20 C 44/2022

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Helenou Gregorovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce bytem adresa žalobce , obec . Zastoupen anonymizováno jméno příjmení , advokátem se sídlem adresa , PSČ žalované: osobní údaje žalované příjmení jméno ulice a číslo , obec a číslo , PSČ o náhradu škody způsobené nesprávným úředním postupem správního orgánu <b>I. Žaloba, kterou se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky ve výši 58 799 Kč s příslušenstvím spočívajícím v úrocích plynoucích ode dne následujícího po skončení šestiměsíční lhůty k vyřízení žádosti, se zamítá.</b> <b>II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 1 500 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> 1. Žalobce se domáhal vydání rozhodnutí uvedeného ve výroku tohoto rozsudku s odůvodněním, že nárok u žalovaného uplatnil žádostí podanou dne [datum] a v šestiměsíční lhůtě nebyl nijak uspokojen. Důvod uplatněného nároku spočíval ve skutečnosti, že správní orgán po té, co žalobce byl jako řidič motocyklu dne [datum] účastníkem dopravní nehody v katastru [územní celek] a policejní orgán písemností ze dne [datum] předal věc k projednání přestupku [anonymizováno] [obec] se jmény obou aktérů nehody k projednání jejich protiprávního jednání, obvinil z přestupku pouze žalobce a věc druhého účastníka [jméno] [příjmení], [datum narození], patrně odložil, neboť ve věci nebylo vedeno společné řízení o přestupcích. Od vydání příkazu ze dne [datum] probíhalo poměrně složité správní řízení, kdy žalobce byl nucen se pro svoji procesní obranu nucen přibrat zmocněnce-advokáta. Dále bylo nutné vypracovat znalecký posudek z oboru dopravy od [anonymizováno] [jméno] [příjmení] Náklady na právní zastoupené činily částku 19 485,80 Kč ([anonymizováno] [jméno] [příjmení]) a 59 154 Kč ([anonymizováno] [jméno] [příjmení]) a na ZP činily částku 24 200 Kč včetně DPH. Dne [datum] byl žalobce rozhodnutím doručeným mu [datum] uznán vinným ve věci. Proti tomuto rozhodnutí žalobce podal dne [datum] odvolání. Vzhledem k nečinnosti odvolacího orgánu byl žalobce nucen uplatnit opatření proti nečinnosti. Poté bylo [anonymizováno] úřadem [územní celek] napadené rozhodnutí zrušeno se závazným právním názorem spočívajícím v zadání ústavního znaleckého posudku. Po jeho vypracování správní orgán usnesením ze dne [datum] řízení o přestupku zastavil. Nesprávný úřední postup tedy žalobce spatřuje v tom, že správní orgán řízení nedůvodně zahájil toliko vůči osobě žalobce, a ne společné řízení i s druhým účastníkem dopravní nehody, aby bylo možno objektivně posoudit míru zavinění jednotlivých účastníků, ačkoliv bylo zřejmé, že řidič [příjmení] jednal protiprávně a řízení o přestupku vedl nedůvodně. Následkem toho byla skutečnost, že na svoji procesní obranu musel žalobce vynaložit nemalé prostředky. Žalobce byl při uvedené dopravní nehodě navíc vážně zraněn. Po skončení správního řízení byl [jméno] [příjmení] obviněn z přečinu dle § 147 odst. 1,2 trestního zákoníku. V žalobě žalobce požaduje náklady za právní zastoupení ve výši 34 599 Kč a náklady na vypracování znaleckého posudku ve výši 24 200 Kč, celkem tedy 58 799 Kč Náklady na právní zastoupení i znalecký posudek byly vynaloženy účelně, neboť až na základě žalobcem předloženého znaleckého posudku byl zpochybněn znalecký posudek vypracovaný v rámci přestupkového řízení a nařízen ústavní znalecký posudek. Příčinný souvislost mezi vznikem škody na straně žalobce a postupem správního orgánu je dána tím, že pokud by správní orgán zcela zbytečně neobvinil žalobce, žalobce by tyto náklady nebyl nucen vynakládat. Odkázal se rovněž na judikaturu, a to nález Ústavního soudu čj. II. ÚS 1099/19 ze dne 3.9.2019, podle kterého je třeba použít analogii s nezákonným stíháním osoby v trestním a přestupkovém řízení. Žalobní tvrzení žalobce ještě doplnil při jednání, že se svých nároků domáhá již druhou žalobou, první řízení bylo však z formálních důvodů ukončeno.

