20 C 186/2014

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl samosoudkyní JUDr. Dagmar Stamidisovou ve věci žalobců: a) celé jméno žalobce , datum narození bytem adresa žalobce zastoupený advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa b) celé jméno žalobkyně , datum narození bytem adresa žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci c) celé jméno žalobce , datum narození bytem adresa žalobce zastoupený advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátkou údaje o zástupci pro zaplacení 255 473 Kč s přísl.

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci a) [celé jméno žalobce] částku 91 478,60 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,05% ročně za dobu od 8.4.2014 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Co do zaplacení úroku z prodlení z částky 91 478,60 Kč ve výši 8,05% ročně za dobu od 19.3.2014 do 7.4.2014 se žaloba žalobce a) [celé jméno žalobce], zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni b) [celé jméno žalobkyně] částku 61 676,01 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,05% ročně za dobu od 8.4.2014 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Co do zaplacení úroku z prodlení z částky 61 676,01 Kč Kč ve výši 8,05% ročně za dobu od 19.3.2014 do 7.4.2014 se žaloba žalobkyně b) [celé jméno žalobkyně], zamítá.

V. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci c) [celé jméno žalobce] částku 91 478,60 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,05% ročně za dobu od 8.4.2014 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

VI. Co do zaplacení úroku z prodlení z částky 91 478,60 Kč ve výši 8,05% ročně za dobu od 19.3.2014 do 7.4.2014 se žaloba žalobce c) [celé jméno žalobce], zamítá.

VII. Žalovaná je povinna nahradit žalobci a) [celé jméno žalobce] náklady řízení ve výši, která bude stanovena v písemném vyhotovení rozsudku, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám právního zástupce žalobce a).

VIII. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni b) [celé jméno žalobkyně] náklady řízení ve výši, která bude stanovena v písemném vyhotovení rozsudku, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám právního zástupce žalobkyně b).

IX. Žalovaná je povinna nahradit žalobci c) [celé jméno žalobce] náklady řízení ve výši, která bude stanovena v písemném vyhotovení rozsudku, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám právního zástupce žalobce c).

X. Žalovaná je povinna nahradit České republice státem vynaložené náklady na znalečné ve výši 11 650 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet Obvodního soudu pro Prahu 1.

1. Žalobce a) se žalobou na žalované domáhal zaplacení částky 95 802,37 Kč, žalobce b) částky 63 868,26 Kč, žalobce c) částky 95 802,37 Kč, v souhrnu se jednalo o částku 255 473 Kč s příslušenstvím z titulu nezaplaceného bezdůvodného obohacení v rozmezí období od 1.8.2012 do 10.7.2014 za užívání pozemku parc. [číslo] (ostatní plochy, ostatní dopravní plochy o výměře 415m2, na němž se nachází parkoviště) a [číslo] (ostatní plochy, ostatní komunikace o výměře 681 m2) nacházejícího se v k.ú. [část obce] bez souhlasu žalobců a bez právního důvodu. Žalobci uvedli, že jsou podílovými spoluvlastníky předmětných pozemků, přičemž žalobci a) [anonymizováno] [celé jméno žalobce] náleží i.d. 3/8 vzhledem k celku, žalobci b) [anonymizováno] [celé jméno žalobkyně] náleží podíl. i.d. 2/8 vzhledem k celku, žalobci c) [anonymizováno] [celé jméno žalobce], na něhož přešlo právo po [jméno] [příjmení] (viz usnesení zdejšího soudu ze dne 15.11.2017, č.j. 20 C 186/2014-123) pak náleží i.d. 3/8 vzhledem k celku. Žalobci dále odkázali na dřívější řízení vedená u zdejšího soudu pod sp. zn. 24 C 57/2009, 13 C 146/2012, v nichž se řešilo vydání bezdůvodného obohacení za jiná období. Žalobci dále sdělili, že žalovaná pronajala plochu parkoviště spol. [právnická osoba], [IČO]. Výši bezdůvodného obohacení žalobci stanovili v částce 120 Kč/m2/rok dle vyhl. MF pro rok 2012 2014.

