20 C 46/2010

Plný text

: Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl samosoudkyní JUDr. Martinou Škodovou v právní věci žalobkyně: celé jméno původní účastnice , bytem adresa , obec a číslo , zast. údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zast. prof. JUDr. jméno příjmení CSc., se sídlem adresa , obec a číslo , o zaplacení 2.449.615 Kč s přísl.

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 2.301.448,40 Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,75 % ročně od [datum] do zaplacení a zároveň nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši [číslo], 57 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

II. Žalovaný je povinna nahradit České republice náhradu nákladů ve výši 27.887,50 Kč na účet zdejšího soudu, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí. Podanou žalobou se žalobkyně domáhá zaplacení částky 2.449.615 Kč s přísl. (ve znění zúžení žalobního návrhu na 2.301.448,40 Kč podaného dne [datum], jež bylo připuštěno na jednání dne [datum]) jako vydání bezdůvodného obohacení za užívání pozemku žalobkyně za období od [datum] do [datum]. Žalobkyně je vlastníkem pozemku parcely [číslo] o výměře 15 036m², orná půda v k.ú. [část obce], zapsaného v katastru nemovitostí na listu vlastnictví [číslo] (dál jen„ předmětný pozemek“). Právní předchůdce žalovaného Národní výbor Hl. m. [obec] vybudoval v minulosti v k.ú. [část obce] park sloužící rekreaci občanům [obec], konkrétně altán, lavičky a vyasfaltoval cesty. Vše bez vědomí vlastníka předmětného pozemku. Žalobkyně vyzvala žalovaného k vydání pozemku nebo směně za pozemek jiný, její žádosti nebylo vyhověno a pozemek žalobkyně tvoří i nadále součást parku.za užívání pozemku v období od [datum] do [datum] žalovaný žalobkyni ničeho nezaplatil. Použití pozemku k tomuto účelu v rozhodném období nebylo založeno v občanskoprávní rovině žádnou smlouvou mezi žalobkyní a žalovaným, jakož ani jiným právním titulem. Tím je pak odůvodněn závěr o bezdůvodném obohacení vznikajícím žalovanému, který za takovéto užívání pozemku žalobkyně ničeho neplatí, žalovaná proto musí žalobkyni takto získané bezdůvodné obohacení vydat. Výši bezdůvodného obohacení pak žalobkyně požaduje podle výše obvyklého nájemného podle Cenového věstníku Ministerstva financí, jimiž se zavádí cenová regulace nájemného z pozemků nesloužících k podnikání nájemce, a to 85 Kč/m2/rok. Žalovaný se k žalobě vyjádřil tak, že nárok žalobkyně považuje za nedůvodný, neboť žalovaný předmětný pozemek nijak neužívá a na straně žalovaného tak žádné bezdůvodné obohacení nevzniká. Žalovaný odmítá, že by on či jeho právní předchůdce umístil na pozemku žalobkyně asfaltovou cestu, altán a lavičky, žalovaný není ani jejich vlastníkem. Navíc žalobkyně požaduje vydání bezdůvodného obohacení za celou výměru předmětného pozemku, což neodpovídá ploše, na které jsou výše uvedené věci a cesta. Užívání předmětného pozemku žalovaným nelze ani dovozovat z toho, že někteří z návštěvníků [anonymizováno] parku si občas krátí cestu přes neudržovaný pozemek žalobkyně, předmětný pozemek není součástí [anonymizováno] parku. [jméno] žalobkyně v roce 1995 umístila na svůj pozemek tabuli s nápisem„ Soukromý pozemek, vstup zakázán“, žalobkyně si tak byla vědoma, že žalovaný tedy sám pozemek neužívá. Je tedy věcí žalobkyně, aby sama zamezila osobám vstup na pozemek třeba oplocením. Navíc, pokud by předmětný pozemek byl součástí lesoparku, tj. lesním pozemkem, pak by obecné a bezplatné užívání předmětného pozemku bylo upraveno dle § 19 lesního zákona a v takovém případě by byla náhrada vyloučena. V daném případě však Ministerstvo životního prostředí v rozhodnutí ze dne [datum] vyslovilo názor, že předmětný pozemek nenáleží do lesního půdního fondu a že se jedná o ornou půdu, tudíž žalobkyně jej může oplotit. Soud na tomto místě konstatuje, že v této věci již v minulosti jednou meritorně rozhodl, a to rozsudkem [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], který byl zrušen rozsudkem [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [číslo jednací]. V současnosti při nynějším rozhodování je proto soud prvního stupně vázán právním názorem odvolacího (§ 226 odst. 1 o. s. ř.). Z rozhodnutí odvolacího soudu pak vyplynul závazný pokyn v tom směru, že v dalším průběhu řízení je třeba prostřednictvím revizního posudku se dobrat výše obvyklého nájemného v daném místě a čase, aby byly odstraněny pochybnosti soudu o správnosti znaleckého posudku. Znalecký posudek mohl soud dát přezkoumat jiným znalcem, vědeckým ústavem nebo jinou institucí s tím, že v souzené věci nebyla splněna podmínka pro postup dle § 136 o. s. ř. Soud na tomto základě doplnil již provedené dokazování, jednotlivé důkazy pak hodnotil dle § 132 o. s. ř. jak každý samostatně, tak i v jejich vzájemných souvislostech, a dospěl poté k následujícím skutkovým zjištěním. Výpisem z katastru nemovitostí ze [datum] má soud za prokázané, že vlastníkem předmětného pozemku je žalobkyně a [celé jméno žalobce], každý 1/2 s tím, že žalobkyně nabyla vlastnické právo na základě rozhodnutí o dědictví D 2480/1975 a [celé jméno žalobce] na základě darovací smlouvy s právními účinky vkladu ke dni [datum]. Předmětný pozemek je evidován jako orná půda. Spisem vedeným u zdejšího soudu pod sp.zn. [spisová značka] má soud za prokázané následující skutečnosti. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala ze stejného důvodu a na základě téhož skutkového stavu peněžitého plnění, tj. vydání bezdůvodného obohacení za užívání předmětného pozemku za období od [datum] do [datum] ve výši částky 902.160 Kč (žaloba). Mezitímním rozsudkem zdejšího soudu ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací] bylo rozhodnuto, že základ nároku je opodstatněn. Soud v odůvodnění rozsudku dospěl k závěru, že pozemek ve vlastnictví žalobkyně, který byl a stále je evidován jako orná půda, byl orgány hlavního města Prahy začleněn do hostivařského lesoparku a na pozemku byly zbudovány parkové úpravy, osazeny lavičky a zbudovány cesty. Samo umístění tabulí o tom, že část lesoparku je soukromým pozemkem, že cesta je neprůchodná, nijak nebrání tomu, aby pozemek žalobkyně nadále sloužil jako lesopark a byl k tomuto využíván. Žalobkyně pak ve smyslu rozhodnutí Místního úřadu [obec a číslo] ze dne [datum] nemůže pozemek oplotit ani jej využívat k jiným účelům, tudíž žalobkyně nemůže realizovat své vlastnické právo. Jestliže tak žalovaný zřídil lesopark na pozemku, jenž mu vlastnicky nenáleží a tento neuvedl do dřívějšího stavu, je třeba vycházet z toho, že žalovaný pozemek žalobkyně bez právního důvodu užívá (rozsudek ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací]). Rozsudkem [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací] byl rozsudek soudu I. stupně potvrzen (rozsudek odvolacího soudu ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací]). Usnesením [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací] bylo odmítnuto dovolání žalovaného s odůvodněním, že Nejvyšší soud již shodnou otázku vymezenou v dovolání žalovaného řešil při posuzování shodného nároku mezi týmiž účastníky pouze za jiné období a to v rozsudku ze dne [datum rozhodnutí], sp.zn. [spisová značka] s následujícím právním závěrem.„ Za situace, kdy právní předchůdce žalovaného vybudoval v tzv. Akci Z na pozemku žalobkyně parkové úpravy a v souladu s územním plánem začlenil tuto část území do lesoparku [část obce], užívá jej při absenci nájemní smlouvy bez právního důvodu a na úkor žalobkyně se podle § 451 a násl. obč. zák. bezdůvodně obohacuje“. Dovolací soud současně neshledal žádný důvod se od své judikatury odchýlit ani v tomto případě (usnesení NS ČR ze [anonymizováno] [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací]) Rozsudkem [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací] uložil soud výrokem I. žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 