21 C 173/2008

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl soudkyní JUDr. Annou Vandákovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Anonymizováno , IČO Anonymizováno sídlem Anonymizováno zastoupený advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky o zaplacení 129 376 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 129 376 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 1. 6. 2008 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku na nákladech řízení před soudy obou stupňů částku 24 200 Kč k rukám advokátky , Jméno advokátky, .

III. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku na nákladech řízení částku 4 274 Kč na účet Obvodního soudu pro Prahu 1.

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 30. 5. 2008 domáhala vůči žalovanému ochrany svého vlastnického práva porušovaného bezesmluvním užíváním pozemků, a to formou vydání bezdůvodného obohacení v podobě peněžitého plnění. Tvrdila, že je ideální poloviční spoluvlastnicí pozemků parc. č. , Anonymizováno, o výměře 15 792 m², parc. č. , Anonymizováno, o výměře 8 344 m², parc. č. , Anonymizováno, o výměře 12 910 m², parc. č. , Anonymizováno, o výměře 3 004 m², parc. č. , Anonymizováno, o výměře 1 m², parc. č. , Anonymizováno, o výměře 1 609 m², parc. č. , Anonymizováno, o výměře 106 m², parc. č. , Anonymizováno, o výměře 139 m², parc. č. , Anonymizováno, o výměře 4 216 m² a parc. č. , Anonymizováno, o výměře 2 997 m² (vše v celkové výměře 49 118 m²) v katastrálním území (dále „k. ú.“) , adresa, (druhým spoluvlastníkem je její bratr , jméno FO, ) a žalovaný, který je vlastníkem pozemních komunikací na pozemcích postavených, dlouhodobě odmítá uzavřít s ní smlouvu ohledně užívání pozemků a platit jí za užívání finanční náhradu. Za dobu od 1. 6. 2006 do 31. 12. 2006 požadovala z titulu bezesmluvního užívání uvedených pozemků částku 433 987 Kč se zákonným úrokem z prodlení.

2. Žalovaný nárok neuznal a navrhl zamítnutí žaloby.

3. Obvodní soud pro Prahu 1 rozsudkem ze dne 25. 1. 2016, č. j. 21 C 173/2008-69, zamítl žalobu o zaplacení částky 433 987 Kč se zákonným úrokem z prodlení a rozhodl o nákladech řízení.

4. Městský soud v Praze usnesením ze dne 25. 5. 2016, č. j. 51 Co 96/2016-101, rozsudek ze dne ze dne 25. 1. 2016, č. j. 21 C 173/2008-69, zrušil a věc vrátil tomuto soudu (dále „soud“) k dalšímu řízení.

5. Žalobkyně podáním ze dne 4. 11. 2024 vzala zpět žalobu co do částky 304 611 Kč se zákonným úrokem z prodlení. Současně uvedla, že nadále jsou předmětem řízení pozemky parc. č. , Anonymizováno, 7 o výměře 6 515 m², parc. č. , Anonymizováno, o výměře 3 662 m², parc č. , Anonymizováno, o výměře 1 048 m², parc. č. , Anonymizováno, o výměře 116 m², parc. č. , Anonymizováno, o výměře 139 m², parc. č. , Anonymizováno, o výměře 260 m², parc. č. , Anonymizováno, o výměře 687 m², parc. č. , Anonymizováno, o výměře 1 348 m², parc. č. , Anonymizováno, o výměře 438 m² a parc. č. , Anonymizováno, o výměře 498 m² v k. ú. , adresa, , vše v celkové výměře 14 711 m².

6. Soud usnesením ze dne 10. 1. 2025, č. j. 21 C 173/2008-326, z důvodu částečného zpětvzetí žaloby řízení co do částky 304 611 Kč se zákonným úrokem z prodlení zastavil.

7. Soud posoudil podání žalobkyně ze dne 4. 11. 2024 - vyjma části, v níž bere žalobu částečně zpět - jako změnu žaloby. S ohledem na dosavadní výsledky řízení, kdy dosud bylo jednáno o bezdůvodném obohacení z pozemků parc. č. , Anonymizováno, o výměře 15 792 m², parc. č. , Anonymizováno, o výměře 8 344 m², parc. č. , Anonymizováno, o výměře 12 910 m², parc. č. , Anonymizováno, o výměře 3 004 m², parc. č. , Anonymizováno, o výměře 1 m², parc. č. , Anonymizováno, o výměře 1 609 m², parc. č. , Anonymizováno, o výměře 106 m², parc. č. , Anonymizováno, o výměře 139 m², parc. č. , Anonymizováno, o výměře 4 216 m² a parc. č. , Anonymizováno, o výměře 2 997 m² (to vše v celkové výměře 49 118 m²), pak usnesením ze dne 12. 6. 2025, č. j. 21 C 173/2008-362, připustil změnu žaloby, v níž se žalobkyně domáhá nároku na bezdůvodné obohacení u pozemků parc. č. , Anonymizováno, o výměře 6 515 m², parc. č. , Anonymizováno, o výměře 3 662 m², parc č. , Anonymizováno, o výměře 1 048 m² a parc. , Anonymizováno, o výměře 116 m² v k. ú. , adresa, (vše v celkové výměře 11 341 m²) a nepřipustil změnu žaloby, v níž se žalobkyně domáhá nároku na bezdůvodné obohacení u pozemků parc. č. , Anonymizováno, o výměře 139 m², parc. č. , Anonymizováno, o výměře 260 m², parc. č. , Anonymizováno, o výměře 687 m², parc. č. , Anonymizováno, o výměře 1 348 m², parc. č. , Anonymizováno, o výměře 438 m² a parc. č. , Anonymizováno, o výměře 498 m² v k. ú. , adresa, (vše v celkové výměře 3 370 m²).

8. Jelikož předmětem řízení zůstal nárok na zaplacení částky 129 376 Kč se zákonným úrokem z prodlení, což představuje bezdůvodné obohacení z pozemků o celkové výměře 14 711 m², soud se v následujícím výkladu zabýval všemi pozemky začleněnými žalobkyní do této výměry, tedy parc. č. , Anonymizováno, v k. ú. , adresa, (dále též „předmětné pozemky“).

9. Žalovaný argumentoval nedostatkem aktivní věcné legitimace s tím, že žalobkyně není vlastníkem předmětných pozemků.

