20 C 199/2015

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Vránovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa o příslušenství z částky 153 546,90 Kč a o protinávrhu o zaplacení 103 504 Kč s přísl.

I. Řízení se v rozsahu, ve kterém se žalobce na žalovaném domáhá zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 53 312 Kč od 15.12.2013 do 13.10.2014 a zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 153 546,90 Kč od 14.10.2014 do 16.10.2014, zastavuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 153 546,90 Kč od 17.10.2014 do 22.9.2022, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Protinávrh, kterým se žalovaný na žalobci domáhá zaplacení částky ve výši 103 504 Kč, spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 103 504 Kč od 2.5.2017 do zaplacení, se zamítá.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 226 918 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

V. Žalovaný je povinen zaplatit České republice na náhradě nákladů tohoto řízení částku 16 150 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet Obvodního soudu pro Prahu 1.

1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 19.8.2015 se žalobce na žalovaném domáhá uhrazení částky 153 546,90 Kč s příslušenstvím (zákonným úrokem z prodlení), a to na základě nezaplacených účetních služeb. Dne 25.9.2012 došlo mezi účastníky (jednání se účastnili oba jednatelé žalobce, jednatelka žalovaného a pan [jméno] [příjmení]) k ústní dohodě o poskytování služeb účetního a ekonomického poradenství, včetně vedení účetnictví a zastupování žalovaného před finančním úřadem. Strany si dohodly, že žalovaný bude žalobci předávat účetní doklady a poskytovat informace a žalobce je bude zpracovávat a povede účetní evidenci. Na tomto jednání byl také ujednán ceník poskytovaných služeb. Žalovaný nežádal zasílat výstupy činnosti, pouze podepisoval některé listiny. Žalobce měl přístup a dispoziční oprávnění k účtu žalovaného prostřednictvím služby internet banking. Žalobce poskytoval sjednané služby v období od 25.9.2012 do 31.7.2013, cenu služby účtoval dle ceníku. Žalobce pak v období od 25.1.2013 až 31.7.2013 vystavil několik faktur, které žalovaný odsouhlasil a dal souhlas k proplacení, které pak provedl sám žalobce. V následujícím období od 14.9.2013 do 1.10.2014 vystavil žalobce další faktury za poskytnuté služby, tyto však již zaplaceny nebyly a v úhrnu odpovídají žalované částce. Žalobce pak specifikoval, že každá z faktur obsahuje jednak paušální částku, jednak odměnu za zpracování položek, odměny za zpracování účetní závěrky, daňových přiznání, odměny za další úkony, jednání a zastupování. Žalovaná se dostala do finančních problémů a jeho účet byl zablokován finančním úřadem z důvodu vymáhání nedoplatku DPH. Žalovaný si byl svého dluhu vědom, což vyplývá z emailové komunikace mezi účastníky. Dopisem ze dne 15.12.2014 pak žalovaný započet svoji pohledávku proti nároku žalobce. Dopisem ze dne 13.10.2014 vyzval žalobce žalovaného k uhrazení dlužné částky. Vzhledem k tomu, že žalovaný požadovanou částku neuhradil, obrátil se žalobce se svým nárokem na soud.

2. Žalovaný k podané žalobě vyjádřil tak, že s ní nesouhlasí, a navrhl její zamítnutí s tím, že není důvodná. Žalovaný zejména odmítl, že by z jeho strany došlo ke schválení rozpočtu, resp. uvedl, že mu tato listina není vůbec známa. Faktury byly žalovanému předloženy až v červnu 2015 a namítl jejich nepřezkoumatelnost, neboť neobsahují srozumitelný výpočet požadovaných částek. Přípisem ze dne 8.9.2018 vznesl žalovaný protinávrh, kdy celkovou výši škody vyčíslil v částce 153 504 Kč, a to jako majetkovou újmu, která mu vznikla v souvislosti s vadným plněním žalobce. Žalobce nepostupoval s odbornou péčí, podával nepravdivá přiznání, nepostupoval de lege artis v souladu s daňovými předpisy, nereagoval na úkony finančního úřadu v době, kdy bylo možné ještě vzniku škody zabránit. Žalovaný zejména upozornil, že rozhodnutí finančního úřadu ze dne 25.10.2012, na jehož základě byla následně zrušena jeho registrace k DPH, bylo doručeno do DS žalobce, neboť tento musel k finančnímu úřadu založit plnou moc ze dne 20.10.2012, kdy v rámci této plné moci byla žádost o zasílání veškeré korespondence do DS žalobce. Žalobce se tomuto adekvátně nebránil, pročež byla žalovanému zrušena registrace k DPH. Žalovaný učinil nesporným, že mezi účastníky došlo k uzavření předmětné ústní smlouvy. Žalovaný rovněž nerozporoval měsíční paušální částku ve výši 500 Kč. Žalovaný však rozporoval uzavření dohody o ceně formou tvrzeného ceníku, kdy si byl zároveň vědom, že se jedná o úplatnou službu za přiměřenou cenu. Žalovaný se následně vyjádřil ke každé z faktur uplatněných žalobcem, kdy vždy uvedl, jakou částku uznává a následně specifikoval, které úkony případně v jakém rozsahu neuznává. Rovněž uvedl, že žalobce měl přístup k datové schránce žalovaného, žalobce si odměnu účtoval fakturami a sám proplácel, což žalovaný toleroval. Dne 25.1.2013 podal žalobce za žalovaného přiznání k dani z přidané hodnoty za IV. čtvrtletí roku 2012. Následně dne 6.2.2013 (12 dní po splatnosti) upozornil žalovaného na tuto nesplněnou povinnost a navrhl platbu pozdržet, aby bylo podpořeno tzv. cash flow žalovaného, s tím že pak bude nutné uhradit úrok z prodlení za 84 dnů ve výši 26 000 Kč. Žalovaný vyslovil s tímto postupem souhlas, zpětně však hodnotí toto doporučení jako snahu žalobce zakrýt svoje vadné plnění. V období března až června 2013 pak podával žalobce za žalovaného přiznání k DPH s nulovou daňovou povinností, kdy ve skutečnosti byla povinnost záporná, tedy žalovaný měl nárok na vrácení přeplatku. Dne 1.8.2013 obdržel žalobce od finančního úřadu vyrozumění o nedoplatku ve výši 808 89,74 Kč (stav účtu žalované byl toho dne 721 269 Kč). Žalobce dne 28.8.2013 podal dodatečná daňová přiznání s přeplatkem 728 440 Kč. Dne 13.9.2013 byl žalovanému zablokován účet z důvodu daňové exekuce, blokace trvala další rok, v důsledku čehož vznikly žalovanému tyto náklady: úrok z prodlení ve výši 134 094 Kč, náklady exekuce ve výši 16 408 Kč a bankovní výlohy spojené s exekucí ve výši 3 000 Kč, což odpovídá částce 153 504 Kč. Žalovaný však dále uvedl, že uznává část nároku žalobce, kdy za vykonané služby považuje adekvátní částku 50 000 Kč, na kterou započítává svůj nárok na náhradu škody, pročež vznáší protinávrh ve výši 103 504 Kč. Žalovaný v neposlední řadě spatřoval opomenutí žalobce v nečinnosti, když odkázal na odůvodnění rozhodnutí odvolacího finančního orgánu, kde je uvedeno, že žalovaný mohl požádat správce daně o posečkaní nebo splátkování daně, což žalobce neučinil.

