20 C 142/2018

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl samosoudkyní JUDr. Enikö Machovou, Ph.D., ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátem údaje o zástupci pro zaplacení 1 832 747,77 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 1 824 864,78 Kč, dále částku ve výši 7 882,99 Kč, dále kapitalizovaný úrok ve výši 712 668,04 Kč, od 23.2.2015 do 11.1.2018, dále kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 878 350,55 Kč, od 23.3.2015 do 11.1.2018, dále úrok ve výši 4,92% ročně z částky 1 824 864,78 Kč od 12.1.2018 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 1 824 864,78 Kč od 12.1.2018 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaný je dále povinen zaplatit žalobkyni náklady řízení ve výši 132 663,50 Kč, k rukám zástupce žalobkyně [příjmení] ing. [jméno] [příjmení], Ph.D., do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Právní předchůdce žalobkyně se žalobou podanou k Obvodnímu soudu pro Prahu 10 dne 17.1.2018 domáhala na žalovaném zaplacení částky 3 423 766,36 Kč s úrokem ve výši 4,92% ročně z částky 1 824 864,78 Kč od 12.1. 2018 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 1 824 864,78 Kč od 12.1.2018 do zaplacení. Uvedla, že mezi účastníky byla dne 21.5.2007 uzavřena smlouva o hypotečním úvěru, na základě které žalovaný čerpal úvěr ve výši 5 400 000 Kč. Nedílnou součástí smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky banky, Úvěrové podmínky pro fyzické osoby nepodnikatele a oznámení o výši úrokové sazby. Ve smlouvě se žalovaný zavázal splatit poskytnutý úvěr spolu s úrokem nejpozději do 25.1.2037 s tím, že sjednané úroky z vyčerpané částky zaplatí vždy 25. dne kalendářního měsíce v pravidelných měsíčních splátkách. Zavázal se splácet vyčerpanou jistinu úvěru, přičemž výše splátky vyčerpané jistiny úvěru měla odpovídat rozdílu mezi výší anuitní splátky a výší úroků splatných za období od předcházejícího dne splatnosti úroku, popřípadě splátky jistiny úvěru dodaného dne splatnosti. Žalovaný se rovněž zavázal platit poplatky a služby poskytované bankou. Protože žalovaný neplnil řádně a včas své povinnosti vzniklé na základě smlouvy o úvěru, přičemž poslední splátku uhradil s datem splatnosti 25.4.2014, přistoupila banka na základě sjednaných podmínek k zesplatnění úvěru dne 23.2.2015. Ke dni podání žaloby pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně se skládala z jistiny ve výši 1 824 864,78 Kč, ze smluvních úroků ve výši 712 668,04 Kč, zákonných úroků z prodlení ve výši 878 350,55 Kč a z poplatků ve výši 7 882,99 Kč.

2. Žalovaný považoval žalobu za neopodstatněnou a navrhoval její zamítnutí. Nesporoval, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla uzavřena předmětná smlouva o hypotéčním úvěru. Uvedl, že to bylo ve skutkovém omylu, když za účelem zajištění úvěru uzavřel jako zástavní věřitel na straně jedné s [jméno] a [jméno] [příjmení] jako zástavními dlužníky na straně druhé smlouvu o zřízení zástavního práva dne 22.5.2007. Nemovitost byla bankou oceněna na částku zdaleka přesahující jistinu úvěru, což pro něj bylo rozhodující, jinak by předmětnou hypoteční smlouvu neuzavřel. Uvedl dále, že většina jistiny z úvěru byla splacena po vydražení nemovitosti. Od té doby žalovaný nebyl schopen splácet úvěr, a v rámci veřejné dražby nemovitost byla vydražena za cenu, která zdaleka nedosahovala obvyklé ceny této nemovitosti. Při veřejné dražbě nemovitost byla drasticky podhodnocena a vydražena za příliš nízkou cenu. Žalobkyně tak svým nesprávným postupem při realizaci zajištění úvěru způsobila, že podmínky dražby byly nastaveny pro žalovaného nevýhodně a nepřistupovala k této dražbě s odbornou péčí.