299.070 Kč se zákonným úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení, výrokem II. pak zamítl žalobu co do částky 603.090 Kč s příslušenstvím a co do úroku z prodlení z částky 299.070 Kč v zákonné výši od [datum] do [datum] a dále rozhodl o nákladech řízení. V odůvodnění rozsudku soud uvedl, že pokud jde výši bezdůvodného obohacení žalovaného, soud vyšel ze závěrů znaleckého posudku znaleckého ústavu [právnická osoba] s tím, že při určení výše náhrady vycházel ze současného stavu pozemku, kdy je pozemek součástí lesoparku [část obce], neboť takto je žalovaným užíván a v tomto rozsahu vzniká bezdůvodné obohacení žalovanému (rozsudek [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací]). Rozsudkem [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací] byl potvrzen rozsudek soudu I. stupně ze dne [datum] ve vyhovujícím výroku o věci samé a zamítavém výroku o věci samé co do úroku z prodlení z částky 902.160 Kč v zákonné výši od [datum] do [datum], jinak byl v zamítavém výroku o věci samé změněn tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 603.090 Kč se zákonným úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení. V odůvodnění rozsudku ohledně výroku, jímž byl změněn rozsudek soudu I. stupně, odvolací soud uvedl, že„ Vydání bezdůvodného obohacení je nutno chápat jako občanskoprávní sankci za to, že je pozemek žalobkyně užíván bez jakéhokoliv (právního) důvodu. V takovém případě je pouze na žalobkyni, zda bude požadovat plnou náhradu či nikoli, přičemž ohledně výše takové náhrady je žalobkyně limitována pouze částkou tzv. maximální ceny 30 Kč za metr čtvereční a rok. Pokud se tedy žalobkyně rozhodla tuto částku požadovat, je třeba tento její požadavek respektovat. Na tom nic nemůže změnit ani znalecký posudek, který byl v řízení před soudem I. stupně vypracován, ani námitky žalovaného uvedené výše. Odvolací soud proto shledal zcela legitimním požadavek na úhradu bezdůvodného obohacení v maximální výši regulovaného nájemného, tedy v částce 30 Kč za 1 metr čtvereční a rok“ (rozsudek odvolacího soudu ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací]). Dopisem primátora hl. m. [obec] ze dne [datum] má soud za prokázané, že tento tehdejšímu právnímu zástupci žalobkyně sdělil následující. U předmětného pozemku nedošlo k přerušení vlastnického vztahu, když tento vlastnila žalobkyně. Dle informace z odboru životního prostředí MHMP se v případě laviček a cest jedná o akce realizované v tzv. akci„ Z“, O cesty, lesy a jiná zařízení se v lesoparku [část obce] stará městem zřízená organizace Lesy hl. m. [obec], jenž provádí péči na pozemcích v majetku žalovaného, i na soukromých pozemcích na základě smluv uzavíraných s vlastníky příslušných pozemků. Smlouvy jsou nabízeny všem vlastníkům lesních pozemků, jelikož předmětný pozemek má kulturu orná půda, nebyla žalobkyni tato smlouva nabídnuta a běžná údržba předmětného pozemku není prováděna od října 1996. Rozhodnutím Místního úřadu [obec a číslo] ze dne [datum], sp.zn. OÚR [číslo] má soud za prokázané, že správní úřad zamítl žalost žalobkyně o odstranění 18ti laviček, altánu a asfaltových cest umístěných na předmětném pozemku s odůvodněním, že předmětný pozemek je nedílnou součástí rekreační oblasti lesoparku, jedná se o lesní pozemek a nelze ho k ničemu jinému využít. [obec] a altány byly v minulosti osazeny na celém území lesoparku a slouží k rekreaci a oddechu všech obyvatel celé [obec]. Pozemek nelze zastavět, oplotit ani využívat k jiným účelům. Rozhodnutím ministra životního prostředí ČR ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], které nabylo právní moci dnem [datum], má soud za prokázané, že tímto rozhodnutím bylo změněno rozhodnutí MŽP ČR ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [spisová značka] tak, že bylo zrušeno rozhodnutí odboru ochrany prostředí [stát. instituce], [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], jímž bylo rozhodnuto, že