20 C 152/2014

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl samosoudkyní JUDr. Lucií Laurou Penn ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátkou titul jméno příjmení sídlem adresa za účasti vedlejšího účastníka celé jméno vedlejší účastnice bytem adresa vedlejší účastnice zastoupená advokátem údaje o zástupci pro: zrušení služebnosti

I. Zamítá se žaloba s návrhem na zrušení věcného břemene podle § 28d zákona č. 42/1992 Sb. omezující vlastnické právo k pozemku parcelní [číslo] – zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba – budova [adresa], objekt k bydlení, zapsaném na [list vlastnictví] pro k.ú. [obec], obec Praha u Katastrálního úřadu pro hlavní město Prahu oproti povinnosti žalobkyně zaplatit žalovanému náhradu stanovenou soudem.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení v částce 37 510 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalovaného.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit vedlejší účastnici náhradu nákladů řízení v částce 47 012 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejího právního zástupce.

1. Žalobkyně, jako vlastník domu [adresa] k.ú. [obec], [ulice] ul. [číslo] v [obec a číslo], se domáhá vůči žalovanému, oprávněném z věcného břemene podle § 28d zákona č. 42/1992 Sb., zrušení služebnosti zřízené ve prospěch žalovaného družstva, omezující její vlastnické právo k jejím nemovitostem a to pozemku parcelní [číslo] zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba - budova [adresa]; objekt k bydlení, zapsáno na LV [číslo] pro katastrální území Staré Město, obec Praha, Katastrální úřad pro hlavní město Prahu, Katastrální pracoviště Praha oproti vyplacení náhrady stanovené soudem do 3 měsíců od právní rozsudku, a to z důvodu hrubého nepoměru mezi zatížením služebné věci a výhodou oprávněného.

2. Žalovaný se o byt a přilehlé terasy nestará, v důsledku toho došlo k utržení římsy a jejího pádu na chodník. Dalším důvodem je skutečnost, že podlahová plocha podlaží domu je 147 m2, z čehož půdní vestavba je na ploše 135 m2. Je zde zjevný nesoulad mezi velikostí zkolaudovaného bytu a velikostí užívaného bytu. Rodina [titul] [anonymizováno] se sestávala ze dvou dospělých a dvou dětí. Tuto skutečnost hodlá žalobkyně evidenčním listem tehdejšího Obvodního bytové podniku v Praze 1. Podle zákona o hospodaření s byty č. 41/1964 Sb. mohl mít předmětný byt v době vestavby při obsazení čtyřmi osobami, tedy manželé [příjmení] a dvěma dětmi, plochu 18m2 na osobu 6m2, tj. celkovou podlahovou plochu maximálně 78 m2. Do podlahové plochy se u kuchyně započítávala plocha nad 12 m2 (viz § 38 odst1 a 63 odts.2 zákona č. 41/1964 Sb.) daném případě kuchyň má výměru 18,3m2, z této plochy se do výměry bytu mohlo započítat 6,3m2. Fakticky tak byt mohl mít výměru zmíněných 78 m2 + 12 m2 kuchyň, která se do podlahové plochy nezapočítává, tj . 90 m2. Podle kolaudačního rozhodnutí měl mít byt výměru 81,65 m2 + WC, (ložnice ve skosení střechy, která se podlahové plochy bytu nezapočítává, avšak je výměrou, která se započítávala do podlahové plochy bytu podle cit. zákona), tj. podle kolaudačního rozhodnutí měl mít byt výměru 91,15m2 tj. včetně plochy ve skosení střechy. Fakticky však fakticky výměra bytu zabírá plochu 135 m2, tj. o 45 m2. Skutečností je, že byt zabral i podestu schodiště, v bytě je jakási hala a další prostory. Od roku 1977 vědomě tak byl užíván prostor v domě, od roku 1996 pak k újmě žalobkyně. Žalobkyně opakovaně na neoprávněnost užívání jejích prostor poukazovala, její výtky ze strany žalovaného byly ignorovány. Žalovaný naopak přenechával neoprávněně nájemci do užívání i plochu, která nikdy nebyla součástí plochy. Žalobkyně při jedné návštěvě bytu zjistila značné poškození dřevěných trámů a to zanedbáním údržby.

3. Žalovaná strana po řadu let tak protiprávně užívala značnou část domu [adresa] v [obec a číslo], [obec], za užívání nic neplatila a žalobkyni působila mimořádnou újmu a rovněž nadužívání nemovitosti zakládá nepoměr mezi právy žalované a povinnostmi žalobkyně.

4. Žalobkyně dále vznesla námitku promlčení práva odpovídající věcnému břemeni. [ulice] účastnice, [celé jméno vedlejší účastnice], se stala novou nájemnicí bytu po [celé jméno svědkyně] [ulice] účastnice v předmětném bytě nikdy nebydlela, byt neužívala ke svým bytovým potřebám. Byt převzala ve stavu, který nebyl vhodný k trvalému užívání. Skutečnost, že žalovaný své právo vyplývající z věcného břemen nevykonával a dále, že důvodem nemožnosti užívání bytu byla jeho neobyvatelnost z důvodu zamezení přívodu vody do bytu, se vyplývá z vyjádření vedlejší účastnice a žalovaného.

5. Žalovaný a vedlejší účastnice nemají přístup do domu, ve kterém se nachází předmětný byt, od května 2016. Přístup do domu jim byl zamezen z důvodu, že bez vědomí a souhlasu žalobkyně, výlučné vlastnice domu i předmětného bytu, měla vedlejší účastnice prokazatelně v úmyslu, bez souhlasu a vědomí žalobkyně, v bytě provádět stavební práce. Provedení jakýchkoliv prací v bytě žalobkyně zabránila. Vedlejší účastnice při místním šetření konaném dne 25.8.2020 uvedla, že se od roku 2016 nemůže dostat do domu.

6. Žalobkyně potvrzuje, že od května 2016 nemá žalovaná a vedlejší účastnice přístup do domu z důvodu deaktivace čipové karty, která slouží jako klíč při vstupu do domu.

7. Podle § 632 (nového) občanského zákoníku, bylo-li do veřejného seznamu zapsáno právo, které může být vykonáváno nepřetržitě nebo opakovaně, promlčí se, pokud není vykonáváno po dobu deseti let. Podle § 109 (bývalého) občanského zákoníku se právo odpovídající věcnému břemeni promlčí, není-li po dobu deseti let vykonáváno. Podle § 3036 občanského zákoníku se podle dosavadních předpisů až do svého zakončení posuzují všechny lhůty a doby, které začaly běžet přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona.

8. V daném případě byt není užíván nejméně od podzimu roku 2009, kdy se z něj odstěhovala jeho tehdejší nájemnice, a tak nejpozději k podzimu roku 2019 došlo k promlčení věcného břemene zatěžujícího nemovitou věc žalobkyně ve prospěch žalované.

9. Žalobkyně pro úplnost uvádí, že žalovaná ani vedlejší účastnice proti ní nepodaly v zákonné promlčecí lhůtě žádnou žalobu a běh promlčecí lhůty tak nebyl ani přerušen, ani staven.

10. Žalobkyně je toho názoru, že k promlčení věcného břemene došlo za uvedených okolností podle ustanovení § 109 (bývalého) občanského zákoníku. Podle § 633 občanského zákoníku, brání-li osoba zavázaná z věcného břemene výkonu práva, promlčí se věcné břemeno, pokud oprávněná osoba neuplatní své právo do tří let. Žalobkyně má za to, že v daném případě lze pod uvedenou normu podřadit jednak zamezení dodávek vody do předmětného bytu, v důsledku čehož se byt stal neuživatelným a jednak i zamezení vstupu do domu vedlejší účastnici, potažmo žalované, deaktivací čipové karty, tento stav je od roku 2016.

11. Žalovaná činí nesporným, že po té, co dne 19.1.2015 převedla [titul] [celé jméno svědkyně] z důvodů značných rozporů se žalobkyní smlouvou o převodu svého družstevního podílu členství v družstvu žalovaného na vedl. ú. [celé jméno vedlejší účastnice], uzavřelo žalované družstvo s vedl. účastnicí dne 24.3.2015, s účinností od 1.4.2015, nájemní smlouvu k dotčenému bytu. Žalovaný odkazuje na § 1263 obč. zák., které respektuje a je připraveno se podílet na opravě a nákladech na zachování věci a v případě doložené škody způsobené jeho nájemníkem ji uhradit. Nehodlá se však vzdát svého oprávnění z věcného břemene zřízeného ustanovením § 28d zákona č. 42/1992 Sb.