3. V doplnění žaloby ze dne 1.12.2020 právní předchůdkyně žalobkyně dále uvedla, že po zesplatnění předmětného úvěru byla podána žaloba na soudní prodej zástavy a na základě vydaného rozhodnutí Okresního soudu pro Prahu-východ a bylo zahájeno exekuční řízení soudním exekutorem JUDr. Milanem Suchánkem. Nemovitost byla v rámci exekuce stanovena řádně znaleckým posudkem a o ceně nemovitosti bylo rozhodnuto. Žalovaný svého práva však nevyužil a proti rozhodnutí o ceně nemovitosti stanovené znaleckým posudkem odvolání nepodal. Žalovaný se též dobrovolně vzdal svého zástavního práva. Dále uvedla, že nárok žalobkyně na zákonný úrok z prodlení nastal ze zákona po splatnosti pohledávky, tedy sjednané splátky, což bezpochybně nastalo i v projednávané věci. Smluvní úrok pak vyplývá ze samotné úvěrové smlouvy a ze sazebníku banky, což je okolnost, která žalovanému byla známa. Žalobkyně se tak domáhal nesplacené částky jistiny ve výši 1 824 864,78 Kč, dále požadovala smluvní úrok z prodlení jistiny, který kapitalizoval od 23.2.2015 do 11.1.2018 včetně příslušenství a to kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení od 23.2.2015 do 11.1.2018 a dále se domáhal uvedených příslušenství od 12.1. 2018 do zaplacení.

4. V doplnění vyjádření ze dne 1.12.2020 žalovaný dále uvedl, že zpochybňuje existenci celého žalovaného nároku. Poukazoval na to, že účinky zesplatnění předmětného úvěru nastávají ze smlouvy, kdy navíc je rozhodující den doručení výzvy. Dle smluvních ujednání, zesplatnění úvěru dle úvěrových podmínek nastává následující pracovní den po doručení. Žalovaný též namítal neurčitost obsahu oznámení banky o zesplatnění úvěru. Argumentoval tím, že ke zesplatnění mělo v projednávané věci dojít dne 19.2.2015, a nikoli dne 23.2.2015. Z uvedeného důvodu pohledávka žalobkyně neexistuje a nemůže být ani dospělá. Dále poukazoval na to, že v úvěrové smlouvě účastníci ujednali, že banka má nárok na úroky z prodlení ve výši rozdílu mezi zákonnými úroky z prodlení a výší běžných úroků ze smlouvy o hypotečním úvěru. Hypoteticky tedy žalobkyně měla nárok na úrok z prodlení ve výši rozdílu mezi 8,05% a 4,92%. V samotném textu smlouvy pak je ujednána sazba 4,13 p.a., kdy to byla smluvní běžná úroková sazba. Poukazoval dále na to, že banka též byla povinna oznámit změny úrokové sazby úvěru, a že z úvěrové smlouvy dále nevyplývá v případě žalovaného jako fyzické osoby nepodnikatele povinnost platit i úrok z prodlení v zákonné výši. Nárok banky na náhradu zákonných úroků z prodlení tudíž neexistuje a sjednaná výše úroků z prodlení na smluvní bázi měla přednost. Žalovaný dále uvedl, že z opatrnosti vznáší námitku promlčení celého nároku. K okolnostem prodeje zástavy dále uvedl, že mezi bankou a žalovaným bylo ujednáno, že může dojít k prodeji zastavených nemovitostí v dobrovolné dražbě. S podmínkami této dobrovolné dražby žalovaný souhlasil s tím, že výnos z prodeje nemovitostí bude ve prospěch banky. Žalovaný sám pověřil banku organizací prodeje zastavených nemovitostí v dobrovolné dražbě a domníval se, že budou dodrženy podmínky banky, které vyslovila v dopise ze dne 11.5.2015. K prodeji zástavy došlo, nakonec však hluboce pod cenou nemovitosti. Z kupní ceny zastavených nemovitostí byla připsána pouze částka ve výši 2 902 967 Kč k dlužnému úvěru. Poukazoval dále na to, že následně došlo k prodeji nemovitostí takřka o trojnásobnou cenu, než která odpovídala nejvyššímu podání v dražbě, což byl postup banky v rozporu s dobrými mravy.

5. Právní předchůdkyně žalobkyně zaslala soudu návrh na záměnu účastníka na straně žalobce, jelikož v průběhu řízení, na základě písemné smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 9.12.2021, byla pohledávka uplatněna žalobou postoupena na společnost žalobkyně. O procesním návrhu soud rozhodoval usnesením ze dne 25.1.2022.