2. Vzhledem k tomu, že se období, za nějž požadovali žalobci vydání bezdůvodného obohacení, částečně krylo s obdobím požadovaným v řízení vedeném pod sp. zn. 13 C 146/2012, vzali žalobci svoji žalobu částečně zpět, a to v rozsahu vydání bezdůvodného obohacení za období od 1.8.2012 do 16.8.2012 v částce 5765 Kč (žalobce a) co do částky 2162 Kč, žalobce b) co do částky 751 Kč, žalobce c) do částky 2162 Kč).

3. Žalovaná se s nárokem žalobců neztotožnila a navrhovala žalobou uplatněný nárok zamítnout. K charakteru pozemků sdělila, že oba pozemky jsou součástí veřejné komunikace, kdy pozemek [parcelní číslo] tvoří část veřejného parkoviště. Nesouhlasila s výší bezdůvodného obohacení v částce 120 Kč/m2/rok pro jeho nepřiměřenost. Uvedla, že dle nájemní smlouvy s nájemníkem spol. [právnická osoba] pronajímá pozemek [číslo] zastavěný parkovištěm, přičemž nájemné činí 40 Kč/m2 /rok a 20 Kč/m2 /rok manipulační plochy, nedosahuje tak částky 120 Kč/m2 /rok. Dále namítla nedostatek pasivní věcné legitimace, jelikož nájemní smlouva byla uzavřena [anonymizováno 5 slov] [obec]. Žalovaná dále namítala rozpor s dobrými mravy, když žalovaná nemůže vzniku bezdůvodného obohacení zamezit, dohody o odkupu pozemků nebylo dosaženo.

4. V řízení byl dne 27.6.2018 vydán rozsudek č.j. 20 C 186/2014-152, dle něhož bylo řízení co do částky 2162 s příslušenstvím u žalobců [celé jméno žalobce] a [celé jméno žalobce], u žalobkyně [celé jméno žalobkyně] do částky 751 Kč s příslušenstvím částečně zastaveno (výrok I), žalované uložena povinnost žalobci [celé jméno žalobce] zaplatit částku 91 478,60 K, žalobkyni [celé jméno žalobkyně] částku 61 676,01 Kč, žalobci [celé jméno žalobce] částku 91 478,60 Kč, všem s příslušenstvím (výrok II) a povinnost nahradit žalobcům náklady řízení ve výši 181 886,16 Kč k rukám právní zástupkyně žalobců (výrok III).

5. Uvedený rozsudek však byl usnesením Městského soudu v Praze usnesením ze dne 30.1.2019, č.j. 91 Co 279/2018-178 ve výrocích II. a III. zrušen a věc byla vrácena v tomto rozsahu soudu prvního stupně. Odvolací soud se ztotožnil se závěry soudu prvního stupně ohledně aktivní legitimace žalobců, kteří prokázali vlastnické právo k předmětným pozemkům p. [číslo] ostatní plochy, ostatní dopravní plochy o výměře 415 m2, na němž se nachází asfaltové parkoviště a pozemku p. [číslo] ostatní plochy, ostatní komunikace o výměře 681m2 v k.ú. [část obce], obec Praha. Žalobce a) S. [celé jméno žalobce] je spoluvlastníkem v rozsahu podílu 3/8 vzhledem k celku, žalobkyně b) R. [celé jméno žalobkyně] podílu 2/8 vzhledem k celku a právní předchůdkyně žalobce c) V. [příjmení] byla vlastnicí podílu 3/8 vzhledem k celku. Dále se odvolací soud ztotožnil se závěrem, že se na pozemcích p. [číslo] k.ú. [část obce] nachází parkoviště a přístupová cesta k němu a že parkoviště a přístupová cesta byly přenechány za úplatu spol. [právnická osoba] Odvolací soud se dále zabýval námitkou rozporu s dobrými mravy tak, že tuto neuznal jako důvodnou, sdělil, že za užívání parkoviště inkasoval dokonce od třetího subjektu užívání parkoviště, nesporně tak k bezdůvodnému obohacení došlo. Důvody dobrých mravů neshledal ani v okolnostech mimosoudního jednání při řešení sporu. Odvolací soud ani nepřisvědčil námitce žalovaného ohledně nedostatku věcné legitimace, když z nájemní smlouvy ohledně přenechání pozemků spol. [právnická osoba] bylo zjištěno, že smlouvu sice uzavírala fakticky se [právnická osoba] [příjmení] s.r.o. [ulice] [anonymizována tři slova] [obec], ovšem jen jako zástupce žalovaného, nebylo prokázáno tvrzení o faktickém užívání příspěvkovou organizací, jiná tvrzení nebyla uvedena, ani k nim předloženy důkazy. Při posuzování otázky, kdo je v řízení o vydání bezdůvodného obohacení pasivně legitimován, je nutno vycházet z toho, k jakému účelu je pozemek využíván. Slouží-li jako místní komunikace III. třídy, je v souladu s judikaturou ÚS pasivně legitimovaným subjektem [anonymizováno] [obec], které je vlastníkem komunikace s odkazem na § 9 odst. 1 zák. č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích. Odvolací soud však poukázal na skutečnost, že žalovaný v řízení uplatnil námitku proti výši bezdůvodného obohacení s tím, že výše obvyklého nájemného se v obdobných případech pohybuje pod cenou dle výměru, odvolací soud sdělil, že považuje za důvodnou výši bezdůvodného obohacení částce odpovídající obvyklému nájemnému za předmětné pozemky v předmětné době, stavu a podmínek, přičemž výše může být prokázána znaleckým posudkem. Odvolací soud pak zdejšímu soudu uložil vypořádat se s námitkou žalovaného ohledně výše požadovaného bezdůvodného obohacení.

