21 C 145/2023

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. et Mgr. Ivety Cvingráfové a přísedících Mgr. Václava Vlka a Evy Adamové ve věci žalobce: Jméno žalobce, narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem tituly před jménem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované, IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované o zaplacení 54 417,86 Kč s příslušenstvím, mezitímním rozsudkem

I. Základ nároku žalobce je dán.

II. O výši nároku a náhradě nákladů řízení bude rozhodnuto v konečném rozhodnutí.

1. Žalobce se žalobou podanou dne datum ve znění jejích doplnění domáhal rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobci 54 417,86 Kč s příslušenstvím (úroky z prodlení z nárokované částky od datum do zaplacení) představující rozdíl mezi jím dosaženou základní tarifní hrubou měsíční mzdou a základní tarifní hrubou měsíční mzdou srovnatelných zaměstnanců, která by byla žalobcem dosažena, kdyby měl stejné mzdové podmínky, za období od září 2020 do listopadu 2022 jako zaměstnanec jméno FO a za období od prosince 2022 do ledna 2023 jako zaměstnanec jméno FO. Žalobce uvedl, že konkrétně mu vznikla škoda za měsíc září 2020 ve výši 1.783,40 Kč, říjen 2020 ve výši 1.702,00 Kč, listopad 2020 ve výši 1.783,40 Kč, prosinec 2020 ve výši 1.783,40 Kč, leden 2021 ve výši 1.222,26 Kč, únor 2021 ve výši 2.202,17 Kč, březen 2021 ve výši 2.084,24 Kč, květen 2021 ve výši 1.079,33 Kč, červen 2021 ve výši 3.871,77 Kč, červenec 2021 ve výši 1.610,72 Kč, srpen 2021 ve výši 1.911,60 Kč, září 2021 ve výši 583,78 Kč, říjen 2021 ve výši 1.397,50 Kč, listopad 2021 ve výši 1.487,40 Kč, prosinec 2021 ve výši 2.381,32 Kč, leden 2022 ve výši 79,16 Kč, březen 2022 ve výši 1.487,40 Kč, duben 2022 ve výši 1.487,40 Kč, květen 2022 ve výši 1.643,19 Kč, červen 2022 ve výši 507,89 Kč, červenec 2022 ve výši 1.892,14 Kč, srpen 2022 ve výši 1.585,19 Kč, září 2022 ve výši 2.599,23 Kč, říjen 2022 ve výši 2.711,23 Kč, prosinec 2022 ve výši 9.611,80 Kč a leden 2023 ve výši 3.928,93 Kč.

2. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobce byl na základě pracovní smlouvy ze dne datum ve znění pozdějších dohod o změně pracovní smlouvy v rozhodném období zaměstnán u žalované na pozici řidič, tarifní stupeň 432050-05, s místem výkonu práce v Atrakčním obvodu pracoviště 1. Základní tarifní hrubá měsíční mzda dle mzdového výměru ze dne datum činila 25 860 Kč a na základě mzdového výměru ze dne datum činila 27 020 Kč. Dále uvedl, že srovnatelný zaměstnanec jméno FO, nar. datum, na stejné typové pozici a ve stejném tarifním stupni, avšak pracující na území lokalita, měl na základě výplatních pásek za období od září 2020 do března 2021 základní tarifní hrubou měsíční mzdu ve výši 28 270 Kč a od dubna 2021 do září 2022 ve výši 29 030 Kč. Rovněž průměrná základní hrubá tarifní mzda byla v rozhodném období u zaměstnanců v lokalita vyšší než u žalobce. Náhrada škody je počítána pouze ve vztahu ke skutečně odpracované pracovní době. Žalobce namítl, že tento rozdílný přístup Jméno žalované k zaměstnancům v rámci odměňování není odůvodněn v souladu se zákoníkem práce, výše měsíční mzdy vychází z místa výkonu práce, resp. sociálněekonomických podmínek v dané lokalitě. Typově jde o shodný případ, jenž řešil Ústavní soud v usnesení sp. zn. I. ÚS 2820/20 ze dne 31. 8. 2021, respektive Nejvyšší soud v rozsudku č.j. 21 Cdo 3955/2018-228 ze dne 20. 7. 2020.

3. Žalobce doplnil, že náročnost práce nelze posuzovat podle počtu výměnišť či počtu zastávek zaměstnance žalované na pozici řidič, neboť nelze objektivně určit, zda je náročnější ujet delší trasu, či častěji zastavit a vystoupit a nastoupit do vozu. Proces nakládky a vykládky je u řidičů obdobný, všichni musí nakládat zboží efektivně podle toho, v jakém pořadí jej budou vykládat. Nadto není normou, že řidiči v rámci pracoviště 2 jezdí během jedné směny ke všem výměništím a pokud ano, výměniště jsou v jednom areálu oproti výměništím v menších městech, které jsou na jiném detašovaném pracovišti, proto je posouzení náročnosti individuální a pro každého může být složitější něco jiného. Dále uvedl, že v lokalita jsou výměniště specializovaná, a proto je proces nakládky přehlednější a organizačně jednodušší. K délce praxe uvedl, že při srovnání pana jméno FO s ostatními pražskými zaměstnanci je zřejmé, že délka praxe při odměňování nebyla zohledňována a k prokázání svého tvrzení označuje nového srovnatelného zaměstnance jméno FO, jenž pracoval u žalované od roku 2012 a měl vyšší mzdu než pan jméno FO. Zaměstnanec jméno FO měl mzdovým výměrem ze dne datum stanovenou základní tarifní měsíční mzdu ve výši 28 610 Kč a mzdovým výměrem ze dne datum pak ve výší 29 360 Kč. Žalovaná se tak svými tvrzeními snaží zastřít nerovné odměňování svých zaměstnanců s ohledem na místo výkonu práce.

4. Žalobce nesouhlasí s žalovanou, že větší míra nehodovosti v lokalita představuje vyšší náročnost práce, neboť není zřejmé, jakým způsobem dopadá na výkonnost pražského zaměstnance a dále z žádného předpisu nevyplývá, že tato skutečnost byla zohledněna při stanovení základní tarifní hrubé měsíční mzdy. Argument nemůže být přiléhavý ani z toho důvodu, že všichni řidiči se musí řídit stejnými právními předpisy a zachovávat dostatečnou opatrnost a bdělost.

5. Žalobce doplnil, že tvrdí-li žalovaná, že rozdílnost ve mzdě žalobce a žalobu označeného srovnatelného zaměstnance odůvodňuje určitými kritérii, je na žalované, aby prokázala, že tato konkrétní kritéria ve svém mzdové praxi skutečně zohledňuje. Stanovení transparentních pravidel pro odměňování zaměstnanců vylučující libovůli zaměstnavatele v této oblasti je nezbytným prvkem pro posouzení, zda zaměstnavatel jednotlivá kritéria, jimiž rozdílnost ve mzdě odůvodňuje, v rámci své mzdové politiky reálně bere do úvahy nebo je jenom účelově, zpětně a selektivně uvádí podle potřeby ve vztahu k jednotlivým zaměstnancům v případě soudního sporu o náhradu škody. Z vnitřních předpisů žalované vyplývá, že systém odměňování u žalované je postaven na principu zařazení zaměstnanců do jednotlivých pracovních pozic a tarifních stupňů. Žalobce pro žalovanou vykonával v rozhodném období stejnou práci a byl zařazen do stejného tarifního stupně jako žalobou označený srovnatelný zaměstnanec.

