21 C 152/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. et Mgr. Ivety Cvingráfové a přísedících Zdeňky Vranovské a Mgr. Marka Kubíka ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta 1 proti žalované: Jméno žalované , IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované na určení trvání pracovního poměru

I. Zamítá se žaloba na určení, že pracovní poměr žalobce ze dne 4. 5. 2017 trvá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení v částce 7 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalobce je povinen zaplatit na účet České republiky, Obvodního soudu pro Prahu 1 náklady státu, jejichž výše bude určena v samostatném usnesení, a to do tří dnů od právní moci tohoto samostatného usnesení.

1. Žalobce se žalobou podanou dne 17. 8. 2021 domáhal rozhodnutí, kterým by bylo určeno, že pracovní poměr žalobce ze dne 4. 5. 2017 trvá. Žalobce uvedl, že pracoval u žalované na základě pracovní smlouvy ze dne 4. 5. 2017 na pozici „, Anonymizováno, “. Pracovní poměr byl sjednán na dobu určitou do 30. 8. 2018. Dohodou o změně pracovní smlouvy ze dne 30. 4. 2018 byla doba určitá prodloužena do 30. 4. 2019 a dohodou o změně pracovní smlouvy ze dne 15. 4. 2019 byla doba určitá prodloužena do 30. 4. 2020. Po uplynutí sjednané doby žalobce pokračoval s vědomím žalované v konání práce, čímž došlo ke změně pracovního poměru na dobu neurčitou. Oznámením ze dne 30. 4. 2021 sdělila žalovaná žalobci, že jeho pracovní poměr skončil ke dni 30. 4. 2021, a to údajným uplynutím doby určité. Ode dne 1. 5. 2021 není žalobci přidělována práce, pracovní poměr s ním nebyl rozvázán. Od tohoto dne rovněž žalovaná nevyplácí žalobci mzdu, a proto se žalobce domáhá určení, že pracovní poměr trvá. Podáním ze dne 5. 8. 2022 žalobce k vyjádření žalované doplnil, že žalobu podal s ohledem na skutečnost, že žalovaná žalobci od 1. 5. 2021 nepřidělovala práci, a neexistenci dokumentu o rozvázání pracovního poměru, nikoli s ohledem na ustanovení § 39 zákoníku práce, jak se snaží tvrdit žalovaná. Žalobce odmítá uzavření jakékoli další dohody o změně pracovní smlouvy, vyjma dohod ze dne 30. 4. 2018 a dne 15. 4. 2019. Žalobce sporuje uzavření dohody o změně pracovní smlouvy ze dne 1. 5. 2020, uvedený podpis v podpisové lince žalobci nenáleží.

2. Žalovaná ve vyjádření uvedla, že s žalobcem byla uzavřena pracovní smlouva dne 4. 5. 2017, a to na dobu určitou do 30. 4. 2017 (pozn. soudu správně do 30. 4. 2018). Dohodou o změně pracovní smlouvy ze dne 30. 4. 2018 byl pracovní poměr prodloužen do 30. 4. 2019, poté byl pracovní poměr prodloužen dohodou do 30. 4. 2020 a 30. 4. 2021. Všechny dohody o změně pracovní smlouvy žalobce vlastnoručně bez námitek podepsal. Poslední dohoda o změně pracovního poměru byla vyhotovena na základě požadavku regionálního pracoviště , adresa, a pokynu zaměstnankyně určené pro agendu personálních činností, žalobci ji k podpisu předkládal vedoucí zaměstnanec regionálního pracoviště , adresa, , tituly před jménem, , jméno FO, . Dohoda již byla podepsaná za zaměstnavatele , tituly před jménem, , adresa, . Dne 30. 4. 2021 skončil pracovní poměr žalobce uplynutím doby, na což byl upozorněn dopisem žalované. K ukončení pracovního poměru žalobce neměl žádné výhrady, nepožádal zaměstnavatele o další pokračování v pracovním poměru. Od 1. 5. 2021 žalobce u žalované nevykonával žádnou práci, ani o ni nežádal. Žalobce byl zaměstnán jinde, při setkání s , tituly před jménem, , jméno FO, a dalším kolegou , tituly před jménem, , jméno FO, v srpnu 2021 s oběma hovořil o nové práci a nenaznačil, že by svůj pracovní poměr k žalované nepovažoval za ukončený. Žalovaná namítla, že žalobce písemně neoznámil, že trvá na dalším zaměstnávání, čímž nedošlo k naplnění zákonné fikce změny pracovního poměru z doby určité na dobu neurčitou. Nadto žalobce nepodal u soudu žalobu na určení ve lhůtě dvou měsíců ode dne, kdy měl pracovní poměr skončit uplynutím sjednané doby. Doba určitá uplynula dne 30. 4. 2021 a žaloba byla podána dne 17. 8. 2021. Žalovaná proto navrhla, aby soud žalobu v plném rozsahu zamítl.

3. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním:

4. Dne 4. 5. 2017 uzavřela žalovaná jakožto zaměstnavatel s žalobcem jako zaměstnancem pracovní smlouvu, pracovní poměr byl ujednán na dobu určitou do 30. 4. 2018 se dnem nástupu do práce na 4. 5. 2017 a zkušební dobou 3 měsíce. Zaměstnanec bude vykonávat pracovní činnost ve funkci Figurant, dělník při geologických a kartografických pracích, s místem výkonu práce , adresa, . Mzda byla určena samostatnými mzdovými výměry. Dne 30. 4. 2018 zaměstnavatel se zaměstnancem uzavřel dohodu o změně pracovní smlouvy, dle které doba trvání pracovního poměru se mění na dobu určitou do 30. 4. 2019. Dne 15. 4. 2019 zaměstnavatel se zaměstnancem uzavřel dohodu o změně pracovní smlouvy, dle které doba trvání pracovního poměru se mění na dobu určitou do 30. 4. 2020. Dne 1. 5. 2020 zaměstnavatel se zaměstnancem uzavřel dohodu o změně pracovní smlouvy, dle které byla doba trvání pracovního poměru na dobu určitou prodloužena do 30. 4. 2021. Dne 30. 4. 2021 sdělil zaměstnavatel zaměstnanci, že jeho pracovní poměr skončil uplynutím doby ke dni 30. 4. 2021 a vyrozuměl jej, aby si po ukončení pracovní neschopnosti zajistil u zaměstnavatele potřebné formality. Pracovní poměr žalobce u žalované trval od 4. 5. 2017 do 30. 4. 2021. (nesporná tvrzení stran, Pracovní smlouva ze dne 4. 5. 2017, Dohoda o změně pracovní smlouvy ze dne 30. 4. 2018, Dohoda o změně pracovní smlouvy ze dne 15. 4. 2019, Dohoda o změně pracovní smlouvy ze dne 1. 5. 2020, Oznámení o ukončení pracovního poměru ze dne 30. 4. 2021, evidenční list důchodového pojištění žalobce za rok 2021, mzdový list žalobce za roky 2017 – 2021, potvrzení o zaměstnání ze dne 2. 7. 2021)

5. Z výpovědi svědka , jméno FO, soud zjistil, že svědek je zaměstnancem žalované a byl nadřízeným žalobce. Svědek vypověděl, že pracovní poměr žalobce skončil uplynutím sjednané doby v roce 2021. Pracovní poměr na dobu určitou mu nebyl prodloužen. Žalobce byl v dané době v pracovní neschopnosti, po ukončení pracovní neschopnosti se dostavil k nadřízenému do zaměstnání, předal klíče a odnesl si své osobní věci. K prodloužení pracovního poměru uvedl, že s podřízenými zaměstnanci podepisuje dohody o změně pracovní smlouvy ve své kanceláři. Jakmile jsou všechny smlouvy podepsány, odešle je zpět na ředitelství. K dohodě o změně pracovní smlouvy žalobce ze dne 1. 5. 2020 uvedl, že dokument viděl, podrobnosti, samotný podpis žalobce, si s ohledem na časový odstup 2 a půl roku nepamatuje. Svědek vyloučil, že by nějaký pracovně právní dokument (dohody o změně pracovní smlouvy, přehled docházky) mohl být podepsaný někým jiným, než komu byl určen.

