20 C 368/2024

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Helenou Gregorovou ve věci žalobce: tituly před jménem Jméno žalobce, narozen Datum narození žalobce, bytem Adresa žalobce zastoupen tituly před jménem Jméno advokátky, advokátkou se sídlem adresa žalovaný: Jméno žalované-Orgán veřejné moci, se sídlem Adresa žalované, o zaplacení 140 000 Kč s přísl.

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 90 542,10 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z této částky od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se zamítá ohledně částky 49 457,90 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 12,75 % ročně od datum do zaplacení.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 47 944 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobce.

1. Žalobce se domáhal po žalované zaplacení částky 140 000 Kč s přísl. jako přiměřeného zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu, která mu byla způsobena při výkonu veřejné moci nesprávným úředním postupem ve věci stavebního řízení podle zák. č. 82/1998 Sb., neboť stát porušil svou zákonnou povinnost učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě, popř. ve lhůtě přiměřené. Tato škoda mu vznikl v řízení o dodatečné povolení stavby nazvané „Stavební úpravy RD adresa; nástavba, přístavba a stavební úpravy RD adresa“ na pozemcích st.p.č. hodnota a p.č. č.p. v k.ú. název kat. ú., vedeného u Městského úřadu adresa, stavebního úřadu pod sp. zn. spisová značka, které bylo skončeno rozhodnutím o dodatečném povolení stavby MÚ adresa, které nabylo právní moci dne datum. Žalobce splnil podmínku uplatnění nároku u žalované, a to žádostí ze dne datum v zákonem stanovené lhůtě. Žalobce se žádostí ze dne datum domáhal u MÚ adresa-stavebního úřadu-dodatečného povolení stavby specifikované shora, které skončilo dne datum a trvalo tedy 7 let a 13 dnů. V průběhu řízení bylo čtyřikrát rozhodnuto o dodatečném povolení stavby, avšak toto rozhodnutí nadřízený orgán třikrát zrušil. Předmětem řízení byly stavební úpravy, nástavba a přístavba rodinného domu v malé obci adresa, které nijak zásadně nezasáhly do půdorysu stavby, nešlo o stavbu jakkoliv složitou či významnou z pohledu její velikosti či umístění v obci. Délka stavebního řízení tak zcela neodpovídala skutkové a právní složitosti řízení a svojí délkou se naopak zcela vymykala obvyklé délce stavebního řízení u obdobných staveb. V obdobných případech se nemajetková újma neprokazuje, má se za to, že vzniká samotným porušením základních práv a svobod a specificky v případech nepřiměřených délek řízení se jen zcela výjimečně nepřiznává zadostiučinění v penězích, z čehož vychází i judikatura Evropského soudu pro lidská práva a ÚS ČR (např. sp.zn. II. ÚS 570/20). Uvedenou věc lze rovněž podřadit i pod čl. 6 odst. 1 věta první Úmluvy na ochranu lidských práv a základních svobod (viz také např. rozhodnutí NS ČR sp.zn. 30 Cdo 344/2014). K porušení práva na přiměřenou délku řízení dochází i tehdy, jestliže řízení trvá nepřiměřeně dlouhou dobu, a to bez ohledu na to, zda v daném případě byly zaznamenány průtahy ze strany příslušného orgánu. Za účelem posouzení přiměřenosti délky stavebního řízení lze odkázat na tiskovou zprávu právnická osoba ze dne 20.2.2024 (viz webová stránka), která přestavila výzkum ohledně průměrného trvání stavebního řízení v ČR, která v tomto případě by činila cca 6 měsíců až jeden rok. I v činnosti správních orgánů docházelo k opakovaným průtahům, kdy nebyly dodržovány lhůty stanovené pro vydání rozhodnutí, která dle správního řádu činí 30 dnů, ve složitých případech 60 dnů ode dne zahájení řízení a nekvalitnímu postupu, kdy byla vytýkána např. nepřezkoumatelnost odůvodnění rozhodnutí. Co se týká výše požadované částky ve smyslu § 31a odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb. pak je třeba zohlednit, že žalobce má v místě stavby své trvalé bydliště, když jej užívá při svých pobytech v ČR (žalobce dlouhodobě pracuje v zahraničí). Z důvodů dlouhou dobu trvajícího řízení byl žalobce nucen po dobu déle, než 7 let pobývat v rozestavěném domě, kde má k dispozici pouze prostory o výměře 30 m2, dispozičně sestávající z 1 pokoje o výměře 20 m2, předsíně s WC, sprchou a malou kuchyňkou. Rozestavěnou nemovitost nelze rovněž dostatečným způsobem zajistit proti krádeži a vandalismu, žalobce je nucen vynakládat výdaje na zabezpečení stavby, v současné době bude muset žalobce vynaložit vyšší náklady na dostavbu, než by tomu bylo v případě, kdyby k nesprávnému úřednímu postupu nedošlo. Žalobce v průběhu řízení také musel neustále předkládat další požadované doklady, které musel opakovaně měnit, doplňovat či předkládat nové v důsledku změn v legislativě, na což musel opakovaně vynakládat finanční prostředky, újma žalobce spočívá i ve ztrátě času a důvěry v orgány veřejné moci. Žalobce naopak nijak nepřispěl k průtahům v řízení. Svoji újmu tedy žalobce považuje za vysokou. V souladu se stanoviskem sp. zn. Cpjn 206/2010 dospěl NS ČR k výši přiměřeného zadostiučinění v rozmezí 15 000 – 20 000 Kč za jeden rok řízení při zohlednění, že řízení nějakou dobu trvá. S ohledem na extrémní délku tohoto řízení žalobce má za to, že by se měla horní hranice pohybovat při maximální hranici stanovené v příslušném Stanovisku a měla by se krátit za dobu prvních dvou let trvání řízení. Žalovanou částku tak žalobce považuje za přiměřenou jemu vzniklé újmě a všem zákonným hlediskům. V průběhu řízení žalobce rozšířil žalobu ještě o zákonný úrok z prodlení z žalované částky, neboť se žalovaná dostala s plněním do prodlení.