6. Po provedeném dokazování soud zjistil následující skutkový stav. Mezi účastníky nebylo sporné, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli předmětnou úvěrovou smlouvu. Mezi účastníky též nebylo sporné, že součástí úvěrové smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky banky a úvěrové podmínky pro fyzické osoby – nepodnikatele. Mezi účastníky dále nebylo sporné, že na základě předmětné smlouvy banka poskytla úvěr žalovanému ve výši 5 400 000 Kč, za účelem koupě rodinného domu v obci [obec a číslo]. Z předmětné úvěrové smlouvy ze dne 21.5.2007 soud dále zjistil, že smlouva byla uzavřena podle ustanovení obchodního zákoníku a žalovaný se zavázal bance splatit vyčerpanou jistinu úvěru nejpozději do 25.1.2037. Ve smlouvě se zavázal dále hradit bance úroky z vyčerpané jistiny úvěru podle čl. 5 této smlouvy. Podle čl. 5 účastníci dohodli úrokovou sazbu ve výši 4,13% p.a., z vyčerpané jistiny úvěru. Doba platnosti úrokové sazby byla ujednána do 24.4.2012. Podle ujednání žalovaný se zavázal hradit úroky měsíčně vždy k 25. dni kalendářního měsíce s tím, že úroky se hradí za období od 25. dne kalendářního měsíce do 24. dne následujícího kalendářního měsíce. Ve smlouvě účastníci ujednali dále, že počínaje dnem 25.12.2007 bude žalovaný hradit vyčerpanou jistinu ve výše uvedených měsíčních splátkách a výše splátky vyčerpané jistiny úvěru bude odpovídat rozdílu mezi částkou 26 567 Kč a výší úroků splatných za období od předcházejícího dne splatnosti úroku, popřípadě splátky jistin úvěru do daného dne splatnosti. Výše poslední splátky bude vždy odpovídat částce nesplacené jistiny úvěru a neuhrazených úroků. Podle smlouvy se banka též zavázala nejdříve dva měsíce před uplynutím doby platnosti úrokové sazby výše uvedené zaslat návrh dodatku ke smlouvě, ve kterém navrhne novou výši úrokové sazby. Ve smlouvě bylo ujednáno, že pokud nedojde k uzavření dodatku do dne splatnosti úrokové sazby, zvyšuje se sjednaná úroková sazba s účinností k prvnímu dni následujícímu po uplynutí doby její platnosti na dvojnásobek, maximálně však do výše úrokové sazby stanovené v příslušném oznámení. Takto určená úroková sazba pak platí do splacení jistiny úvěru. Banka se zavázala uvedenou skutečnost písemně oznámit klientovi bez zbytečného odkladu. K zajištění úvěru bylo ujednáno, že se klient zavazuje bance poskytnout zajištění zástavním právem k nemovitosti a to k budově č. ev. 207, na pozemku parcelní č. st. 785, v katastrálním území Ládví. Klient též prohlásil, že písemnosti, týkající se této smlouvy budou doručovány na adresu uvedenou klientem, a to [ulice a číslo], [obec a číslo]. Soud dále ze všeobecných obchodních podmínek banky, které nabyly účinnosti dne 14.6.2005 zjistil, že banka na základě smlouvy o zřízení a vedení účtu zřizuje pro klienta účet, k němuž přidělí identifikační číslo s tím, že klient je povinen vložit na účet minimální vklad, udržovat na účtu minimální zůstate. Klient se též zavázal udržovat na účtu dostatek prostředků ke krytí svých závazků vůči bance. Podle podmínek uvedených též v případě vzniku nepovoleného debetního účtu se klient zavázal neprodleně uhradit bance veškeré dlužné částky včetně příslušenství. Banka byla též oprávněna úročit nepovolený debet na účtu úrokem nepovoleného debetu s tím, že výše úroků z nepovoleného debetu bude určena v souladu s příslušným oznámením. Ve výše uvedených podmínkách dále účastníci ujednali, že banka úročí zůstatek prostředků na účtu roční úrokovou sazbou, úroková sazba a další informace týkající se zúročení a zdanění výnosu na účtu se stanoví podle smlouvy nebo je banka uvede v příslušném oznámení. Pro určení výše úrokové sazby je rozhodující sazba určena pro daný účet v příslušném oznámení účinném dnem zřízení účtu. Při změně výše úrokové sazby za trvání smlouvy se nová výše úrokové sazby uplatní ode dne účinnosti změny příslušného oznámení na všechny existující účty, včetně jejich debetních zůstatků. Pokud není úroková sazba uvedena v oznámení, řídí se výše smlouvou. Účastníci dále ujednali, že klient je povinen platit bance ceny za poskytované bankovní služby a za úkony s bankovními službami souvisejícími, které banka účtuje v souladu se sazebníkem účinným v době poskytnutí dané bankovní služby nebo provedením úkonů, ceny jsou zpravidla odepisovány z účtu, k němuž nebo v souvislosti s nímž jsou bankovní služby poskytnuty a to v termínech určených bankou. Aktuální znění sazebníku banka zveřejňuje na všech obchodních místech banky a na webových stránkách banky, že o změně sazebníku banka informuje klienta vhodným způsobem. Dále, že klient je povinen platit bance ceny za poskytované bankovní služby a za úkony s bankovními službami související, které banka účtuje v souladu se sazebníkem účinným v době poskytnutí dané bankovní služby nebo provedením úkonu. Ceny jsou zpravidla odepisovány z účtu, k němuž nebo v souvislosti s nímž jsou bankovní služby poskytnuty. Bylo též ujednáno, že pokud klient poruší své povinnosti, dostane se do prodlení s úhradou jakékoliv peněžitého závazku, je banka oprávněná požadovat okamžitě splacení celé nebo části vyčerpané jistiny úvěru a příslušenství. Z historického výpisu účtu žalovaného, vedeného bankou ke dni 9.1.2018, soud dále zjistil, že banka za popsané transakce v období od 25.5. 