2. Žalovaná nesouhlasila s žalobou a navrhla její zamítnutí. Po rekapitulaci průběhu správního řízení uvedla, že žalobce uplatnil u žalované nároky na náhradu škody žádostí o předběžné projednání nároku dne [datum]. Žalovaná po posouzení této žádosti nároky žalobce jako nedůvodné odmítla a vyrozuměla jej o tom svým vyjádřením ze dne [datum]. [příjmení] bylo možno uznat náhradu škody či nemajetkové újmy způsobné nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem, je třeba splnění tří podmínek a to:1) existenci nezákonného rozhodnutí či nesprávného úředního postupu, 2) vznik škody či nemajetkové újmy a 3) příčinnou souvislost mezi nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem a vznikem škody či nemajetkové újmy. Žalovaná uvedla, že [anonymizováno] úřad postupoval vycházeje z obsahu písemnosti, kterou dne [datum] Policie ČR věc odevzdala k projednání přestupku. V ní uvedla, že provedeným prověřováním, zejména ze znaleckého posudku z oboru dopravy, bylo zjištěno, že řidič vozidla [jméno] [jméno] [příjmení] svou jízdou omezil žalobce, což není zákonem zapovězeno (viz § 17 odst. 3 zák. č. 361/2000 Sb.) a žalobce nedodržel bezpečnou vzdálenost za vozidlem [jméno], jeho jednání proto nelze kvalifikovat jako přečin ublížení na zdraví. Vzhledem k tomu, že z obsahu spisu nebylo možné shledat, že by řidič [příjmení] žalobce ohrozil, [anonymizováno] proti němu přestupkové řízení nezahájil. Své úvahy ohledně uvedeného postupu [anonymizováno] promítl do odůvodnění svého meritorního rozhodnutí. Žalovaná proto není zřejmé, o co žalobce opírá svou úvahu, když tvrdí, že MÚ nebral ve správním řízení v úvahu závěry vyšetřování Policie ČR a nezahájil společné řízení. Nelze souhlasil ani s tvrzením žalobce, že řízení bylo proti němu vedeno nedůvodně, neboť z obsahu písemnosti, kterou policie věc odevzdala k projednání přestupku plynuly jednoznačně skutečnosti odůvodňující zahájení přestupkového řízení proti žalobci. V řízení nebylo vydáno jediné nezákonné rozhodnutí ve smyslu § 8 zák. č. 82/1998 Sb., které by bylo pro nezákonnost jako pravomocné zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Postup správního orgánu, jehož výstupem je vydání rozhodnutí, není samostatně posuzován z hlediska odpovědnosti státu za nesprávný úřední postup, ale z hlediska odpovědnosti za nezákonné rozhodnutí, a to proto, že teprve samotné rozhodnutí může být teoreticky způsobilé přivodit újmu, nikoliv postup správního orgánů vedoucí k jeho vydání (viz např. rozsudek NS sp. zn. 2 Cdon 129/97), usnesení ÚS sp. zn. II.ÚS 1332/09). Z tohoto důvodu nelze v postupu [anonymizováno] shledávat nesprávný úřední postup ve smyslu uvedeného zákona a vznik škody mohlo žadateli tedy teoreticky přivodit pouze rozhodnutí vydané v rámci předmětného řízení. Dále žalobce poukázal na to, že případ žalobce byl případem velmi složitým, kdy průběh nehodového děje byl posuzován několika znaleckými posudky, které si vzájemně odporovali. Klíčovým pak byl znalecký posudek, který nechal vypracovat [anonymizováno] úřad za účelem odstranění pochybností. [anonymizováno] úřad v rámci zásady volného hodnocení důkazů porovnal vzájemně všechny provedené důkazy, a to pak promítl do řádného a úplného odůvodnění svého rozhodnutí v rámci správního uvážení vzájemně i jednotlivě, dospěl k logickému závěru, který i srozumitelně odůvodnil. Není pravdou, že by tento správní orgán bez přezkoumatelného důvodu odmítl znalecký posudek, který nechal vypracovat žalobce. Naopak řádně zdůvodnil, proč na závěrech tohoto oponentního znaleckého posudku nezaložil své rozhodnutí. Není tedy pravdou, že by správní orgán postupoval v rozporu se zásadou materiální pravdy, rozhodoval na základě své libovůle či by svévolně nakládal s realitou, byť se později ukázalo, že jeho hodnocení důkazů nebylo správné a na základě později zpracovaného revizního znaleckého posudku bylo řízení proti žalobci zastaveno. K odstranění případného nesprávného právního posouzení či vyhodnocení skutkového stavu prvoinstančním orgánem slouží právě řádné opravné prostředky, jejich úspěšné uplatnění nezakládá nezákonnost daného rozhodnutí, jedná se o zákonem předvídaný postup vyplývající z dvouinstančního rozhodovacího systému. Je pravdou, že proti druhému účastníkovi dopravní nehody bylo zahájeno trestní řízení, žalované však není znám jeho výsledek, ani zda nebylo zjištěno, že se na zavinění