20 C 11/2022

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl samosoudcem Mgr. Helenou Gregorovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce se sídlem adresa žalobkyně , adresa anonymizováno zastoupeného údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného se sídlem adresa , PSČ , zastoupenému anonymizováno jméno příjmení , advokátem se sídlem příjmení ulice a číslo , obec a číslo , PSČ o zaplacení 49 941 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 49 941 Kč s příslušenstvím a to s úrokem z prodlení ve výši 10% ročně z částky 3961 Kč od [datum] do [datum], úrokem z prodlení ve výši 0,2% denně z částky 3961 Kč od [datum] do [datum], s úrokem z prodlení ve výši 0,2% denně z částky 3961 Kč od [datum] do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 10% ročně z částky 22 000 Kč od [datum] do [datum], s úrokem z prodlení ve výši 0,2% denně z částky 22 000 Kč do [datum] do [datum], s úrokem z prodlení ve výši 0,2% denně z částky 22 000 Kč od [datum] do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 10% ročně z částky 22 000 Kč od [datum] do [datum], s úrokem z prodlení ve výši 0,2% denně z částky 22 000 Kč od [datum] do [datum], s úrokem z prodlení ve výši 0,2% denně z částky 22 000 Kč od [datum] do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 0,2% denně z částky 1980 Kč od [datum] do zaplacení a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 31 296 Kč a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

1. Žalobce se domáhal na žalovaném zaplacení shora uvedené částky s přísl. z důvodu, že žalobce je vlastníkem bytu [číslo] nacházejícím se v [anonymizováno] nadzemním podlaží v budově [adresa] na adrese [adresa], [obec a číslo], který žalovaný užíval na základě nájemní smlouvy ze dne [datum], ve znění pozdějších dodatků, kdy doba nájmu byla sjednána do [datum]. Žalovaný smlouvu vypověděl dne [datum] s výpovědní dobou 3 měsíce počínaje dnem [datum] Smlouva zanikla uplynutím výpovědní doby dne [datum]. Účelem nájmu bylo podle smlouvy provozování podnikatelské činnosti nájemce v bytě, konkrétně zajištění a poskytnutí ubytovacích služeb, tedy nikoliv uspokojování bytových potřeb žalovaného, který ostatně jako právnická osoba ani bytové potřeby mít nemůže. Za užívání bytu byl žalovaný povinen hradit zejména nájemné, které bylo od [datum] ve výši [částka] měsíčně a to vždy se splatností do 5. dne měsíce, za který se nájemné hradí. Žalovaný však nájemné řádně a včas nehradil a ke dni podání žaloby dluží na jistině nájemného celkem částku 47 961 Kč, kdy za [anonymizováno] [rok] zaplatil pouze částku [částka], zbývá tedy uhradit [částka], a dále nezaplatil ničeho za měsíce [anonymizováno] a [anonymizováno] [rok]. Z důvodu prodlení žalovanému vznikla povinnost uhradit žalobci ještě zákonný úrok z prodlení pro splátky nájemného od [datum] do [datum] a pro období ode dne jejich splatnosti do [datum] a úrok z prodlení ve výši 0,2% denně z dlužné částky za každý i započatý den prodlení v souladu s čl. III od 4. smlouvy pro splátky nájemného splatné od [datum] do [datum] pro období ode dne [datum]. Žalovaný je dále povinen uhradit žalobci nedoplatky na vyúčtování nákladů a záloh na služby spojené s užíváním bytu, neboť neuhradil žalobci nedoplatek za rok [rok] na základě vyúčtování č. [anonymizováno] [číslo] ze dne [datum] doručeného nájemci dne [datum] splatný dne [datum], které bylo vystaveno na částku 1 980 Kč s příslušenstvím. I s touto platbou je tedy v prodlení, v důsledku čehož je povinen uhradit žalobci úrok z prodlení ve výši 0,2% denně z dlužné částky za každý i započatý den prodlení, tedy od [datum] do zaplacení. Žalovaný byl k úhradě dluhu vyzván mimo jiné předžalobní výzvou ze dne [datum] doručenou žalovanému do datové schránky dne [datum], ani po té nic neuhradil.

