21 C 131/2020

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Andrey Grycové a přísedících Evy Adamové a Mgr. Marka Kubíka ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátkou anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa o určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru

I. Žaloba, aby bylo určeno, že okamžité zrušení pracovního poměru, dané žalobkyni dopisem žalované ze dne datum doručené datum je neplatné, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši částka k rukám právní zástupkyně žalované do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru dané žalobkyni dopisem žalované ze dne datum, doručené dne datum, s následujícím odůvodněním. Pracovní poměr žalobkyně k žalované vznikl na základě pracovní smlouvy ze dne datum. Dopisem ze dne datum žalovaná zrušila žalobkyni pracovní poměr dle § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce z důvodu neomluvené nepřítomnosti žalobkyně na pracovišti od datum. Písemné vyhotovení okamžitého zrušení bylo žalobkyni doručeno tak, že jej u poštovního doručovatele převzal její manžel. Okamžité zrušení pracovního poměru je neplatné, neboť žalovaná věděla, že v době vyhlášené pandemie covid 19 žalobkyně opustila Českou republiku z důvodu cesty za dětmi do obec. Za tímto účelem sjednala žalobkyně s žalovanou uvolnění ze zaměstnání ve formě kombinace dovolené a neplaceného volna do doby uvolnění restrikcí. Ze strany žalované tak jde možná i o osobní mstu, neboť manžel žalobkyně v květnu 2020 ukončil u žalované rovněž pracovní poměr z důvodu nehod a snad i zjištěného schodku při inventuře.

2. Žalovaná s žalobou nesouhlasila a namítla zamítnutí žaloby s následujícím odůvodněním. Pracovní poměr žalobkyně platně skončil dne datum, kdy bylo žalobkyni řádně doručeno okamžité zrušení pracovního poměru s tím, že žalobkyně žalobu na neplatnost nepodala v zákonné dvouměsíční lhůtě. Podle ust. § 573 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o.z.“) se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání. Jelikož žalobkyni nebylo možno doručit okamžité zrušení pracovního poměru osobně, byla písemnost předána dne datum k poštovní přepravě, tudíž třetím pracovním dnem byl den datum, přičemž lhůta k uplatnění žaloby na neplatnost uplynula dnem datum. Žalobkyně však žalobu podala až dne datum. Navíc byl naplněn důvod okamžitého zrušení, neboť žalobkyně měla u žalované neomluvenou absenci minimálně od číslo. Není pravdou, že by žalobkyně odcestovala se souhlasem žalované či o tom žalovanou informovala.

3. Provedeným dokazováním soud zjistil tento skutkový stav. Pracovní smlouvou ze dne datum má soud za prokázané, že žalobkyně jako zaměstnanec a žalovaná jako zaměstnavatel uzavřeli pracovní smlouvu, na základě níž měla žalobkyně vykonávat práci pomocné prodavačky s dnem nástupu do práce dne datum, pracovní poměr byl sjednán na dobu platnosti zaměstnanecké karty. Potvrzením o splnění podmínek pro vydání povolení k dlouhodobému pobytu - zaměstnanecké karty ze dne datum má soud za prokázané, že Ministerstvo vnitra ČR potvrdilo, že žalobkyně jakožto cizinec splňuje podmínky pro vydání zaměstnanecké karty u žalované jakožto zaměstnavatele. Okamžitým zrušením pracovního poměru ze dne datum má soud za prokázané, že žalovaná jakožto zaměstnavatel oznámila žalobkyni, že s ní v souladu s ust. § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce okamžitě ruší pracovní poměr, neboť porušila povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k žalobkyní vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem. Důvodem okamžitého zrušení je neomluvená absence žalobkyně na pracovišti od datum do datum s tím, že se žalovanou nekomunikuje.

4. K otázce doručení okamžitého zrušení pracovního poměru soud zjistil následující. Sledováním zásilek včetně podacího lístku má soud za prokázané, že okamžité zrušení pracovního poměru bylo předáno k poštovní přepravě dne datum s tím, že zásilka byla dne datum uložena z důvodu nezastižení adresáta a dne datum dodána. Z podacího lístku je zřejmé, že zásilka byla označena anonymizováno a adresátem byla žalobkyně. Sdělením České pošty, s. p. ze dne datum má soud za prokázané, že zásilka anonymizováno byla dne datum vydána na základě dokladu totožnosti adresátovi. Česká pošta, s. p. doložila potvrzení o převzetí poštovní zásilky, jímž má soud za prokázané, že výše uvedená zásilka byla vydána adresátovi (žalobkyni) dne datum na základě osobního dokladu anonymizováno – anonymizováno.