nehody nepodílel i žalobce. V tomto směru navrhla doplnit dokazování. Podle § 31 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb. zahrnuje náhrada škody takové náklady řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu. Nepostačuje tedy, pokud byly vynaloženy v souvislosti s nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem. Žalobce žádné náklady na odstranění nezákonného rozhodnutí ani nesprávného úředního postupu nevynaložil, neboť v posuzovaném řízení nedošlo k vydání nezákonného rozhodnutí ani k nesprávnému úřednímu postupu. Odkázala se v této souvislosti na usnesení ÚS sp. zn. II. ÚS 1470/19, v němž dospěl k závěru, že v samotném zahájení, popř. následném vedení přestupkového řízení nelze shledávat nesprávný úřední postup ani nezákonné rozhodnutí ve smyslu zák. č. 82/1998 Sb. Dále i dle komentářové literatury„ podstatné je vždy zvažovat, zda úkony správního orgánu měly své zákonné opodstatnění, a pokud ta nebylo, zda jsou naplněny předpoklady vzniku odpovědnosti státu za vznik újmy“. Pokud se žalobce odkazuje na nález ÚS sp. zn. II. ÚS 1099/19, pak je zde také uvedeno, že„ to nicméně neznamená, že by každé zahájení přestupkového řízení či procesní postup správních orgánů v jeho průběhu, které nevyústily v pravomocné meritorní rozhodnutí správních orgánů o projednávaném přestupku, bylo možné paušálně považovat za nesprávný úřední postup, resp. nezákonné rozhodnutí, zakládající bez dalšího odpovědnost státu za škodu podle zákona o odpovědnosti státu“. Dále z uvedeného rozhodnutí vyplývá, že každý případ by se měl posuzovat samostatně. Popisuje případ, kdy k zahájení přestupkového řízení chyběl jakýkoliv důkazní materiál a situace se pak nedala doplnit, přestupkové řízení skutečně být zahájeno nemělo být. Ústavní soud např. v rozhodnutí sp. zn. IV. ÚS 41/22 shrnul, že v těch případech, kdy ÚS shledal nárok na náhradu škody v podobě nákladů zastoupení v přestupkových řízeních oprávněným, byla zjištěna celá řada zřetelných a flagrantních pochybení správních orgánů, která vedla k tomu, že v řízní byl činěna řada úkonů, je neúměrně zvyšovaly jimi vynaložené náklady na zastoupení. Z obsahu předmětné spisové dokumentace nelze shledat, že by se [anonymizováno] úřad dopustil pochybení v takové intenzitě, která by způsobovala nezákonnost celého přestupkového řízení a zakládala tak nárok žalobce na náhradu nákladů v takovém řízení vynaložených. Dále doplnila svá tvrzení při jednání a uvedla, že správní orgán pouze vycházel z podkladů, které obdržel od policie, včetně znaleckého posudku, a naopak pochybením by bylo, kdyby přestupkové řízení proti žalobci by zahájeno nebylo. Skutečnost, že řízení nebylo zahájeno i proti řidiči [anonymizováno], není v příčinné souvislosti s event. újmou na straně žalobce. Rozhodnutí o odložení věci se navíc pouze poznamenává do spisu, pokud by se vydalo a doručovalo, není proti němu přípustný opravný prostředek. Navíc z trestního spisu vyplývá, že i žalobce měl na nehodovém ději částečné zavinění, proto žaloba není po právu ani z hlediska principů spravedlnosti. Dále má za to, že nárok žalobce na náhradu škody je již promlčen, neboť promlčecí lhůta plyne od doby, kdy se dozvěděl, že mohlo dojít k nesprávnému úřednímu postupu či nezákonnému rozhodnutí a toto mohl zjistit při každém nahlédnutí to správního spisu do doby doručení prvního příkazu, kde bylo již uvedeno, že řízení proti řidiči [anonymizováno] správní řízení zahájeno nebylo. Promlčecí lhůta běží vždy od doby, kdy náklady na odstranění nezákonného stavu žalobce vynaložil, např. v případě nákladů na znalecký posudek od doby, kdy mu cena za něj byla vyúčtována, což bylo v roce [rok] a tříletá promlčecí doba tedy již dávno uplynula, když žaloba byla podána až [datum]. Obdobných nároků se žalobce domáhal i v řízení vedeném u zdejšího soudu pod sp. zn. [spisová značka] a žaloba v této věci byla odmítnuta, neboť žalobce ani přes výzvy soudu neodstranil vady žaloby. Tím však nedošlo k přerušení ani stavění promlčecí doby. Dále namítla, že žalobce mohl nejprve navrhnout provedení znaleckého posudku v rámci správního řízení na náklady státu, což neučinil a nechal si znalecký posudek vypracovat sám na své náklady. Poukázala také na nález III.ÚS 1395/16, který se vyjadřuje k přiznání nákladů účastníka správního řízení, který se dopustil protiprávního jednání ve vztahu k principu spravedlnosti.