6. Žalovaná nárok žalobce zcela neuznala a navrhla zamítnutí žaloby. Uvedla, že žaloba je co do výpočtu nárokované částky nesrozumitelná, neboť není zřejmé, jakým způsobem žalobce k nárokované částce dospěl. Žalovaná uvedla, že mzda žalobce byla stanovena v souladu s právními předpisy, vnitřními předpisy žalované, a to na základě v rozhodném období platné směrnice o odměňování zaměstnanců verze 5.0 až 8.

0. Základní tarifní mzda je ve vnitřních předpisech stanovena jako mzda minimální, a proto je možné, aby zaměstnanci byla přiznána i základní tarifní mzda vyšší, a to i v případě totožné pracovní pozice v totožném tarifním stupni. Do konkrétní výše základní tarifní mzdy se promítají předpoklady a požadavky pro výkon práce (vzdělání, odborná způsobilost, délka praxe a širší kvalifikace zaměstnance) a rozdílné podmínky jednotlivých pracovišť u žalované. Uvedla, že žalobce byl v pracovním poměru u žalované od datum do datum, na pozici řidič, typová pozice 432050, tarifní stupeň 5. Mzdovým výměrem ze dne datum s účinností od datum byla žalobci stanovena základní tarifní mzda ve výši 25 860 Kč a ze dne datum s účinností od datum ve výši 27 020 Kč.

7. Žalovaná dále uvedla, že mezi řidiči v pracoviště 2 a v pracoviště 1 jsou rozdílné předpoklady, požadavky na zaměstnance a rozdílnost podmínek jednotlivých pracovišť. Dle žalované tedy, i přes stejné pracovní pozice, jsou pracovní podmínky na některém pracovišti náročnější, a tyto náročnější podmínky je třeba kompenzovat jinou výší jejich mzdy. Pokud jde o náročnost podmínek, žalovaná uvedla, že práce řidiče v regionu lokalita se vyznačuje vyšší složitostí, odpovědností a namáhavostí, vyplývající též z výjimečného postavení pracoviště 2 ve vztahu k pracoviště 1, respektive ve vztahu ke zbývajícím SPU v rámci republiky, a to s ohledem na jeho velikost, rozmístění provozu do několika částí, počty výměnišť a s tím související zvýšenou namáhavostí práce řidiče (pohyb mezi nimi, výstup a nástup do vozidla, organizace nakládky a vykládky a s tím související vyšší fyzická náročnost i odpovědnost řidiče). SPU adresa zahrnuje jednodušší systém, je menší rozlohy, a tím i menší fyzickou náročností a odpovědnosti řidiče. Řidič pracoviště 2 jméno FO ve srovnání s žalobcem (řidičem pracoviště 1) nevykonává stejnou práci nebo práci stejné hodnoty, má směny v nepravidelném režimu, občas v sobotu či neděli, realizuje trasy ve větším podílu oblastní sítě všemi typy vozidel žalované, práce je fyzicky náročnější, obsahuje více nakládek a vykládek, častější vystupování a nastupování do kabiny, častější couvání k rampám v rámci vykládky a nakládky a častá manipulace se zdvižným čelem. Naproti tomu žalobce pracuje rovněž v nepravidelném režimu, výjimečně v sobotu, realizuje trasy v oblastní síti s delšími přejezdy a méně zastávkami, je zapojen do svozu zásilek od hromadných podavatelů a na směny zajišťující doručování nadrozměrných zásilek, trasy realizuje všemi typy vozidel dostupného vozového parku žalované, včetně vozidel typu dodávka, občas pracuje přesčas. Žalobce má klasickou fyzickou náročnost, 2-4 zastávky v jednom jízdním řádu, což ovlivňuje počet nastupování a vystupování z kabiny, počet couvání a manipulace se zdvižným čelem a má o 40 % méně procesů předávání a přebírání zásilek I. TÚ (ceniny – kontrola kusů oproti dokladu) než zaměstnanec jméno FO. Zaměstnanec jméno FO má vysokou fyzickou zátěž s mnohdy oboustrannou výměnou materiálu 10krát až 12krát za směnu, předává a přebírá více zásilek I. TÚ (ceniny), využívá všechna vozidla a je zkušeným řidičem s letitou praxí cca 40 let oproti žalobci s praxí cca 9 let. Řidič s delší praxí zná optimální trasy a umí lépe reagovat na dopravní situace, což vede k rychlejšímu a spolehlivějšímu doručení přepravovaných zásilek. Dále uvedla, že práce jméno FO v lokalita je konaná na základě náročnějších pracovních podmínek, v hustším provozu oproti práci žalobce v menším městě a jeho okolí. Jízda v relativně menším městě a mimo něj vyžaduje méně intenzivní soustředění a zvládání stresových situací než jízda ve velkém městě. Označený zaměstnanec rovněž manipuluje s větším množstvím poštovního materiálu, je flexibilnější a zná značnou část obsluhovaného území oproti žalobci - řidiči pracoviště 1. Rovněž samotná náplň práce zaměstnance jméno FO oproti žalobci je náročnější, neboť čelí složité logistice.

8. Dále namítla, že dle statistik je v lokalita vyšší nehodovost oproti nehodovosti v lokalita, tedy jedná se o rizikovější oblast a zaměstnanec jméno FO musí při výkonu práce věnovat zvýšenou pozornost svému okolí, což je psychicky a fyzicky náročnější. Z celostátní statistiky serverů Portál řidiče vyplývá, že řidiči autobusů městské dopravy jsou průměrně o téměř 10 % lépe hodnoceni než řidiči přepravující osoby mimo město. Je tomu právě z důvodu, že řízení velkého vozidla ve městě je značně náročnější, není řízením velkého vozidla v plynulém provozu mimo město. O skutečnosti, že dopravní bezpečnost v lokalita je vnímána jako jedno z nejméně bezpečných měst v Evropě svědčí průzkum společnosti právnická osoba. Žalovaná uvedla, že argumenty uplatněné v tomto řízení nebyly uplatněny, případně rozvinuty, v kauze Anonymizováno, a proto není možné uzavřít, že skutkově by měla být otázka řidičů precedenčně vyřešena. Žalovaná dále poukázala na závěr oblastního inspektorátu práce pro adresa, jehož předmětem bylo dodržování povinností rovného odměňování. Při této kontrole inspekce došla k závěru, že k porušení povinnosti rovného odměňování žalované nedochází.

9. K dalšímu označenému zaměstnanci jméno FO žalovaná na jednáních soudu uvedla, že zaměstnanec jméno FO rovněž není srovnatelným zaměstnancem s žalobcem, neboť měl odlišně stanovenou mzdu s ohledem na skutečnost, že převážně pracoval v noci a dále rovněž z důvodu větší náročnosti práce oproti žalobci s ohledem na hustotu provozu v lokalita a vyšší nehodovost, jak tvrzeno u zaměstnance jméno FO. Rovněž práce jméno FO byla složitější s ohledem na výjimečné postavení pracoviště 2 ve vztahu k pracoviště 1, jak již popsáno u zaměstnance jméno FO, neboť zaměstnanci jméno FO a jméno FO pracovali na stejném depu v lokalita.

