19 C 84/2017

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl samosoudkyní Mgr. Mariannou Marcinkovou ve věci žalobce: Anonymizováno , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/1 proti žalovanému: Anonymizováno , IČO Anonymizováno sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 zastoupený advokátkou Anonymizováno sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 pro zaplacení 881 760 Kč s přísl. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 378 141 Kč spolu s úrokem z prodlení v zákonné výši 8,05 % ročně z této částky od 2. 7. 2016 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.Žaloba se co do částky 503 619 Kč spolu s úrokem z prodlení v zákonné výši 8,05 % ročně z této částky od 2. 7. 2016 do zaplacení, zamítá.Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení částku 3 900 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.Žalovaná je povinna zaplatit České republice na účet zdejšího soudu náhradu nákladů řízení státu ve výši 6 655 Kč, do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.Žalovaná je povinna zaplatit České republice na účet zdejšího soudu soudní poplatek ve výši 18 908 Kč, do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Žalobkyně se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 9. 10. 2017 domáhala zaplacení částky 881 760 Kč s úrokem z prodlení z titulu bezdůvodného obohacení žalovaného za užívání pozemku parc. č. , Anonymizováno, o výměře 3568 m2 a , Anonymizováno, o výměře 106 m2, v k.ú. , adresa, , obec , adresa, (dále jen „předmětné pozemky“) za období od 1. 6. 2014 do 31. 5. 2016. Na předmětných pozemcích se nachází stavby a technická zařízení pro provoz biologické čistírny odpadních vod ve vlastnictví žalovaného, když celý areál čistírny odpadních vod je oplocený a uzamčený. Žalobkyně nejprve svůj nárok vymezila jako nárok na bezdůvodné obohacení, posléze uvedla, že se nároku domáhá z titulu speciální úpravy dle § 59a vodního zákona, jako jednorázové peněžité náhrady za užívání vodního díla žalovaného na pozemcích žalobkyně.Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby s následujícím odůvodněním. Žalobkyně je vlastníkem předmětných pozemků s tím, že na zmíněných pozemcích se nachází stavba technických zařízení pro provoz biologické čistírny odpadních vod, která je ve vlastnictví žalovaného. S ohledem na veřejně prospěšný účel, ke kterému čistírna slouží, považuje žalovaný nárok žalobce za bezdůvodný a v rozporu s dobrými mravy, neboť čistírna odpadních vod se na předmětných pozemcích nachází již od 60. let minulého století, byla vybudována státem a byla součástí socialistického vlastnictví, je veřejným statkem a slouží všem občanům. Žalovaný se nikterak neobohacuje, naopak vynakládá prostředky na provoz čistírny a údržbu jejího okolí. Dále žalovaný vznesl námitku promlčení ve vztahu k bezdůvodnému obohacení za období od 1.7.2002 do 15.9.2012, když případný nárok žalobce je již promlčen. Dále žalovaný nesouhlasil s výší případného nároku žalobce.Ve věci samé rozhodl zdejší soud poprvé rozsudkem ze dne 10. 5. 2021, č.j. 19 C 84/2017-78, kterým žalobu zamítl s tím, že s ohledem na to, že žalobkyně nejprve žalovala vydání bezdůvodného obohacení za období od 1. 6. 2014 do 31. 5. 2016, přičemž tento nárok není ve smyslu ust. § 59a vodního zákona po právu, neboť existuje speciální právní úprava, která nepřipouští, aby ve stejné situaci byl uplatněn nárok na bezdůvodné obohacení. Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 2. 7. 