2. Žalovaná nesouhlasila s žalobou a navrhla její zamítnutí. Uvedla, že žalobce skutečně dne datum předběžně uplatnil nárok na kompenzaci imateriální újmy v penězích z důvodu nepřiměřené délky předmětného správního řízení a žalovaná také konstatovala porušení jeho práva na projednání věci v přiměřené lhůtě, za což se omluvila. Uvedla dále, že žalobce svou žádost o dodatečné povolení stavby podal jako reakci na rozhodnutí „o odstranění stavby prováděné bez rozhodnutí“ vydané dne datum stavebním úřadem, neboť bylo zjištěno, že žalobce provádí stavební úpravy v rozporu s vydanému rozhodnutím stavebního úřadu ze dne datum a ověřenou dokumentací. Následně vyzval stavebníka k bezodkladnému zastavení prací a jejímu zabezpečení tak, aby nedocházelo k poškození sousední nemovitosti. Na základě této žádosti bylo řízení o odstranění stavby přerušeno do doby pravomocného dodatečného povolení stavby. Žádost žalobce však neobsahovala požadované náležitosti, a tak stavební úřad vyzval žalobce k jeho doplnění ve stanovené lhůtě. Žalobce však požadoval prodloužení určené lhůty, čemuž stavební úřad vyhověl. Dále stavební úřad vyhověl žádosti žalobce o posunutí termínu jednání o cca 1 měsíc z důvodu jeho nepřítomnosti v ČR. Rozhodnutím ze dne datum stavební úřad stavbu dodatečně povolil. Proti tomuto rozhodnutí však podali společné odvolání tituly před jménem jméno FO a jméno FO. Uvedené rozhodnutí bylo zrušeno a spisový materiál by vrácen úřadu prvního stupně dne datum. Žalobce byl následně vyzván k odstranění nedostatků žádosti o dodatečné povolení stavby a předložení doplněné dokumentace stavby do datum a řízení zároveň přerušil. Stavební úřad obdržel zčásti doplněnou dokumentaci dne datum a dále se pokračoval v řízení. Termín ústního jednání byl stanoven na den datum, když tento termín byl na opakované žádosti žalobce (pobyt v zahraničí, zdravotní důvody) přesunut až na datum a dále požádal žalobce dne datum o prodloužení všech na jednání stanovených lhůt, čemuž stavební úřad vyhověl přípisem ze dne datum. Dne datum požádal žalobce o přerušení řízení do datum. Stavební úřad vyzval žalobce o předložení všech dokladů, které mu předložit uložil, stavební úřad je obdržel až datum. Dále obdržel stavební úřad žádost žalobce o prodloužení lhůty k vyjádření se k podkladům do datum a žádosti bylo vyhověno. Dne datum stavební úřad svým rozhodnutím stavbu opětovně dodatečně povolil a na základě odvolání dalších účastníků bylo toto rozhodnutí dne datum zrušeno a věc vrácena k dalšímu projednání. Stavební úřad opět v souladu s právním názorem nadřízeného orgánu vyzval žalobce k odstranění vad žádosti a řízení zároveň přerušil do datum. Dne datum obdržel žádost žalobce o prodloužení lhůty do datum a stavební úřad jí vyhověl. Stavební však doložil doklady až datum, následně bylo v řízení pokračováno. Jednání bylo ve věci nařízeno na den datum. Dne datum žalobce požádal o odložení termínu na neurčito z důvodu epidemiologické situace a nouzového stavu. Žádost však stavební úřad neakceptoval a upozornil žalobce, že má možnost si stanovit zástupce, pokud se nemůže účastnit osobně. Po opakovaných žádostech žalobce o posunutí termínů prohlídek, se termín posunul na datum. Po předložení dokladů žalobcem stavební úřad rozhodnutím ze dne datum opětovně povolil dodatečně stavbu. Po podání odvolání ostatních účastníků žalobce opět dne datum požádal o prodloužení lhůty k doplnění svého vyjádření k odvolání. Stavební úřad mu lhůtu prodloužil o 10 dnů. Krajský úřad uvedené rozhodnutí dne datum opět zrušil a vrátil věc k novému projednání. Dne datum vyzval stavební úřad stavebníka k odstranění nedostatků v podkladech pro rozhodnutí a v projektové dokumentaci do datum a řízení přerušil. Stavební úřad obdržel požadované doklady až datum a v řízení bylo pokračováno. Po dalším řízení stavební úřad rozhodnutím ze dne datum předmětnou stavbu opětovně dodatečně povolil. Proti rozhodnutí opět bylo účastníky podáno odvolání, které však odvolací orgán rozhodnutím ze dne datum potvrdil a odvolání zamítl. Žalovaná má za to, že žalobcem uvedené důvody, které konstatují vysokou závažnost příslušné nemajetkové újmy, která mu vznikla, nejsou relevantní, žalobce žalovanou částku ani v žalobě nevyčísluje ve smyslu zákonných kritérií. Uvedený případ ani nevyhověl testu NS, který stanovil v rozsudku čj. 30 Cdo 344/2014-149, takže žalovaná má za to, že na něj nelze aplikovat čl. 6 odst. 1 Úmluvy a Stanoviska, takže se neuplatní ani vyvratitelná domněnka vzniku újmy na straně žalobce, který je tak povinen prokázat jak vznik újmy, tak příčinnou souvislost mezi újmou a nepřiměřenou délkou řízení. Smyslem poskytnutí zadostiučinění je kompenzace stavu nejistoty, který může účastník řízení pociťovat, přičemž přiměřenost délky řízení není dána subjektivním náhledem účastníka řízení. Nepřiměřeně dlouhým řízením je řízení, k jehož délce převažujícím způsobem přispělo nedodržování procesních pravidel ze strany orgánu veřejné moci. Celková doba tohoto řízení sice nebyla ideální, nicméně řízení probíhalo v několika stupních správních orgánů, byla vydána řada rozhodnutí a do řízení vstoupila mimořádná událost, a to vyhlášení nouzového stavu v důsledku epidemie nemoci Covid od března 2020. S tím souvisely i opakované žádosti žalobce o prodloužení různých lhůt k doplnění podkladů a termínů jednání, na délku řízení měla vliv i změna legislativy, věc tedy byla mimořádně složitá. Nedostatky v předložené žalobcově dokumentaci pak vedly k nutnosti je odstranit, opakované žádosti žalobce (celkem 12) o prodloužení lhůt celkem o 492 dnů a 2x na neurčito pak měly za následek prodloužení řízení dle odhadů žalované o cca 293 dnů v důsledku vyhovění žádostem žalobce. Délka řízení tak byla do značné míry způsobena samotným stavebníkem-žalobcem, který jednak nepodal bezvadnou žádost o dodatečné povolení stavby, prováděl v dokumentaci různé změny, na které orgány musely reagovat a nepředložil všechny potřebné doklady. V rámci svých žádostí o přerušení řízení na neurčito žalobce dokonce argumentoval tím, že „stavba je zakonzervována“ a nehrozí tak žádné nebezpečí z prodlení. Žalobce také nikdy nevyužil možnosti požádat o opatření proti nečinnosti správního orgánu. Pokud tedy došlo k dílčím průtahům správních orgánů, je třeba je posoudit jen k tíži žalobce. V daném případě se ani nejedná o případ, který je možné zařadit do skupiny vytipované NS, která zahrnuje řízení, jimž je třeba věnovat zvláštní pozornost, tj. řízení s nejvyšším významem pro účastníka (např. trestní řízení, ochrana osobnosti, rodinněprávní vztahy, věci osobního stavu, pracovněprávní spory, o plnění ze strany státu, vyšší věk poškozeného nebo jeho špatný zdravotní stav). Při posuzování přiměřenosti délky řízení nelze však vycházet pouze z nějaké abstraktní předem dané délky, ale je třeba přihlížet ke konkrétním okolnostem daného případu dle zákonných kritérií. Stavební úřad postupoval ve lhůtách přiměřených okolnostem, ze strany nadřízených orgánů nebyla přijata žádná opatření k odstranění nečinnosti. Rovněž Krajský úřad jednal v zákonných lhůtách a z jeho strany k nežádoucím průtahům nedošlo. Žalobcem odkazovaná tisková zpráva právnická osoba se nevztahuje k danému případu, věnuje se problematice vydání stavebního povolení, nikoliv vydání dodatečného stavebního povolení stavby, když se jedná o možnost legalizace stavby provedené stavebníkem v rozporu se zákonem nikoliv řízení týkající se povolení stavby vlastníka, který postupoval v souladu se zákonem. Je třeba zohlednit složitost řízení, kdy jeho délka záleží rovněž na počtu instancí, které se do řízení zapojují. Co se týká peněžité kompenzace újmy nemateriální újmy, pak legislativa ji postavila v zásadě jako subsidiární způsob reparace nestupující tehdy, není-li možno vzniklou nemajetkovou újmu nahradit jinak. Žalovaná má za to, že žalobce neprokazuje vznik nároku na peněžitou reparaci a má za to, že omluva je postačující, proto navrhla žalobu zamítnout.