5. Uvedené důkazy hodnotil soud jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přičemž má za to, že tyto plně prokazují shora zjištěný skutkový stav. V daném případě tížilo žalobkyni důkazní břemeno ohledně jejího tvrzení, že v době od datum do datum nedocházela na pracoviště a nekonala pro žalovanou práci z důvodu uvolnění ze zaměstnání ve„ formě kombinace dovolené a neplaceného volna“. Žalobkyně však k prokázání svého tvrzení o čerpání dovolené a neplaceného volna v rozhodném období neoznačila žádný důkaz. Vzhledem k tomu, že se žalobkyně ani její právní zástupce bez omluvy nedostavili k ústnímu jednání dne datum, nemohl jim soud v tomto směru poskytnout poučení dle § 118a odst. 3 o. s. ř. a žalobkyně tak v tomto směru neunesla důkazní břemeno. Soud po nadbytečnost neprovedl výslech jednatele žalované a navržené svědecké výpovědi k prokázání tvrzení žalobkyně, že v květnu 2020 u žalované skončil pracovní poměr i manžel a za jakých okolností či z jakých důvodů se tak stalo, neboť tyto skutečnosti nejsou rozhodné pro rozhodnutí ve věci. Tím spíše za situace, že žalobkyně neunesla důkazní břemeno ohledně svého tvrzení, že v rozhodné době čerpala dovolenou a neplacené volno. Nadto žalobkyně soudu ani nesdělila adresy jí navržených svědků, tudíž tyto důkazní návrhy nemohly být ani provedeny.

6. Na základě zjištěného skutkového stavu soud věc právně posoudil následovně: Žalobkyni vznikl na základě pracovní smlouvy ze dne datum dle § 33 zákoníku práce pracovní poměr k žalované. Podle § 48 odst. 1 zák. zákoníku práce pracovní poměr může být rozvázán jen: a) dohodou, b) výpovědí, c) okamžitým zrušením, d) zrušením ve zkušební době. Podle § 55 odst. 1 písm. b) zák. práce může zaměstnavatel výjimečně pracovní poměr okamžitě zrušit jen tehdy, porušil-li zaměstnanec povinnost vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem. Podle § 60 zákoníku práce v okamžitém zrušení pracovního poměru musí zaměstnavatel i zaměstnanec skutkově vymezit jeho důvod tak, aby jej nebylo možno zaměnit s jiným. Uvedený důvod nesmí být dodatečně měněn. Okamžité zrušení pracovního poměru musí být písemné, jinak se k němu nepřihlíží. Podle § 72 zák. práce neplatnost rozvázání pracovního poměru výpovědí, okamžitým zrušením, zrušením ve zkušební době nebo dohodou může jak zaměstnavatel, tak zaměstnanec uplatnit u soudu nejpozději ve lhůtě 2 měsíců ode dne, kdy měl pracovní poměr skončit tímto rozvázáním.

7. Vzhledem k námitce žalované se soud nejprve zabýval tím, kdy bylo okamžité zrušení pracovního poměru žalobkyni doručeno a zda žaloba byla podána v zákonné lhůtě dle § 72 zák. práce. Žalovaná v řízení tvrdila, že okamžik doručení okamžitého zrušení pracovního poměru nastal již dle datum, neboť okamžik doručení je třeba posoudit ve smyslu § 573 o. z. Tento právní názor je však nesprávný, neboť zákoník práce je ve vztahu k občanskému zákoníku lex specialis, přičemž zákoník práce obsahuje speciální úpravu institutu doručování. V daném případě je tak třeba při doručování postupovat dle zákoníku práce účinného do 29.7.2020. Dle § 334 odst. 1 zák. práce písemnosti týkající se vzniku, změn a skončení pracovního poměru nebo dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr, odvolání z pracovního místa vedoucího zaměstnance, důležité písemnosti týkající se odměňování, jimiž jsou mzdový výměr (§ 113 odst. 4) nebo platový výměr (§ 136) a záznam o porušení režimu dočasně práce neschopného pojištěnce (dále jen "písemnost"), musí být doručeny zaměstnanci do vlastních rukou. Dle odst. 2 cit. ust. písemnost doručuje zaměstnavatel zaměstnanci do vlastních rukou na pracovišti, v jeho bytě nebo kdekoliv bude zastižen anebo prostřednictvím sítě nebo služby elektronických komunikací; není-li to možné, může zaměstnavatel písemnost doručit prostřednictvím provozovatele poštovních služeb. Dle § 356 odst. 1 zák. práce písemnost, kterou doručuje zaměstnavatel prostřednictvím provozovatele poštovních služeb, zasílá zaměstnavatel na poslední adresu zaměstnance, která je mu známa. Písemnost může být doručena také tomu, koho zaměstnanec k přijetí písemnosti určil na základě písemné plné moci s úředně ověřeným podpisem zaměstnance. Dle odst. 2 cit. ust. doručení písemnosti zaměstnavatele doručované prostřednictvím provozovatele poštovních služeb musí být doloženo písemným záznamem o doručení. Dle odst. 3 cit. ust. nebyl-li zaměstnanec, kterému má být písemnost doručena prostřednictvím provozovatele poštovních služeb, zastižen, uloží se písemnost v provozovně provozovatele poštovních služeb nebo u obecního úřadu. Zaměstnanec se vyzve písemným oznámením o neúspěšném doručení písemnosti, aby si uloženou písemnost do 10 pracovních dnů vyzvedl; zároveň se mu sdělí, kde, od kterého dne a v kterou dobu si může písemnost vyzvednout. V oznámení podle věty druhé musí být zaměstnanec rovněž poučen o následcích odmítnutí převzetí písemnosti nebo neposkytnutí součinnosti nezbytné k doručení písemnosti. Dle odst. 4 cit. ust. povinnost zaměstnavatele doručit písemnost je splněna, jakmile zaměstnanec písemnost převezme. Jestliže si zaměstnanec uloženou písemnost (odstavec 3) nevyzvedne do 10 pracovních dnů, považuje se za doručenou posledním dnem této lhůty; tato nedoručená písemnost se odesílajícímu zaměstnavateli vrátí. Jestliže zaměstnanec doručení písemnosti prostřednictvím provozovatele poštovních služeb znemožní tím, že poštovní zásilku obsahující písemnost odmítne převzít nebo neposkytne součinnost nezbytnou k doručení písemnosti, považuje se písemnost za doručenou dnem, kdy ke znemožnění doručení písemnosti došlo. Zaměstnanec musí být doručovatelem poučen o následcích odmítnutí převzetí písemnosti; o poučení musí být proveden písemný záznam.