10. Žalovaný poukazoval na to, že ohledně předmětných pozemků probíhalo u Obvodního soudu pro , adresa, pod sp. zn. , spisová značka, řízení o určení vlastnického práva, které bylo ukončeno pravomocným rozsudkem, že žalovaný je výlučným vlastníkem pozemků parc. č. , Anonymizováno, v k. ú. , adresa, . V uvedeném řízení šlo o pozemky a geometrickým plánem vymezené pozemkové části, korespondující pozemkovému majetku vyznačenému v plánku , Anonymizováno, připojenému k rozhodnutí , Anonymizováno, v , adresa, ze dne 26. 1. 1987, č. j. , Anonymizováno, , jímž došlo k vyvlastnění části tehdejšího pozemku parc. č. , Anonymizováno, 1 o výměře 34 905 m² a parc. č. , Anonymizováno, o výměře 1 722 m², vyznačených v situaci č. , hodnota, vypracované , právnická osoba, ) ve prospěch československého státu zastoupeného , Anonymizováno, pro účely realizace stavby č. , hodnota, , Anonymizováno, v úseku , adresa, podle územního rozhodnutí ze dne 28. 8. 1986, č. j. , Anonymizováno, ). Rozhodnutí o vyvlastnění nabylo právní moci dne 19. 2. 1987. Vlastnictví vyvlastněných pozemků svědčilo , jméno FO, , jenž byl otcem žalobkyně a jejího bratra , jméno FO, . V uvedeném řízení (dále „řízení o určení vlastnického práva“) Městský soud v Praze v rozsudku ze dne 24. 11. 2023, č. j. , spisová značka, , v němž byly respektovány závěry vyjádřené v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 21. 6. 2023, č. j. , spisová značka, (vydaného v témže řízení), detailně rozebral, že žalobkyně nemůže být úspěšná s žalobou na vydání bezdůvodného obohacení, když na předmětné pozemky uplatnila restituční nárok a tyto pozemky jsou předmětem restitučního řízení.

11. Žalovaný též namítl, že argumentace žalobkyně je vnitřně rozporná, neboť na jednu stranu tvrdí, že rozsah vyvlastnění z roku 1987 nebyl podle jejího názoru objektivně zjistitelný, a na druhou stranu zastává názor, že uplatnila restituční nárok pouze k přesně vymezeným částem pozemků včetně předmětných pozemků. Tuto argumentaci žalovaný odmítá s poukazem na založené důkazy, z nichž vyplývá pravý opak. Žalovaný má za to, že jak ve výzvě k navrácení majetku ze dne 26. 9. 1991, tak v dopise ve věci navrácení nemovitostí ze dne 16. 11. 1992, nejsou specifikovány části pozemků parc. č. , Anonymizováno, a , Anonymizováno, v k. ú. , adresa, (v případě dopisu ze dne 16. 11. 1992 nejsou dokonce uvedeny ani parcelní čísla), ani jejich výměry, a dokonce v nich nejsou specifikovaná ani vyvlastňovací rozhodnutí. Žalovaný je pak toho názoru, že žalobkyně z procesní opatrnosti uplatnila restituční nároky k celým parcelám parc. č. , Anonymizováno, a , Anonymizováno, v k. ú. , adresa, , a to právě z důvodu, že v době uplatnění nároků nebylo zcela zřejmé, jakou část předmětných pozemků stát fakticky zabral pro stavbu , Anonymizováno, (ať již na základě vyvlastňovacích rozhodnutích či bez právního důvodu). Žalobkyně tak postupovala z důvodu, aby postihla veškeré části pozemků, u kterých by mohla mít, byť teoreticky, nárok na odškodnění. Jednalo se v té době o naprosto standardní postup v obdobných věcech. V takovém případě pak platí, že žalobkyně má právo pouze na ochranu podle předpisů restitučních. Za situace, kdy žalobkyně není vlastníkem, neboť se vrácení pozemků domáhá v restitučním řízení, nemůže uplatňovat nárok na bezdůvodné obohacení za užívání pozemků, tedy není aktivně věcně legitimována.

12. Žalobkyně se bránila tvrzení žalovaného o nedostatku aktivní věcné legitimace, přičemž zejména uváděla, že úvahy o tom, že jí nesvědčí vlastnické právo k předmětným pozemkům z důvodu uplatnění restitučního nároku, které jsou uvedeny v rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. 11. 2023, č. j. , spisová značka, , jsou úvahy právně nezávazné, když uvedený soud primárně zamítl žalobu žalovaného na určení vlastnického práva k daným pozemkům a pouze nad rámec svého rozhodnutí se zabýval i posouzením jejího vlastnického práva. Proti takovým závěrům se však nemohla bránit, neboť uvedený rozsudek pro ni byl ve výrokové části příznivý. Z uvedeného rozsudku pak nebylo seznatelné, jaké pozemky byly státem vyvlastněny, bylo zřejmé jen, že vyvlastněných je cca 35 000 m² pozemků. Nemohla proto vědět, že fakticky stát zabral o 14 000 m² více, které okupoval nad rámec vyvlastňovacího rozhodnutí. Tuto skutečnost se dozvěděla až poté, co si nechal v roce 1998 vypracovat geometrický plán v souvislosti s prodejem části parc. č. , Anonymizováno, společnosti , Anonymizováno, . V rámci uplatnění restitučního nároku jednala na radu svého strýce, který byl právníkem a který jí z hlediska opatrnosti, když neví, co bylo přesně vyvlastněno, vybídl k podání restitučního návrhu na celé pozemky parc. č. , Anonymizováno, Je však zřejmé, že návrh fakticky směřoval pouze k vydání toho, co bylo vyvlastněno, nikoliv co bylo okupováno bez právního důvodu.

13. Soud posoudil věc po právní stránce podle zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění platném k 31. 12. 2013 (dále „obč. zák.“), zákona č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích, ve znění platném k 26. 9. 1991 (dále „zák. č. 87/1991 Sb.,“) a zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění platném k 16. 11. 1992 (dále „zák. č. 229/1991 Sb.“).

14. Podle § 451 odst. 1 obč. zák. kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat.

15. Podle § 451 odst. 2 obč. zák. bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů.

16. Podle § 5 odst. 1 zák. č. 87/1991 Sb. povinná osoba vydá věc na písemnou výzvu oprávněné osobě, jež prokáže svůj nárok na vydání věci a uvede způsob jejího převzetí státem. Jde-li o vydání movité věci, prokáže-li též, kde se věc nalézá. Je-li oprávněných osob více a nárok na vydání věci uplatní ve lhůtě podle odstavce 2 jen některé z nich, vydá se jim věc celá.

17. Podle § 5 odst. 2 zák. č. 87/1991 Sb. k vydání věci vyzve oprávněná osoba povinnou osobu do šesti měsíců, jinak její nárok zanikne.

18. Podle § 8 odst. 1 zák. č. 229/1991 Sb. na návrh původního vlastníka může soud rozhodnout, že na něj přechází vlastnické právo k nemovitosti ve vlastnictví nebo v osobním užívání fyzické osoby, jež ji nabyla od státu, který ji získal za okolností uvedených v § 6 odst. 1, a to za předpokladu, že tato fyzická osoba nabyla nemovitost buď v rozporu s tehdy platnými předpisy, nebo na základě protiprávního zvýhodnění; toto ustanovení se použije i ve vztahu k osobám blízkým, na něž fyzická osoba majetek převedla. Návrh musí být uplatněn do 31. prosince 1992, jinak právo zaniká.

