21 C 141/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl samosoudkyní Mgr. Andreou Grycovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částka s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,5% ročně od [datum] do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni úrok z prodlení ve výši 8,5% ročně z částky [částka] od [datum] do [datum], se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši [částka] k rukám právního zástupce žalobkyně do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou proti žalovanému domáhala zaplacení částky [částka] se zákonným úrokem z prodlení s následujícím odůvodněním. Žalovaný jakožto úvěrovaný uzavřel dne [datum] se společností [právnická osoba] smlouvu o úvěru [anonymizována dvě slova] [rok] (dále jen„ Smlouva“), na základě níž byl dne [datum] poskytnut žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši [částka]. Ke dni [datum] byla část závodu [právnická osoba] zahrnující Smlouvu převedena ve prospěch [právnická osoba] a dne [datum] uzavřel [právnická osoba] jakožto postupník smlouvu o postoupení pohledávky s žalobkyní, na základě níž byla pohledávka ze Smlouvy postoupena na žalobkyni, o čemž byl žalovaný vyrozuměn. Žalovaný úvěr řádně nesplácel a na jistině dluží částku [částka].

2. Žalovaný namítl neplatnost Smlouvy pro rozpor s dobrými mravy zejména kvůli nemravné výši RPSN, která činí více než 166%. Dále namítl, že poskytovatel úvěru nepostupoval v souladu se zákonem o spotřebitelském úvěru a neposoudil schopnost žalovaného jakožto spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, když částí úvěru ze Smlouvy byl doplacen předchozí úvěr žalovaného u stejné společnosti.

3. V průběhu řízení vzala žalobkyně podáním ze dne [datum] žalobu ohledně částky [částka] s požadovaným úrokem z prodlení zpět s tím, že žalovaný uhradil k tomuto dni z poskytnutého úvěru celkem částku [částka]. Vzhledem k tomu, že žalobkyně nedisponuje dalšími důkazními prostředky, jimiž by prokázala, jak původní věřitel prověřil úvěryschopnost žalovaného, nadále požaduje pouze částku ve výši [částka] se zákonným úrokem z prodlení z titulu bezdůvodného obohacení. Usnesením ze dne [datum rozhodnutí], [anonymizováno] [číslo jednací], ve spojení s usnesením ze dne [datum rozhodnutí], [anonymizováno] [číslo jednací], bylo řízení ohledně částky [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení zastaveno.

4. Žalovaný podáním ze dne [datum] sdělil, že souhlasí s vrácením finančních prostředků ve zbývající výši [částka] z titulu bezdůvodného obohacení.

3. Mezi účastníky řízení bylo nesporné, že žalovanému byl poskytnut spotřebitelský úvěr ve výši [částka] a žalovaný z této částky dosud neuhradil částku [částka].

4. Provedeným dokazováním má soud za prokázaný následující skutkový stav. Smlouvou o úvěru [anonymizována dvě slova] [rok], formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru a předpisem splátek ke Smlouvě má soud za prokázané, že [právnická osoba] jakožto úvěrující uzavřela dne [datum] smlouvu s žalovaným jakožto úvěrovaným s tím, že ke dni podpisu Smlouvy poskytla žalovanému bezúčelový hotovostní spotřebitelský úvěr v celkové výši [částka] na dobu určitou do splatnosti poslední 13. splátky. Žalovaný se zavázal hradit poskytnutou jistinu, úroky a poplatky v pravidelných 13. měsíčních splátkách ve výši [částka], přičemž každá splátka byla splatná 22. dne v kalendářním měsíci počínaje měsícem následujícím po měsíci, ve kterém byla smlouva uzavřena. Dle čl. II odst. 1 Smlouvy byl úvěr poskytnut za úroky ve výši 28% z poskytnuté jistiny za období, na které byl úvěr poskytnut, což v přepočtu činí na rok 25,85% ročně u úvěru na 13 měsíců. Dle čl. II odst. 2 Smlouvy se strany dohodly, že dlužník zaplatí poplatek za uzavření smlouvy ve výši [částka] RPSN dle čl. IV. činila v případě nulového poplatku za uzavření smlouvy 166,07%.

