivového dříví, zapůjčení vozidla v případě potřeby) a často se navštěvovali (naposledy v červnu roku 2021) a telefonovali si, těšili se na oslavu 60. narozenin zesnulého. Žalobci c) jeho bratr velmi chybí, byl to člověk radující se ze života, který také rozdával radost lidem okolo sebe. Žalobce d) byl mladším bratrem zesnulého, který žalobce d) od malička chránil, staral se o něj, pomáhal mu s učením a řešením problémů, prožívali krásné dětství a trávili spolu spoustu volného času i v dospělosti, navštěvovali se, společně se účastnili různých rodinných akcí, oslav narozenin, svátků. Kontakt udržovali i telefonický (volali si třikrát a čtyřikrát týdně), rozebírali zdraví, politiku, sport a veškerá témata, která je zajímala. Žalobce d) také pomáhal zesnulému opravit chalupu po rodičích. Na svého bratra žalobce d) neustále vzpomíná, chybí mu jeho smysl pro humor, vyprávění vtipů a historek i pravidelné debaty, které spolu vedli.

5. Žalobci při výpočtu částek odškodnění vycházeli z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne , datum, ve věci sp. zn. , spisová značka, a uvažovali základní částku , částka, . Žalobkyně a) pro sebe žádala plnění v částce , částka, s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně za dobu od , datum, do zaplacení, v rámci modifikace základní částky zdůrazňovala místní a časovou souvislost (nehoda se stala méně než 200 metrů od místa jejího bydliště, žalobkyně se v době nehody chystala do práce, na místo nehody doběhla bezprostředně po nehodě, při oživování druha držela kapačku, navíc jako dlouholetá družka zemřelého má být zařazena do kategorie osob zemřelému nejbližších, obdobně jako manželka). Žalobce b) pro sebe žádal plnění v částce , částka, a plnění na náhradu nákladů na vypravení pohřbu v částce , částka, (polovinu z vynaložených , částka, již žalovaná uspokojila, resp. pojistné plnění ke dni podání žaloby poskytla), a dále úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky , částka, za dobu od , datum, do zaplacení. Žalobci c) a d) pro sebe žádali plnění v částce , částka, s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně za dobu od , datum, do zaplacení (pro každého z nich), kdy s ohledem na intenzitu vztahů a četnost setkávání mají být spravedlivě posuzováni v kategorii nejbližších osob, žalobci c) a d) udržovali se zesnulým velmi intenzivní a úzké vztahy, byli si vzájemnou oporu i nejlepšími přáteli.

6. Žalobci uplatnili vůči žalované své nároky prostřednictvím tehdejšího právního zástupce podáním ze dne , datum, , žalovaná namítala podíl zavinění zemřelého na nehodě v míře 50 %, uznala u žalobkyně a) částku , částka, i navýšení o 20 % z důvodu přítomnosti na místě nehody, u žalobce b) uznala částku , částka, a u každého z žalobců c) a d) uznala , částka, (snížení základní částky o 25 %) a všechny částky krátila na polovinu, s čímž žalobci nesouhlasí.

7. Žalovaná v tomto řízení navrhla úplné zamítnutí dílčích žalob jednotlivých žalobců. Přihlásila se k žalobním tvrzením ohledně vylíčení skutkových okolností, pokud jde o dopravní nehodu, s tou výjimkou, že datum dopravní nehody bylo , datum, . Tehdy v obci , adresa, řidička osobního automobilu tov. zn. , jméno FO, , reg. zn. , SPZ, , při jízdě po silnici ve směru na obec , adresa, , v prostoru u autobusové zastávky a při objíždění vpravo v zastávce stojícího linkového autobusu, který zastavil přední částí na přechodu pro chodce, srazila na vyznačeném přechodu pro chodce , jméno FO, , který vběhl na komunikaci zpoza přední části autobusu. Žalovaná prosazovala aplikaci ust. § 2918 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník („o. z.“), s tím, že žalovanou navržená míra spoluzavinění poškozeného (50 %) i částky odškodnění (zřejmě jak je navrhovala žalovaná v předsoudním stadiu) jsou přiměřené s ohledem na to, že poškozený se na vzniku a vývoji nehodového děje podílel podstatnou měrou, když si nepočínal tak, jak by si měl počínat chodec - účastník silničního provozu. Poškozený se vůbec nepřesvědčil, zda může přes přechod bezpečně přejít, natož běžet, ač si musel být vědom, že přes stojící autobus jej nemohou objíždějící vozidla postřehnout. Řidička škodícího vozidla měla omezené možnosti a žalovaná „stanovila“ míru jejího „spoluzavinění“ na 50 %. Žalovaná připomínala tzv. princip omezené důvěry, kdy po řidičce předjíždějící dle skutkových zjištění stojící autobus prakticky s maximálním odstupem až při druhém okraji komunikace nelze požadovat, aby předvídala, že jiný účastník provozu na pozemní komunikaci bude porušovat své povinnosti, a podle toho aby jednala, a tedy v tomto případě aby dokonce zastavila. Podle znaleckého posudku pořízeného v trestní věci proti řidičce škodícího vozidla, zaměřeného na analýzu nehodového děje, by ke střetu nedošlo pouze v případě, pokud by řidička jela rychlostí 23,7 km/hod. Žalovaná současně připustila, že na vzniku a vývoji nehodového děje se podílelo i stání linkového autobusu na přechodu pro chodce z důvodu nesprávného umístění autobusové zastávky u přechodu pro chodce. Pokud by se však poškozený před pokračováním překonávání přechodu pro chodce před autobusem rozhlédl a alespoň by neběžel (šel běžnou chůzí), ke střetu s vozidlem by také nedošlo.

8. Pokud jde o otázku vzniku prodlení žalované s plněním, žalovaná také poukázala na to, že vyvíjela snahu k mimosoudnímu vyřešení otázky odškodnění žalobců, avšak poškození několikrát změnili právní zástupce, aniž by to žalované oznámili. Právní zástupci žalovanou kontaktovali, ale vždy se odmlčeli, ani jeden z nich nebyl žalované schopen sdělit, koho si žalobci zvolili za nového právního zástupce, aby jej žalovaná mohla kontaktovat. Až po doručení žaloby dne , datum, žalovaná zjistila, kdo aktuálně žalobce zastupuje. V době předcházející podání žaloby žalovaná prakticky nemohla zjistit aktuální platební údaje žalobců, aby mohla případně plnit alespoň ty částky odškodnění, které předtím nabídla. Z toho žalovaná dovozovala prodlení žalobců ve smyslu § 1975 odst. 1 o. z., neboť žalobci neposkytovali dostatečnou součinnost.

9. Na základě provedeného dokazování a s přihlédnutím k (mezi účastníky) nesporným skutečnostem soud učinil následující skutková zjištění:

10. Mezi účastníky nebylo sporu o skutečnostech vedoucích k závěru o tom, že ke škodní události, z níž má pocházet nemajetková újma žalobců, došlo v době trvání pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla tov. zn. , jméno FO, , reg. zn. , SPZ, . Žalovaná učinila nespornou také výši nákladů na vypravení pohřbu v částce , částka, .

11. Výtisky lustrací informačního systému základních registrů, které soud provedl, má soud za prokázané, že zesnulý , jméno FO, je zapsán v registru obyvatel jako otec žalobce b). Pokud jde o příbuzenský (sourozenecký) poměr zesnulého a žalobců c) a d), jednotlivými lustracemi bylo zjištěno, že u všech tří osob se shoduje zápis údaje o společné matce , jméno FO, a o společném otci , jméno FO, , ročník 1936. Soud má tak za prokázané, že mezi zesnulým , jméno FO, a žalobcem b) byl vztah otec - syn a mezi žalobci c) a d) a zesnulým , jméno FO, byl vztah sourozenecký.

12. Z usnesení Okresního soudu v , adresa, ze dne , datum, , č.j. , spisová značka, , které nabylo právní moci dne , datum, , soud zjistil, že trestní soud podmíněně zastavil trestní stíhání řidičky , jméno FO, , nar. , datum, , obžalované pro skutek spočívající v tom, že dne , datum, v době kolem , Anonymizováno, hod. v obci , adresa, jako řidička osobního automobilu tov. zn. , jméno FO, reg. zn. , SPZ, (dále také jen „škodící vozidlo“) při jízdě po silnici ve směru na obec , adresa, v prostoru u autobusové zastávky u domu č.p. 6, při objíždění vpravo v zastávce stojícího linkového autobusu tov. zn. Irisbus, reg. zn. , SPZ, , řízeného , jméno FO, , Anonymizováno, , který zastavil přední části autobusu na přechodu pro chodce, srazila na tomto vyznačeném přechodu pro chodce , jméno FO, , který vběhl na komunikaci zpoza přední části autobusu ve směru chůze od domu č. , hodnota, k čekárně, který v důsledku pádu na vozovku a levou stranou hlavy na obrubník utrpěl krevní výrony pro svítající horními víčky obou očí, podkožní krevní výron na levém spánku, zlomeninu přední stěny levé čelistní dutiny, zakrvácení levé čelistní dutiny, zlomeninu oblouku levé lícní kosti, povrchní oděrky na pravém levém ramenu, podkožní krevní výron na zadní straně levé paže v horní třetině, ránu na vrcholu levého lokte, podkožní krevní výrony a otok hřbetu levého předloktí, otok hřbetu levé ruky, povrchní nepravidelnou oděrku nad lopatkou levé kosti, kyčelní podkožní krevní výron a povrchní nepravidelnou oděrku na zevní straně levé kyčle, podkožní krevní výrony za zevní straně levého stehna, levého kolena, levého bérce a nártu levé nohy, prokrvácení okostice obou kondylů, levé holení kosti, prokrvácení měkkých pokrývek lebních, levé spánkovo – temenní krajině a subdurální krevní výron, krvácení do měkkých plen mozkových, otok mozku, krevní výron v tuku přísrdečníku levé komory srdeční, prokrvácení přední stěny močového měchýře, rozlomení spony stydké a zlomeniny horního a dolního raménka levé kosti stydké, a který uvedeným zraněním dne , datum, podlehl. Skutek byl po právní stránce kvalifikován jako , podezřelý výraz, usmrcení z nedbalosti podle § 143 odst. 1 tr. zákoníku.