3. Na to reagoval žalobce, který uvedl, že v prosinci roku 2012 začal žalovaný ve spolupráci s [právnická osoba]. [právnická osoba] (dále jen [anonymizováno].) natáčet film. Žalovaný zasílal finanční prostředky [právnická osoba]., která vše produkčně zastřešovala a vyplácela subdodavatele. Faktury byly vystavovány na [právnická osoba]., ta měla vystavovat souhrnné daňové doklady, které jí měly být propláceny. Žalobce proto kontroloval doklady [právnická osoba]. a zadával je do sestav jednotlivých položek při výrobě filmu. V druhé polovině prosince 2012 obdržel žalobce od [právnická osoba]. balík dokladů, aniž by byl dopředu informován, že natáčení již začalo. Žalobce počal tyto doklady řešit a následně v lednu roku 2013 zjistil, že žalované byla zrušena registrace k DPH, kdy proti tomuto rozhodnutí již nebylo možno podat odvolání. Po dohodě s žalovaným, žalobce podal koncem ledna 2013 daňové hlášení za IV. čtvrtletí roku 2012, i když věděl, že nebude účinné. Žalovaný byl o tomto informován a daný postup odsouhlasil. Spolu s tímto podáním v lednu 2013, žalobce zaslal finančnímu úřadu plnou moc ze dne 20.10.2012, neboť se jednalo o první úkon směrem k finančnímu úřadu a do té doby žalobce pro žalovaného žádnou činnost nevyvíjel. Zároveň žalobce čekal na pokyn žalovaného, kdy m á pro něj začít vyvíjet činnost, neboť při podpisu plné moci žalovaný sdělil, že čeká, až bude mít dostatek finančních prostředků, a až poté bude natáčení zahájeno. Žalobce tedy nic nečinil a čekal na pokyn žalovaného. Žalobce zároveň podal za žalovaného žádost o novou registraci k DPH, o které bylo rozhodnuto dne 1.3.2013. Následně byl žalobci, v lednu 2013, zajištěn přístup do DS žalovaného, aby se tato situace již neopakovala. Zároveň počaly problémy se [právnická osoba]., které jednak nedodala podklady k uplatnění DPH a dále docházelo k nesrovnalostem ve vyúčtování z natáčení, kdy některé doklady byly [právnická osoba]. uplatněny duplicitně. Na základě doporučení žalobce, proto žalovaný [právnická osoba]. neproplatil doklady za cca 800 000 Kč. V srpnu 2013 byla podána dodatečná daňová přiznání s doklady, které však neměly všechny potřebné náležitosti, kdy stále přetrvávaly konflikty mezi žalovaným a [právnická osoba]. Finanční úřad z toho důvodu zahájil kontrolu, která byla ukončena až dne 9.5.2014, kdy také došlo k vrácení nadměrného odpočtu a uvolnění blokovaného účtu. Žalovaný po celou dobu žalobce ujišťoval, a to telefonicky, osobně a emailem, že k uhrazení požadovaných částek dojde. Žalobce dále uvedl, že prováděl platby z účtu žalovaného, a to do výše 100 000 Kč a vždy s jeho odsouhlasením. Žalobce upozorňoval žalovaného nejprve telefonicky v době splatnosti na nutnost úhrady DPH, s tím, že jednatelka žalovaného toto odmítla, s tím že finanční prostředky jsou nyní třeba na dotočení filmu. Následně došlo k druhému upozornění, a to emailem ze dne 6.2.2013, ve kterém byla i vyčíslena případná škoda do doby než bude uplatněn odpočet DPH. Ze strany žalobce nejednalo o doporučení jak postupovat, ale pouze nastínění dalšího vývoje, jak žalovaný požadoval. Na to reagoval žalovaný emailem ze dne 27.2.2013, kdy tedy odsouhlasil postup dle varianty prozatím DPH neplatit. Žalobce nepopírá, že byla podávána daňová přiznání s nulovou povinností, ale bylo to z důvodu nedodání potřebných podkladů [právnická osoba]., kterou žalobce sám opakovaně urgoval. Potřebné doklady byly od [právnická osoba]. následně získány až samotným finančním úřadem (na žádost žalobce), což není standardní postup. Žalobce dále uvedl, že žalovaný si byl své daňové povinnosti vědom, byl žalobcem upozorněn na následky jejího nesplnění a bylo to rozhodnutí žalovaného, že daňovou povinnost neuhradí. Žalobce zcela popřel, že by plnil vadně, pročež odmítl svoji odpovědnost za vznik škody na straně žalovaného. Ke svojí nečinnosti spočívající v nepožádání správce daně o posečkání nebo splátkování žalobce uvedl, že je možné tento úkon učinit pouze v případě, že jsou k němu splněny zákonné předpoklady, což v daném případě nebyly, pročež žalobce tento úkon neučinil. Žalobce se pak v neposlední řadě vyjádřil k námitkám, které žalovaný směřoval k jednotlivým fakturám.

