21 C 177/2020

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl v senátu složeném z předsedkyně senátu Mgr. Andrey Grycové a přísedících Mgr. Petra Bully a JUDr. Terezy Erényi, LL.M. ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení částka s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky: [částka] ve výši 10% ročně od [datum] do zaplacení, [částka] ve výši 10% ročně od [datum] do zaplacení, [částka] ve výši 10% ročně od [datum] do zaplacení, [částka] ve výši 8,25% ročně od [datum] do zaplacení, [částka] ve výši 8,25% ročně od [datum] do zaplacení, [částka] ve výši 8,25% ročně od [datum] do zaplacení, [částka] ve výši 8,25% ročně od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši [částka] k rukám právního zástupce žalobce do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se žalobou proti žalované domáhal zaplacení částky [částka] s úrokem z prodlení s následujícím odůvodněním. Žalobce uzavřel s žalovanou dne [datum] pracovní smlouvu, na základě níž pracoval pro žalovanou na pozici asistent prodej, s dnem nástupu do práce dne [datum]. Mzdovým výměrem byla žalobci stanovena hrubá měsíční mzda ve výši [částka], což osvědčují i následně vydávané výplatní pásky. Pracovní poměr byl ukončen okamžitým zrušením ze strany zaměstnance dle § 56 písm. b) zák. práce ke dni [datum]. Žalobce se domáhá zaplacení úroků z prodlení za pozdní výplatu mzdy za měsíc březen a duben 2020 ve výši [částka] za prodlení s úhradou březnové mzdy, kdy žalovaná žalobci vyplatila čistou mzdu ve výši [částka] až dne [datum] a ve výši [částka] za prodlení s úhradou dubnové mzdy, kdy žalovaná vyplatila žalobci za tento měsíc čistou mzdu [částka] až dne [datum]. Dále se žalobce domáhá částky 2x [částka] s úrokem z prodlení, neboť v obou výše uvedených měsících byla částka k výplatě nesprávně ponížena o částku [částka], která odpovídá poměrné části slevy na dani na poplatníka. Dále se žalobce domáhá zaplacení dlužné mzdy za měsíce květen a červen 2020, tj. 2x [částka] s úrokem z prodlení a mzdy za část měsíce červenec 2020 (do doby skončení pracovního poměru) ve výši [částka] s úrokem z prodlení. Vzhledem k okamžitému zrušení pracovního poměru pak žalobci vznikl nárok dle § 56 odst. 2 zák. práce na náhradu mzdy ve výši [částka] a náhrady za nevyčerpanou dovolenou ve výši [částka], přičemž i z těchto částek požaduje úrok z prodlení. Žalovaná byla opakovaně vyzývána k úhradě dlužných částek, naposledy předžalobní výzvou právního zástupce žalobce ze dne [datum].

2. Žalovaná s žalobou nesouhlasila a navrhla zamítnutí žaloby s následujícím odůvodněním. Žalobce byl žalovanou prostřednictvím dopisu ze dne [datum] vyrozuměn o újmě, která byla žalované způsobena nezákonnou pomluvou ze strany žalobce, které se opakovaně dopustil na svém facebookovém profilu a na profilu [právnická osoba]. Žalovaná tyto hrubé a poškozující pomluvy vyhodnotila jako zásah do její pověsti a soukromí, čímž jí vznikla pohledávka na úhradu újmy v minimální výši [částka]. Nezákonné zásahy spatřovala žalovaná v tvrzení žalobce:„ Člověk, co mi vědomě zadržoval mzdu, aniž by mi o tom dal vědět…“ či„ Neskutečně mě štve, když si firma, obchodující s „ gentlemanskými“ doplňky a označující se jako„ přístav pro gentlemany“ dovolí neplatit, ignorovat mé upomínky a zbaběle se schovávat za právníka.“ Dle žalované se jedná o účelové tvrzení s cílem poškodit její dobrou pověst, kdy naprosto opomíjí skutečnost, že se žalovaná v důsledku pandemie Covid 19 od března 2020 nachází ve špatném hospodářském stavu, kvůli kterému je nucena o svých závazcích jednat a používat splátkový kalendář, který jí umožní svým závazkům dostát a nevystavit se riziku likvidace. Dále namítla, že vůči žalobci uplatňuje pohledávku z titulu odpovědnosti za schodek na svěřených hodnotách ve výši [částka]. Na základě shora uvedeného tak vznesla kompenzační námitku, kdy vůči pohledávce žalobce započítává svou pohledávku ve výši [částka].