2. Žalovaný s žalobou nesouhlasil a navrhl její zamítnutí s tím, že v žalobě popsanou nájemní smlouvu považuje za neplatnou, neboť předmětem nájemní smlouvy byl nájem bytu a nájemcem měla být právnická osoba, která dle názoru NS ČR rozhodnul, že právnická osoba nemůže uzavřít smlouvu o nájmu bytu s ohledem na to, že nemůže mít bytovou potřebu a uvedené rozhodnutí z roku 2006 nebylo do současnosti judikatorně překonáno. Uhrazení úroku z prodlení z dlužných částek ve výši 02% denně bylo sjednáno neplatně, protože v případě nájmu bytu je pronajímatel oprávněn požadovat po nájemci výlučně zákonný úrok z prodlení a odkázal se na rozsudek NS ČR sp. zn. 26 Cdo 2059/2018 ze dne 5.6.2019. Specifikace úroků z prodlení v žalobě není zcela jasná. Pokud by se soud neztotožnil s právním názorem žalovaného, pak uplatňuje námitku započtení a započítává na pohledávku žalobce svou pohledávku vyplývající z čl. IX bodu 3 nájemní smlouvy, podle kterého má žalovaný nárok na úroky z jistoty od jejího poskytnutí žalobci, přičemž výše těchto úroků nebyla ve smlouvě sjednána. Podle § 1802 obč. zák. se má jednat o obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě bydliště nebo sídla dlužníka v době uzavření nájemní smlouvy. Dle statistických údajů uvedených na internetových stránkách ČNB, činila výše tato výše 10% ročně. K zápočtu tedy žalovaný uplatnil částku ve výši 9 773,53 Kč.

3. Žalobce v replice k vyjádření žalovaného uvedl, že nájemní smlouva k bytu ze dne [datum] ve znění pozdějších dodatků je platné právní ujednání. Žalovaný opomněl, že účelem nájmu nebylo uspokojení bytových potřeb žalovaného, ale provozování podnikatelské činnosti nájemce v bytě, konkrétně zajištění a poskytování ubytovacích služeb (viz čl. II odst. 2 nájemní smlouvy) a odkázal se na komentář k občanskému zákoníku a důvodovou zprávu k § 2235 a § 2201 obč. zák. Námitka neplatnosti by byla rovněž již promlčena, neboť smlouva měla být uzavřena již [datum] (viz např. rozsudek NS ČR ze dne 25.2.2009 sp. zn. 29 Cdo 504/2007 či komentářová literatura. Taktéž by bylo podivné, proč žalovaný tedy po celou dobu údajně neplatné smlouvy k ní uzavíral dodatky, ukončil ji výpovědí a podle ní platil nájemné atd. Právní vztah účastníků založený nájemní smlouvou se neřídí § 2235 a násl. obč. zák. a o použití zvláštních pravidel o nájmu bytu rozhoduje účel nájmu, nikoliv předmět nájmu a je-li byt pronajat k jinému účelu, než k bydlení, pak se zvláštní ustanovení o nájmu bytu nepoužijí. To platí i v případě, ž nájemcem bytu bude právnická osoba, která nemůže bydlet a nemá bytovou potřebu. Také ujednání smluvního úroku z prodlení je platným, rozsudek NS ČR sp. zn. 26 Cdo 2059/2018, kterým žalovaný argumentuje, není případný, neboť se týká pouze nájmu, jehož účelem je zajištění bytových potřeb nájemce (§ 2239 obč. zák.), který je pod „zvláštní ochranou“ zákona a to i před smluvní pokutou a nepřiměřeným smluvním ujednáním, což však není tento případ. Co se týká žalobcem požadovaného úroku z prodlení, pak je požadován v nižší výši, než by mu vznikl nárok, což je však jeho právem a to i s ohledem na zákonnou úpravu vydanou v souvislosti s covidovými opatřeními, kde byly úrokové sazby snižovány. Ohledně úroku z jistoty a procesní obrany žalovaného uvedl, že žalovaný nikdy žalobci tento úrok z jistoty nevyčíslil, ani nikdy jej nevyzval k jeho úhradě. Toto započtení žalobce považuje za neplatné, neboť pohledávka tvrzená žalovaným není způsobilá k započtení. Odkázal se na rozhodnutí NS ČR sp. zn. 33 Cdo 1534/2018. Navíc podle čl. 13 odst. 6 nájemní smlouvy není možný zápočet úroku z jistiny na nároky žalobce a pohledávka z žalovaného z tohoto titulu je nezapočitatelná, nesplatná, nejistá a neurčitá. Žalobce vznesl námitku neplatnosti žalovaným provedeného započtení v podání ze dne [datum]. Žalovaný taktéž nedoložil, že jím uvedená výše úroku z jistoty odpovídá právní úpravě.