3. Žalobce v replice odmítl tvrzení žalovaného, že by uvedenu stavbu prováděl v rozporu se stavebními předpisy a povolením. Při podání žádosti o dodatečné povolení stavby byl v časové tísni, neboť mu bylo uloženo odstranění stavby, proto i nebrojil proti rozhodnutí o odstranění stavby. Všechny své kroky následně prováděl v souladu s pokyny stavebního úřadu. Popřel tvrzení žalované, že uvedené řízení nespadá pod čl. 6 odst. 1 věta první Úmluvy, neboť splňuje pro toto podřazení veškerá kritéria (viz rozhodnutí NS sp.zn. 30 Cdo 344/2014, rozhodnutí I. ÚS 2330/2016, rozhodnutí NS sp.r zn. 30 Cdo 3246/2017) a žalobce tak nemusí vznik nemajetkové újmy v důsledku nepřiměřené délky řízení prokazovat a pokud trvá řízení nepřiměřeně dlouho, k jeho porušení práva došlo bez ohledu na to, zda byly zaznamenány průtahy ze strany příslušného orgánu. Dle platné judikatury je třeba do celkové doby řízení zásadně započítávat i dobu, po níž bylo řízení přerušeno (NS sp. zn. 30 Cdo 4761/2009), žalovaná sama uznala, že celková doba řízení byla nepřiměřená. Řízen o dodatečné povolení stavby se použijí ustanovení stavebního zákona upravující povolení staveb, proto v tomto směru není mezi oběma řízeními rozdíl. V důsledku vydávání rozhodnutí v rozporu se zákonem ze strany stavebního úřadu došlo k nepřiměřené délce řízení, neboť rezignoval na svou základní povinnost, kterou je posoudit úplnost náležitostí a podkladů žádostí, kterými se na ně osoby obracejí. Je povinen spolehlivě a úplně zjistit skutkový stav věci nutný pro rozhodnutí ve věci (viz např. rozhodnutí NSS sp. zn. 8 As 41/2014). Stavební úřad tedy postupoval nezákonně, pokud toto nečinil a v důsledku jeho postupu došlo k průtahům v řízení se všemi následky a žalovaná tak nemůže tento stav přičítat na vrub žalobce. Popřela rovněž tvrzení žalované, že se jednalo o složité řízení, neboť skutečnost, že řízení probíhala v několika instancích, a to několikrát lze přičíst k tíži žalované. Nutnost upravovat potřebné doklady ze strany žalobce tak jde opět k tíži žalované, neboť byla vynucena změnami nastalými v průběhu řízení. Co se týká argumentů žalované ve spojitosti s pandemií a možností zvolit si zástupce, pak uvedl, že má právo se všech úkonů účastnit osobně a zvolit si zástupce je jeho právem, nikoliv povinností. Žalobce rovněž řádně uvedl argumenty prokazující význam předmětu řízení. Dále zdůraznil, že nepřiměřená délka uvedeného řízení měl nepříznivý dopad do jeho majetkové sféry, jak již popsal, navíc, pokud by řízení skončilo v přiměřené době, mohl stavbu dokončit a např. ji rovněž pronajímat, výkon jeho vlastnického práva byl dlouhodobě omezen. Žalobce nemovitost nemůže užívat, zpeněžit ji či pronajmout, jde o nemovitou věc, tedy o věc nemalé hodnoty. Popřel rovněž úvahy žalobce o prioritě jiných forem zadostiučinění, než formy peněžité v kontextu s judikaturou ESLP a ústavního soudu, která nepeněžitou satisfakci přisuzuje pouze k případům s nepatrným významem pro poškozeného. Dále poukázal na to, že příslušný stavební úřad postupuje nezákonně i v jiných případech (viz např. rozhodnutí KS v adresa čj. číslo jednací).