2007 do 31.12. 2007 poplatek za spravování úvěru, poplatek za výpis z úvěrového účtu, poplatek za oznámení při neprovedení splátky úvěru, poplatek za upomínku při neprovedení splátky úvěru v celkové výši 7 882,99 Kč. Z výpisu z účtu, dále z tabulky banky na kapitalizovaný úrok soud dále zjistil, že banka žalovanému od 25.4.2013 do 11.1.2018 a vyměřila úroky v celkové výši 964 696,65 Kč s úrokovou sazbou 4,92% ze zůstatku půjčky a zaplacené částky jistiny a úroku ve výši 252 028,61 Kč. Z tabulky banky na kapitalizovaný úrok z prodlení soud zjistil, že banka kapitalizovala úrok z prodlení dlužné jistiny po splatnosti, za květen a červen 2013 úrokovou sazbou 7,05%, následně od července 2013 do ledna 2018 úrokovou sazbou 8,05%, v celkové výši za období od 22.5.2013 do 11.1.2018 částkou 878 350,55 Kč. Soud dále z výzvy k okamžitému splacení celé úvěrové pohledávky banky ze dne 9.2.2015 zjistil, že banka žalovanému zaslala výzvu, ve které upozornila žalovaného na to, že došlo k porušení smlouvy o úvěru ze dne 21.5.2007, podle které byl čerpán úvěr, protože ke dni 9.2. 2015 činí celková pohledávka banky z úvěrového obchodu, včetně jistiny úroků, poplatků a příslušenství částku 4 915 679,67 Kč. Banka dále upozorňovala žalovaného na to, že pohledávka z úvěrové smlouvy nadále narůstá. Mezi účastníky nebylo sporné, že uvedená výzva byla žalovanému doručena dne 20.2.2015. Uvedená skutečnost je osvědčena též opisem dodejky připojené k výzvě ze dne 9.2.2015. Z oznámení banky ze dne 13.3.2012 a ze dne 10.4.2017, k tomu dále připojených dodejek, soud zjistil, že banka oznámila žalovanému výši úrokové sazby v období od 25.4. 2012 do 24.4. 2013 ve výši 4,92 p.a. ze zůstatku jistiny. Žalovaný byl dále upozorněn na měsíční anuitní splátku, její výši, na výši poplatku za vedení úvěrového účtu a výši poplatku za výpis z úvěrového účtu, který banka účtuje podle sazebníku. Ze sazebníku banky dále bylo zjištěno, že banka za úvěry uzavírané s fyzickými osobami účtovala poplatky za spravování úvěru ve výši 150 Kč měsíčně, za služby zasílání výpisu z úvěrového účtu a za první upomínku ve výši 20 Kč, za zaslání druhé upomínky ve výši 500 Kč Sazebník banky byl platný od 1.1.2010. Mezi účastníky dále nebylo sporné, že v úvěrové smlouvě účastníci ujednali zajištění úvěru zástavním právem k nemovitosti parcelní č. st 785 v katastrálním území Ládví a budovy [číslo] v katastrálním území Ládví. Zástavní smlouva k nemovitosti byla uzavřena mezi [jméno] [příjmení] a Ing. [jméno] [příjmení] jako zástavcem, a bankou jako zástavním věřitelem. Mezi účastníky dále nebylo sporné, že banka realizovala svá práva z uvedené zástavy, protože žalovaný neplnil své povinnosti z úvěrové smlouvy, po zesplatnění úvěru. Byla podána žaloba na soudní prodej zástavy a na základě rozhodnutí Okresního soudu pro Prahu-východ bylo zahájeno exekuční řízení u JUDr. Milana Suchánka, soudního exekutora. Žalovaný byl účastníkem exekučního řízení před Obvodním soudem pro Prahu 10, ve věci sp. zn. 49 EXE 861/2016. Exekučním řízením byl pověřen Exekutorský úřad Praha 9, soudní exekutor JUDr. Milan Suchánek. Výsledná cena dražených nemovitostí byla určena usnesením soudního exekutora částkou 4 800 000 Kč, a to na základě znaleckého posudku. Nejnižší podání bylo stanoveno při nařízení dražebního jednání konaného dne 17.5. 2016 ve výši 3 200 000 Kč. Výše uvedené skutečnosti byly soudu osvědčeny z vyrozumění soudního exekutora JUDr. Milana Suchánka ze dne 25.1.2017 a z usnesení o nařízení dražebního jednání exekutora ze dne 28.7.2016. Mezi účastníky dále nebylo sporné, že po provedené dražbě byla uspokojena pohledávka banky, z předmětného úvěru, ve výši 2 902 967,29 Kč. Uvedená skutečnost je též osvědčena soudu z historického výpisu účtu úvěru. Ze smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 9.12.2021 dále bylo zjištěno, že [právnická osoba] a poskytoval úvěru, postoupil předmětnou pohledávku na žalobkyni ve smyslu ustanovení § 1879 a následující občanského zákoníku.

