20 C 315/2024

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl samosoudkyní Mgr. Helenou Gregorovou ve věci žalobců: a) Ing. Arch. Jméno žalobce A , narozený Datum narození žalobce A bytem Adresa žalobce A b) Jméno žalobce B , narozená Datum narození žalobce B bytem Adresa žalobce A oba zastoupeni advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovaným:

1. Anonymizováno , IČO Anonymizováno sídlem Anonymizováno 2. Anonymizováno , IČO Anonymizováno sídlem Anonymizováno o zaplacení 3 853 709 Kč I. Žaloba, kterou se žalobci domáhali po žalovaných zaplacení částky ve výši 3 853 709 Kč, kterou měli uhradit společně a nerozdílně, se zamítá.II. Žalobci jsou povinni společně a nerozdílně uhradit náhradu nákladů řízení žalované ad 1) ve výši 900 Kč a žalované ad 2) rovněž ve výši 900 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobci se žalobou domáhají na žalovaných zaplacení částky 3 853 709 Kč, a to s odůvodněním, že nárok uplatněný v žalobě jim náleží dle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen „ZOdpŠk“) za nemajetkovou újmu způsobenou nesprávným úředním postupem. Žalobci jsou spoluvlastníky pozemku parc. č. , Anonymizováno, vše zapsané u katastrální úřadu , adresa, (dále jen „nemovitosti“). Dne 31. 7. 2017 podali žalobci žádost o vydání společného územního rozhodnutí a stavebního povolení u Úřadu městské části , adresa, (dále jen „, Anonymizováno, “) se záměrem výstavby dvou rodinných domů. Žádost žalobců byla rozdělena dne 9. 8. 2017 do dvou samostatných řízení, každé se tedy týkalo jednotlivého rodinného domu a řízení byla vedena pod spisovou značkou , Anonymizováno, (dále jen „řízení RD1“) a spisovou značkou , Anonymizováno, (dále jen „Řízení RD2“). Obě řízení byla následně přerušena do doby nabytí právní moci usnesení. Správní úřad dne 14. 3. 2018 v řízení RD1 zamítl žádost o vydání územního řízení z důvodu nesouhlasného stanoviska silničního správního orgánu , Anonymizováno, . Po odvolání žalobců bylo následně výše uvedené rozhodnutí rozhodnutím Magistrátu hl. m. Prahy ze dne 16. 1. 2019, č.j. , č. účtu, , zrušeno a věc byla vrácena k novému projednání. Následně správní orgán 1. stupně rozhodnutím ze dne 20. 5. 2019, č.j. , Anonymizováno, , žádosti o umístění stavby RD1 vyhověl. Proti tomuto rozhodnutí se odvolal Úřad městské části , adresa, , kdy bylo odvolání rozhodnutím odvolacího orgánu zamítnuto a rozhodnutí prvostupňového orgánu potvrzeno. Dne 20. 7. 2020 vydal správní orgán 1. stupně stavební povolení, č.j. , č. účtu, , které nabylo právní moci dne 2. 9. 2020. Rozhodnuto bylo tedy za více než tři roky po žádosti. Správní úřad dne 16. 3. 2018 v řízení RD2 zamítl žádost o vydání územního řízení z důvodu nesouhlasného stanoviska silničního správního orgánu , Anonymizováno, . Po odvolání žalobců bylo následně výše uvedené rozhodnutí rozhodnutím Magistrátu hl. m. Prahy (dále jen „orgán 2. stupně“) ze dne 16. 1. 2019, č.j. , č. účtu, , zrušeno a věc byla vrácena k novému projednání. Následně správní orgán 1. stupně rozhodnutím ze dne 20. 5. 2019, č.j. , Anonymizováno, , žádosti o umístění stavby RD2 opět zamítl. Proti tomuto rozhodnutí se žalobci odvolali, kdy bylo odvolání rozhodnutím odvolacího orgánu zamítnuto a rozhodnutí prvostupňového orgánu potvrzeno. Proti tomuto rozhodnutí podali žalobci následně žalobu k Městskému soudu v Praze, kdy soud rozsudkem ze dne 1. 7. 2020, č.j. , spisová značka, , výše uvedené rozhodnutí zrušil. Následně dne 21. 10. 2020 správní orgán 2. stupně rozhodnutí prvostupňového orgánu zrušil a vrátil věc k dalšímu řízení. Jelikož byl následně orgán 1. stupně nečinný podali žalobci dne 28. 12. 2020 žádost o územně plánovací informaci o podmínkách vydání územního rozhodnutí na stavbu nazvanou „Přístavba sklepa“. Informace jim pak byla poskytnuta dne 17. 2. 2021, přičemž avizovala zamítnutí záměru. V důsledku této informaci vzali žalobci dne 9. 7. 2021 návrh na stavební povolení pro dostavbu RD2 zpět, neboť by jejich záměru nebylo vzhledem k poskytnuté informaci nikdy možné dosáhnout. Žalobci spatřují nezákonný úřední postup především v tom, že došlo k nedůvodnému a neekonomickému rozdělení řízení do dvou a tím tak k prodloužení lhůty k realizaci záměru žalobců. V důsledku prodlení s vydáním stavebního povolení o 12 měsíců pak žalobcům vznikla škoda v celkové výši 3 853 709 Kč, která je tvořena především ušlým ziskem z nájmu bytové jednotky, inženýringem žalobce pro RD1, zbytečnými náklady na projektovou dokumentaci RD2, náklady spojenými s užíváním nájemního bytu žalobci, zvýšenými náklady spojenými s výstavbou a náklady spojenými s právním zastoupením.