4. Žalovaná v duplice uvedla, že žalobce neuvedl ani v doplňujícím vyjádření žádné nové relevantní argumenty, které by zpochybnili argumentaci žalované, odmítla jeho tvrzení, že by správní orgány postupovaly jakkoliv nezákonně či zaujatě vůči jeho osobě, žalobce nikdy neuplatnil jakoukoliv námitku podjatosti kohokoliv. Co se týká zásahu délky řízení do majetkové sféry žalobce, pak žalobce si musel být vědom nákladů spojených s uvedenou stavbou a řízením (náklady na projektovou dokumentaci, právní zastoupení atd.), argument o možnosti nemovitosti pronajímat je pouze spekulací a nepodloženou domněnkou. Setrvala na svém stanovisku, že význam řízení pro žalobce nebyl takový, aby odůvodňoval přiznání majetkové satisfakce v penězích. Postup stavebního úřadu v jiných řízeních označil pro posouzení této věci za naprosto irelevantní.

5. Z provedených důkazů soud zjistil tento skutkový stav:

6. Z žádosti o poskytnutí přiměřeného zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu ze dne datum, z potvrzení o přijetí žádosti ze dne datum, z odpovědi žalované na tuto žádost ze dne datum a z nesporných tvrzení účastníků soud zjistil, že uvedeným podáním žalobce uplatnil u žalované uvedeného dne nárok na zadostiučinění v penězích v částce 140 000 Kč. Žádosti vyhověno nebylo, byla pouze poskytnuta omluva. Žaloba v této věci byla podána dne datum.