5. Smlouvou o prodeji části závodu včetně příloh má soud za prokázané, že [právnická osoba] jakožto prodávající a [právnická osoba] uzavřely smlouvu o prodeji části závodu, na základě níž prodávající za úplatu předvedl vlastnické právo k části závodu spočívající v organizovaném souboru jmění, který prodávající vytvořil a který z jeho vůle slouží k provozování činnosti Divize spotřebitelských úvěrů prodávajícího a která představuje samostatnou organizační složku ve smyslu § 2183 o. z., přičemž část závodu se sestává mimo jiné z veškerých úvěrových smluv uvedených na CD tvořícím Přílohu [číslo] této smlouvy včetně souvisejících pohledávek, na jejichž základě prodávající poskytl úvěry svým klientům (čl. II. bod 2.1, čl. III, bod 3.1 a 3.2 smlouvy). Součástí převáděné části závodu byla i Smlouva uzavřená s žalovaným (uvedená na straně 52 seznamu smluv tvořících přílohu [číslo]).

6. Smlouvou o postoupení pohledávek, prohlášením o pravosti podpisu a přílohou – seznamem postupovaných pohledávek má soud za prokázané, že [právnická osoba] jakožto postupitel a žalobkyně jakožto postupník uzavřely dne [datum] smlouvu, na základě níž postupitel úplatně postoupil žalobkyni své pohledávky za dlužníky uvedenými v příloze [číslo] smlouvy. Předmětem postoupení byla mimo jiné pohledávka za žalovaným z titulu Smlouvy.

7. Předžalobní výzvou ze dne [datum] včetně podacího lístku má soud za prokázané, že právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě částky [částka] z titulu nesplaceného úvěru vyplývajícího ze Smlouvy včetně sankcí a dále částky [částka] jakožto nákladů právního zastoupení. Zároveň je v předžalobní výzvě oznámeno postoupení pohledávky ze Smlouvy na žalobkyni. Zásilka obsahující předžalobní výzvu byla žalovanému doručována prostřednictvím držitele poštovní licence a k poštovní přepravě byla předána dne [datum].

8. Uvedené důkazy hodnotil soud jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přičemž má za to, že tyto plně prokazují shora zjištěný skutkový stav. V souladu s ust. § 120 odst. 3 o. s. ř. vzal soud za svá skutková zjištění i shodná tvrzení stran. Vzhledem k tomu, že žalobkyně požadovala zaplacení žalobní částky z titulu bezdůvodného obohacení s tím, že sama výslovně uvedla, že není schopna prokázat, jakým způsobem právní předchůdce žalobkyně prověřil úvěryschopnost žalovaného, soud nečinil žádná skutková zjištění z ostatních v řízení provedených důkazů (faktury a příjmový pokladní doklad vystavené žalovaným, vyúčtování [anonymizováno] služeb a vodného, přiznání k dani z příjmů za rok 2016).

8. Na základě zjištěného skutkového stavu soud věc právně posoudil následovně: Podle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžit prostředky vrátit a zaplatit úroky.

9. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 cit. ust. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

10. Dle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Dle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

11. Dle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 cit. ust. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

12. V daném případě právní předchůdce žalobkyně uzavřel s žalovaným jakožto spotřebitelem Smlouvu a soud se nejprve zabýval otázkou platnosti tohoto právního jednání, když žalovaný namítal, že právní předchůdce žalobkyně neprověřil úvěryschopnost žalovaného, ba naopak mu mělo být známo, že žalovaný čerpá předmětný úvěr za účelem úhrady předchozího úvěru. Vzhledem k tomu, že žalobkyně výslovně uvedla, že není schopna prokázat, jakým způsobem byla prověřena před poskytnutím úvěru schopnost žalovaného splácet úvěr, tudíž v tomto směru neunesla důkazní břemeno a Smlouvu je tak třeba považovat za absolutně neplatné právní jednání ve smyslu § 588 o. z. Byť z ust. § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., vyplývá lhůta, v níž může spotřebitel uplatnit námitku promlčení neplatnosti úvěrové smlouvy, pak s ohledem na aktuální judikaturu se jedná o neplatnost absolutní, a soud se musí otázkou platnosti úvěrové smlouvy zabývat i bez námitky spotřebitele. V tomto směru lze odkázat na rozhodnutí NS ČR ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018 nebo na rozhodnutí Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18, který dospěl k následujícím právním závěrům:„ Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne [datum] o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48/ES musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době". Na toto rozhodnutí odkázal rovněž Ústavní soud v usnesení ze dne [datum], sp. zn. Pl. ÚS 3/20.