předmětný pozemek náleží do lesního půdního fondu a bude nadále veden jako lesní půda, a věc byla vrácena tomuto správnímu orgánu k novému projednání a rozhodnutí. V odůvodnění tohoto rozhodnutí ministr životního prostředí uvedl, že v daném případě došlo k porušení § 2 odst. 3 a odst. 4 zákona o lesích a § 46 správního řádu. Z hlediska skutkového a právního stavu v době rozhodování nebylo důvodu k pochybnostem, zda jde o pozemek ve smyslu § 2 odst. 1 zákona o lesích, protože v té době byl pozemek ornou půdou. Po věcné stránce vycházelo rozhodnutí MŽP ČR z nedostatečně zjištěného stavu věci, zejména nebyl zjištěn právní základ ke zřízení lesoparku [část obce] a nebylo doloženo vynětí pozemku ze zemědělského půdního fondu. Žádný ze správních orgánů se nevypořádal s okolností, zda předmětný pozemek může vůbec být předmětem prohlášení, jak je má na mysli ustanovení § 2 odst. 2 zákona o lesích. Notářským zápisem sepsaným notářem JUDr. [jméno] [příjmení] dne [datum rozhodnutí] pod zn. [spisová značka] a NZ [číslo] má soud za prokázané, že tento osvědčuje, že notář JUDr. [jméno] [příjmení] se dne [datum] dostavil za účasti zástupce žalovaného na pozemky par. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] v obci [obec] k.ú. [část obce], že na hranicích těchto pozemků, které jsou ve vlastnictví žalovaného a na hranice předmětného pozemku byly rozmístěny cedule s textem:„ HRANICE POZEMKU HLAVNÍHO MĚSTA PRAHY (CESTA NEPRŮCHODNÁ)“. Jedná se o šest cedulí, jejichž přesné umístění je vyznačeno na leteckém snímku. Zároveň notář osvědčil, že uprostřed asfaltových chodníků u hranic pozemků jsou umístěny zábrany – železné sloupky pevně zabetonované do půdního podkladu, zabraňující příjezdu dvoustopých vozidel z pozemku žalovaného na předmětný pozemek žalobkyně, jde celkem o čtyři zábrany, které jsou zakresleny v leteckém snímku. K tomuto jsou připojeny fotografie, na nichž je patrno umístění shora uvedených tabulek a kovové zábrany uprostřed cesty. Z fotografií vyplývá, že tam kde shora uvedená tabule byla umístěna na zpevněné cestě, pak tato cesta z pozemku žalovaného na pozemek žalobkyně pokračuje dále bez jakékoli změny v charakteru uvedené zpevněné cesty s tím, že vizuálně je zjevné, že cesta je průchodná. Dále byl proveden znalecký posudek [číslo] vypracovaný znaleckým ústavem [právnická osoba] a výslech znalce, avšak soud z něj žádná skutková zjištění nečinil, neboť jeho závěry považuje za zcela nesprávné, když dle posudku znalec určil obvyklé nájemné předmětného pozemku pro současný reálný stav užívání pozemku v období od [datum] do [datum] částkou 333.060 Kč. Znalec byl dle názoru soudu značně limitován nedostatkem relevantních podkladů, neboť neměl k dispozici dostatečné množství srovnatelných pozemků, což potvrzuje sám znalec, když na str. 12 znaleckého posudku uvedl„ na základě provedeného šetření tržních dat, jsme dospěli k závěru, že k tomuto konkrétnímu případu nejsou k dispozici totožné ohodnocení či transakce týkající se prodeje a pronájmu obdobných lesních pozemků využívaných jako lesopark či park, ze kterých by se dalo tržní nájemné stanovit“, nepovažuje soud závěr znaleckého posudku ohledně obvyklé výše nájemného za správný z důvodů níže uvedených. Znalec při řešení znaleckého úkolu použil údaje o 5 dle jeho názoru obdobných pozemcích, avšak dle názoru soudu se tyto srovnávané pozemky v řadě znaků odlišují od předmětného pozemku, což má dle soudu významný vliv na závěr znaleckého posudku, především pak dle soudu se jedná o relativně malý vzorek srovnávaných pozemků. Pokud jde o rozdíly srovnávaných pozemků, pak tyto soud spatřuje zejména ve výměře jednotlivých pozemků, když pouze 2 z těchto pozemků mají celkovou rozlohu nad 10.000 m2 s tím, že dle názoru soudu celková rozloha daného pozemku ovlivňuje i výši ceny za 1m2, což potvrzuje i znalecký posudek, když výsledná tržní hodnota pozemku ad c), který je dle názoru soudu výměrou i popisem nejshodnější s