21 C 37/2020

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Andrey Grycové a přísedících Mgr. Petra Bully a JUDr. Terezy Erényi ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa o určení trvání pracovního poměru, event. o určení neplatnosti skončení pracovního poměru výpovědí

I. Zamítá se žaloba, aby bylo určeno, že pracovní poměr žalobce k žalované založený pracovní smlouvou ze dne [datum] trvá.

II. Zamítá se žaloba, aby bylo určeno, že rozvázání pracovního poměru výpovědí dané žalobci dne [datum] je neplatné.

III. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 20 328 Kč k rukám právního zástupce žalované do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se žalobou domáhal určení, že rozvázání pracovního poměru výpovědí dané žalobci dne [datum] je neplatné s následujícím odůvodněním. Žalobce [anonymizována tři slova] žalované uzavřel dne [datum] pracovní smlouvu, s druh práce [anonymizována dvě slova] s místem výkonu práce [spisová značka] [anonymizována dvě slova], s dnem nástupu dne [datum]. Dodatkem [číslo] byla změněna doba trvání pracovního poměru na dobu neurčitou. Dne [datum] byla na pracovišti žalobci sdělena [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] (dále jen„ [anonymizována dvě slova]“) ústně výpověď bez skutkového vymezení důvodu, která měla jednostranně skončit trvání pracovního poměru k [datum] s tím, že následně byla v elektronické personální aplikaci žalované vyznačena informace o konci trvání pracovního poměru k [datum]. Žalobce dne [datum] písemně sdělil [anonymizována dvě slova], že ústně sdělená výpověď je neplatná a trval na dalším zaměstnávání. [anonymizována dvě slova] sdělil žalobci, že k podání ústní výpovědi nedošlo a že tato byla doručena dle § 334 zákoníku práce.

2. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby s následujícím odůvodněním. Žalobce v měsíci září a říjnu 2019 několikráte závažně porušil své povinnosti vyplývající ze zákoníku práce a z pracovní smlouvy, a to povinnost podle pracovní smlouvy a plnit pokyny nadřízeného, kdy zejména po dobu více po sobě jdoucích dnů i jednotlivě nebyl přítomen na pracovišti bez jakékoli omluvy nebo proto, že zanechal žádanku o dovolenou na stole [anonymizována dvě slova] a nevyčkal, zda mu tato dovolená bude zaměstnavatelem schválena a dále se přes pokyn nadřízeného a bez omluvy nedostavil do budovy [jméno] a nezajistil [anonymizováno] ve [příjmení] [anonymizováno], též několikráte porušil svou povinnost spočívající v osobním výkonu práce – [anonymizována dvě slova] v řádně rozvržených termínech a předem avizovaných [anonymizováno], kteréžto termíny [anonymizováno] si žalobce dokonce určil sám a takto byly zapsány ve [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova], kdy se v uvedených dnech a pro výuku a konzultace vymezených časech prokazatelně nenacházel na pracovišti zaměstnavatele. Výpověď, kterou dala žalovaná žalobci, byla písemná, tato listina byla žalobci řádně prezentována a [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] osobně dne [datum], žalobce ji však odmítl převzít, resp. podepsat její převzetí, a nastala tak fikce doručení. Zároveň byly při tomto jednání žalobci sděleny důvody výpovědi. Schůzky, při níž byla žalobci doručována výpověď, byl kromě [anonymizována dvě slova] přítomen [anonymizována dvě slova] [jméno] [příjmení], [anonymizováno] jakožto [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] a přímý nadřízený žalobce a vedoucí [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [jméno] [příjmení], kteří také potvrdili přímo na výpovědi odmítnutí převzetí žalobcem. Následně žalovaná ještě kopii výpovědi společně s příslušným podpisy dvou výše uvedených svědků zaslala poštou na adresu bydliště žalobce, aby se mohl s jejím obsahem seznámit.

3. Poté, co soud žalobci předestřel v souladu s ust. § 99 o.s.ř. právní názor, že pokud žalobce tvrdí, že mu nebyla doručena písemná výpověď, pak k této se dle § 50 odst. 1 zákoníku práce nepřihlíží a v souladu s aktuální judikaturou Nejvyššího soudu ČR se tak nemůže dovolat ani její neplatnosti, žalobce podáním ze dne [datum] doplnil, že výpověď je neplatná, neboť nebylo doloženo, že by žalobce byl předtím písemně upozorněn na možnost výpovědi dle § 52 písm. g) zákoníku práce.