6. Vzhledem k uvedenému soud vycházel ze skutečnosti, že žalobce a) [anonymizováno] [celé jméno žalobce] je spoluvlastníkem v rozsahu podílu 3/8 vzhledem k celku, žalobkyně b) [anonymizováno] [celé jméno žalobkyně] podílu 2/8 vzhledem k celku a právní předchůdkyně žalobce c) [anonymizováno]. [příjmení] byla vlastnicí podílu 3/8 vzhledem k celku pozemku parc. [číslo] o výměře 415 m2 a parc. [číslo] o výměře 681 m2, což mezi stranami sporné nebylo (výpis z katastru nemovitostí). Vlastnictvím se rovněž zabýval zdejší soud i v řízení sp. zn. 24 C 57/2009, což obstálo i v řízení před soudem odvolacím. Nespornou byla i skutečnost, že nájemní smlouvou z 19.11.2004 ve znění dodatků 1-5 bylo žalovanou parkoviště pronajato spol. [právnická osoba]

7. Z výzvy k úhradě bezdůvodného obohacení ze dne 19.3.2014 vyplynulo, že žalobci vyzývali žalovanou k zaplacení bezdůvodného obohacení se splatností do 15 dnů.

8. Ze znaleckého posudku [číslo] zpracovaného [celé jméno znalkyně] vyplynulo, že pozemek parc. [číslo] byl k datu místního šetření kompletně pokryt zpevněnou asfaltovou plochou, která je využívána jako parkoviště, ve své jižní části, přibližně v ploše 215 m2, je parkoviště oplocené pletivem o výšce 1,85m a podléhá režimu oploceného parkoviště, vjezd je možná jen přes strážní budku, v severní části je parkování na ploše pozemku bez omezení, jsou na zpevněném povrchu vyznačena parkovací stání. Pozemek parc. [číslo] je z větší část pokryt zpevněnou asfaltovou plochou komunikace (v šířce 7 m), která je z obou stran lemována betonovými obrubníky o š. 0,24m. Na severní straně na tuto zpevněnou plochu navazuje zelený travnatý pás o šířce 2,62 m, v tomto pásu je umístěna kanalizační šachta a 2 stožáry veřejného osvětlení. Travnatý pás je ze severní strany lemován betonovým obrubníkem o šířce 0,24 m, na něj navazuje zpevněná asfaltová komunikace pro pěší o šířce 2,16m. Ohledně stanovení nájemného pozemku parc. [číslo] k.ú. [část obce] dle výměru MF [číslo] 2012 až 2014, od 17.8.2012 do 10.7.2014, kdy maximální nájemné činilo 120 Kč/m2/rok znalkyně dospěla k částce 50 085,87 Kč za období od 17.8.2012 do 31.12.2012, 131 520 Kč za rok 2013, 68 823,03 Kč za období od 1.1.2014 do 10.7.2014, přičemž celkové nájemné za užívání pozemku parc. [číslo] je dle výměru MF [číslo] 2012, 01/ 2013, 01/ 2014 stanoveno v částce celkem 155 603,70 Kč. Znalkyně uvedla, že pozemek parc. [číslo] v daném období byl pronajímán, není při stanovení nájemného podle výměrů MF možné určit nájemné za užívání pozemku; pokud by nebyl pozemek [číslo] pronajímán, činilo by nájemné při ceně 120 Kč/m2/rok za užívání za období od 17.8.2012 do 10.7.2014 částku 94 820 Kč. Pokud jde o stanovení obvyklého nájemného, znalkyně dospěla k závěru, že u pozemku [číslo] by v roce 2012 činilo obvyklé nájemné za 1m2 částku 22,62 Kč, pro období od 17.8.2012 do 31.12.2012 tak činí 43 494,49 Kč, v roce 2013 činilo obvyklé nájemné za 1m2 částku 22,94 Kč, pro období roku 2013 tak činí 114 241,20 Kč, v roce 2014 činilo obvyklé nájemné za 1m2 částku 23,03 Kč, za období od 1.1.2014 do 10.7.2014 tak činí 60 849,10 Kč, celkem obvyklé nájemné za užívání pozemku parc. [číslo] za období od 17.8.2012 do 10.7.2014 činilo 218 590 Kč. Pokud šlo o stanovení obvyklého nájemného u pozemku parc. [číslo] pak vzhledem k tomu, že ceny nejsou zjistitelné z veřejně dostupných zdrojů a u dotčeného pozemku parc. [číslo] se nejedná o pozemek, s kterým by se běžně na realitním trhu obchodovalo, bylo ocenění nájemného za tento pozemek vypočteno pomocí nájemného simulovaného, tzn. odvozeného z ceny pozemku. Znalkyně dospěla k jednotkovému nájemnému ve výši 125 Kč/m2/rok (10,48 Kč za m2 měsíčně), za období od 17.8.2012 do 10.7.2014 činilo obvyklé nájemné za užívání pozemku parc. [číslo] částku 136 072,82 Kč.

9. Soud nepřihlédl k námitce nepřezkoumatelnosti znaleckého posudku, když v posudku absentují nájemní smlouvy a nabídky realitních kanceláří na pronájem těchto pozemků, neboť znalkyně na jednání dne 19.8.2020 uvedla, že tyto má archivovány, nadto soud nemá důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti uvedených údajů, když znalkyně byla o trestněprávních důsledcích podání nepravdivého, hrubě zkresleného nebo neúplného znaleckého posudku, či uvedení nepravdy o okolnosti, která má význam pro rozhodnutí, či zamlčení takové okolnosti, poučena. Pokud jde o koeficient, o který došlo ke snížení či redukci částek, pak znalkyně sdělila, že nikde není dán přesný systém výpočtu porovnání, záleží na úvaze, zkušenostech a na práci s podklady každého jednotlivého znalce. Znalkyně také přesvědčivě zdůvodnila, z jakého důvodu nevzala v úvahu nájemné v nájemní smlouvě se spol. [právnická osoba], a tedy byla jím snaha vidět stanovení ceny z jiného pohledu a uvedení, že daná nájemní smlouva neodpovídá situaci, která tam panuje. Pokud jde o procentní vyjádření na str. 12 znaleckého posudku, znalkyně se za pochybení (uvedeno 4% namísto 4,5%) omluvila a učinila ústně opravu tohoto rozporu.