13. Z odůvodnění shora specifikovaného rozhodnutí se podává, že obžalovaná , jméno FO, se k trestné činnosti doznala, uvedla, že toho dne jela škodícím vozidlem z místa bydliště do , adresa, přes obec , adresa, , trasu znala, nejela tou cestou poprvé, byla si vědoma toho, že v obci je zastávka autobusu, která je umístěna tak nešťastně, že zasahuje do přechodu pro chodce; při průjezdu obcí nastala situace, kdy zde stál autobus, neblikal, že by chtěl odjet, proto se rozhodla jej předjet a pokračovat v jízdě; když byla na úrovni přechodu pro chodce, vběhl jí do cesty poškozený, kterého srazila; ihned zastavila, běžela k poškozenému , jméno FO, , volala záchrannou službu, operátorka jí podávala instrukce, jak poškozenému pomoci, seběhli se na místo další lidé, řidič autobusu se staral o poškozeného podle pokynů do příjezdu záchranné služby, na místo přiletěl vrtulník, který poškozeného odvezl do nemocnice; obžalovaná také uvedla, že si je vědoma svého pochybení, nezpochybňovala svou vinu, uznávala, že bohužel nejela dostatečně pomalu před přechodem pro chodce, aby byla s to reagovat právě na rychlý pohyb poškozeného; po nehodě navštívila s rodiči žalobkyni a), nabídli jí pomoc v nelehké chvíli; z odůvodnění rozhodnutí soudu se také podává, že obžalovaná i v průběhu hlavního líčení opakovaně projevovala lítost nad jednáním, kterého se dopustila, zároveň se několikrát omluvila pozůstalým, kteří byli hlavního líčení účastni; dále z odůvodnění rozhodnutí trestního soudu vyplývá, že žalobci v trestním řízení (adhezním) uplatnili nárok na náhradu nemajetkové újmy proti řidičce , jméno FO, .

14. Podle obžaloby Okresního státního zastupitelství v , adresa, č.j. , Anonymizováno, byla , jméno FO, obžalována z nedbalostního způsobení smrti, kdy shora popisovaným jednáním měla naplnit skutkovou podstatu , podezřelý výraz, usmrcení z nedbalosti podle § 143 odst. 1 tr. zákoníku. Z odůvodnění obžaloby vyplývá, že státním zastupitelstvím popsané porušení zák. č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, a sice porušení jednoho ze základních ustanovení tohoto zákona (ust. § 5 odst. 2 písm. f), obžaloba neposuzovala jako porušení důležité povinnosti uložené obviněné tímto právním předpisem, neboť na vzniku a vývoji nehodového děje se podle obžaloby poměrně podstatným způsobem podílely i další okolnosti, jako stání linkového autobusu na přechodu pro chodce z důvodu nesprávného umístění autobusové zastávky u přechodu pro chodce, jakož i překonávání komunikace poškozeným během bez řádného sledování situace v silničním provozu. I přes shora uvedené státní zastupitelství dospělo k závěru, že obviněná je zodpovědná za vznik škodlivého následku, který nastal v příčinné souvislosti s jejím nedbalostním jednáním, a to za smrt jiného účastníka silničního provozu, neboť situaci na daném úseku komunikace znala a mohla předpokládat pohyb chodců po přechodu, zejména proto, že se na zastávce nacházel autobus jako vozidlo hromadné přepravy osob. Po subjektivní stránce jednala obviněná , jméno FO, podle obžaloby nedbalostně v podobě nedbalosti vědomé, jelikož si byla vědoma, že může způsobem uvedeným v , podezřelý výraz, zákoně porušit nebo ohrozit zájem chráněný takovým zákonem a bez přiměřených důvodů spoléhala, že takové porušení nebo ohrožení nezpůsobí.

15. Z protokolu o hlavním líčení konaném dne , datum, u Okresního soudu v , adresa, soud zjistil následující:16. (Tam) obžalovaná , jméno FO, vypověděla, že cestou nikam nespěchala, přijela na náves do obce , adresa, , kde stál zaparkovaný, nijak neblikající autobus (předními koly stál na přechodu pro chodce), řidička ani neviděla nastupující osoby, tak začala autobus z levé strany předjíždět, rozhlédla se a přímo před její vůz vyskočila osoba zprava. Došlo ke srážce, zajela před autobus, zavolala záchrannou službu, vystoupila z vozu, došla k poškozenému, přiběhl tam řidič autobusu i další pán, začali poskytovat první pomoc. Řidička byla po celou dobu na telefonu se záchrannou službou, přiletěl po nějaké době vrtulník, byla v obrovském šoku, a tak si už nepamatovala, co se dělo, čekala na příjezd policie. Uvedla také, že svoji vinu přiznává, měla určitě jet pomaleji a měla vedle autobusu nejspíš úplně zastavit, úplně nezastavila, jen zpomalila, což nebylo dostačující, výhled jí bohužel z pravé strany byl znemožněn zastaveným autobusem. Cestu znala, předtím tam nějakou dobu nejezdila, protože cesta byla nějakou dobu uzavřena, věděla také o tom, že je tam zastávka autobusu, kde stává autobus, autobus stává vždy na stejném místě, zasahuje do přechodu pro chodce. K místu přijížděla, registrovala autobus, viděla, že nebliká (v tom smyslu, že by chtěl ze zastávky vyjet), pochopila situaci tak, že může autobus předjet, věděla, že se nesmí předjíždět, ale bohužel také nevěděla, jak situaci měla řešit, musela by čekat celou dobu, než autobus vyjede. Když na místo přijížděla kolem autobusu, žádné lidi neviděla, zastávka (budka) je na levé straně, autobus stál na pravé straně, k autobusu přijížděla, pokračovala ve svém pruhu, zpomalila a začala autobus zleva předjíždět, před střetem poškozeného nezaregistrovala. Byl tam obrovský skok, bylo to v řádu milisekund a už nestihla zareagovat. Chodce asi srazila spíš pravou částí vozidla, na přechodu, úplně dobrzdila. Žalobkyni a) navštívila pár dní po nehodě, se svými rodiči, vyjádřili jí soustrast a nabídli pomoc, poskytli jí na sebe kontakt pro případ, že by cokoliv potřebovala, aby se na ně obrátila, žalobkyně a) se na ni však neobrátila. Řidičský průkaz má od 15 let, řídila auto, které jezdí rychlostí 45 km/hod., do té doby nebyla účastna žádné dopravní nehody, svěřené vozidlo řídila pravidelně, jezdila skoro každý den. Uvedla také to, že když neviděla na celý přechod pro chodce, tak situaci vyhodnotila jako nebezpečnou, zpomalila, ale měla zpomalit více nebo zastavit. Když se blížila k přechodu pro chodce, tak se snažila rozhlédnout, do jaké míry to šlo, snažila se podívat, ale nemohla vidět na úplně celý přechod na pravou stranu, jelikož tam byl zaparkovaný autobus. Nedokázala uvést, jak velký byl odstup mezi vozidlem a autobusem při předjíždění. Uvedla také, že si je vědoma, že v těch místech je na pravé straně průchod do mateřské školy, brala to v potaz, zpomalila jízdu, ale nezpomalila dostatečně, když vyjížděla na přechod, jela rychlosti asi 30–40 km/hod., jela vozidlem s automatickou převodovkou, nic jí nebránilo, žádná překážka, aby před přechodem zastavila nebo ještě více zpomalila. Řidička vypověděla také to, že neviděla otočený obličej chodce, že by se rozhlédl, běžel velmi rychle.17. , jméno FO, , řidič autobusu, v hlavním líčení vypověděl, že poškozený , jméno FO, s ním autobusem jezdíval pravidelně, vždy sedával v prosklené zastávce, tehdy přistoupil z boku k autobusu a řekl řidiči, že má tašku v prosklené boudě v zastávce, říkal mu to, aby mu neujel, řidič odbavoval další pasažéry, poškozený řekl, že si pro tašku doběhne, najednou řidič zahlédl před sklem, jak se mu tam poškozený mihnul, pak viděl, jak přijelo bílé auto a narazilo do poškozeného, resp. samostný střet vozidla a chodce řidič neviděl, viděl, jak poškozený letěl. Autobus vždy zastavuje na stejném místě, zhruba metr zasahuje do přechodu, který není podle řidiče na dobrém místě, jinou nehodu na přechodu však řidič nezažil. Poškozený šel svižněji, neběžel, nešel ani pomalu, to, zda se rozhlížel, řidič nevěděl.

18. Ze znaleckého posudku č. , hodnota, který byl zadán orgány činnými v trestním řízení vedeném proti řidičce , jméno FO, a který soud v tomto řízení provedl jako důkaz listinný, soud učinil následující zjištění: Dne , datum, , tituly před jménem, , jméno FO, , znalec z oboru silniční doprava, se specializací technická analýza silničních dopravních nehod, ceny a odhady motorových vozidel, zemědělských a stavebních strojů, strojů a průmyslových zařízení, vypracoval znalecký posudek, který policejní orgán zadal za účelem technického posouzení nehodového děje ve věci dopravní nehody ze dne , datum, . Znalec dospěl k závěru o tom, že umístění autobusové zastávky je provedeno v rozporu s českými technickými normami. Pokud jde o vyhodnocení nehodového děje, poškozený se v okamžiku střetu vůči zleva přijíždějícímu vozidlu jedoucímu rychlostí 47,8 km/hod. pohyboval během rychlostí 4,16 m/s zprava doleva a v místě střetu se nacházel vůči vozidlu natočen levým bokem, řidička vozidla jedoucího rychlostí čtyři 47,8 km/hod. začala reagovat 0,78 s před střetem, když se nacházela 9,52 m před místem střetu, ke střetu došlo na konci reakční doby, od místa střetu do zastavení ujela vzdálenost 16,2 m za 2,33 s. Co se týče možnosti odvrácení střetu chodcem, za okamžik nutného skončení reakce chodce je z technického hlediska nutno považovat ten, kdy je ještě následně možnost s bezpečným odstupem zastavit mimo koridor pohybu vozidla. Z rychlosti pohybu 4,16 m/s, při reakci 1 s, může chodec zastavit na dráze dvou kroků, tj. 0,7 m. Běžný odstup od koridoru střetu musí být nejméně 0,5 m, tedy reakce chodce musí skončit nejpozději 1,2 m před koridorem pohybu vozidla. V místě střetu se pravý obrys vozidla nacházel ve vzdálenosti, která při správné reakci z technického hlediska umožňovala chodci aktivně odvracet střet. Co se týče možnosti zabránění střetu řidičkou osobního automobilu, k tomu znalec uvedl, že s ohledem na to, že se chodec pohyboval příčně přes vozovku, byla jediná stoprocentní možnost, jak zabránit střetu, zastavit před koridorem jeho pohybu. Z výchozí rychlosti 47,8 km/hod. by řidička zastavila před místem střetu, kdyby reagovala nejpozději 1,29 s před střetem, v tomto okamžiku však ještě nemohla chodce spatřit, protože se nacházel v oblasti zakrytého výhledu, kdyby řidička začala reagovat v okamžiku, kdy chodec opustil oblast zakrytého výhledu, tedy cca o 0,8 s před střetem, tak by ke střetu rovněž došlo. Při stejné reakci by zabránila střetu, pokud by se vozidlo pohybovalo rychlostí nejvýše 23,7 km/hod., v okamžiku střetu se vozidlo pohybovalo rychlostí blízké hodnotě 47,8 km/hod., z dané rychlosti zastaví za daných podmínek na dráze nejméně 26,6 m.