4. K dotazu soudu, jaká byla vůle účastníků při uzavírání ujednání o nároku nájemce na úroky z jistoty s ohledem na neurčitost tohoto bodu, účastníci sdělili, že s ohledem na časový odstup si již nevybavují, jaké úroky, v jaké výši, měli na mysli při uzavírání smlouvy. Dále žalovaný doplnil, že vyloučení možnosti započtení pohledávky žalovaného, skončilo zánikem nájemní smlouvy uplynutím výpovědní doby.

5. Z nájemní smlouvy ze dne [datum], výpisu z katastru nemovitostí [list vlastnictví] pro kat. území [část obce], dodatku [číslo] ke smlouvě o nájmu bytu ze dne [datum], dodatku [číslo] ke smlouvě o nájmu bytu ze dne [datum], dodatku [číslo] ke smlouvě o nájmu bytu ze dne [datum] soud zjistil, že mezi žalobcem, jako vlastníkem předmětného bytu [číslo] pronajímatelem a žalovaným jako nájemcem byla uzavřena nájemní smlouva podle § 2201 a násl. a § 2302 obč. zák. a to za účelem provozování podnikatelské činnosti nájemce, konkrétně k zajištění a poskytování ubytovacích služeb za nájemné [částka] měsíčně, od [datum] ve výši [částka], od [datum] ve výši [částka], s tím, že doba nájmu byla naposledy prodloužena do [datum] a žalovaný se zároveň zavázal hradit zálohy na služby ve výši [částka] měsíčně včetně DPH vždy do [anonymizováno] dne příslušného kalendářního měsíce s tím, že platby za služby budou jednou ročně vyúčtovány a rozdíl vyjadřující přeplatek nebo nedoplatek si vyrovnají do 30 dnů od odeslání vyúčtování pronajímatelem nájemci. Podle III bod 4. se nájemce zavázal v případě prodlení úhrad zaplatit úrok z prodlení ve výši 0,2% z dlužné částky za každý den prodlení a pronajímatel je oprávněn započíst jakoukoliv úhradu ze strany nájemce na předchozí pohledávky za nájemcem vyplývající z této smlouvy. Dle IX. se účastníci dohodli, že nájemce předá pronajímateli jistotu ve výši [částka], která slouží k zajištění nájemného, plateb za služby a k úhradě jiných závazků nájemce v souvislosti s nájmem. Zbývající část jistoty vrátí pronajímatel nájemce na účet v případě, že budou splněny podmínky pro vrácení. Nájemce má právo na úroky z jistoty od jejího poskytnutí. Dle XIII. bod 6 nájemce není oprávněn provádět započtení svých pohledávek za pronajímatelem oproti pohledávkám pronajímatele za nájemcem.