4. Při ústním jednání dne [datum] žalobce navrhl změnu žaloby tak, aby bylo určeno, že pracovní poměr žalobce k žalované založený pracovní smlouvou ze dne [datum] trvá, eventuálně aby bylo určeno, že rozvázání pracovního poměru výpovědí dané žalobci dne [datum] je neplatné. Soud usnesením ze dne [datum] tuto změnu žaloby dle § 95 o.s.ř. připustil.

5. Mezi účastníky řízení bylo nesporné následující. Žalobce byl od [datum] zaměstnancem žalované na pozici [anonymizována dvě slova] na základě pracovní smlouvy ze dne [datum], dodatkem [číslo] k pracovní smlouvě byl pracovní poměr změněn na dobu neurčitou. Žalobce byl zařazen v [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova]. Žalobce si nevyzvedl zásilku obsahující kopii výpovědi a přípis žalované ze dne [datum], jež mu byla zasílána prostřednictvím pošty. Žalobce u ústního jednání k dotazu soudu potvrdil, že ve dnech [anonymizováno] až [anonymizováno] nebyl v práci, rovněž tak v době od [číslo] do [číslo] nebyl žalobce v práci. Naopak mezi účastníky řízení bylo sporné, zda žalobci byla doručena písemná výpověď a zda byly naplněny výpovědní důvody.

6. Provedeným dokazováním má soud za prokázaný následující skutkový stav. Pracovní smlouvou ze dne [datum] má soud dále za prokázané, že jako místo výkonu práce bylo sjednáno: [spisová značka] [anonymizována dvě slova]. Přípisem žalobce ze dne [datum] včetně dodejky má soud za prokázané, že žalobce sdělil žalované, že ústně sdělená výpověď z pracovního poměru není platná a že trvá na dalším zaměstnávání. Tento přípis byl žalované doručen dne [datum]. Přípisem [anonymizována dvě slova] ze dne [datum] má soud za prokázané, že tento sdělil žalobci, že nedošlo k podání ústní výpovědi s tím, že písemná výpověď byla žalobci doručena zcela dle ust. § 334 Zákoníku práce, tj. osobně do vlastních rukou zaměstnance na pracovišti [anonymizována dvě slova] za přítomnosti dvou svědků s tím, že žalobce přijetí písemnosti následně odmítl podepsat. [Anonymizovaný odstavec]

8. Přípisem žalované ze dne [datum] má soud za prokázané, že žalovaná sděluje tímto přípisem žalobci, že z důvodů jeho opakovaných neomluvených absencí ([číslo], [číslo], [číslo] a [číslo]) mu dle § 223 odst. 2 zákoníku práce krátí dovolenou v rozsahu 1 dne za každý zameškaný pracovní den, nejvíce do výše aktuálního zůstatku dovolené, na který žalobci v roce 2019 vznikl nárok s tím, že neomluvené absence a krácení dovolené byly projednány s odborovou organizací dne [číslo] a [datum]. V přípisu je prohlášení [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], že žalobce odmítl při osobním doručení převzít. Přípisem ze dne [datum] včetně doručenky má soud za prokázané, že žalobce byl žalovanou informován, že dne [datum] mu byla doručena výpověď, protože výpověď odmítl převzít, žalovaná mu kopii výpovědi podepsanou přítomnými svědky zasílá s tím, že výpovědní doba začíná běžet s ohledem na doručení dne [číslo] dnem [datum] a skončí [datum]. Jako příloha tohoto přípisu je označena výpověď z pracovního poměru a krácení dovolené z důvodu neomluvené absence. Zápisem [anonymizováno 6 slov] ze dne [datum] má soud za prokázané, že na [anonymizováno] byla projednána výpověď daná žalobci, přičemž byla projednána opakovaná neomluvená absence, neplnění dalších pracovních povinností a projednání snížení nároků na dovolenou. [Anonymizovaný odstavec] 10. [příjmení] [jméno] [příjmení] ze dne [datum] s předmětem„ Dovolené v roce 2019“ zaslaným mimo jiné i žalobci má soud za prokázané, že [jméno] [příjmení] informoval, že během [anonymizována dvě slova] nebudou udělovány žádné dovolené. Současně připomněl, že dovolené mají být realizovány přednostně během letních prázdnin, popř. v druhé polovině měsíce června. [příjmení] [jméno] [příjmení] ze dne [datum] s předmětem„ Dovolené 2019“ zaslaným mimo jiné i žalobci má soud za prokázané, že [anonymizováno]. [příjmení] uvedl, že v návaznosti na informace, které ve věci dovolených zaslal prostřednictvím emailu a sděloval na [anonymizována dvě slova] informoval: 1) pracovníkům, kteří dle nastavených pravidel navrhli a podepsali na příslušném formuláři plán vlastních dovolených, bude dovolená udělena dle tohoto plánu. 2) Pracovníků, kteří nerespektovali uvedená pravidla nebo formulář odmítli podepsat, bude v souladu s příslušnými předpisy dovolená udělena v červenci a srpnu. V případě, že tyto měsíce nebudou pro vyčerpání dovolené stačit, bude jim dovolená udělena ještě v červnu popř. na konci prosince 2019. Všichni pracovníci budou o čerpání dovolené informováni na jedné z budoucích [anonymizována dvě slova]. Dovolenkou má soud za prokázané, že žalobce dne [datum] požádal žalovanou o dovolenou na kalendářní rok 2019 od [anonymizováno] do [anonymizováno] včetně, tj. [anonymizováno] pracovních dnů. Dovolenka neobsahuje podpis [anonymizována dvě slova] v kolonce„ schválil“. [Anonymizovaný odstavec] [Anonymizovaný odstavec] [Anonymizovaný odstavec] [Anonymizovaný odstavec]