12. Vedlejší účastnice na straně žalovaného, nájemkyně žalovaného, jež užívá byt v domě, též žádá, ve shodě se žalovaným, zamítnutí žaloby. Žalobkyně ji od roku 2016 znemožňuje výkon nájemního práva. V říjnu 2020 zjistila, že její byt je někým bez právního důvodu obýván, její osobní věci byly z bytu odstraněny stejně tak i parketová podlaha, žalobkyně brání jí v přístupu do domu a do bytu, odmítá jí odblokovat čipovou kartu –klíč ke vstupním dveřím do domu.

13. Žalovaný a vedlejší účastnice podáním ze dne 2. 3. 2018, adresovaném soudu prostřednictvím jejich právní zástupkyně [titul] [příjmení], doplnili svá skutková tvrzení ve vztahu k důvodům neužívání bytové jednotky, zejména uvedli, že bytová jednotka není v tuto chvíli obydlena z důvodu na straně žalobkyně, která neumožňuje vedlejší účastnici vstup do bytového domu na adrese [adresa anonymizována, a vedlejší účastnice tak nemá přístup do bytové jednotky], ačkoli hradí veškeré náklady související s bytovou jednotkou.

14. Vedlejší účastnice na straně žalované též namítala že žalované družstvo s ní dne 24.3.2015, s účinností od 1.4.2015, nájemní smlouvu k dotčenému bytu, byt je žalovaným družstvem využíván, potom ani nemůže nastat promlčení věcného břemene, neboť ani promlčecí lhůta nepočala běžet.Argumentu je li žalobkyně promlčením, měla by vzít žalobu zpět, nemůže se potom domáhat zrušení břemene.

15. Při jednání soudu dne 25. 8. 2020 vedlejší účastnice vypověděla, že bytovou jednotku neužívá proto, že jí žalobkyně znemožnila přístup k celému domu i k bytu, do kterého se nemůže dostat, a že je v bytě ustřižená stoupačka vody, a že to je ten důvod, proč se [titul] [celé jméno svědkyně] odstěhovala a přestala byt užívat.Dále vedlejší účastnice (nyní žalobkyně b/) vypověděla, že nedostala ani klíče, o které žalobkyni žádala a že má k dispozici pouze elektronickou kartu, kterou jí žalobkyně vypnula a že má natočená videa, jak se nemůže dostat do bytového domu.

16. Žalovaný při tomto jednání soudu uvedl, že má zaznamenáno, že opravdu přes kartu, která je od vchodových dveří od bytového domu, se nemůžou dostat do bytové jednotky.

17. Z výslechu svědkyně [titul] [celé jméno svědkyně] soud zjistil, že svědkyně od asi roku 1977 do roku 2009 byt jako členka žalovaného nepřetržitě užívala, byt byl udržovaný a užívání způsobilý, ale v roce 2009, někdy v únoru, byla žalobkyní odpojena voda do bytu,záměrně byla poškozena stoupačka k bytu, v létě byla mimo [část Prahy] návratu do bytu nešel natlakovat kotel, tak se musela na podzim 2009 odstěhovat, ale situaci v bytě řešila.Terasa byla udržována, byla poškozená při převzetí domu paní žalobkyně nechala natřít fasádu, na terasách pobývali pracovníci stavební firmy, kteří poškodili dlažbu, odcizili měděné přikrytí balustrády a nahradili ho pozinkovaným plechem. V době převodu členského podílu na vedlejší účastnici byl byt odpojen od stoupačky vody, která zásobovala celý byt, koupelnu včetně ústředního topení.Též v důsledku výbuchu plynu v roce 2013 v ulici byla poškozena okna bytu.Toto oznámila družstvu a jednala písemně se synem žalobkyně, který měl svěřenou tzv. správu domu. platila družstvu, družstvo zajistilo opravu dlažby na terase. Žádala po žalobkyni nápravu stavu jménem družstva, které ji k jednání za něho zmocnilo. Též se obrátila na policii a na stavební úřad, stavební úřad svolal asi třikrát jednání, ale nemohl ho předat, protože paní žalobkyně nepřijímala asi rok poštu úřad udělal místní šetření, které zase muselo být až po delší době za účasti policie, protože nebyli vpuštěni do bytu zástupci stavebního úřadu, je to v zápise, nebyli vpuštěni do domu, kde byl uzamčený rozvod vody a plynu, napsali, že v domě funguje druhá stoupačka, na přívod vody do kuchyně a že lze udělat nový rozvod, svědkyně zpracovala projekt na to, ale žalobkyně jako vlastník domu nesouhlasila nesouhlasila s tímto napojením.Když převáděla svůj členský podíl na vedlejší účastnici, byt byl v normálním stavu, kromě toho, že nefungovala voda resp. fungovala jen v kuchyni. Byt vytápěl kotel [příjmení], musela se každý rok do kotle připouštět voda, zda v době převodu topení fungovalo, již neví. Byt, byl inzerován k prodeji, tak, že vyžaduje rekonstrukci rozvodu vody. K situacím, které znemožňovaly užívání bytu docházelo od okamžiku, kdy„ zbytek“ domu zakoupila paní [celé jméno žalobkyně] (žalobkyně), to bydlení tam bylo neúnosné.Svědkyně byla žalobkyní a zejména jejími dětmi neustále napadána, třeba když odjela na chalupu, tak byla vypnutá elektřina, rozvody na chodbě, vyhazovala mrazničku i ledničku, vypínali elektřinu v domě, takže chodívala, když byla tma, s baterkou. Kromě jiného dům od toho patra k bytu v přístupu se stal sbírkou nepotřebného materiálu včetně suti, neměli zvonek u vstupních dveří do domu.