4. Ve věci byl dne 24.9.2021 vydán rozsudek, kdy bylo výrokem I. žalobnímu návrhu zcela vyhověno, kdy soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 153 546,90 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,05 % ročně z částky 53 312 Kč od 15.12.2013 do zaplacení a ve výši 8. 05 % ročně z částky 100 234,90 Kč od 14.10.2014 do zaplacení. Zároveň soud výrokem II. zamítl v plném rozsahu protinávrh žalovaného na uhrazení částky 103 504 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8. 05 % ročně z této částky od 2.5.2017 do zaplacení a výrokem III. uložil žalovanému uhradit žalobci na náhradě nákladů řízení částku ve výši 174 985,60 Kč.

5. Proti tomuto rozsudku podal žalovaný dne 11.1.2022 odvolání a Městský soud v Praze rozsudkem č.j. 20 Co 134/2022 - 366 rozsudek soudu prvního stupně částečně potvrdil, a to v rozsahu vyhovujícího výroku I. co do jistiny, tedy částky 153 546,90 Kč. Ve zbytku rozsudek soudu I. stupně zrušil, tedy co do příslušenství žalované částky a co do celého výroku II., kterým soud prvého stupně zamítl protinávrh žalovaného, včetně všech výroků navazujících. Odvolací soud pak soud I. stupně zavázal, ve vztahu na příslušenství žalované částky, aby se zabýval úplností žalobních tvrzení a případně žalobce vyzval k doplnění a prokázání doby vzniku prodlení žalovaného.

6. Ve vztahu k protinávrhu pak odvolací soud konstatoval, že posouzení nároku soudem prvého stupně není úplné, pročež tento zavázal, aby zkoumal odpovědnost žalobce z pohledu zákona č. 523/1992 Sb., o daňovém poradenství a Komoře daňových poradců ČR (dále jen„ zákon o daňovém poradenství“), zejména dle ustanovení § 6 tohoto zákona, kdy se jedná o odpovědnost objektivní bez ohledu na zavinění. Je na žalovaném, aby tvrdil, že výkon daňového poradenství žalobce nebyl v souladu s ustanovením § 6 zákona o daňovém poradenství, řádný. Konkrétně, že žalobce neposkytl žalované informaci o možnosti posečkání s platbou DPH a zjištění v tomto směru je nutno zhodnotit z pohledu příčinné souvislosti takové skutečnosti s tvrzenou majetkovou újmou žalovaného, co do jejích dílčích částí i jejího rozsahu (neboť je zjevné, že žalovaným tvrzená škoda narůstala v průběhu delšího časového období). Následně pak bude na žalobci, aby případně soudu dotvrdil a doložil liberační důvod, tedy že újmě v celém jejím rozsahu nemohl zabránit ani vynaložením veškerého úsilí, které je možné po něm požadovat.

7. K tomu žalobce svým podáním ze dne 10.1.2023 uvedl, že se výslovně vzdává zákonného úroku z prodlení do dne 16.10.2014, a nově i s ohledem na již uhrazenou jistinu dne 23.9.2022, žalobci přiznal zákonný úrok z prodlení ve výši 8. 05% z částky 153 546,90 Kč za dobu od 17.10.2014 do 22.9.2022. Žalobce tedy v rozsahu zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 53 312 Kč od 15.12.2013 do 13.10.2014 a z částky 153 546,90 Kč od 14.10.2014 do 16.10.2014 vzal svůj žalobní návrh zpět. Pokud jde o prodlení ode dne 17.10.2014, žalobce upřesnil, že se jedná o první den prodlení s úhradou poslední z požadovaných faktur.

8. Žalobce se dále vyjádřil ke své odpovědnosti, kdy uvedl, že v období let 2012 – 2014, kdy mělo dojít k újmě žalovaného a ani později nebyla a není daňovým poradcem. Úkony, které pro žalovaného vykonávala nejsou výlučně umožněny daňovému poradci. Žalobce naopak uvedl, že činil vše proto, aby k újmě na straně žalovaného nedošlo, když se snažil získat od [právnická osoba] veškeré daňové doklady, které byly nutné předložit k uplatnění nároku na odpočet DPH, sám inicioval místní šetření správce daně u žalovaného a snažil se zamezit daňové exekuci žalovaného. Tato činnost žalobce nakonec vedla ke kladnému výsledku a vrácení daně. Žalobce řádně zaúčtoval a vyplnil daňová přiznání pro žalovaného, dle dokladů předložených žalovaným. Následně, v důsledku nedostatku finančních prostředků na straně žalované, což je uvedeno v emailu ze dne 27.2.2013, žalovaný sám rozhodl, že daň bude uhrazena později. Žalobce popřel, že by žalovanému udělil chybný pokyn, když neuděloval žádné pokyny a jednoznačně žalovanému sdělil, že se tento musí rozhodnout sám. Žalobce dále uvedl, že není povinností správce daně, aktivně vyhledávat a opatřovat si důkazy svědčící o splnění předpokladů pro posečkání s hrazením daně. Žalobce pak obsáhle popsal okolnosti, ze kterých je případně posečkání umožněno, kdy hypoteticky dospěl k závěru, že žalovanému by toto povoleno nebylo, zejména s ohledem na to, že finanční prostředky na úhradu DPH měl, nicméně se rozhodl, je nevydat, neboť je potřeboval na realizaci probíhajícího natáčení. Zároveň žalobce uvedl, že nelze předjímat, jak by bylo o této žádosti rozhodnuto. Žalobce tak znovu navrhl zamítnutí celého protinávrhu, neboť není dána jeho odpovědnost, a to jak obecná, tak objektivní.