10. Na základě výše uvedeného soud dospěl ke skutkovému závěru, dle něhož žalobce a) [anonymizováno] [celé jméno žalobce] je spoluvlastníkem v rozsahu podílu 3/8 vzhledem k celku, žalobkyně b) [anonymizováno] [celé jméno žalobkyně] podílu 2/8 vzhledem k celku a právní předchůdkyně žalobce c) [anonymizováno]. [příjmení] byla vlastnicí podílu 3/8 vzhledem k celku pozemku parc. [číslo] (parkoviště) o výměře 415 m2 a parc. [číslo] o výměře 681 m2 (komunikace), vše v k. ú. [část obce], obec Praha. Parkoviště bylo žalovanou za úplatu pronajato spol. [právnická osoba]

11. Vzhledem k tomu, že během období, za něž žalobci požadují vydání bezdůvodného obohacení, došlo k účinnosti zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jako„ NOZ“), soud proto pro posouzení bezdůvodného obohacení do 31.12.2013 (§ 3028 odst. 3 NOZ) vycházel z ustanovení: Podle § 451 odst. 1 zák. č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění do 31.12.2013 (dále jako„ SOZ“), kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Podle § 458 odst. 1 SOZ musí být vydáno vše, co bylo nabyto bezdůvodným obohacením. Není-li to dobře možné, zejména proto, že obohacení záleželo ve výkonech, musí být poskytnuta peněžitá náhrada. V případě posouzení vydání bezdůvodného obohacení za období od 1.1.2014 do 10.7.2014 soud vycházel z ustanovení § 2291 NOZ, dle něhož kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2999 odst. 1 NOZ není-li vydání předmětu bezdůvodného obohacení dobře možné, má ochuzený právo na peněžitou náhradu ve výši obvyklé ceny. Podle § 9 odst. 1 zák. č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, je vlastníkem místních komunikací obec, na jejímž území se místní komunikace nacházejí. Podle § 12 odst. 4 zákona o pozemních komunikacích, pokud nejsou samostatnými místními komunikacemi, jsou součástmi místních komunikací též přilehlé chodníky, chodníky pod podloubími, veřejná parkoviště a obratiště, podchody a zařízení pro zajištění a zabezpečení přechodů pro chodce. Podle § 3 odst. 1 zák. č. 526/1990 Sb., o cenách, se regulací cen se rozumí stanovení cen, mezí, ve kterých mohou být sjednávány, usměrňování výše cen nebo i stanovení postupu při sjednávání, uplatňování a vyúčtování cen nemovitostí, jejich částí a služeb spojených s jejich užíváním cenovými orgány. podle § 5 odst. 1 téhož zákona úředně stanovené ceny jsou ceny určeného druhu zboží stanovené cenovými orgány jako maximální, pevné nebo minimální. Podle § 5 odst. 2 téhož zákona je maximální cenou cena, kterou není přípustné překročit. Z výměru MF [číslo] 2012 ze dne 28.11.2011, [číslo] 2013 ze dne 28.11.2012, [číslo] 2014 ze dne 22.11.2013 vyplývá, že nájemné z pozemků veřejné infrastruktury, na kterých není provozována podnikatelská činnost a slouží jako občanské vybavení zejména pro veřejnou správu, soudy, státní zastupitelství, policii, vězeňskou službu, pro ochranu obyvatelstva, pro sport, školy, předškolní a školská zařízení, pro kulturu, pro zdravotnictví a sociální služby. Maximální ceny platí pouze pro pronájmy ve veřejném zájmu, kdy je nájemné hrazeno ze státního rozpočtu, státního fondu nebo jiných prostředků státu, z rozpočtu kraje nebo obce. Maximální nájemné pro obec Praha činí 120 Kč/m2/rok.

12. Skutečnost, že žalovaná je vlastníkem komunikace, která se nalézá na pozemku žalobců, je zřejmá s odkazem na ust. § 9 odst. 1 a § 12 odst. 4 zákona o pozemních komunikacích. Žalovaná ani uvedené sporným nečinila. Pokud jde o námitku žalovaného, že správu vykonávala [ulice] [anonymizována tři slova] [obec], pak soud i s odkazem na rozhodnutí odvolacího soudu č.j. 91 Co 279/2018-178 uvádí, že se jednalo toliko o zastoupení žalované. Pro doplnění soud uvádí, že dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu (kupř. usnesení NS ze dne 19.1.2015, sp. zn. 28 Cdo 4565/2014, usnesení ze dne 4.10.2012, sp. zn. 28 Cdo 4525/2011) je povinnou osobou k vydání bezdůvodného obohacení vzniklého užíváním pozemků žalovaná jako vlastník pozemních komunikací na předmětných pozemcích, nikoli městská část.