2021, č.j. 23 Co 227/2021-102, došlo ke zrušení rozsudku soudu I. stupně a věc byla vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení. Odvolací soud vyslovil právní názor, že stavba čističky zřízená do roku 2002 žalovaným (respektive právním předchůdcem) je vodním dílem ve smyslu § 55 zákona 254/2001 Sb., kdy vlastník pozemku je povinen strpět za náhradu na svém pozemku vodní dílo vybudované před 1. 1. 2002 a jeho užívání (§ 59a citovaného zákona), kdy podle přechodných ustanovení zákonodárce projevil záměr legalizovat dosud zřízená vodní díla na pozemcích tak, že ponechal dvouletý prostor pro dohodu účastníků takového vztahu (od 1. 1. 2014 do 31. 12. 2016), pokud v této lhůtě nedojde k dohodě deklaroval, že se mohou účastníci obrátit na soud. To žalobce učinil, pokud podal žalobu 10. 10. 2017, pouze nesprávně po právní stránce svůj nárok v žalobě kvalifikoval. Na rozdíl od soudu I. stupně však nesdílel závěr o promlčení nároku žalobkyně. Vyložil, že pokud soud I. stupně k vyjádření žalobkyně na poučení dané soudem ve smyslu ust. § 118a odst. 2 o.s.ř. uvedla, že se domáhá téže částky, avšak z důvodu speciální úpravy dle § 59a zákona 254/2001 Sb., a nikoliv podle obecné úpravy bezdůvodného obohacení, a že v tomto směru navrhuje změnu žaloby, pak toto dle odvolacího soudu fakticky nebylo změnou žaloby, ale upřesněním na základě poučení soudu, že se domáhá nároku dle speciální úpravy.Provedeným dokazováním a nesporným tvrzením účastníků má soud za prokázané následující skutečnosti: Pozemky č.parc. , Anonymizováno, a č.parc. , Anonymizováno, , kat.území , adresa, jsou dle výpisů z katastru nemovitostí ze dne 25.9.2017 a ze dne 3.1.2020 pro LV č., hodnota, (k pozemku č.parc. , Anonymizováno, a č.parc. , Anonymizováno, , Anonymizováno, , kat.území , adresa, ), Sdělení odboru evidence, správy a využití majetku , Anonymizováno, ze dne 8.6.2016 č.j. , Anonymizováno, o vlastnictví staveb čistírny odpadních vod na pozemcích č.parc. , Anonymizováno, a č.parc. , Anonymizováno, , Anonymizováno, kat. území , adresa, , součástí oploceného areálu biologické čistírny odpadních vod a jsou na ní umístěny stavby a zařízení ČOV ve výlučném vlastnictví Hlavního města Prahy se svěřenou správou Městské části , adresa, . Tyto stavby vodních děl pak byla vybudována před rokem 2002. Z výzvy žalobce ze dne 1.6.2017, čj. , Anonymizováno, , bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě žalované částky z titulu bezesmluvního užívání předmětných pozemků.Znaleckým posudkem , tituly před jménem, , jméno FO, ze dne 26. 6. 2022, číslo položky , Anonymizováno, , má soud za prokázané, že se na předmětných pozemcích nachází uzavřený areál čističky odpadních vod, což prokazují i v řízení k důkazu provedené fotografie, s tím, že jednorázová náhrada za období od 1. 6. 2014 do 1. 10. 2014 činí 98 642 Kč, za období 1. 10. 2014 – 31. 12. 2014 částka 208 367 Kč a za období 1. 1. 2016 – 31. 5. 2016 částka 71 132 Kč. K námitkám znalec upřesnil, že pro daná období platila jiná prováděcí vyhláška, a proto jsou vypracovány tři části znaleckého posudku, když není možné je posuzovat odděleně. Jednorázová náhrada za věcné břemeno je tak součtem výsledných cen, tj. 378 141 Kč.Uvedené důkazy hodnotil soud jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přičemž má za to, že tyto plně prokazují shora zjištěný skutkový stav.Po provedeném dokazování dospěl soud k těmto právním závěrům. Podle ust. § 2991 zákona č. 89/2012 Sb. (dále jen „občanský zákoník“) 1) Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil; odst. 2) Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po práv.Podle § 609 občanského zákoníku