15. Uvedené důkazy hodnotil soud jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přičemž má za to, že provedené důkazy plně prokazují shora zjištěný skutkový stav. V souladu s ust. § 120 odst. 3 o.s.ř. vzal soud za svá skutková zjištění shodná tvrzení účastníků řízení. Pokud jde o hodnocení svědeckých výpovědí, pak soud považuje výpovědi svědků [příjmení] [příjmení], [anonymizováno] a [jméno] [příjmení] za autentické a věrohodné, když tyto výpovědi neobsahovaly vnitřní rozpory, naopak byly v podstatných a rozhodných skutečnostech ve vzájemné shodě a ve shodě s listinnými důkazy. Pokud žalobce tvrdil, že ve výpovědích svědků jsou rozpory, když tyto spatřoval ve skutečnosti, že svědek [příjmení] měl uvést, že podepsal pouze jeden stejnopis výpovědi, kdežto svědkyně [příjmení] uvedla, že podepsala oba stejnopisy, pak k tomu soud uvádí, že svědek [příjmení] uvedl, že„ nejsem si jistý, zda jsem podepisoval na více stejnopisů výpovědí, myslím si, že pouze jeden“. Z výše uvedeného je zřejmé, že svědek si výše uvedenou skutečností nebyl zcela jist, což výslovně uvedl. Navíc s ohledem na skutečnost, že předmětná schůzka se odehrála více jak rok před výpovědí svědka, je dle soudu zcela logické, že určité detaily si svědek přesně nepamatuje. Nad to skutečnost, zda svědci podepsali jeden či dva stejnopisy výpovědi je v dané věci nepodstatná, zásadní je, že oba svědci se shodně vyjádřili k otázce, zda byla žalobci předložena listina obsahující výpověď a jak na tuto zareagoval žalobce. Stejně tak námitka žalobce, že oba svědci se dle žalobce lišili v rozsahu, v němž měli být sděleny žalobci důvody výpovědi, považuje soud za irelevantní za situace, kdy oba svědci shodně vypověděli, že žalobce odmítl podepsat převzetí výpovědi, navíc oba svědci vypovídali o tom, že [anonymizováno] byly důvody výpovědi sděleny. Vzhledem k tomu, že oba svědci shodně potvrdili, že na jednání dne [datum] byla žalobci předávána písemná výpověď z pracovního poměru, přičemž originál této výpovědi byl rovněž proveden k důkazu a soud nemá žádný důvod pochybovat o věrohodnosti svědků, když ani žalobce žádný důvod nevěrohodnosti výše uvedených svědků netvrdil, soud pro nadbytečnost zamítl důkazní návrh žalobce na znalecký posudek k otázce určení, kdy byla předmětná listina výpovědi vytištěna. Dále soud pro nadbytečnost z důvodu hospodárnosti zamítl ostatní v řízení navržené důkazy, mimo jiné s ohledem na níže uvedený právní názor soudu týkající se porušení povinnosti žalobce zúčastnit se dne [datum] [anonymizována tři slova] a [anonymizována tři slova] v [anonymizováno] [rok]. Dále soud k jednotlivým zamítnutým důkazům uvádí následující. Pokud jde o návrh na výslech [anonymizováno] [příjmení] a [anonymizováno] [příjmení] k otázce praxe schvalování dovolených a u svědkyně [příjmení] i k otázce vědomosti ostatních o [anonymizováno] [role v řízení], pak z provedených listinných důkazů je zřejmé, že nadřízený žalobce svým podřízeným včetně žalobce již na počátku roku 2019 sdělil, že nebude schvalovat dovolenou ve [anonymizována dvě slova], přičemž emailem ze dne [datum] toto dále zopakoval a konkretizoval. Navíc pravidla pro žádání o dovolenou jednoznačně upravuje [anonymizována dvě slova] [číslo] [rok], č.j. [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí], z něhož mimo jiné vyplývá, že žádost o dovolenou se předává nadřízenému. Z výše uvedeného je zřejmé, že žalobce se těžko může dovolávat stejné 10leté praxe žádání o dovolenou tím způsobem, že i ve [anonymizována dvě slova] v [anonymizováno] [rok] postačilo ponechání žádanky o dovolenou na stole [anonymizována dvě slova]. Nad to z emailu ze dne [datum] má soud za prokázané, že nadřízený žalobce dne [datum] uložil žalobci pracovní úkol, jež měl být splněn dne [datum] ([anonymizována tři slova]) a dne [datum] se měl žalobce účastnit porady, tudíž je evidentní, že nadřízený by téhož dne nezadal žalobci úkol a zároveň by mu ve stejný den (nástup na dovolenou měl být již [číslo]) neschválil dovolenou v termínu, kdy měl plnit zadané úkoly, o čemž musel žalobce vědět. Ostatně žalobce netvrdil, že by praxe žádání o dovolenou u žalované byla taková, že by zaměstnancům byly zadány pracovní úkoly, jež by musely být splněny v konkrétní dny, přesto si zaměstnanci na tyto dny brali dovolenou tak, že pouze ponechali žádanku o dovolenou na [anonymizována tři slova]. Představa takové praxe čerpání dovolené je totiž zcela absurdní. Naopak z výše uvedeného je zřejmé účelové jednání žalobce, který se zadaným pracovním úkolem nesouhlasil, a proto se splnění tohoto úkolu chtěl evidentně vyhnout tím, že téhož dne požádal o dovolenou tak, že na svém stole ponechal dovolenku a aniž by mu byla schválena, nedostavil se do zaměstnání. Pokud jde o výslech [anonymizována dvě slova] k otázce podání výpovědi a výpovědním důvodům, tento návrh je zcela nadbytečný, neboť výše uvedené otázky má soud za dostatečně prokázané výslechy svědků [příjmení] a [příjmení] a obsahem originálu výpovědi z pracovního poměru. Výslech svědka [příjmení] [příjmení] k otázce přístupu žalobce k práci a k okolnostem [anonymizováno], soud považuje za zcela nadbytečný, neboť pro rozhodnutí dané věci je kromě doručení výpovědí a formálních náležitostí výpovědi podstatné, zda jsou naplněny výpovědní důvody, tj. zda se žalobce dopustil ve výpovědi konkrétně uvedených porušení povinností, přičemž přístup žalobce k práci vyplývá již z provedeného dokazovaní. Otázka, proč žalobce odmítal se zúčastnit [anonymizováno], není vůbec podstatná, podstatné je, zda tento úkol spadá do pracovní náplně žalobce, tj. jestli byl žalobce povinen zadaný úkol splnit. Navíc žalobce soudu sdělil důvody odmítnutí účasti na [anonymizováno], přičemž tyto byly fakticky mezi účastníky nesporné, proto soud zamítl návrh na provedení důkazů emailovou komunikací žalobce s přímým nadřízeným žalobce k této otázce. Pokud jde o důkazní návrh na výslech svědkyně [příjmení] k otázce, jakým způsobem bylo projednáno skončení pracovního poměru s žalobcem, pak tento důkaz je pro posouzení dané věci bezpředmětný, neboť ani samotné neprojednání výpovědi s odborovou organizací nemá vliv na platnost výpovědi. Pokud jde o návrh účastnického výslechu žalobce, pak dle právního názoru soudu nebyly pro tento výslech splněny ani podmínky dle § 131 odst. 1 o.s.ř., neboť výslech účastníků může soud nařídit, jestliže dokazovanou skutečnost nelze prokázat jinak, což rozhodně nebyl daný případ. Pouze nad rámec soud uvádí, že pokud žalobce namítal, že u ústního jednání neměl dostatečný čas seznámit se s provedenými listinnými důkazy předloženými žalovanou, pak tato námitka je zcela nedůvodná, neboť listiny byly v řízení řádně provedeny k důkazu a většina z nich např. emailovou komunikace byla žalobci, jež byl vesměs jejím adresátem, známa. Naopak byl to žalobce, kdo teprve u ústního jednání začal tvrdit, že nebyly naplněny výpovědní důvody, když tyto skutečnosti žalobce netvrdil ani v žalobě, ani ve vyjádření ze dne [datum], v němž pouze namítal, že mu nebyla dána výtka.