13. Vzhledem k tomu, že mezi účastníky nebyla uzavřena nájemní smlouva či jiná dohoda o užívání a žalovaná obec za užívání pozemků neposkytuje žalobcům jakoukoli náhradu, ač jsou žalobci z užívání vyloučeni, soud dospěl k závěru, že nárok na vydání bezdůvodného obohacení je dán. Žalované vzniká na úkor žalobců majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, bezdůvodné obohacení, jež je povinna žalobcům vydat, a to ve formě peněžité náhrady. Je v souladu rovněž s názorem Ústavního soudu, že pokud dochází k omezení ústavně zaručeného vlastnického práva k nemovitému majetku tím, že nemovitost je užívána jako veřejné prostranství, přísluší vlastníkovi náhrada ze strany obce, a není-li poskytnuta, lze ji po obci vymáhat jako nárok z titulu bezdůvodného obohacení (k tomu např. nález Ústavního soudu z 19.11.2014, sp. zn. II ÚS 3624/13, z 27.9.2012, sp. zn. III ÚS 3735/11).

14. Pokud jde o výši náhrady, pak se výše náhrady poměřuje zpravidla s obvyklou hladinou nájemného v daném místě a čase, přičemž bylo-li nájemné v posuzovaném období regulovanou cenou, nemůže výše bezdůvodného obohacení přesáhnout částku omezenou cenovými předpisy (k tomu blíže viz např. usnesení NS ze dne 16.1.2016, sp. zn. 28 Cdo 3946/2015, rozsudek NS ze dne 12.12.2012, sp. zn. 28 Cdo 1332/2012).

15. Jelikož žalovaná navrhovala stanovení obvyklé ceny nájemného znaleckým posudkem, soud její žádosti o ustanovení znalce za účelem zjištění uvedeného i v návaznosti na rozhodnutí odvolacího soudu, vyhověl. Vzhledem k tomu, že znalkyně dospěla k závěru, že obvyklá cena nájemného v rozhodném období u obou nemovitostí (v případě pozemku parc. [číslo] částku 125 Kč/m2/rok; v případě pozemku parc. [číslo] v roce 2012 činilo obvyklé nájemné za 1m2 částku 22,62 Kč, tzn. 271,44 Kč/m2/rok (22,62x12), v roce 2013 částku 22,94 Kč/m2/měsíčn, tzn. 275,28 Kč/m2/rok, v roce 2014 částku 23,03 Kč/m2/měsíčn, tzn. 276,36 Kč/m2/rok) byla vyšší, než cena stanovená výměrem MF, vycházel soud v souladu s výše nastíněnou judikaturou z ceny maximální dle cenových předpisů za uvedená období, tj. z ceny 120 Kč/m2/rok.

16. V případě pozemku parc. [číslo] za rok činí nájemné 81 720 Kč (120 Kč/m2/rok x 681m2), za 1 den pak částku 223,89 Kč (81 [číslo]). Za 139 dnů (od 17.8.2012 do 31.12.2012), 365 dnů za celý rok 2013, 191 dní (od 1.1.2014 do 10.7.2014), tj. celkem 695 dní po 223,89 Kč žalobcům přísluší částka 155 603,55 Kč (695x223,89).

17. V případě pozemku parc. [číslo] za rok činí nájemné 49 800 Kč (120 Kč/m2/rok x 415m2), za 1 den pak částku 136,44 Kč (49 [číslo]). Za 139 dnů (od 17.8.2012 do 31.12.2012), 365 dnů za celý rok 2013, 191 dní (od 1.1.2014 do 10.7.2014), tj. celkem 695 dní po 136,44 Kč žalobcům přísluší částka 94 825,80 Kč (695x136,44).