6. Ze znaleckého posudku ze dne 8. 12. 2023, č. zp. , Anonymizováno, znalkyně z oboru písmoznalectví se specializací na zkoumání ručního písma , tituly před jménem, , jméno FO, soud zjistil, že znalkyně měla k dispozici originální listiny s podpisy žalobce , jméno FO, za období od roku 2017 až 2020, které byly obtížně zpracovatelné s ohledem na kvalitu a vyšší variabilitu podpisů , jméno FO, . Porovnáním podpisů byly nalezeny znaky shodné a podobné, ale i rozdílné. Znalkyně dospěla k závěru, že sporný podpis žalobce , jméno FO, na Dohodě o změně pracovní smlouvy ze dne 1. 5. 2020 v rovině nízké pravděpodobnosti je pravděpodobněji pravým podpisem žalobce, a to s ohledem na předložené podpisy ke srovnání.

7. Z výslechu znalkyně z oboru písmoznalectví se specializací na zkoumání ručního písma , tituly před jménem, , jméno FO, soud zjistil, že znalkyni bylo předloženo dostatečné množství srovnávacího materiálu z různých zdrojů ke spornému podpisu na Dohodě o změně pracovní smlouvy ze dne 1. 5 2020. Za částečně vyhovující byly listiny označeny s ohledem na vyšší variabilitu podpisů , jméno FO, , písařskou úroveň pisatele a různé časové období, ve kterém byly podpisy učiněny. Znalkyně uvedla, že ani předložení dalších podpisů by s ohledem na variabilitu podpisů , jméno FO, nemuselo znamenat zpřesnění výsledku o pravosti podpisu. Znalkyně při výslechu podrobně vysvětli škálu, dle které se určuje, zda se jedná o podpis pravý či o padělek. Nízká rovina pravděpodobnosti byla stanovena s ohledem na skutečnost, že se nepodařilo dohledat některé shodné znaky na sporném podpisu a ostatních podpisech , jméno FO, , avšak skutečnost, že je pravděpodobnější, že se jedná o pravý podpis se blíží již k rovině střední pravděpodobnosti, jinak by byl použit termín „nelze vyloučit“ či „přichází v úvahu“, že se jedná o pravý podpis. Závěr, že je pravděpodobnější, že se jedná o pravý podpis , jméno FO, byl stanoven na základě nalezení dostatečného množství shodných a podobných znaků podpisu, a to i co do nenápadných znaků či detailů při zachování dynamiky a rychlosti podpisu. S ohledem na shodné detaily není proto dle znalkyně pravděpodobné, že by padělatel byl schopen napodobit podpis , jméno FO, a jedná se pravděpodobně o podpis pravý. Absolutní pravost nelze znalcem určit, žádný pisatel se nepodepíše dvakrát naprosto stejně.

8. Svá skutková zjištění soud opřel o předložené listinné důkazy účastníky, dále zejména o znalecký posudek a výslech znalkyně. Ze mzdových výměrů žalobce, mzdových listů žalobce za roky 2017 – 2021 a přehledu docházky a pracovních cest v roce 2020 soud neučinil žádná pro věc významná zjištění, tyto listiny sloužily zejména znalkyni k posouzení pravosti sporného podpisu žalobce na dohodě o změně pracovní smlouvy ze dne 1. 5. 2020. Soud pro nadbytečnost zamítl návrh žalobce na účastnickou výpověď a doplnění znaleckého posudku, neboť závěry znaleckého posudku doplněné o znaleckou výpověď dostatečně určily pravost podpisu na sporné listině a další dokazování by bylo s ohledem na zásahu rychlosti a hospodárnosti řízení nadbytečné. Z výslechu znalkyně ostatně vyplynulo, že ani další předložené podpisy žalobce by nemusely vést ke zpřesnění výsledku, který s ohledem na dostatek shodných a podobných znaků a detailů je pravděpodobněji podpisem pravým, nikoli padělkem. Další dokazování soud neprováděl, neboť dospěl k závěru, že pro své rozhodnutí získal dostatek skutkových zjištění potřebných pro rozhodnutí ve věci samé, a tedy další dokazování by již bylo v rozporu se zásadou rychlosti a hospodárnosti řízení.