10. Žalovaná dále namítla, že uložením povinnosti dotvrdit a prokázat způsob stanovení mzdy žalobci a označeným zaměstnancům jsou na ni kladeny nepřiměřené procesní povinnosti. K porovnání stejnosti práce nejsou žádným způsobem relevantní rozpočty ani detailní matematický výpočet stanovení mzdy. Nejsou-li zaměstnanci srovnatelní, pak nemůže být rozhodné, jakou mzdu mají stanovenou, jakým způsobem a v jaké výši. Nadto ne všechna kritéria při stanovení výše mzdy musejí být známa, natož zohledněna před započetím pracovního poměru, či před začátkem porovnávaného období. Ke stanovení mezd zaměstnancům žalované uvedla, že se jedná o systematicky nastavený proces, který zajišťuje spravedlivé a zákonné hodnocení jednotlivých zaměstnanců u žalované. Pro každou typovou pozici žalované je předem stanoveno základní mzdové rozpětí, které definuje minimální a maximální výši základní měsíční hrubé mzdy pro tu, kterou typovou opozici. Toto rozpětí je navrženo s ohledem na požadavky náročnosti a odpovědnosti dané pozice, namáhavosti práce. Zmíněná rozpětí jsou v praxi také ovlivněna a omezena rozpočtem na daný rok určený pro mzdy. Uvedené rozpětí platí u všech pozic u žalované bez ohledu na jakékoliv externality, jako místo výkonu práce či jiná. Určení výše základní hrubé měsíční mzdy konkrétního zaměstnance je v uvedeném rozpětí posuzováno individuálně pro každého takového zaměstnance, vedoucí pracovník je detailně obeznámen s konkrétními požadavky na danou pracovní pozici, navrhuje konkrétní výši mzdy konkrétnímu zaměstnanci, návrh mzdy zašle k posouzení tzv. HR Business Partnerovi, jenž prověřuje, zda návrh odpovídá právním předpisům a nastavením mezd u žalované. Pro hodnocení typových pozic využívá zaměstnavatel metodu analytického hodnocení prací AHP. Žalovaná uzavřela, že by nejednala v souladu se zákonem, pokud by nediferencovala své zaměstnance vedle pravidel obsažených ve směrnici podle toho, co skutečně v rámci své práce vykonávají.

11. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním:

12. Žalobce byl u žalované zaměstnán od datum do datum. V žalovaném období pracoval na pozici řidič, typová pozice 432050, tarifní stupeň 5, s místem výkonu práce Atrakční obvod pracoviště 1. Mzda žalobce byla v rozhodném období (září 2020–leden 2023) určena mzdovým výměrem ze dne datum ve výši 25 860 Kč (základní tarifní hrubá měsíční mzda) a mzdovým výměrem ze dne datum ve výši 27 020 Kč. (nesporná tvrzení, pracovní smlouva žalobce s žalovanou ze dne datum, dohoda o změně pracovní smlouvy ze dne24. 5. 2016, výpověď z pracovního poměru ze dne datum, mzdový výměr žalobce ze dne datum, mzdový výměr žalobce ze dne datum, výplatní pásky žalobce za září 2020 až leden 2023)

13. Označený srovnatelný zaměstnanec jméno FO pracoval u žalované od datum do datum, v rozhodném období pracoval u žalované rovněž na pozici řidič, typová pozice 432050, tarifní stupeň 5. Mzda označeného srovnatelného zaměstnance jméno FO byla v rozhodném období (září 2020–listopad 2022) určena mzdovým výměrem ze dne datum ve výši 28 270 Kč (základní tarifní hrubá měsíční mzda) a mzdovým výměrem ze dne datum ve výši 29 030 Kč. (nesporná tvrzení, pracovní smlouva jméno FO s žalovanou ze dne datum a dne datum, dohoda o rozvázání pracovního poměru jméno FO s žalovanou ze dne datum, potvrzení o zaměstnání ze dne datum, mzdový výměr jméno FO ze dne datum, mzdový výměr jméno FO ze dne datum, výplatní pásky jméno FO za období srpen 2020 až prosinec 2020, únor 2021 až září 2021 a červen 2022 až listopad 2022)

14. Označený zaměstnanec jméno FO pracoval u žalované od datum na pozici řidič, s místem výkonu práce Atrakční obvod pracoviště 2, pravidelné pracoviště adresa. Pracovní poměr byl sjednán na dobu určitou do datum se zkušební dobou 3 měsíce. Pracovní doba byla konána v odpoledních a nočních směnách. Mzda zaměstnance adresa byla v rozhodném období (září 2020–leden 2023) určena mzdovým výměrem ze dne datum ve výši 28 610 Kč (základní tarifní hrubá měsíční mzda) a mzdovým výměrem ze dne datum ve výši 29 360 Kč. (pracovní smlouva adresa s žalovanou ze dne datum, evidence pracovní doby adresa za období březen 2020 až červen 2020, mzdový výměr adresa ze dne datum, mzdový výměr adresa ze dne datum, výplatní pásky adresa za období září 2020 až leden 2023)

15. Průměrné základní mzdy zaměstnanců v pracovním poměru k Jméno žalované na uvedené typové pozici řidič s místem výkonu práce na území lokalita byly v jednotlivých letech a měsících následující: Typová pozice leden únor březen duben květen rok 2021 červen červenec srpen září říjen listopad prosinec 432050 28 239 KČ 28 240 KČ 28 210 KČ 29 219 KČ 29 185 KČ 29 217 KČ 29 219 KČ 29 217 KČ 29 202 KČ 29 218 KČ 29 225 KČ 29 218 KČ Typová pozice leden únor březen duben květen rok 2022 červen červenec srpen září říjen listopad prosinec 432050 29128 KČ 29 114 KČ 29123KČ 29 128 KČ 29127 KČ 29 038 KČ 28 590 KČ 28 590 KČ 28449 KČ 28143 KČ 28 390 KČ 28319 KČ Typová pozice leden rok 2023 duben únor březen 432050 28 218 KČ 27186 KČ 27 260 KČ 27 824 KČ (Odpověď na žádost o poskytnutí informací podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím ze dne 3. 5. 2023, č. j. ČP/28669/2023/SPI)