19. Podle § 9 odst. 1 zák. č. 229/1991 Sb. nárok uplatní oprávněná osoba u pozemkového úřadu a zároveň vyzve povinnou osobu k vydání nemovitosti. Povinná osoba uzavře s oprávněnou osobou do 60 dnů od podání výzvy dohodu o vydání nemovitosti.

20. Na základě provedeného dokazování (viz listiny založené v přílohové obálce žalobkyně, v přílohové obálce žalovaného a v přílohové obálce soudu) soud vzal za prokázaný následující skutkový stav.

21. V dopise ze dne 25. 3. 1975 , Anonymizováno, ) sdělila , jméno FO, , že pozemek č. parc. , Anonymizováno, v k. ú. , adresa, , který má ve vlastnictví a je užíván k zemědělské výrobě , Anonymizováno, , podléhá záboru stavby komunikace , Anonymizováno, (zjištění učiněné ze zmíněného dopisu - viz přílohová obálka soudu).

22. Dne 26. 1. 1987 vydal , Anonymizováno, v , adresa, rozhodnutí č. j. , Anonymizováno, o vyvlastnění části pozemku č. parc. , Anonymizováno, o výměře 34 905 m² a části pozemku č. parc. , Anonymizováno, o výměře 1 722 m² v k. ú. , adresa, , jejichž vlastníkem je , jméno FO, , ve prospěch československého státu, zastoupeného , Anonymizováno, , a to pro účely realizace stavby č. , hodnota, (zjištění učiněné ze zmíněného rozhodnutí - viz přílohová obálka soudu).

23. Podle výpisu z katastru nemovitostí je u pozemků parc. č. , Anonymizováno, v k. ú. , adresa, zapsáno ke dni 7. 3. 2001 vlastnické právo žalobkyně a jejího bratra , jméno FO, , a to ideální polovina u každého z nich (zjištění učiněné ze zmíněné informace - viz přílohová obálka žalobkyně).

24. Podle výpisu z katastru nemovitostí je u pozemků parc. č. , Anonymizováno, v k. ú. , adresa, zapsáno ke dni 7. 3. 2001 v k. ú. , adresa, zapsáno ke dni 21. 12. 2004 vlastnické právo žalobkyně a jejího bratra , jméno FO, , a to ideální polovina u každého z nich (zjištění učiněné ze zmíněné informace - viz přílohová obálka žalobkyně).

25. Podle znaleckého posudku , tituly před jménem, , jméno FO, ze dne 15. 7. 2015 pozemky parc. č. , Anonymizováno, v k. ú. , adresa, tvoří soubor pozemků zastavěných a obestavěných pozemními komunikacemi. Jednotlivé pozemky spolu souvisejí. Je na nich umístěna stavba křížení komunikací , adresa, ), , adresa, a jeho příslušenství (zjištění učiněné ze zmíněného posudku - viz přílohová obálka žalobkyně).

26. Pozemkový úřad , adresa, sdělil dne 14. 5. 2008 Obvodnímu soudu pro , adresa, ke sp. zn. , spisová značka, , že žalobkyně a její bratr , jméno FO, uplatnili nárok na vrácení pozemku parc. č. , hodnota, v k. ú. , adresa, evidovaný pod sp. zn. , Anonymizováno, (zjištění učiněné z uvedeného sdělení - viz přílohová obálka soudu).

27. Dopis ze dne 26. 9. 1991, adresovaný , Anonymizováno, a označený jako Výzva k vrácení majetku, obsahuje text „S odvoláním na ustanovení § 5 zákona o mimosoudních rehabilitacích č. 87/1991 Sb. vás tímto vyzýváme k vydání parcel č. , Anonymizováno, v k.ú. , adresa, zapsaném v pozemkové knize v části A. Uvedené parcely byly ve vlastnictví našeho otce , jméno FO, , zemř. 13. 3. 1990 na základě postupní smlouvy ze dne 10. 1. 1951. V případě těchto parcel došlo k jejich vyvlastnění na základě rozhodnutí příslušného bývalého obvodního národního výboru. Toto rozhodnutí bylo pravděpodobně otci doručeno, avšak nedošlo k proplacení náhrady. Jde tedy o případ, na který se vztahuje ustanovení § 6 odst. 1 písm. j/ citovaného zákona. Svůj nárok na vydání předmětných parcel uplatňujeme ve smyslu ustanovení § 3 odst. 2 písm. c/ zákona č. 87/1991 Sb. jako syn a dcera zemřelého vlastníka , jméno FO, . Výpis z pozemkové knihy a rodné listy předložíme dodatečně, nejpozději do 1 měsíce. , jméno FO, , , Jméno žalobkyně, -, jméno FO, , oba bytem , adresa, .“ a podpisy „, jméno FO, “ a „, jméno FO, “ (zjištění učiněné z uvedené výzvy - viz přílohová obálka soudu).

28. Dopis ze dne 16. 11. 1992, adresovaný Pozemkovému úřadu , adresa, a označený jako Uplatnění nároku dle zákona č. 229/91 ve znění zákona č. 93/92, obsahuje text „Uplatňujeme nárok dle výše citovaných zákonů § 9 odst. 1) na nemovitosti v k. ú. , adresa, jež byli vyvlastněny, což odpovídá § 6 odst. 1). Nárok uplatňujeme jako oprávněné osoby dle § 4 odst. 2 písm. c) tj. syn a dcera po původním vlastníkovi , jméno FO, . Žádost dokládáme: 1) výpis z pozemkové knihy, 2) výpis ze , adresa, ) potvrzení St. Notářství pro , Anonymizováno, , 4) doklady o vyvlastnění. Ostatní doklady doložíme na požádání v co nejkratším termínu. S pozdravem. , jméno FO, , , Jméno žalobkyně, . , adresa, .“ a podpisy „, jméno FO, “ a „, jméno FO, “ (zjištění učiněné z uvedeného dopisu - viz přílohová obálka soudu).

29. U Obvodního soudu pro , adresa, probíhalo pod sp. zn. , spisová značka, řízení o určení vlastnického práva, v němž žalovaný vystupoval v procesním postavení žalobce, žalobkyně vystupovala v procesním postavení žalované č. 1 a její bratr , jméno FO, vystupoval v procesním postavení žalovaného č.

2. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 7. 9. 2022, č. j. , spisová značka, , bylo pravomocně vyhověno žalobě o určení, že žalovaný je výlučným vlastníkem pozemků parc. č. , Anonymizováno, v k. ú. , adresa, (vymezených geometrickým plánem pro rozdělení pozemku č. , hodnota, vyhotoveným společností , právnická osoba, ., který je nedílnou součástí uvedeného rozsudku) a dále pozemků parc. č. , Anonymizováno, v k. ú. , adresa, . Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 24. 11. 2023, č. j. , spisová značka, , byla pravomocně zamítnuta žaloba o určení, že žalovaný je výlučným vlastníkem pozemků parc. č. , Anonymizováno, v k. ú. , adresa, (vymezených geometrickým plánem pro rozdělení pozemku č. 1181-112/2022 vyhotoveným společností , právnická osoba, ., který je nedílnou součástí uvedeného rozsudku).