7. Vzhledem k tomu, že účastníci netrvali na doplnění dokazování účastnickým výslechem žalobce, exekučním spisem, ani smlouvou o prodeji nemovitosti, soud na základě dostatečných skutkových zjištění a nesporných tvrzení účastníků v souladu s ust. § 132 o.s.ř. zhodnotil všechny provedené důkazy a uzavírá následující skutkový stav. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný dne 21.5.2007 uzavřeli úvěrovou smlouvu podle zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník (dále jen obch. zák.), na základě které banka poskytla žalovanému úvěr. Žalovaný se zavázal splatit vyčerpanou jistinu úvěru nejpozději do 25.1.2037. Ve smlouvě účastníci dohodli úrokovou sazbu ve výši 4,13% p.a., z vyčerpané jistiny úvěru, která byla dle oznámení banky dne 25.4.2012 ve výši 4,92 p.a. Žalovaný se zavázal hradit úroky měsíčně vždy k 25. dni kalendářního měsíce s tím, že úroky se hradí za období od 25. dne kalendářního měsíce do 24. dne následujícího kalendářního měsíce. Zavázal se hradit měsíční splátky za vyčerpanou jistinu ve výše rozdílu mezi částkou 26 567 Kč a výší úroků splatných za období od předcházejícího dne splatnosti úroku do daného dne splatnosti. Výše poslední splátky měla odpovídat částce nesplacené jistiny úvěru a neuhrazených úroků. V úvěrové smlouvě se žalovaný též zavázal zaplatit bance poplatky za správu úvěru podle sazebníku. Protože žalovaný porušil své povinnosti, úvěr nesplácel, dne 9.2.2015 banka požádala žalovaného o předčasné splacení všech splatných pohledávek v celkové výši 4 915 679,67 Kč. Žalovaný poslední splátku zaplatil dne 25.4.2014. Banka úvěr zesplatnila, a vyrozumění o zesplatnění doručila žalovanému dne 23.2.2015. Pohledávka banky z předmětného úvěru byla zajištěna zástavným právem k nemovitosti parcelní č. st 785 v katastrálním území Ládví a budovy [číslo] v katastrálním území Ládví podle ust. § 553 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen obč. zák.). Následně po zesplatnění úvěru, banka na základě pravomocného rozhodnutí soudu podala návrh na výkon rozhodnutí prodejem zástavy. Po provedené veřejné dražbě nemovitostí, banka uspokojila svou pohledávku částečně, a to ve výši 2 902 967,29 Kč dne 30.1.2017. Výsledná cena dražených nemovitostí byla stanovena znaleckým posudkem. Žalovaný, jako účastník exekučního řízení, byl procesně pasivní, nenamítal určení ceny znaleckým posudkem. Pohledávka banky z úvěrové smlouvy byla dne 9.12.2021 postoupena na žalobkyni. <i>8. Podle ust. § 497 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník (dále jen obch. zák.), ve znění ke dni uzavření předmětné úvěrové smlouvy, smlouvou o úvěru se zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ust. § 502 odst. 1 věty první obch. zák. od doby poskytnutí peněžních prostředků je dlužník povinen platit z nich úroky ve sjednané výši, jinak v nejvyšší přípustné výši stanovené zákonem nebo na základě zákona. Z ust. § 503 odst. 3 věty druhé obch. zák. vyplývá, že úroky je dlužník povinen zaplatit jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků. Podle § 392 odst. 2 věty druhé obch. zák. stane-li se pro nesplnění některého dílčího závazku splatný závazek celý, běží promlčecí doba od doby splatnosti nesplněného závazku. Podle ust. § 397 obch. zák., nestanoví-li zákon pro jednotlivá práva jinak, činí promlčecí doba čtyři roky.</i> <i>9. Podle ust. § 56 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen obč. zák.), ve znění ke dni uzavření předmětné úvěrové smlouvy, spotřebitelské smlouvy nesmějí obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran. Podle ust. § 56 odst. 2 obč. zák. ustanovení odstavce 1 se nevztahuje na smluvní ujednání, která vymezují předmět plnění smlouvy nebo cenu plnění. Podle ust. § 553 odst. 1 obč. zák., splnění závazku může být zajištěno převodem práva dlužníka ve prospěch věřitele (zajišťovací převod práva).