19. Podle listiny nadepsané uplatnění nároků poškozených vůči pojistiteli, sepsané dne , datum, , tehdejší právní zástupce všech čtyř žalobců , tituly před jménem, , jméno FO, , advokát, sepsal a žalované adresoval písemnost, ve které uplatnil za jednotlivé žalobce požadavek na odškodnění nemajetkové újmy (resp. na poskytnutí pojistného plnění) a v případě žalobce b) také nákladů na vypravení pohřbu. Žalobkyně a) tehdy požadovala odškodnit peněžitým plněním v částce , částka, , žalobce b) požadoval odškodnit částkou , částka, a každý z žalobců c) a d) požadoval na odškodnění , částka, . Tehdejší právní zástupce žalobců uváděl číslo bankovního spojení pro potřeby vyplacení pojistného plnění.

20. Z vyjádření sepsaného dne , datum, soud zjistil, že tehdejší právní zástupce všech čtyř žalobců uvedeného dne sepsal a žalované adresoval sdělení, jímž vyjadřoval nesouhlas žalobců se stanoviskem žalované k posouzení nároku jednotlivých žalobců.

21. Z informace o výplatě pojistného plnění ze dne , datum, bylo zjištěno, že žalovaná podávala tehdejšímu právnímu zástupci žalobců informaci o poskytnutí pojistného plnění v částce , částka, coby náhradu nákladů na vypravení pohřbu.

22. Z předložených výtisků e - mailové komunikace soud zjistil, že v období od , Anonymizováno, roku , Anonymizováno, probíhala e-mailová komunikace mezi žalovanou a zástupcem žalobců , tituly před jménem, , jméno FO, , advokátem (za jeho advokátní kancelář vystupoval také , tituly před jménem, , jméno FO, , advokát), a následně zástupcem žalobců , tituly před jménem, , jméno FO, , advokátem. V rámci doložené komunikace žalovaná dne , datum, sdělovala tehdejšímu právnímu zástupci žalobců, že žalovaná věc projednala a stanovila právní základ nároku na 50 %. Na tomto místě je třeba uvést, že na jednání soudu dne , datum, zástupkyně žalované uvedla, že po dni , datum, již žalovaná zřejmě neprováděla žádné šetření směřující ke zjištění okolností rozhodných pro výplatu pojistného plnění jednotlivým žalobcům.

23. E-mailová komunikace probíhala i v březnu roku , Anonymizováno, , jakož i v navazujících měsících - tehdejší právní zástupce žalobců reagoval i e-mailovou zprávou ze dne , datum, , kde se znovu podrobněji vyjadřoval k důvodům, pro které žalobci pokládali postup žalované při krácení pojistného plnění za nesprávný. Tehdejší právní zástupce žalobců takto reagoval na e-mailovou zprávu , tituly před jménem, , jméno FO, , jednající za žalovanou, v níž žalovaná sdělovala, že nevidí moc velký prostor pro mimosoudní vyřešení věci s tím, že navržená míra spoluzavinění poškozeného i částky odškodnění jsou podle žalované přiměřené s ohledem na skutečnosti, jak je žalovaná líčí v rámci své obrany v tomto soudním sporu. , tituly před jménem, , jméno FO, se na tehdejšího právního zástupce žalobců obracela také e-mailovou zprávou ze dne , datum, , z jejího sdělení vyplývá, že žalovaná setrvávala na svém stanovisku a nehodlala přistoupit na návrh žalobců zohledňující případné spoluzavinění zemřelého v míře 25 %, pro případ změny stanoviska žalobců deklarovala připravenost žalované věc řešit smírně. Právní zástupce žalobců , tituly před jménem, , jméno FO, odpovídal dne , datum, , zpravoval žalovanou o tom, že žalobci oslovili řidičku , jméno FO, s žádostí o sdělení stanoviska k možnosti plnění nad rámec pojistného plnění, jak o tom jmenovaná hovořila při hlavním líčení. Podle e-mailové komunikace ze dne , datum, se tehdy , tituly před jménem, , jméno FO, obracela na tehdejšího právního zástupce žalobců v reakci na jeho zprávu ze dne , datum, , zástupce žalobců dne , datum, odpovídal, že žalovanou nabízenou částku je ochotna akceptovat pouze žalobkyně a) a ostatní s navrhovanými částkami nesouhlasí, dotazoval se, zda u žalobkyně a) bude žalovaná vyžadovat podpis dohody o narovnání. Na to žalovaná zareagovala sdělením ze dne , datum, , v němž potvrdila potřebu podpisu dohody o narovnání a dotazovala se, kdo dohodu připraví. Dne , datum, informoval , tituly před jménem, , jméno FO, žalovanou o tom, že žalobci zmocnili jiného advokáta (neupřesnil, o koho konkrétně se jedná). Dne , datum, sdělila žalovaná, že dohody měla připravené a nemá informaci o tom, kdo nově žalobce zastupuje, nemá k dispozici nové zmocnění, upozorňovala na to, že nemá na žalobkyni a) telefonický ani e-mailový kontakt, tedy s dohodou nelze pokročit, ač by žalovaná alespoň odškodnění žalobkyně a) ráda dořešila. V , Anonymizováno, roku , Anonymizováno, , tituly před jménem, , jméno FO, přeposílal žalované jeho komunikaci s novým zástupcem žalobců , tituly před jménem, , jméno FO, , žalovaná v odpovědi , tituly před jménem, , jméno FO, uvedla, že od žalobců nemá oznámenu žádnou změnu právního zástupce a žalobci od podzimu s žalovanou nekomunikují. Dne , datum, zaslal , tituly před jménem, , jméno FO, žalované plnou moc.

24. Z listiny, kterou sepsal a dne , datum, digitálně podepsal , tituly před jménem, , jméno FO, , advokát soud zjistil, že , tituly před jménem, , jméno FO, , coby právní zástupce všech čtyř žalobců, v , Anonymizováno, roku , Anonymizováno, připomínal žalované, že již před několika měsíci zpravil žalovanou o převzetí právního zastoupení žalobců ve věci náhrady nemajetkové újmy z dopravní nehody ze dne , datum, , zároveň žádal o stanovisko, resp. návrh na pojistné plnění, avšak do dne , datum, neobdržel žádnou reakci. Dle doloženého výtisku náhledu e-mailové zprávy listinu téhož dne, tj. , datum, , rovněž odeslal. V obdobném duchu se tehdejší právní zástupce , tituly před jménem, , jméno FO, , advokát, obracel na žalovanou písemností ze dne , datum, s tím, že dopis již má žalovaná považovat za předžalobní upomínku, urgoval poskytnutí stanoviska ve čtrnáctidenní lhůtě s tím, že jinak se budou žalobci nuceni domáhat nároků prostřednictvím příslušného soudu.

25. Lze shrnout, že z obsahu doložené e-mailové i jiné písemné komunikace se nepodává existence takových skutečností, které by vedly k závěru o tom, že by žalovaná vyzývala některého ze zástupců žalobců k poskytnutí potřebné (konkrétní) součinnosti ke splnění dluhu (k možnosti zaplacení) v tom smyslu, že by žalovaná vyzývala ke sdělení údajů bankovního spojení či přímo žádala o kontakt na jednotlivé žalobce, ale ani zejm. takové skutečnosti, které by svědčily o tom, že by žalovaná požadovala poskytnutí součinnosti k poskytnutí peněžitého plnění v období od července roku 2023, kdy byla upomínána tehdejším zástupcem žalobců, resp. od září roku 2023, kdy byla upomínána i pod výstrahou zahájení soudního sporu.

26. Podle výplatních dopisů ze dne , datum, , žalovaná těmito písemnostmi zpravila zástupce žalobců , Jméno advokáta, o tom, že vyplácí pojistné plnění v částce , částka, coby náhradu za duševní útrapy žalobkyně a) po zohlednění spoluzavinění zesnulého v rozsahu 50 %, dále v částce , částka, coby náhradu duševních útrap žalobce b) po zohledněním spoluzavinění zesnulého v rozsahu 50 % a v částce , částka, pro každého z žalobců c) a d), rovněž po zohlednění spoluzavinění v rozsahu 50 %.

27. Žalobci v tomto řízení uvedli, že jim peněžitá plnění v částkách , částka, pro žalobkyni a), , částka, pro žalobce b) a po , částka, pro každého z žalobců c) a d) byla poskytnuta dne , datum, .

28. Z náhledu statistických dat o průměrné mzdě za 4. čtvrtletí roku 2020 [https://csu.gov.cz/rychle-informace/prumerne-mzdy-4-ctvrtleti-2020] soud zjistil, že v roce 2020 dosáhla průměrná mzda částky , částka, .