3. Provedeným dokazováním má soud za prokázaný následující skutkový stav. Pracovní smlouvou má soud za prokázané, že žalobce jakožto zaměstnanec a žalovaná jakožto zaměstnavatel tuto podepsali dne [datum] s tím, že dnem nástupu do práce je dne [datum] a žalobce se zavázal vykonávat pro zaměstnavatele druh práce asistent prodeje. Pracovní doba činí 40 hodin týdně, zaměstnanec obdrží mzdu, která bude stanovena mzdovým výměrem, který není součástí této smlouvy. Zaměstnanec má nárok na dovolenou za kalendářní rok v délce 4 týdnů. Pracovní smlouva neobsahuje ujednání o hmotné odpovědnosti žalobce. Okamžitým zrušením pracovního poměru ze dne [datum] včetně dodejky má soud za prokázané, že žalobce zrušil pracovní poměr okamžitý zrušením pracovního poměru dle § 56 písm. b) zák. práce z důvodu více než patnáctidenního prodlení s vyplacením mzdy žalobce oproti období splatnosti, a to v případě mzdy za měsíce březen a duben. Zároveň požádal o vyplacení náhrady dle § 56 odst. 2 zák. práce, vyplacení základní daňové slevy na poplatníka za měsíce březen a duben 2020, úroků z prodlení náhrady mzdy za nevyčerpanou dovolenou v délce 6,5 dne. Okamžité zrušení pracovního poměru bylo žalované doručeno dne [datum].

4. Výplatnicemi za měsíc březen, duben a květen 2020 má soud za prokázané, že žalovaná stanovila měsíční mzdový tarif ve výši [částka] a že žalovaná uváděla slevu na dani na poplatníka částkou 0, průměrný hodinový výdělek pro druhé čtvrtletí roku 2020 žalovaná uváděla částkou [částka]. Výplatnicí za měsíc březen 2020 má soud za prokázané, že žalobce odpracoval 32 hodin, 96 hodin žalovaná evidovala jako překážku v práci na straně zaměstnavatel, hrubá mzda činila částku [částka], náhrada mzdy částku [částka], tj. hrubý příjem činil částku [částka] a čistý příjem činil částku [částka]. Oznámením o provedení příkazu k úhradě [právnická osoba] má soud za prokázané, že částka [částka] byla na účet žalobce připsána dne [datum]. Výplatnicí za měsíc duben 2020 má soud za prokázané, že žalobce odpracoval 32 hodin, 144 hodin žalovaná evidovala jako překážku v práci na straně zaměstnavatel, hrubá mzda činila částku [částka], náhrada mzdy částku [částka], tj. hrubý příjem činil částku [částka] a čistý příjem činil částku [částka]. Oznámením o provedení příkazu k úhradě [právnická osoba] má soud za prokázané, že částka [částka] byla na účet žalobce připsána dne [datum]. Výplatnicí za měsíc červen 2020 má soud za prokázané, že žalobce odpracoval 168 hodin, hrubá mzda činila částku [částka] a čistá mzda činila částku [částka], žalobci zbývalo 15 dní dovolené.

5. Evidenčním listem důchodového pojištění má soud za prokázané, že tento žalovaná vystavila dne [datum] s tím, že v tomto uvedla, že pracovní poměr žalobce trval od [datum] do [datum], přičemž vyměřovací základ byl uveden v částce [částka]. Přípisem OZP ze dne [datum] má soud za prokázané, že žalobce byl v době od [datum] do [datum] zaregistrován u žalované jakožto plátce pojistného na zdravotním pojištění, přičemž OZP sdělila, že plátce zasílá přehledy o platbě pojistného s vyměřovacím základem všech zaměstnanců – pojištěnců OZP souhrnně a nelze tak vyčíslit pojistné za jednotlivé zaměstnance. OZP eviduje u žalované dlužné pojistné.