16. Na základě zjištěného skutkového stavu soud věc právně posoudil následovně: Žalobci jako zaměstnanci na základě pracovní smlouvy ze dne [datum] vznikl dle § 33 odst. 1 zákoníku práce pracovní poměr k žalované jako zaměstnavateli dnem [datum], který byl následně změněn na dobu neurčitou. Podle § 48 odst. 1 zákoníku práce pracovní poměr může být rozvázán jen: a) dohodou, b) výpovědí, c) okamžitým zrušením, d) zrušením ve zkušební době. Podle § 50 odst. 1 zákoníku práce výpověď z pracovního poměru musí být písemná, jinak se k ní nepřihlíží. Podle § 50 odst. 2 zaměstnavatel může dát zaměstnanci výpověď jen z důvodu výslovně stanoveného v § 52 zákoníku práce. Podle § 50 odst. 4 dá-li zaměstnavatel zaměstnanci výpověď (§ 52), musí důvod ve výpovědi skutkově vymezit tak, aby jej nebylo možno zaměnit s jiným důvodem. Důvod výpovědi nesmí být dodatečně měněn. Podle § 334 odst. 1 zák. práce (ve znění do [datum]) se písemnosti týkající se vzniku, změn a skončení pracovního poměru nebo dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr, odvolání z pracovního místa vedoucího zaměstnance, důležité písemnosti týkající se odměňování, jimiž jsou mzdový výměr (§ 113 odst. 4) nebo platový výměr (§ 136) a záznam o porušení režimu dočasně práce neschopného pojištěnce (dále jen„ písemnost“), musí být doručeny zaměstnanci do vlastních rukou. Dle odst. 2 cit. ust. písemnost doručuje zaměstnavatel zaměstnanci do vlastních rukou na pracovišti, v jeho bytě nebo kdekoliv bude zastižen anebo prostřednictvím sítě nebo služby elektronických komunikací; není-li to možné, může zaměstnavatel písemnost doručit prostřednictvím provozovatele poštovních služeb. Dle odst. 3 cit. ust. nedoručuje-li zaměstnavatel písemnost prostřednictvím sítě nebo služby elektronických komunikací nebo prostřednictvím provozovatele poštovních služeb, považuje se písemnost za doručenou také tehdy, jestliže zaměstnanec přijetí písemnosti odmítne.