</i> 10. Po právní stránce soud věc posoudil následovně. S ohledem na ust. § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, na věc byly aplikovány předpisy platné do 31. 12. 2013 Smlouva o úvěru je obsažena v ust. § 497 až § 507 obch. zák. Podle základního ustanovení se smlouvou o úvěru zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Současně platí podle ust. § 262 odst. 4 obch. zák., že ve vztazích podle § 261 nebo podřízených obchodnímu zákoníku dohodou podle odstavce 1 se použijí, nevyplývá-li z tohoto zákona nebo ze zvláštních právních předpisů něco jiného, ustanovení této části na obě strany; ustanovení občanského zákoníku nebo zvláštních právních předpisů o spotřebitelských smlouvách, adhezních smlouvách, zneužívajících klauzulích a jiná ustanovení směřující k ochraně spotřebitele je však třeba použít vždy, je-li to ve prospěch smluvní strany, která není podnikatelem. Obsah úvěrové smlouvy určen odkazem na bankovní podmínky je v souladu s ust. § 273 obch. zák. Tyto podmínky však musí být stranám známé nebo k návrhu přiložené. Podmínky zásadně připravuje věřitel (banka). Je přitom v zájmu klienta, aby se s těmito podmínkami řádně seznámil a event. se pokusil některé otázky dohodnout ve smlouvě jinak. Z ust. § 499 obch. zák. dále vyplývá, že za sjednání závazku věřitele poskytnout na požádání peněžní prostředky lze sjednat úplatu, jestliže poskytování úvěru je předmětem podnikání věřitele. Dle ust. § 502 odst. 1 obch. zák., od doby poskytnutí peněžních prostředků je dlužník povinen platit z nich úroky ve sjednané výši. Dle ust. § 503 obch. zák. je závazek platit úroky splatný spolu se závazkem vrátit použité peněžní prostředky a v době, kdy má být vrácen zbytek poskytnutých peněžních prostředků, jsou splatné i úroky, které se jej týkají. Od doby poskytnutí peněžních prostředků je tedy dlužník povinen platit z nich i úroky ve sjednané výši, jinak v nejvyšší přípustné výši stanovené zákonem nebo na základě zákona. Ve smyslu ust. § 365 obch. zák., dlužník je v prodlení, jestliže nesplní řádně a včas svůj závazek, a to až do doby poskytnutí řádného plnění nebo až do doby, kdy závazek zanikne jiným způsobem. Podle § 262 odst. 4 obch. zák. platí kromě jiného, že smluvní strana, která není podnikatelem, nese odpovědnost za porušení povinností z těchto vztahů podle občanského zákoníku (viz. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. 10. 2008, sp. zn. 32 Odo 873/2006). V souzené věci tedy žalovaný odpovídá za porušení povinností z tohoto vztahu dle ust. § 517 obč. zák., dle kterého je-li dlužník v prodlení, s plněním peněžitého závazku, má věřitel právo od dlužníka požadovat vedle plnění i úroky z prodlení (viz. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19.4.2017, sp. zn. 32 Cdo 3764/2016). Výši úroků z prodlení pak stanoví prováděcí předpis. Dále ve smyslu ust. § 56 odst. 1 obč. zák., platí, že poplatek za správu úvěru je cenou plnění za konkrétní služby, které banka na základě úvěrové smlouvy poskytuje (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23.4.2014, sp. zn. Cpj 203 2013). Podle ust. § 49a obč. zák., u právního jednání se omyl může týkat právního důvodu, a to buď předmětu anebo podstatné vlastnosti předmětu, osoby, popř. jiné skutečnosti, která byla pro uskutečnění právního úkonu podle projevené vůle subjektu rozhodující (viz. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30.7.2009 sp. zn. 29 Cdo 1830/2007, nebo ze dne 19.12.2002, sp. zn. 30 Cdo 1251/2002).