18. Soud zjistil z listinných důkazu: rozhodnutí o přípustnosti stavby půdní vestavbou jedné bytové jednotky vydaného stavebnímu bytovému družstvu odborem výstavby ONV [obec a číslo] dne 28.12.1973, čj. [anonymizováno] [číslo] [spisová značka] [číslo] (založeno ve spise sp. zn. 15 C 176/2000 jako důkaz, tento je připojen ke spisu sp. zn. 20 C 152/2014) a kolaudační rozhodnutí odboru výstavby ONV pro [část Prahy] [ulice] bytové družstvo pracovníků ve stavebnictví, stavebníka [jméno] [příjmení], [číslo jednací] [číslo] [spisová značka] [číslo] ze dne 30.12.1977, které nabylo právní moci dne 18.1.1978, sdělení Městské části [obec a číslo], Úřad městské části, odbor výstavby, ze dne 5.10.2001, [číslo jednací] (založeno na č.l. 75 ve spise OS pro Prahu 1 zn. 11 C 17/2005, který je přiložen k tomuto řízení 20 C 152/2014), nájemní smlouvy žalovaného ze dne 24.3.2015 s [celé jméno vedlejší účastnice], že manželé [příjmení] (dále [příjmení]) jako členové bytového družstva, žalovaného, vystavěli svépomocí byt - půdní vestavbu v domě [adresa] k.ú. [obec], [ulice] ul. [číslo] v [obec a číslo]. Dne 22. 12. 1977 provedl stavební úřad místní šetření a ústní jednání, na jehož základě vydal dne 30. 12. 1977 kolaudační rozhodnutí, které nabylo právní moci dne 18. 1. 1978. Na základě tohoto kolaudačního rozhodnutí a členství v SBD [ulice] [územní celek] byt od té doby řádně užívali. Žalobkyně je vlastnicí domu [adresa] k.ú. [obec], [ulice] ul. [číslo] v [obec a číslo], na základě kupní smlouvy ze dne 29. 2. 2000. Právě z této smlouvy jí již při koupi domu byla známa existence věcného břemene, které ve vztahu k shora uvedenému bytu její vlastnické právo omezuje. Pokud žalobkyně, nejen v tomto řízení u zdejšího soudu zpochybňovala kolaudační rozhodnutí poukazem na chybějící razítko, na nesprávné uvedené podlahové plochy bytu, dospěl zdejší soud v řízení vedeném pod sp. zn.. 11 C 17/2005 k závěru, že tyto okolnosti nemají na vztahy mezi účastníky a na právní stav ohledně předmětné půdní vestavby vliv. Kolaudační řízení skutečně proběhlo a předmětné rozhodnutí bylo jeho výsledkem. Skutečnost, že se vyhotovení, opatřené razítkem, buď nedochovalo, či není známo, kde se nalézá, není dle názoru soudu podstatná. I v případě, že rozhodnutí skutečně trpělo takovou vadou a razítkem nebylo opatřeno žádné jeho vyhotovení, neznamená jeho neexistenci. Takové pochybení by mohl dle názoru soudu příslušný úřad snadno napravit postupem dle ust. § 47, odst. 6 správního řádu. Bytová jednotka se sušárnou, jak dospěl zdejší soud v řízení vedeném pod sp. zn.. 11 C 17/2005 k závěru, byla vybudována na celé ploše půdního prostoru. Pokud plošné míry jednotlivých místností uvedené ve zmíněném kolaudačním rozhodnutí nejsou zcela v souladu se skutečností, mohlo dojít ke zřejmé nesprávnosti při vyhotovení rozhodnutí.Výměra bytu ve výši 140,56 m2 vychází z tzv. pasportu bytu, na který odkazuje žalovaný ve Smlouvě o nájmu družstevního bytu uzavřené s vedlejším účastníkem dne 24.3.2015, nynější členkou žalovaného a nájemkyní bytu. Dále je z kolaudačního rozhodnutí patrné, jak dospěl zdejší soud v řízení vedeném pod sp. zn. 11 C 17/2005 k závěru,že nebyla výslovně započítána celá podlahová plocha mezipatra, jenž bylo současně v bodě B uvedeného kolaudačního rozhodnutí povoleno oproti původní ověřené dokumentaci při stavebním řízení k vybudování. stavebním bytovým družstvem je zřejmá již ze samotného kolaudačního rozhodnutí ze dne 30.12.1977, v níž je přímo uvedeno, že je určeno Stavebnímu bytovému družstvu pracovníků ve stavebnictví, kterému bylo vydáno také rozhodnutí o přípustnosti stavby půdní vestavbou jedné bytové jednotky vydaného stavebnímu bytovému družstvu odborem výstavby ONV [obec a číslo] dne 28.12.1973, čj. [anonymizováno] [číslo] [spisová značka] [číslo]. Uvedené kolaudační rozhodnutí bylo doručováno také vlastníku budovy [adresa], státu, resp. bytové organizaci s domem hospodařící, tj. OPBH-1, vlastník budovy měl možnost se s jeho obsahem seznámit, a s ohledem na skutečnost, že kolaudační rozhodnutí nabylo dne 18.1.1978 právní moci, je zřejmé, že vlastník budovy neměl proti tomuto kolaudačnímu rozhodnutí připomínek.

19. Soud dále zjistil z informace o pozemku (nahlížení do katastru) parcelní [číslo] v [obec], k.ú. [obec] a též z výpisu z katastru nemovitostí [list vlastnictví], pro obec Praha, katastrální území Staré Město) ze Smlouvy o nájmu družstevního bytu,, že vlastníkem pozemku je žalobkyně a že se na pozemku nachází stavební objekt [adresa] v ul. [ulice] a že vlastnictví k nemovitostem je omezen věcným břemenem podle § 28d zákona č. 42/1992 Sb. Z výpisu z katastru nemovitostí ze dne 4.5.2016, [list vlastnictví] pro HLMP, k.ú. [část obce], že vedl. účastnice je vlastníkem bytové jednotky soud zjistil, že žalobkyně byla k tomuto datu vedena jako vlastník bytové jednotky a počínaje dnem 1.4.2015 je nájemkyní bytu v domě v [obec a číslo], [adresa] v ul. [ulice].

20. Dále soud zjistil z listin: trestní oznámení ze dne 30. 8. 2020, doplnění trestního oznámení ze dne 24. 11. 2020, Úřední záznam Police ČR [číslo jednací], že vedl. účastnice sepsala dne 30. 8. 2020 trestní oznámení na neznámého pachatele, které adresovala Obvodnímu státnímu zastupitelství pro [část Prahy] to pro spáchání trestného činu neoprávněný zásah do práva k domu, bytu nebo nebytovému prostoru dle ust. § 208 odst. 1, 2 trestního zákoníku a porušování domovní svobody dle ust. § 178 odst. 1 trestního zákoníku, kterého se neznámý pachatel dopustil dne 25. 8. 2020 tím, že v době, kdy nebyla doma, u vchodových dveří do bytu bez vědomí a souhlasu oprávněného uživatele bytu vyměnil zámek dveří, a tím jí znemožnil vstup do bytu. Podáním ze dne 24. 11. 2020 žalobkyně b/ trestní oznámení doplnila, kdy mimo jiné uvedla, že nejen do bytu, ale i do domu nemá přístup od roku 2017, tedy od doby, kdy jí nebyla podezřelou žalobkyní vydána čipová karta ke vchodu do bytu a že orgány činné v trestním řízení prošetřující uvedenou záležitost zjistily, že do bytu bylo vniknuto a v bytě se provádějí určité práce spočívající v odstranění parketové podlahové krytiny a přestavbě příček, a že byt je se souhlasem žalované evidentně někým užíván.Dne 13. 10. 2020 se právní zástupkyně vedl. účastnice [titul] [příjmení] obrátila písemně na žalovanou se žádostí o neprodlenou aktivaci elektronické karty od vchodu do bytového domu.Dne 27. 10. 2020 v době od 15:36 do 15:45 hodin bylo za účasti Policie ČR, Obvodního ředitelství policie [obec] I, Vnější služby, místního oddělení [ulice] [ulice a číslo], [obec a číslo]. Šetření byl na místě přítomen syn žalované, který vypověděl, že žádné stavební práce v bytě v nejvyšším patře domu neprobíhají z důvodu probíhajícího soudního sporu a klíče od uzamčené kovové mříže, která se nachází před dveřmi do bytu (dveře do bytu byly v době šetření zavřeny), má jeho matka (tedy žalovaná). Společná chodba a schodiště byly v době šetření uklizeny, na schodišti se nacházely prázdné plastové kbelíky a několik pytlů se stavebním materiálem, avšak bez známek stavební činnosti. Na místě byla provedena fotodokumentace zajištění bytu a jeho okolí, která je součástí úředního záznamu, který sepsal npor. [titul] [jméno] [anonymizováno].

21. Zdejší soud pro [část Prahy] (dále jen„ soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 21. listopadu 2006, č. j. 11 C 17/2005-84, zamítl žalobu,„ podle které by soud určil, že na budově [adresa] v katastrálním území Staré Město, zapsané na [list vlastnictví] u Katastrálního úřadu pro hlavní město Prahu, nevzniklo věcné břemeno užívání pro [název žalované], [IČO]“ (výrok I.), ke vzájemnému návrhu žalovaného určil, že„ na budově č. p., nacházející se na pozemku parc. [číslo] katastrální území Staré Město, obec Praha, vázne věcné břemeno užívání bytu pořízeného formou nástavby a vestavby v družstevní bytové nástavbě s obecnou finanční úvěrovou a jinou pomocí, nacházející se v 5. nadzemním podlaží budovy, ve prospěch Stavebního bytového družstva [okres] se sídlem [adresa žalované], [IČO]“ (výrok II.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok III.). Městský soud v Praze (dále jen„ odvolací soud“) k odvolání žalobkyně rozsudkem ze dne 8. listopadu 2007, č. j. 20 Co 311/2007-115, rozsudek soudu prvního stupně v zamítavém výroku o věci samé potvrdil (výrok I.), ve vyhovujícím výroku o věci samé rozsudek soudu prvního stupně potvrdil s tím, že„ věcné břemeno vázne na budově [adresa]“ (výrok II.), změnil výrok rozsudku soudu prvního stupně o nákladech řízení před soudem prvního stupně a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výroky III. a IV.).

22. Soud dále zjistil z informace o pozemku (nahlížení do katastru) parcelní [číslo] v [obec], k.ú. [obec] a též z výpisu z katastru nemovitostí [list vlastnictví], pro obec Praha, katastrální území Staré Město) a ze Smlouvy o nájmu družstevního bytu, že vlastníkem pozemku je žalobkyně a že se na pozemku nachází stavební objekt [adresa] v ul. [ulice] a že vlastnictví k nemovitostem je omezen věcným břemenem podle § 28d zákona č. 42/1992 Sb. a že počínaje dnem 1.4.2015 je vedlejší účastnice nájemkyní bytu v domě v [obec a číslo], [adresa] v ul. [ulice].