2. Žalovaná 2 ve svém vyjádření uvedla, že stanovisko , adresa, úřadu ze dne 27. 9. 2017, které bylo následně změněno rozhodnutím orgánu 2. stupně dne 4. 12. 2018 nesplňuje podmínky ve smyslu § 7 a § 8 ZOdpŠk a nejedná se tedy o nezákonné rozhodnutí. Jedná se pouze o podkladový úkon, který je závazný pro výrokovou část rozhodnutí správního orgánu, ale není však samostatně soudně přezkoumatelný. V případě podaného odvolání pak musí správní orgán vyžádat změnu či potvrzení závazného stanoviska od nadřízeného orgánu. Ve vydání závazného stanoviska, které bylo následně změněno, tak nelze spatřovat nesprávný úřední postup. S ohledem na uvedené, tak žalovaná 2 navrhla žalobu zamítnout.

3. Žalovaná 1 k žalobě uvedla, že nárok žalobců na náhradu škody projednala a následně ho dopisem ze dne 27. 2. 2024, č.j. , č. účtu, odmítla. Tento dopis byl právnímu zástupci žalobců doručen dne 6. 3. 2024, tedy ve lhůtě 6 měsíců. Pokud se jedná o řízení RD1 bylo odvolacím orgánem zrušeno pouze nepravomocné rozhodnutí stavebního úřadu, se kterým však není ve smyslu ZOdpŠk spojen vznik za škodu nebo nemajetkovou újmu. Součástí žádosti o vydání společného územního rozhodnutí a stavebního povolení na stavbu RD1 byla i stavba domovní vrtané studny. V řízení tak nemohlo být pokračováno až do vydání povolení speciálním stavebním úřadem pro vodní díla. Žalovaná 1 rovněž rozporuje, že by vyloučením stavebního řízení ze společného projednání došlo k průtahům v délce 12 měsíců, neboť stavební úřad postupoval zcela v souladu s právními předpisy. Co se týče řízení RD2 byl to právě žalobce a), který vzal žádost o vydání společného územního rozhodnutí a stavebního povolení pro stavbu RD2 dne 10. 11. 2020 zpět a upustil tak od možnosti dosáhnout povolení stavby RD2. Žalobci spatřovali vznik škody v tom, že museli vynaložit další prostředky na projektovou dokumentaci, avšak projektová dokumentace nebyla v souladu s územně plánovací dokumentací od 12. 10. 2018, přičemž žalobci a), jakožto odborníkovi z daného oboru muselo být zřejmé, že k této změně dojde a že projektová dokumentace ze dne 31. 7. 2017 připojená k žádosti bude v rozporu s územně plánovací dokumentací. Vzhledem k tomuto tak tvrzená majetková škoda nemá příčinnou souvislost s nezákonným rozhodnutím , Anonymizováno, o zamítnutí žádosti RD2. Žalovaná 1 navíc konstatuje, že nárok žalobců je promlčen, neboť jediné nezákonné rozhodnutí orgánu 2. stupně ze dne 11. 11. 2019, č.j. , č. účtu, , bylo zrušeno rozsudkem Městského soudu v Praze dne 1. 7. 2020, č.j. , spisová značka, . Žalobci uplatnili svůj nárok u žalované dne 25. 9. 2023 a žalobu podali až dne 27. 9. 2024, tedy po uplynutí tříleté promlčecí lhůty.