29. Ze záznamu kamery umístěné v místě čelního skla autobusu (soubor s názvem , Anonymizováno, .avi) soud zjistil, že tento, ač je na záznamu zobrazeno zjevně nesprávné datum jeho pořízení („, Anonymizováno, “), zachycuje průběh jízdy autobusu dne , datum, , neboť částečně zachycuje právě i nehodový děj, při němž došlo ke srážce vozidla a , jméno FO, . Záznam začíná v čase „, Anonymizováno, “, autobus projíždí rovným úsekem silnice, za situace dobré (nikoliv ztížené) viditelnosti, za sucha, projíždí zástavbou obce (rodinných domů), míjí dobře viditelnou dopravní značku „Děti“, ve směru jízdy autobusu a před úrovní přechodu pro chodce je vlevo vidět budova opatřená cedulí „, právnická osoba, “. Vlevo ve směru jízdy autobusu se nachází krytá zastávka, v níž nikdo nestojí ani nesedí, vpravo na chodníku stojí 4 lidé a další osoba přichází směrem k přijíždějícímu autobusu, který směřuje k přechodu pro chodce umístěnému mimo křižovatku a označenému vodorovnou dopravní značkou a v těsné blízkosti i svislou informativní značkou „Přechod pro chodce“. Autobus projíždí přes přechod pro chodce a zastavuje tak, že z výhledu, kde je umístěna kamera, již značení přechodu není viditelné. Autobus zastavuje v čase záznamu „, Anonymizováno, “ a v zastávce stojí. Poté, co se na záznamu ukáže čas „, Anonymizováno, “, se v záběru objevuje mužská postava pohybující se zprava doleva, zjevně bezprostředně před přední částí autobusu (postava nejde vidět celá, pouze část horní poloviny těla), v čase záznamu „, Anonymizováno, “ už postava není vidět, pohyb chodce nelze popsat jako chůzi, ale jako běh, což odpovídá i tomu, za jak dlouho (necelé 2 s) překonal vzdálenost odpovídající šíři autobusu. , právnická osoba, záznamu „19:29:12“ se v záběru objevuje zleva přijíždějící bílé vozidlo, se zřetelně svítícími brzdovými světly. , právnická osoba, záznamu „, Anonymizováno, “ je vidět, jak na vozovku vlevo v záběru dopadá postava, dopadne tak, že se jeví, že leží těsně u levého okraje vozovky. , právnická osoba, záznamu „19:29:15“ bílé vozidlo zastavuje, před autobusem, nikoliv však těsně u pravého okraje vozovky, k němuž směřovalo, v čase záznamu „, Anonymizováno, “ se vozidlo znovu rozjíždí k pravému okraji vozovky, zastavuje v čase záznamu „, Anonymizováno, “, následně krátce zacouvá a v čase záznamu „, Anonymizováno, “ ze stojícího vozidla vystupuje řidička. , právnická osoba, záznamu „, Anonymizováno, “ se v záběru objevuje zprava do vozovky z chodníku vcházející řidič autobusu, rozhlíží se a plynule pokračuje k ležící postavě, kam poté přichází i řidička vozidla držící u ucha mobilní telefon. Záznam končí v čase „, Anonymizováno, “.

30. Z dalšího záznamu kamery umístěné v místě čelního skla autobusu (soubor s názvem , Anonymizováno, .avi) soud zjistil, že tento zachycuje situace bezprostředně navazující na to, co bylo zaznamenáno záznamem , Anonymizováno, .avi. Záznam začíná v čase , Anonymizováno, čase záznamu „, Anonymizováno, “ zleva přijíždí a projíždí kolem autobusu vozidlo, hned za ním přijíždí a projíždí další vozidlo („, Anonymizováno, “), další vozidlo přijíždí a projíždí o 26 s později („, Anonymizováno, “), o dalších 21 s později („, Anonymizováno, “) přijíždí a projíždí další vozidlo. Záznam končí v čase „, Anonymizováno, “, a lze tedy uzavřít, že bezprostředně po nehodě (srážce vozidla a chodce) místem dopravní nehody, v rozmezí 2 minut, projela čtyři další vozidla.

31. Žalobkyně a) vypověděla, že v den dopravní nehody měla slavit narozeniny, její druh chtěl jet autobusem na rehabilitaci a za otcem žalobkyně a). Kolem 8 hod. zabouchal člověk, který byl svědkem nehody, na okno, žalobkyně a) se oblékla a běžela na místo nehody, přilétal vrtulník, přijela sanitka a policie. Druh žalobkyně a) nebyl při vědomí, poskytovali mu první pomoc, žalobkyně a) pomáhala. V den dopravní nehody jela žalobkyně a) do nemocnice se svými dětmi, její druh byl v bezvědomí, žalobkyně a) také obvolávala rodinu. S žalobcem b) byla žalobkyně a) domluvena, že se následující den sejdou v nemocnice, dozvěděli se, že , jméno FO, zemřel ten den v , Anonymizováno, hod. První den po nehodě žalobkyně a) do práce, ač měla, nešla, telefonicky se omluvila, zůstala s ní její dcera. Po nehodě bydlela žalobkyně a) chvíli i na ubytovně, nedokázala v domě, kde bydlela se svým druhem, zůstat. V práci jí dali volno až do , datum, . Obvodní lékař žalobkyni a) předepsal uklidňující léky, které užívala týden, poté odbornou pomoc (psychologa, psychiatra) už nevyhledala. S , jméno FO, žalobkyně a) žila 11 let, vedli společnou domácnost, chodili do stejného zaměstnání. Pokud jde o finanční situaci, oba měli peníze, občas nějaké finanční problémy. Ve volném čase společně rádi houbařili, chovali domácí i hospodářská zvířata. Žalobkyně a) má dvě dospělé děti, které jí byly potřebnou oporou.

32. Žalobce b) vypověděl, že je jedním ze dvou synů zesnulého , jméno FO, , jiné sourozence nemá. O nehodě jej informovala žalobkyně a), vzal si volno v práci a jel do nemocnice, kde mluvil s lékaři, kteří mu řekli, že tatínek je v kritickém stavu a že se má žalobce b) připravit na nejhorší. S tatínkem nebylo možné komunikovat, nebyl při vědomí. Žalobce b) v době, kdy došlo k dopravní nehodě, žil v , adresa, se svojí partnerkou, byl už samostatný, nebyl na otci finančně závislý, rodiče se rozvedli, když bylo žalobci b) asi 17 let. Žalobce b) vlastní děti zatím nemá. Se zesnulým se osobně potkávali jednou za týden či dva, tatínek jezdil za žalobcem b) na pivo do , adresa, , žalobce b) jezdíval k otci vypomáhat s chovem zvířat (s odvozem krmiva). Se starším bratrem má žalobce b) dobré vztahy, moc se nevídají, jelikož bratr vykonával a nyní znovu vykonává trest odnětí svobody, v červnu roku 2021 bratr ve výkonu trestu nebyl, ale nestýkali se, nebyli v kontaktu. Vyjma bratra a přítelkyně má žalobce b) ještě i maminku, se kterou je v kontaktu, i po nehodě se stýká s žalobkyní a) a s žalobci c) a d). Žalobce b) zařizoval pohřeb zesnulého. V zaměstnání si vzal týden dovolenou, pak začal chodit do práce a snažil se na to nemyslet, avšak nedařilo se a nedaří se mu to vytěsnit, do současnosti se se ztrátou otce vyrovnává, když si na něj vzpomene, třeba se i rozbrečí, má úzkostné stavy, neřeší to s psychology či s , podezřelý výraz, .

33. Žalobce c) vypověděl, že v době dopravní nehody byl pracovně mimo Českou republiku, o nehodě ho informoval žalobce b) v den dopravní nehody, informoval ho i o úmrtí bratra. V den dopravní nehody se žalobce c) vrátil domů, volal do , podezřelý výraz, , kde mu řekli, že poškozený je v kritickém stavu, ohledně prognózy mu nedokázali nic říct. S bratrem si vzájemně pomáhali, byli si fyzickou (např. zpracování dřeva na topení pro , jméno FO, , chov hospodářských zvířat) i morální podporou, zvali se na oslavy narozenin, vzdálenost jejich bydlišť byla cca 80 km, hodina jízdy. Spojovaly je také koníčky - chov domácího zvířectva (chovali exotické ptáky). Společně žili do doby, než se osamostatnili (kolem 20., 25. roku věku). Žalobce c) založil vlastní rodinu a má dospělé děti. S , jméno FO, se potkali osobně naposledy o Velikonocích toho roku, vzájemně se zvali na návštěvy u příležitosti svátků vánočních a velikonočních, , jméno FO, byl přítomen u významných oslav žalobce c) (křest vnoučete, oslava 50. narozenin apod.). Občas si také telefonovali. Před nehodou plánovali oslavu 60. narozenin , jméno FO, . Odbornou pomoc žalobce c) vyhledat nemusel, ztráta bratra jej však velmi zasáhla, situaci zvládl sám, vzájemně se podpořili s žalobcem d), žijí ve stejném domě. Řidička žalobce c) po nehodě nekontaktovala.

34. Žalobce d) vypověděl, že u dopravní nehody bratra nebyl, volala mu to do zaměstnání žalobkyně a), která mu následně oznámil také to, že bratr zemřel. Žalobce d) nemusel vyhledat odbornou psychologickou, ani psychiatrickou pomoc, chodil i dál do zaměstnání. Žalobce d) je svobodný, bezdětný. Matka bratrům zemřela v roce 2000, otec ještě předtím. Žalobce d) je nadále v kontaktu s žalobcem c), jeho rodinou i dětmi , jméno FO, , a to ve stejné intenzitě jako před ztrátou bratra. Když zesnulý bydlel v 80. letech v , Anonymizováno, u , adresa, , každý víkend za ním žalobce d) jezdil vypomáhat s chalupou. Žalobce d) se účastnil společných oslav a rodinných setkání, jezdíval třeba i na (prodloužené) víkendy za zesnulým bratrem i do jeho posledního bydliště. Se zesnulým si často volali, až třikrát do týdne.

35. Z dalších provedených důkazů soud neučinil pro věc žádná relevantní zjištění, a proto se jimi v odůvodnění tohoto rozsudku ani blíže nezabývá. Jiné dokazování soud neprováděl, neboť skutkový stav rozhodný pro posouzení žalobou uplatněných nároků byl provedenými důkazy náležitě objasněn a dalšího dokazování nebylo třeba. Účastníky navrženým a soudem neprovedeným důkazem zůstal záznam z kamery umístěné na budově Obecního úřadu , adresa, . Záznam nebyl součástí trestního spisu, který si soud vyžádal od Okresního soudu v , adresa, – nebylo možné jej dohledat na CD nosičích založených v trestním spisu. I bez možnosti seznámit se se záznamem z jiné kamery (než té, která byla umístěna v autobusu, který řidička škodícím vozidlem objížděla), u něhož není ani jisté, zda je ještě vlivem běhu času vůbec k dispozici, si soud opatřil dostatečná skutková zjištění tvořící dostatečný a věrný obraz o skutkovém stavu. Ostatně skutkové okolnosti nehodového děje a situace v silničním provozu nebyly mezi účastníky sporné. Účastníci se lišili v pohledu na to, jak jednotlivé okolnosti vyhodnotit z hlediska míry (spolu)zavinění řidičky škodícího vozidla a chodce , jméno FO, .