předmětným pozemkem je výrazně nejvyšší (436 Kč/m2), druhou nejvyšší cenu má pak rovněž pozemek s výměrou nad 10.000 m2. Rovněž umístění srovnávaných pozemků se s výjimkou pozemku ad d) nachází mimo katastrální území Hostivař, tj. fakticky na celém území [obec], když pozemek ad b) se dokonce nachází mimo území [obec], i když znalec pro přiblížení použil koeficient místa polohy. Navíc závěry znaleckého posudku jsou diametrálně odlišné od údaje Ministerstva financí ČR uveřejněném ve Věstníku 5/ 2008, který zcela jednoznačně vycházel ze skutečně uzavřených smluv. Rovněž byl proveden jako důkaz posudek [právnická osoba] a.s., avšak soud z něj žádná skutková zjištění nečinil, neboť jeho závěry považuje za zcela nesprávné, když dle posudku by měla tržní hodnota předmětného pozemku činit 30 Kč/m2 a obvyklé roční nájemné činit částku [číslo] Kč/rok, tj. 0,64 Kč/m2/rok Tyto údaje soud považuje za zcela mimo tržní realitu, když je třeba si uvědomit, že se jedná o pozemek nacházející se na území hl. m. [obec], navíc nikoli v úplné okrajové části hlavního města, v blízkosti silně obydlených městských částí. Je tedy absurdní si myslet, že pokud by žalobkyně mohla předmětný pozemek v souladu s územním plánem přenechat jiné osobě k užívání např. pro rekreační či zahrádkářské účely, mohla by na nájemném dosáhnout pouze výše uvedenou částku. Soud dále k důkazu provedl kupní smlouvu ze dne [datum], avšak s ohledem na dobu jejího uzavření (o 12 let dříve před rozhodným obdobím) z ní žádná skutková zjištění nečinil. Z ostatních v řízení provedených důkazů soud nezjistil žádné relevantní skutečnosti s tím, že soud pro nadbytečnost zamítl návrh na provedení důkazu dotazem na MČ [obec a číslo] a MF ČR. Vzhledem k faktu, že soud nesouhlasil se závěrem znaleckého posudku [číslo] vypracovaný znaleckým ústavem [právnická osoba], provedl důkaz znaleckým posudkem [číslo] vypracovaným znaleckým ústavem [právnická osoba] a výslechem znalce, těmito důkazy má soud za prokázané následující. Znalec měl za úkol znaleckým posudkem odhadnout výši obvyklého nájemného za užívání předmětného pozemku a vyjádřit se jaký je vliv na obvyklou kupní cenu pozemku a obvyklou výši nájmu téhož nebo srovnatelného pozemku, zároveň taktéž posoudit vliv zásad cenové politiky Hl. m. [obec] na obvyklou výši nájemného, pro pozemky, které jsou ve vlastnictví Hl. m. [obec]. Hodnota pozemku byla znalcem určena na základě srovnávací metody. Znalecký posudek se snažil určit obvyklou cenu nájmu s ohledem na porovnání nájmů obdobných pozemků. Ale žalovaný předložil pouze 3 nájemní smlouvy, kde vystupuje na straně pronajímatele. Jednalo se konkrétně o nájemní smlouvu platnou od [datum] na lesní pozemek o výměře 215 m2, kdy cena nájmu je 22 Kč/1m2/rok. Druhou nájemní smlouvu platnou od [datum] na pronájem lesního pozemku o výměře 500 m2, kdy nájemné je stanoveno 11kč/ 1m2. V obou případech se jedná o nekomerční pronájem, kdy cena je stanovena dle cenového věstníku, Výměru MF ČR [číslo] obě smlouvy jsou za maximální nájem. Poslední nájemní smlouva je rovněž na lesní pozemek o výměře 4.200 m2, výše nájemného v tomto případě je 12,50 Kč 1 m2. Daná smlouva je uzavřena s podnikatelem a na pozemku nájemce provozuje lanový park. Znalec chtěl porovnat cenu pronajímaných pozemků v lokalitě Centrálního parku Jihozápadní město, kde je žalovaný nájemce, nájemní smlouvy však nebyly předloženy, a proto musel znalec přistoupit k stanovení ceny nájmu prostřednictvím ceny pozemků. Výše obvyklého nájmu byla znaleckým posudkem stanovena pro rok 2008 na úrovni 70 Kč za celý rok. Za období [datum] - [datum] byl nájem stanoven ve výši 46.66 Kč. Pro rok 2009 byla výše nájmu stanovena na úrovni maxima, tedy 85 Kč 1m2 rok. Za období [datum] - [datum] byla výše nájemného stanovena na 21, 25 Kč. [jméno] byly stanoveny na základě vykupovaných pozemků pro park v Jihozápadním městě. V letech 1996 [číslo] byly pozemky vykupovány v rozpětí [číslo] Kč/m2, což