17. S ohledem na žalobní tvrzení se soud nejprve zabýval tím, zda v dané věci byla dána žalobci písemná výpověď a tato byla žalobci řádně doručena. Provedeným dokazováním (zejména výslechy svědků [příjmení] a [příjmení] a listinou obsahující výpověď s prohlášením přítomných svědků) má soud za jednoznačně prokázané, že žalovaná dala žalobci písemnou výpověď, tuto písemnou výpověď žalovaná doručovala dne [datum] žalobci osobně na pracovišti s tím, že žalobce tuto výpověď odmítl převzít, tudíž se výpověď v souladu s ust. § 334 odst. 3 zákoníku práce považuje za řádně doručenou. Pokud žalobce namítal, že nebyly sděleny důvody výpovědi, pak tuto námitku považuje soud za situace, kdy žalobce odmítl převzít výpověď za bezpředmětnou a v tomto směru poukazuje na rozhodnutí NS ČR ze dne 22.10.2015, sp. zn. 21 Cdo 2928/2014, v němž Nejvyšší soud vyslovil právní závěr:„ Při osobním doručování prováděném zaměstnavatelem si zaměstnanec nemůže vyhradit, že listinu převezme teprve poté, co se seznámí s jejím obsahem. Odmítne-li zaměstnanec převzít listinu, kterou se mu zaměstnavatel nebo jeho zástupce pokusil doručit, nastává fikce doručení.“ Z výše uvedeného je tak zřejmé, že odmítl-li žalobce převzít výpověď, došlo bez dalšího k fikci doručení, nadto v řízení slyšení svědci tvrzení o nevědomosti důvodů výpovědi žalobce vyvrátili. S ohledem na shora uvedené, tak soud výrokem I. rozsudku zamítl žalobní požadavek na určení, že pracovní poměr žalobce k žalované trvá, neboť žalovaná žalobci doručila písemnou výpověď z pracovního poměru, a pokud s touto výpovědí žalobce nesouhlasí, musí se domáhat žalobou určení její neplatnosti, a tudíž není dán naléhavý právní zájem na požadovaném určení trvání pracovního poměr dle § 80 o.s.ř.