23. Z výpisu z katastru nemovitostí ze dne 4.5.2016, [list vlastnictví] pro HLMP, k.ú. [část obce] soud zjistil, že vedl. účastnice byla k tomuto datu vedena jako vlastník bytové jednotky.

24. Dále soud zjistil ze Stanov SBD [okres], že v části [anonymizováno] článku [anonymizováno] je upraven předmětem činnosti tohoto družstva na zajištění správy atd. přidělování bytů do nájmu a pronájmu a uzavírání příslušných smluv.

25. Soud provedl místní šetření a z protokolu o šetření plyne, že dne 25. 8. 2020 se v čase 10:30 hod. za účasti soudkyně, zapisovatelky a zástupců stran a vedlejší účastnice uskutečnilo na adrese bytového domu místní šetření, kde bylo zjištěno, že vedlejší účastnice nemůže čipovou kartou otevřít vchod do bytového domu. Vedlejší účastnice dále uvedla, že se do domu nemůže dostat od roku 2016, a že klíč od vchodových dveří do bytové jednotky nelze použít, patrně proto, že byl vyměněn.

26. Ostatní důkazy soud zamítl, neboť takto zjištěný skutkový stav je dostatečný k posouzení věci po právní stránce.

27. Na základě provedeného dokazování v rozsahu shora uvedeném soud zjistil tento skutkový stav: na základě kupní smlouvy ze dne 29. 2. 2000 žalobkyně je vlastníkem parcely [číslo] o výměře 257 m2, jejíž součástí je stavba [příjmení] [anonymizováno], č.p [číslo], bytový dům, na této nemovitosti vázne věcné břemeno pro žalované družstvo, jenž Smlouvou o nájmu družstevního bytu ze dne 24. 3. 2015 přenechalo vedl. účastnici do nájmu bytovou jednotku [anonymizováno] [číslo] [číslo] v budově [adresa], na parcele [číslo] zapsané na [list vlastnictví] pro k.ú. [obec], obec Praha, na adrese [adresa], ul. [ulice], u Katastrálního úřadu pro [anonymizováno] [část Prahy], a to k zajištění jejích bytových potřeb. Právě z této kupní smlouvy žalobkyni již při koupi domu byla známa existence věcného břemene, které ve vztahu k shora uvedenému bytu její vlastnické právo omezuje. Smlouva o nájmu družstevního bytu byla uzavřena s odkazem na Smlouvu o převodu družstevního podílu, kterou vedl. účastnice zavřela s paní [titul] [celé jméno svědkyně].

28. Manželé [příjmení] jako členové žalovaného bytového družstva vystavěli svépomocí byt - půdní vestavbu v domě [adresa] k.ú. [obec], [ulice] ul. [číslo] v [obec a číslo], jenž užívali jako nájemci družstva v souladu s kolaudačním rozhodnutím, které nabylo právní moci dne 18. 1. 1978 do roku 2009 jako členové žalovaného nepřetržitě užívali, byt byl udržovaný a užívání způsobilý, ale v roce 2009, někdy v únoru, byla žalobkyní odpojena voda do bytu, záměrně byla poškozena stoupačka k [stoupačka k bytu, titul] [příjmení] (tehdy již vdova) byla v létě mimo [část Prahy] návratu do bytu nešel natlakovat kotel,nemohla v bytě topit a tak se musela na podzim 2009 odstěhovat.Terasa byla udržována,později byla poškozená při převzetí domu paní žalobkyní, která nechala natřít fasádu, na terasách pobývali pracovníci stavební firmy, kteří poškodili dlažbu, odcizili měděné přikrytí balustrády a nahradili ho pozinkovaným plechem. V době převodu členského podílu na vedlejší účastnici byl byt odpojen od stoupačky vody, která zásobovala celý byt krom kuchyně, koupelnu včetně ústředního topení.Též v důsledku výbuchu plynu v roce 2013 v ulici byla poškozena okna bytu.Toto oznámila družstvu a jednala písemně se synem žalobkyně, který měl svěřenou správu domu.Nájemné stále platila družstvu, družstvo zajistilo opravu dlažby na terase. Žádala po žalobkyni nápravu stavu jménem družstva, které ji k jednání za něho zmocnilo. Též se obrátila na policii a na stavební úřad, stavební úřad svolal asi třikrát jednání, ale žalobkyně nepřijímala asi rok poštu, úřad posléze provedl místní šetření, které zase muselo být až po delší době za účasti policie, protože účastníci správního řízení nebyli vpuštěni do bytu stavební úřad„ svědkyni napsal, že v domě funguje druhá stoupačka“ na přívod vody do kuchyně, a že lze udělat nový rozvod, svědkyně zpracovala na toto projekt, ale žalobkyně jako vlastník domu nesouhlasila s tímto napojením.Když svědkyně převáděla svůj členský podíl na vedlejší účastnici, byt byl v normálním stavu, kromě toho, že nefungovala voda resp. bylo možno studenou vodu pustit jen v kuchyni. Byt vytápěl kotel [příjmení], musela se do kotle připouštět voda, zda v době převodu topení fungovalo, již neví. Byt byl inzerován k prodeji, tak, že vyžaduje rekonstrukci rozvodu vody. K situacím, které znemožňovaly užívání bytu docházelo od okamžiku, kdy„ zbytek“ domu zakoupila paní [celé jméno žalobkyně] (žalobkyně), to bydlení bylo pro svědkyni neúnosné.

29. Zdejší soud rozsudkem ze dne 21. listopadu 2006, č. j. 11 C 17/2005-84, zamítl žalobu,„ podle které by soud určil, že na budově [adresa] v katastrálním území Staré Město, zapsané na [list vlastnictví] u Katastrálního úřadu pro hlavní město Prahu, nevzniklo věcné břemeno užívání pro [název žalované], [IČO]“ (výrok I.), ke vzájemnému návrhu žalovaného určil, že„ na budově č. p., nacházející se na pozemku parc. [číslo] katastrální území Staré Město, obec Praha, vázne věcné břemeno užívání bytu pořízeného formou nástavby a vestavby v družstevní bytové nástavbě s obecnou finanční úvěrovou a jinou pomocí, nacházející se v 5. nadzemním podlaží budovy, ve prospěch Stavebního bytového družstva [okres] se sídlem [adresa žalované], [IČO]“ (výrok II.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok III.). Městský soud v Praze (dále jen„ odvolací soud“) k odvolání žalobkyně rozsudkem ze dne 8. listopadu 2007, č. j. 20 Co 311/2007-115, rozsudek soudu prvního stupně v zamítavém výroku o věci samé potvrdil (výrok I.), ve vyhovujícím výroku o věci samé rozsudek soudu prvního stupně potvrdil s tím, že„ věcné břemeno vázne na budově [adresa]“ (výrok II.), změnil výrok rozsudku soudu prvního stupně o nákladech řízení před soudem prvního stupně a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výroky III. a IV.).

30. Podle výpisu z katastru nemovitostí ze dne 4.5.2016, [list vlastnictví] pro [anonymizováno], k.ú. [část obce] vedl. účastnice byla k tomuto datu vedena jako vlastník bytové jednotky.

31. Podle části II článku 3 Stanov SBD [okres] je předmětem činnosti tohoto družstva zajištění správy atd. přidělování bytů do nájmu a pronájmu a uzavírání příslušných smluv.