16. Směrnice systém odměňování zaměstnanců upravuje v oddíle 3.3.1. základní tarifní mzdu, která nesmí být nižší než minimum a vyšší než maximum vyplývající pro příslušnou typovou pozici z přílohy č. 1 Katalog hlavních pracovních činností TP opatření Systém typových pozic. Pro hodnocení TP využívá zaměstnavatel metodu analytického hodnocení prací (AHP). Podstatou této metody je posouzení složitosti, odpovědnosti, namáhavosti práce, náročnosti na úroveň odborné přípravy a náročnosti na organizaci a řízení. Mezi další posuzovaná kritéria patří fyzická a intelektuální zátěž, odpovědnost a bezpečnost práce a tzv. zvláštní požadavky (např. racionalita myšlení, kombinační schopnosti, flexibilita apod.). Základem pro posouzení kritérií je popis pracovní činnosti pro TP. Popis pracovní činnosti se zpracovává na TP, případně na pracovní místo. Za zpracování popisu pracovní činnosti na pracovní místo odpovídá vedoucí zaměstnanec. Hodnocení TP zajišťuje úsek řízení lidských zdrojů (ULZ) ve spolupráci s tzv. gestorem změny pro TP (vedoucí zaměstnanec na úrovni G-1, nebo jím pověřený vedoucí zaměstnanec, který metodicky řídí danou oblast), zástupcem útvaru bezpečnost, případně dalšími zaměstnanci dle projednávané odborné problematiky. V případě, že má zaměstnanec sjednanou kratší pracovní dobu, posuzuje se jeho tarifní mzda k minimální a maximální tarifní mzdě alikvotně podle poměru jeho sjednané týdenní pracovní doby vůči kratší týdenní pracovní době. Změny výše tarifních mezd se provádí k 1. 4. příslušného roku (GŘ může stanovit jiný termín) po projednání s odborovými organizacemi ve vazbě na schválený plán mzdových nákladů a ve vazbě na výstupy z ročního hodnocení zaměstnanců. V rámci schváleného plánu bude vedoucímu zaměstnanci přidělen objem na tarifní mzdy pro TP. Vedoucí zaměstnanec provede hodnocení dle směrnice Systém hodnocení zaměstnanců. Výši tarifní mzdy zaměstnanců ve stejné TP stanoví dle výsledků hodnocení v rámci přiděleného objemu mzdových prostředků. Ke snížení tarifní mzdy zaměstnance může dojít pouze v případě, že výsledkem hodnocení je známka C, případně dojde ke snížení ze známky A, nebo A+ na známku B. Vedoucí zaměstnanec nestanoví mzdu ve vazbě na výstupy z ročního hodnocení zaměstnanců, pokud zaměstnavatel projedná s odborovými organizacemi jiný způsob navýšení mzdy. Změnu výše tarifní mzdy lze kromě výše popsaného případu provádět pouze v těchto případech: a) po ukončení zkušební doby s přihlédnutím k vyhodnocení adaptačního procesu (v relaci k ostatním zaměstnancům v rámci plánovaného objemu mzdových nákladů); b) při změně TP nebo přeřazení na jiné pracovní místo; c) v případě výrazného zhoršení nebo zlepšení pracovního výkonu po dobu nejméně tří po sobě jdoucích měsíců. V případech uvedených v odst. a) až c) lze změnu tarifní mzdy provést až po odsouhlasení příslušným zástupcem HR Business partner (z útvaru front office) a v návaznosti na schválený plán mzdových nákladů. (Systém odměňování zaměstnanců Jméno žalované, směrnice SM-1/2019 – verze 5.0 až 8.0 vč. přílohy č. 1 Minimální mzda pro jednotlivé tarifní stupně)

17. Pro rozdělení práce žalované do jednotlivých 12 tarifních stupňů využívá žalovaná metodickou příručku Modul AHP. Jde o hodnocení pracovní činnosti, nikoli samotného pracovníka, a to na základě složitosti, odpovědnosti a namáhavosti práce a hodnocení její náročnosti na úroveň odborné přípravy, požadavků na odborné a měkké kompetence, složitosti objektu vykonávané práce, náročnosti práce na její organizaci a řízení, odpovědnosti za škody a bezpečnou práci, zátěže fyzické včetně rizika pracovního úrazu. Metodika vychází ze souboru kritérií doporučených Mezinárodní organizací práce (ILO) a splňuje veškeré požadavky Zákoníku práce na proces ohodnocení pracovních pozic a její implementace ve firmě je základním předpokladem pro nastavení interní spravedlnosti mzdového a motivačního systému. Umožňuje navrhovat zatřídění prací do systému tarifních stupňů. Hodnocení prací podle analytické bodovací metodiky je prováděno posuzováním práce z hlediska 4 kritérií a 16 subkritérií, spočívá ve výběru příslušných úrovní hodnocení u každého subkritéria a přiřazení příslušné bodové hodnoty této úrovni. Hodnota posuzované práce je dána celkovým bodovým skóre získaným sumarizací bodů u všech hodnocených kritérií. Výsledné bodové skóre představuje hodnotu práce, která je měřítkem významu, důležitosti práce a jejího zatřídění v rámci podnikového tarifního systému. (MODUL AHP/Analytické hodnocení prací TREXIMA)

18. Vedoucí zaměstnanci byli školeni v oblasti odměňování zaměstnanců. Mzda jednotlivých zaměstnanců byla zpravidla stanovena: Mzdovým rozpětím pro příslušnou typovou pozici; Úrovní dosaženého vzdělání, znalostí a zkušeností; Organizační a řídící náročnosti; Odpovědností, množstvím a charakterem práce. V roce 2020 a 2021 došlo k plošnému navýšení mezd zaměstnanců. Toto navýšení mělo proběhnout u složek mzdy „měsíční tarifní“ a „výkonová prémie“ v roce 2020 průměrně o 1 000 Kč; z toho 600 Kč paušálně každému zaměstnanci žalované jako tzv. fixní (garantované) navýšení, navýšení o 400 Kč mělo být realizováno vedoucím zaměstnancem dle výsledků ročního hodnocení, náročnosti práce a pracovního výkonu za rok 2019. V roce 2021 mělo dojít k navýšení u složek mzdy „měsíční tarifní“ a „výkonová prémie“; z toho 50 % celkové částky navýšení připadlo paušálně každému zaměstnanci žalované jako tzv. fixní (garantované) navýšení, variabilní navýšení o dalších 50 % celkové částky navýšení mělo být realizováno vedoucím zaměstnancem dle výsledků ročního hodnocení, náročnosti práce a pracovního výkonu za rok 2020. (prezentace ODMĚŇOVÁNÍ (pro vedoucí) iTUTOR, Postup pro vedoucí zaměstnance k navýšení tarifních mezd v roce 2020, Postup pro vedoucí zaměstnance k navýšení tarifních mezd v roce 2021) 19. pracoviště 1 je areál, ve kterém řidič při vjezdu zastaví před vjezdovou bránou, vyčká zvednutí závory a zastaví za vjezdem. Pracovníci ostrahy zajistí odemčení ložné plochy vozidla. Vozidlo přijede k příslušné rampě dle jízdního řádu; předání dokladů, zásilek a čerpání BP se řídí daným jízdním řádem. Řidiči není povolen vstup na pracoviště I. TÚ. Po ukončení nakládky dle přepravního dokladu řidič uzavře ložnou plochu vozidla, vyčká na pokyn k povolení k odjezdu od dispečera poštovní přepravy nebo vedoucího směny balíkového provozu. Po uzamčení ložné plochy vozidla pracovníkem ostrahy vyčká zvednutí závory. pracoviště 2 je areál, ve kterém řidič při výjezdu zastaví před vjezdovou vrátnicí, pracovník bezpečnostní agentury po identifikaci vozidla zvedne závoru, vozidlo popojede do dvora a vyčká na odemčení ložné plochy. Vozidlo přijede k rampám SPU dle jízdního řádu, připraví zdvižené čelo nakládce, naloží poštovním materiál daného pracoviště, účastní se vykládky dle druhů zásilek. Po ukončení nakládky a převzetí zásilek podle přepravního dokladu uzavře ložnou plochu vozidla a vyčká na pokyn k odjezdu od dispečera. Po svolení k odjezdu zastaví řidič před závorou předá známek pracovníkovi bezpečnostní agentury, který provede uzamčení vozidla. Řidič je osobně přítomen uzamykání ložné plochy vozidla. (příloha č. 3 DŘ pracoviště 1, odbor poštovních kurzů, příloha č. 3 DŘ pracoviště 2, odbor poštovních kurzů)