3. Žalobce v replice k vyjádření žalované uvedl, že ani pokud řidič [příjmení] neohrozil žalobce, nýbrž jej pouze„ omezil“, nevylučuje jeho odpovědnost za přestupek, a to povinnosti dle § 4 písm. a) zákona o silničním provozu, neboť nadále existovalo podezření na přestupek podle § 125c odst. 1 písm. h) ZOSP. V dokumentu čj. [anonymizováno] [číslo] je sice zmíněno podezření žalobce na přestupek, ale není tam ani slovo o tom, že by snad mohl být žalobce viníkem dopravní nehody. Jednalo se tedy o zcela účelové a nepochopitelné překroucení významu této písemnosti v jeho neprospěch. Pokud správní orgán uvažoval o tom, že by se snad žalobce mohl dopustit nějakého přestupku, rozhodně nesměl při úvahách o zahájení řízení jakkoli pominout řidiče [anonymizováno], a to zejména proto, že jeho podíl na dopravní nehodě a na zranění žalobce byl zřejmý. Pokud bylo správnímu orgánu policií postoupeno nějaké podezření, tak byl povinen postupovat v souladu s přestupkovým zákonem. Pokud správní orgán v rámci uvedeného zákona zjistí, že došlé oznámení neodůvodňuje zahájení řízení o přestupku nebo předání věci, věc podle § 76 odst. 1 písm. a) usnesením odloží. Žádné takové usnesení však ve spisu neexistuje. Oproti veškeré logice byl obviněn pouze žalobce, ačkoliv k tomu správní orgán neměl žádné oznámení, ani vlastní zjištěné. Postup správního orgánu nelze nazvat jinak, nežli svévolí. Tvrzení žalované o důvodnosti vedeného řízení je vyvráceno konečným rozhodnutím o zastavení řízení. Nezákonným tedy bylo rozhodnutí o vině žalobce, které bylo v odvolání zrušeno. K tvrzení žalované o složitosti řízení žalobce namítl, že zásadní nezákonnost nastala na počátku řízení. Náklady žalobcem požadované byly účelně vynaloženy právě na nápravu uvedeného nesprávného úředního postupu, čehož bylo dosaženo právě zastavením řízení. Posouzení nesprávnosti úředního postupu bude právě předmětem rozhodování v tomto soudním řízení. Odkaz na shora uvedené nálezy ÚS nejsou přiléhavé, neboť pochybení správního orgánu byla žalobcem zcela jednoznačně označena a nesprávný úřední postup je patrný. Úkony správního orgánu vůči žalobci neměly zákonné opodstatnění, zatímco neuskutečněné úkony vůči řidiči [anonymizováno] zákonnou oporu měly, šlo tedy o nesprávný úřední postup. Pokud jde o odkaz na usnesení ÚS IV. ÚS 41/22, pak právě příklady tam uvedené jsou obdobné projednávané věci. V samotném zahájení řízení příkazem ze dne [datum] byla celá řada skutečnostní účelově překroucena v neprospěch žalobce. Tato pochybení způsobila žalobci značné náklady na obhajobu a na vypracování znaleckého posudku. Správní spis ani neobsahuje žádné rozhodnutí či jiný postup, jak bylo v případě řidiče [anonymizováno] postupováno, správní orgán v jeho případě oznámení policie zcela ignoroval. Při jednání dále žalobce uvedl, že se proti řidiči [anonymizováno] již v občanskoprávním řízení škody nedomáhá, neboť z jeho strany mu byla reparována. V trestním řízení nebylo žalobci žádné spoluzavinění prokázáno, byly vzneseny pouze pochybnosti v této otázce a využita zásada„ in dubio pro reo“ ve prospěch obžalovaného. Dále měl za to, že podáním žaloby v občanskoprávním řízení se promlčecí lhůta stavěla.