9. Soud na základě skutkových zjištění dospěl k tomuto skutkovému stavu:

10. Dne 4. 5. 2017 uzavřel žalobce s žalovanou pracovní smlouvu se dnem nástupu do práce na 4. 5. 2017 na pozici , Anonymizováno, , s místem výkonu práce Správa železniční geodézie , adresa, a na dobu určitou do 30. 4. 2018. Pracovní smlouva byla postupně prodloužena dohodami o změně pracovní smlouvy ze dne 30. 4. 2018 do 30. 4. 2019, ze dne 15. 4. 2019 do 30. 4. 2020 a ze dne 1. 5. 2020 do 30. 4. 2021. Žalobce sporoval svůj podpis na poslední dohodě a ze znaleckého zkoumání sporného podpisu žalobce , jméno FO, na dohodě ze dne 1. 5. 2020 vyplynulo, že v nízké míře pravděpodobnosti je pravděpodobnější, že sporný podpis je pravý. Dne 30. 4. 2021 sdělil zaměstnavatel zaměstnanci, že jeho pracovní poměr skončil uplynutím doby ke dni 30. 4. 2021, žalobce poté odevzdal žalované klíče a odnesl si své věci.

11. Po právní stránce soud hodnotil věc následovně:

12. Žalobci vznikl na základě pracovní smlouvy dle § 33 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, v účinném znění do 30. 6. 2021 (dále jen „ZP“) pracovní poměr u žalované se sjednaným dnem nástupu dne 4. 5. 2017. Následně byla pracovní smlouva měněna dohodou, co do trvání pracovního poměru na dobu určitou nejprve do 30. 4. 2019, poté do 30. 4. 2020 a spornou dohodou do 30. 4. 2021.

13. Pokud jde o včasnost žaloby žalobce, žalobce podal žalobu na určení, že pracovní poměr trvá podle § 80 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v účinném znění (dále jen „o.s.ř.“), neboť neexistuje dokument o rozvázání pracovního poměru. Jeho žaloba není žalobou ve smyslu § 39 ZP, ale žalobou na určení ve smyslu § 80 o.s.ř. Podání této žaloby není omezeno žádnou lhůtou, žaloba je včasná.

14. Soud ve věci přisvědčil žalobci, že naléhavý právní zájem na určení je dán, neboť určení, zda pracovní poměr žalobce u žalované trvá, vytvoří právní základ o vzájemném pracovněprávním vztahu účastníků a může vyřešit nejen otázku případné žaloby na peněžité plnění, ale zároveň napevno postavit existenci ostatních práv a povinností z pracovně právního vztahu mezi účastníky. Soud se proto dále zabýval spornou skutečností, zda došlo k ukončení pracovního poměru uplynutím sjednané doby či pracovní poměr žalobce nadále trvá, neboť neexistuje dokument o rozvázání pracovního poměru s žalobcem.

15. Podle § 48 odst. 2 ZP pracovní poměr na dobu určitou končí také uplynutím sjednané doby.

16. Podle § 39 odst. 2 ZP doba trvání pracovního poměru na dobu určitou mezi týmiž smluvními stranami nesmí přesáhnout 3 roky a ode dne vzniku prvního pracovního poměru na dobu určitou může být opakována nejvýše dvakrát. Za opakování pracovního poměru na dobu určitou se považuje rovněž i jeho prodloužení. Jestliže od skončení předchozího pracovního poměru na dobu určitou uplynula doba 3 let, k předchozímu pracovnímu poměru na dobu určitou mezi týmiž smluvními stranami se nepřihlíží. Podle odst. 5 téhož ustanovení jedná-li zaměstnavatel se zaměstnancem trvání pracovního poměru na dobu určitou v rozporu s odstavci 2 až 4, a oznámil-li zaměstnanec před uplynutím sjednané doby písemně zaměstnavateli, že trvá na tom, aby ho dále zaměstnával, platí, že se jedná o pracovní poměr na dobu neurčitou. Návrh na určení, zda byly splněny podmínky uvedené v odstavcích 2 až 4, mohou zaměstnavatel i zaměstnanec uplatnit u soudu nejpozději do 2 měsíců ode dne, kdy měl pracovní poměr skončit uplynutím sjednané doby.