4. Z žádosti o vydání společného územního rozhodnutí a stavebního povolení ze dne 31.7.2017, doplnění podkladů ze dne 8.11.2017, usnesení o vyloučení povolení stavby ze společného řízení ze dne 9.8.2017 , Anonymizováno, , rozhodnutí , adresa, o zamítnutí žádosti o vydání územního řízení na stavbu nazvanou novostavba RD 1 ze dne 14.3.2018, rozhodnutí , Anonymizováno, o zrušení rozhodnutí ze dne 14.3.2018 a vrácení k novému projednání ze dne 16.1.2019, územního rozhodnutí , adresa, ze dne 20.5.2019 a to rozhodnutí o umístění stavby, novostavby má soud za prokázané, že dne 31. 7. 2017 podal žalobce a) žádost u , Anonymizováno, o vydání společného územního rozhodnutí a stavebního povolení na nemovitostech ve vlastnictví žalobců. , Anonymizováno, následně usnesením ze dne 9. 8. 2017 vyloučila řízení o RD1 a řízení o RD2 k samostatným řízením. Rozhodnutím ze dne 14. 3. 2018 pak MČ 16 zamítla žádost o vydání územního řízení na stavbu RD1. Toto rozhodnutí bylo následně orgánem 2. stupně zrušeno a vráceno k novému projednání. Rozhodnutím ze dne 20. 5. 2019 , Anonymizováno, vydala rozhodnutí o umístění stavby RD1.

5. Z rozhodnutí , Anonymizováno, o zamítnutí odvolání proti rozhodnutí o povolení umístění stavby, novostavba RD 1 ze dne 10.10.2019 a stavebního povolení vydaného odborem výstavby , adresa, dne 20.7.2020 ke stavbě nazvané novostavba RD 1 soud zjistil, že , adresa, podala následně odvolání do rozhodnutí , Anonymizováno, dne 20. 5. 2019, které bylo následně orgánem 2. stupně zamítnuto a rozhodnutí , Anonymizováno, potvrzeno. Následně dne 20. 7. 2020 bylo vydáno stavební povolení k RD1.

6. Z rozhodnutí , adresa, ze dne 16.3.2018 o zamítnutí žádosti o vydání rozhodnutí o umístění stavby zvané novostavba RD 2, rozhodnutí , Anonymizováno, ze dne 16.1.2019 o zrušení rozhodnutí stavebního úřadu , adresa, ze dne 16.3.2018, rozhodnutí , adresa, ze dne 20.5.2019 o zamítnutí žádosti o vydání rozhodnutí o umístění stavby RD 2 a rozhodnutí , Anonymizováno, ze dne 21.11.2019 ve věci novostavby RD 2 má soud za prokázané, že , Anonymizováno, dne 16. 3. 2018 zamítla žádost o vydání rozhodnutí o umístění stavby a žalobci se následně proti tomuto rozhodnutí odvolali. Orgán 2. stupně následně toto rozhodnutí zrušil a věc vrátil k novému projednání. Rozhodnutím ze dne 20. 5. 2019 žádost žalobců o vydání rozhodnutí stavby RD2 , Anonymizováno, znovu zamítla. Proti tomuto rozhodnutí podali následně žalobci odvolání, toto odvolání však bylo orgánem 2. stupně rozhodnutím ze dne 21. 11. 2019 zamítnuto.

7. Z rozhodnutí , Anonymizováno, ve věci novostavby RD 2 ze dne 21.10.2020, rozsudku , Anonymizováno, soudu , Anonymizováno, č.j. , spisová značka, ze dne 1.7.2020 a usnesení , Anonymizováno, o zastavení řízení ze dne 9.7.2021 má soud za prokázané, že proti rozhodnutí orgánu 2. stupně ze dne 21. 11. 2019 podali žalobci žalobu k , Anonymizováno, soudu , Anonymizováno, , který rozsudkem ze dne 1. 7. 2020, č.j. , spisová značka, , výše uvedené rozhodnutí zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení. Rozhodnutí ze dne 20. 5. 2019 tak bylo následně orgánem 2. stupně zrušeno a věc byla vrácena k novému projednání. Řízení o RD2 bylo následně usnesením , Anonymizováno, ze dne 9. 7. 2021 zastaveno z důvodu zpětvzetí návrhu.

8. Z územní plánovací informace o podmínkách využívání územní změny, jeho využití ze dne 17.2.2021 a odboru výstavby , adresa, ke stavbě, přístavba sklepa a žádost o územně plánovací informaci adresovaná , adresa, ze dne 28.12.2020 má soud za prokázané, že , Anonymizováno, vydal na žádost žalobců informaci o podmínkách vydání územního rozhodnutí.