11. V projednávané věci žalobkyně požadovala nároky z úvěrové smlouvy ze dne 21.5.2007, protože žalovaný nesplnil své závazky řádně a včas. Existence závazkového vztahu z předmětné smlouvy sporná mezi účastníky nebyla. Nebylo dále sporné, že z důvodu porušení povinností žalovaného, banka zesplatnila svou pohledávku z úvěrového obchodu a vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky. Jedná se tak o situaci, kdy byla celá smlouva o úvěru vypovězena. Podle ust. § 344 obch. zák., od smlouvy lze odstoupit pouze v případech, které stanoví smlouva nebo tento zákon a v ust. § 351 odst. 1 obch. zák. jsou pak stanoveny účinky odstoupení tak, že odstoupením od smlouvy zanikají všechna práva a povinnosti stran ze smlouvy. Odstoupením smlouva zaniká. V ust. § 506 obch. zák. je pak obsažena zvláštní úprava odstoupení od smlouvy o úvěru při prodlení. Žalovaný nesporoval že byl v prodlení s placením sjednaných splátek a že výzvu banky ze dne 9.2.2015 převzal dne 20.2.2015. Na základě uvedené skutečnosti se tak závazek na vrácení dlužné částky úvěru s úroky odstoupením banky od smlouvy modifikoval, a namísto dílčích plnění postupně splatných se na požádání banky stala ihned splatnou celá pohledávka, která byla vyčíslena částkou 4 915 679,67 Kč (včetně jistiny, úroků a poplatků) dle ust. § 503 obch. zák.. Pokud žalovaný namítal neurčitost výzvy banky ze dne 9.2.2015, soud konstatuje, že v projednávané věci žalovaný netvrdil a neprokazoval, jak plnil bance své splatné peněžité závazky ke dni 9.2.2015. Netvrdil, který ze svých závazků plněním poskytl za jistinu a za úroky. Přitom dle ust. § 330 obch. zák., má-li být věřiteli splněno týmž dlužníkem několik závazků a poskytnuté plnění nestačí na splnění všech závazků, je splněn závazek určený při plnění dlužníkem. Pokud neurčil, který závazek plnil z úvěrové smlouvy, byl ze zákona splněn jeho závazek nejdříve splatný, a to nejprve jeho příslušenství, tj. smluvní úroky. Při plnění peněžitého závazku platí zákonná zásada, že se započte placení nejprve na úroky a potom na jistinu, neurčí-li dlužník jinak. Z uvedeného důvodu banka ke dni odstoupení měla právo na úroky smluvené a od splatnosti jednotlivých splátek. Z uvedeného důvodu neshledal soud námitku žalovaného důvodnou. Mezi účastníky bylo dále nesporné, že závazek žalovaného na poskytnuté jistině je ve výši 1 824 864,78 Kč. Z důvodu, že žalovaný nesplnil včas a řádně svůj závazek, požadovala žalobkyně dále po zesplatnění své pohledávky ke dni 23.2.2015, smluvní úrok ve sjednané výši 4,92% do 11.1.2018, který kapitalizovala částkou ve výši 712 668,04 Kč, dále zákonný úrok z prodlení z dlužné částky od 23.2.2015 do 11.1.2018, který kapitalizovala částkou ve výši 878 350,55 Kč a poplatky z obchodů ve výši 7 822,99 Kč. Od 12.1.2018 pak požadovala sjednaný úrok a úrok zákonný z dlužné jistiny. Nebylo tedy žalováno více, než co činil tzv. rámec úvěrové smlouvy (poskytnutá jistina, úroky, poplatek) v souladu s ust. § 497, § 499 obch zák. a dle ust. § 121 odst. 3 obč. zák., bylo proto na žalovaném, aby tvrdil a prokazoval, zda a kdy uhradil dlužnou částku, jež byla předmětem žalovaného nároku (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19.4.2017, sp. zn. 32 Cdo 3764/2016). V této souvislosti byl též žalovaný poučen soudem dle ust. § 118a o.s.ř. odst. 1 a odst. 3 o.s.ř. Pokud žalovaný dále namítal neplatnost změny smluvních úroků, soudu bylo prokázáno, že žalovanému bylo doručeno oznámení banky dne 25.4.2012 o změně sjednané úrokové sazby. Žalovaný netvrdil a neprokazoval, okolnosti o plnění svého závazku z úvěrové smlouvy řádně a čas. Z uvedeného důvodu proto jeho námitku o neexistenci nároku na zaplacení zákonných úroků z prodlení (hypotetický nárok ve výši rozdílu smluvního a zákonného úroku) neshledal soud důvodnou. Soudu dále bylo prokázáno, že v předmětné smlouvě o úvěru účastníci sjednali zajištění úvěru ve smyslu ust. § 553 obč. zák. Protože žalovaný byl v prodlení s plněním svého závazku, banka v souladu se smluvním ujednáním, zpeněžila majetek dohodnutým způsobem. Odstoupením banky od smlouvy o úvěru její pohledávka nezanikla a v souladu s ust. § 506 obch. zák., zástavní právo bylo realizováno k uspokojení její pohledávky spočívající ve vrácení dlužné částky i s úroky ve výši 2 902 967,29 Kč. Pokud žalovaný namítal, že cena získaná prodejem zástavy nevystihovala její skutečnou hodnotu, a že nemovitost byla bankou oceněna částkou zdaleka přesahující jistinu úvěru, ani uvedenou námitku soud neshledal nedůvodnou. Nařízení exekuce, určení ceny nemovitosti, určení výsledné ceny, vlastní dražba i jednání o rozvrhu se řídí ust. § 336 a násl. zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o.s.