8. V daném případě bylo provedeným dokazováním prokázáno, že zásilka obsahující okamžité zrušení pracovního poměru žalobkyně byla pro nezastižení adresáta (žalobkyně) uložena dne datum na poště, přičemž desátým pracovním dnem byl den datum. Tímto dnem pak ve smyslu § 356 odst. 4 zák. práce nastala fikce doručení, tudíž již od tohoto dne běžela ve smyslu § 72 zák. práce dvouměsíční lhůta k podání žaloby na neplatnost okamžitého zrušení pracovního poměru. Vzhledem k tomu, že den datum byla neděle, byl posledním dnem dvouměsíční lhůty den datum. Jelikož žalobkyně podala žaloba k soudu dne datum, byla žaloba podána včas.

9. Soud se tak dále zabýval tím, zda důvod okamžitého zrušení pracovního poměru je naplněn či nikoli. Mezi účastníky řízení je fakticky nesporné, že žalobkyně v rozhodné době (datum datum) nedocházela do zaměstnání, když žalobkyně tvrdila, že v této době čerpala po domluvě s žalovanou dovolenou a dohodnuté neplacené volno. Jak již soud uvedl v odst. 5 odůvodnění tohoto rozsudku, důkazní břemeno k prokázání tohoto tvrzení tížilo žalobkyni. Žalobkyně však k prokázání tohoto svého tvrzení neoznačila žádný způsobilý důkaz, když tyto skutečnosti nemohly být logicky prokázány zprávou Ministerstva vnitra či zprávou zastupitelského úřadu příjmení, jíž soudu ani nepředložila. Vzhledem k tomu, že se žalobkyně ani její právní zástupce nedostavili k ústnímu jednání, nemohlo být žalobkyni poskytnuto poučení dle § 118a odst. 3 o. s. ř. a žalobkyně tak ohledně výše uvedeného tvrzení neunesla důkazní břemeno. S ohledem na výše uvedené je třeba považovat absenci žalobkyně na pracovišti v době od datum do datum za neomluvenou absenci, která jednoznačně dosahuje intenzity zvlášť hrubého porušení povinností žalobkyně vyplývajících z právních předpisů ve smyslu § 55 odst. 1 písm. b) zák. práce. Soud tak shledal okamžité zrušení pracovního poměru ze dne datum dané žalobkyni za platné právní jednání, neboť splňovalo i ostatní formální náležitosti (písemná forma a dostatečně určitě vymezen důvod okamžitého zrušení). Z tohoto důvodu soud výrokem I žalobu pro nedůvodnost zamítl.

10. O nákladech řízení rozhodl soud v souladu s ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalovaná byla v řízení zcela úspěšná a má tedy právo náhradu nákladů řízení. Náklady žalované tvoří odměna advokátky dle § 7 a 9 odst. 3 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb., v platném znění (dále jen„ advokátní tarif“) za 4 úkonů právní služby (příprava a převzetí, písemné vyjádření ve věci samé ze dne datum, účast u ústního jednání dne datum a účast u ústního jednání dne datum) ve výši anonymizována dvě slova Kč/úkon, z paušální náhrady hotových výdajů advokáta za 4 úkony právní služby po částka (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu), tj. náklady řízení celkem částka. Náhradu nákladů je pak žalobkyně povinna žalované zaplatit do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 160 odst. 1 o.s.ř.) k rukám advokátky žalované. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 1. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalobkyně povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalovaná domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.