30. Městský soud v Praze v rozsudku ze dne 24. 11. 2023, č. j. , spisová značka, , na základě doplnění dokazování dospěl ke zjištění: 1/ Pozemky parc. č. , Anonymizováno, v k. ú. , adresa, již byly v letech , Anonymizováno, dotčeny výstavbou , Anonymizováno, minimálně v rozsahu rozpracované stavby (letecké snímky postupu výstavby , Anonymizováno, v letech , Anonymizováno, s průmětem polohy předmětných pozemků); 2/ Spis Pozemkového úřadu , adresa, sp. zn. , Anonymizováno, obsahuje originál dopisu ze dne 26. 9. 1991 s výzvou k vydání parcel č. , Anonymizováno, v k. ú. , adresa, , který žalobkyně a její bratr , jméno FO, adresovali , Anonymizováno, ; 3/ Spis Pozemkového úřadu , adresa, sp. zn. , Anonymizováno, obsahuje originál dopisu ze dne 16. 11. 1992 s uplatněním nároku podle zák. č. 229/91 Sb., který žalobkyně její bratr , jméno FO, adresovali Pozemkovému úřadu , adresa, / na základě uvedeného dopisu je vedeno řízení pod sp. zn. , Anonymizováno, , a to a) rozhodnutím Pozemkového úřadu , adresa, ze dne 27. 11. 2003, č. j. , Anonymizováno, 1 o pozemku dříve , Anonymizováno, v k. ú. , adresa, (na základě restituční skutkové podstaty vyvlastnění za neadekvátní náhradu rozhodnutím , Anonymizováno, v , adresa, ze dne 10. 8. 1972, č. j. , Anonymizováno, za účelem výstavby sídliště , adresa, ); b) rozhodnutím Pozemkového úřadu , adresa, ze dne 5. 10. 2006, č. j. , Anonymizováno, o části pozemku dříve , Anonymizováno, v k. ú. , adresa, (na základě restituční skutkové podstaty vyvlastnění za neadekvátní náhradu rozhodnutím , Anonymizováno, v , adresa, ze dne 7. 1. 1970, č. j. , Anonymizováno, za účelem výstavby sídliště , adresa, ) a dále o pozemku dříve , Anonymizováno, v k. ú. , adresa, ; 5/ Pozemkový úřad , adresa, dopisem ze dne 16. 5. 2008 sdělil Obvodnímu soudu pro , adresa, , že „podle naší počítačové evidence jmenovaní nárok na vrácení parcely dle , hodnota, v k.ú. , adresa, uplatnili. Vzhledem k tomu, že kompletní spisovou složku jsme vašemu soudu zapůjčili k č. j. , spisová značka, , můžete si tuto informaci ověřit nahlédnutím do spisu“; 6/ Pozemkový úřad , adresa, dopisem ze dne 9. 6. 2008 sdělil právní zástupkyni žalovaného, že „podle naší počítačové evidence byl restituční nárok na vrácení parcely dle , hodnota, v k. ú. , adresa, řádně a včas uplatněn a vůči této nemovitosti PÚ podle naší počítačové evidence nevydal dosud žádné rozhodnutí“. V žádosti, na niž je reagováno, se právní zástupkyně žalovaného odvolává na jednání s , tituly před jménem, , jméno FO, , vedoucím oddělení pozemkového servisu , Anonymizováno, , který sdělil, že žalobkyně a její bratr , jméno FO, uplatnili restituční nároky na , Anonymizováno, v k. ú. , adresa, a dále na pozemek , Anonymizováno, v k. ú. , adresa, , řízení bylo vedeno pod , Anonymizováno, Pozemkový úřad , adresa, dopisem ze dne 27. 6. 2008 sdělil Obvodnímu soudu pro , adresa, , že „co se týče uplatnění restituční žádosti na parcelu dle , hodnota, , jež je zapsána v naší evidenci, odkazujeme na žádost oprávněných osob ze dne 16. listopadu 1992, zaevidovanou pod č. j. , Anonymizováno, , kde se nárok uplatňuje na nemovitosti v k. ú. , adresa, , které byly v rozhodném období vyvlastněny“; 8/ Pozemkový úřad , adresa, dopisem ze dne 2. 9. 2008 sdělil Obvodnímu soudu pro , adresa, mimo jiné, že „ve věci restituce parcely dle , hodnota, v k. ú. , adresa, nebylo dosud podle naší evidence pozemkovým úřadem rozhodnuto“; 9/ Pozemkový úřad , adresa, dopisem ze dne 24. 5. 2010 opětovně (s odkazem na předchozí výzvu ke spolupráci za účelem dokončení restitučního řízení ze dne 21. 4. 2010), vyzval žalobkyni a jejího bratra , jméno FO, k součinnosti ve formě „společného projednání vašich zbývajících nároků“. Žalobkyně a její bratr , jméno FO, výzvu osobně převzali (doručenky); 10/ Pozemkový úřad , adresa, dopisem ze dne 1. 9. 2010 vyzval žalobkyni a jejího bratra , jméno FO, k součinnosti „vzhledem k nutnosti dokončit restituční řízení“.. ..“vás žádáme o společné projednání vašich zbývajících restitučních nároků“. Žalobkyně a její bratr , jméno FO, výzvu osobně převzali (doručenky); 11/ Podle obsahu spisu sp. zn. , Anonymizováno, nebylo na tyto výzvy ze strany žalobkyně a jejího bratra , jméno FO, nikterak reagováno; 12/ Žalobkyně a její bratr , jméno FO, pronajímají část pozemku parc. č. , Anonymizováno, v k. ú. , adresa, o výměře 2 975 m² nájemci Doprastav, a. s. (část pozemku je vymezena plánkem, který nebyl soudu předložen); 13/ Magistrát Hlavního města Prahy jednal se žalobkyní a jejím bratrem , jméno FO, v roce 2006 ve správním řízení jako s vlastníky (blíže neurčené) části pozemku parc. č. , Anonymizováno, v k. ú. , adresa, , v ochranném pásmu místní komunikace , adresa, a jako s vlastníky parc. č. , Anonymizováno, v k. ú. , adresa, o umístění reklamního zařízení při komunikaci , Anonymizováno, ; 14/ Bratr žalobkyně , jméno FO, po předložení leteckých snímků postupu stavby v letech 1988-1989 uvedl, že pokud při výslechu před soudem prvního stupně vypověděl, že po roce 1991 na části pozemku parc. č. , hodnota, v k. ú. , adresa, hospodařil (formou pronájmu orné půdy třetí osobě) a posléze část tohoto pozemku prodal za účelem výstavby , Anonymizováno, , jednalo se o ty (do té doby geodeticky neidentifikované) části pozemku parc. č. , hodnota, v k. ú. , adresa, zapsaného ve zjednodušené evidenci, které jsou na předložených snímcích nedotčeny stavbou.