9. Z rozhodnutí , Anonymizováno, o odvolání , Anonymizováno, ze dne 4.5.2017 a vyjádření , Anonymizováno, k novostavbám RD 1 a RD 2 na pozemcích v k.ú. , Anonymizováno, ze dne 27.9.2017 má soud za prokázané, že , Anonymizováno, vydal nesouhlasné stanovisko k záměru výstavby RD1 a RD2.

10. Z předžalobní výzvy ze dne 21.9.2023 a vyjádření k žádosti o náhradu škody žalovaného ad 2) ze dne 20.3.2024 s doručenkou z datové schránky má soud za prokázané, že dne 21. 9. 2023 žalobci u žalované 2 uplatnili nárok na náhradu škody. Žalovaná 2 ve vyjádření k žádosti konstatovala, že nejsou splněny zákonné podmínky pro přiznání náhrady majetkové škody.

11. Z vyjádření žalovaného ad 1) k předžalobní výzvě o náhradu škody ze dne 27.2.2024 s doručenkou z datové schránky má soud za prokázané, že žalovaný 1 nárok uplatněný žalobci odmítl.

12. Z obsahu správních spisů , Anonymizováno, a , Anonymizováno, má soud za prokázané, že bylo rozhodnutím orgánu 2. stupně ze dne 4. 12. 2018 změněno závazné stanovisko odboru dopravy ze dne 27. 9. 2017.

13. Z ostatních provedených důkazů soud nezjistil žádné další relevantní skutečnosti pro posouzení věci.

14. V řízení bylo prokázáno, že žalobci dne 31. 7. 2017 podali žádost o vydání společného územního rozhodnutí a stavebního povolení u , Anonymizováno, se záměrem výstavby dvou rodinných domů. Usnesením dne 9. 8. 2017 , Anonymizováno, vyloučila řízení o RD1 a řízení o RD2 k samostatným řízením. V řízení RD1 byla rozhodnutím ze dne 14. 3. 2018 pak , Anonymizováno, zamítnuta žádost o vydání územního řízení na stavbu RD1. Toto rozhodnutí bylo následně orgánem 2. stupně zrušeno a vráceno k novému projednání. V řízení RD1 bylo dne 20. 5. 2019 , Anonymizováno, vydáno rozhodnutí o umístění stavby, které však napadla odvoláním , adresa, , které bylo následně orgánem 2. stupně zamítnuto a rozhodnutí , Anonymizováno, potvrzeno. Následně dne 20. 7. 2020 bylo vydáno stavební povolení k RD1. V řízení RD2 , Anonymizováno, dne 16. 3. 2018 zamítla žádost o vydání rozhodnutí o umístění stavby a žalobci se následně proti tomuto rozhodnutí odvolali. Orgán 2. stupně následně toto rozhodnutí zrušil a věc vrátil k novému projednání. Rozhodnutím ze dne 20. 5. 2019 byla žádost žalobců o vydání rozhodnutí stavby RD2 znovu zamítnuta. Proti tomuto rozhodnutí podali následně žalobci odvolání, toto odvolání však bylo orgánem 2. stupně rozhodnutím ze dne 21. 11. 2019 zamítnuto, proto žalobci následně podali žalobu k , Anonymizováno, soudu v , Anonymizováno, . Rozsudkem ze dne 1. 7. 2020, č.j. , spisová značka, , , Anonymizováno, výše uvedené rozhodnutí zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení. Rozhodnutí pak bylo následně zrušeno orgánem 2. stupně a věc byla vrácena , Anonymizováno, k novému projednání. Řízení o RD2 bylo následně usnesením , Anonymizováno, ze dne 9. 7. 2021 zastaveno z důvodu zpětvzetí návrhu.

15. Na základě zjištěného skutkového stavu soud věc právně posoudil následovně.

16. Podle §13 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem odpovídá stát za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem, přičemž nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle odst. 2 má právo na náhradu škody ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

17. Podle § 31a odst. 1 ZOdpŠk se bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odst. 3 se v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním skutkovým okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

18. Podle § 32 odst. 1 ZOdpŠk nárok na náhradu škody podle tohoto zákona se promlčí za tři roky ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá. Je-li podmínkou pro uplatnění práva na náhradu škody zrušení rozhodnutí, běží promlčecí doba ode dne doručení (oznámení) zrušovacího rozhodnutí. Dle odst. 3 nárok na náhradu nemajetkové újmy podle tohoto zákona se promlčí za 6 měsíců ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě, nejpozději však do deseti let ode dne, kdy nastala právní skutečnost, se kterou je vznik nemajetkové újmy spojen. Vznikla-li nemajetková újma nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, neskončí promlčecí doba dříve než za 6 měsíců od skončení řízení, v němž k tomuto nesprávnému úřednímu postupu došlo.