36. Po provedeném dokazování soud vzal za prokázaný následující skutkový stav:

37. Dne , datum, došlo k dopravní nehodě při střetu vozidla tov. zn. , jméno FO, , reg. zn. , SPZ, (řízeného , jméno FO, ) a chodce , jméno FO, . K vozidlu bylo sjednáno pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem tohoto vozidla u pojistitele, kterým je žalovaná. Řidička byla držitelkou řidičského oprávnění, na jehož základě řídila dvoustopá vozidla, již od svých 15 let, byla aktivní řidičkou a místo dopravní nehody dobře znala. K dopravní nehodě došlo v zástavbě obce , adresa, , na rovném úseku silnice, v denní (ranní) dobu, za dobrých (nijak ztížených) světelných podmínek. Dopravní provoz v době před nehodou a po nehodě odpovídal předpokladu hustoty provozu ve všední (pracovní) den v obci, odkud se dle obecného předpokladu i pomocí hromadné dopravy přepravují její obyvatele do zaměstnání, škol apod., bezprostředně po nehodě místem nehody projevila v rozmezí 2 minut čtyři vozidla. K dopravní nehodě došlo na přechodu pro chodce, označeném vodorovnou i svislou dopravní značkou a v bezprostřední blízkosti mateřské školy, a to za situace, kdy v zastávce a zároveň předními koly v místě přechodu pro chodce stál linkový autobus, do kterého nastupovali cestující. Autobusem zamýšlel cestovat i , jméno FO, , dotázal se řidiče, zda na něj počká, než si v protější zastávce vezme tašku, kterou tam zapomněl, následně vyrazil během po přechodu pro chodce, těsně před autobusem /ořu jeho přední části), a to kolmo na druhou stranu komunikace. V koridoru jeho pohybu jej srazila řidička škodícího vozidla jedoucího rychlostí jen o málo nižší než 50 km/hod. (v řízení nevyšly najevo skutečnosti, které by značily, že v místě nehody byla povolena nižší rychlost než 50 km/hod.). Sama řidička vozidla zpětně vyhodnocovala, že měla jet pomaleji, resp. že měla před přechodem zastavit, neměla přes stojící autobus potřebný výhled. , jméno FO, při nehodě utrpěl těžká zranění, řidička pomáhala v poskytování první pomoci. , jméno FO, , který byl v bezvědomí, dne , datum, zraněním v nemocnici podlehl. K nehodě byla svědky přivolána žalobkyně a), která pomáhala při poskytování první pomoci. Do nemocnice se dostavila jak žalobkyně a), tak žalobce b), žalobci c) a d) byli o nehodě zpraveni a o stav svého bratra se aktivně zajímali. Řidička vinu v trestním řízení doznala, její trestní stíhání bylo podmíněně zastaveno. Řidička také po nehodě vyhledala se svými rodiči žalobkyni a), které nabídla pomoc, čehož žalobkyně a) nevyužila. Žalobce b) zařizoval pohřeb, na který vynaložil , částka, .Žalobci uplatnili u žalované nárok na pojistné plnění v souvislosti s odškodněním duševních útrap ztrátou životního partnera žalobkyně a), otce žalobce b) a bratra žalobců c) a d), žalobce b) nárokoval rovněž náklady na vypravení pohřbu. Před zahájením tohoto soudního sporu žalobci uplatnili nároky na náhradu nemajetkové újmy v adhezním řízení (proti řidičce škodícího vozidla), komunikovali, prostřednictvím právních zástupců, i s žalovanou, ve vztahu ke které uplatnili nárok na pojistná plnění. Před podáním žaloby žalovaná plnila žalobci b) na pojistném plnění , částka, , určených na náhradu nákladů na vypravení pohřbu (pojistné plnění žalovaná krátila o 50 %, neboť v tomto rozsahu shledává spoluzavinění poškozeného , jméno FO, ).Po dni , datum, již žalovaná neprováděla žádné další šetření směřující ke zjištění okolností rozhodných pro výplatu pojistného plnění (z provedeného dokazování vyplynulo, že právě uvedeného dne žalovaná poprvé sdělovala své stanovisko k požadavku žalobců na poskytnutí pojistného plnění, žalovaná netvrdila, že by následně jakékoliv další šetření prováděla).Z provedeného dokazování nevyplynulo (a žalovaná ostatně ani netvrdila), že by se výzvami k poskytnutí konkrétní součinnosti ke splnění dluhu kdykoliv v období od , Anonymizováno, roku , Anonymizováno, (kdy byla upomínána o plnění pod výstrahou zahájení soudního sporu) do podání žaloby v , Anonymizováno, roku , Anonymizováno, obracela na žalobce či na , tituly před jménem, , jméno FO, , advokáta, který žalované v červenci roku , Anonymizováno, vykázal zmocnění jednat za žalobce, ačkoliv k plnění byla žalovaná vyzývána s upozorněním na následné uplatnění nároků soudní cestou.Po zahájení soudního řízení, konkrétně dne , datum, , žalovaná zaplatila žalobkyni a) částku , částka, , žalobci b) částku , částka, a každému z žalobců c) a d) částku , částka, .Ohledně vztahu jednotlivých žalobců a poškozeného , jméno FO, bylo prokázáno (spontánními účastnickými výpověďmi jednotlivých žalobců), že:- vztah žalobkyně a) a zesnulého odpovídal představě šťastného a poklidného dlouhodobého soužití životních partnerů, kteří vedle samotného sdílení domácnosti spolu rádi trávili volný čas, vzájemně se podporovali; žalobkyně a) po zjištění o tom, že došlo k dopravní nehodě, které byl účasten její životní partner, na místo obratem dorazila a byla nápomocna při poskytování potřebné pomoci poškozenému, o jehož zdravotní stav se aktivně zajímala i poté, co byl z místa dopravní nehody transportován do lékařského zařízení; nějaký čas po nehodě a ztrátě svého životního partnera nebyla žalobkyně a) schopna v místě posledního společného bydliště setrvávat, po nehodě nechodila ani do zaměstnání; ztráta životního partnera neměla na žalobkyni a) dopad v tom smyslu, že by žalobkyně a) musela vyhledat odbornou lékařskou pomoc v souvislosti se zhoršením zdravotního (psychického) stavu (vyjma dočasné medikace uklidňujícími léky bezprostředně po nehodě), se ztrátou , jméno FO, se však nadále vyrovnává, byť ke dni jejího výslechu soudem uplynuly téměř tři roky ode dne dopravní nehody, resp. smrti , jméno FO, ;- vztah žalobce b) a zesnulého odpovídal představě dobrého vztahu dospělého (samostatného) dítěte se svým rodičem, které nadále vyhledává možnost pravidelného osobního i telefonického kontaktu se svým rodičem, je mu nápomocen v případě, že je tomu potřeba; žalobce b) se dosud neoženil a nezaložil rodinu (nemá dosud vlastní děti), přičemž i s těmito skutečnostmi spojuje popisované pocity újmy ze ztráty otce, který již nebude moci být přítomen důležitým událostem v životě svého syna; žalobce b) má bratra, kontakt s ním je však ztížený vlivem dočasného omezení osobní svobody jeho bratra, v kontaktu je žalobce b) i se svou matkou; žalobce b) se postaral o vypravení pohřbu zesnulého; ač žalobce b) nadále pociťuje popisované úzkosti ze ztráty svého otce, odbornou (psychologickou či psychiatrickou) pomoc vyhledat nemusel;- vztah žalobců c) a d) a zesnulého , jméno FO, odpovídal představě dobrých sourozeneckých vztahů všech tří bratrů navzájem; zesnulý byl nejstarším ze tří bratrů, kteří přišli o oba rodiče před více než dvaceti lety; žalobce c) založil vlastní rodinu, s níž má dobré vztahy, žalobce d) vlastní rodinu nezaložil, resp. jeho nejbližší rodinou jsou rodiny jeho bratrů (žalobce c) a zesnulého); bratři si vzájemně vypomáhali, o úzkých a pevných vazbách svědčí také to, že se často navštěvovali a byli i v častém telefonickém kontaktu; ztráta bratra neměla ani na jednoho z žalobců c) a d) dopad v tom smyslu, že by některý z nich musel vyhledat odbornou lékařskou pomoc v souvislosti se zhoršením zdravotního (psychického) stavu.(Aplikovaná právní úprava)

38. Podle ust. § 6 odst. 1, 2 zák. č. 168/1999 Sb., ve znění účinném do 31. 3. 2024, (1.) pojištění odpovědnosti se vztahuje na každou osobu, která je povinna nahradit újmu způsobenou provozem vozidla uvedeného v pojistné smlouvě; (2.) nestanoví-li tento zákon jinak, má pojištěný právo, aby pojistitel za něj uhradil v rozsahu a ve výši podle občanského zákoníku poškozenému a) způsobenou újmu vzniklou ublížením na zdraví nebo usmrcením, b) účelně vynaložené náklady spojené s péčí o zdraví zraněného zvířete a způsobenou škodu vzniklou poškozením, zničením nebo ztrátou věci, jakož i škodu vzniklou odcizením věci, pozbyla-li fyzická osoba schopnost ji opatrovat, c) ušlý zisk, d) účelně vynaložené náklady spojené s právním zastoupením při uplatňování nároků podle písmen a) až c); v souvislosti se škodou podle písmene b) nebo c) však jen v případě marného uplynutí lhůty podle § 9 odst. 3 nebo neoprávněného odmítnutí anebo neoprávněného krácení pojistného plnění pojistitelem, pokud poškozený svůj nárok uplatnil a prokázal a pokud ke škodné události, ze které tato újma vznikla a kterou je pojištěný povinen nahradit, došlo v době trvání pojištění odpovědnosti, s výjimkou doby jeho přerušení.

39. Podle ust. § 9 odst. 1 (věta první) zák. č. 168/1999 Sb., ve znění účinném do , datum, , poškozený má právo uplatnit svůj nárok na plnění podle § 6 u příslušného pojistitele nebo u Kanceláře, jedná-li se o nárok na plnění z garančního fondu podle § 24.

40. Podle ust. § 9 odst. 2 zák. č. 168/1999 Sb., ve znění účinném do , datum, , plnění pojistitele je splatné do 15 dnů, jakmile pojistitel skončil šetření nutné k zjištění rozsahu jeho povinnosti plnit nebo jakmile pojistitel obdržel pravomocné rozhodnutí soudu o své povinnosti poskytnout pojistné plnění.

41. Podle § 2910 o. z., škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Povinnost k náhradě vznikne i škůdci, který zasáhne do jiného práva poškozeného zaviněným porušením zákonné povinnosti stanovené na ochranu takového práva.

42. Podle ust. § 2959 o. z., při usmrcení nebo zvlášť závažném ublížení na zdraví odčiní škůdce duševní útrapy manželu, rodiči, dítěti nebo jiné osobě blízké peněžitou náhradou vyvažující plně jejich utrpení. Nelze-li výši náhrady takto určit, stanoví se podle zásad slušnosti.