20. Ze Seznamu výměnišť sběrných přepravních uzlů pro poštovní kurzy silniční a snímků pracoviště 2 a detašovaného pracoviště a pracoviště 1 a detašovaného pracoviště vyplývá uspořádání areálu a rozložení výměništ, které je následující: PSČ SPU Výměniště Adresa výměniště popis výměniště adresa adresa adresa SPU adresa rampa ve dvoře areálu pošty adresa KH adresa rampa ve dvoře areálu pošty adresa rampa adresa rampa ve dvoře areálu pošty adresa TLZ adresa rampa ve dvoře areálu pošty Postkomplet adresa rampa v areálu pošty COHC - adresa adresa rampa ve dvoře areálu pošty adresa adresa adresa rampy ve dvoře areálu pošty adresa adresa adresa rampa v areálu pošty adresa adresa adresa rampa ve dvoře areálu pošty adresa adresa adresa adresa rampy ve dvoře areálu pošty adresa adresa dvůr areálu RDC Fáblovka, výměna u vrat haly adresa adresa adresa dvůr areálu pošty, výměna u vrat haly adresa adresa adresa rampa ve dvoře areálu pošty adresa adresa adresa rampa ve dvoře areálu pošty adresa adresa adresa jižní a severní rampa ve dvoře areálu pošty 21. Z přehledu jednotlivých vykonaných jízd žalobce a jméno FO soud zjistil, že žalobce v rozhodném období prováděl v ranních, i v brzkých ranních/nočních hodinách, a odpoledních směnách trasy mezi jednotlivými pracovišti žalované v lokalita a v rámci Anonymizováno kraje, zejména trasy po lokalita, kdy prováděl svoz a doručování nadrozměrných zásilek, trasy, Anonymizováno – Anonymizováno – Anonymizováno – Anonymizováno, Anonymizováno – Anonymizováno – Anonymizováno; zaměstnanec jméno FO prováděl trasy mezi jednotlivými pracovišti žalované v rámci lokalita, ale i mimo lokalita například Anonymizováno, Anonymizováno, Anonymizováno, Anonymizováno a další. Žalobce i zaměstnanec jméno FO jezdili stejnými typy vozidel, zejména vozidly řady název a název. (kniha jízd žalobce za období od srpna 2020 do srpna 2022, kniha jízd jméno FO za období od září 2020 do ledna 2023, příklady jízdních řádů žalobce Anonymizováno, Anonymizováno, Anonymizováno; příklady jízdních řádů jméno FO Anonymizováno, Anonymizováno)

22. V roce 2020 došlo v lokalita v silničním provozu k 21 nehodám, při kterých došlo k usmrcení osoby či osob, 120 nehodám s těžkým zraněním, 1355 nehodám s lehkým zraněním, 15 409 nehodám bez zranění, tj. celkem 16 905 nehodám. Oproti tomu v lokalita – okres došlo v roce 2020 k 13 nehodám, při kterých došlo k usmrcení osoby či osob, 60 nehodám s těžkým zraněním, 543 nehodám s lehkým zraněním, 1733 nehodám bez zranění, tj. celkem 2349 nehodám. Hustota provozu v roce 2020 v lokalita dosahovala vyšší intenzity, než hustota provozu v Brně co do počtu motorových vozidel na 1 000 obyvatel. (Přehled nehod v silničním provozu za rok 2020 pro lokalita, Přehledu nehod v silničním provozu za rok 2020 pro lokalita, ročenka dopravy velkých měst 2020)

23. Žalobce prostřednictvím svého právního zástupce uplatnil u žalované dne datum nárok, jenž je předmětem tohoto řízení s lhůtou k plnění 7 dnů od doručení výzvy k plnění. (Oznámení o převzetí právního zastoupení a předžalobní výzva ze dne datum, sp. zn. spisová značka vč. dokladu o doručení)

24. Uvedené důkazy hodnotil soud jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přičemž má za to, že tyto plně prokazují níže uvedený zjištěný skutkový stav souzené věci. V souladu s ust. § 120 odst. 3 o. s. ř. vzal soud za svá skutková zjištění nesporná tvrzení účastníků řízení.

25. Svá skutková zjištění soud opřel dále o shora uvedené listinné důkazy, kdy další provedené důkazy nejsou pro posouzení věci podstatné, soud je proto v odůvodnění rozhodnutí neuváděl (zejména kopie článku Plat řidiče autobusu aneb kolik řidiči můžou a nemusí dostat a kopie článku lokalita na chvostu v dopravní bezpečnosti, skončila mezi nejhoršími v Evropě, poštovní pravidla III). Další navrhované důkazy pak soud pro nadbytečnost neprováděl (zejména kolektivní smlouva Jméno žalované na léta 2011–2013, mzdové výměry a výplatní pásky jméno FO nezasahující do rozhodného období, plán mzdových nákladů nadřízeného pracoviště žalobce, neboť z předmětné listiny nelze vyčíst ničeho konkrétního ke stanovení základní tarifní měsíční mzdy žalobce, a protokol o kontrole Oblastního inspektorátu práce pro lokalita a lokalita ze dne datum), neboť důkazy se nevztahují k rozhodnému období či pracovní pozici posuzované v předmětném řízení a jsou nadbytečné.

26. O skutkovém stavu věci byl s ohledem na výše uvedené učiněn tento závěr:

27. Žalobce byl u žalované zaměstnán od datum do datum. V žalovaném období pracoval na pozici řidič, typová pozice 432050, tarifní stupeň 5, s místem výkonu práce Atrakční obvod pracoviště 1. Mzda žalobce byla v rozhodném období (září 2020 - leden 2023) určena mzdovým výměrem ze dne datum ve výši 25 860 Kč (základní tarifní hrubá měsíční mzda) a mzdovým výměrem ze dne datum ve výši 27 020 Kč. Pracovní doba žalobce byla nerovnoměrná, práci vykonával v brzkých ranních hodinách, i v hodinách odpoledních. Žalobce rovněž pracoval v noci. Označený srovnatelný zaměstnanec jméno FO pracoval u žalované od datum do datum, v rozhodném období u žalované pracoval rovněž na pozici řidič, typová pozice 432050, tarifní stupeň 5, s místem výkonu v lokalita. Mzda označeného srovnatelného zaměstnance jméno FO byla v rozhodném období (září 2020 - listopad 2022) určena mzdovým výměrem ze dne datum ve výši 28 270 Kč a mzdovým výměrem ze dne datum ve výši 29 030 Kč. Označený zaměstnanec jméno FO pracoval u žalované od datum na pozici řidič, s místem výkonu práce Atrakční obvod pracoviště 2, pravidelné pracoviště adresa. Pracovní doba byla zejména v odpoledních a nočních směnách. Mzda zaměstnance jméno FO byla v rozhodném období (září 2020 - leden 2023) určena mzdovým výměrem ze dne datum ve výši 28 610 Kč a mzdovým výměrem ze dne datum ve výši 29 360 Kč. Práce řidiče zahrnuje kromě přepravy též převzetí zásilek a předání zásilek, tj. nakládku a vykládku. pracoviště 2 je největším SPU s pěti výměništi, řidiči mezi nimi musí přejíždět, v lokalita se nakládá na jednom místě. Systém odměňování žalované se opírá o zařazení zaměstnanců do typových pozic, v rámci typové pozice jsou zařazeni do tarifního stupně, pro který je stanoveno rozmezí výše minimální a maximální základní tarifní hrubé měsíční mzdy, která jim může být určena. Systém typových pozic je u žalované určován na základě komplexního analytického hodnocení prací dle metodické příručky Modul AHP. Individuální rozhodování o výši základní tarifní hrubé měsíční mzdy konkrétních zaměstnanců probíhá na úrovni jednotlivých pracovišť žalované. Je realizováno vedoucími zaměstnanci v rámci přiděleného objemu mzdových prostředků na základě hodnocení jednotlivých zaměstnanců dle směrnice Systém hodnocení zaměstnanců.