7. Z obsahu spisu Stavebního úřadu adresa sp.zn. spisová značka bylo zjištěno, že dne datum žalobce jako stavebník podal žádost o dodatečné povolení stavby nazvané „Stavební úpravy RD adresa; nástavba, přístavba a stavební úpravy RD adresa“ na pozemcích st.p.č. č. parc. a p.č. č. parc. v k.ú. název kat. ú. (dále jen Stavba), dne datum mu byla zaslána výzva stavebního úřadu k doplnění podkladů, dne datum bylo vydáno usnesení SÚ o přerušení řízení o odstranění Stavby do datum, dne datum podal žalobce jako stavebník žádost o prodloužení lhůty k doplnění podkladů, dne datum byla žalobci zaslána výzva SÚ k doplnění podkladů, dne datum bylo vydáno usnesení SÚ o přerušení řízení do datum, dne datum a dne datum bylo učiněno doplnění podkladů žalobcem, dne datum oznámil SÚ pokračování v řízení a vydal pozvání k ústnímu jednání na Stavbě, dne datum požádal právní zástupce žalobce o posun termínu jednání, dne datum bylo vydáno oznámení SÚ o pokračování v řízení a pozval účastníky k ústnímu jednání na Stavbě, dne datum proběhlo ústní jednání na Stavbě, dne datum učinil žalobce sdělení, dne datum vydal SÚ odpověď ke sdělení žalobce jako Stavebníka z datum, dne datum bylo učiněno sdělení žalobce, dne datum žalobce podal žádost o sdělení ohledně ručně psaných poznámek, dne datum SÚ vydal rozhodnutí o dodatečném povolení Stavby, dne datum podal tituly před jménem jméno FO odvolání účastníka řízení proti usnesení o dodatečném povolení Stavby, dne datum SÚ učinil výzvu žalobci jako stavebníkovi, dne datum vydal Krajský úřad adresa rozhodnutí o odvolání proti rozhodnutí SÚ o dodatečném povolení Stavby a rozhodl tak, že rozhodnutí bylo zrušeno a vráceno SÚ k novému projednání s tím, že SÚ pochybil, pokud ve výroku rozhodnutí řádně nespecifikoval ve výroku rozhodnutí, k jekému konkrétnímu komerčnímu účelu a v jakém rozsahu je část rodinného domu určena, dale se řádně nevypořádal s námitkami uplatněnými v řízení odvolatelem a dokazování nebylo úplné, rozhodnutí SÚ je velmi strohé a celkově nepřezkoumatelné a že SÚ dostatečně neodůvodnil způsob stanovení okruhu účastníků řízení, dne datum zaslal žalobce SÚ přípis, dne datum byl SÚ vydáno usnesení o přerušení řízení o dodatečném povolení Stavby s výzvou žalobci jako stavebníkovi k odstranění nedostatků v podkladech pro rozhodnutí, dne datum žalobce zaslal doplnění projektové dokumentace – aktualizaci technické zprávy, dne datum doložil projektovou dokumentaci, dne datum bylo vydáno oznámení SÚ o pokračování v řízení o dodatečném povolení Stavby a bylo nařízeno jednání spojené s ohledáním na datum. Po komunikaci s účastníky řízení byl konečný termín ústního jednání stanoven na den datum. Dne datum proběhlo ústní jednání s ohledáním Stavby a žalobci bylo uloženo doložení podkladů ve lhůtě do datum, nebyl mu zaslán protokol, a proto dne datum podal žádost o jeho zaslání, dne datum žalobce požádal o prodloužení lhůty stanovené dne datum na kontrolní prohlídce Stavby tak, aby začala běžet po doručení protokolu o kontrolní prohlídce žalobci, dne datum byl žalobci zaslání protokolu z ústního jednání konaného dne datum a dne datum mu byl doručen, žalobce dne datum podal doplnění vyjádření k ústnímu jednání dne datum, dne datum stavební úřad vydal sdělení o prodloužení lhůty o dobu mezi datem konání kontrolní prohlídky a datem doručení protokolu z kontrolní prohlídky, dne datum podal žalobce oznámení s žádostí o potvrzení, že již doložil požadované podklady, dne datum vydal SÚ sdělení, že doplnění projektové dokumentace nebylo dosud doloženo, dne datum požádal žalobce o sdělení, jaké konkrétní podklady chybí pro rozhodnutí ve věci, dne datum byl žalobce vyzván k doložení podkladů, dne datum žalobce předložil SÚ doplnění projektové dokumentace – technickou zprávu, dne datum SÚ vydal výzvu k nahlédnutí do kompletních podkladů před vydáním rozhodnutí, dne datum byl sepsán protokol o nahlédnutí do spisu účastníkem řízení tituly před jménem jméno FO, dne datum byla SÚ vydána výzva k seznámení se s podklady k rozhodnutí, dne datum bylo podáno vyjádření žalobce k podkladům rozhodnutí, dne datum vydal SÚ rozhodnutí o dodatečném povolení Stavby, dne datum bylo podáno odvolání účastníků řízení proti rozhodnutí SÚ o dodatečném povolení Stavby, dne datum bylo vydáno vyrozumění SÚ o podaném odvolání, dne datum žalobce podal vyjádření k odvolání účastníků řízení, dne datum podal návrh na opravu chyby v psaní v rozhodnutí SÚ o dodatečném povolení Stavby a vyjádření, dne datum rozhodl KÚ o odvolání proti rozhodnutí SÚ o dodatečném povolení Stavby tak, že bylo zrušeno a vráceno SÚ k novému projednání. Odvolací orgán opětovně vytkl SÚ nedostatky v rozhodnutí, označil ho za nezákonné z důvodu mnoha pochybení SÚ. Dne datum SÚ vydal výzvu k doplnění podkladů a usnesení o přerušení řízení, dne datum žalobce podal žádost o prodloužení lhůty k doložení podkladů z důvodů nouzového