43. Osobou blízkou je podle ust. § 22 o. z. příbuzný v řadě přímé, sourozenec a manžel nebo partner podle jiného zákona upravujícího registrované partnerství.

44. Podle ust. § 2961 o. z., škůdce nahradí tomu, kdo je vynaložil, přiměřené náklady spojené s pohřbem v rozsahu, v jakém nebyly uhrazeny veřejnou dávkou podle jiného právního předpisu. Přitom se přihlédne k zvyklostem i k okolnostem jednotlivého případu.(Právní posouzení)

45. Žalobcům coby osobám blízkým zesnulému , jméno FO, (jeho družce, synovi a bratrům) svědčilo právo uplatnit u žalované nárok na pojistné plnění odpovídající svým rozsahem a výší náhradě nemajetkové újmy způsobené žalobcům usmrcením , jméno FO, v důsledku dopravní nehody, při níž došlo ke střetu chodce , jméno FO, a škodícího vozidla, ve vztahu k němuž bylo dle nesporných tvrzení účastníků u žalované (pojistitele) sjednáno pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem tohoto vozidla.

46. Trestní stíhání řidičky škodícího vozidla nedospělo do fáze vydání rozsudku (zprošťujícího či odsuzujícího), rozhodnutím o podmíněném zastavení trestního stíhání není soud vázán, jako by tomu bylo v případě rozsudku trestního soudu (ust. § 135 odst. 1 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, „o. s. ř.“). Jelikož však pravomocné usnesení o podmíněném zastavení trestního stíhání řidičky bylo vydáno, soud z něj podle ust. § 135 odst. 2 o. s. ř. vychází (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne , datum, ve věci sp. zn. , spisová značka, ), když ostatně ani v tomto řízení nevyšly najevo skutečnosti, pro které by bylo na místě věc posoudit jinak.

47. Z hlediska naplnění protiprávnosti coby předpokladu odpovědnosti řidičky škodícího vozidla za újmu způsobenou blízkému žalobců soud vzal do úvahy, že nebyly spornými skutkové okolnosti dopravní nehody vedoucí k závěru o tom, že řidička porušila povinnost vyplývající z ust. § 5 odst. 2 písm. f) zák. č. 361/2000 Sb. Řidička nerespektovala, že nesmí ohrozit nebo omezit chodce, který přechází pozemní komunikaci po přechodu pro chodce nebo který zjevně hodlá přecházet pozemní komunikaci po přechodu pro chodce, kdy v případě potřeby je řidič povinen i zastavit vozidlo před přechodem pro chodce. Sama řidička si dle toho, co uváděla v trestním řízení, byla vědoma, že se v provozu měla zachovat jinak – více zpomalit, případně i zastavit, jelikož neměla potřebný rozhled, nemohla se dostatečně přesvědčit o tom, že může bezpečně projet místem, kde se nachází přechod pro chodce.

48. Jádro sporu spočívalo v rozdílných pohledech žalujících a žalované na výši peněžité kompenzace - náhrady za nemajetkovou újmu, a to s ohledem na další skutkové okolnosti, v nichž žalovaná spatřuje okolnosti přičitatelné poškozenému.

49. Existence pravomocného usnesení o podmíněném zastavení trestního stíhání v trestním řízení vedeném proti řidičce, v němž se řidička doznala a připouštěla své pochybení, nemá za automatický následek to, že újma byla způsobena výlučně zaviněním řidičky škodícího vozidla, jestliže se na vzniku škody spolupodílely i okolnosti nepřičitatelné řidičce. Žalobci jsou tzv. sekundárními obětmi, přičemž mezi předpoklady vzniku povinnosti k náhradě nemajetkové újmy způsobené sekundární oběti porušením zákonné povinnosti podle ust. § 2959 o. z. ve spojení s ust. § 2910 o. z. náleží: a) protiprávní jednání spočívající v porušení zákonné povinnost (v případě dopravní nehody způsobené řidičem osobního vozidla jde typicky o protiprávní jednání kolidující s dopravně-správními předpisy, např. zákonem o provozu na pozemních komunikacích, které navíc může naplňovat trestněprávní odpovědnost řidiče), b) vznik nemajetkové újmy sekundární oběti (např. vzniklé duševní útrapy jako důsledek smrti primární oběti) a c) příčinná souvislost neboli kauzální nexus mezi uvedeným protiprávním jednáním škůdce – řidiče a vzniklou nemajetkovou újmou sekundární oběti. Škůdce se může exkulpovat (zbavit viny), pokud unese důkazní břemeno a prokáže nezaviněný vznik újmy (k tomu srov. důvodovou zprávu k ust. § 2909 až 2914 o. z.). Při posouzení základu nároku žalobců coby sekundárních obětí je rovněž zapotřebí zkoumat i otázku spoluúčasti poškozeného na vzniku újmy (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, ve věci sp. zn. , spisová značka, ).

50. Soud se proto při posouzení věci musel vypořádat s otázkou přičitatelnosti újmy, tedy s tím, zda se na vzniku újmy (usmrcení , jméno FO, ) podílely i okolnosti nepřičitatelné provozu škodícího vozidla a přičitatelné poškozenému , jméno FO, , příp. okolnosti ryze vnější, resp. jaký byl podíl jednotlivých příčin na škodlivém následku.

51. V závislosti na skutkových okolnostech posuzovaného případu (dopravní nehody) a výsledcích provedeného dokazování soud dospěl k závěru o tom, že v posuzované věci není vznik újmy přičitatelný toliko řidičce škodícího vozidla (provozu vozidla).

52. Z ust. § 2918 o. z. vyplývá, že v rozsahu, v jakém sám poškozený přispěl ke škodlivému následku, je vyloučena odpovědnost škůdce, spočívají-li příčiny vzniku škody na obou stranách, je třeba určit vzájemný vztah mezi jednáním či opomenutím poškozeného a porušením povinností škůdce, za něž nese odpovědnost, a stanovit podíl odpovědnosti každého z nich. Uvedený princip se uplatní u obou typů odpovědnosti, které by v dané věci přicházely do úvahy (obecná odpovědnost řidičky škodícího vozidla za porušení pravidel silničního provozu – ust. 2910 o. z., objektivní odpovědnost za škodu z provozu dopravního prostředku ve smyslu ust. § 2927 odst. 1 o. z.).

53. Z provedeného dokazování vyplynulo to, co již dovodil státní zástupce v obžalobě řidičky, a sice že na vzniku a vývoji nehodového děje se skutečně poměrně podstatným způsobem podílely i další okolnosti. Těmito okolnostmi bylo stání linkového autobusu na přechodu pro chodce, přičemž tyto okolnosti nemají původ v provozu škodícího vozidla. Už tato okolnost přitom založila situaci potenciálně nebezpečnou pro účastníky silničního provozu, resp. situaci, která vyžadovala zvýšenou míru obezřetnosti jak na straně řidičky, tak na straně chodce.

54. Řidič motorového vozidla může spoléhat na dodržení dopravních předpisů ostatními účastníky provozu na pozemních komunikacích, nevyplývá-li z konkrétní situace opak. , adresa, tzv. omezené důvěry v dopravě (vyjádřená např. v rozhodnutí č. 43/1982 Sb. rozh. tr.) se však neuplatňuje v případech, kdy ze situace v provozu na pozemních komunikacích vyplývá povinnost dbát zvýšené opatrnosti nebo s předstihem reagovat na situaci, aby bylo zabráněno kolizi (na komunikacích nebo v jejich blízkosti se pohybují děti, osoby těžce zdravotně postižené, přestárlé, zjevně volně pobíhající zvířata nebo to vyplývá z existence instalovaných dopravních značek). Řidič motorového vozidla je povinen zachovávat potřebnou míru opatrnosti vůči chodcům, kteří vstoupili do vozovky nebo se pohybují v její těsné blízkosti. Důvodně spoléhat na to, že tito účastníci silničního provozu dodrží pravidla silničního provozu může jen v případě, pokud z konkrétních okolností neplyne obava, že tomu tak nebude (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne , datum, ve věci sp. zn. , spisová značka, ).

55. V posuzované věci, a řidička to ostatně připouštěla, nenastaly okolnosti, v nichž by řidička mohla důvodně spoléhat na to, že veškeří účastníci silničního provozu dodrží pravidla silničního provozu (řidička znala úsek, kterým projížděla, musela vědět, že se jedná o místo u mateřské školy, dvou protilehlých zastávek hromadné dopravy, musela být také obeznámena s umístěním přechodu pro chodce). Řidička sama vyhodnocovala rychlost za neadekvátní situaci v silničním provozu, přitom přizpůsobit rychlost jízdy okolnostem v provozu vyplývá z ust. § 18 odst. 1 zák. č. 361/2000 Sb., podle kterého platí i to, že řidič smí jet jen takovou rychlostí, aby byl schopen zastavit vozidlo na vzdálenost, na kterou má rozhled.

56. Současně však nastala situace, kdy , jméno FO, vběhnutím (tedy náhlým vstoupením) zpoza stojícího autobusu vytvořil řidičce překážku, která by však byla zvládnutelná, pokud by řidička jela rychlostí asi o polovinu nižší – rychlostí 23,7 km/hod. Z provedeného dokazování nevyplynulo (a v trestním řízení rovněž ne), že by se poškozený před vstupem do vozovky (na přechod pro chodce), resp. před pokračováním v pohybu při vystoupení zpoza autobusu rozhlédl, přitom pouze za takového předpokladu by bylo možné usuzovat na to, že řádně sledoval situaci v silničním provozu. Ostatně i poškozený , jméno FO, si musel být vědom nebezpečnosti situace, i on místo dopravní nehody znal. , jméno FO, vběhnutím dál do vozovky zpoza autobusu zřejmě bez předchozího rozhlédnutí (bez přesvědčení se o tom, že může dál do vozovky vstoupit bezpečně) porušil ust. § 4 písm. a) zák. č. 361/2000 Sb., podle kterého při účasti na provozu na pozemních komunikacích je třeba chovat se ohleduplně a ukázněně, tak, aby účastník svým jednáním neohrožoval život, zdraví nebo majetek jiných osob ani svůj vlastní, kdy své chování je účastník povinen přizpůsobit (mimo jiné) i stavebnímu a dopravně technickému stavu pozemní komunikace a situaci v provozu na pozemních komunikacích, svým schopnostem a svému zdravotnímu stavu.