31. Městský soud v Praze v rozsudku ze dne 24. 11. 2023, č. j. , spisová značka, , dospěl k závěrům: Žalobkyně a její bratr , jméno FO, v rozhodné době z hlediska restitučního zákonodárství části pozemků parc. č. č. , Anonymizováno, v k. ú. , adresa, (jejichž součástí jsou pozemky, které jsou předmětem řízení o určení vlastnického práva) neužívali, neboť na nich již v letech 1988-1989 probíhala stavba , Anonymizováno, . Této skutečnosti si žalobkyně a její bratr , jméno FO, byli vědomi; přestože byli na základě dědického rozhodnutí ke dni 13. 3. 1990 v evidenci nemovitostí zapsáni jako podíloví spoluvlastníci pozemků parc. č. , Anonymizováno, v k. ú. , adresa, (tento zápis byl po 1. 1. 1993 převzat do nově zřízeného katastru nemovitostí), uplatnili k nim na podzim 1991 restituční nárok, a to jak podle zákona č. 87/1991 Sb., tak podle zákona č. 229/1991 Sb. Obecně formulovaná restituční výzva podle zákona č. 221/1991 Sb. (v níž je nárok vymezen označením katastrálních území) byla pozemkovým úřadem zhodnocena jako řádná restituční výzva k projednání restitučních nároků žalobkyně a jejího bratra , jméno FO, v k. ú. , adresa, a v k. ú. , adresa, a nároky týkající se jiných pozemků žalobkyně a jejího bratra , jméno FO, v těchto katastrálních územích byly pozemkovým úřadem projednány. Restituční nárok týkající se pozemků parc. č. , hodnota, v k. ú. , adresa, vedl pozemkový úřad jako uplatněný a neprojednaný, a to i v období po zahájení řízení o určení vlastnického práva. Žalobkyně a její bratr , jméno FO, nereagovali na opakované výzvy pozemkového úřadu k součinnosti za účelem projednání (blíže neurčených - pozn. odvolacího soudu) zbývajících restitučních nároků, ani na opakovaná sdělení pozemkového úřadu soudu, že restituční nárok na parc. č. , hodnota, v k. ú. , adresa, byl řádně uplatněn. Svá stanoviska k otázce uplatnění restitučního nároku ohledně pozemků, které jsou předmětem řízení o určení vlastnického práva, měnili od zpochybňování účinků podaných žádostí o vydání pozemků (kdy v podání ze dne 7. 3. 2013 uvedli, že uplatnili v roce 91 a 92 formální nárok na vrácení parc. č. , Anonymizováno, , spis vede pozemkový úřad pod sp. zn. , Anonymizováno, , výzvy však vypracoval jejich strýc, který měl na rozdíl od nich o vyvlastnění z roku 1987 povědomost, ovšem jen v obecné rovině), k výslovnému popření podání restitučních výzev (v podání ze dne 3. 10. 2023). Držbu části pozemků parc. č. , Anonymizováno, v k. ú. , adresa, , dříve ve vlastnictví otce žalobkyně a bratra žalobkyně , jméno FO, , převzal stát dílem na základě vyvlastňovacího rozhodnutí z roku 1987 a dílem (pozemky, které jsou předmětem řízení o určení vlastnického práva) okupací bez právního důvodu, přičemž v době od 1. 1. 1990, rozhodné z hlediska restitučního zákonodárství, na nich prováděl stavbu. Žalobkyně a její bratr , jméno FO, nemají právo na ochranu vlastnického práva k pozemkům, převzatým státem bez právního důvodu, podle obecných předpisů ve smyslu závěrů rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 22. 11. 2010 sp. zn. , spisová značka, , respektive usnesení ze dne 17. 2. 2010 sp. zn. , spisová značka, . Pozemky parc. č. , Anonymizováno, v k. ú. , adresa, , jejichž faktickou částí jsou i pozemky parc. č. , Anonymizováno, v k. ú. , adresa, , byly sice evidovány v katastru nemovitostí jako vlastnictví žalobkyně a jejího bratra , jméno FO, ; ti však pozemky v rozhodné době pro podání restitučního nároku neužívali a ani užívat nemohli, neboť na nich v té době byla dílem zhotovena, dílem probíhala stavba. Nelze tedy souhlasit s žalobkyní a jejím bratrem , jméno FO, , že by bylo za této situace absurdní, kdyby ohledně těchto pozemků podali restituční návrh. Ostatně žalobkyně a její bratr , jméno FO, si byli této skutkové situace vědomi, jak vyplývá z toho, že požádali o restituci podle zák. č. 87/1991 Sb. a posléze podle zák. č. 229/1991 Sb. Žalobkyně a její bratr , jméno FO, uplatnili na pozemky, které jsou předmětem řízení o určení vlastnického práva, restituční nárok, o kterém dosud nebylo rozhodnuto; podle obsahu příslušného spisu pozemkového úřadu se jeví jako pravděpodobné, že důvodem k prodlení v projednání nároku je zatímní neposkytnutí potřebné součinnosti pozemkovému úřadu, kterou opakovaně vyžadoval. Nadto se jeví jako pravděpodobné, že by na základě projednání příslušného restitučního nároku v řízení podle zákona č. 229/1991 Sb. mohlo dojít k vyřešení zásadní námitky žalobkyně a jejího bratra , jméno FO, , že určením vlastnictví žalovaného k pozemkům (mimo rozsah vyvlastnění) pozbyli vlastnictví k cca 14 000 m² původní parc. č. , hodnota, v k. ú. , adresa, , a to zcela bez náhrady (zjištění učiněné z uvedených rozsudků - viz přílohová obálka žalobkyně, přílohová obálka žalovaného).

32. Soud shledal uvedený skutkový stav dostatečným pro rozhodnutí věci a z důvodu nadbytečnosti se nezabýval ostatními provedenými důkazy.