32. Dne 25. 8. 2020 se v čase 10:30 hod. za účasti soudce, zapisovatelky a zástupců stran a vedlejší účastnice uskutečnilo na adrese bytového domu místní šetření, kde bylo zjištěno, že vedlejší účastnice nemůže čipovou kartou otevřít vchod do bytového domu. 33. [příjmení]. účastnice sepsala dne 30. 8. 2020 trestní oznámení na neznámého pachatele, které adresovala Obvodnímu státnímu zastupitelství pro [část Prahy] to pro spáchání trestného činu neoprávněný zásah do práva k domu, bytu nebo nebytovému prostoru dle ust. § 208 odst. 1, 2 trestního zákoníku a porušování domovní svobody dle ust. § 178 odst. 1 trestního zákoníku, kterého se neznámý pachatel dopustil dne 25. 8. 2020 tím, že v době, kdy nebyla doma, u vchodových dveří do bytu bez vědomí a souhlasu oprávněného uživatele bytu vyměnil zámek dveří, a tím jí znemožnil vstup do bytu. Podáním ze dne 24. 11. 2020 vedl. účastnice trestní oznámení doplnila, kdy mimo jiné uvedla, že nejen do bytu, ale i do domu nemá přístup od roku 2017, tedy od doby, kdy jí nebyla podezřelou žalobkyní vydána čipová karta ke vchodu do bytu a že orgány činné v trestním řízení prošetřující uvedenou záležitost zjistily, že do bytu bylo vniknuto a v bytě se provádějí určité práce spočívající v odstranění parketové podlahové krytiny a přestavbě příček, a že byt je se souhlasem žalované evidentně někým užíván.Dne 13. 10. 2020 se právní zástupkyně vedl. účastnice [titul] [příjmení] obrátila písemně na žalovanou se žádostí o neprodlenou aktivaci elektronické karty od vchodu do bytového domu.Dne 27. 10. 2020 v době od 15:36 do 15:45 hodin bylo za účasti Policie ČR, Obvodního ředitelství policie [obec] I, Vnější služby, místního oddělení [ulice] [ulice a číslo], [obec a číslo] provedeno šetření. Šetření byl na místě přítomen syn žalované, který vypověděl, že žádné stavební práce v bytě v nejvyšším patře domu neprobíhají z důvodu probíhajícího soudního sporu a klíče od uzamčené kovové mříže, která se nachází před dveřmi do bytu (dveře do bytu byly v době šetření zavřeny), má jeho matka (tedy žalobkyně). Společná chodba a schodiště byly v době šetření uklizeny, na schodišti se nacházely prázdné plastové kbelíky a několik pytlů se stavebním materiálem, avšak bez známek stavební činnosti. Na místě byla provedena fotodokumentace zajištění bytu a jeho okolí, která je součástí úředního záznamu, který sepsal npor. [titul] [jméno] Liška,DiS. V době uzavření nájemní smlouvy byla vedl. účastnice vlastnictví bytové jednotky v [obec a číslo], k.ú. Nově Město.

34. Po právní stránce lze věc posoudit takto: podle § 3081 zákona č. 89/2012 Sb. je tento zákon účinný od 1. ledna 2014. Dle § 3028 odst. 3 zákona není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy.

35. Protože ke vzniku služebnosti užívání předmětných nemovitostí mělo dojít před 1. 1. 2014, postupoval soud při posouzení okolností rozhodných pro vznik věcného břemene podle příslušných ustanovení zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ obč. zák.“). Jelikož by k zrušení služebnosti mělo dojít po 1. 1. 2014, postupoval soud při posouzení okolností rozhodných pro zrušení služebnosti užívání předmětných nemovitostí podle příslušných ustanovení zákona č. 89/2012 Sb. (NOZ).

36. Podle § 1299 odst. 2 NOZ při trvalé změně vyvolávající hrubý nepoměr mezi zatížením služebné věci a výhodou panujícího pozemku nebo oprávněné osoby se vlastník služebné věci může domáhat omezení nebo zrušení služebnosti za přiměřenou náhradu. Při aplikaci § 1299 odst. 2 NOZ je v zásadě použitelná i judikatura, publikovaná k § 151p odst. 3 obč. zák. (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 12. 2015, sp. zn. 22 Cdo 4153/2014 (dostupný na www.nsoud.cz)).

37. Pro úvahu, zda změnou poměrů vznikl hrubý nepoměr mezi věcným břemenem a výhodou oprávněného (§ 151p odst. 3 obč. zák.) je rozhodující porovnání stavu v době rozhodování soudu se stavem v době, kdy bylo věcné břemeno zřízeno (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 6. 1998, sp. zn. 3 Cdon 269/96 (uveřejněný v časopise Soudní judikatura, 1998, č. 23, jako SJ 166/98)). Při rozhodování o omezení nebo o zrušení věcného břemene v důsledku změny poměrů je třeba brát v úvahu všechny okolnosti věci; především je třeba zjistit, zda došlo ke změně poměrů a v kladném případě posoudit, nakolik tato změna měla vliv na způsob výkonu práva, odpovídajícího věcnému břemeni, jak se projevila na užívání nemovitosti věcným břemenem zatížené, a je třeba vzít do úvahy újmu, která oprávněnému nastane v důsledku omezení nebo zrušení věcného břemene za náhradu, a porovnat ji s případnou újmou, která vznikla vlastníkům zatíženého pozemku v důsledku změny poměrů (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 5. 2000, sp. zn. 22 Cdo 2165/98 (uveřejněný v časopise Soudní rozhledy, 2000, č. 10, str. 303), či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 2. 2015, sp. zn. 22 Cdo 3732/2014 (uveřejněný pod č. 53/ 2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozh. obč.)).

38. Změna poměrů, kterou vznikne hrubý nepoměr mezi služebností (věcným břemenem) a výhodou oprávněného, spočívá nejen v objektivních okolnostech, ale i v osobních poměrech účastníků a za určitých okolností může vzniknout i změnou v chování účastníků (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 6. 2001, sp. zn. 22 Cdo 2695/99 (uveřejněné pod č. C 575 v Souboru)).

39. Dle § 28d odst. 1 zákona č. 42/1992 Sb. Pokud byly v družstevní bytové výstavbě pořízeny byty, na které byla poskytnuta finanční, úvěrová a jiná pomoc podle předpisů o finanční, úvěrové a jiné pomoci družstevní bytové výstavbě formou nástaveb a vestaveb do stávajících budov, aniž se budova stala předmětem podílového spoluvlastnictví družstva a původního vlastníka budovy, zřizuje se dnem účinnosti tohoto zákonného opatření ve prospěch družstva, popřípadě jeho právního nástupce na budově věcné břemeno podle § 151n a násl. občanského zákoníku, které dále omezuje vlastníka budovy tak, že a) pro nájemní vztahy k bytům získaným nástavbou či vestavbou platí ustanovení občanského zákoníku o nájmu družstevního bytu; b) družstvo nebo jeho právní nástupci mají k těmto bytům práva a povinnosti pronajímatele, není-li mezi nimi a vlastníkem budovy dohodnuto jinak; c) pro stanovení nájemného z těchto bytů platí předpisy o způsobu výpočtu nájemného v bytech stavebních bytových družstev d) nájemné z těchto bytů platí nájemce družstvu nebo jeho právnímu nástupci; úhradu za plnění poskytovaná s užíváním bytu platí nájemce vlastníkovi budovy, popřípadě jiné osobě.

40. Podle čl. 11 odst. 4 Listiny základních práv a svobod vyvlastnění nebo nucené omezení vlastnického práva je možné ve veřejném zájmu, a to na základě zákona a za náhradu. Listina je součástí ústavního pořádku s účinností od 8. 2. 1991 (čl. 7 ústavního zákona č. 23/1991 Sb., kterým se uvozuje Listina základních práv a svobod).

41. Skutečnost, zda kupující při uzavírání kupní smlouvy postupuje s náležitou obezřetností, zda při sjednání kupní ceny je k věcnému břemeni přihlédnuto, nemá na podmínky pro zrušení věcného břemene (služebnosti) vliv. Žalobkyně totiž nabyla nemovitost, s níž měl od počátku své soukromé, obchodní a podnikatelské zájmy, na které již v době nabytí pro futura vázla hrozba vzniku věcného břemene; proto jí žádná újma za omezení vlastnického práva nemohla vzniknout. Nabyla vlastnické právo již omezené, přičemž zatížení nemovitosti věcným břemenem podle zák. č. 72/1994 Sb. jež mělo (by mohlo) vzniknout, mělo nepochybně vliv na její obecnou cenu.

42. Podle § 151n odst. 3 ObčZ pokud se účastníci nedohodli jinak, je ten, kdo je na základě práva odpovídajícího věcnému břemeni oprávněn užívat cizí věc, povinen nést přiměřeně náklady na její zachování a opravy; užívá-li však věc i její vlastník, je povinen tyto náklady nést podle míry spoluužívání.