18. Při součtu uvedených částek 155 603,55 Kč a 94 825,80 Kč žalobcům náleží částka 250 429,35 Kč.

19. Na jednotlivé žalobce by pak připadla podle poměru jejich spoluvlastnictví částka 93 911,01 Kč (žalobci a) [anonymizováno] [celé jméno žalobce] a žalobci c) [anonymizováno] [celé jméno žalobce], neboť vlastní i.d. 3/8) a částka 62 607,34 Kč (žalobkyni b) [anonymizováno] [celé jméno žalobkyně], neboť vlastní i.d. 2/8). Jelikož je soud vázán petitem, jímž žalobci a) a c) žádali zaplacení částky 91 478,60 Kč a žalobkyně b) částku 61 676,01 Kč, což jsou hodnoty nižší, než kolik by jim dle uvedeného výpočtu náleželo, soud žalobě co do požadované jistiny vyhověl.

20. Kromě jistiny žalobcům náleží i zaplacení úroku z prodlení, a to ode dne následující po splatnosti stanovené výzvou ze dne 21.3.2014. Jelikož výzva stanovila lhůtu 15 dnů, tj. konec lhůty připadl na 7.4.2014, ode dne následujícího je žalovaná v prodlení s úhradou vydání bezdůvodného obohacení a žalobcům pak svědčí právo na zaplacení úroku z prodlení až do zaplacení. S ohledem na uvedené pak výroky zamítl žalobu co do požadavku na zaplacení úroku z prodlení od 19.3.2014 do 7.4.2014.

