20 C 117/2025

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Helenou Gregorovou ve věci žalobce: Jméno žalobce, narozen Datum narození žalobce, bytem Adresa žalobce zastoupen tituly před jménem Jméno advokáta, advokátem se sídlem adresa žalovaný: Jméno žalované-Jméno žalovaného, se sídlem Adresa žalovaného, o zaplacení 21 641 Kč s přísl.

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 21 641 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z této částky od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 18 726 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

1. Žalobce se domáhal po žalované zaplacení částky 21 641 Kč s přísl. s tím, že proti žalobci bylo zahájeno správní řízení o podezření ze spáchání přestupku na základě podkladů, jež ve věci shromáždila Orgán veřejné moci. Po provedeném dokazování rozhodoval ve věci nejprve správní orgán I. stupně (Městský úřad adresa), který rozhodnutím ze dne datum, č. j. číslo jednací. žalobce uznal vinným z přestupku. K odvolání žalobce pak rozhodoval odvolací správní orgán (Krajský úřad adresa) rozhodnutím ze dne datum, č. j. číslo jednací, kterým bylo odvolání žalobce zamítnuto a rozhodnutí tak nabylo právní moci. Žalobce dále podal proti tomuto pravomocnému rozhodnutí žalobu ke Krajskému soudu v Plzni, když o této rozhodl Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 13. listopadu 2023, č. j. 17 A 18/2023 – 96 tak, že zrušil pravomocné rozhodnutí Krajského úřadu adresa ze dne datum, č. j. číslo jednací a věc tomuto správnímu orgánu vrátil k dalšímu řízení. Následně pak rozhodoval o věci opětovně Krajský úřad adresa rozhodnutím ze dne datum, č. j. číslo jednací, kterým tento zrušil rozhodnutí Městského úřadu adresa, č. j. číslo jednací ze dne datum a věc vrátil správnímu orgánu I. stupně k novému projednání a rozhodnutí. Ve věci tak bylo vydáno nezákonné rozhodnutí. Řízení bylo ve věci skončeno rozhodnutím Městského úřadu v adresa ze dne datum, č. j. číslo jednací., kterým bylo řízení proti žalobci zastaveno. Žalobce tak požaduje náhradu škody z titulu nesprávného úředního postupu a nezákonného rozhodnutí o přestupku, když oznámení přestupku a následné pravomocné rozhodnutí o vině z přestupku, jež bylo zrušeno lze analogicky považovat za trestní obvinění ve smyslu čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv. Žalobce byl nezákonně obviněn, původní podezření se po řádném řízení neprokázalo, řízení navíc bylo pochybením správních orgánů zastaveno pro prekluzi odpovědnosti za přestupek poté, co bylo předchozí nezákonné rozhodnutí soudem zrušeno. Žalobce uplatňuje nárok na náhradu škody spočívající ve vynaložených nákladech na právní zastoupení v průběhu přestupkového řízení podle zákona č. 82/1998 Sb. ve výši 3.146 Kč (2 úkony právní pomoci v přestupkovém řízení – převzetí věci a příprava a sepis odvolání) a dále uplatňuje výdaje, spojené s vypracováním opozitního znaleckého posudku tituly před jménem jméno FO, č. j. číslo jednací ve výši 18 495 Kč, celkem tedy 21 641 Kč, když žalobce v průběhu řízení poukazoval na vady znaleckého posudku, zadaného správním orgánem k posouzení věci, které se fakticky potvrdily. Žalobce vynaložil přímo náklady na znalečné ve výši 18 495 Kč, které uhradil znalci tituly před jménem jméno FO, když znalecký posudek byl předložen v řízení před soudem a fakticky sloužil k odklizení nezákonného rozhodnutí správního orgánu. Žalobce vystupoval v řízení aktivně, prostřednictvím právního zástupce. Jednání nijak neobstruoval, kdy mu nelze klást k tíži to, že využil svá zákonná práva obhajoby, když správní orgány jsou povinny se zákonnou obhajobou a jejími argumenty řádně vypořádat, a to včetně rozhodnutí o opravných prostředcích v dané věci, jež navíc byly i důvodné. Žalobce se odkázal na příslušná ustanovení zákona č. 82/1998 Sb. a obecných zákonných ustanovení o náhradě škody dle zák. č. 89/2012 Sb. občanský zákoník. Shora uvedené nároky žalobce uplatňuje v souladu s ust. § 31 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím a nesprávným úředním postupem, když žalobce tyto náklady přímo vynaložil na odstranění nezákonného obvinění z přestupku, když obvinění proti němu vznesla Orgán veřejné moci a správní orgán nesprávně na základě shromážděných podkladů proti žalobci zahájil správní řízení o obvinění z přestupku a pravomocným rozhodnutím nesprávně ve věci rozhodl o vině žalobce, když toto rozhodnutí bylo jako nezákonné zrušeno soudem a následně nebyl žalobce pravomocně uznán vinným z přestupku a řízení bylo zastaveno. Žalobce předběžně uplatnil nárok u žalované, a to dne datum, což žalovaná potvrdila dopisem ze dne datum, č. j. číslo jednací. Poté žalovaná zaslala žalobci vyjádření ze dne datum, č. j. číslo jednací, který nárok žalobce žalovaná odmítla uspokojit. Pokud se jedná o náklady, jež žalobce vynaložil, jedná se o přímou škodu, tedy o náklady vynaloženy k obhajobě žalobce v řízení před soudem (Krajským soudem v Plzni), když znalecký posudek byl v řízení jako důkaz proveden a soud, který ve věci rozhodoval, uložil správním orgánům, aby se věcí opětovně zabývaly, včetně závazného právního názoru, vysloveného v odst. 14 rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne, č. j. 17 A 18/2023-96, ze dne 13. 11. 2023, kde soud konstatoval, že: „Na základě výše uvedeného soud dospěl k závěru, že skutkový stav, který vzaly správní orgány za základ svého rozhodování, nemá ve spisovém materiálu oporu, vyžaduje zásadní doplnění, zejména porovnání obou znaleckých posudků, event. znalecký výslech.“ V dané věci je tak zřejmé, že žalobce důvodně a účelně vynaložil náklady na odklizení nezákonného rozhodnutí právě v podobě znalečného, když jím předložený znalecký posudek byl jedním z důkazů, jež vyvracely jeho vinu. Znalecký posudek byl přijat soudem jako důkaz, když soud zavázal ve svém rozsudku správní orgány, aby se znaleckým posudkem řádně zabývaly a zavázal správní orgány ke shora uvedenému postupu ve správním řízení. Žalobce nezavinil, že správní orgány nestihly věc opětovně v prekluzivní době projednat, a to výlučně v důsledku vad při rozhodování správních orgánů a také vzniklých průtahů ve věci. Žalobce má tak za to, že uplatněný nárok je nárokem důvodným, a to jak z titulu nezákonného rozhodnutí, tak v důsledku nesprávného úředního postupu. Žalobce u žalované nárok předběžně uplatnil dne datum, žalovaná nárok žalobce neuspokojila a je od datum v prodlení. Žalobce tak uplatňuje i zákonný úrok z prodlení od datum.