43. Z ustanovení § 151p odst. 3 obč. zák. je patrno, že občanský zákoník předvídal, že práva a povinnosti vyplývající z věcných břemen nejsou neměnné; v důsledku změny podmínek, za kterých věcné břemeno vzniklo, zákon umožňuje soudu věcné břemeno omezit anebo zrušit za předpokladu, že změnou poměrů vznikl hrubý nepoměr mezi věcným břemenem a výhodou oprávněného, přičemž není rozhodující, zda tento stav nastal zaviněním některého z účastníků tohoto vztahu, pakliže by takový hrubý nepoměr byl výsledkem aktivního jednání žalobkyně. Pro správný výklad ustanovení § 151n odst. 3 ObčZ ve vztahu k věcnému břemeni vzniklému podle § 28d zákona č. 42/1992 Sb., jehož doba trvání není časově omezena a jež svědčí jen určité osobě - stavebnímu bytovému družstvu je třeba vzít v potaz, že ustanovení § 151n odst. 3 ObčZ má své předchůdce v ustanovení § 170 občanského zákoníku č. 141/1950 Sb. a v ustanovení § 483 obecného zákoníku občanského z roku 1811 (dále "OZO“). Není důvodu, aby tato ustanovení stejného obsahu byla nyní a v daných souvislostech vykládána jinak než v minulosti, a aby soud toto ustanovení vykládal jinak než autoři Komentáře k československému obecnému zákoníku občanskému.

44. Z komentáře k § 483 OZ (citované dílo, svazek II, str. 847) lze převzít právní názor, že (aplikováno na právní úpravu podle § 151n odst. 3 ObčZ) stanovení povinnosti osobě, jež je na základě práva odpovídajícího věcnému břemeni oprávněna užívat cizí věc, aby nesla přiměřené náklady na zachování takové věci a její opravy, představuje pravidlo pro případy, kdy věc k jejímu účelu užívá sama osoba oprávněná. Pokud jde o význam slova "přiměřeně“, které se objevilo poprvé v novele občanského zákoníku, provedené zákonem č. 131/1982 Sb. v ustanovení § 135b odst. 2, a to ve tvaru "přiměřené“, nelze mu, přiřadit jiný význam, než ten, že náklady, které je osoba z věcného břemene oprávněná povinna vynaložit na zachování věci či její opravy, nemají být neúměrné či neúčelné. Ustanovení § 151n odst. 3 ObčZ, část souvětí za středníkem, o povinnosti vlastníka věci nést přiměřené náklady na zachování a opravy věci podle míry jejího spoluužívání s osobou oprávněnou, pak představuje odchylku z pravidla stanoveného ve větě před středníkem; v tomto případě nejde o již výlučnou povinnost jen osoby oprávněné. Na souzený případ tak dopadá část souvětí § 151n odst. 3 věta za středníkem ObčZ.Vzhledem k tomu, že náklady na opravu pláště domu (střechy a fasády) jsou vynakládány na ty části domu, které ve své reálné nedělitelnosti slouží všem osobám užívajícím dům, považuje soud za správný názor, že není důvodu, aby se žalovaný užívající část domu na základě věcného břemene založeného ustanovením § 28d zákona č. 42/1992 Sb., o úpravě majetkových vztahů a vypořádání majetkových nároků v družstvech, nepodílel na nákladech uvedeného druhu v jiném poměru, než je poměr ploch užívaných výlučně jednotlivými uživateli (jejich skupinami), nepočítaje v to prostory a stavební prvky, které slouží jim všem. Zákon v § 151n odst. 3 ObčZ stanovil kriterium zcela jednoznačně a mírou spoluužívání nelze rozumět nic jiného, než poměr, v jakém strany právního vztahu užívají věc sloužící výkonu práva odpovídajícího věcnému břemeni. V daném případě věcného břemene vzniklého podle § 28d zákona č. 42/1992 Sb., kdy věcí, jež slouží výkonu práva z věcného břemene, je bytový dům, nemůže jít o jiný poměr, než poměr velikosti podlahové plochy bytů v užívání žalovaného (resp. vedlejších účastníků jako jeho členů) s příslušenstvím a velikosti podlahové ostatních ploch v domě, jež žalovaný, resp. nájemci jemu náležejících družstevních bytů, neužívají. Na druhé straně je ovšem zjevné, že právo odpovídající věcnému břemeni má jiný (užší) obsah než právo vlastnické, resp. spoluvlastnické. Tuto skutečnost zákon zohledňuje nejen v tom, že oprávněný je povinen nést jen přiměřené náklady, ale i v tom, že nese tyto náklady jen na zachování věci a její opravy, nikoliv tedy náklady jiné, sledující např. vyšší kvalitu věci, než byla dosavadní. Mírou spoluužívání ve smyslu § 151n odst. 3 OZ se rozumí poměr, v jakém strany právního vztahu užívají věc sloužící výkonu práva odpovídajícího věcnému břemeni.

45. V případě věcného břemene vzniklého podle § 28d zákona č. 42/1992 Sb., kdy věcí, jež slouží výkonu práva z věcného břemene, je bytový dům, nemůže jít o jiný poměr, než poměr velikosti podlahové plochy byty s příslušenstvím v užívání oprávněného z věcného břemene a velikosti ostatních ploch v domě (při stanovení poměru se nepřihlíží k prostorám sloužícím všem účastníkům, např. ke společným chodbám, společné sušárně apod.).

46. Pokud je žalobkyně názoru, že žalovaný se dobrovolně na těchto nákladech nepodílí, je třeba takový nárok proti žalovanému uplatnit. Není však okolností, jež by mohla založit vznik jí tvrzeného hrubého nepoměru, pakliže neexistuje vykonatelné rozhodnutí, které by žalovaný nerespektoval.

47. Podle ustanovení § 28d odst. 1, písm. d) zákona č. 297/1992 Sb. nájemné z těchto bytů platí nájemce družstvu nebo jeho právnímu nástupci; úhradu za plnění poskytovaná s užíváním bytu platí nájemce vlastníkovi budovy, popřípadě jiné osobě.

48. Žalobkyně tak může pouze argumentovat, ve vztahu k žalovanému, že tento se nepodílel na důvodných, opodstatněných a přiměřených nákladech ve vztahu k budově poměrně dle svého podílu, ve vztahu k vedl. účastnici je takový argument zcela nepříhodný.

49. Žalobkyně však neuvádí konkrétní výši a konkrétní relevantní náklady, jež důvodně po žalovaném družstvu uplatnila a toto její důvodný nárok odmítlo a odmítá nad míru přiměřenou uspokojit/ovat.

50. Zcela irelevantní je námitka žalobkyně, že byt byl tzv. nadměrný podle § 38 zákona č. 61/1964 Sb., ve znění pozdějších předpisů, nejen, že pokud jde o zákon [číslo] Sb., v ustanovení § 75 zákona č. 61/1964 Sb., platila výjimka z působnosti zákona, a to mj. pod písm. e) byty vystavěné stavebními bytovými družstvy, což je případ tohoto bytu, kdy se na něj uvedená ustanovení zákona č. 61/1964 Sb., nevztahují, ani tato skutečnost by nemohla způsobit neplatnost kolaudačního rozhodnutí a tuto otázku již zdejší soud vyřešil.

51. Zcela nepříhodná je i argumentace žalobkyně o vlastnictví bytové jednotky vedl. účastnicí. Žalobkyně je ve vztahu k žalovanému družstvu, k vedl. účastnici jen potud, že žalobkyně by po ní mohla teoreticky žádat platby za služby spojené s užíváním bytu, když podle ustanovení § 28d odst. 1, písm. d) zákona č. 297/1992 Sb. nájemní vztah však vznikl mezi vedl. účastnicí a žalovaným družstvem.

52. Též je zcela irelevantní argumentace o ne/užívání bytu vedlejší účastnicí, protože bytem disponuje žalované družstvo, které uzavřelo nájemní smlouvu s vedlejší účastnicí,s bytem tak žalovaný disponuje zákonem dovoleným právním jednáním. Nájemní vztah mezi žalovaným a vedl. účastnicí trvá.

53. Ostatně skutečnost, že vedl. účastnice prokazatelně ode dne 25.8.2020 (místní šetření soudu) do 27.10.2020 (šetření policie) byt neužívala, zavinila žalobkyně, která nezajistila, aby vedlejší účastnice měla platnou čipovou kartu od vchodových domovních dveří a uzamkla mříž před pronajatým bytem a tento měla ve svém držení.