28. Na základě zjištěného skutkového stavu soud věc právně posoudil následovně:

29. Projednávanou věc soud posoudil (vzhledem k období, za které se žalobce doplatku mzdy domáhá) podle zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění účinném do 30. 6. 2023 (dále jen „zák. práce“).

30. Podle § 16 odst. 1 zák. práce jsou zaměstnavatelé povinni zajišťovat rovné zacházení se všemi zaměstnanci, pokud jde o jejich pracovní podmínky, odměňování za práci a o poskytování jiných peněžitých plnění a plnění peněžité hodnoty, o odbornou přípravu a o příležitost dosáhnout funkčního nebo jiného postupu v zaměstnání.

31. Podle § 109 odst. 1 zák. práce za vykonanou práci přísluší zaměstnanci mzda, plat nebo odměna z dohody za podmínek stanovených tímto zákonem, nestanoví-li tento zákon nebo zvláštní právní předpis jinak. Podle odst. 2 téhož ust. je mzda peněžité plnění a plnění peněžité hodnoty (naturální mzda) poskytované zaměstnavatelem zaměstnanci za práci, není-li v tomto zákoně dále stanoveno jinak. Podle odst. 4 téhož ust. se mzda a plat poskytují podle složitosti, odpovědnosti a namáhavosti práce, podle obtížnosti pracovních podmínek, podle pracovní výkonnosti a dosahovaných pracovních výsledků 32. Podle § 110 odst. 1 zák. práce za stejnou práci nebo za práci stejné hodnoty přísluší všem zaměstnancům u zaměstnavatele stejná mzda, plat nebo odměna z dohody. Podle odst. 2 téhož ust. stejnou prací nebo prací stejné hodnoty se rozumí práce stejné nebo srovnatelné složitosti, odpovědnosti a namáhavosti, která se koná ve stejných nebo srovnatelných pracovních podmínkách, při stejné nebo srovnatelné pracovní výkonnosti a výsledcích práce. Podle odst. 3 téhož ust. se složitost, odpovědnost a namáhavost práce posuzuje podle vzdělání a praktických znalostí a dovedností potřebných pro výkon této práce, podle složitosti předmětu práce a pracovní činnosti, podle organizační a řídící náročnosti, podle míry odpovědnosti za škody, zdraví a bezpečnost, podle fyzické, smyslové a duševní zátěže a působení negativních vlivů práce. Podle odst. 4 téhož ust. se pracovní podmínky posuzují podle obtížnosti pracovních režimů vyplývajících z rozvržení pracovní doby, například do směn, dnů pracovního klidu, na práci v noci nebo práci přesčas, podle škodlivosti nebo obtížnosti dané působením jiných negativních vlivů pracovního prostředí a podle rizikovosti pracovního prostředí. Podle odst. 5 téhož ust. se pracovní výkonnost posuzuje podle intenzity a kvality prováděných prací, pracovních schopností a pracovní způsobilosti a výsledky práce se posuzují podle množství a kvality.

33. Pro posouzení základu nároku žalobce tak, jak byl dle jeho základních skutkových tvrzení uplatněn v žalobě, se soud zabýval otázkou, zda je práce vykonávaná žalobcem, řidičem v tarifním stupni 5 v pracoviště 1 stejnou prací nebo prací stejné hodnoty jako práce vykonávaná označenými řidiči v tarifním stupni 5 v pracoviště 2. Ohledně této dílčí právní otázky učinil soud po posouzení zjištěného skutkového stavu věci dílčí právní závěr, že práce vykonávaná žalobcem v tarifním stupni 5 v pracoviště 1 je stejnou prací nebo prací stejné hodnoty jako práce vykonávaná řidiči v tarifním stupni 5 v pracoviště 2, a to s ohledem na níže uvedené závěry.

34. Soud předně konstatuje, že souzená věc je věcí skutkově obdobnou s věcí již projednávanou v řízení vedeném Obvodním soudem pro Prahu 1 pod sp. zn. 17 C 16/2016 či sp. zn. 17 C 57/2016, přičemž soudu je z úřední činnosti známo, že v daných věcech bylo pravomocně rozhodnuto o základu nároku tak, že základ nároku je dán, a to na podkladě skutkového stavu ohledně odměňování zaměstnanců, že zaměstnanci žalované vykonávající práci na typové pozici 432050 Řidič v tarifním stupni 5 s místem výkonu práce adresa byli odměňováni nižší mzdou, než titíž zaměstnanci žalované s místem výkonu práce pracoviště 2. Přestože závěry nelze zcela paušalizovat a každý případ je třeba posuzovat individuálně, nelze ani předmětnou judikaturu vzniklou na základě výše uvedených sporů ignorovat (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 7. 2020, sp. zn. 21 Cdo 3955/2018, a usnesení Ústavního soudu ze dne 31. 8. 2021, sp. zn. I. ÚS 2820/20).

35. Soud dále vyšel ze skutečnosti, že žalobce stejně jako označený zaměstnanec jméno FO a jméno FO pracovali u žalované na stejné pracovní pozici a ve stejném tarifním stupni, o čemž nebylo mezi účastníky ostatně sporu, tedy lze předpokládat, že jejich práce byla stejná či obdobná, a to s ohledem na vnitřní předpisy žalované a metodické příručky, dle kterých jsou zaměstnanci žalované zařazeni do stejné typové pozice a stejného tarifního stupně s ohledem na stejnou či obdobnou složitost, odpovědnost či namáhavost práce. Soud za této situace sdílí závěr Městského soudu v Praze uvedený v rozsudku ze dne 27. 2. 2018, sp. zn. 30 Co 8/2018-193, týkající se břemene tvrzení a důkazního, že „…za situace, kdy bylo mezi účastníky řízení učiněno nesporným, že zaměstnanci žalované vykonávající práci řidiče v 5. tarifním stupni v atrakčním obvodu adresa byli odměňování nižší mzdou, než titíž zaměstnanci žalované vykonávající práci v atrakčním obvodu pracoviště 2, stíhalo břemeno tvrzení a břemeno důkazní k prokázání skutečnosti, že ze strany žalované nedošlo k porušení zásady rovného zacházení ve vztahu k těmto zaměstnancům ve mzdové oblasti, žalovanou (viz obdobně též např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 7. července 2010,Anonymizováno sp. zn. 21 Cdo 1743/2009).“ 36. Soud proto na jednání konaném dne datum poučil žalovanou, aby tvrdila a prokazovala, jakým způsobem došlo ke stanovení základní tarifní mzdy a její změny žalobci a označeným zaměstnancům, tedy jaké faktory byly v jejich konkrétním případě při stanovování mzdy v rozhodném období zohledněny, neboť dosud uvedená argumentace žalované ohledně odlišnosti náročnosti práce, skladbě jízdních řádů, rozdílného poštu nakládek a vykládek není dostatečná, a to pod rizikem možného neúspěchu v řízení, nedoplní-li tvrzení a důkazy k podpoře svých tvrzení..