9. Žalovaný ve svém vyjádření ze dne 12.1.2023 požadoval vyhovění jeho protinávrhu. Pochybení žalobce specifikoval na tyto tři skutečnosti: dne 6.2.2013 emailem žalobce žalovaného upozornil na nutnost splnění daňové povinnosti ve výši 759 957 Kč za IV. čtvrtletí roku 2012, a zároveň navrhl řešení v podobě posečkání s touto platbou, kdy bude žalovaný následně hradit úrok z prodlení ve výši 26 000 Kč, žalovaný vyslovil s tímto postupem souhlas a žalobce neprovedl platbu daně. Dalším pochybením pak byla informace poskytnutá v emailu ze dne 20.3.2013, kdy žalobce žalovaného informoval, že DPH je intenzivně řešeno, kdy se jedná spíše o laxní přístup finančního úřadu, žalobce však nic nečinil. V neposlední řadě pak, žalobce pochybil, pokud nereagoval na vyrozumění finančního úřadu o výši nedoplatku na DPH ve výši 808 891,74 Kč, a o tomto vyrozumění ani neinformoval žalovaného. V těchto skutečnostech žalovaný spatřuje pochybení žalobce, který nejednal s náležitou péčí a de lege artis, a dovozuje z nich jeho odpovědnost za finanční újmu žalovaného. Toto měl potvrdil i sám finanční úřad, který v odůvodnění svého rozhodnutí popsal vhodnější postup, který měl být zvolen. Žalovaný pak specifikoval, že mu vznikla škoda ve výši 166 760 Kč, která se skládá z úroků z prodlení ve výši 147 760 Kč (dle čtyř platebních výměrů: 3 164 Kč, 3 664 Kč, 6 838 Kč a 134 094 Kč), nákladů exekuce ve výši 16 000 Kč a bankovních výloh ve výši 3 000 Kč. Žalovaná svůj nárok jako proti návrh uplatňuje stále v částce 103 504 Kč, a to co přesahuje započítává proti nároku žalobce na zákonný úrok z prodlení. V neposlední řadě, pak žalovaný namítl odpovědnost žalobce jako daňového poradce, i když jím není, neboť žalovaného na toto neupozornil, tedy že není daňovým poradcem, a zároveň za tyto služby požadoval úplatu.

10. Soud se v prvé řadě zabýval nárokem žalobce na požadované příslušenství jistiny, v podobě zákonného úroku z prodlení a provedl toto dokazování:

11. Z faktury [číslo] kterou vystavil žalobce jako dodavatel pro žalovaného jako odběratele soud zjistil, že je tato vystavena na částku 26 794,90 Kč dne 1.10.2014, se splatností dne 16.10.2014 jsou v ní specifikovány služby, a to vyúčtování při ukončení spolupráce, měsíční paušální platba za měsíc srpen, přiznání k DPH, mimořádná účetní závěrka, vyúčtování konečných nákladů [příjmení] a dále byl odečten zůstatek depozita pro platby. Této faktuře předcházelo celkem 22 faktur, které žalobce vystavil žalovanému, za poskytované účetní služby, které v souhrnu činily žalovanou částku. Všechny předcházející daňové doklady měly dřívější datum splatnosti než faktura [číslo].

12. Ze zprávy [anonymizováno] [jméno] [příjmení], soudní exekutorky, bylo zjištěno, že vymáhaná jistina ve výši 153 546,90 Kč byla na účet soudního exekutora uhrazena dne 23.9.2022.

13. Po právní stránce posoudil soud tento nárok žalobce následovně:

14. Soud se v prvé řadě zabýval tím, jakou právní úpravou se prodlení žalovaného bude řídit, když vzniklo ze smlouvy uzavřené před účinností zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ale k prodlení samotnému došlo již za účinnosti nové právní úpravy.

15. Podle ustanovení § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti.

16. Soud dospěl k závěru, že prodlení se bude řídit dosavadní právní úpravou stejně jako práva z vad, předpoklady jejich vzniku, i jejich rozsah (NS 26 Cdo 2706/2016), a to i v případě záruky (NS 33 Cdo 4362/2017). Původní právní úprava se tedy použije pro vymezení, kdy se smluvní strany dostávají do prodlení a jaká práva z prodlení vznikají.

17. Podle ustanovení § 340 odst. 3 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, cenu za dodávku zboží nebo poskytnutí služeb ve vztazích podle § 261 odst. 1 nebo závazku dodat zboží nebo poskytnout službu za úplatu dlužníkovi je dlužník povinen zaplatit do 30 dnů a) ode dne, kdy mu byla doručena faktura nebo jiná výzva podobné povahy, b) i bez výzvy k plnění 1. ode dne doručení zboží nebo poskytnutí služby, není-li možné určit den doručení faktury nebo jiné výzvy podobné povahy, nebo bude-li mu doručena faktura nebo jiná výzva podobné povahy dříve, než zboží nebo služba, 2. ode dne převzetí, bylo-li ujednáno převzetí zboží nebo služby, popřípadě ověření, zda byl závazek řádně splněn, a jestliže mu bude doručena faktura nebo jiná výzva podobné povahy před převzetím nebo ověřením zboží nebo služby.