13. Právní předchůdce žalobkyně tak měl vůči žalovanému od počátku právo pouze na vrácení poskytnuté jistiny úvěru z titulu bezdůvodného obohacení dle § 2991 o. z. ve spojení s § 2993 o. z. Jelikož byla tato pohledávka platně postoupena na žalobkyni dle § 1879 o. z. a žalovaný z poskytnutých finančních prostředků ve výši [částka] dosud neuhradil částku [částka], soud mu tuto povinnost uložil výrokem I tohoto rozsudku.

14. Jelikož je žalovaný v prodlení s plnění peněžitého dluhu, přiznal soud žalobkyni v souladu s § 1970 o. z. i úrok z prodlení ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. s omezením, že žalobkyně požadovala úrok z prodlení ve výši 8,5% ročně a tudíž soud nemohl jít nad žalobní návrh. Vzhledem k tomu, že doba plnění pro nárok na vydání bezdůvodného obohacení není stanovena právním předpisem, nastala splatnost v den následujícím po doručení výzvy k vydání bezdůvodného obohacení. Žalobkyně požadovala úrok z prodlení ode dne [datum], avšak neprokázala, že by ke dni [datum] nastala splatnost pohledávky z titulu bezdůvodného obohacení, tj. že by k tomuto dni doručila výzvy k vydání bezdůvodnému obohacení žalovanému. Jelikož se žalobkyně nedostavila k ústnímu jednání, nemohl jí soud poskytnout poučení dle § 118a odst. 3 o. s. ř. a žalobkyně tak neunesla v tomto směru důkazní břemeno. Žalobkyně vyzvala žalovaného k vydání bezdůvodného obohacení až výzvou ze dne [datum]. Jelikož nebylo prokázáno, kdy tato výzva byla přesně žalovanému doručena, má soud v souladu s § 573 o. z. za to, že zásilka došla žalovanému třetí pracovní den po odeslání, tj. dne [datum]. Žalovaný je tak dnem [datum] v prodlení, a proto soud přiznal žalobkyní úrok z prodlení za dobu od [datum] do zaplacení a výrokem II zamítl pro nedůvodnost žalobní požadavek na úrok z prodlení z částky [částka] od [datum] do [datum].

15. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 2 o. s. ř., když žalobkyně měla v řízení úspěch pouze částečný a soud náhradu nákladů poměrně rozdělil. Žalobkyně požadovala po žalované zaplacení částky v celkové výši [částka] ([anonymizována dvě slova] + kapitalizovaný úrok z prodlení ke dni vyhlášení rozsudku ve výši [anonymizována dvě slova]), přičemž nebyla úspěšná ohledně částky [částka] představující kapitalizovaný úrok z prodlení za dobu od [datum] do [datum]. Žalobkyně tak byla úspěšná v rozsahu 87%, tudíž má právo na náhradu nákladů v rozsahu 74% ([číslo]). Náklady žalobkyně se sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce [částka] a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1, § 11 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) za [anonymizováno] úkony právní služby ([anonymizována dvě slova] [anonymizováno], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova]) ve výši [anonymizováno] Kč/úkon včetně tří paušálních náhrad výdajů po [částka] dle § 14b odst. 5 a. t. a 21 % DPH ve výši [částka]. V dané věci se jedná o tzv. formulářovou žalobu podávanou žalobkyní opakovaně ve skutkově obdobných věcech, tudíž soud aplikoval § 14b a. t. Náklady žalobkyně tak činí celkem [částka] a žalobkyně má právo na náhradu nákladů řízení ve výši [částka].