54. Právně významný je jen ten hrubý nepoměr, který vznikl v důsledku změny poměrů. Jako změna poměrů nemůže být posuzována situace, se kterou nový vlastník zatížené věci nahrazoval vlastníka předchozího (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25. ledna 2001, sp. zn. 22 Cdo 1665/99, uveřejněný v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, C. H. Beck, pod pořadovým č. C 70) nebo (resdp.) jednoho svého nájemce za jiného. V daném případě nedošlo ke změně poměrů, která by opodstatňovala zrušení věcného břemene.ASni argumentace žalobkyně, že musí snášet omezení po dobu desítek let neobstojí, neboť břemeno bylo zákonem zřízeno jako časově neomezené. Ústavní soud České republiky v usnesení ze dne 16. září 2008, sp. zn. I. ÚS 477/05 (nalus.usoud.cz), vyložil, že vznik věcného břemene podle zákonného opatření č. 297/1992 Sb. nemůže podléhat režimu čl. 11 odst. 4 Listiny. Je totiž výsledkem snahy nově se formující demokratické společnosti o spravedlivé uspořádání majetkových vztahů, kterým předchozí režim nevěnoval náležitou pozornost. Není pochyb o tom, že právo odpovídající věcnému břemenu má být ekvivalentem za zhodnocení nemovitosti ve vlastnictví jiného subjektu; bez takové právní úpravy by vzniklo vlastníkovi budovy bezdůvodné obohacení. Přitom zůstává zachována povinnost oprávněného podílet se na nákladech na zachování a opravách budovy podle § 151n odst. 3 obč. zákoníku těmto závěrům se Ústavní soud následně přihlásil např. v usnesení ze dne 10. dubna 2012, sp. zn. II. ÚS 3829/11 (nalus.usou.cz), kde zdůraznil, že Ústavní soud po obsahové stránce považuje zákonné opatření č. 297/1992 Sb. za souladné se stávajícím ústavním pořádkem a nelze v rozhodnutích přijatých na jeho základě spatřovat porušení ústavně zaručeného práva na ochranu vlastnictví podle čl. 11 Listiny.

55. V dané věci žalobkyně dále spatřuje vznik hrubého nepoměru toliko v ekonomických důsledcích spojených s existencí věcného břemene potud, že zjistila, že uvnitř bytu jsou poškození a padající římsa na fasádě domu, jakož i stav, kdy byt nebyl delší dobu užíván.

56. Pokud jde o zanedbaný stav bytu a jeho neužívání, jedná se o právní vztah mezi vlastníkem bytu (žalobkyní) a potažmo družstvem (pronajímatelem) a jeho členem (nájemcem) a na samotný vznik hrubého poměru nemohou mít tyto skutečnosti, byť by byly pravdivé, vliv. Pokud jde o padající římsu, tedy stav fasády domu, svědčí povinnost dům a ostatní společné části domu udržovat a opravovat vlastníkovi.

57. Pokud jde o další, žalobkyní uváděný důvod, a ten, že žalovaný a (tedy fakticky) vedl. účastnice po řadu let tak protiprávně užívala značnou část domu [adresa] v [obec a číslo], [obec], za užívání nic neplatila a žalobkyni působila mimořádnou újmu a rovněž nadužívání nemovitosti zakládá nepoměr mezi právy žalované a povinnostmi žalobkyně: žalovaný neužíval protiprávně značnou část domu, tudíž nemůže žalobkyně argumentovat tak, že za to nadužívání ničeho nehradil a nemohla tak způsobit žalobkyni mimořádnou újmu.

58. V dané věci nedošlo k žádným změnám, pokud se jedná o způsob výkonu práv odpovídajících věcnému břemenu, jež by se měly projevit na užívání nemovitostí věcným břemenem zatížených, neboť tento stav je v zásadě shodný jako v době zřízení věcného břemene. Soud také nemohl přehlédnout, že případné zrušení věcného břemene by pro žalovaného založilo nemožnost uspokojovat potřebu bydlení svého člena, kterou realizuje právě prostřednictvím práv odpovídajících věcnému břemenu. V případě pořízení bytů formou nástavby a vestavby při družstevní výstavbě vznikly byty bez toho, že by vlastníci budovy vynaložili jakékoli finanční či jiné prostředky. Protože však nástavba a vestavba bytů nebyla samostatnou věcí, byl vztah mezi vlastníkem budovy a osobou, která nástavbu a vestavbu zřídila, právně ošetřen tak, aby výsledný stav co nejvíce odpovídal věcně spravedlivému řešení: vlastníkem bytů tvořících nástavbu a vestavbu se formálně právně stali vlastníci budovy, nicméně jejich vlastnické právo bylo omezeno zřízením věcného břemene ve prospěch družstva (popřípadě jeho právního nástupce), které nástavbu a vestavbu pořídilo.

59. Podle § 1003 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ OZ“), držbu není nikdo oprávněn svémocně rušit. Kdo byl v držbě rušen, může se domáhat, aby se rušitel rušení zdržel a vše uvedl v předešlý stav.

60. Pokud žalovaná strana argumentuje, a soud tato tvrzení má za prokázané, že stran žalobkyně došlo k zabránění vstupu vedlejší účastnice do bytového domu i do bytové jednotky fakticky ještě před konáním místního šetření dne 25. 8. 2020 ve věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp.zn. 20 C 152/2014, neboť (jak sami žalobci v podání ze dne 2. 3. 2018 shodně uvedli vedl. účastnice byt neužívá proto, že žalobkyně jí neumožnuje vstup do bytového domu a nemá tak ani přístup do bytové jednotky a navíc sama vedlejší účastnice uvedla (při místním šetření dne 25. 8. 2020), že se do bytového domu nemůže dostat od roku 2016, resp., že ani do bytové jednotky ani do domu se nemůže dostat od roku 2017 (což uvedla v doplnění trestního oznámení ze dne 24. 11. 2020), žalobkyně žalovanému a vedlejší účastnici jejich držbu ohrožuje a ruší.

61. Změna poměrů přitom musí nastat po vzniku věcného břemene a existovat v době rozhodování soudu.Soud však hrubou změnu poměrů, která by úkorně zatěžovala žalobkyni neshledal. Na postavení oprávněného družstva se ničeho nezměnilo, bytová jednotka, jíž je oprávněna užívat, sama o sobě se kvantitativně ani kvalitativně nezměnila, užíváním jednotky žalovaná nijak žalobkyni, oproti původnímu stavu, více nezatěžuje. Skutečnost, zda vedlejší účastnice byt (ne) užívá sporadicky je též pro posouzení irelevantní, neboť jí svědčí oprávnění nikoli povinnost jednotku užívat.Tato námitka žalobkyně svědčí o tom, že žalobkyně podala tuto žalobu z důvodu, že se hodlá uchopit vlastnictví i k této jednotce, nikoli proto, že by žalovaná vykonávala oprávnění svědčící jí z věcného břemene (služebnosti) způsobem enormně zatěžujícím výkon vlastnictví žalobkyně.

62. K námitce promlčení:

63. Právo se promlčí, jestliže nebylo vykonáno v době v tomto zákoně stanovené (§ 101 až 110). K promlčení soud přihlédne jen k námitce dlužníka. Dovolá-li se dlužník promlčení, nelze promlčené právo věřiteli přiznat (§ 100 odst. 1 obč. zák.). Právo odpovídající věcnému břemenu se promlčí, není-li po dobu deseti let vykonáváno (§ 109 obč. zák.).

64. Podle názoru obecně uznávaného v české právní teorii i praxi promlčením právo nezaniká, ale je oslabeno tím, že jeho složka charakterizující jeho vynutitelnost se stává podmíněnou tím, že dlužník nevznese u soudu námitku promlčení. I v případě, že námitka promlčení je vznesena, přetrvává promlčené právo ve formě tzv. naturální obligace, která není vynutitelná. Tento názor se opírá o skutečnost, že plnění dlužníka na takový dluh nezakládá bezdůvodné obohacení věřitele (§ 455 odst. 1 obč. zák.), na oblast věcných práv jej však nelze automaticky vztáhnout.