řádově odpovídá částce„ pod 1000 Kč“, která byla odhadem konkretizována na úroveň 900 Kč/m2. Tato cena byla meziročně navyšována dle údajů z cenové mapy. Dle cenových map byla stanovena cena pozemků ve výši 1.062 Kč / 1m2 za rok 2008, [číslo] Kč/1m2 za rok 2009 a [číslo] Kč/1m2 za rok 2010. Následně byla stanovena míra kapitalizace, která určuje výnos po úhradě všech nákladů. [jméno] kapitalizace pro byla znaleckým posudkem stanovena na úroveň 6,6% pro roky 2008, 2009 a 6,4% pro rok 2010. Protože však cenový strop pro roční nájem byl v letech 2009 a 2010 stanoven na 85kč/ 1m2, byl nájem snížen v těchto letech na tuto částku. Znalec se ve znaleckém posudku vyjádřil rovněž ke vztahu mezi obvyklou cenou pozemku a obvyklou výší nájmu. Nájem je třeba chápat jako dočasné vzdání se práva nakládat s majetkem, za což požaduje pronajímatel odměnu. Odměna byla dle zásad stanovení výše nájemného ze zastavěných pozemků, ostatních pozemků a reklamních ploch (příloha usnesení rady městské části [obec a číslo] [číslo]) stanovena na 9 % ceny pozemku. Zatímco prodej je třeba chápat jako definitivní vzdání se práva nakládat s majetkem. Poslední otázku, ke které se měl znalec v posudku vyjádřit, jaký vliv na obvyklou výši nájemného mají usnesení orgánů Hl. m. [obec], jimiž je určena výše nájemného ([obec] cenové politiky Hl. m. [obec]). [obec] se týkají jen nájmů a není rozhodné, zda je [obec] pronajímatelem nebo nájemcem, cenový věstník se na ni vztahuje. [obec] stanovují maximální ceny, což ale neznamená, že nemohou být nižší. Žalobkyně neměla vůči znaleckému posudku [číslo] žádné námitky. Znalec při výslechu na jednání dne [datum] se vyjádřil k srovnání s parkem v Jihozápadním městě, kdy hlavní rozdíl mezi oběma parky znalec spatřuje v tom, že pak v [část obce] je dle jeho názoru 5x větší. Uvádí, že na cenu nájmu má vliv jednak lokalita, ale také využití nemovitostí. Dále byl znalec dotazován od právního zástupce žalovaného na tři nájemní smlouvy, které předložil žalovaný. Znalec se vyjádřil zejména ke třetí smlouvě, která byla uzavřena mezi žalovaným podnikatelem, který provozuje lanový park. Dle názoru znalce je cena nižší, proto aby se zvýšila atraktivita předmětného parku a chodilo do něj více lidí. Dle názoru žalobkyně byly výslechem znalce vysvětleny případné pochybnosti ohledně dílčích otázek, které znalec řešil (např. hodnocení podkladů předložených žalovaným). Žalovaný ve své závěrečné řeči připomněl, že proti znalci (společnost [právnická osoba]) podal námitku dne [datum], neboť tento znalec již jednou v podobné věci mezi žalobkyní a žalovaným znalecké posouzení prováděl. Námitka žalovaného proti znalci byla zamítnuta usnesením ze dne 26.2.2016, sp. zn. 20 C 46/2010-221. Žalovaný nepokládá tedy předložené znalecké posouzení za objektivní zjištění pro konkrétní spor mezi žalobkyní a žalovanou. Tuto námitku však soud nepokládá za relevantní, zejména s ohledem na to, že se touto námitkou vypořádal již v rámci usnesení o odmítnutí ze dne [datum]. Žalovaný poukazuje zejména na to, že srovnávané lokality Centrálního parku Jižní město a hostivařského lesoparku jsou zcela odlišné, což dle názoru žalovaného bylo prokázáno i výslechem znalce, proto srovnávací metoda užitá ve znaleckém posudku nemůže být správná. Námitky žalovaného, zdůrazňující jinou lokalitu porovnávaných pozemků, nejsou dle názoru soudu relevantní za situace, kdy oba pozemky jsou zjevně umístěny na území hlavního města Prahy v blízkosti obytné zástavby mimo historické centrum města; zda jde o směr na jih či západ od centra není dle názoru soudu relevantní, když sama vzdálenost od centra i souvislost s obytnou zástavbou je v případě obou pozemků srovnatelná. Navíc, a to je třeba zdůraznit, dospěl znalec k obdobné (dokonce vyšší, avšak přesahující stanovený cenový limit) ceně za užívání pozemku rovněž na základě zjištěné ceny pozemku. Výhrady žalovaného směřující proti volbě srovnávacích pozemků tedy nelze brát za relevantní (viz výše), nicméně na tomto místě je možno znovu připomenout, že lokalita je v daném případě sice podstatná, nicméně srovnávané pozemky v parku Jihozápadní město se svým geografickým umístěním ve vztahu k centru města a přilehlé obytné zástavbě významně neliší od umístění předmětného pozemku žalobkyně. Žalovaný dále ve své závěrečné řeči namítal, že sama žalovaná tvrdí, že předmětný pozemek je zalesněn a je užíván jako lesopark. Peněžní nárok za vstup na pozemky lesního typu je tak vyloučen na základě lesního zákona. K této námitce soud rovněž nepřihlížel, neboť dle listu vlastnictví [číslo] je předmětný pozemek evidován jako orná půda. Výpis z katastru nemovitostí je v souladu s § 134 o. s. ř. veřejnou listinou prokazující pravdivost údajů v ní uvedených, není-li dokázán opak, který v řízení prokázán nebyl. Podle § 451 odst. 1 obč. zák. kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Podle § 451 odst. 2 obč. zák. je bezdůvodným obohacením majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů. Podle § 458 odst. 1 obč. zák. musí být vydáno vše, co bylo nabyto bezdůvodným obohacením. Není-li to dobře možné, zejména proto, že obohacení záleželo ve výkonech, musí být poskytnuta peněžitá náhrada. Ohledně shora zjištěného skutkového stavu dospěl soud k těmto právním závěrům. Pokud jde o základ nároku, pak i s ohledem na skutečnost, že stav předmětného pozemku je shodný jako v době předchozí (tj. od doby [datum], kdy byly na hranicích předmětného pozemku s pozemky žalovaného umístěny informační cedule o hranicích pozemku žalovaného) dospěl soud k závěru, že žalovanému vzniká na úkor žalobkyně bezdůvodné obohacení, neboť předmětný pozemek je i nadále součástí lesoparku [část obce] a předmětný pozemek včetně na něm umístěných zpevněných cest jsou občany hlavního města Prahy běžně užívány jako součást tohoto lesoparku. Soud se zcela ztotožňuje s právním názorem Nejvyššího soudu ČR, který se touto konkrétní otázkou ve vztahu k týmž účastníkům pouze za jiné časové období zabýval v rozsudku ze dne [datum rozhodnutí], sp.zn. [spisová značka], že jestliže právní předchůdce žalovaného vybudoval na pozemku žalobkyně v tzv. Akci Z parkové úpravy a v souladu s územním plánem začlenil tuto část území do lesoparku [část obce], užívá jej při absenci nájemní smlouvy bez právního důvodu a na úkor žalobkyně se podle § 451 a násl. obč. zák. bezdůvodně obohacuje. Jelikož ani v období od [datum] do [datum] nedošlo ze strany žalovaného k odstranění parkových úprav a uvedení předmětného pozemku do původního stavu, tak aby předmětný pozemek nebyl součástí lesoparku [část obce], ani k uzavření nájemní smlouvy mezi účastníky řízení, vzniká i v tomto období žalovanému bezdůvodné obohacení, jenž je povinen vydat. Pokud jde o výši získaného bezdůvodného obohacení, zjistil ji soud na podkladě znaleckého posudku [právnická osoba] [číslo] který byl konfrontován též se závěry jiných posudků řešících otázku obvyklé ceny za užívání předmětného pozemku. Výše bezdůvodného obohacení rovněž navazuje na konstantní judikaturu Nejvyššího soudu ČR, který se k otázce výše bezdůvodného obohacení již opakovaně vyjadřoval např.„ určí soud peněžitou částkou, která odpovídá částkám vynakládaným obvykle v daném místě a čase na užívání obdobných nemovitostí, zpravidla právě formou nájmu, a kterou by nájemce za obvyklých okolností byl povinen plnit podle nájemní smlouvy. Bylo-li nájemné v posuzovaném období regulovanou cenou, nemůže výše bezdůvodného obohacení přesáhnout částku omezenou cenovými předpisy“ (rozsudek NS ČR ze dne 15.6.1999, sp.zn. 25 Cdo 2578/98).