18. Podle ustanovení § 369 odst. 1 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, je-li dlužník v prodlení se splněním peněžitého závazku nebo jeho části a není smluvena sazba úroků z prodlení, je dlužník povinen platit z nezaplacené částky úroky z prodlení určené ve smlouvě, jinak určené předpisy práva občanského. Věřitel má vedle úroků z prodlení nárok na úhradu minimální výše nákladů spojených s uplatněním své pohledávky v rozsahu a za podmínek stanovených nařízením vlády.

19. Podle ustanovení § 517 odst. 2, zákona č. 40/1964 Sb. občanský zákoník, jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, není-li podle tohoto zákona povinen platit poplatek z prodlení; výši úroků z prodlení a poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis. Tímto předpisem je s účinností od 1.1.2014 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

20. Soud tedy konstatuje, že nárok žalobce na zákonný úrok z prodlení, tak jak ho požaduje má za dostatečně prokázaný a v souladu s právní úpravou. V řízení nebylo prokázáno, že by si účastníci ujednali termín splatnosti závazků, pročež lze použít zákonnou úpravu. Faktura [číslo] byla vystavena za služby poskytnuté v měsíci srpnu, zákonná splatnost ceny těchto služeb tak je 30 dní. Žalovaný se tak ocitl v prodlení dne 1.10.2014, s tím že žalobce požaduje zákonný úrok až ode dne 17.10.2023. Všechny ostatní služby byly poskytnuty dříve a fakturovány dřívějšími daňovými doklady, jejich splatnost tedy nastala přede dnem 17.10.2014. Soud tedy uzavírá, že tento nárok žalobce má za prokázaný a po právu, pročež mu plně vyhověl.

21. Ve zbytku požadovaného zákonného úroku z prodlení, kdy žalobce v tomto rozsahu vzal svůj žalobní návrh zpět, a žalovaný nevyslovil s tímto zpětvzetím nesouhlas, pročež soud v tomto rozsahu řízení zastavil, a to v souladu s ustanovením § 96 odst. 1 a 2 o.s.ř.

22. Soud se tedy dále zabýval protinávrhem žalovaného, kdy zjistil tyto skutkové okolnosti:

23. Mezi účastníky bylo učiněno nesporným, že dne 25.9.2012 se uskutečnila schůzka, při která došlo k uzavření ústní smlouvy, na základě, které se žalobce zavázal poskytovat žalovanému účetní služby, zastupovat ho a jednat za něj s finančním úřadem. Nebylo však prokázáno, že by se účastníci dohodli na ceníku, jak uváděl žalobce. Tyto služby měli být poskytovány zejména v návaznosti na pořizování filmu žalovaným, spolu se [právnická osoba] za tím účelem udělil dne 20.10.2012 žalovaný žalobci plnou moc, která byla finančnímu úřadu doručena dne 25.1.2013. Byla udělena k neomezenému jednání a zastupování před Finančními úřady, veškerým úkonům souvisejícím, včetně převzetí a předání dokladů, podepisování dokumentů a zasílání korespondence do datové schránky: [anonymizováno]. Plná moc je datována 20.10.2012 (nesporná tvrzení účastníků, plná moc ze dne 20.10.2012). Žalobce měl dispoziční oprávnění k účtu žalovaného, a to s hlavním limitem 250 000 Kč (přípis ze dne 3.10.2019).

24. Z úplného výpisu z OR ke dni 7.12.2022 pro žalobce vyplývá, že předmětem jeho podnikání je činnost účetních poradců, vedení účetnictví, vedení daňové evidence.

25. Z přípisu Komory daňových poradců ČR ze dne 9.12.2022 soud zjistil, že žalobce nebyl v letech 2012 – 2014 zapsán v Komoře daňových poradců ČR.

26. Z emailové komunikace mezi účastníky soud zjistil, že dne 6.2.2013 informoval žalobce žalovaného, že je třeba finančnímu úřadu uhradit nyní částku 759 957 Kč, kdy tato částka však bude vrácena, ale až po uplatnění odpočtu za únor 2013, tzn. Do 25.4.2013. Další možností je daň neodvádět, v tom případě nastupuje penále ve výši 320 Kč za den. Do 26.4.2013 by toto penále činilo částku cca 26 880 Kč. Na to reagoval žalovaný emailem ze dne 6.2.2013, kdy uvedl, že děkuje za návrh řešení s DPH, s tím, že celou záležitost ještě promyslí, ale zřejmě přijme variantu s penále, neboť do dubna nemůže čekat. Z emailu ze dne 8.2.2013 adresovaného od žalovaného, žalobci a [právnická osoba] vyplývá, že peníze je třeba nechat do rezervy na účtu. Z emailu ze dne 27.2.2013 od [právnická osoba], který byl adresován žalovanému, je zřejmé, že žalovaný dosud nedal žalobci svoje definitivní stanovisko k otázce DPH. Není tedy zřejmé, s jakými penězi lze počítat, resp. rozhodnout které platby jsou prioritní. Veškeré platby, ke kterým je dáván pokyn musí podléhat ještě schválení žalovaného, to věc komplikuje. Žalovaný reagoval emailem ze dne 27.2.2013, kdy uvedl, že ohledně DPH žádala o radu, jakou variantu zvolit a kolik to případně bude stát. Dále žalované definovala dotazy, s tím, že po jejich zodpovězení sdělí své stanovisko. Na to reagoval žalobce s tím, že vše již zodpověděl v emailu ze dne 6.2.2013, jiné řešení nabídnout neumí. Žalovaná reagovala s tím, že tedy volí variantu nehradit DPH a zaplatit penále, s tím, že na účtu ani není dostatečný zůstatek a žádný větší příjem se teď neočekává. O tomto pak žalovaný ještě informoval [právnická osoba], kdy výslovně uvedl, že se rozhodl neplatit DPH, ale lidi.