4. Z protokolu o nehodě v silničním provozu PČR ze dne [datum], záznamu o zahájení úkonů trestního řízení PČR ze dne [datum] a ze spisu [stát. instituce] sp. zn. [spisová značka] [rok] bylo zjištěno, že dne [datum] došlo na komunikaci v katastru [územní celek] k dopravní nehodě osobního vozidla [značka automobilu] řidiče [jméno] [příjmení] a motocyklu [značka automobilu], který řídil žalobce a došlo ke zranění žalobce a ke škodě na obou motorových vozidlech. Policie zahájila dne [datum] úkony trestního řízení ve věci dopravní nehody a ublížení na zdraví, neboť byl na podkladě zjištěných skutečností dostatečně odůvodněn závěr, že mohl být [jméno] [příjmení] spáchán přečin ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 148 odst. 1 trestního zákona a tímto činem poškozenému žalobci způsobena škoda na zdraví a majetku. Dne [datum] byla věc po prověření Policií ČR odevzdána MÚ k projednání přestupků, neboť dle [příjmení] [jméno] [příjmení] omezil svou jízdou žalobce a žalobce nedodržel bezpečnou vzdálenost za vozidlem [jméno]. Dne [datum] žalobce nahlížel do vyšetřovacího spisu Policie ČR a dne [datum] do trestního spisu. Dne [datum] vydal MÚ příkaz, kterým uznal žalobce vinným z přestupku a uložil mu pokutu ve výši [částka], který mu byl doručen dne [datum] a ještě téhož dne podal žalobce prostřednictvím svého právního zástupce odpor. Dne [datum] byl žalobce předvolán na ústní jednání dne [datum], na kterém byl vyslechnut jako obviněný a dále i někteří svědci dopravní nehody. Žalobce se při tom seznámil se spisovou dokumentací, zejména znaleckým posudkem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] z oboru dopravy, který nechala zpracovat Policie ČR. Požádal o lhůtu do [datum] pro předložení oponentního posudku, čemuž MÚ vyhověl. Žalobce dne [datum] předložil oponentní znalecký posudek znalce [příjmení] [jméno] [příjmení]. Dne [datum] předvolal MÚ žalobce k dalšímu ústnímu jednání na den [datum], kdy byli vyslechnuti další svědci a dne [datum] oznámil [anonymizováno] žalobci, že bude doplňovat dokazování doplněním původního znaleckého posudku [anonymizováno] [příjmení] a žalobce mu může klást dotazy, dne [datum] usnesením uvedeného znalce správní orgán přibral do řízení. Doplnění ZP uvedený znalec vypracoval dne [datum] a bylo doručeno MÚ dne [datum]. Na dalším jednání dne [datum] se žalobce seznámil s doplněním ZP a navrhl výslech tohoto znalce, dne [datum] změnil svého právního zástupce. Dne [datum] se žalobce prostřednictvím něj písemně vyjádřil k podkladům pro vydání rozhodnutí. Dne [datum] vydal MÚ rozhodnutí, kterým uznal žalobce vinným ze spáchání přestupku a uložil mu pokutu ve výši [částka] a povinnost uhradit náklady řízení ve výši 6000 Kč a toto rozhodnutí bylo právnímu zástupci žalobce doručeno dne [datum]. Dne [datum] (doplněné k výzvě dne [datum]) podal žalobce do uvedeného rozhodnutí odvolání. MÚ předal dne [datum] spisovou dokumentaci s odvoláním [anonymizováno] úřadu [územní celek] jako odvolacímu orgánu. Dne [datum] Ministerstvo dopravy ČR vypracovalo k návrhu právního zástupce žalobce opatření proti nečinnosti, kterým přikázalo [anonymizováno], aby ve lhůtě 30 dnů rozhodl o podanému odvolání. Dne [datum] uvedený orgán rozhodl o odvolání žalobce tak, že napadené rozhodnutí MÚ zrušil a vrátil mu věc k dalšímu řízení, spisovou dokumentaci mu vrátil dne [datum]. Dne [datum] vydal MÚ usnesení, kterým do řízení přibral znalecký ústav [anonymizováno] [obec], [ulice] fakultu [jméno] [příjmení], za účelem vypracování revizního znaleckého posudku, který byl vyhotoven dne [datum]. Dne [datum] byl žalobce předvolán k ústnímu jednání na den [datum], při němž předal právní zástupce žalobce písemné vyjádření k podkladům a navrhl zastavení řízení. Dne [datum] MÚ vydal rozhodnutí o zastavení řízení, neboť se neprokázalo, že by se žalobce přestupkového jednání dopustil a toto rozhodnutí nabylo právní moci dne [datum].