6. Předžalobní výzvou ze dne [datum], [datum] a ze dne [datum] včetně podací stvrzenky má soud za prokázané, že žalobce opakovaně vyzýval žalovanou o úhradu svým mzdových nároků. Žalovaná podáním ze dne [datum] vyzvala žalobce ke správné specifikaci požadovaného nároku dle § 56 zák. práce, zároveň vyzvala žalobce k výmazu jeho sděleních zveřejněných na sociální síti, v nichž spatřovala zásah do pověsti žalované s tím, že žalovaná paušálně vyčíslila škodu na minimálně [částka].

7. Uvedené důkazy hodnotil soud jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přičemž má za to, že tyto plně prokazují shora zjištěný skutkový stav. S ohledem na skutečnost, že žalovaná nepředala žalobci výplatnice za měsíc červen a červenec 2020, jež žalobce navrhl k důkazu k zjištění rozhodných údajů, a to žalovanou přiznané mzdy za tyto měsíce a počtu odpracovaných hodin za měsíc červen, vyzval soud žalovanou, aby tyto soudu předložila. Žalovaná však požadované výplatnice soudu nepředložila, z čehož soud jednoznačně usuzuje, že těmito výplatnicemi by byla prokázána tvrzení žalobce. Pokud jde o žalovanou tvrzené pohledávky z titulu zásahu do dobré pověsti ve výši [částka] a z titulu náhrady škody (odpovědnost za schodek) ve výši [částka], pak existenci těchto pohledávek nemá co do základu i výše soud za prokázané, když žalovaná k jejich prokázání neoznačila žádné důkazy, popř. tyto nepředložila. Vzhledem k tomu, že se žalovaná nedostavila ani k jednomu ústnímu jednání, nemohl soud poskytnout žalované poučení dle § 118a odst. 3 o. s. ř. a žalovaná v tomto směru tedy neunesla důkazní břemeno. Navíc s ohledem na níže uvedený právní názor nelze jednostranným způsobem započíst pohledávky z titulu náhrady škody oproti pohledávkám z titulu mzdy či náhrady mzdy.

8. Na základě zjištěného skutkového stavu soud věc právně posoudil následovně: Žalobci vznikl na základě pracovní smlouvy ze dne [datum] dnem [datum] dle § 36 zák. č. 262/2006 Sb., zákoníku práce (dále jen „zák. práce“) pracovní poměr. Podle § 48 odst. 1 zák. práce pracovní poměr může být rozvázán jen: a) dohodou, b) výpovědí, c) okamžitým zrušením, d) zrušením ve zkušební době. Žalobce pracovní poměr zrušil okamžitým zrušením pracovního poměru, který byl žalované doručen dne [datum], tudíž pracovní poměr žalobce k žalované zanikl až dnem [datum]. Dle § 38 odst. 1 písm. a) zák. práce je od vzniku pracovního poměru zaměstnavatel povinen přidělovat zaměstnanci práci podle pracovní smlouvy, platit mu za vykonanou práci mzdu nebo plat, vytvářet podmínky pro plnění jeho pracovních úkolů a dodržovat ostatní pracovní podmínky stanovené právními předpisy, smlouvou nebo stanovené vnitřním předpisem. Žalovaná tak byla povinna vyplatit žalobci mzdu za měsíc květen 2020 ve výši [částka], když sama žalovaná tuto částku žalobci přiznala ve výplatnici. Žalovaná v řízení netvrdila ani neprokazovala, že by mzdu za měsíc květen 2020 žalobci uhradila, tudíž žalobní nárok je v této části důvodný. Dále byla žalovaná povinna zaplatit žalobci mzdu za měsíc červen 2020, když z předložených výplatnic jednoznačně vyplývá tvrzení žalobce, že žalovaná mzdovým výměrem stanovila měsíční mzdu žalobce částkou [částka]. Žalovaná v řízení netvrdila, že by žalobce v červnu 2020 nepracoval či neodpracoval plný fond pracovní doby v tomto měsíci, ani netvrdila a neprokazovala, že by žalobci mzdu za tento měsíc uhradila. Vzhledem k tomu, že žalobce k prokázání svého nároku ve výši [částka] označil výplatnici za měsíc červen a žalovaná přes výzvu soudu tuto nepředložila, když tuto ani nepředala žalobci, dospěl soud k jednoznačnému závěru, že i tento nárok žalobce je zcela důvodný. Obdobně pak platí, pokud jde o nárok na mzdu za část měsíce července 2020 do skončení pracovního poměru. Pokud žalobce odpracoval 2 dny, vznikl mu s ohledem na fond pracovní doby v červenci 2020 (184 hodin) a měsíční mzdě [částka], nárok na hrubou mzdu ve výši [částka] ( ([anonymizována čtyři slova]). Vzhledem k tomu, že žalobce z titulu mzdy za měsíc červenec požadoval pouze částku [částka], soud mu přiznal mzdu (za část měsíce července) v žalobcem požadované výši.