21. Nákladové výroky vycházejí z ust. § 142 odst. 3 o.s.ř., neboť žalobci byli ve věci převážně úspěšní (neúspěch pouze v požadavku na zaplacení úroku z prodlení od 19.3.2014 do 7.4.2014). Soud vycházel z tarifní hodnoty stanovené částkou uplatněnou žalobou a přisouzenou každému ze žalobců. Soud přiznal žalobci a) nárok na náhradu nákladů řízení v částce 57 569,31 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 91 478,60 Kč sestávající z částky 3824 Kč (4780 Kč snížené o 20% - § 12 odst. 4 a.t.) za každý z devíti úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (příprava a převzetí zastoupení, žaloba, účast na jednání dne 17.6.2015, 27.6.2018, 19.8.2020, vyjádření ze dne 14.12.2016 a 20.2.2017, vyjádření k odvolání, účast na jednání odvolacího soudu 30.1.2019), z částky 4780 Kč za účast na jednání dne 30.9.2020, kterého se účastnil nový zástupce [titul] [příjmení] a z částky 2 390 Kč za jeden úkon právní služby uvedený v § 11 odst. 2 a. t. (účast na jednání, na němž byl vyhlášen rozsudek) včetně jedenácti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. S odkazem na rozhodnutí NS sp. z. 28 Cdo 1509/2015 soud uvádí, že náhrada byla uložena k zaplacení k rukám současného advokáta, jedná se o určení platebního místa, nositelem přisouzeného práva je však jím zastupovaný účastník řízení, advokát je povinen náhradu nákladů řízení, jež mu byla vyplacena, vyúčtovat jím zastoupenému účastníkovi. Pokud jde o účtované úkony [titul] [příjmení], soud za přípravu a převzetí zastoupení [titul] [příjmení] nepřiznal, jelikož tato změna nabyla vynucena objektivními důvody, odměna za tento úkon tak s odkazem na rozhodnutí NS sp.zn. 28 Cdo 1509/2015 není účelně vynaloženým nákladem, jenž by měl jít k tíži žalované, stejně jako závěrečný návrh, jenž ve stručnosti sděluje toliko to, co již právní zástupce sdělil na jednání dne 30.9.2020. K tomu náleží cestovní náhrada – 1/3 (1 ze 3 žalobců) tj. 1924 Kč z částky výši 5 772,38 Kč, jež je tvořena: v souvislosti s cestou realizovanou dne 17. 6. 2015 náhrada 1 435,79 Kč za 130 ujetých km v částce 835,79 Kč (36,10 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 328/2014 Sb. při průměrné spotřebě 7,56 l /100 km a 3,70 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 328/2014 Sb.) podle § 13 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) a náhrada za ztrátu času v trvání 6 × 30 minut v částce 600 Kč podle § 14 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne 27. 6. 2018 náhrada 1 412,87 Kč za 130 ujetých km v částce 812,87 Kč (29,80 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 463/2017 Sb. při průměrné spotřebě 7,56 l /100 km a 4 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 463/2017 Sb.) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 6 × 30 minut v částce 600 Kč podle § 14 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne 30. 1. 2019 náhrada 1 463,22 Kč za 130 ujetých km v částce 863,22 Kč (33,60 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 333/2018 Sb. při průměrné spotřebě 7,56 l /100 km a 4,10 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 333/2018 Sb.) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 6 × 30 minut v částce 600 Kč podle § 14 a. t. a v souvislosti s cestou realizovanou dne 19. 8. 2020 náhrada 1 460,50 Kč za 130 ujetých km v částce 860,50 Kč (32 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 358/2019 Sb. při průměrné spotřebě 7,56 l /100 km a 4,20 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 358/2019 Sb.) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 6 × 30 minut v částce 600 Kč podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 46 810 Kč ve výši 9830,10 Kč, a dále 1/3 z 387 Kč, tj. 129 Kč tvořená náklady: parkovným ve výši 266 Kč, 50 Kč, 71Kč, poměrná část soudního poplatku 4790,25 Kč (3/8 z 12774 Kč) a složená záloha 1000 Kč. Soud přiznal žalobkyni b) nárok na náhradu nákladů řízení v částce 47 763,38 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 61 676,01 Kč sestávající z částky 2864 Kč (3580 Kč snížené o 20% - § 12 odst. 4 a.t.) za každý z jedenácti úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (příprava a převzetí zastoupení, žaloba, účast na jednání dne 17.6.2015, 27.6.2018, 19.8.2020, 30.9.2020, vyjádření ze dne 14.12.2016 a 20.2.2017, vyjádření k odvolání, účast na jednání odvolacího soudu 30.1.2019, závěrečný návrh), včetně jedenácti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. K tomu náleží cestovní náhrada – 1/3 (1 ze 3 žalobců) tj. 1924 Kč z částky výši 5 772,38 Kč (viz výše), a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 36 728 Kč ve výši 7712,88 Kč, a dále 1/3 z 387 Kč, tj. 129 Kč tvořená náklady: parkovným ve výši 266 Kč, 50 Kč, 71Kč, poměrná část soudního poplatku 3193,50 Kč (2/8 z 12774 Kč). Soud přiznal žalobci c) nárok na náhradu nákladů řízení v částce 63 137,73 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 91 478,60 Kč sestávající z částky 3824 Kč (4780 Kč snížené o 20% - § 12 odst. 4 a.t.) za každý z jedenácti úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (příprava a převzetí zastoupení, žaloba, účast na jednání dne 17.6.2015, 27.6.2018, 19.8.2020, 30.9.2020, vyjádření ze dne 14.12.2016 a 20.2.2017, vyjádření k odvolání, účast na jednání odvolacího soudu 30.1.2019, závěrečný návrh), včetně jedenácti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. K tomu náleží cestovní náhrada – 1/3 (1 ze 3 žalobců) tj. 1924 Kč z částky výši 5 772,38 Kč (viz výše), a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 47 288 Kč ve výši 9930,48 Kč, a dále 1/3 z 387 Kč, tj. 129 Kč tvořená náklady: parkovným ve výši 266 Kč, 50 Kč, 71Kč, poměrná část soudního poplatku 4790,25 Kč (3/8 z 12774 Kč) a složená záloha 1000 Kč.

22. Výrok X. je odůvodněn ust. § 148 o.s.ř., dle něhož má stát podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. Vzhledem k úspěchu žalobců tak soud uložil žalované povinnost uhradit státu částku odpovídající částce vyplacené ze státního rozpočtu znalkyni ve výši 11 650 Kč vyplacenému znalečnému dle usnesení ze dne 25.9.2019, č.j. 20 C 186/2014-232 (částka 2000 Kč byla kryta ze zálohy složené žalobci).