5. Ze zálohové faktury [číslo] konečné faktury [číslo] [anonymizováno] [příjmení], faktury č. [rok], z kopie stvrzenky k této faktuře [anonymizováno] [příjmení], jeho znaleckého posudku a rozpisu znalečného tohoto znalce, faktury [číslo] [anonymizováno] [příjmení], soupisu úkonů právního zastoupení, výpočtu odměny podle advokátního tarifu a cestovného, technického průkazu vozidla [anonymizováno] [číslo], příloh formuláře převzetí právního zastoupení, tabulky s vyčíslením nákladů za jednotlivé úkony soud zjistil, že žalobce vynaložil na právní zastoupení v rámci přestupkového řízení a na vypracování znaleckého posudku náklady uvedené v žalobě, které nebyly žalovaným zpochybněny.

6. Z žádosti o náhradu škody a zadostiučinění způsobené nesprávným úředním postupem v řízení sp. zn. [spisová značka] [rok] u [anonymizováno] [obec] ze dne [datum], z vyrozumění o přijetí žádosti ze dne [datum] a z vyjádření k žádosti ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalobce se domáhal u žalované žádostí doručenou jí dne [datum] nároku na náhradu škody ve výši 90 899 Kč, která zahrnovala jednak nemateriální újmu ve výši 32 100 Kč a zbytek materiální škoda s obdobným odůvodněním, jako v žalobě. Této žádosti však nebylo vyhověno ve lhůtě 6 ti měsíců s odůvodněním, jako ve vyjádření k žalobě.

7. Z obsahu vyšetřovacího spisu Policie ČR [anonymizováno] [číslo] a trestního spisu [název soudu] sp. zn. [spisová značka] soud zjistil, že v rámci šetření předmětné dopravní nehody byl v přípravném řízení kromě jiných důkazů (ohledání místa, fotodokumentace, lékařský znalecký posudek, podaná vysvětlení poškozeného a dalších osob atd.) byl vyhotoven znalecký posudek [číslo] [anonymizováno] [jméno] [příjmení]. Žalobce své nároky na náhradu škody uplatnil u [právnická osoba]. S ohledem na závěry ZP byla věc policií opatřením ze dne [datum] odevzdána k projednání přestupku osob [jméno] [příjmení] a [celé jméno žalobce] s tím, že řidič [jméno] [příjmení] omezil svou jízdou řidiče [celé jméno žalobce] a [celé jméno žalobce] nedodržel bezpečnou vzdálenost za vozidlem řidiče [anonymizováno]. V jednání řidiče [anonymizováno] nebylo spatřováno porušení důležité povinnosti a jeho jednání nelze kvalifikovat jako ublížení na zdraví dle § 148 odst. 1 trestního zák. a proto byla věc postoupena k projednání přestupků. Dne [datum] bylo [anonymizováno] státnímu zastupitelství [obec] doručeno podání žalobce označené jako„ oznámení o skutečnostech nasvědčujících tomu, že mohl být spáchán trestný čin“ s tím, že v průběhu přestupkového řízení bylo řízení, které zřejmě tvořilo překážku věci zahájené, skončeno zastavením řízení proti žalobci, a byl vyhotoven revizní znalecký posudek, a na základě jeho závěrů existuje podezření, že řidič [příjmení] spáchal trestný čin, resp. přečin podle § 122 a 147 trestního zákoníku. Dne [datum] vydala Policie ČR usnesení, kterým bylo zahájeno trestní stíhání [jméno] [příjmení] jako obviněného ze spáchání přečinu těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 147 odst. 1 odst. 2 trestního zákoníku. Žalobce jako poškozený byl v tomto řízení zastoupen právním zástupcem [anonymizováno] [příjmení] a to na základě plné moci udělené mu dne [datum]. Dne [datum] byla [anonymizováno] [obec] podána [anonymizováno] státním zastupitelstvím v [obec] obžaloba na obviněného [jméno] [příjmení], [datum narození], s tím, že OSZ dospěl k závěru, že jmenovaný je podezřelý ze spáchání přečinu těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 147 odst. 1,2 trestního zákoníku Trestní řízení bylo pravomocně ukončeno rozsudkem [anonymizováno] v [obec] čj. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] ve spojení s rozsudkem [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], čj. [číslo jednací], kterým byl [jméno] [příjmení] uznán vinným, že v rámci předmětné dopravní nehody spáchal přečin těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 147 odst. 1 trestního zákoníku, kdy byl pravomocně odsouzen k peněžitému trestu [částka] a k povinnosti zaplatit na náhradě škody poškozené zdravotní pojišťovně [anonymizována dvě slova] částku [částka] a poškozenému žalobci částku [částka] na náhradu nemajetkové újmy částku [částka] a ve zbytku nároku byl poškozený žalobce odkázán na řízení ve věcech občanskoprávních. Z odůvodnění uvedených rozhodnutí soudů vyplývá, že se jednalo o poměrně složitou důkazní situaci, kdy byl původně z přestupkového protiprávního jednání vinen poškozený, avšak následně až s ohledem na závěry revizního ZP byl na základě obžaloby státní zástupkyně postaven před soud obžalovaný. Dále bylo konstatováno i zřejmě částečné spoluzavinění poškozeného, který„ prokazatelně spoléhal na to, že obžalovaný nezahájí předjížděcí manévr přesto, že minimálně měl možnost vidět, že obžalovaný dává znamení o změně směru jízdy v podobě zapnutých levých směrových světel a zcela zjevně spoléhal na to, že jej obžalovaný ve zpětném zrcátku vidí a předjížděcí manévr nezahájí, ale i on jako účastník silničního provozu je povinen postupovat s přiměřenou opatrností“, i když nakonec soud konstatoval, že tato věc zůstala ne zcela úplně objasněna a je tedy třeba vycházet ze zásady„ in dubio pro reo“, a proto nepoužil právní kvalifikaci podle ust. § 147 odst. 1,2 tr.z.. S touto argumentací se pak ztotožnil odvolací soud a uvedené se promítlo i v ponížení náhrady škody pro poškozeného žalobce.