57. Vznik újmy proto není beze zbytku přičitatelný provozu škodícího vozidla, resp. porušení povinností řidičkou škodícího vozidla, jsou dány předpoklady pro rozdělení odpovědnosti za následek mezi řidičku a mezi poškozeného. V rozsahu, v němž se na vzniku újmy podílely okolnosti na straně poškozeného, není dána odpovědnost škůdce, neboť v tomto rozsahu není splněna nezbytná podmínka existence příčinné souvislosti mezi jednáním škůdce a vznikem újmy.

58. Spravedlivým se jeví stanovit míru spoluzavinění poškozeného (jeho podíl) na 35 %, přičemž takové procentuální vyjádření dle přesvědčení soudu odpovídá skutkovým okolnostem projednávané věci, a to s respektem ke skutkovým odlišnostem při porovnání s případy řešenými v (žalobci odkazovaných) rozhodnutích ve skutkově a právně obdobných věcech (usnesení Nejvyššího soudu ze dne , datum, ve věci sp. zn. , spisová značka, , usnesení Nejvyššího soudu ze dne , datum, ve věci sp. zn. , spisová značka, , usnesení Nejvyššího soudu ze dne , datum, ve věci sp. zn. , spisová značka, , rozsudek Krajského soudu v , adresa, ze dne , datum, ve věci sp. zn. , spisová značka, ). Pokud jde o žalovanou odkazovaná rozhodnutí, v nich soud neshledal potřebnou skutkovou podobnost s projednávanou věcí. Nižší míra spoluzavinění , jméno FO, (než podíl v rozsahu 35 %) by znamenala ve svém důsledku popření skutečností, podle kterých i , jméno FO, musel být dobře obeznámen se situací na daném místě, jednalo se navíc o osobu ve věku, v němž lze spoléhat na to, že nebude při pohybu na pozemní komunikaci jakkoliv riskovat. Řidička měla možnost střet odvrátit, aniž by dokonce musela úplně zastavit, kdy stačilo snížit rychlost na úroveň, která se obecně jeví přiměřenou vzhledem k okolnostem v silničním provozu v daném místě a čas, a s obezřetností místem projet. Řidička, v provozu na pozemní komunikaci ta oproti chodci „silnější“, měla ctít, že koridor jejího pohybu se může střetnout s pohybem slabšího chodce. Řidička proto musí nést vyšší podíl než chodec , jméno FO, a její podíl musí být nadpoloviční. Pokud by měl odpovídat 50 %, jak zřejmě dovozuje žalovaná (z čehož pak následně dovozuje zbývající a shodně velký podíl připadající na zesnulého), lze usuzovat na to, že by ani trestní řízení nedospělo k vydání usnesení o podmíněném zastavení trestního stíhání. Předpokladem pro takové rozhodnutí je totiž spáchání trestného činu obviněným, tedy i naplnění veškerých znaků skutkové podstaty trestného činu jak po stránce objektivní, tak i subjektivní (k tomu srov. ust. § 307 odst. 1 tr. řádu). Jinak vyjádřeno – stanovením stejného podílu odpovědnosti řidičky a chodce by v konečném důsledku kolidovalo s tím, jak s otázkou odpovědnosti řidičky bylo naloženo v trestním řízení. Hlavním viníkem dopravní nehody byla řidička a vzhledem ke skutkovým okolnostem nelze uzavřít, že by se stejnou měrou na nepříznivém následku podílelo počínání chodce , jméno FO, .

59. Pokud se jedná o stanovení základní výše náhrady, tato se odvíjí v souladu s přijatou a obecně uznávanou judikaturou od dvacetinásobku průměrné hrubé měsíční nominální mzdy na přepočtené počty zaměstnanců v národním hospodářství za rok předcházející smrti poškozeného (k tomu srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR pod sp. zn. , spisová značka, či , spisová značka, ). V roce 2020 tato činila , částka, , dvacetinásobek pak činí , částka, . S touto částkou soud pracoval jako se základní výší náhrady u žalobců a) a b). Základní výše náhrady kompenzující duševní útrapy spojené s usmrcením sourozence sice může v případě intenzivnějších vztahů pozůstalého se zemřelým dosáhnout úrovně základu pro nejbližší osoby (k tomu srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. , spisová značka, ), avšak soud v posuzované věci neshledal, že by bylo na místě se při stanovení základní výše náhrady odklánět od rozhodovací praxe vycházející z čtvrtinového ponížení základní výše náhrady u sourozence. Je potřeba určitým způsobem odstupňovat určení základní částky mezi osobami skutečně nejbližšími (v posuzované věci žalobci a) a b) – životní partnerka a syn zemřelého) a dospělými, samostatně žijící bratry zesnulého, byť z provedeného dokazování vyplynulo, jak vřelé a naplněné vztahy mezi bratry byly. Nelze však současně odhlédnout od toho, že žalobci c) a d), ve vztahu k sobě bratři, si mohou být nadále vzájemně potřebnou oporou, nebyli na zesnulém finančně či jinak závislí, žijí vlastní životy, byť tyto zjevně chtěli mít úzce propojeny s životem zesnulého a o takovou možnost do budoucna nenávratně přišli. U žalobců c) a d) tak soud s respektem k judikatorním závěrům vycházel ze základní výše náhrady odpovídající částce , částka, (75 % z částky , částka, ). Takto vypočtené základní výše byly východiskem k další úvaze soudu o celkové výši náhrady.

60. Soud musel při posouzení nároků žalobců na pojistné plnění odvozované od nároků opírajících se o ust. § 2959 o. z. (odškodnění nemajetkové újmy, která je vždy subjektivní) zhodnotit podstatná objektivizační kritéria vyplývající z judikatury soudů (rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věcech sp. zn. , spisová značka, , sp. zn. , spisová značka, , sp. zn. , spisová značka, ). Tak soud hodnotil především tyto kritéria: intenzita a kvalita vztahu se zemřelým a jeho věk, věk pozůstalých, existenční závislost na zemřelém, to, zda se žalobcům dostala jiná satisfakce (např. omluva, správní postih škůdce či jeho trestní odsouzení) a zda tato má mít vliv na snížení peněžitého zadostiučinění, zda některý z pozůstalých žalobců byl očitým svědkem škodní události, zda některý z pozůstalých žalobců byl s následky škodní události bezprostředně konfrontován, jakým způsobem se pozůstalí žalobci o následcích škodní události dozvěděli (šok ze zprávy o smrtelném úrazu blízké osoby), zda lze u některého z pozůstalých žalobců vysledovat ztrátu životní perspektivy či obavy o jeho budoucnost.

61. Na tomto místě je třeba uvést, že žalobci a žalovaná se nepřeli o skutkových okolnostech, které mají vliv na vyhodnocení shora nastíněných objektivizačních kritérií. Soud ta ve shodě s žalobkyní a) i žalovanou má za to, že spravedlivému uspořádání vztahů odpovídá zvýšit základní částku o 20 % u žalobkyně a) (jednalo se o životní partnerku zesnulého, o osobu nejbližší, která byla přivolána k nehodě, byla konfrontována s bezprostředními následky dopravní nehody) a neprovádět žádnou modifikaci základních částek u žalobců b), c) a d) (ve vztahu k nim nebyly tvrzeny žádné konkrétní skutečnosti, které by měly za následek potřebu zvýšení či snížení základní částky).

62. Soud neshledal v posuzované věci podmínky pro aplikaci výjimečného zvýšení základní částky odškodnění pro existenci okolností zvláštního zřetele hodných ve smyslu ust. § 2957 o. z.

63. Co se týče výše plnění, na které vznikl jednotlivým žalobcům nárok v souvislosti s nemajetkovou újmou jim způsobenou, pak to odpovídá:- částce , částka, pro žalobkyni a) [základní částka , částka, , navýšena o 20 % na částku , částka, , poníženo o 35 %], z čehož žalovaná v průběhu tohoto řízení uspokojila , částka, a zbývá doplatit , částka, [, částka, – , částka, ];- částce , částka, pro žalobce b) na náhradě nemajetkové újmy a částce , částka, na náhradě nákladů za vypravení pohřbu [u odškodnění nemajetkové újmy základní částka , částka, , poníženo o 35 %, v případě nákladů na vypravení pohřbu z částky , částka, odečteno 35 %], z čehož žalovaná v průběhu tohoto řízení na plnění na náhradu nemajetkové újmy uspokojila , částka, a zbývá doplatit , částka, [, částka, – , částka, ], z plnění na náklady na vypravení pohřbu žalovaná uspokojila , částka, a zbývá doplatit , částka, [, částka, – , částka, ], celkem tedy zbývá žalobci b) doplatit , částka, ;- částce , částka, pro každého z žalobců c) a d) [základní částka , částka, , poníženo o 35 %], z čehož žalovaná v průběhu tohoto řízení uspokojila , částka, a zbývá doplatit , částka, [, částka, – , částka, ].

64. Žalobci vzali žalobu zpět v rozsahu plnění, které žalovaná jednotlivým žalobcům poskytla po zahájení řízení. Za splnění předpokladů vyplývajících z ust. § 96 odst. 1 – 3 o. s. ř. soud řízení ve výroku pod bodem I. částečně zastavil.

65. Soud jednotlivým žalobcům přiznal právo na plnění v rozsahu, v jakém byla žaloba toho kterého z žalobců důvodnou (zde soud odkazuje na výpočty shora v bodě 63. tohoto odůvodnění).

66. Jelikož žalobcům nenáleží nárok na pojistné plnění v rozsahu převyšujícím plnění, které soud shora v bodě 63. dopočítal jako zbývající část nároku, musely být jednotlivé žaloby ve zbývajícím rozsahu zamítnuty.

67. Žalobci požadovali přisoudit rovněž úrok z prodlení, s tvrzením, že žalovaná počínaje dnem , datum, se splněním svých dílčích peněžitých dluhů prodlévá. Splatnost pojistného plnění však nenastala dne , datum, , ale až dne , datum, (počítáno jako 15. den ode dne ukončení šetření pojistné události žalovanou, tj. ode dne , datum, , dle ust. § 9 odst. 2 zák. č. 168/1999 Sb., ve znění účinném do , datum, ). Prodlení žalované je tak na místě počítat (a žalobcům proto úrok z prodlení náleží) až ode dne , datum, , nikoliv ode dne , datum, (ust. §§ 1968, 1970 o. z.). Žalobcům náleží úrok z prodlení ve výši odpovídající pravidlu vyplývajícímu z ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Z důvodů vyložených v tomto bodu odůvodnění proto bylo třeba žalobu zamítnout i v části dopadající na část příslušenství – úroku z prodlení, včetně úroku z prodlení kapitalizovaného (kapitalizaci provedli žalobci podáním ze dne , datum, , jímž vzali své žaloby částečně zpět). Pro úplnost soud uvádí, že kapitalizaci žalobci provedli do , datum, , z toho, co žalobci uvedli v podání ze dne , datum, a zejm. co přednesli na jednání soudu dne , datum, , vyplynulo, že žalobci nepožadovali zaplacení (vzali žalobu zpět), i pokud jde o úrok z prodlení za den , datum, (dluh zaniká až splněním, k čemuž došlo až dne , datum, v souvislosti s poskytnutím částečného plnění žalovanou – ust. § 1908 odst. 1 o. z.).