6. Z vyúčtování záloh a nákladů na služby za rok [rok] zaslaného dne [datum] a faktury č. [anonymizováno] [číslo] ze dne [datum] s poštovní doručenkou vystavené žalobcem žalovanému soud zjistil, že vznikl nedoplatek na službách za uvedené období ve výši 1980 Kč a lhůta splatnosti byla stanovena na [datum].

7. Z písemné výpovědi žalovaného zaslané žalobci ze dne [datum] bylo zjištěno, že nájemní smlouvu vypověděl z důvodu platební neschopnosti s výpovědní dobou 3 měsíců, která počne běžet [datum], požádal o posunutí plateb za měsíce [anonymizováno] a [anonymizováno] a navrhl započtení kauce ve výši [částka].

8. Z„ poslední předžalobní výzvy k úhradě dlužných částek“ ze dne [datum] vyplynulo, že žalovaný byl žalobcem prostřednictvím jeho právního zástupce vyzýván ve smyslu § 142a o.s.ř. ke splnění žalovaného nároku před podáním žaloby.

9. Z vyjádření žalovaného k předžalobní výzvě a návrhu na smírné řešení ze dne [datum] soud zjistil, že v této reakci žalovaný namítl, že úrok z prodlení ve výši 0,2% denně z dlužné částky byl sjednán neplatně, jak vyplývá z judikatury NS ČR, kdy v případě nájmu bytu je pronajímatel oprávněn požadovat po nájemci výlučně zákonné úroky z prodlení. Dále namítl, že účastníci si v nájemní smlouvě sjednali nárok žalovaného na úrok z jistoty, přičemž tato výše nebyla dojednána, ale v takovém případě se má podle § 1802 obč. zák. jednat o obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě bydliště nebo sídla dlužníka v době uzavření nájemní smlouvy a to od doby složení jistoty do okamžiku jejího započtení, což není v rámci předžalobní výzvy nikterak zohledněno. Dále navrhuje smírné řešení věci, kdy by žalovaný zaplatil částku [částka], avšak žalobce by mu vrátil kauci ve výši [částka] z titulu jiné nájemní smlouvy ohledně bytu [ulice a číslo], byť se jedná o nájemní vztah mezi jinými subjekty, nicméně nájemcem je osoba spřízněná s žalovaným, který v současné době nevykonává žádnou podnikatelskou aktivitu, nemá žádný majetek a na úhradu uvedené částky si musí obstarat půjčku.

10. Podle § 2201 obč. zák. nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemní věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemní.

11. Podle § 2202 odst. 1 obč. zák. lze pronajmout věc nemovitou i nezuživatelnou věc movitou.

12. Podle § 2235 odst. 1 obč. zák. zavazuje-li nájemní smlouva pronajímatele přenechat nájemci k zajištění bytových potřeb nájemce a popřípadě i členů jeho domácnosti byt nebo dům, který je předmětem nájmu, nepřihlíží se k ujednáním zkracujícím nájemcova práva podle ustanovení tohoto pododdílu, kterého se nepoužije, přenechává-li pronajímatel nájemci byt nebo dům k rekreaci nebo jinému zjevně krátkodobému účelu.

13. Po zhodnocení provedených důkazů jednotlivě i ve vzájemné závislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je po právu. Jak bylo zjištěno, mezi účastníky byla uzavřena nájemní smlouva k bytu, který byl žalovaným pronajat za účelem podnikatelské činnosti. Žalovaný nezaplatil řádně nájemné a úhradu za služby za období a ve výši uvedené v žalobě, což žalovaný ani žádným způsobem nezpochybnil a ani nevyvrátil. Žalobci tak vznikl nárok na úhradu žalované částky v plné výši a proto bylo žalobě vyhověno v celém rozsahu.