27. Od červa 2013 do května 2014 byla jak žalobcem, tak žalovaným opakovaně upomínána [právnická osoba] k dodání vyúčtování a originálních dokladů, neboť vyplynuly nesrovnalosti v jejich dokladech. Žalovaný tyto potřeboval k dořešení situace s DPH.

28. V srpnu roku 2013 pak bylo žalobcem podáno dodatečné daňové přiznání, s tím že doklady od [právnická osoba] byli neúplné a nekompletní (shodná tvrzení účastníků, výslech svědků). Dne 11.9.2013 byl žalobci doručen exekuční příkaz [číslo jednací] ze dne 10.9.2013, kterým byla žalovanému nařízena daňová exekuce přikázáním pohledávky z účtu žalovaného ve výši 839 904,31 Kč a úroku z prodlení, kdy se jednalo o daňovou povinnost DPH a příslušenství. Na to zareagoval žalobce přípisem ze dne 16.9.2013, kdy žádal zrušení exekučního příkazu s odůvodněním, že žalovaný dokončuje výrobu filmu, kdy v době natáčení nebyly k dispozici všechny potřebné doklady pro zpracování řádných přiznání k DPH, kdy doklady disponovala produkční společnost. O tomto odvolání bylo rozhodnuto odvolacím finančním ředitelstvím, kdy v odůvodnění bylo uvedeno, že žalovaný byl prostřednictvím žalobce dne 1.8.2013 upozorněn na nedoplatek a jeho výši (rozhodnutí [číslo jednací]). Dne 30.8.2013, po shromáždění veškerých podkladů, pak bylo podáno dodatečné daňové přiznání k DPH za IV. čtvrtletí roku 2012 a březen, duben, květen, červen 2013. Žalobce navrhl zrušení exekučního příkazu, neboť po započtení daňové povinnosti a odpočtu činí daňová povinnost žalovaného částku 15 568 Kč a úrok z prodlení ve výši 48 852,74 Kč (exekuční příkaz ze dne 10.9.2013, přípis ze dne 16.9.2013, výzva k odstranění pochybností ze dne 10.10.2013, protokol ze dne 27.11.2013).

29. Dne 5.5.2014 vydal finanční úřad úřední záznam o průběhu postupu k odstranění pochybností vztahující se k zdaňovacímu období za březen 2013, ve kterém konstatoval, že na základě místního šetření bylo ověřeno, že žalovaný v předmětném období natáčel film. Jednotlivé uplatněné doklady pak byly ověřeny přímo u [právnická osoba], kdy finanční úřad konstatoval, že nebyly zjištěny žádné nedostatky a správce daně konstatoval nadměrný odpočet v částce 779 059 Kč (úřední záznam ze dne 5.5.2014 a dodatečný platový výměr ze dne 13.5.2014). Dne 19.5.2014 pak bylo vydáno rozhodnutí o zastavení daňové exekuce.

30. Soud rovněž provedl důkazy dalšími listinami předloženými oběma účastníky (obsáhlou emailovou komunikaci, faktury vystavené žalobcem, účetní deníky), kdy tyto veškeré listiny byly podkladem pro vypracování znaleckého posudku, a soud z těchto listin neučinil žádné další skutkové závěry.

31. Soud při jednání konaném dne 21.10.2019 vyslechl svědka [příjmení] [jméno] [příjmení], který pracoval od roku 2010 pro žalobce. K věci pak uvedl, že se schůzky konané dne 25.9.2013 neúčastnil a nemůže tedy nic uvést ani k obsahu dohody, která měla být ten den uzavřena. Svědek uvedl, že se v rámci své činnosti pro žalobce případem zabýval, kdy zejména kontroloval velké množství podkladů předložených [právnická osoba]. Tuto činnost vyvíjel cca 6 měsíců od přelomu let 2012 a 2013. Svědek se účastnil porad, kde bylo mimo výše uvedené kontrolní činnosti řešeno jednání před finančním úřadem a běžné účetnictví. Jednatelka žalovaného se těchto porad účastnila. Podklady byly dodávány zejména [právnická osoba]., jednalo se o natáčení filmu. Na začátku spolupráce vyvstal problém, kdy žalobce zjistil, od jednoho z odběratelů, že žalovaný není plátcem DPH, následně se pokoušel celou situaci vyřešit.

32. Při jednání téhož dne 21.10.2019, byla slyšena svědkyně [příjmení] [jméno] [příjmení], spolumajitelka [právnická osoba]. Po dohodě s žalovaným vstoupila její společnost do projektu natáčení filmu. Část nákladů šla přes [právnická osoba]., a část přes žalovaného. Po zahájení natáčení vyšlo najevo, že žalovaný není plátcem DPH. Svědkyně potvrdila, že email ze dne 27.2.2013, který jí byl předestřen psala.

33. Svá skutková zjištění soud opřel o nesporná tvrzení účastníků, shora uvedené listinné důkazy, o jejichž pravosti a věcné správnosti neměl žádných pochybností, o výslechy svědků a provedeného znaleckého posudku. Další dokazování soud již neprováděl, neboť dospěl k závěru, že pro své rozhodnutí získal dostatek skutkových zjištění, a tedy další dokazování by již bylo v rozporu se zásadou rychlosti a hospodárnosti daného řízení.

34. Po právní stránce soud danou věc podřadil pod ustanovení obch. zák., a to v souladu s přechodnými ustanoveními uvedenými v § 3028 odst. 3 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník.