33. Soud, jenž vzal za svá též zjištění a závěry, k nimž dospěl Městský soud v Praze v rozsudku ze dne 24. 11. 2023, č. j. , spisová značka, , pak ve stručnosti shrnuje, že právnímu předchůdci žalobkyně byla vyvlastněna část pozemku č. parc. , Anonymizováno, o výměře 34 905 m² a část pozemku č. parc. , Anonymizováno, o výměře 1 722 m² v k. ú. , adresa, ve prospěch československého státu pro účely realizace stavby Prosecká radiála na základě rozhodnutí z roku 1987. Z pozemků parc. č. , Anonymizováno, v k. ú. , adresa, se později vydělily předmětné pozemky. V souvislosti se stavbou , Anonymizováno, došlo ze strany státu k okupaci (v tomto případě bez právního důvodu) nejen pozemků vyvlastněných. Pozemky, které byly současně s vyvlastněnými zabrány a dotčeny v letech 1988-1989 stavbou Prosecké radiály, žalobkyně nemohla fakticky užívat. Žalobkyně si byla vědoma zabrání pozemků, netušila však, o přesně jaké pozemky šlo, a proto v rámci restitučního řízení z opatrnosti požádala o vrácení celých pozemků č. parc. , Anonymizováno, a č. parc. , Anonymizováno, v k. ú. , adresa, , a to jak podle zák. č. 87/1991 Sb., tak podle zák. č. 229/1991 Sb. Obecně formulovaná výzva k vydání nemovitostí podle zák. č. 229/1991 Sb. (v níž je nárok vymezen označením katastrálních území) byla pozemkovým úřadem zhodnocena jako řádná výzva k projednání restitučních nároků žalobkyně v k. ú. , adresa, a v k. ú. , adresa, . Restituční nárok týkající se pozemků v k. ú. , adresa, je veden u pozemkového úřadu jako uplatněný a neprojednaný, a to i v průběhu tohoto řízení.

34. K námitce žalobkyně, že soud v tomto řízení nemůže vyjít z rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. 11. 2023, č. j. , spisová značka, , neboť je vázán jen výrokem o vině a statusových věcech, soud považuje za potřebné zmínit, že v tomto případě jsou významné dvě roviny, a to jednak rovina vázanosti samotným rozhodnutím a druhak rovina převzetí skutkových zjištění obsažených v rozsudku. Jelikož je rozsudek veřejnou listinou, má se za to, že jeho obsah je správný, tedy i skutková zjištění v něm jsou správná, není-li prokázán opak. Jedním ze skutkových zjištění Městského soudu v Praze je to, že byl uplatněn restituční nárok a řízení stále probíhá. Žalobkyně toto skutkové zjištění nevyvracela. Nebylo tedy zapotřebí činit dotaz na pozemkový úřad ohledně stavu restitučního řízení žalobkyně a jejího bratra , jméno FO, . Návrh na provedení dokazování, který v tomto směru navrhla žalobkyně, byl proto jako nadbytečný zamítnut. Pokud jde o druhou rovinu, tak podle § 135 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále „o. s. ř.“), soud je vázán rozhodnutím příslušných orgánů o tom, že byl spáchán trestný čin, přestupek nebo jiný správní delikt postižitelný podle zvláštních předpisů, a kdo je spáchal, jakož i rozhodnutím o osobním stavu; soud však není vázán rozhodnutím v blokovém řízení. Podle odst. 2 téhož ustanovení jiné otázky, o nichž přísluší rozhodnout jinému orgánu, může soud posoudit sám. Bylo-li však o takové otázce vydáno příslušným orgánem rozhodnutí, soud z něho vychází. Žalobkyni lze přisvědčit, že soud rozsudkem jako takovým není vázán. Nicméně v případě, že se soud od rozhodnutí jiného soudu odchýlí, musí se s odlišným rozhodnutím vypořádat. To koresponduje i s ustanovením § 13 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, podle něhož každý, kdo se domáhá právní ochrany, může důvodně očekávat, že jeho právní případ bude rozhodnut obdobně jako jiný právní případ, který již byl rozhodnut a který se s jeho právním případem shoduje v podstatných znacích; byl-li právní případ rozhodnut jinak, má každý, kdo se domáhá právní ochrany, právo na přesvědčivé vysvětlení důvodu této odchylky. Soud v tomto řízení neshledal důvod odchylovat se od rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. 11. 2023, č. j. , spisová značka, .

35. Pokud jde o otázku aktivní věcné legitimace žalobkyně, soud vychází z nálezu Ústavního soudu ze dne 6. 9. 2016, sp. zn. III. ÚS 3822/15, podle kterého předpokladem vzniku právního vztahu z bezdůvodného obohacení je získání majetkové hodnoty jedním subjektem na úkor jiného, v jehož majetkových poměrech se tato změna projevila negativně. Proto je aktivně legitimovaným subjektem k uplatnění práva na vydání bezdůvodného obohacení ten, na jehož úkor bylo bezdůvodné obohacení získáno, tedy subjekt, v jehož majetkové sféře došlo ke zmenšení majetkových hodnot; pasivně legitimován je ten, jehož majetek se na úkor druhého neoprávněně zvětšil nebo u koho nedošlo ke zmenšení majetku, ač k tomu mělo v souladu s právem dojít. Toto pravidlo pro určení aktivní a pasivní věcné legitimace je třeba důsledně aplikovat u jednotlivých skutkových podstat bezdůvodného obohacení.

36. Soud proto jako předběžnou otázku zkoumal, zda se žalobkyně - s ohledem na okupaci pozemků státem v době nesvobody - může domáhat svých nároků z titulu vlastnického práva, tedy zda v její majetkové sféře došlo ke zmenšení majetkových hodnot.

37. Soud přitom vzal v úvahu, že z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 21. 6. 2023, č. j. , spisová značka, (vydaném v řízení o určení vlastnického práva), se podává, že ačkoli odvolací soud zjistil, že stát převzal - v rozhodné době z hlediska restitučního zákonodárství - pozemky do své držby (zčásti bez právního důvodu) a zastavěl je Proseckou radiálou, nezabýval se již tím, zda právní předchůdce žalobkyně či její nástupci uplatnili ve vztahu k pozemkům bezdůvodně převzatým v držbu státem restituční nárok, případně důvody, proč tak nebylo učiněno (kupříkladu nemovitosti byly nadále evidovány v katastru nemovitostí jako vlastnictví fyzických osob, které je též nadále užívaly a podobně). Nejvyšší soud v této souvislosti odkázal na ustálené závěry soudní praxe, podle nichž mohla-li osoba, jejíž nemovitosti převzal stát v rozhodné době (z hlediska restitučního zákonodárství) bez právního důvodu, žádat dle restitučních norem o vydání těchto nemovitostí, nemůže se úspěšně domáhat ochrany vlastnického práva podle obecných předpisů, a to ani formou určení vlastnického práva podle § 80 o. s. ř.; to platí i v případě, že oprávněná osoba tento nárok uplatnila, ale v restitučním řízení o něm ještě nebylo rozhodnuto (viz rozsudek velkého senátu obchodního a občanskoprávního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 11. 9. 2003 sp. zn. 31 Cdo 1222/2001, či stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 1. 11. 2005 sp. zn. Pl. ÚS-st. 21/05, publikované pod č. 477/2005 Sb.). Uvedená pravidla se přitom uplatní na veškeré věci, jejichž držby se stát ujal prostřednictvím svých orgánů nebo podniků, příp. jiných osob. Převzetím věci státem bez právního důvodu ve smyslu restitučních předpisů se pak rozumí převzetí držby, a to i držby neoprávněné. Jinak řečeno, pokud stát fakticky převzal nemovitosti do své držby (a po stránce formální buď nedošlo k relevantnímu právnímu úkonu - správnímu rozhodnutí, uzavření smlouvy, nebo byl provedený úkon provázen vadami) a dotčená osoba (její nástupce), jež takto věc pozbyla bez právního důvodu, mohla v zákonem stanovených lhůtách uplatnit právo na vydání věci podle restitučních předpisů, nemůže se již domáhat prosazení svého práva cestou žaloby na určení vlastnictví k věci, a nemůže tak uspět ani ve sporu vyvolaném duplicitním zápisem vlastnického práva do katastru nemovitostí (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 12. 2010 sp. zn. 28 Cdo 3750/2010, nebo ze dne 14. 12. 2010 sp. zn. 28 Cdo 2026/2010, anebo ze dne 22. 2. 2017 sp. zn. 28 Cdo 3361/2016).