stavu, dne datum SÚ vyhověl této žádosti. Dne datum žalobce opětovně požádal o prodloužení lhůty k doložení podkladů z důvodů nouzového stavu a dne datum SÚ tuto žádost zamítl. Dne datum doplnil žalobce projektovou dokumentaci a dne datum podal vyjádření k rozhodnutí KÚ a doplnil podklady týkající se parkování. Dne datum oznámil SÚ pokračování v řízení o dodatečném povolení Stavby a pozval účastníky k ústnímu jednání, Dne datum podal žalobce žádost o odložení termínu kontrolní prohlídky z důvodu epidemiologické situace a dne datum byla tato žádost SÚ zamítnuta. Dne datum žalobce podal tuto žádost opakovaně z důvodu epidemiologické situace a dne datum doplnil podklady. Dne datum byla SÚ opakovaně zamítnuta žádosti o odložení termínu kontrolní prohlídky. Dne datum proběhla kontrolní prohlídka Stavby, dne datum byla vydána výzva SÚ – pozvánka na kontrolní prohlídku Stavby, dne datum žalobce podal vyjádření k námitkám účastníků řízení a dne datum žádost o odložení termínu kontrolní prohlídky Stavby z důvodu epidemiologické situace. Dne datum proběhla kontrolní prohlídka Stavby, dne datum se žalobce vyjádřil k námitkám účastníků řízení a doplnil podklady – výkres právnická osoba. Dne datum vydal SÚ sdělení – výzvu k seznámení se s podklady k rozhodnutí, dne datum žalobce doplněnil podklady týkající se parkování. Dne datum vydal stavební úřad další rozhodnutí SÚ o dodatečném povolení Stavby a dne datum bylo podáno odvolání účastníků řízení proti tomuto rozhodnutí, které bylo dne datum doplněno. Dne datum se žalobce k tomuto odvolání vyjádřil, což doplnil dne datum. Dne datum vydal KÚ jako odvolací organ vyrozumění účastníkům odvolacího řízení a dne datum vydal sdělení účastníkům řízení o možnosti vyjádřit se k podkladům rozhodnutí. Žalobce se dne datum vyjádřil k podkladům rozhodnutí. Dne datum rozhodl KÚ o odvolání proti rozhodnutí SÚ o dodatečném povolení Stavby, které bylo opětovně zrušeno a vráceno SÚ k novému projednání s tím, že bylo vydáno v rozporu s právními předpisy a pro nezákonnost bylo zrušeno. Dne datum zaslal žalobce doložení listin a dne datum SÚ zaslal výzvu k doplnění podkladů, a rovněž vyhlášil usnesení o přerušení řízení. Dne datum žalobce doložil listin, dne datum oznámil SÚ pokračování řízení o dodatečném povolení Stavby a pozval účastníky k ústnímu jednání, přičemž dne datum proběhla kontrolní prohlídka Stavby. Dne datum bylo podáno vyjádření žalobce k námitkám účastníka řízení, dne datum vyzval SÚ k seznámení se s podklady k rozhodnutí. Dne datum bylo vydáno rozhodnutí SÚ o dodatečném povolení Stavby, do kterého se dne datum opětovně účastníci řízení odvolali s doplněním odvolání ze dne datum. Dne datum se žalobce k tomuto odvolání vyjádřil. Dne datum KÚ rozhodl o odvolání proti rozhodnutí SÚ o dodatečném povolení Stavby a tímto rozhodnutím bylo rozhodnutí SÚ o povolení stavby potvrzeno, přičemž dne datum bylo rozhodnutí o odvolání doručeno, dne datum rozhodnutí nabylo právní moci a tímto dnem bylo řízení pravomocně skončeno. Dále ze spisového materiálu vyplynulo, že žalobce žádal opakovaně stavební úřad o prodloužení termínů, a to dne datum pod č. j. číslo jednací – prodloužení o 2 měsíce (61dnů), dne datum pod č. j. číslo jednací- prodloužení o 33 dnů, dne datum pod č. j. číslo jednací – prodloužení o 10 dnů, dne datum pod č. j. číslo jednací – žádost o prodloužení o 10 - 13 dnů, dne datum pod č. j. číslo jednací – žádost žalobce o prodloužení lhůty do datum, tj. 175 dnů-SÚ žádosti nevyhověl a požádal žalobce o bezodkladné doložení podkladů, dne datum pod č. j. číslo jednací – žádost o prodloužení původní 4měsíční lhůty o dobu trvání nouzového stavu – stavební úřad lhůtu prodloužil do datum, tj. o 32 dnů, dne datum pod č. j. číslo jednací – žádost o odložení termínu kontrolní prohlídky na neurčito –stavební úřad žádost zamítl, mj. z důvodu neúměrného prodlužování řízení a žalobce byl poučen o možnosti vyslat na kontrolní prohlídku svého zástupce. Dne datum žalobce v žádosti o odložení termínu kontrolní prohlídky, mj. podotýká, že v případě jeho stavby nehrozí žádné nebezpečí z prodlení, neboť stavba je v současné době „zakonzervována“, žádosti stavební úřad nevyhověl a potvrdil původní termín kontrolní prohlídky a žalobce byl opět poučen o možnosti vyslat na kontrolní prohlídku svého zástupce, dne datum pod č. j. číslo jednací – žádost o odložení termínu kontrolní prohlídky bez konkrétního termínu (žalobce zde mj. opět podotýká, že stavba je zakonzervována a neprobíhají na ní žádné stavební práce). Stavební úřad žádosti žalobce a stanovil nový termín kontrolní prohlídky na datum, tj. posunul termín o 112 dnů. Stavební úřad obdržel tedy celkem 12 žádostí žalobce o prodloužení lhůt k doplnění podkladů nebo posunutí termínu kontrolní prohlídky o celkem 492 dnů + 2x na neurčito. Vyhověl osmi žádostem žalobce a prodloužil tak dobu řízení o celkem 293 dnů.