35. Dle závazného pokynu odvolacího soudu se soud prvého stupně primárně zabýval tím, zda lze v daném případě posuzovat odpovědnost žalobce v souladu se zákonem č. 523/1992 Sb. o daňovém poradenství a Komoře daňových poradců ČR (dále jen„ zákon o daňovém poradenství“).

36. Podle ustanovení § 3 odst 1 a 2, zákona o daňovém poradenství, daňové poradenství fyzické nebo právnické osobě (dále jen„ klient“) poskytuje daňový poradce nebo hostující daňový poradce. Daňovým poradcem se rozumí fyzická osoba, zapsaná v seznamu daňových poradců (dále jen„ seznam“) podle § 4 odst. 2 a 3. Hostujícím daňovým poradcem se rozumí fyzická osoba uvedená v § 8a odst. 1 písm. b) zaregistrovaná v seznamu podle § 4 odst. 4; seznam vede komora.

37. Podle ustanovení § 6 odst 1 a 8, zákona o daňovém poradenství, daňový poradce je oprávněn a povinen chránit práva a oprávněné zájmy svého klienta. Je povinen jednat čestně a svědomitě, důsledně využívat všechny zákonné prostředky a uplatňovat vše, co podle svého přesvědčení a příkazu klienta pokládá za prospěšné. Je přitom vázán pouze zákony a dalšími obecně závaznými právními předpisy a v jejich mezích příkazy klienta. Daňový poradce odpovídá klientovi za škodu, která mu v souvislosti s výkonem daňového poradenství vznikla, pokud ji způsobil daňový poradce, jeho zástupce nebo pracovník. Daňový poradce se odpovědnosti zprostí, prokáže-li, že škodě nemohl zabránit ani při vynaložení veškerého úsilí, které lze na něm požadovat.

38. Soud má v daném případě za to, že s ohledem na tu skutečnost, že žalobce nebyl v předmětné době daňovým poradcem v souladu s ustanovením § 3 zákona o daňovém poradenství, nelze na jeho odpovědnost aplikovat ustanovení § 6 tohoto zíkona, který konstruuje objektivní odpovědnost za činnost daňových poradců.

39. Soud se tedy dále zabýval náplní předmětu činnosti žalobce tak jak je zapsána v obchodním rejstříku.

40. Podle nařízení vlády č. 278/2008 Sb., o obsahových náplních jednotlivých živností, přílohy č. 2, obsahem vázané živnosti Činnost účetních poradců, vedení účetnictví, vedení daňové evidence podle tohoto nařízení je: Poskytování rad v otázkách vedení účetnictví a daňové evidence v rámci právních předpisů, zejména v otázkách používání účetních metod, vyhotovování účetních dokladů, sestavování účtového rozvrhu, účtování o účetních případech v účetních knihách, sestavování účetní uzávěrky a konsolidované účetní uzávěrky, výroční zprávy a konsolidované výroční zprávy, provádění analýz finanční situace účetních jednotek, jakož i zpracování podkladů (návodu) pro systém vedení účetnictví. Provádění účetních operací podle jiného právního předpisu. Vedení daňové evidence. Vedení daňové evidence podle zákona o daních z příjmů spočívající zejména ve vedení evidence o příjmech a výdajích v členění potřebném pro zjištění základu daně, vedení evidence o majetku a dluzích a ve zjišťování skutečného stavu zásob, hmotného majetku a pohledávek a dluhů.

41. Podle § 373 obch. zák., kdo poruší svou povinnost ze závazkového vztahu, je povinen nahradit škodu tím způsobenou druhé straně, ledaže prokáže, že porušení povinností bylo způsobeno okolnostmi vylučujícími odpovědnost.

42. Podle § 374 odst. 1) za okolnosti vylučující odpovědnost se považuje překážka, jež nastala nezávisle na vůli povinné strany a brání jí ve splnění její povinnosti, jestliže nelze rozumně předpokládat, že by povinná strana tuto překážku nebo její následky odvrátila nebo překonala, a dále, že by v době vzniku závazku tuto překážku předvídala. Odst. 2) odpovědnost nevylučuje překážka, která vznikla teprve v době, kdy povinná strana byla v prodlení s plněním své povinnosti, nebo vznikla z jejich hospodářských poměrů. Odst. 3) účinky vylučující odpovědnost jsou omezeny pouze na dobu, dokud trvá překážka, s níž jsou tyto účinky spojeny.

43. Podle § 20 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, daňovým subjektem je osoba, kterou za daňový subjekt označuje zákon, jakož i osoba, kterou zákon označuje jako poplatníka nebo jako plátce daně. Daňový subjekt má práva a povinnosti týkající se správného zjištění a stanovení daně po dobu běhu lhůty pro stanovení daně a při placení daně po dobu, ve které lze požadovat placení nedoplatku, a to i v případech, kdy přestal být daňovým subjektem.

44. Soud se tedy opětovně zabýval proti návrhem žalovaného ve výši 103 504 Kč. Žalovaný tuto částku nově specifikoval jako částku ve výši 166 760 Kč, která se skládá z úroků z prodlení ve výši 147 760 Kč, nákladů exekuce ve výši 16 000 Kč a bankovních výloh ve výši 3 000 Kč. Žalovaný však proti návrhem stále požaduje částku 103 504 Kč a ve zbytku pak tuto částku započetl na nárok žalobce na zákonný úrok z prodlení.

45. K úkonu započtení žalovaného pak soud odkazuje na odst. 7 odůvodnění rozsudku Městského soudu v Praze č.j. 20 Co 134/2022 – 366, který obsahuje detailní odůvodnění posouzení však jiného úkonu započtení žalovaného, jako úkon absolutně neplatný. I v daném případě žalovaný dostatečně nespecifikoval, která konkrétní jeho pohledávka má být započtena na nárok žalobce na zákonný úrok z prodlení. Tento úkon žalovaného tak soud posuzuje jako absolutně neplatný pro svoji neurčitost, a to v souladu s ustanovením § 37 odst. zákona č. 40/1964 Sb, občanský zákoník (srov. Rozsudek ze dne 18.12.2009, sp. zn. 23 Odo 932/2006).