8. Z usnesení [anonymizováno] pro [část Prahy] [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] ve spojení s usnesením [anonymizováno] v [obec] čj. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] a usnesení OS pro [část Prahy] dne [datum rozhodnutí], čj. [číslo jednací] bylo zjištěno, že žalobce se domáhal žalobou podanou u zdejšího soudu dne [datum] zaplacení částky 90 899 Kč z titulu náhrady škody způsobené nesprávným úředním postupem proti žalované s obdobným zdůvodněním, jako v tomto řízení, žalovaná částka se skládala z nákladů na právní zastoupení ve výši 34 599 Kč, z nákladů na vypracování znaleckého posudku ve výši 24 200 Kč a za nemajetkovou újmu ve výši 32 100 Kč. Soud vázán právním názorem odvolacího soudu žalobu pravomocně (PM [datum]) odmítl s tím, že ani přes řádnou výzvu soudu s poučením žalobce neodstranil vady žaloby spočívající v tom, že žalobce nevymezil odpovědnostní titul a tudíž nebylo možno posoudit, zda a případně které náklady byly vynaloženy na zrušení nebo změnu tvrzeného nezákonného rozhodnutí nebo nápravu tvrzeného nesprávného úředního postupu, když takový nedostatek nemůže soud nahradit svojí činností a žaloba tak byla neprojednatelná.

9. Podle zák. č. 82/1998 Sb. o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona ČNR č. 358/1992 Sb. o notářích a jejich činnosti (notářský řád) ve spojení s občanským zákoníkem, který je předpisem obecným i pro posuzování odpovědnosti za škodu na straně státu, je pro vznik odpovědnosti státu za škodu potřeba splnění tří podmínek, kterými jsou vznik škody, nesprávný úřední postup (event.. zrušené pravomocné nezákonné rozhodnutí) a příčinná souvislost mezi vznikem škody a nesprávným úředním postupem či zrušením pravomocného nezákonného rozhodnutí.

10. Podle § 14 odst. 3 zák. č. 82/1998 Sb. je uplatnění nároku na náhradu škody podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

11. Podle § 15 odst. 2 zák.č. 82/1998 Sb. se může poškozený domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

12. Vzhledem k tomu, že žalobce splnil podmínku uplatnění nároku u příslušného úřadu dne [datum] a nárok nebyl do 6 měsíců uspokojen, neboť žalovaná nárok vyjádřením ze dne [datum] neshledala oprávněným, přistoupil soud k meritornímu projednání věci.

13. Soud se nejprve zabýval námitkou promlčení vznesenou stranou žalovanou.

14. Podle § 32 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb. Se nárok na náhradu škody podle tohoto zákona promlčí za 3 roky ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá. Je-li podmínkou pro uplatnění práva na náhradu škody zrušení rozhodnutí, běží promlčecí doba ode dne doručení (oznámení) zrušovacího rozhodnutí. Podle odst. 2 se nejpozději nárok promlčí za deset let ode dne, kdy poškozenému bylo doručeno (oznámeno) nezákonné rozhodnutí, kterým byla způsobena škoda; to neplatí, jde-li o škodu na zdraví.