2. Žalovaná nesouhlasila s žalobou a navrhla její zamítnutí. Potvrdila, že žalobce předběžně uplatnil svůj nárok u žalované dne datum, avšak žalovaná v rámci předběžného projednání nárok žalobce dne datum v plném rozsahu odmítla. Po stručné rekapitulaci průběhu předmětného správního řízení žalovaná uvedla, že podle zákona č. 82/1998 Sb. pro to, aby uplatněný nárok mohl být přiznán, musí být splněny kumulativně následující tři podmínky: a) existence nesprávného úředního postupu či nezákonného rozhodnutí, b) vznik škody či nemajetkové újmy, c) příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem či nezákonným rozhodnutím a vzniklou škodou, příp. nemajetkovou újmou. Žalovaná uvedla, že dlouhodobě odmítá analogickou aplikaci trestněprávních pravidel odškodňování na řízení přestupková s tím, že povaha úkonů v trestním řízení je natolik specifická a podléhá zvýšenému zájmu společnosti, že ji není možné směšovat s úkony řízení správního, v tomto případě řízení přestupkového. Z důvodu, že úkony státních orgánů v trestním řízení mohou mít mnohonásobně vážnější dopad na dotčené osoby, podléhá odškodňování v těchto případech odlišným pravidlům. Zákon č. 82/1998 Sb. jim samostatně věnuje ustanovení § 9 – 12, přičemž tato ustanovení se zcela výhradně aplikují pouze na taxativně vymezená rozhodnutí učiněná v trestním řízení. V případě zastavení přestupkového řízení nelze automaticky dovozovat odpovědnost státu dle zákona č. 82/1998 Sb., jak tomu bývá v případě škody vzniklé zahájením trestního řízení, které neskončilo odsuzujícím rozsudkem. Odškodňování ve věci přestupkových řízení není tedy vystavěno na stejných principech jako odškodňování vedení řízení trestních. K této problematice se odkázala na usnesení Ústavního soudu ČR, sp. zn. III. ÚS 1845/08, ze dne 7. 10. 2010, který uvedl, že „v případech zastavení řízení o přestupku je třeba vycházet z obecné úpravy dle § 5 až 8 zákona č. 82/1998 Sb., vztahující se ke správnímu řízení. Úprava, týkající se trestního řízení dle § 9 až 12 citovaného zákona, resp. příslušných ustanovení trestního řádu, je úpravou speciální, podle níž ve věci přestupků nelze postupovat. Východiskem nároku obviněného na náhradu škody ve vymezených případech skončení trestního řízení je samotný charakter trestního procesu, jehož prostředky nezřídka vedou k omezení základních práv obviněného. Obviněný v trestním řízení je povinen snášet jednotlivé procení úkony či uplatňování omezovacích institutů dle trestního řádu, přičemž sám fakt trestního stíhání má pro obviněného, navzdory zásadě presumpce neviny, nezřídka difamační dopad. Uvedené důsledky nejsou v řízení o přestupcích dány.“ Z uvedených skutečností tak vyplývá, že v samotném zahájení popř. následném vedení přestupkového řízení nelze shledávat nesprávný úřední postup ani nezákonné rozhodnutí ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb. Dále se žalovaná odkázala na odborný názor uvedený v publikaci C. H. Beck, Právní praxe, JUDr. Pavla Simona, soudce specializovaného senátu Nejvyššího soudu 30 Cdo, v knize Odpovědnost za škodu při výkonu veřejné moci, (2019, 1. vydání): „Podstatné je vždy zvažovat, zda úkony správního orgánu měly své zákonné opodstatnění, a pokud tomu tak nebylo, zda jsou naplněny předpoklady vzniku odpovědnosti státu za vznik újmy.“ Žalovaná dále argumentovala odkazem na nálezovou judikaturu Ústavního soudu ČR sp. zn. II. ÚS 1099/19 ze dne 3.9.2019, který uvedl následující: „Ústavní soud však současně zdůrazňuje, že v každém jednotlivém řízení je zapotřebí samostatně zkoumat, zda zahájení přestupkového řízení či procesní postup správních orgánů v jeho průběhu, které by nevyústily v pravomocné meritorní rozhodnutí správních orgánů o projednávaném přestupku, je možné paušálně považovat za nesprávný úřední postup, resp. nezákonné rozhodnutí a tedy spojovat s případným uplatněním nároku na náhradu škody. Je vždy zapotřebí zkoumat jak daný postup příslušných orgánů veřejné moci v rámci konkrétního řízení, tak i účelnost a přiměřenost vynaložených nákladů“ a dále pak „To nicméně neznamená, že by každé zahájení přestupkového řízení či procesní postup správních orgánů v jeho průběhu, které by nevyústily v pravomocné meritorní rozhodnutí správních orgánů o projednávaném přestupku, bylo možné paušálně považovat za nesprávný úřední postup, resp. nezákonné rozhodnutí, zakládající bez dalšího odpovědnost státu za škodu podle zákona o odpovědnosti státu.“ V přestupkovém řízení, které skončilo jeho zastavením z důvodů, že se skutek, o němž se vede řízení, nestal nebo není přestupkem, skutek nespáchal obviněný či spáchání skutku, o němž se vede řízení, nebylo obviněnému prokázáno (viz § 86 odst. 1 písm. a) až c) zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich), Ústavní soud v minulosti shledal neústavnost v rozhodnutí soudů, které zamítly žalobu na náhradu škody v podobě vynaložených nákladů na zastoupení v přestupkovém řízení, bylo-li takové řízení stiženo zřetelným pochybením správního orgánu. Tyto případy Ústavní soud sumarizoval ve svém rozhodnutí sp. zn. IV. ÚS 41/22, ze dne 1. 2. 2022. Společné všem rekapitulovaným nálezům bylo, jak uvádí Ústavní soud ve svém rozhodnutí sp. zn. IV. ÚS 41/22, že zastavení přestupkového řízení předcházela celá řada zásadních pochybení správních orgánů, která vedla k tomu, že v přestupkovém řízení byla zastoupenými obviněnými činěna řada úkonů, jež neúměrně zvyšovaly jimi vynaložené náklady na zastoupení. Závěry vyslovené ve zmíněné judikatuře nelze tedy generalizovat, ale naopak je třeba přistupovat ke každému případu individuálně, neboť každé zahájení a vedení přestupkového řízení, které neskončilo odsouzením, nelze označit za pochybení přičitatelné státu. Pro vznik odpovědnosti státu za škodu se musí jednat o flagrantní pochybení na straně státu, které zapříčiní nezákonnost vedení daného řízení jako celku. Městský úřad v případě žalobce dle názoru žalované nepochybil, když za daných okolností případu řízení vůči žalobci zahájil, přičemž lze podotknout, že zahájení předmětného řízení měl podloženo též předběžným vyjádřením soudního znalce tituly před jménem jméno FO. Pouze v rámci takto zahájeného řízení pak mohl Městský úřad provádět dokazování, když jiným způsobem nelze provést řádné dokazování a dostát účelu přestupkového řízení. V této souvislosti žalovaná zmínila zásadu materiální pravdy, která je vyjádřena v ust. § 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, tedy, že nevyplývá-li ze zákona něco jiného, postupuje správní orgán tak, aby byl zjištěn stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti. Správní orgán nadto nedisponuje odbornými znalostmi, aby mohl sám vyhodnotit rychlost vozidel v době střetu či před ním či přezkoumávat odborné závěry uvedené ve znaleckém posudku. Ač v případě žalobce bylo vydáno rozhodnutí, které bylo následně soudem zrušeno, ještě neznamená, že samotné zahájení řízení a jeho vedení bylo jako celek nezákonné a je tedy nutné nahradit všechny náklady v něm vynaložené. Nadto předmětný znalecký posudek nechal žalobce vypracovat až po pravomocném skončení správního řízení před rozhodnutím správního soudu. Náklady, které žadatel vynaložil přímo na odstranění nezákonného rozhodnutí mu byly nahrazeny rozsudkem Krajského soudu v Plzni č. j. 17 A 18/2023-96, ze dne 13. 11. 2023. Zároveň dle žalované nelze dospět k závěru, že by znalecký posudek tituly před jménem jméno FO (předložený až na soudním jednání) byl zásadní pro úvahu správního soudu stran toho, že správní orgány nevycházely ze spolehlivě zjištěného stavu věci, resp. že by vedl k odstranění nezákonného rozhodnutí. Zásadní úvaha správního soudu se neopírá o žalobcem předložený znalecký posudek. V předmětném rozsudku je pouze uvedeno, že se závěrem soudu (o tom, že předstřetová rychlost vozidel nebyla určena jednoznačně, ale pouze odhadnuta) koresponduje i žalobcem předložený posudek. Lze též dodat, že znalec tituly před jménem jméno FO při prováděných výpočtech, grafických zobrazeních a následně vyslovených závěrech neužíval svůj licencovaný program, ale využil licenci název společnosti právnická osoba, která není oprávněna podávat znalecká zkoumání. Nelze tak dospět k závěru, že znalecký posudek tituly před jménem jméno FO vedl k odklizení nezákonného rozhodnutí, jak tvrdí žalobce. Ostatně ani správní soud tento náklad žalobci nepřiznal, z čehož lze usuzovat, že tento náklad nepovažoval za důvodně resp. účelně vynaložený, tedy takový, který by významně přispěl k jeho úspěchu ve věci. Je též otázkou, zda tyto náklady na znalecký posudek vůbec žalobce u správního soudu uplatnil. Žalovaná doplňuje, že podle § 31 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. náhrada škody zahrnuje takové náklady řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu. Podle ustálené judikatury náklady musejí být vynaloženy přímo na odstranění nezákonného rozhodnutí nebo nápravu nesprávného úředního postupu. Nepostačuje, pokud byly vynaloženy v souvislosti s nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem. K tomu žalovaná dodává, že § 31 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. původně zněl tak, že „náhrada škody zahrnuje náhradu nákladů řízení, které poškozenému vznikly v řízení, v němž bylo vydáno nezákonné rozhodnutí nebo došlo k nesprávnému úřednímu postupu…..“. Tato úprava vycházela z představy, že veškeré náklady vynaložené poškozeným v řízení, v němž bylo vydáno nezákonné rozhodnutí či došlo k nesprávnému úřednímu postupu, byly poškozeným vynaloženy v příčinné souvislosti s nezákonným rozhodnutím. Tato úprava byla změněna zákonem č. 160/2006 Sb. tak, jak je patrno ze současného znění § 31 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., kdy bylo stanoveno, ve kterých případech lze náklady řízení považovat za škodu, tj. pokud byly vynaloženy účelně na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu (viz komentář k § 31 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. JUDr. Pavla Simona, soudce Nejvyššího soudu, zdroj ASPI). Aby oponentní znalecký posudek splňoval kritéria účelnosti nákladů na jeho pořízení, musela by být naplněna podmínka, že se jeho závěry staly součástí zjištěného skutkového stavu a v této otázce tíží břemeno důkazní žalobce. Dle soudního znalce tituly před jménem jméno FO, který následně ve svém znaleckém posudku vypočítal střetovou a předstřetovou rychlost vozidla žalobce, byla střetová rychlost znalcem určena v rozmezí 80 až 97 km/h, a to za situace, kdy v místě dopravní nehody byla dopravní značkou dovolená rychlost jen 70 km/h. Byť správní orgán kladl žalobci za vinu překročení rychlosti odpovídající určené předstřetové rychlosti, je zřejmé, že již určená střetová rychlost vozidla žalobce v době dopravní nehody naplnila skutkovou podstatu přestupku dle § 125c odst. 1 písm. f bod 4 zákona č. 361/2000 Sb. Překročení střetové rychlosti ostatně potvrdil i znalec jméno FO. Žalovaný tyto závěry nerozporoval. Je tedy zřejmé, že se žalobce protiprávního jednání v podobě překročení nejvyšší dovolené rychlosti dopustil. Zároveň při své výpovědi dne datum žalobce uvedl, že jakmile obrys druhého vozidla uviděl, intenzivně a prudce šlápl na brzdu. Lze tedy předpokládat, že předstřetová rychlost vozidla žalobce byla ještě vyšší. Je tedy zřejmé, že přestupkové řízení proti žadateli bylo zahájeno a vedeno zcela důvodně. Za těchto okolností by přiznání odškodnění bylo též v rozporu s obecnou zásadou spravedlnosti. Podle ustanovení § 135 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů je soud vázán jen rozhodnutím příslušných orgánů o tom, že byl spáchán trestný čin, přestupek nebo jiný správní delikt a kdo jej spáchal. Takové rozhodnutí nebylo v dané věci v trestním ani v přestupkovém řízení vydáno. Zde se sluší připomenout, že uvedené ustanovení je ustáleně vykládáno tak, že soudy jsou v občanskoprávním řízení vázány toliko výrokem odsuzujícího rozsudku trestního soudu (popř. přestupkového orgánu). Dle ustálené judikatury např. nález ze dne datum sp. zn. IV. ÚS 469/02 (N 61/33 SbNU 113)] i doktríny (srov. např. JIRSA, J. a kol.: Občanské soudní řízení. Soudcovský komentář. Kniha II. Praha: Havlíček Brain Team, 2014, s. 369, nebo DAVID, L., Občanský soudní řád: komentář. Vyd.

1. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2009, s. 609) naopak soud není vázán rozsudkem zprošťujícím, usnesením, kterým je trestní (přestupkové) řízení zastaveno, a dokonce ani odůvodněním odsuzujícího rozsudku. Osoba, která není odsouzena v trestním (přestupkovém) řízení, tak vůbec nemusí být úspěšná v souvisejících řízeních občanskoprávních (viz nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 1391/15, ze dne 19. 1. 2016). Dále žalovaná uvedla, že je třeba vycházet z konkrétních specifických okolností daného případu a z klasické právní zásady ex iniuria ius non oritur (z bezpráví právo nevznikne), přičemž je vyloučeno poskytovat náhradu škody v případech, kdy je sice přestupkové řízení zastaveno (per analogiam je věc odložena), avšak v rámci kompenzačního řízení by bylo zjištěno, že se žalobce protiprávního jednání, dopustil (viz nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 1391/15, ze dne 19. 1. 2016).

3. Žalobce v replice uvedl, že je třeba akcentovat, že žalobce již v předmětném správním řízení navrhoval doplnění znaleckého posudku a výslech znalce tituly před jménem jméno FO, a to v podaném odvolání ze dne datum, v němž relevantně rozporoval závěry znalce, kterého ustanovil správní orgán, avšak ten návrhům žalobce nevyhověl a vydal ve II. stupni napadené rozhodnutí, které bylo jako nezákonné zrušeno rozhodnutím soudu. Správní orgán tímto rozhodnutím ze dne datum následně uděluje podřízenému orgánu závazné pokyny, jak má dále postupovat, především se má zabývat doplněním dokazování o znalecký posudek tituly před jménem jméno FO předložený žalobcem, vyslechnout znalce, odstranit rozpory v jejich ZP, atd. tak, aby byl zjištěn skutkový stav bez důvodných pochybností a vypořádat se dále s námitkami žalobce uplatněnými v odvolání. Tento postup již však správní orgán I. stupně nemohl realizovat, neboť došlo k prekluzi odpovědnosti za přestupek. Jedná se tedy nejen o nezákonné rozhodnutí, ale i nesprávný úřední postup spočívající v průtazích, neboť nedošlo k řádnému projednání přestupku. Žalobce poukázal na rozhodnutí MS v Praze čj. 22 Co 155/2019-49, který odkázal na judikaturu ÚS a to nálezu II. ÚS 1795/16, když byla konstatována oprávněnost poškozeného požadovat náklady správního řízení v případě prekluze přestupku, které nezavinil poškozený, nýbrž průtahy správního orgánu, na kterých se poškozený nepodílel. Dále se odkázal na obdobné rozhodnutí MS v Praze, např. čj. 55 Co 48/2023-57. Nárok žalobce je tedy oprávněný.

4. Z provedených důkazů soud zjistil tento skutkový stav: - Ze spisu Městského úřadu adresa sp.zn. spisová značka, spisu Krajského úřadu adresa sp. zn. spisová značka Anonymizováno a spisu Krajského soudu v Plzni sp.zn. 17A 18/2023 bylo zjištěno, že: dne datum bylo Městskému úřadu Orgán veřejné moci doručeno oznámení přestupků č. j. číslo jednací, a to přestupků dle § 125c odst. 1 písm. k) a § 125c odst. 1 f) bod 8 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění účinném ke dni datum (dále jen „zákon č. 361/2000 Sb.“), jichž se měl dopustit pan jméno FO především tím, že dne datum na křižovatce silnice I. tř. č. 22 a III. tř. č. 18415 v k. ú. obce název kat. ú. nedal přednost v jízdě vozidlu, které řídil žalobce. Dne datum bylo žalobci doručeno vyrozumění Městského úřadu o možnosti uplatnit nárok na náhradu škody. Dne datum podal pan jméno FO vysvětlení, o čemž byl sepsán záznam. Pan jméno FO trval na tom, že důvodem střetu byla vysoká rychlost vozidla, které řídil žalobce. Věc následně Městský úřad konzultoval se znalcem tituly před jménem jméno FO. Z konzultace se znalcem tituly před jménem jméno FO vyplynulo, že lze mít za to, že námitka řidiče jméno FO, že žalobce při jízdě po hlavní pozemní komunikaci výrazně překročil nejvyšší dovolenou rychlost, může být důvodná. Dne datum vypracoval Městský úřad oznámení o zahájení řízení o přestupku žalobce dle § 125c odst. 1 písm. f) bod 4 zákona č. 361/2000 Sb., jehož se žalobce měl dopustit tím, že překročil nejvyšší dovolenou rychlost stanovenou dopravní značkou B 20a "Nejvyšší dovolená rychlost 70 km/h" mimo obec nejméně o 31 km/h. Zároveň byl žalobce předvolán k ústnímu jednání na den datum. Žalobci byla tato písemnost doručena dne datum. Dne datum se konalo ústní jednání ve věci, o jehož průběhu byl sepsán protokol. Dne datum vypracoval Městský úřad usnesení, jímž uložil znalci tituly před jménem jméno FO, aby posudek ve věci předmětné dopravní nehody vypracoval písemně. tituly před jménem jméno FO předložil dne datum znalecký posudek č. hodnota, v němž byla stanovena rychlost vozidla vozidlo, které řídil žalobce, na počátku řešeného úseku nehodového děje nejméně na 101 km/h. Dne datum vypracoval Městský úřad vyrozumění žalobce o překvalifikování přestupkového jednání na přestupek dle § 125c odst. 1 písm. f) bod 3 zákona č. 361/2000 Sb. a předvolání k jednání na den datum. Dne datum se konalo ústní jednání, o čemž byl sepsán protokol. Dne datum vypracoval Městský úřad rozhodnutí č. j. číslo jednací, jímž uznal žalobce vinným ze spáchání přestupku § 125c odst. 1 písm. f) bod 3 zákona č. 361/2000 Sb., za což mu uložil pokutu ve výši 2 600 Kč a povinnost nahradit náklady řízení ve výši 6 000 Kč. Dne datum převzal právní zastoupení žalobce tituly před jménem Jméno advokáta, advokát. Dne datum bylo prostřednictvím právního zástupce žalobce Městskému úřadu doručeno blanketní odvolání proti výše uvedenému rozhodnutí. Téhož dne vypracoval Městský úřad výzvu žalobci k odstranění vad podání. Dne datum bylo Městskému úřadu doručeno doplnění odvolání. Dne datum vypracoval Městský úřad písemnost, jejímž prostřednictvím odvolání žalobce spolu se stanoviskem a přestupkovým spisem předal Krajskému úřadu, jemuž tyto písemnosti byly doručeny dne datum. Dne datum vypracoval Krajský úřad rozhodnutí č. j. číslo jednací, jímž odvolání žalobce zamítl. Téhož dne nabylo toto rozhodnutí právní moci. Žalobce jej dne datum napadl správní žalobou. Dne datum se konalo ústní jednání u Krajského soudu v Plzni, při němž žalobce předložil znalecký posudek tituly před jménem jméno FO zn. hodnota ze dne datum. Dne datum vydal Krajský soud v Plzni rozsudek č. j. 17 A 18/2023 – 96, jímž rozhodnutí Krajského úřadu ze dne datum zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení, žalovanému Krajskému úřadu adresa byla uložena povinnost uhradit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 20 818 Kč. Z odůvodnění rozsudku se podává, že soud shledal důvodnou námitku žalobce, podle níž zpochybňoval svou předstřetovou rychlost, když uvedené podpořil v rámci soudního řízení předloženým znaleckým posudkem znalce tituly před jménem jméno FO. Soud označil závěry znalce tituly před jménem jméno FO ustanoveného správním orgánem za nepodložené a správní orgány tak nevycházely ze spolehlivě zjištěného stavu, když ani vyslechnutý svědek nemohl s ohledem na svůj zájem na výsledku řízení poskytnout relevantní údaje. Soud dále shledal jako relevantní námitku žalobce, že správní orgán nevyslechl znalce tituly před jménem jméno FO a neumožnil tak žalobci klást mu otázky k doplnění znaleckého posudku, když z jeho písemné podoby není jednoznačně seznatelné, na základě jakých úvah dospěl znalec ke svým závěrům, na základě kterých byl žalobce uznán vinným z přestupku. Soud tedy uzavřel, že skutkový stav, který správní orgány vzaly za základ svého rozhodování, nemá oporu ve spisovém materiálu, což vyžaduje zásadní doplnění. Dne datum vypracoval Krajský úřad rozhodnutí č. j. číslo jednací, jímž rozhodnutí Městského úřadu ze dne datum zrušil a věc vrátil tomuto orgánu k novému projednání. Dne datum vypracoval Městský úřad Anonymizováno vyrozumění o pokračování v řízení a předvolání k ústnímu jednání na den datum. Dne datum vypracoval Městský úřad vyrozumění o zrušení ústního jednání. Dne datum vypracoval Městský úřad usnesení č. j. číslo jednací, jímž řízení zastavil. Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne datum. - Z faktury č. hodnota ze dne datum, z objednávky ZP ze dne datum, ze znaleckého posudku tituly před jménem jméno FO čj. číslo jednací, faktury č.hodnota ze dne datum a příjmového pokladního dokladu ze dne datum bylo zjištěno, že v rámci uvedeného správního řízení si žalobce nechal vyhotovit uvedený znalecký posudek, za nějž uhradil znalci tituly před jménem jméno FO částku ve výši 18 495 Kč a za náklady právního zastoupení uhradil částku celkem 3 146 Kč (za dva úkony právní pomoci ve správním řízení - převzetí zastoupení a podání odvolání). - Z žádosti o náhradu škody žalobce ze dne datum a z vyjádření k této žádosti ze dne datum ze strany žalované soud zjistil, že uvedeného dne žalobce požádal žalovanou o náhradu škody uplatněné v této žalobě s obdobným odůvodněním jako v tomto řízení, avšak žalovaná odmítla nárok uhradit s argumentací obdobnou jako v tomto řízení.

5. Provedené důkazy hodnotil soud jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti a má za to, že tyto plně prokazují shora zjištěný skutkový stav, který ani nebyl účastníky zpochybněn, jednalo se především o právní posouzení nároku žalobce.

6. Zjištěný skutkový stav po té soud právně posoudil následovně: Podle § 1 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb. o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, ve znění pozdějších předpisů stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

7. Podle § 5 zák. č. 82/1998 Sb. stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanskému soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, nebo nesprávným úředním postupem.

8. Podle § 5 zák. č. 82/1998 Sb. stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem.

9. Podle § 13 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb. odpovídá stát za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem, přičemž nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

10. Podle § 3 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb. o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci stát odpovídá za škodu, kterou způsobily: a) státní orgány, b) právnické a fyzické osoby při výkonu státní správy, která jim byla svěřena zákonem nebo na základě zákona, c) orgány územních samosprávných celků, pokud ke škodě došlo při výkonu státní správy, který na ně byl přenesen zákonem nebo na základě zákona.

11. Podle § 7 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb. právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda.

12. Podle § 8 zák. č. 82/1998 Sb. nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. Byla-li škoda způsobena nezákonným rozhodnutím vykonatelným bez ohledu na právní moc, lze nárok uplatnit i tehdy, pokud rozhodnutí bylo zrušeno nebo změněno na základě řádného opravného prostředku. Nejde-li o případy zvláštního zřetele hodné, lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím přiznat pouze tehdy, pokud poškozený využil v zákonem stanovených lhůtách všech procesních prostředků, které zákon poškozenému k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení, nebo návrh na zastavení exekuce.

13. Podle § 14 odst. 3 zák. č. 82/1998 Sb. je uplatnění nároku na náhradu škody podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

14. Podle § 15 odst. 2 zák.č. 82/1998 Sb. se může poškozený domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

15. Soud v tomto řízení shledal, že nárok na náhradu škody byl řádně uplatněn ze strany žalobce u příslušného orgánu a s ohledem na to, že nebyl uspokojen, se jej oprávněně domáhal u soudu v zákonných lhůtách. Nedodržení lhůt nebylo ze strany žalované ani jakkoliv namítáno.