46. Žalovaný pochybení žalobce konkretizoval, a to jednak dne 6.2.2013 emailem žalobce žalovaného upozornil na nutnost splnění daňové povinnosti ve výši 759 957 Kč za IV. čtvrtletí roku 2012, a zároveň navrhl řešení v podobě posečkání s touto platbou, kdy bude žalovaný následně hradit úrok z prodlení ve výši 26 000 Kč, žalovaný vyslovil s tímto postupem souhlas a žalobce neprovedl platbu daně. Dalším pochybením pak byla informace poskytnutá v emailu ze dne 20.3.2013, kdy žalobce žalovaného informoval, že DPH je intenzivně řešeno, kdy se jedná spíše o laxní přístup finančního úřadu, žalobce však nic nečinil. V neposlední řadě pak, žalobce pochybil, pokud nereagoval na vyrozumění finančního úřadu o výši nedoplatku na DPH ve výši 808 891,74 Kč, a o tomto vyrozumění ani neinformoval žalovaného.

24. Soud se tedy zabýval tím, zda ze strany žalobce došlo k porušení jeho povinnosti, jak konstruuje žalovaný. Soud má za to, že žalobce plnil všechny svoje povinnosti vyplývající jak ze zákona, tak případně ze smluvního ujednání mezi účastníky, kdy zejména poskytoval žalovanému rady ohledně vedení účetnictví a daňové evidence. Na základě provedeného dokazování vyplynulo, že rozhodnutí o konkrétním postupu činil vždy žalovaný, žalobce pouze nabízel možné varianty řešení s ohledem na složitou finanční situaci žalovaného, a právě probíhající natáčení filmu. Za stěžejní pak soud považuje emaily ze dne 6.2.2013 a 27.2.2013 v rámci, kterých byl žalovaným žalobci udělen přesný pokyn, jakým způsobem má žalobce ve vztahu na hrazení DPH postupovat. Žalovaný zde zároveň uvedl, že celou situaci pochopil. V daném postupu, tedy neuhrazení předmětné daňové povinnosti, pak soud nevidí pochybení na straně žalobce, kdy daný postup byl výslovně odsouhlasen žalovaným.

25. To že následně došlo k vydání exekučního příkazu na základě, kterého byl obstaven účet žalovaného, nebylo způsobeno porušením povinnosti na straně žalobce, kdy tento byl připraven podat dodatečné přiznání k dani, k čemuž však nedošlo z důvodu, že partnerská společnost žalovaného nedodala podklady, které byly nezbytné k tomuto podání. Žalobce [právnická osoba] opakovaně urgoval, a to i za součinnosti žalovaného, a nakonec i správce daně. Soud tedy konstatuje, že v jednání žalobce tedy nespatřuje žádné porušení jeho povinnosti a tím i potencionálně vznik jeho odpovědnosti za škodu tvrzenou žalovaným.

26. K tomu soud ještě podotýká, že je odpovědností každého daňového subjektu, aby svoji povinnost k řádnému hrazení daně splnil, s tím, že žalovaný si byl této své povinnosti vědom, a to zejména s ohledem na vzájemnou komunikaci mezi účastníky. Žalovaný se této své odpovědnosti nemůže zbavit tím, že si zvolí zmocněnce, který za něj bude jednat se správcem daně. Soud tedy uzavírá, že neshledal příčinnou souvislost mezi jednáním žalobce a vznikem škody na straně žalovaného, pročež proti návrh žalovaného v celém rozsahu zamítl, tak jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku.

27. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, a to jak v řízení o svém nároku, tak v řízení o protinávrhu žalovaného, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 226 918 Kč.

28. Tyto náklady sestávají v řízení o podané žalobě ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 666 Kč, zaplacené zálohy na vypracování znaleckého posudku ve výši 2 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 153 546, 90 Kč sestávající z částky 7 260 Kč za celkem 14 úkonů právní služby, a to převzetí a přípravu zastoupení, výzvu k plnění, návrh na zahájení řízení, za pět vyjádření ve věci samé ze dne 8.7.2016, 9.10.2018, 7.6.2021 a 7.4.2022, za účast na sedmi jednáních soudu dne 24.6.2019, 21.10.2019, 11.12.2020, 9.6.2021, 18.8.2021, 22.9.2021 a 2.6.2022 jednání u odvolacího soudu, včetně 14 paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 105 840 Kč ve výši 22 226 Kč Náklady žalobce tak činí celkem 132 732 Kč.

29. Náklady žalobce v řízení o protinávrhu žalovaného pak sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 103 504 Kč sestávající z částky 5 260 Kč za celkem 14 úkonů právní služby, a to převzetí a přípravu zastoupení, za čtyři vyjádření ve věci samé ze dne 9.10.2018, 7.6.2021, 7.4.2022 a 10.1.2023, za účast na devíti jednání soudu dne 24.6.2019, 21.10.2019, 11.12.2020, 9.6.2021, 18.8.2021, 22.9.2021, 2.6.2022 jednání odvolacího soudu, 14.12.2022 a 28.4.2023, včetně 14 paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 77 840 Kč ve výši 16 346 Kč Náklady žalobce tak činí celkem 94 186 Kč 30. Výrok V. o náhradě nákladů státu se opírá o ust. § 148 odst. 1 o.s.ř. Státu vznikly náklady na znalečné v celkové výši 18 150 Kč, přiznány usnesením ze dne 30.6.2020 a 12.1.2022 (s tím, že žalobce uhradil zálohu ve výši 2 000 Kč).