15. Podle § 35 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb. promlčecí doba neběží ode dne uplatnění nároku na náhradu škody do skončení předběžného projednání, nejdéle však po dobu 6 měsíců.

16. Soud za účelem posouzení námitky promlčení musel nejprve vyřešit, od kdy je nutno posuzovat běh promlčecí doby vzhledem k tvrzení žalobce o důvodu vzniku škody na jeho straně, tj. odpovědnostního titulu.

17. Jak soud zjistil z tvrzení žalobce učiněných v žalobě a v průběhu řízení, pak žalobce za důvod vzniku škody na jeho straně označil skutečnost, že přestupkové řízení bylo zahájeno pouze vůči jeho osobě a nikoliv též proti řidiči [anonymizováno] a tudíž byl nucen vynakládat prostředky na svou obhajobu. Soud tedy vyhodnotil, že za odpovědnostní titul a tedy za důvod vzniku škody na straně žalobce lze považovat samotné zahájení přestupkového řízení pouze vůči jeho osobě. O zahájení přestupkového řízení vůči své osobě se žalobce dozvěděl při svém nahlížení do spisu [datum] a dale nejpozději dne [datum], kdy mu byl doručen příkaz ze dne [datum], kterým byl uznán vinným ze spáchání přestupku a rovněž o skutečnosti, že řidič [příjmení] stíhán nebude, neboť na základě šetření policie a správního orgánu bylo shledáno, že předmětnou nehodu nezavinil. Soud má tedy za to, že nejpozději ode dne [datum] lze počítat plynutí subjektivní promlčecí lhůty k uplatnění nároků žalobce, který již v té době musel I vědět, kdo za škodu odpovídá, neboť bylo nepochybné, že potenciálně odpovědnou osobou je zde správní orgán. Tato tříletá lhůta uplynula dnem [datum]. Žaloba v této věci byla podána dne [datum] a tedy i po započtení stavení promlčecí doby ([anonymizováno] měsíců a [anonymizováno] dnů) podle § 35 zák. č.82/1998 Sb. po uplynutí promlčecí lhůty, čili opožděně. Z těchto důvodů soud žalobu v celém rozsahu zamítl.

18. K argumentaci žalobce spočívající ve skutečnosti, že podáním žaloby, která byla projednávána v řízení vedeném u zdejšího soudu pod sp. zn. [spisová značka] došlo k stavení či přerušení promlčecí lhůty, soud uvádí, že podání vadné žaloby a následné její pravomocné odmítnutí nemůže mít za následek uvedené účinky, neboť obsah takové žaloby byl pro soud nejasný, a proto neprojednatelný a v řízení tak dále nemohlo být pokračováno. Uvedené tedy nemohlo mít jakýkoliv vliv na plynutí promlčecí doby. Nad rámec uvedeného však i s ohledem na námitku promlčení, která byla ze strany žalované vznesena až v samém závěru řízení a soud již provedl dokazování ve věci samé je nutno uvést, že i přes promlčení nároku by uvedená žaloba neměla naději na úspěch, neboť nebyly splněny podmínky pro vznik odpovědnosti za škodu na straně žalované, kdy soud se zcela ztotožnil s její procesní obranou a odkazuje se na ni. Nebyla tedy shledána existence odpovědnostního titulu, tj. nesprávného úředního postupu, resp. nesprávný postup spočívající v nezahájení přestupkového řízení i vůči řidiči [anonymizováno] neměl příčinou souvislost s postavením žalobce, vůči kterému přestupkové řízení z podnětu policie zahájeno být muselo. Navíc jednání řidiče [anonymizováno] bylo předmětem trestního stíhání, které bylo znovu zahájeno právě z popudu žalobce na základě výsledků revizního znaleckého posudku vypracovaného právě v přestupkovém řízení, jehož byl žalobce jako poškozený rovněž účastníkem. Soud se ztotožnil i s jinou zcela přiléhavou argumentací strany žalované uvedenou shora v odůvodnění včetně reakce na namítanou judikaturu.

19. O nákladech řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst 1 o.s.ř., podle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Výše nákladů byla stanovena jako paušální náhrada nákladů nezastoupeného účastníka za 5 úkonů po 300 Kč podle zák. č. dle § 151 odst. 3 o.s.ř. ve spojení s § 1 odst. 3 písm. a) a podle § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb.