21 C 127/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl v senátu složeném z předsedkyně senátu Mgr. Andrey Grycové a přísedících JUDr. Jany Randlové a JUDr. Jindřicha Jabornického ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení 3 057 275 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 3 057 275 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z této částky od [datum] do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 266 519,30 Kč k rukám právního zástupce žalobce do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se žalobou domáhal uložení povinnosti žalované zaplatit částku ve výši 3 057 275 Kč s příslušenství s následujícím odůvodněním. Žalobce byl zaměstnán u žalované na základě pracovní smlouvy ze dne [datum] na pozici [anonymizována dvě slova] se sjednanou měsíční mzdou ve výši 200 000 Kč. Pracovní poměr skončil dohodou stran ke dni [datum]. Za dobu trvání pracovního poměru nebyla žalobci vyplacena mzdová plnění, na která mu v průběhu trvání pracovního poměru vznikl nárok v celkové výši 3 057 275 Kč, konkrétně částka 57 275 Kč z titulu mzdy za měsíc červen 2020 a částka 3 000 000 Kč z titulu sjednaného odstupného. Žalovaná dlužnou částku neuhradila ani po opakovaných výzvách žalobce a ocitla se tak v prodlení.

2. Žalovaná s žalobou nesouhlasila a navrhla zamítnutí žaloby. Pokud jde o nárok žalobce na nevyplacenou mzdu za červen 2020, žalovaná poukázala na to, že v měsících květnu a červnu 2020 došlo k rapidnímu poklesu pracovní výkonnosti a kázně žalobce, když se na pracoviště nedostavoval či zde nepracoval, věnoval se namísto práce svým osobním záležitostem a zadané pracovní úkoly neplnil, což je mimo jiné v příkrém rozporu s mimořádně vysokou mzdou, na níž žalobce sám poukazuje a kterou nelze odůvodnit jinak než jen excelentními pracovními výsledky a morálkou. Z tohoto důvodu žalovaná přikročila k poměrnému krácení mzdy žalobce, který zmeškal bez důvodné omluvy více než třetinu pracovní doby. Pokud jde o žalobcem nárokovanou částku odstupného ve výši 3 000 000 Kč, pak je žalovaná toho názoru, že tento nárok žalobci nevznikl. Žalovaná poukázala na ust. § 67 odst. 1 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce (dále jen „zákoník práce“), dle kterého platí, že zaměstnanci, u něhož dochází k rozvázání pracovního poměru výpovědí danou zaměstnavatelem z důvodů uvedených v § 52 písm. a) až c) nebo dohodou z týchž důvodů, přísluší od zaměstnavatele při skončení pracovního poměru odstupné. Jak je patrno z dohody o skončení pracovního poměru ze dne [datum] uzavřené mezi stranami, tato byla uzavřena bez uvedení důvodu, tedy nelze nijak vyvodit ani presumovat, že by se opírala o důvody dle § 52 písm. a) až c) zákoníku práce. Právní základ nároku na odstupné tak není dán. Dále žalovaná sjednanou výši odstupného pokládá za zcela zřetelně excesivní a jako takovou rozpornou s dobrými mravy.

3. Ve vyjádření ze dne [datum] žalobce upřesnil, že částku 57 275 Kč požaduje z titulu náhrady mzdy za nevyčerpanou dovolenou v kalendářním roce, jak vyplývá z výplatní pásky. K námitkám žalované uvedl, že od [datum] do [datum] byl uznán dočasně pracovně neschopným, což bylo důvodem, proč se nemohl na pracoviště dostavovat. Žalobce v průběhu dočasné pracovní neschopnosti nebyl žalovanou jakkoli upomínán na případné neplnění povinností či vyzýván k odstranění jakýchkoliv nedostatků. Dále žalobce poukázal na to, že mzda byla v pracovní smlouvě přímo sjednána a bez jeho předchozího souhlasu žalobce ji žalovaná vlastním rozhodnutím nemohla krátit. Pokud jde o nárok na odstupné, žalobce poukázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 4. 12. 2012, sp. zn. 21 Cdo 613/2011, kdy legálnost a vymahatelnost smluvního odstupného potvrdil Nejvyšší soud, který dospěl k závěru, že poskytování odstupného při rozvázání pracovního poměru zaměstnavatelem může být upraveno odchylně od zákona, bude-li tím založeno právo zaměstnance na odstupné v dalších případech (z jiných důvodů), než které jsou zákonem stanoveny. Sjednané odstupné je rovněž v souladu se zásadou„ co není zakázáno, je dovoleno“, která je v zákoníku práce výslovně vyjádřena.

4. Provedeným dokazováním má soud za prokázaný následující skutkový stav. Pracovní smlouvou má soud za prokázané, že žalobce jakožto zaměstnanec a žalovaná jakožto zaměstnavatel podepsali dne [datum] pracovní smlouvu na dobu neurčitou, se dnem nástupu žalobce do práce dne [datum] na pracovní pozici [anonymizována dvě slova]. Dle čl. I. odst. 1.6 v případě ukončení pracovního poměru z jakéhokoli důvodu má zaměstnanec nárok na jednorázové odstupné ve výši 3 000 000 Kč. Odstupné je splatné spolu se mzdou za kalendářní měsíc, ve kterém nárok na odstupné vzniknul. Dle čl. IV. odst. 4.1 náleží zaměstnanci za vykonanou práci mzda ve výši 200 000 Kč měsíčně (hrubá mzda). Pracovní smlouvu za žalovanou podepsal jednatel [příjmení] [jméno] [příjmení] Dohodou o skončení pracovního poměru má soud za prokázané, že účastníci se dohodli na skončení pracovního poměru žalobce dohodou dle § 49 zákoníku práce ke dni [datum].

5. Rozhodnutím o dočasné pracovní neschopnosti ([číslo]) má soud za prokázané, že žalobce byl ode dne [datum] do [datum] v dočasné pracovní neschopnosti. Výplatnicí za měsíc červen 2020 má soud za prokázané, že žalobce byl celý pracovní fond tohoto měsíce v dočasné pracovní neschopnosti, kdy zameškal 176 hodin. Žalovaná stanovila průměrný hodinový výdělek částkou 1 177,90 Kč a k výplatě žalobci přiznala částku 80 097 Kč hrubého za 68 hodin (8,5 dne) dovolené, čemuž odpovídá částka 57 275 Kč čistého.

6. Pracovním hodnocením žalobce ze dne [datum] a úplným výpisem z obchodního rejstříku žalované má soud za prokázané, že tehdejší jednatel žalované [jméno] [příjmení] sepsal k žádosti žalobce jeho pracovní hodnocení. Žalovaná vnímala žalobce jako velkého profesionála v oblasti herního průmyslu s dlouholetými zkušenostmi s řízením kasinových provozů, o čemž žalovanou žalobce přesvědčil. Žalovaná u žalobce ocenila především jeho loajalitu, pozitivní přístup při řešení problémů, schopnost komunikovat se statutárním orgánem společnosti stejně jako s managementem i řadovými zaměstnanci a jeho vždy vstřícnou komunikaci s hosty kasina za všech situacích. Žalobce se výrazně podílel na vytváření důvěry mezi hosty, zaměstnanci a žalovanou společností, což se pozitivně projevovalo v příjemné atmosféře kasin žalované. Díky svým znalostem a zkušenostem, dokázal žalobce vybrat ta nejlepší řešení v případě vzniklých problémů. V pracovním hodnocení žalovaná rovněž shrnula pracovní náplň žalobce a rovněž uvedla, že v letech 1999 [číslo] působil ve [právnická osoba] [anonymizována dvě slova]. a v letech 2009 2019 u [právnická osoba] [anonymizováno]. Žalovaná doufala, že úspěšná spolupráce se žalobcem bude pokračovat i v příštích letech. Podpis tehdejšího jednatele [jméno] [příjmení] je úředně ověřen.

7. Předžalobními výzvami ze dne [datum] a ze dne [datum] má soud za prokázané, že žalobce opakovaně vyzýval žalovanou k úhradě žalobní částky. Přípisem právního zástupce žalované ze dne [datum] má soud za prokázané, že žalovaná žalobcem vznesené nároky neuznává.

8. Uvedené důkazy hodnotil soud jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přičemž má za to, že tyto plně prokazují shora zjištěný skutkový stav. Z ostatních v řízení provedených důkazů soud nezjistil žádné relevantní skutečnost. Soud dále pro nadbytečnost zamítl provedení ostatních v řízení navržených důkazů, neboť dle názoru soudu byl provedeným dokazováním zjištěn skutkový stav v rozsahu potřebném pro rozhodnutí. Navíc v řízení bylo prokázáno, že žalobce byl od [datum] do [datum] v pracovní neschopnosti a z tohoto důvodu tak nemohl vykonávat práci, tudíž tvrzení žalované o rapidním poklesu pracovní výkonnosti žalobce v období května a června 2020 jsou ryze účelová a nepravdivá.

9. Na základě zjištěného skutkového stavu soud věc právně posoudil následovně: Žalobci vznikl na základě pracovní smlouvy ze dne [datum] dle § 33 zákoníku práce dnem [datum] dle § 36 zákoníku práce pracovní poměr u žalované. Dohodu o skončení pracovního poměru posoudil soud jako platné právní jednání dle § 49 odst. 1 zákoníku práce, na základě něhož pracovní poměr žalobce skončil ke dni [datum]. Dle § 222 odst. 2 zákoníku práce zaměstnanci přísluší náhrada mzdy nebo platu za nevyčerpanou dovolenou pouze v případě skončení pracovního poměru. Dle § 222 odst. 3 zákoníku práce vznikne-li zaměstnanci právo na náhradu mzdy nebo platu za nevyčerpanou dovolenou nebo její část, tato náhrada přísluší ve výši průměrného výdělku. V řízení bylo prokázáno, že žalobce ke dni skončení pracovního poměru nevyčerpal dovolenou za kalendářní rok v rozsahu 68 hodin (8,5 dne), přičemž sama žalovaná ve výplatnici tuto skutečnost potvrdila a přiznala žalobci náhradu mzdy za tuto nevyčerpanou dovolenou ve výši 80 097 Kč hrubého. Žalovaná v řízení nárok žalobce na náhradu mzdy za nevyčerpanou dovolenou v rozsahu 68 hodin (8,5 dne) žádným způsobem nerozporovala, a to ani co do dlužné výše. Vzhledem k tomu, že sama žalovaná stanovila průměrný hodinový výdělek za předchozí kalendářní čtvrtletí částkou 1 177,90 Kč a žalobce tuto částku akceptoval, přiznal soud žalobci požadovanou částku 57 275 Kč, když soud nemůže překročit žalobní návrh. Námitku žalované, že žalobce v rozhodném období špatně pracoval, soud shledal zcela účelovou a nepravdivou, jelikož v měsíci květnu a červnu 2020 žalobce vůbec nepracoval, protože byl v dočasné pracovní neschopnosti.