14. Co se týká námitky žalovaného ohledně neplatnosti smlouvy, pak se soud zcela ztotožnil s procesní obranou žalovaného, a proto odkazuje na jeho podrobnou a přiléhavou argumentaci uvedenou v odst. 2 odůvodnění tohoto rozsudku. Smlouva nebyla uzavřena za účelem uspokojování bytových potřeb žalovaného, proto se jedná o smlouvu uzavřenou platně ve smyslu shora uvedeného zákonného ustanovení (odst. 10, 11 odůvodnění) a to přesto, že byla uzavřena s právnickou osobou. Je tedy platné i ustanovení smlouvy o povinnosti žalovaného zaplatit sjednaný úrok z prodlení ve výši 0,2% denně z dlužné částky, který v přepočtu činí 72% ročně z dlužné částky (soud má za to, že se jedná vlastně o smluvní pokutu) a nejedná se v podnikatelských vztazích o ujednání v rozporu s dobrými mravy, neboť se nejedná o výši nikterak nepřiměřenou (viz platná judikatura, např. rozhodnutí NS ČR sp. zn. 33 Odo 236/2005, nebo sp. zn. 33 Odo 438/2005). Argumentace žalovaného, že v případě nájemní smlouvy o nájmu bytu je možno požadovat toliko úrok v zákonné výši, je lichá, neboť této ochraně podléhají pouze nájemní smlouvy k bytu uzavřené fyzickými osobami za účelem uspokojování bytové potřeby, které podléhají zvláštní ochraně v podobě speciální zákonné úpravy uvedené v § 2235 a násl. obč. zák.. Žalobě bylo tedy vyhověno i v části, kterou se žalobce domáhal příslušenství pohledávky.

15. Co se týká procesní obrany žalovaného spočívající v zápočtu částky představující úroky z jistoty se soud opět zcela ztotožnil s argumenty strany žalující, neboť má také za to, že nebylo provedeno platné započtení stranou žalovanou tak, jak má na mysli ust. § 1982 a násl. obč. zák. Soud se v tomto směru odkazuje např. na rozhodnutí NS ČR sp. zn. 33 Cdo 1534/2016.

16. Podle § 1987odst. 1 a 2 obč. zák. jsou k započtení způsobilé pohledávky, které lze uplatnit před soudem. Pohledávka nejistá nebo neurčitá k započtení způsobilá není.

17. Z dopisu žalovaného (viz odst. 9 odůvodnění) sice vyplývá, že v něm hovoří o nároku žalovaného na úroky z jistoty, avšak tento projev nelze vyložit dle názoru soudu tak, že by se jednalo o kvalifikovanou výzvu k plnění této pohledávky později v tomto řízení žalovaným uplatněné jako procesní obrana podle ust. § 98 o.s.ř. Výzva k plnění není určitá (neuvádí konkrétní částku k započtení), není zde uvedena k zaplacení určité částky, lhůta, do které má být plněno žalobcem a ani platební místo a dokonce ani nenavrhuje započtení konkrétní částky na pohledávku žalobce (na rozdíl od částky [částka] z titulu jiné nájemní smlouvy). Výzva k plnění, která je určitá, konkrétní a srozumitelná je přitom obligatorní podmínkou toho, aby se vzájemná pohledávka stala splatnou a způsobilou k započtení, proto nemohla mít žádné právní účinky a způsobit zánik části žalované pohledávky. Výzva k plnění pak není učiněna žalobcem ani v rámci vyjádření k žalobě (viz odst. 2 odůvodnění). Pohledávka žalovaného se tak nestala splatnou a soud proto její zápočet oproti pohledávce žalobce neprovedl (viz např. rozhodnutí NS ČR 33 Odo 1642/2006). Z těchto důvodů soud žalobě vyhověl v plném rozsahu.

18. O nákladech řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. l o.s.ř., podle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Výši nákladů řízení žalovaného, který byl v řízení zcela úspěšný, soud určil jako náklady za zaplacený soudní poplatek ve výši 2 498 Kč a náhradu za právní zastoupení za 7 úkonů právní pomoci po 3100 Kč, tj. 21 700 Kč a dále 7 krát režijní paušál po 300 Kč, DPH 21% celkem tedy 31 296 Kč podle vyhl. č. 177/1996 Sb. advokátní tarif ve znění pozdějších předpisů.