9. Podle § 56 odst. 1 písm. b) zák. práce může zaměstnanec pracovní poměr okamžitě zrušit jen, jestliže, zaměstnavatel mu nevyplatil mzdu nebo plat nebo náhradu mzdy nebo platu anebo jakoukoli jejich část do 15 dnů po uplynutí období splatnosti (§ 141 odst. 1). Dle odst. 2 cit. ust. zaměstnanci, který okamžitě zrušil pracovní poměr, přísluší od zaměstnavatele náhrada mzdy nebo platu ve výši průměrného výdělku za dobu, která odpovídá délce výpovědní doby. Pro účely náhrady mzdy nebo platu se použije § 67 odst.

3. Podle § 67 odst. 3 zák. práce pro účely odstupného se průměrným výdělkem rozumí průměrný měsíční výdělek. Podle § 356 odst. 2 zák. práce má-li být uplatněn průměrný hrubý měsíční výdělek, přepočítá se průměrný hodinový výdělek na 1 měsíc podle průměrného počtu pracovních hodin připadajících na 1 měsíc v průměrném roce; průměrný rok pro tento účel má 365,25 dnů. Průměrný hodinový výdělek zaměstnance se vynásobí týdenní pracovní dobou zaměstnance a koeficientem 4,348, který vyjadřuje průměrný počet týdnů připadajících na 1 měsíc v průměrném roce.

10. Vzhledem k tomu, že pracovní poměr žalobce k žalované skončil v červenci 2020, je rozhodným obdobím pro zjištění průměrného hodinového výdělku II. čtvrtletí 2020. V dubnu žalobce odpracoval 32 hodin, za něž mu byla přiznána mzda [částka], v květnu žalobce odpracoval 168 hodina a byla mu přiznána mzda [částka] a v červnu odpracoval 176 hodina a vznikl mu nárok na [částka]. Průměrný hodinový výdělek tak činí [částka] ([anonymizována tři slova]). Vzhledem k tomu, že pro výši nároku dle § 56 odst. 2 zák. práce je třeba vyjít z průměrného měsíčního výdělku, postupoval soud dle § 356 odst. 2 zák. práce, kdy průměrný hrubý měsíční výdělek činí [částka] ([anonymizováno 5 slov]). Dle § 51 odst. 1 zák. práce činí výpovědní doba nejméně 2 měsíce. V daném případě tak žalobci vznikl nárok na zaplacení částky [částka] ([anonymizována tři slova]), jelikož však žalobce požadoval jen [částka], přiznal mu soud pouze tuto částku.

11. Dle § 222 odst. 1 zák. práce přísluší zaměstnanci za dobu čerpání dovolené náhrada mzdy nebo platu ve výši průměrného výdělku. Dle odst. 2 cit. ust. zaměstnanci přísluší náhrada mzdy nebo platu za nevyčerpanou dovolenou pouze v případě skončení pracovního poměru. Dle odst. 3 cit. ust. jestliže vznikne zaměstnanci právo na náhradu mzdy nebo platu za nevyčerpanou dovolenou nebo její část, tato náhrada přísluší ve výši průměrného výdělku. V daném případě žalobce nevyčerpal 15 dnů dovolené, přičemž v řízení s ohledem na délku trvání pracovního poměru požadoval náhradu za 6,5 dne, tj. za 52 hodin. Průměrný hodinový výdělek žalobce za II. čtvrtletí 2020, jenž je i v daném případě rozhodným obdobím s ohledem na skončení pracovního poměru ve III. čtvrtletí 2020, činí [částka], tj. náhrada za nevyčerpanou dovolenou činí [částka]. Jelikož však žalobce z tohoto titulu požadoval pouze částku [částka], soud mu přiznal pouze tuto částku.