38. Soud má za to, že při posuzování stěžejní otázky, zda žalobkyně je (respektive byla od 1. 6. 2006 do 31. 12. 2006) spoluvlastníkem předmětných pozemků, je nutno vycházet z § 6 odst. 1 písm. p/ zák. č. 229/1991 Sb., podle kterého budou oprávněným osobám vydány nemovitosti, které přešly na stát nebo na jinou právnickou osobu v důsledku převzetí nemovitostí bez právního důvodu. Použití zák. č. 229/1991 Sb. lze dovodit z jeho § 1 a § 30, neboť předmětné pozemky byly v době, kdy je stát zabral k výstavbě komunikace, užívány Státním statkem hlavního města Prahy k zemědělským účelům. K citovanému § 6 odst. 1 písm. p/ zák. č. 229/1991 Sb. Nejvyšší soud ve své judikatuře (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 10. 2019 sp. zn. 28 Cdo 1272/2019) vyložil, že postihuje případy, v nichž se stát (či jiná právnická osoba) zmocnil nemovitosti ve vlastnictví fyzické osoby, nakládal s ní jako s vlastní, nemaje k tomu právního důvodu (titulu), s nímž by tehdejší právní řád spojoval přechod vlastnického práva (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12. 5. 2010 sp. zn. 28 Cdo 78/2009, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 6. 2014 sp. zn. 28 Cdo 654/2014, ze starší judikatury přiměřeně i rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2001 sp. zn. 25 Cdo 2905/99). Rovněž Nejvyšší soud vyložil, že přechodem se zde nemíní přechod vlastnického práva k nemovitosti, neboť ani v rozhodném období nebylo lze nabýt vlastnické právo pouhou bezdůvodnou okupací věci (jejím faktickým převzetím); majitel tímto postupem formálně nebyl zbaven vlastnického práva k věcem, nýbrž mu byla odňata možnost věc držet, užívat ji a požívat její plody i užitky (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 9. 1998 sp. zn. 3 Cdon 1202/96, nebo ze dne 11. 7. 2001 sp. zn. 28 Cdo 779/2001). K převzetí nemovitosti státem bez právního důvodu se tedy rozumí převzetí její držby, a to i držby neoprávněné (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 12. 2006 sp. zn. 22 Cdo 18/2006, publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 62/2008, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 1. 2015 sp. zn. 28 Cdo 3908/2014). Ve stanovisku pléna Ústavního soudu ze dne 1. 11. 2005 sp. zn. Pl. ÚS-st. 21/05, publikovaném pod č. 477/2005 Sb. byl ve vztahu k restituční skutkové podstatě podle § 6 odst. 1 písm. p/ zák. č. 229/1991 Sb. zformulován právní závěr, že restituční zákony ve skutečnosti legalizovaly vlastnictví státu k majetku, který stát získal konfiskacemi, znárodněním a dalšími majetkovými opatřeními, bez ohledu na to, že by bez jejich existence jinak bývalo možné v některých případech uplatnit na takový majetek vlastnické právo podle obecných předpisů. Právním titulem ke vzniku vlastnického práva státu v případech podřaditelných pod § 6 odst. 1 písm. p/ zák. č. 229/1991 Sb. není faktická držba (okupace) pozemků státem v rozhodném období, nýbrž přímo zákon o půdě, který nabyl účinnosti dne 24. 6. 1991. Jinými slovy, je-li naplněna skutková podstata dle § 6 odst. 1 písm. p/ zák. č. 229/1991 Sb., pozbyly oprávněné osoby svého (formálního) vlastnického práva k nemovitostem ke dni účinnosti zákona o půdě, a jejich vlastnické právo lze obnovit pouze podle restitučního předpisu (vydáním věci). Otázkou, zda lze pod § 6 odst. 1 písm. p/ zák. č. 229/1991 Sb. podřadit stav, kdy stát v rozhodném období na cizím pozemku vybudoval místní komunikace, se soudní praxe již také zabývala a odpověděla na ni kladně. Lze zmínit příkladmo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 10. 2019 sp. zn. 28 Cdo 1272/2009 (a v něm citovaná rozhodnutí), kdy Nejvyšší soud připomněl, že soudní judikatura za určitých výjimečných skutkových okolností dovodila možnost ochrany vlastnického práva postupem dle obecných předpisů, tj. vyloučení použití restitučních předpisů. Jde o situace, kdy oprávněná osoba k uplatnění práva podle restitučního předpisu neměla žádný rozumný důvod, neboť její vlastnické právo nebylo v rozhodné době nikým zpochybňováno (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 2. 2017 sp. zn. 28 Cdo 3361/2016, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 5. 2017 sp. zn. 28 Cdo 1390/2017, ze dne 25. 4. 2018 sp. zn. 28 Cdo 4182/2017 a ze dne 17. 2. 2010 sp. zn. 28 Cdo 4973/2007). O zpochybnění vlastnického práva pak jde i v případě, že restituent daný pozemek fakticky neužíval, přičemž jeho stav (zastavění chodníkem vybudovaným státem) v něm již v době před uplynutím lhůty k vydání věci podle restitučního předpisu musel vyvolávat důvodné pochybnosti o správnosti jemu svědčící evidence vlastnických práv k pozemku v katastru nemovitostí (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 6. 2018 sp. zn. 28 Cdo 2150/2016). V tomto řízení ale není na místě uvažovat o naplnění judikaturou dovozených výjimečných skutkových okolností, pro které by se žalobkyně mohla dovolávat svého zcela formálního vlastnického práva k předmětným pozemkům a žádat vydání bezdůvodného obohacení za bezesmluvní užívání již proto, že žalobkyně restituční nárok podle zák. č. 229/1991 Sb. k předmětným pozemkům uplatnila a zákonného odškodnění (zřejmě náhradní formou, neboť vydání věci vylučuje § 11 odst. 1 písm. c/ zák. č. 229/1991 Sb.) tak stále může dosáhnout.