„ Výše bezdůvodného obohacení se musí odvíjet od výše nájemného odpovídajícího nájemní smlouvě obvyklé v daném místě a čase ve vztahu k celému pozemku“ (rozsudek NS ČR ze dne 20.3.2001, sp.zn. 25 Cdo 845/99). Z těchto právních závěrů nejvyššího soudu, s nimiž se soud plně ztotožňuje, je tak zřejmé, že výše bezdůvodného obohacení za užívání pozemku musí v dané situaci odpovídat zpravidla obvyklému nájemnému odpovídajícímu způsobu užívání ze strany povinného. Navíc dle právního názoru soudu smyslem úpravy bezdůvodného obohacení v občanském zákoníku je vydání majetkového prospěchu tomu, na jehož úkor bylo získáno, tj. aby povinný vydal to, o co se obohatil tomu, na jehož úkor se tak stalo. V daném případě bylo k prokázání výše nároku na bezdůvodné obohacení provedeno několik důkazů, které se velmi výrazně rozcházely. Soud již v rámci hodnocení důkazů uváděl důvody, pro něž nepovažuje v řízení vypracovaný znalecký posudek, resp. jeho závěry za zcela správné, neboť jeho výsledky byly limitovány nedostatkem skutečně relevantních podkladů. Soud se ale ztotožnil s určením výše bezdůvodného obohacení dle znaleckého posudku [číslo] který určil výši bezdůvodného obohacení za období [datum] - [datum] byl nájem stanoven ve výši 46.66 Kč. Pro rok 2009 byla výše nájmu stanovena na úrovni maxima, tedy 85 Kč 1m2 rok. Za období [datum] - [datum] byla výše nájemného stanovena na 21, 25 Kč. S ohledem na výše uvedené dospěl soud k závěru, že výše bezdůvodného obohacení za užívání předmětného pozemku v období od [datum] do [datum] činí celkovou částku [číslo], 40 Kč, a proto výrokem I. uložil žalovanému tuto částku žalobkyni zaplatit Jelikož je žalovaný v prodlení s plněním peněžitého závazku, přiznal soud žalobkyni dle § 517 odst. 2 obč. zák. právo na úrok z prodlení ve výši dle § 1 nařízení vlády č. 142/1994 Sb. ve znění účinném k prvnímu dni prodlení. Jelikož žalobkyně netvrdila, že by žalovaného vyzvala k vydání bezdůvodného obohacení za období od [datum] do [datum] před podáním žaloby, byl žalovaný vyzván k vydání bezdůvodného obohacení doručením žaloby, tj. dnem [datum] s tím, že nárok žalobkyně se stal dne [datum] splatný a prvním dnem prodlení je tedy den [datum]. Proto soud přiznal žalobkyni zákonný úrok z prodlení z částky 2.301.448,40 Kč za dobu od [datum] do zaplacení. O nákladech řízení ve vztahu mezi účastníky řízení rozhodl soud v souladu s ust. § 142 odst. 3 o. s. ř., když žalobkyně měla ve věci plný sice plný úspěch, ale v dané situaci se jednalo o neúspěch v poměrně nepatrné části a rozhodnutí o výši plnění záviselo na znaleckém posudku, proto soud přiznal žalobkyni plnou náhradu nákladů. Náklady žalobkyně tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 97.990 Kč a soudní poplatek za odvolání ve výši 60.460 Kč, odměna advokáta dle § 3 odst. 1 vyhl. č. 484/2000 Sb. ve výši 225.540 Kč, 13 paušálních náhrad po 300 Kč dle § 13 odst. 3 advokátního tarifu, cestovné za 7 cest [obec] - [obec] a zpět, celkem 588 km, ve výši 2.302,72 Kč, náhrada za promeškaný čas za 28 půlhodin á 100 Kč dle § 14 odst. 3 advokátního tarifu, poplatek za výpis z katastru nemovitostí ve výši 100 Kč, tj. náklady řízení celkem 234.942,62 Kč. Souhrn odměny a náhrad advokáta je zvýšen o 21% DPH (§ 137 odst. 3 o. s. ř.), neboť advokát je dle předloženého osvědčení registrován coby plátce této daně. Takto zjištěnou částku soud přiznává žalobkyni, protože dle převládající judikatury vzniká pohledávka na náhradu nákladů řízení teprve na základě pravomocného rozhodnutí soudu. Dřívější rozhodnutí ovšem bylo zrušeno, proto je nyní potřeba rozhodnout o nákladech tohoto řízení znovu v celém rozsahu. Výrok II. o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky a státem vychází z ustanovení § 148 odst. 1 o. s.ř. Žalovaný byl ve sporu neúspěšný, soud mu proto uložil povinnost zaplatit státu státem vynaložené náklady řízení dosahující v souhrnu částky 25.777 Kč, která představuje znalečné znaleckému ústavu [právnická osoba], znalečné znaleckého ústavu [právnická osoba], přípravu a účast znalců na jednání dne [datum] a [datum]. Jelikož žalovaný zaplatil na záloze na znalecký posudek částku 6.720 Kč, bude po právní moci tato složená záloha započtena na povinnost žalovaného. Žalovaný je tedy povinen uhradit částku ve výši [číslo], 50 Kč.