ř.). Žalovaný byl v průběhu exekučního řízení nečinný, ačkoliv věděl, že výtěžek dražby slouží k uspokojení pohledávky zástavního věřitele. Soud v projednávané věci dále nezjistil žádné okolnosti, které by odůvodnila v projednávané věci použití korektivu dobrých mravů, na které žalovaný odkazoval. V této souvislosti žalobce byl poučen soudem v souladu s ust. § 118a odst. 1 a odst. 3 o.s.ř. Netvrdil a neprokazoval však, jaké konkrétní jednání banky by mohlo být posouzeno jako rozporné s poctivým obchodním stykem. V projednávané věci jak bylo zjištěno, žalovaný předmětnou smlouvu akceptoval, při podpisu smlouvy musel znát svou finanční situaci, musel vědět jaké má příjmy a možnosti úvěr splácet. Souhlasil s výší splátek, se zajištěním úvěru a úvěr i vyčerpal. Soudu nebylo prokázáno, že v projednávané věci existují objektivní skutečnosti podle hypotézy právní normy ke korekci dobrých mravů. Žalovaný též vznesl námitku promlčení uplatněného nároku. Jak bylo soudu prokázáno, v předmětné smlouvě účastníci ujednali oprávnění banky, při neplnění sjednaných podmínek, požadovat splacení vyčerpaného úvěru, včetně úroků před lhůtou splatnosti. Žalovaná dopisem ze dne 9.2.2015 požádala žalovaného o zaplacení jistiny, včetně úroků a o zaplacení poplatků. Výzva byla žalovanému doručena 20.2.2015. Pro určení běhu promlčecí doby je tak rozhodný okamžik, kdy nastala splatnost dluhu na požádání banky podle ust. § 392 odst. 2 věty druhé obch. zák. Z uvedeného vyplývá, že pokud žalobkyně podala žalobu soudu dne 17.1.2018, uplatnila svůj nárok u soudu před uplynutím zákonné čtyřleté lhůty (viz. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. února 2010, sp. zn. 33 Cdo 113/2008 nebo ze dne 25. 11. 2009, sp. zn. 29 Cdo 1190/2009).

12. S poukazem na výše uvedené soud rozhodl tak, jak je ve výroku I. tohoto rozsudku uvedeno a uložil žalovanému povinnost zaplatit dlužnou částku, včetně zákonných úroků z prodlení v souladu s ust. § 497 obch. zák. ve spojení s ust. § 517 obč. zák. Žalovaný povinen zaplatit dlužnou částku žalobkyni do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 160 odst. 1 o.s.ř.).

13. O náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky soud rozhodoval dle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. a zcela úspěšné žalobkyni přiznal náhradu za zaplacený soudní poplatek 91 637,50 Kč, náhradu nákladů dle vyhl. č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě řízení v případech podle § 151 odst. 3 o.s.ř., a to za 7 úkonů po 300 Kč (žaloba, písemné vyjádření ze dne 23.5.2019, 9.9.2020, 1.12.2020, 13.1.2022 a poplatek za setkání s mediátorem ve výši 400 Kč, příprava účasti na jednání 2.11.2020, účast na jednání 2.11.2020), celkem 94 137,50 Kč, dále náklady představující náklady zastoupení advokátem ve výši 38 526 Kč, kterému náleží odměna dle § 6 a § 7 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, za 2 úkony právní služby po částce ve výši 15 620 Kč z tarifní hodnoty (převzetí a příprava právního zastoupení, účast na jednání dne 24.3.2022 ve výši 31 240 Kč, dále pak režijní paušál za 2 úkony po 300 Kč dle § 13 odst. 3 vyhl. ve výši 600 Kč a DPH ve výši 6 686 Kč, neboť advokát žalobkyně je plátcem DPH v sazbě 21% Celkem náklady žalobkyně jsou ve výši 132 663,50 Kč. Náhradu nákladů řízení je pak žalovaný povinen zaplatit žalobkyni do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 160 odst. 1 o.s.ř.) k rukám právního zástupce žalobkyně, který je advokátem (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).