17. Podle § 65 odst. 2 ZP pokračuje-li zaměstnanec po uplynutí sjednané doby (§ 48 odst. 2) s vědomím zaměstnavatele dále v konání prací, platí, že se jedná o pracovní poměr na dobu neurčitou.

18. Jelikož bylo mezi účastníky sporu o pravosti podpisu žalobce na Dohodě o změně pracovní smlouvy ze dne 1. 5. 2020, nechal soud zpracovat znalecký posudek. Z vypracovaného znaleckého posudku a výslechu znalkyně má soud za prokázané, že dohoda ze dne 1. 5. 2020 byla mezi účastníky platně uzavřena. Žalobce ji vlastnoručně podepsal a došlo ke změně pracovní smlouvy a pracovní poměr byl ujednán na dobu určitou do 30. 4. 2021. Podpis žalobce na dohodě ze dne 1. 5. 2020, přestože se jedná o nízkou míru pravděpodobnosti, má soud za pravý, a to po zdůvodnění míry pravděpodobnosti znalkyní, která uvedla, že míra pravděpodobnosti byla ovlivněna vysokou měrou variability podpisů, které nejsou sporovány. Nadto při srovnání sporného podpisu s dalšími předloženými podpisy žalobce bylo shledáno dostatečné množství shodných a podobných znaků, které svědčí o tom, že sporný podpis žalobce na dohodě je podpisem pravým. Znalkyně přesvědčivě vysvětlila stanovení nižší míry pravděpodobnosti a dále uvedla, že dynamika a rychlost podpisu spolu se spornými znaky jí vedly k závěru, že je pravděpodobnější, že se jedná o podpis pravý, kdy se v rovině nižší míry pravděpodobnosti blížíme spíše ke střední míře pravděpodobnosti, že jde o podpis pravý. Znalkyně vyloučila, že by se jednalo o padělek. Soud tedy dospěl k závěru, že Dohoda o změně pracovní smlouvy ze dne 1. 5. 2020 byla žalobcem vlastnoručně podepsána. Přestože ustanovení § 39 odst. 2 ZP hovoří o možnosti opakování pracovního poměru na dobu určitou nejvýše dvakrát, nemá překročení tohoto počtu za následek automatickou přeměnu pracovního poměru z doby určité na dobu neurčitou. Naopak je na zaměstnanci, aby zaměstnavateli ve lhůtě nejpozději do 2 měsíců ode dne, kdy měl pracovní poměr skončit uplynutím sjednané doby, oznámil, že trvá na dalším zaměstnávání na dobu neurčitou, což však žalobce neučinil, ostatně toto ani netvrdil.