8. Provedené důkazy hodnotil soud jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti a má za to, že tyto plně prokazují shora zjištěný skutkový stav, který ani nebyl účastníky zpochybněn, jednalo se především o právní posouzení nároku žalobce.

9. Zjištěný skutkový stav po té soud právně posoudil následovně:

10. Podle § 1 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb. o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, ve znění pozdějších předpisů stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

11. Podle § 5 zák. č. 82/1998 Sb. stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanskému soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, nebo nesprávným úředním postupem.

12. Podle § 13 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb. odpovídá stát za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem, přičemž nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

13. Podle § 3 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb. o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci stát odpovídá za škodu, kterou způsobily: a) státní orgány, b) právnické a fyzické osoby při výkonu státní správy, která jim byla svěřena zákonem nebo na základě zákona, c) orgány územních samosprávných celků, pokud ke škodě došlo při výkonu státní správy, který na ně byl přenesen zákonem nebo na základě zákona.

14. Podle § 31a odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb. se bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, postupuje podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou újmu. Podle odst. 2 uvedeného zákonného ustanovení se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění s přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odst. 3 téhož zák. ust. v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k celkové délce řízení, složitosti řízení, jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, postupu orgánu veřejné moci během řízení a významu předmětu řízení pro poškozeného.

15. Soud se především ztotožnil s argumentací žalobce, že jeho nárok na náhradu nemajetkové újmy jím požadovaný má povahu majetkového nároku soukromoprávní povahy, na nějž dopadá č. 6 odst. 1 Evropské úmluvy o lidských právech a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, stejně tak jako stanoviska NS sp. zn. Cpjn 206/2010, neboť jde o nárok spojený se správním řízením, v němž se jednalo o spor o právo nebo závazek, který je opravdový a vážný a jehož rozhodnutí má přímý vliv na existenci, rozsah nebo způsob výkonu daného práva nebo závazku v jeho poměrech, toto právo nebo závazek má základ ve vnitrostátním právu a jedná se o právo soukromoprávní povahy, neboť právo stavby a úpravy vlastní nemovitosti je výkonem vlastnického práva a práv s ním souvisejících (viz rozhodnutí I. ÚS 2330/2016 a rozhodnutí NS ČR sp. zn. 30 Cdo 3246/2017). Žalobce tak nemusel v řízení prokazovat vznik nemajetkové újmy v důsledku nepřiměřené délky řízení, neboť vznikla již samotným porušením základních práva a svobod žalobce, mezi které patří i právo na projednání nároku v přiměřené lhůtě.

16. Podle § 14 odst. 3 zák. č. 82/1998 Sb. je uplatnění nároku na náhradu škody podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

17. Podle § 15 odst. 2 zák.č. 82/1998 Sb. se může poškozený domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

18. Soud v tomto řízení shledal, že nárok na náhradu škody byl řádně uplatněn ze strany žalobce u příslušného orgánu a s ohledem na to, že nebyl uspokojen, se jej oprávněně domáhal u soudu v zákonných lhůtách. Nedodržení lhůt nebylo ze strany žalované ani jakkoliv namítáno.

19. Soud pro posouzení nároku žalobce musel s ohledem na uvedená zákonná ustanovení vyřešit několik rozhodných otázek: 1) zda došlo v přezkoumávaných řízeních k neodůvodněným průtahům představující nesprávný úřední postupu, tj. zda byla překročena zákonem stanovená lhůta pro rozhodnutí, a to bez zavinění žalobce jako oprávněné osoby a zda tedy vznikla z důvodu nepřiměřené délky řízení nemajetková škoda na straně žalobce 2) jaká lhůta byla pro rozhodnutí v této věci přiměřená 3) pokud tato nemajetková škoda vznikla, zda existuje příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem uvedeným v bodě 1) a touto nemajetkovou škodou 4) zda byly splněny zákonné podmínky pro odškodnění této škody v penězích 20. Soud dospěl k závěru, že na straně žalobce vznikl nárok na odškodnění nemateriální újmy v penězích a omluva žalovaného není postačující kompenzací. Žalobě bylo vyhověno v částce 90 542,10 Kč, neboť soud dospěl k závěru, že v řízení před správními orgány došlo k neodůvodněným průtahům, které představují nesprávný úřední postup. Řízení trvalo celkem 7 let a 13 dnů (od datum do datum), což je lhůta, kterou lze již označit za zcela nepřiměřenou. Přestože zákon přímo neurčuje lhůty, do které má správní orgán v určité věci rozhodnout (byť správní řád určuje lhůty k provedení jednotlivých úkonů správními orgány), lze vycházet z obecně známých dohledatelných dat, která uvádí délku průměrného stavebního řízení v České republice, která činí cca 6 měsíců až 1 rok (v případě pozemních staveb malého rozsahu), když doba řízení závisí na kvalitě a rozsahu příslušných podkladů. V uvedeném soudním řízení však tato lhůta byla více jak 7x překročena.