65. Základním plněním z věcného břemene je, že povinná osoba („ dlužník“) se zdrží toho, co by bylo jinak jeho právem, a to bránění užívání jeho věci někým jiným. Nelze tu konstruovat naturální obligaci spočívající v povinnosti vlastníka trpět užívání jeho věci a v odpovídajícím právu bývalého oprávněného z věcného břemene; taková konstrukce by, na rozdíl od některých plnění v oblasti závazkových vztahů (viz výše), neměla oporu v zákoně. Proto pokud se žalobkyně žalobou domáhá zrušení věcného břemene (zrušení služebnosti) proti náhradě a tvrdí, že toto právo nebylo vykonáváno po stanovenou dobu, a došlo tak k jeho promlčení, a současně námitku promlčení vznese, nelze jeho žalobnímu návrhu na jeho zrušení vyhovět s poukazem na trvání promlčeného práva jako naturální obligace a žalobkyni by nesvědčila věcná legitimace. Jiný výklad by fakticky popřel význam promlčení práva odpovídajícího věcnému břemeni, a promlčenému právu by tak i v případě vznesené námitky promlčení přiznal soudní ochranu.

66. Tvrdí li žalobkyně, že byt není užíván od roku 2009, potom nelze tomuto tvrzení přisvědčit. Soud má za prokázané, že [titul] [příjmení] sice byt fakticky opustila na podzim 2009 za situace, kdy bylo možno v bytě užívat pouze studenou vodu v kuchyni a kdy byt nebylo možno kvůli žalobkyní zamezenému přívodu vody k bytu ani vytápět, svědkyně však nadále jako členka žalovaného byla nájemkyní bytu a platila žalovanému nájemné a vyvíjela úsilí k nápravě stavu do roku 2015, kdy svá členská práva a povinnosti k žalovanému převedla na vedlejší účastnici.

67. Tvrdí li žalobkyně, že byt není užíván od roku 2016, protože vedlejší účastnice nemá platnou čipovou kartu k domovním dveřím a před vstupem do bytu je na chodbě mříž, od níž nemá vedl. účastnice klíč, přičemž jí žalobkyně platnou kartu ani klíč nevydala, soud opakuje, že vedlejší účastnice jako členka žalovaného družstva je nájemkyní bytu, platí žalovanému nájemné a vyvíjí úsilí k nápravě stavu. Nad to soud zdůrazňuje, že vedlejší účastnice je i ke dni vyhlášení rozsudku nájemkyní bytu a žalované družstvo je pronajímatelem bytu.

68. Podle § 631 NOZ bylo-li právo zapsáno do veřejného seznamu, promlčí se za deset let ode dne, kdy mohlo být vykonáno poprvé.

69. Podle § 632 NOZ Bylo-li do veřejného seznamu zapsáno právo, které může být vykonáváno nepřetržitě nebo opakovaně, promlčí se, pokud není vykonáváno po dobu deseti let.

70. V případě promlčecí lhůty podle § 631 jde o subjektivní promlčecí lhůtu, protože počátek promlčecí lhůty je dán okamžikem, kdy právo mohlo být vykonáno poprvé, tedy tehdy, kdy se oprávněná osoba dozvěděla nebo měla dozvědět o tom, že právo má (§ 619 odst. 2). Promlčecí lhůta podle § 632 je však objektivní, protože se v něm nepředpokládá, že by její běh byl navázán na vědomost oprávněného o tom, že právo má a že je může vykonat. Zatímco § 631 upravuje počátek a běh promlčecí lhůty u zapisovaných práv, která se konzumují svým jednorázovým výkonem (např. zástavní právo), § 632 se týká případů, v nichž se zapsané právo svým jednorázovým výkonem nekonzumuje (věcné břemeno služebnosti).

71. Počátek běhu promlčecí lhůty dle § 631 a 632 se nekryje se zápisem práva do veřejného seznamu, jestliže tento zápis nemá konstitutivní charakter, a oprávněný tedy mohl své právo realizovat ještě před jeho zápisem. Za takových okolností platí, že promlčecí lhůta počne běžet ode dne vzniku práva. Běh promlčecí lhůty však počne z logiky § 631 a 632 plynout nejpozději od okamžiku zápisu tohoto práva do veřejného seznamu. Je tomu tak proto, že veřejný seznam je zvláštním typem evidence, u něhož je třeba předpokládat, že subjekty soukromého práva jsou seznámeny se skutečnostmi, jež jsou v něm zapsány.Pakliže vedlejší účastnice nabyla svůj družstevní podíl v lednu 2015 a k 1.4.2015 se stala nájemkyní bytu, nemohla promlčecí lhůta dle § 632 NOZ uplynout.

72. Podle § 633 NOZ, brání-li osoba zavázaná z věcného břemene výkonu práva, promlčí se věcné břemeno, pokud oprávněná osoba neuplatní své právo do tří let. Ustanovení § 633 NOZ nově stanovuje promlčení věcného břemene v tříleté promlčecí lhůtě pro případ, že povinný brání oprávněnému v užívání výkonu práva.

73. Z uvedeného důvodu, dle žalobkyně, počala žalované nejpozději k 1. 1. 2014 (účinnost občanského zákoníku) běžet tříletá promlčecí lhůta, ve které se měla vůči žalobkyni domáhat, aby obnovila dodávky vody do předmětného bytu, neboť v důsledku přerušení dodávek vody do bytu není možné byt užívat, což byl ostatně i důvod odstěhování [celé jméno svědkyně] v roce 2009, jakož i důvod pro rekonstrukci bytu, kterou zamýšlela realizovat vedlejší účastnice.

74. Žalobkyně má za to, že v daném případě lze pod uvedenou normu podřadit jednak zamezení dodávek vody do předmětného bytu, v důsledku čehož se byt stal neuživatelným a jednak i zamezení vstupu do domu vedlejší účastnici, potažmo žalované,deaktivací čipové karty. Této námitce soud nemůže přisvědčit.

75. Věcnými břemeny jsou mmj. služebnosti (§ 1257 a násl.) spočívající v zatížení věci, které postihuje vlastníka věci tak, že musí ve prospěch jiného něco trpět nebo se něčeho zdržet. Není podstatné, zda výkonu věcného břemene brání přímo osoba oprávněná. Může jít i o konání nebo nekonání osoby, která se služebnou věcí nebo s plněním, jež má být oprávněnému na základě reálného břemene poskytnuto, nakládá na základě reálné nebo právní možnosti, kterou jí poskytl vlastník věci.

76. Právo na výkon věcného břemene, jemuž je zamezováno, se uplatňuje u soudu, nikoli u osoby, která je z věcného břemene zavázána. Je tomu tak proto, že věcné břemeno trvá (je dospělé) od svého počátku, nikoli až na základě výzvy oprávněného adresované zavázanému. Jediná tříletá promlčecí lhůta běží od okamžiku, kdy se oprávněný dozvěděl nebo měl a mohl dozvědět o okolnostech rozhodných pro počátek jejího běhu, o rušebním konání nebo nekonání zavázaného.

77. Opačný výklad by vedl k tomu, že vlastník do výkonu práva protiprávně zasahující, bude moci využít svojí vlastní nepoctivosti (§ 6 odst. 2) a svévolně zkrátit běh desetileté lhůty k promlčení věcného břemene podle § 632.

78. Ostatně takové zneužití práva, ve smyslu § 8 NOZ, nepožívá právní ochrany.

79. Z výše uvedených důvodů soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

80. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalovanému a vedlejší účastnici, jenž byly v řízení zcela úspěšní, nárok na náhradu nákladů řízení 81. Tyto náklady sestávají ve vztahu k žalovanému z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 9 odst. 3, c) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 35 000 Kč sestávající z částky 2 500 Kč za každý ze 16 ti úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně 16ti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 tj. 38 750 Kč sníženou podle § 12 odst. 4 a. t. o 7 750 Kč na 31 000 Kč a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 38 750 Kč ve výši 6 510 Kč, celkem 37 510 Kč.

82. Tyto náklady ve vztahu k vedlejší účastnici na straně žalovaného sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 9 odst. 3, c) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 35 000 Kč sestávající z částky 2 500 Kč za každý ze 15 ti úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně 15ti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 tj. 35 950 Kč sníženou podle § 12 odst. 4 a. t. o 7 190 Kč na 28 760 Kč a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 28 760 Kč ve výši 5 752 Kč, celkem 34 512 Kč za zastoupení advokátem [titul] [anonymizováno]. [příjmení] za dalších 5 úkonů a 5 paušálních náhrad výdajů po 300 Kč ve výši 12 500 Kč bez DPH, celkem ve výši 47 012 Kč.