19. Soud s ohledem na uvedené nepřisvědčil tvrzení žalobce, že pracovní poměr na dobu určitou byl sjednán do 30. 4. 2020 a žalobce dále pokračoval s vědomím zaměstnavatele v práci a pracovní poměr se změnil na dobu neurčitou, neboť v řízení bylo prokázáno, že žalobce uzavřel s žalovanou dne 1. 5. 2020 dohodu o změně pracovní smlouvy, kterou se pracovní poměr změnil na dobu určitou do 30. 4. 2021. Po tomto datu nebyla žalobci přidělována práce, to je mezi stranami nesporné, a proto ani po tomto datu nedošlo ke změně pracovního poměru na dobu neurčitou. Naopak došlo k ukončení pracovního poměru uplynutím sjednané doby, o čemž byl žalobce informován oznámením ze dne 30. 4. 2021, což rovněž nesporoval. Soud vzal v potaz skutečnost, že žalobce dne 30. 4. 2021 obdržel oznámení o ukončení pracovního poměru uplynutím sjednané doby a od 1. 5. 2021 mu nebyla přidělována práce a vyplácena mzda, proti kterému vůči žalované ničeho nenamítal, naopak po ukončení pracovní neschopnosti odevzdal zaměstnanci žalované, jenž byl jeho nadřízeným, klíče a odnesl si osobní věci, jak vyplynulo ze svědecké výpovědi. Přestože si svědek nepamatoval, zda žalobce konkrétní spornou listinu o změně pracovní smlouvy podepsal, což není neobvyklé, neboť se jednalo o listinu více než dva roky starou a svědek takových listin s podřízenými zaměstnanci podepisuje mnoho, soud v kontextu s dalšími důkazy, zejména s oznámením o ukončení pracovního poměru, uvěřil výpovědi svědka, že žalobce krátce po ukončení pracovního poměru nesporoval ukončení pracovního poměru ke dni 30. 4. 2021, odevzdal klíče a odnesl si osobní věci. V řízení rovněž bylo prokázáno a mezi účastníky o tom nebylo sporu, že žalobci nebyla od 1. 5. 2021 přidělována práce a vyplácena mzda, což svědčí o ukončení pracovního poměru ke dni 30. 4. 2021, proti kterému žalobce začal namítat neukončení pracovního poměru teprve žalobou ze dne 17. 8. 2021, ostatně žalobce netvrdil opak, čímž nebyla naplněna podmínka § 39 odst. 5 ZP, a to s ohledem na skutečnost, že v řízení bylo prokázáno, že pracovní poměr žalobce byl sjednán na Dohodou ze dne 1. 5. 2020 na dobu určitou do 30. 4. 2021. Druhý předpoklad, tedy písemné oznámení o trvání na zaměstnávání nejpozději do 2 měsíců od ode dne, kdy měl pracovní poměr skončit uplynutím sjednané doby, nebyl naplněn. Pro úplnost soud uvádí, že pracovní poměr na dobu určitou může skončit uplynutím sjednané doby i v pracovní neschopnosti zaměstnance, jako tomu bylo v daném případě, když mezi účastníky nebylo sporu, že žalobce byl k 30. 4. 2021 v pracovní neschopnosti.

20. S ohledem na výše uvedené soudu nezbylo než žalobu jako nedůvodnou zamítnout, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

21. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalované, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 7 000 Kč představující zaplacenou zálohu na znalecký posudek. Další náhradu nákladů řízení, přestože žalovaná na tuto měla s ohledem na úspěch ve věci nárok, soud žalované nepřiznal, neboť žalovaná se ostatních nákladů vůči žalobci výslovně vzdala.

22. Výrok III. je odůvodněn ustanovením § 148 o. s. ř., dle kterého má stát podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. V řízení vzniklo právo na náhradu znalečného soudem ustanovené znalkyni , tituly před jménem, , jméno FO, , o kterém soud rozhodl usnesením č.j. , spisová značka, ze dne 20. 12. 2023, které nabylo právní moci dne 18. 1. 2024, a znalečného za přípravu a účast znalce u soudního jednání dne 8. 7. 2024, o kterém soud rozhodl usnesením dne 8. 7. 2024, č.j. , spisová značka, , které ke dni vyhlášení rozsudku dosud nenabylo právní moci. Soud s ohledem na výsledek řízení uložil povinnost uhradit tyto náklady žalobci. Protože přesná výše nákladů nebyla v době vyhlášení tohoto rozsudku známa, soud vydal pouze mezitimní rozhodnutí (výrok III.) s tím, že výše částky bude konkretizována rozhodnutím, které soud vydá v návaznosti na zaplacení očekávaných nákladů (§ 152 odst. 2 a § 167 odst. 2 o. s. ř.).

23. O lhůtách k plnění rozhodl soud u výroků II. a III. podle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. tak, že stanovené povinnosti uložil splnit ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku (resp. od právní moci usnesení o nákladech státu). Soud takto rozhodl vzhledem k tomu, že neshledal podmínky pro stanovení lhůty delší.