19. Žalobci spatřovali nesprávný úřední postup v procesních postupech správních orgánů, a to především v rozdělení společného řízení do dvou samostatných řízení. Konkrétní nesprávný úřední postup či nezákonné rozhodnutí však žalobci v řízení nijak netvrdili. Žalobci se domáhali náhrady škody v celkové výši 3 853 709 Kč, která jim měla vzniknout nesprávným úředním postupem, avšak není zřejmé, který konkrétní nesprávný úřední postup měl za následek žalobou uplatněnou škodu a jaká je tak mezi nimi příčinná souvislost. Nebylo tak ani zřejmé, za jakou část škody dle žalobců zodpovídá, která žalovaná. Celá žaloba je tak neprojednatelná a zmatečná, a přestože žalobci byli soudem vyzváni k odstranění jejích nedostatků usnesením ze dne 1.7.2025, čj. , spisová značka, , neučinili tak. Pokud soud sám rozklíčoval předmětná správní řízení, pak se ale soud musel ztotožnit s námitkou promlčení uplatněnou žalovanou 1, neboť má za to, že žaloba byla podána opožděně. V řízení bylo prokázáno, že jediným nezákonným rozhodnutím, které bylo v předcházejících správních řízeních jako pravomocné zrušeno, a na které tak lze aplikovat ZOdpŠk, je rozhodnutí orgánu 2. stupně ze dne 11. 11. 2019, č.j. , č. účtu, , které bylo zrušeno rozsudkem , Anonymizováno, soudu , Anonymizováno, ze dne 1. 7. 2020, č.j. , spisová značka, . Doručením rozsudku se tak žalobci dozvěděli o nároku na náhradu škody, kdy pravomocně toto řízení bylo skončeno 2. 7. 2020. Žalobci však svůj nárok u žalované 1 uplatnili až dne 25. 9. 2023, tedy téměř 3 měsíce po 3 roční promlčecí době. Dne 27. 2. 2024 konstatovala žalovaná 1, že žalobci nesplňují zákonné podmínky pro přiznání náhrady škody. Žalobci následně dne 27. 9. 2024 podali žalobu, tedy 7 měsíců po zjištění této skutečnosti, nikoli 6 měsíců v souladu s § 32 odst. 3 ZOdpŠk. Nárok vůči žalované 1 je tak promlčen. Co se týče nároku žalobců uplatněných vůči žalované 2 nebyla v řízení nijak prokázána pasivní věcná legitimace této žalované. Žalovaná 2 ve správním řízení vydala závazné stanovisko, které však není nezákonným rozhodnutím ve smyslu ZOdpŠk. Dle rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 4 As 42/2014-69, ze dne 23. 5. 2014: „Zatímco tedy vydaná závazná stanoviska nejsou ve smyslu závěru rozšířeného senátu zdejšího soudu rozhodnutími, rozhodnutí vydaná v přezkumném řízení rušící nebo měnící závazná stanoviska jsou rozhodnutími vydanými ve správním řízení (srovnej výše). Taková rozhodnutí pak mají vliv na právní sféru toho, kdo měl na vydání přezkoumávaného závazného stanoviska zájem nebo dal k jeho vydání podnět, a proto podléhají soudnímu přezkumu“ nemůže být závazné stanovisko nezákonným rozhodnutím. Po zhodnocení provedených důkazů jednotlivě i ve vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že k nesprávnému úřednímu postupu nedošlo, a žalobci tak ani nevznikla nemajetková újma, v úvahu přicházející nároky plynoucí ze zrušení pravomocného rozhodnutí správního orgánu pro nezákonnost jsou již promlčeny. Z uvedených důvodů soud žalobu zamítl v celém rozsahu.

20. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalované 1 a žalované 2, jež byly v řízení zcela úspěšné, každé nárok na náhradu nákladů řízení v částce 900 Kč. Tyto náklady sestávají z nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 300 Kč představující Kč za každý ze tří úkonů (písemné podání nebo návrh ve věci samé, příprava účastni na jednání, účast na jednání dne 7. 11. 2025) dle § 1 odst. 3 a),b),c) uvedené vyhlášky.