10. Dle § 67 odst. 1 písm. b) zákoníku práce zaměstnanci, u něhož dochází k rozvázání pracovního poměru výpovědí danou zaměstnavatelem z důvodů uvedených v § 52 písm. a) až c) nebo dohodou z týchž důvodů přísluší od zaměstnavatele při skončení pracovního poměru odstupné ve výši nejméně dvojnásobku jeho průměrného výdělku, jestliže jeho pracovní poměr u zaměstnavatele trval alespoň 1 rok a méně než 2 roky. Dle § 67 odst. 4 zákoníku práce je zaměstnavatel povinen odstupné vyplatit zaměstnanci po skončení pracovního poměru v nejbližším výplatním termínu určeném u zaměstnavatele pro výplatu mzdy nebo platu, pokud se písemně nedohodne se zaměstnancem na výplatě odstupného v den skončení pracovního poměru nebo na pozdějším termínu výplaty. Z povahy ust. § 67 zákoníku práce vyplývá, že jde o relativně kogentní ustanovení, které neumožňuje odchýlení se od zákona v neprospěch zaměstnance. Poskytování odstupného tedy může být v souladu s ust. § 4a zákoníku práce upraveno smlouvou nebo vnitřním předpisem odchylně od zákona, avšak jen tehdy, pokud by šlo o odchýlení ve prospěch zaměstnance, tedy bude-li smlouvou nebo vnitřním předpisem založeno ve prospěch zaměstnance právo na odstupné v dalších případech, než které jsou uvedeny v § 67 anebo ve větším rozsahu, než jaký mu přiznává toto ustanovení (srov. např. Bělina, M., Drápal, L. a kol.: Zákoník práce. Komentář. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2019). Rovněž dle právního názoru Nejvyššího soudu ČR vyjádřeného v rozhodnutí ze dne 29. 2. 2012, 21 Cdo 4468/2010 platí, že„ poskytování odstupného při rozvázání pracovního poměru zaměstnavatelem může být upraveno (způsobem uvedeným v ustanovení § 2 odst. 2 zák. práce) odchylně od zákona, bude-li tím založeno právo zaměstnance na odstupné v dalších případech (z jiných důvodů), než které jsou zákonem stanoveny (vypočteny v ustanovení § 67 odst. 1 zák. práce). S ohledem na výše uvedené nelze přistoupit na argumentaci žalované, že vzhledem k absenci uvedení důvodu v uzavřené dohodě o skončení pracovního poměru, nelze dovodit, že by se opírala o ust. § 52 písm. a) až c) zákoníku práce, tudíž nárok na odstupné žalobci nevznikl. V řízení bylo prokázáno, že odstupné ve výši 3 000 000 Kč bylo sjednáno pro případ skončení pracovního poměru žalobce (čl. I odst. 1.6. pracovní smlouvy). Soud toto ujednání shledal jako platné právní jednání, neboť není v rozporu s právními předpisy, přičemž shora citovaná judikatura výslovně připouští sjednání odstupného ve prospěch zaměstnance i v jiných než zákonem stanovených případech. Výši odstupného je nutné chápat i vzhledem k výši sjednané mzdy a pracovní pozici, jíž žalobce u žalované zastával. Navíc z pracovního hodnocení jednoznačně vyplývá jednoznačně kladné hodnocení pracovního výkonu žalobce i zájem žalované na získání a spolupráci s žalobcem. Žalovaná tak jistě měla důvod, proč s žalobcem v pracovní smlouvě takto vysoké odstupné sjednala. V tomto směru je třeba zohlednit, že pracovní smlouva byla za žalovanou podepsána osobou s právním vzděláním, tehdejším jednatelem žalované panem [příjmení] [jméno] [příjmení], [anonymizováno]. V souladu s ust. § 574 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), je třeba na právní jednání hledět spíše jako na platné než neplatné. S ohledem na výše uvedené tak soud neshledal ujednání o odstupném za rozporné s dobrými mravy. Soud tedy dospěl k závěru, že požadavek na zaplacení odstupného ve výši 3 000 000 Kč je rovněž důvodný.

11. Jelikož je žalovaná v prodlení s plněním peněžitého dluhu, přiznal soud žalobci i nárok na úrok z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., s tím, že prvním dnem prodlení je s ohledem na splatnost náhrady za nevyčerpanou dovolenou a odstupného dle § 67 odst. 4 zákoníku práce den [datum].

12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 266 519,30 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 152 864 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 3 057 275 Kč sestávající z částky 20 540 Kč za každý ze čtyř úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, žaloba, vyjádření žalovaného ze dne [datum] a účast na jednání soudu ze dne [datum]) a z částky 10 270 Kč za jeden úkon právní služby uvedený v § 11 odst. 2 a. t. (jednoduchá výzva k plnění – přežalobní výzva) včetně pěti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 93 930 Kč ve výši 19 725,30 Kč. Soud nepřiznal žalobci odměnu za nárokovaný úkon právní služby spočívající v opakované předžalobní výzvě ze dne [datum], neboť se dle soudu nejedná o účelně vynaložený náklad právního zástupce, a za takové podání odměna nepřísluší (srov. usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 11. 2013, sp. zn. 57 Co 799/2013).