68. V řízení vyvstala rovněž potřeba vypořádat obranu žalované zaměřenou na zpochybňování závěru o vzniku prodlení žalované se splněním peněžitých dluhů. Žalovaná již v písemné obraně proti žalobě dovozovala, že žalobci prodlévala s poskytnutím součinnosti ke splnění dluhu, a v té souvislosti poukazovala na to, že žalobci měnili právní zastoupení, žalovaná neměla kontakty na jednotlivé žalobce, resp. nemohla žalobce kontaktovat napřímo (a fakticky obcházet jejich právního zástupce).

69. V té souvislosti vzal soud do úvahy, že peněžitý dluh je dluhem donosným (ust. § 1955 odst. 1 věta druhá o. z.), dlužník má svůj dluh splnit na svůj náklad a nebezpečí řádně a včas (ust. § 1908 odst. 2 o. z.). Bylo tedy věcí žalované, aby vyvinula potřebnou aktivitu k možnosti plnit žalobcům. Na podkladě skutkových zjištění učiněných v tomto řízení soud nemohl dospět k závěru o tom, že by se žalobci ocitli v prodlení s poskytnutím součinnosti žalované ke splnění dluhu (ust. § 1975 o. z.). Z provedeného dokazování nevyplynulo (a žalovaná ani netvrdila), že by požadovala po žalobcích konkrétní součinnost ke splnění dluhu, pokud jde o období od , Anonymizováno, , resp. , Anonymizováno, roku , Anonymizováno, , přitom žaloba napadla až v , Anonymizováno, roku , Anonymizováno, a žalovaná plnila žalobcům až v , Anonymizováno, roku , Anonymizováno, . Co se týče období před , Anonymizováno, roku , Anonymizováno, , kdy podle výsledků provedeného dokazování žalovaná komunikovala v průběhu roku , Anonymizováno, s dřívějším zástupcem žalobců, je zřejmé, že účastníci jednali o možnostech smírného řešení jejich sporu, k němuž se v jednu chvíli klonila toliko žalobkyně a). Žalovaná podle obsahu doložené komunikace nevyzývala ke sdělení konkrétní součinnosti (nežádala např. o sdělení údajů bankovního spojení či sdělení adresy jednotlivých žalobců), z obsahu doložené komunikace nevyplývá, že by žalovaná neplnila pouze a jen z toho důvodu, že neměla k dispozici platební údaje. Ostatně bylo-li by tomu tak, jistě by žalovaná plnila (příp. vyzvala k poskytnutí konkrétní součinnosti) v , Anonymizováno, roku , Anonymizováno, , kdy byla kontaktována zástupcem žalobců. Jelikož žalovaná nevyvinula potřebnou aktivitu ke splnění dluhu (i pokud jde o požadavek na součinnost žalobců), ačkoliv tak učinit zjevně mohla, jde prodlení se splněním k její tíži, nikoliv k tíži jednotlivých žalobců. K tomu soud ještě dodává, že zcela nedůvodná je argumentace žalované o tom, že nemohla komunikovat s žalobci napřímo, že se nemohla pokusit zkontaktovat přímo jednotlivé žalobce, měla-li pochybnost o tom, kdo je zastupuje, resp. neodpovídala-li aktivita zástupce žalobců představě a požadavkům žalované. Žalovaná není vázána pravidly profesionální etiky jako např. advokáti v tom smyslu, že by nemohla komunikovat s žalobci bez vědomí jejich právního zástupce, tedy že by v zájmu (s)plnění nemohla vyvinout veškerou potřebnou aktivitu třeba i oslovením jednotlivých žalobců. Žalovaná netvrdila (a v řízení ani nevyšlo najevo), že by žalovaná učinila alespoň pokus o oslovení jednotlivých žalobců. Za této situace soud vyhodnotil, že žalovaná je za prodlení odpovědná, neboť není pravdou, že by nemohla plnit v důsledku prodlení věřitelů – žalobců (k tomu srov. ust. § 1968 věta druhá o. z.).

70. Současně bylo třeba rozhodnout o nákladech řízení. Na straně žalující jde o tzv. samostatné společenství, bylo tedy třeba rozhodnout samostatně o nákladech řízení mezi jednotlivými žalobci a žalovanou. Žalobcům byla přiznána toliko část požadovaného peněžitého plnění, soud však podle ust. § 142 odst. 3 o. s. ř. přisoudil každému z žalobců plnou náhradu nákladů řízení, když výše plnění závisela na úvaze soudu (a žalobce nelze sankcionovat za to, že se rozcházela jejich představa o výši plnění z hlediska adekvátní náhrady za nemajetkovou újmu s tím, jak na tuto nazírá po provedeném dokazování soud). Pokud jde o tu část předmětu řízení, kde bylo řízení pro zpětvzetí žalob částečně zastaveno, rozhodnutí o nákladech řízení se opírá o ust. § 146 odst. 2 věta druhá o. s. ř., neboť žalovaná poskytnutím plnění po zahájení řízení zavinila zastavení řízení – žalobci museli na částečné splnění dluhu zareagovat zpětvzetím, neboť jinak by byly jejich žaloby v dotčeném rozsahu zamítnuty s ohledem na částečný zánik dluhu splněním.

71. Při určení náhrady nákladů každého z žalobců byl soud dále veden těmito úvahami: Za úkony, které zástupce žalobců vykonal jako úkony společné, vznikají každému ze společně zastoupených žalobců samostatně náklady odpovídající mimosmluvní odměně ve výši , částka, (ust. § 9 odst. 4 písm. a), § 7, § 12 odst. 4 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, „a. t.“), hotové výdaje (jejich paušální náhrada – ust. § 13 odst. 1, 4 a. t.) vznikají každému z žalobců za společný úkon pouze ve výši jediného paušálu a náhradu za hotové výdaje je pak třeba rovnodílně rozdělit mezi společně zastoupené žalobce (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, ve věci sp. zn. , spisová značka, ).

72. Náklady vzniklé každému (ze čtyř) žalobců tak tvoří náklady jejich právního zastoupení sestávající z:1/ odměny právního zástupce, který vykonal pro každého z žalobců tyto úkony právní služby: (i.) převzetí a přípravě zastoupení, (ii.) uplatnění nároku na plnění před podáním žaloby, (iii.) sepis žaloby, (iv.) sepis podání ze dne , datum, , (v.) sepis podání ze dne , datum, , (vi.) účast na jednání před soudem dne , datum, (v délce převyšující dvě započaté hodiny), (vii.) sepis podání ze dne , datum, a (viii.) účast na jednání před soudem dne , datum, (v délce převyšující dvě započaté hodiny) – ust. § 11 odst. 1 písm. a), d, a g) a. t., tj. odměny ve výši , částka, ;2/ náhrady za promeškaný čas v souvislosti s jednáním, které bylo nařízeno na den , datum, a nekonalo se – ust. § 14 odst. 2 a. t., ve výši , částka, – z toho ¼ připadající na každého z žalobců, tj. , částka, ;3/ paušální náhrady hotových výdajů dle ust. § 13 odst. 1, 4 a. t. k jednotlivým úkonům právní služby, 10 x , částka, , tj. , částka, – z toho ¼ připadající na každého z žalobců, tj. , částka, ;4/ náhrady cestovních výdajů – jízdného zástupce žalobců k jednotlivým jednáním soudu, ze sídla zástupce žalobců do sídla soudu a zpět, vozidlem, jehož průměrná spotřeba činí dle předloženého osvědčení o registraci vozidla 6 litrů motorové nafty na 100 km, při zohlednění ceny paliva a výše náhrady za použití vozidla dle vyhlášky MPSV č. 398/2023 Sb., celkem , částka, – z toho ¼ připadající na každého z žalobců, tj. , částka, ;5/ náhrady za promeškaný čas cestami k jednotlivým jednáním soudu ze sídla zástupce žalobců do sídla soudu a zpět, dle ust. § 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 a. t., celkem , hodnota, půlhodin jednou cestou tam a zpět, tj. 3 x 8 x , částka, , z toho ¼ připadající na každého z žalobců, tj. , částka, .

73. Každému z žalobců a), b) a d) tak náleží náhrada nákladů ve výši , částka, .

74. U žalobce c) k náhradě nákladů přistupuje ještě náhrada hotových výdajů v souvislosti s jeho cestami k jednání soudu dne , datum, , u něhož byl plánován výslech žalobce c) (avšak nerealizován), a dne , datum, , u něhož byl výslech žalobce c) realizován. Náhrada jízdních výdajů žalobce c) na cesty z , adresa, do sídla soudu a zpět činí celkem , částka, a odpovídá tomu, že žalobce c) najel pokaždé 282 km, spotřeba vozidla dle předloženého osvědčení o registraci vozidla činí 5,9 litrů motorové nafty na , částka, , při zohlednění ceny paliva a výše náhrady za použití vozidla dle vyhlášky MPSV č. 398/2023 Sb. Žalobci c) tak náleží náhrada nákladů ve výši , částka, .

75. Rozhodnutí ve výroku pod bodem VII. je odůvodněno ust. § 2 odst. 3 (věta první) zák. č. 549/1991 Sb., podle něhož je-li navrhovatel v řízení od poplatku osvobozen a soud jeho návrhu vyhověl, zaplatí podle výsledku řízení poplatek nebo jeho odpovídající část žalovaný, nemá-li proti navrhovateli právo na náhradu nákladů řízení nebo není-li též od poplatku osvobozen. Žalobcům svědčilo osvobození od soudního poplatku (ust. 11 odst. 2 písm. d) zák. č. 549/1991 Sb.) a soud jejich návrhu částečně vyhověl. Poplatková povinnost proto přechází, podle výsledku řízení, jímž je neúspěch žalované, na žalovanou. Poplatek byl vyměřen za každou jednotlivou žalobu, z toho, co bylo jednotlivým žalobcům rozhodnutím soudu přiznáno (4 x , částka, dle položky 3 písm. a) Sazebníku soudních poplatků).

76. Lhůta k plnění byla u všech platebních povinností určena dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.