Nebylo-li právo vykonáno v promlčecí lhůtě, promlčí se a dlužník není povinen plnit. Plnil-li však dlužník po uplynutí promlčecí lhůty, nemůže požadovat vrácení toho, co plnil.Podle § 629 občanského zákoníku (1) Promlčecí lhůta trvá tři roky. (2) Majetkové právo se promlčí nejpozději uplynutím deseti let ode dne, kdy dospělo, ledaže zákon zvlášť stanoví jinou promlčecí lhůtu.Podle § 55 odst. l písm. c) zákona č. 254/2001, o vodách, (dále jen „vodní zákon“) patří mezi vodní díla i stavby vodovodních řadů a vodárenských objektů, včetně úpraven vody.Podle § 59a bod 1. vodního zákona je vlastník pozemku povinen strpět za náhradu na svém pozemku vodní dílo vybudované před 1. lednem 2002 a jeho užívání. Tato náhrada je jednorázová a, přestavuje speciální náhradu za tzv. zákonné věcné břemeno, zároveň citované ustanovení vodní díla zřízená před rokem 2002 legalizuje.Podle přechodného ustanovení Čl. LV zákona č. 303/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon) nedojde-li mezi vlastníkem pozemku a vlastníkem vodního díla k dohodě o náhradě za užívání pozemku podle § 59a zákona č. 254/2001 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, do 24 měsíců ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, rozhodne na návrh vlastníka pozemku nebo vodního díla o výši náhrady soud.Dle rozsudku NS ČR ze dne 5.4.2017 sp.zn. 28 Cdo 2880/2016 platí, že ustanovením § 59a zákona č. 254/2001 Sb. koncipovaný speciální nárok na jednorázovou náhradu poskytovanou vlastníku pozemku pro jeho zákonnou povinnost strpět na svém pozemku vodní dílo vybudované před 1. 1. 2002 potlačuje aplikovatelnost obecné úpravy bezdůvodného obohacení.Nejprve se soud zabýval námitkou žalovaného na promlčení žalovaného nároku, přičemž soud I. stupně vázán názorem odvolacího soudu dospěl k závěru, že nárok žalobkyně na náhradu za užívání promlčen není. Žalobkyně jej uplatnila řádně žalobou, která byla zdejšímu soudu doručena k 9. 10. 2017. Bylo prokázáno, že žalobkyně je vlastníkem pozemků parc. č. , Anonymizováno, o výměře 3568 m2 a parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, o výměře 106 m2, příslušnou organizační složkou k hospodaření s majetkem státu je pak Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových. Na předmětných pozemcích se nachází stavby technických zařízení pro provoz biologické čistírny odpadních vod. Žalovaný je vlastníkem souboru věcí označených jako „Biologická čistička odpadních vod (bez pozemku)“. Přičemž vlastníci vodních děl zřízených na cizích pozemcích mají povinnost vyřešit včas své poměry k vlastníkům pozemků, mezi stranami však nedošlo k dohodě o náhradě za užívání pozemku ve smyslu vodního zákona v období od 1. 1. 2014 do 31. 12. 2016, pokud tedy v této lhůtě nedošlo k dohodě mohli se účastníci obrátit se svým nárokem na soud. Žalobkyně se obrátila se svým nárokem na soud žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 9. 10. 2017 s tím, že svůj nárok nejprve posoudila jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení za období od 1. 6. 2014 do 31. 5. 