39. Argumentaci obsaženou ve zrušujícím usnesení Městského soudu v Praze ze dne 23. 1. 2025, č. j. , spisová značka, , soud nevyužil, neboť se nejeví souladnou s ustálenou výše citovanou judikaturou Nejvyššího soudu a Ústavního soudu, když pomíjí restituční důvod převzetí nemovitosti státem bez právního důvodu podle § 6 odst. 1 písm. p/ zák. č. 229/1991 Sb. a je konečně pouze předběžná, vyslovená v rámci zrušujícího rozhodnutí.

40. Soud tak činí závěr, že jelikož žalobkyně restituční nárok uplatnila nikoliv jen k pozemkům vyvlastněným, ale ke všem fakticky okupovaným pozemkům (když si nebyla jistá, co všechno bylo státem převzato, a proto - jak sama uvádí - její strýc koncipoval návrh obecně a široce - na restituci celých pozemků parc. č. , Anonymizováno, a , Anonymizováno, v k. ú. , adresa, ), nemohla být vlastníkem předmětných pozemků od 1. 6. 2006 do 31. 12. 2006 a tudíž jí ani nemohlo vzniknout právo na bezdůvodné obohacení, jenž mělo být získáno bezesmluvním užíváním předmětných pozemků v uvedeném období. Vlastnické právo žalobkyně k předmětným pozemkům může být konstituováno pouze v restitučním řízení, které dosud neskončilo. Žalobkyně tudíž není aktivně věcně legitimována k podání žaloby o bezdůvodné obohacení.

41. Soud proto žalobu o zaplacení částky 129 376 Kč se zákonným úrokem z prodlení zamítl.

42. Soud pro úplnost dodává, že v obdobných případech - kde v postavení žalující strany vystupovala či vystupuje žalobkyně, nebo její bratr , jméno FO, , anebo oba sourozenci současně, v postavení žalované strany vystupoval či vystupuje žalovaný a předmětem sporu je vydání bezdůvodného obohacení za bezesmluvní užívání pozemků dotčených Proseckou radiálou v různých obdobích - senáty tohoto soudu jako soudu prvního stupně i senáty Městského soudu v Praze jako soudu odvolacího opakovaně prezentují názor o nedostatku aktivní věcné legitimace sourozenců , Jméno žalobkyně, a , jméno FO, , a to zcela ve shodě s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 24. 11. 2023, č. j. , spisová značka, a rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 21. 6. 2023, č. j. , spisová značka, , jenž byly vydány v řízení o určení vlastnického práva. Příkladmo lze zmínit řízení pod sp. zn. , spisová značka, tohoto soudu (sp. zn. , spisová značka, Městského soudu v Praze), sp. zn. , spisová značka, tohoto soudu (sp. zn. , spisová značka, Městského soudu v Praze), sp. zn. , spisová značka, tohoto soudu (sp. zn. , spisová značka, Městského soudu v Praze), sp. zn. , spisová značka, tohoto soudu (sp. zn. , spisová značka, Městského soudu v Praze), sp. zn. , spisová značka, tohoto soudu (sp. zn. , spisová značka, Městského soudu v Praze) či sp. zn. , spisová značka, tohoto soudu (sp. zn. , spisová značka, Městského soudu v Praze).

43. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalovaný měl úspěch ve věci a náleží mu právo na náhradu účelně vynaložených nákladů. Náklady na zastoupení advokátem však v tomto sporu za účelně vynaložené považovat nelze. Již dlouhodobě ustálená judikatura presumuje u žalovaného jako statutárního města existenci dostatečného materiálního a personálního vybavení a zabezpečení k tomu, aby byl schopen kvalifikovaně hájit své zájmy a svá práva bez toho, aby musel využívat pomoci advokáta. Z rozhodovací praxe Ústavního soudu a Nejvyššího soudu plyne, že zaměstnávají-li statutární města pracovníky s vysokoškolským právnickým vzděláním, lze očekávat, že tito budou schopni řešit právní záležitosti týkající se činnosti statutárních měst, třebaže nepůjde o standardní agendu (viz nález Ústavního soudu ze dne 13. 3. 2014 sp. zn. I. ÚS 2310/13, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 12. 2018 sp. zn. 28 Cdo 3197/2018). Pouze za splnění zvláštních okolností, tedy tam, kde předmětem sporu byla velmi specializovaná problematika, která dosud nebyla soudy řešena, problematika s mezinárodním prvkem vyžadující znalost cizího práva, jazykové znalosti apod., by zastoupení statutárních měst advokátem bylo možné považovat za adekvátní (viz nálezy Ústavního soudu ze dne 15. 12. 2011 sp. zn. I. ÚS 195/11, nebo ze dne 12. 4. 2016 sp. zn. I. ÚS 2315/15). Vysoce specializovaná problematika, s níž by se žalovaný nesetkával, předmětem tohoto řízení nebyla. Soudní spory o vydání bezdůvodného obohacení vedené proti žalovanému se objevují dlouhodobě včetně přesahu do restituční problematiky. Žalovanému tedy náleží paušální náhrada hotových výdajů nezastoupeného účastníka podle § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 1 odst. 3 a § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení, a to za 14 úkonů po 300 Kč (vyjádření ve věci ze dne 27. 10. 2015, 23. 6. 2016, 23. 9. 2016, 21. 4. 2017, 12. 11. 2024, 10. 12. 2024 a 7. 3. 2025, účast na jednání dne 25. 1. 2016 a 12. 6. 2025, účast na jednání dne 19. 6. 2025, při kterém došlo pouze k vyhlášení rozsudku, dvojí příprava na jednání, vyjádření ze dne 23. 3. 2016 k odvolání proti rozsudku ze dne 25. 1. 2016, č. j. 21 C 173/2008-69, odvolání ze dne 27. 11. 2017 proti usnesení o přerušení řízení ze dne 23. 11. 2017, č. j. 21 C 173/2008-213, tj. celkem 4 200 Kč. Žalovanému taktéž náleží podle § 137 odst. 1 o. s. ř. náhrada za složenou zálohu na znalečné 20 000 Kč. Celkem tak žalovanému náleží na náhradě nákladů řízení 24 200 Kč, z čehož připadá na řízení prvostupňové 23 600 Kč a na řízení odvolací 600 Kč (výrok II.).

44. O nákladech řízení státu soud rozhodl podle § 148 odst. 1 o. s. ř., neboť stát platil náklady znalečného ve výši 24 274 Kč, složená záloha činila 20 000 Kč a u žalobkyně, proti níž má stát podle výsledku řízení právo na zbývajících 4 274 Kč, nebyly shledány předpoklady pro osvobození od soudních poplatků (výrok III.).

45. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 o. s. ř.