16. Soud pro posouzení nároku žalobce musel s ohledem na uvedená zákonná ustanovení vyřešit několik rozhodných otázek: 1) zda došlo v přezkoumávaných řízeních k nezákonnému rozhodnutí či nesprávnému úřednímu postupu 2) zda na straně žalobce došlo ke škodě 3) zda existuje příčinná souvislost mezi nezákonným rozhodnutím a škodou na straně žalobce 4) zda neexistují důvody vylučující přiznání škody žalobci.

17. Soud dospěl k závěru, že na straně žalobce vznikl nárok na odškodnění. Je nesporné, že v rámci správního řízení došlo k vydání nezákonného rozhodnutí, které bylo pro nezákonnost zrušeno. Žalobce využil všech dostupných prostředků, aby uvedené rozhodnutí bylo zrušeno. Žalobce měl s tímto postupem spojeny náklady, které řádně soudu zdokladoval a vyčíslil, jejichž výši žalovaný ani nesporoval. Je zcela patrno z obsahu provedených důkazů, že správní orgán prvního stupně nereflektoval návrhy žalobce, kterými se domáhal přezkoumání znaleckých závěrů znalce tituly před jménem jméno FO, např. jeho výslechem. Jak správní soud konstatoval, správní orgány obou stupňů vycházely z neúplně zjištěného skutkového stavu, když se řádně nevypořádali se všemi námitkami žalobce, neodstranili pochybnosti o závěrech jimi ustanoveného znalce, což nakonec vedlo ke zrušení správního rozhodnutí jako nezákonného. Soud má za to, že znalecký posudek tituly před jménem jméno FO, který nechal žalobce vypracovat, byl účelně využit a sloužil jako relevantní podklad pro toto soudní rozhodnutí, neboť zpochybnil skutkové závěry správních orgánů, na základě čehož bylo toto rozhodnutí nepříznivé pro žalobce zrušeno, takže se jedná o účelně vynaložené náklady na zrušení nezákonného rozhodnutí a totéž lze uvést i o nákladech na právní zastoupení. Každý účastník má právo být v řízení zastoupen právním zástupcem. Náklady na toto zastoupení žalobce využil účelně, když i díky odvolání, které prostřednictvím právního zástupce podal, byl v řízení úspěšný. Co se týká námitky žalované, že žalobce pravděpodobně přestupek spáchal a nebyl odsouzen pouze kvůli prekluzi odpovědnosti za něj, přičemž tedy není postaveno na jisto, zda znalecký posudek tituly před jménem jméno FO byl správný, pak soud uzavírá, že k prekluzi došlo v důsledku průtahů správních orgánů, které neskončily správní řízení ve lhůtě tak, aby bylo postaveno najisto, zda je žalobce vinným či nikoliv, a tedy nikoliv vinou žalobce. Tyto průtahy mu pak nelze přičítat k tíži za stavu, kdy soud v tomto řízení nemůže sám přezkoumávat, zda žalobce přestupek spáchal, či nikoliv. Uvedený postup by pak doveden do absurdna mohl vést k tomu, že správní orgány by nepostupovaly v zákonných lhůtách v naději, že se v důsledku prekluze a zastavení řízení neprokáže relevance důkazů předložených účastníky, a jim tedy nevznikne povinnost (v případě vzniku odpovědnosti za škodu) tyto náklady hradit. Z uvedených důvodů soud žalobě vyhověl v celém rozsahu.

18. Podle § 1970 obč.zák. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízení; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle § 2 nař. vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

19. Vzhledem k tomu, že žalovaná se dostala s úhradou dlužné částky do prodlední, přiznal soud žalobci i nárok na zákonný úrok z prodlení z této částky ode dne, kdy následujícího po lhůtě, ve které k plnění mělo dojít.

20. O nákladech řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst 1 o.s.ř., podle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Náklady řízení žalobce se skládají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2000 Kč a nákladů právního zastoupení ze 4 úkonů právní pomoci po 1980 Kč (převzetí, žaloba, replika a účast na jednání) a 4x režijní paušál po 450 Kč, tedy 1800 Kč, dále cestovní náhrady ve výši 2 603 Kč-tj. 1 cesta v délce 300 km (150 km jedna cesta) vozidlem vozidlo, SPZ SPZ, o spotřebě paliva (benzín 95) 8 litrů/100 km a ceně paliva 34,70 Kč za litr na jednání dne datum a zpět a náhrady za promeškaný čas ve výši 1 500 Kč cestou k jednání ve výši 150 Kč za 10 půlhodin, DHP 21% ve výši 2 903 Kč, tj. celkem 18 726 Kč. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 ti dnů od doručení k Městskému soudu v Praze prostřednictvím soudu zdejšího. Nebude-li povinnost stanovená tímto rozhodnutím splněna dobrovolně, lze se jí domáhat podáním návrhu na soudní výkon rozhodnutí.