37. Žalovaná na výzvu soudu reagovala podáním ze dne datum, v němž vyjádřila nesouhlas s právním názorem soudu na rozložení břemene tvrzení a důkazního a z toho plynoucím požadavkem na podrobné doložení podmínek pro stanovení mzdy žalobce a srovnávaných zaměstnanců, jakož i rozdělení mzdových prostředků. Dále poskytla toliko obecný popis interních postupů stanovování mezd, ze kterého nijak nevyplývá, že by v případě stanovování mezd zaměstnancům pracujícím na stejné typové pozici a ve stejném tarifním stupni byla zohledněna kritéria § 110 zák. práce, jak žalovaná tvrdí. Při opakovaném poučení podle § 118a odst. 3 zákona č. 99/1964 Sb., občanský soudní řád, na jednání konaném dne datum, konkrétně na doplnění důkazů k prokázání tvrzení stanovení rozdílné základní tarifní mzdy a její změny žalobci a označeným zaměstnancům panu jméno FO a panu jméno FO v rozhodné době, tedy že při stanovení mzdy těmto zaměstnancům v rozhodné době zohlednila kritéria uvedená v § 110 zákoníku práce (zejména tvrzenou délku praxe, náročnost práce co do složitosti práce na pracovišti, hustoty provozu, nehodovosti či práci v noci), na níž nyní staví svoji procesní obranu, nenavrhla žádné další důkazy, neboť má za to, že dostatečně prokázala odlišnost práce žalobce a označených srovnatelných zaměstnanců co do složitosti provozu či délky praxe. Rovněž setrvává na stanovisku, že předmětem sporu není porovnávání mzdy žalobce a označených zaměstnanců, ale zjištění skutečného výkonu práce.

38. Soud po opakovaném poučení žalované z provedených důkazů má toliko za prokázané, že práce řidiče v 5. tarifním stupni je ve své podstatě srovnatelná v lokalita i v lokalita a její náročnost se nikterak zásadně neliší, byť faktické úkony, rozsah pracovní doby či výkon práce v jednotlivých částech dne se při výkonu pracovní činnosti jednotlivých konkrétních řidičů odlišovat může a v daném případě i odlišuje. Soud předně uvádí, že nelze najít dva naprosto totožné zaměstnance, kteří budou pracovat na směny ve stejnou dobu, najezdí stejné množství kilometrů, vykonají stejný počet zastávek atd., což ostatně uvedla i žalovaná. V pracoviště 2 mohou být zásilky nakládány na více výměništích, avšak nebylo tvrzeno, natož prokázáno, že je tomu tak vždy; v některých případech vykonávají řidiči více zastávek, někdy jezdí delší trasy, někteří řidiči vykonávají více práce v noci či o sobotách, nedělích nebo svátcích, avšak značný dopad na výši jejich mzdy to nemá, neboť tyto rozdíly nejsou vykazovány jen při porovnání pracovních činností žalobce pracujícího v lokalita oproti označenému zaměstnanci jméno FO pracujícímu v lokalita, nýbrž i oproti jméno FO, rovněž pracujícímu v lokalita. Nadto z knihy jízd je zřejmé, že nejenom jméno FO konal práci v noci, nýbrž i žalobce konal část své práce v noci, tj. mezi 22. hodinou a 6 hodinou ranní. Soud dále konstatujte, že práce řidiče zahrnuje kromě přepravy též převzetí zásilek a předání zásilek, tj. nakládku a vykládku, tyto činnosti na SPU jsou obdobné, jak vyplývá ze samotných příloh k domovním řádům pracoviště 2 a pracoviště 1, odlišnosti jsou toliko lokální dle koncentrace sítě a místních podmínek dané pošty. Podstatou argumentace žalované je větší složitost práce vyplývající z externality, rozvržení pracoviště. Každá budova či rampa může mít svá specifika, jako jsou rozdílné způsoby přístupu, požadavky na bezpečnost a omezení v době, kdy lze provést nakládku či vykládku. Skutečnost, že v lokalita musí řidiči zajíždět k více výměništím nemůže mít dle soudu bez dalšího za následek legitimní věcný důvod pro rozdílné odměňování, neboť v řízení nebylo tvrzeno, natož prokazováno, že by řidiči v lokalita vždy zajížděli ke všem výměništím, popřípadě, že v lokalita by zajížděl žalobce k jediné rampě, nadto nakládka zásilek je určována nosností vozidla a není tudíž nikterak podstatné, zda je vozidlo řidiči naloženo na jednom či více výměništích. Tato okolnost je rozhodná i s ohledem na argumentaci žalované ohledně častější manipulace se zásilkami v lokalita a vyšším počtem zastávek pro řidiče v lokalita. Soud nepřisvědčil argumentaci žalované, že práce řidiče v lokalita je náročnější, neboť řidič v lokalita musí třídit zásilky tak, aby je následně mohl efektivně vykládat, když stejný postup musí provádět i řidič v lokalita, neboť i on zajíždí na vícero zastávek během jedné trasy, ne pouze na jednu jedinou. V lokalita je sice obsluhováno větší území než v lokalita, případně v Anonymizováno kraji, ale v obou městech není rozdíl v procesu nakládek a vykládek a v nosnosti nakládaných vozidel. Žalovanou tvrzené výše uvedené důvody mající odůvodňovat odlišení odměňování u těchto řidičů proto neobstojí.

39. Co se týče žalovanou tvrzené odlišnosti ohledně délky praxe označených zaměstnanců, ani této soud nepřisvědčil. V řízení bylo zjištěno, že žalobce pracuje u žalované od roku 2013; jméno FO pracuje u žalované od konce roku 1983 a jméno FO od roku 2012. Z uvedeného je zřejmé, že zaměstnanec jméno FO má u žalované nejdelší praxi, avšak vzhledem k tomu, že žalovaná nijak neprokázala, že délku praxe u zaměstnanců při stanování mezd zohledňuje a toliko odkazovala na běžnou praxi, kdy i ve státní sféře je délka praxe do výše odměňování zohledňována, zabýval se soud otázkou důvodnosti dané námitky. Soud zejména zohlednil, že jak u žalobce, tak u označených zaměstnanců se jedná o zkušené řidiče s letitou praxí, tedy ani v jednom posuzovaném případě se nejednalo o řidiče – začátečníka (řidiče v adaptačním procesu), u kterého by dle směrnice žalované o odměňování mohl být důvod pro stanovení nižší mzdy, a proto zde bez dalšího nelze námitku žalované shledat relevantní. Pro úplnost soud uvádí, že je mu známo, že zaměstnanci nejen ve státní sféře jsou odlišně odměňováni s ohledem na rozdílnou délku praxe, avšak děje se tomu na základě transparentních pravidel, která jsou zaměstnancům známa a zaměstnavatelem dodržována. V případě žalované k takovému závěru dospět nelze, neboť žalovaná netvrdila, natož aby prokazovala, že délku praxe svých zaměstnanců transparentně zohledňuje při jejich odměňování. Naopak z předložených důkazů, zejména Směrnice o odměňování zaměstnanců žalované, vyplynulo, že důvodem pro změnu výše mzdy s ohledem na délku praxe či zkušenosti zaměstnance je toliko ukončení adaptačního procesu u žalované či nadměrné zlepšení či zhoršení pracovníka, což v řízení žalovaná netvrdila.