12. Konečně soud žalobci v souladu s § 35ba odst 1 písm. a) zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, přiznal i částku 2x [částka] za měsíc březen a duben 2020, jakožto slevu na poplatníka na dani, když sleva poplatníka na dani v roce 2020 činila za celý rok [částka], tj. částku [částka] měsíčně.

13. Jelikož je žalovaná v prodlení s plněním peněžitého dluhu, přiznal soud žalobci dle § 1970 o. z. i úrok z prodlení ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Dle § 141 odst. 1 zák. práce jsou mzda nebo plat splatné po vykonání práce, a to nejpozději v kalendářním měsíci následujícím po měsíci, ve kterém vzniklo zaměstnanci právo na mzdu nebo plat nebo některou jejich složku. S ohledem na výše uvedené tak soud přiznal žalobci úrok z prodlení z dílčích mzdových nároků od prvního dne prodlení do zaplacení. Žalobce rovněž požadoval kapitalizovaný úrok z prodlení z opožděně uhrazené mzdy za měsíc březen a duben. Mzda za měsíc březen 2020 byla splatná dne [datum], tudíž žalovaná byla od [datum] do [datum] v prodlení a žalobci náleží úrok z prodlení v kapitalizované výši [částka], v případě mzdy za měsíc duben 2020, byla žalovaná v prodlení od [datum] do [datum] a žalobci náleží úrok z prodlení v kapitalizované výši [částka].

14. Pokud jde o obranu žalované spočívající v kompenzační námitce s ohledem na žalovanou tvrzenou pohledávku ve výši [částka], pak tato je zcela nedůvodná. Jednak žalovaná v řízení neprokázala vznik tvrzených pohledávek ve výši [částka], když vzhledem k tomu, že se nedostavila ani na jedno z konaných ústních jednání, nemohl jí soud poskytnout poučení dle § 118a odst. 3 o. s. ř. a žalovaná tak v tomto směru neunesla důkazní břemeno. Nadto měly žalovanou tvrzené pohledávky vyplývat z titulu na náhradu škody, přičemž v tomto směru soud odkazuje na právní závěry Nejvyššího soudu vyjádřené v rozhodnutí ze dne 21. 5. 2019, sp. zn. 21 Cdo 238/2019:„ Dovolací soud proto dospěl k závěru, že jednostranné započtení pohledávky zaměstnavatele na náhradu škody proti pohledávce zaměstnance na mzdu, plat, odměnu z dohody a náhradu mzdy nebo platu není přípustné, i kdyby byly dodrženy zákonné limity vyplývající z ustanovení § 278 a § 279 odst. 1 o.s.ř. Zaměstnavatel je oprávněn započíst svou pohledávku na náhradu škody proti pohledávce zaměstnance na mzdu, plat, odměnu z dohody a náhradu mzdy nebo platu a provést srážku (srážky) ze mzdy za účelem uspokojení svého nároku na náhradu škody jen na základě dohody o srážkách ze mzdy uzavřené se zaměstnancem.“ Z výše uvedeného je zřejmé, že i v případě existence tvrzených pohledávek žalované by jednostranné započtení na pohledávky žalobce nebylo přípustné.

15. O nákladech řízení rozhodl soud v souladu s ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalobce byl v řízení zcela úspěšný a má tedy právo náhradu nákladů řízení. Náklady žalobce tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši [částka], odměna advokáta dle § 7 bod 5 vyhl. č. 177/1996 Sb., v platném znění (dále jen „advokátní tarif“) za [anonymizováno] úkonů právní služby ([anonymizováno 11 slov] [datum], [anonymizováno 6 slov] [datum], [anonymizováno 5 slov] [datum]) [anonymizována čtyři slova] [spisová značka], paušální náhrada hotových výdajů advokáta za 6 úkonů právní služby po [částka] (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu) a 21% DPH ve výši [částka], tj. náklady řízení celkem [částka]. Náhradu nákladů je pak žalovaná povinna žalobci zaplatit do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.) k rukám advokáta žalobce.