2016, v průběhu řízení změnila posouzení právní kvalifikace tak, že se stále domáhá zaplacení žalované částky, avšak již z důvodu speciální úpravy ve smyslu výše citovaného ust. § 59a vodního zákona (tedy jednorázové peněžité náhrady za užívání vodního díla žalovaného na pozemcích žalobkyně). S ohledem na závěry odvolacího soudu, že se nejednalo o změnu žaloby, pouze žalobkyně uvedla odlišné právní posouzení, dospěl soud k závěru, že žaloba byla zcela zřejmě podána včasně a k promlčení nároku tak ve tříleté promlčecí lhůtě nedošlo.Soud se dále zabýval námitkou žalovaného, že žalobkyní uplatněný nárok na jednorázovou náhradu je v rozporu s dobrými mravy, avšak ani v tomto nemohl žalovanému přisvědčit. Za výkon práva v rozporu s dobrými mravy lze považovat pouze takové jednání, jehož cílem není dosažení účelu a smyslu sledovaného právní normou, nýbrž které je v rozporu s ustálenými dobrými mravy vedeno přímým úmyslem způsobit jinému účastníku újmu. V daném případě však strany nedospěli k dohodě o náhradě v rámci dvouleté, jim zákonem dané lhůty, pokud se pak žalobkyně obrátila se svým nárokem na soud, jak ji zákon umožňuje, v žádném případě toto jednání nelze posoudit v rozporu s dobrými mravy.Zbývalo tedy posoudit výši jednorázové náhrady za užívání vodního díla na pozemcích žalobkyně a za tímto účelem byl ustanoven znalec z oboru ekonomika, odvětví ceny a odhady nemovitostí, jehož úkolem bylo určit výši jednorázové náhrady za věcné břemeno – biologické čističky odpadních vod. Znalec dospěl k závěru, že jednorázovou náhradu ocenil částkou 378 141 Kč. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky ve výši 881 760 Kč, soud však s ohledem na závěry znaleckého posudku vyhověl žalobě jen v části a přiznal žalobkyni nárok na jednorázovou náhradu za věcné břemeno ve výši 378 141 Kč, ve zbylé části, a to ohledně částky 503 619 Kč pak žalobu zamítnul (výrok I. a II. Rozsudku).Vzhledem k tomu, že žalovaný je v prodlení s peněžitým plněním, přiznal soud žalobkyni dle § 1970 občanského zákoníku úrok z prodlení ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., s tím, že prvním dnem prodlení je den 2. 7. 2016, neboť účastníci se nedohodli na výši jednorázové náhrady ve lhůtě jim zákonem dané a žalovaná dobrovolně žalobkyni neplnila, čímž se dostala do prodlení. V daném případě žalobkyně požádala o náhradu podáním ze dne 1. 6. 2016, v níž určila žalovanému lhůtu k plnění do třiceti dnů, tudíž dnem 2. 7. 2016 se žalovaný ocitl v prodlení.Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 3 o.s.ř., dle něhož i když měl účastník ve věci úspěch jen částečný, může mu soud přiznat plnou náhradu nákladů řízení, měl-li neúspěch v poměrně nepatrné části nebo záviselo-li rozhodnutí o výši plnění na znaleckém posudku nebo na úvaze soudu. S ohledem na shora uvedené, kdy žalobní nárok, co do základu byl po právu a výše plnění závisela na úvaze soudu, přiznal soud žalobkyni náhradu nákladů řízení jako při plném úspěchu ve věci. Soud přiznal žalobkyni náhradu účelně vynaložených nákladů ve výši 3 900 Kč. Soud postupoval dle ust. § 151 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., o.s.ř., ve spojení s ust. § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 tak, že přiznal žalobkyni, která nebyla v řízení zastoupena, paušální náhradu ve výši 300 Kč za každý ze 13 úkonů (podání žaloby, podání ze dne 8. 4. 2021, ze dne 10. 8. 2022, ze dne 13. 4. 2023, za přípravu a účast na jednání dne 11. 12. 2019, 10. 5. 2021, 20. 12. 2021, 8. 6. 2023, odvolání ze dne 20. 5. 2021).Výrok IV. je odůvodněn ust. § 148 odst. 1 o.s.ř., když stát má podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. Náklady státu tvoří znalečné ustanoveného znalce , tituly před jménem, , jméno FO, , které mu bylo přiznáno pravomocným usnesením zdejšího soudu ze dne 1. 12. 2022, č.j. 19 C 84/2017-221, ve výši 6 655 Kč.Výrok V. je odůvodněn ust. § 2 odst. 3 zák. č. 549/1991 Sb., v platném znění, neboť žalobkyně jakožto navrhovatel byla v řízení osvobozena od soudních poplatků, tudíž žalovaná je povinna zaplatit odpovídající část soudního poplatku z žalované částky.