40. K argumentaci, že pro řidiče je více zatěžující jízda po lokalita během dne ve srovnání s jízdou v menším městě či mimo město, v daném případě v lokalita a v oblasti Anonymizováno, především z důvodů vyšší úrovně stresu spojené s intenzivnějším městským provozem soud uvádí, že lokalita nelze považovat, jakožto Anonymizováno největší město České republiky, za menší město, a nadto na řidiče v silničním provozu jsou kladeny stejné nároky, každý z řidičů musí udržovat bdělost a ostražitost, dodržovat předpisy silničního provozu. Navíc sama žalovaná ve svém vyjádření uvedla, že při stanovování mezd zaměstnancům nezohledňuje externality místa výkonu práce, čímž dochází k rozporu v jejích tvrzení, neboť hustota provozu je externím ukazatelem. Soud má dále za to, že je třeba v daném případě vzít v potaz i subjektivní hledisko zaměstnance - řidiče, někomu mohou vyhovovat spíše trasy městského provozu, jinému mezi městy, a to i s ohledem na stav silnic v různých ročních obdobích, a proto daný argument žalované nemůže být relevantním pro odlišnou náročnost práce zaměstnanců žalované a nesrovnatelnost mezi žalobcem a označenými zaměstnanci. Nadto z dokazování zjištěno, že ani řidič jméno FO nejezdil čistě v městském provozu lokalita, ale obsluhoval i další pracoviště žalované mimo lokalita (např. Anonymizováno, Anonymizováno, Anonymizováno atd.), tedy jezdil ve stejném režimu jako žalobce, jak ve velkém městě, tak mimo město.

41. Žalovaná se dále snažila odlišnost práce žalobce a označených zaměstnanců shledat v místě výkonu práce s ohledem na větší hustotu provozu a vyšší nehodovost, avšak ani tato hlediska soud neshledal relevantními, neboť práci žalobce a označených zaměstnanců nijak podstatně neodlišují, stále je podstatou práce převoz zásilek z místa A do místa B, nadto se jedná o externí faktory, které nelze při rovném odměňování zohledňovat a žalovaná ani po opakovaném poučení neprokázala, jakým způsobem se tato dle ní odlišná kritéria promítla do mezd žalobce a označených zaměstnanců jméno FO a jméno FO, naopak sama uvedla, že externality při stanovování mezd nezohledňuje.

42. V řízení dále vyplynulo, že na stanovování mezd měli vliv vedoucí zaměstnanci žalované, avšak tito mzdy stanovovali toliko v rámci své kompetence a dle poskytnutých mzdových prostředků pro jednotlivá pracoviště, nikoli transparentně v rámci ČR, byť byli metodicky vedeni a školeni.

43. Soud závěrem uvádí, že nezpochybňuje tvrzení žalované, že základní hrubá tarifní mzda může být zaměstnancům na stejné typové pozici a ve stejném tarifním stupni stanovena odlišně v rámci nastaveného rozpětí minimální základní tarifní hrubé měsíční mzdy, avšak je třeba, aby výše této mzdy vycházela z transparentních pravidel odměňování u žalované, která byla zohledněna při stanovování mezd pro rozhodné období. Žalovaná v daném případě tvrdila, že při stanovení základní tarifní hrubé měsíční mzdy označených zaměstnanců zohlednila délku praxe, rozdílné podmínky jednotlivých pracovišť, hustotu provozu, nehodovost v místě výkonu práce jednotlivých zaměstnanců, avšak svá tvrzení ani po opakovaném poučení soudem neprokázala, toliko setrvala na tvrzení, že práce žalobce a označených zaměstnanců je odlišná, a proto nelze matematicky vyjádřit, jak jim byla mzda s ohledem na uvedená kritéria stanovena. Soud konstatuje, že naopak v řízení bylo prokázáno, že délka praxe, rozdílná doba výkonu práce, hustota provozu či nehodovost se do mzdy porovnávaných zaměstnanců nepromítla, a to s ohledem skutečnost, že zaměstnanci jméno FO a jméno FO měli obdobnou výši mzdy, přestože zaměstnanec jméno FO měl delší dobu praxe, prováděl jízdy i mimo lokalita, zatímco u pana jméno FO toliko tvrzeny jízdy po lokalita, tedy v hustším provozu, a rovněž měli jinak nastavené směny. Žalobce měl srovnatelnou délku praxe se zaměstnancem jméno FO, jízdy které vykonával byly srovnatelné se zaměstnancem jméno FO a práci vykonával v ranních, odpoledních i nočních hodinách, což se shoduje jak se směnami zaměstnance jméno FO, tak zaměstnance jméno FO, i když u každého v jiném poměru. Nadto sama žalovaná ve svém vyjádření ze dne datum, odst. vii. uvedla, že všechna kritéria pro stanovování mzdy nemusejí být při stanovování mzdy či před začátkem porovnávaného období známa (např. pracovní výkonnost u nového zaměstnance či dosahované pracovní výsledky), z čehož vyplývá, že ne všechna kritéria tak byla při stanovení mezd zohledněna. Z dokazování soudu vyplynulo, že byla zohledňována spíše historická zkušenost, nikoli kritéria dle § 110 zákoníku práce ve vztahu k určování mezd jednotlivým zaměstnancům.

44. S ohledem na uvedené je třeba učinit závěr, že žalovaná tvrzená kritéria, jež mají odlišovat žalobce od označených zaměstnanců jméno FO a jméno FO v praxi při stanování jejich mezd nezohledňovala, toliko tak činí pouze v rámci své procesní obrany v předmětném sporu, neboť na výzvu soudu nebyla schopna konkrétně dotvrdit, natož prokázat, na základě jakých pravidel a v jaké výši se tvrzená kritéria odrazila na výši mezd jednotlivých v daném řízení označených zaměstnanců žalované. Proto je třeba v předmětném sporu i nadále vycházet z předpokladu, že jsou-li zaměstnanci žalované zařazeni do stejné typové pozice a stejného tarifního stupně se stejnou náplní práce odlišnou co do místa výkonu, rozsahu, jenž je i nadále obdobný, tedy srovnatelný, jedná se o práci stejnou či práci stejné hodnoty dle § 110 zák. práce.

45. Pro úplnost soud uvádí, že se neztotožnil s tvrzením žalované, že by po žalované nárokoval více, než je třeba, a to s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady (EU) 2023/970 ze dne 10. 5. 2023, která je již v platnosti a vyvolává účinky v tom rozsahu, že zamezuje interpretaci práva v rozporu s touto směrnicí. Dle čl. 1 směrnice 2023/970 je cílem primárně posílit uplatňování zásady stejné odměny pro muže i ženy za stejnou práci nebo práci stejné hodnoty (dále jen „zásada stejné odměny“), která je zakotvena v článku 157 Smlouvy o fungování EU, a zákazu diskriminace stanoveného v článku 4 směrnice 2006/54/ES, zejména prostřednictvím transparentnosti odměňování a posílených mechanismů prosazování. Žalovaná na jednu stranu formálně mechanismy transparentnosti odměňování zavádí a na tyto se v rámci své procesní obrany odvolává (samotné rozdělení prací u žalobkyně do typových pozic a tarifních stupňů zejména dle složitosti, namáhavosti a odpovědnosti práce) a školení vedoucích zaměstnanců v tomto ohledu. V praxi však tvrzenou realizaci principu transparentnosti odměňování není schopna doložit.

46. S ohledem na vše výše uvedené proto soud dospěl k závěru, že základ nároku je dán a rozhodl mezitímním rozsudkem, jenž umožní postavit najisto základ nároku žalobce pro další rozhodování soudu o jeho výši a může sloužit i jako vodítko pro další obdobné spory vedené u zdejšího soudu.

47. O nákladech řízení soud v mezitímním rozsudku nerozhodoval, neboť se jím řízení nekončí (§ 151 odst. 1 o. s. ř.). Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 1. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.