21. Závěr, že nepřiměřená délka správního řízení způsobila účastníkům řízení nemajetkovou újmu, je dán, jestliže v posuzovaném správním řízení jde o spor o právo nebo závazek, který je opravdový a vážný a jehož rozhodnutí má přímý vliv na existenci, rozsah nebo způsob výkonu daného práva nebo závazku, toto právo nebo závazek má svůj základ ve vnitrostátním právu a jestliže je právo nebo závazek, o které se v daném případě jedná, soukromoprávní povahy (viz např. rozhodnutí NS ČR ze dne 29.9.2015, 30 Cdo 344/2014). Soud dospěl k závěru, že shora uvedené podmínky byly splněny a věc spadá pod úpravu čl. 6 odst. 1 Úmluvy, neboť sporné právo-stavební úpravy nemovitosti ve vlastnictví žalobce, zlepšující po mnoha stránkách stav nemovitosti v jeho soukromém vlastnictví, komfort jeho bydlení, či jinak vedou k údržbě, opravám nebo zhodnocení jeho majetku, či zabránění vzniku dalších škod (např. na nemovitostech sousedních vlastníků), tyto podmínky splňuje. Žalobci tedy byla způsobena újma nepřiměřenou délkou správního řízení, byť jednotlivé kroky správních orgánů byly činěny v zásadě bezprůtažně. Pokud jde o posouzení zákonných kritérií majících vliv na určení výše odškodnění, pak soud má za to, že se jednalo o řízení složité, neboť probíhalo u několika orgánů různých instancí, řízení bylo ztíženo i vyhlášením nouzového stavu a jeho přetrváváním v letech 2020 a 2021 a změnou stavebních předpisů v průběhu doby, která vyžadovala doplňování či úpravy stavební dokumentace. Nicméně i z obsahu a odůvodnění zrušovacích rozhodnutí odvolacích orgánů lze mít za to, že řízení SÚ bylo zatíženo vadami, které vedly k opakovanému zrušovacímu rozhodnutí odvolacím orgánem a které lze označit jako závažné (neúplnost, nezákonnost, nepřezkoumatelnost). Po zhodnocení postupu žalobce v řízení soud však shledal, že se podílel na průtazích řízení, především tím, že opakovaně požadoval prodlužování lhůt, či odložení jednání, když průtahy tímto způsobené nelze přičítat k tíži žalované. Soud se s její argumentací zcela ztotožnil, neboť tento postup žalobce jasně vyplývá z obsahu provedených listinných důkazů. Co se týká kritéria významu řízení pro žalobce, pak má soud za to, že s ohledem na to, že se jednalo o majetek žalobce v řádech miliónů Kč, nemovitost byla jeho bydlištěm v ČR po dobu pobytu v tuzemsku, pak řízení pro něj mělo velký význam. Po celou dobu pak žalobce byl ve stavu nejistoty ohledně výsledku řízení, žil tak v neustálém provizóriu komplikovaném jeho prací v zahraničí a rovněž musí soud dát za pravdu žalobci v tom, že délka řízení s ohledem na vývoj cen v ČR především ve stavebnictví, musela nutně vést ke zvyšování jeho výdajů spojených s uvedenou stavbou a jejím zajištěním, prostředky vynakládal také na právní zastoupení. Od věci není ani argument žalobce týkající se nemožnosti rekonstruovanou nemovitost event. pronajímat a rozšiřovat tak svůj majetek, kdy nelze souhlasit s obranou žalované, že by se jednalo o pouhou spekulativní obranu (žalobce nepožaduje náhradu škody z tohoto titulu). Soud dospěl k závěru, že na straně žalobce tak vznikla nemajetková škoda a mezi tímto nesprávným úředním postupem a nemajetkovou škodou na straně žalobce existuje příčinná souvislost. Vzhledem k tomu, že tuto nemajetkovou újmu žalobce nelze nahradit jinak a pouhá omluva se soudu nejeví jako postačující, uložil žalované povinnost náhradu poskytnout žalobci v penězích. Takovou kompenzaci požadoval sám žalobce, který sám ji tedy považuje za přiměřenou satisfakci jemu způsobené újmy, což soud respektoval, a to i s ohledem na charakter sporu (jednalo se o majetek žalobce v řádech miliónů Kč).

22. Soud k uvedené částce dospěl následujícím výpočtem při použití doporučené metodiky, tj. kompenzace v rozmezí 15 000 - 20 000 Kč za 1 rok průtahů, přičemž protože každé řízení nějakou dobu trvá, pak za první dva roky se obvykle přiznává polovina z uvedené částky. Za první dva roky tedy soud přiznal částku 7500 Kč, za každý další rok (celkem 5x) částku 15000 Kč, tj. celkem 90 000 Kč. Za prodlení 13 dnů ještě připočetl poměrnou částku 542,10 Kč (13x 41,70 Kč). Soud nepřistoupil k další úpravě této částky za použití zákonný kritérií, neboť řízení bylo sice složité, jak již bylo uvedeno shora, neboť probíhalo na různých stupních správních orgánů (nikoliv však již v soudním řízení), částečně za nouzového stavu a změny právních předpisů a žalobce se na průtazích podílel (svým jednáním prodloužil řízení o cca 293 dny, takže by přicházelo event. snížení uvedené částky cca o 20 %), ale význam řízení pro žalobce nebyl nikterak zanedbatelný, proto by přicházelo v úvahu event. zvýšení částky o 20%, kdy je třeba zohlednit i opakovaně rušená nezákonná rozhodnutí SÚ, která byla hlavním důvodem délky řízení, jež vedlo k dalším negativním následkům (potřeba úpravy podkladů apod.). Vzhledem k tomu, že k další úpravě základní částky nebyly důvody, soud ji ponechal tedy v základní výši a ohledně zbývající částky žalobu zamítl.

23. Podle § 1970 obč.zák. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízení; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle § 2 nař. vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

24. Vzhledem k tomu, že žalovaná se dostala s úhradou dlužné částky do prodlední, přiznal soud žalobci i nárok na zákonný úrok z prodlení z této částky ode dne, kdy následujícího po lhůtě, ve které k plnění mělo dojít.

25. O nákladech řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst 1 o.s.ř., podle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalobce byl v řízení úspěšný jen co do části žalované částky, nicméně byla mu přiznána finanční kompenzace jeho nemateriální újmy, proto se má za to, že byl v řízení úspěšný zcela. Náklady řízení žalobce se skládají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 7000 Kč a nákladů právního zastoupení ze 6 úkonů právní pomoci po 4 740 Kč a 6x režijní paušál po 450 Kč, dále cestovné 6804 Kč adresa-adresa-adresa a zpět (420 km, osobním automobilem vozidlo při sazbě 8,10 Kč/km-cestovné 3402Kč) na dvě jednání ve věci a náhradu času ve výši 3000 Kč (za celkem 10 započatých půlhodin po 150 Kč, tedy 1500 Kč x2), tj. celkem 47 944 Kč. P o u č e n í: Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 ti dnů od doručení k Městskému soudu v Praze prostřednictvím soudu zdejšího. Nebude-li povinnost stanovená tímto rozhodnutím splněna dobrovolně, lze se jí domáhat podáním návrhu na soudní výkon rozhodnutí.