18. Soud se tak dále zabýval otázkou naplnění výpovědního důvodu, přičemž důkazní břemeno v tomto směru tížilo žalovanou. Dle § 52 zákoníku práce může zaměstnavatel dát zaměstnanci výpověď jen z důvodů písm. a) až h). V daném případě dala žalovaná žalobci výpověď dle ust. § 52 písm. g) zákoníku práce, přičemž podle ust. § 52 písm. g) zákoníku práce platí, že výpověď může být zaměstnanci dána v případě, jsou-li u zaměstnance dány důvody, pro které by s ním zaměstnavatel mohl okamžitě zrušit pracovní poměr, nebo pro závažné porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci; pro soustavné méně závažné porušování povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci je možné dát zaměstnanci výpověď, jestliže byl v době posledních 6 měsíců v souvislosti s porušením povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci písemně upozorněn na možnost výpovědi. Podle § 52 písm. g) zák. práce tak může dát zaměstnavatel zaměstnanci výpověď zaprvé z důvodů, pro něž by mohl ukončit pracovní poměr okamžitým zrušením pracovního poměru, zadruhé z důvodu závažného porušení povinností vyplývající z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci a zatřetí z důvodu soustavného méně závažného porušování povinností vyplývajících z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci za předpokladu, že byl v době posledních 3 měsíců v souvislosti s porušením této povinnosti písemně na možnost výpovědi upozorněn. V daném případě dala žalovaná žalobci výpověď pro závažné porušení povinností vyplývající z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci, tudíž námitka žalobce, že výpověď je neplatná, neboť žalobce nebyl písemně upozorněn na možnost výpovědi, je zcela nedůvodná, neboť písemná výtka, v níž je zaměstnanec upozorněn na možnost výpovědi, je předpokladem platnosti výpovědi pouze tehdy, je-li dána výpověď dle § 52 písm. g) části věty za středníkem zák. práce, tj. pro soustavné méně závažné porušování povinností. V tomto směru soud poukazuje na rozhodnutí NS ČR ze dne 25.4.2017, sp. zn. 21 Cdo 5836/2016, z něhož jednoznačně vyplývá, že předpoklad písemného upozornění zaměstnance na možnost výpovědi se vztahuje k výpovědi z pracovního poměru podle ust. § 52 písm. g) části věty za středníkem zák. práce. [Anonymizovaný odstavec]

20. Podle § 38 odst. 1 písm. b) zákoníku práce je od vzniku pracovního poměru zaměstnanec povinen podle pokynů zaměstnavatele konat osobně práce podle pracovní smlouvy v rozvržené týdenní pracovní době a dodržovat povinnosti, které mu vyplývají z pracovního poměru. Podle § 301 písm. a) zákoníku práce jsou zaměstnanci povinni pracovat řádně podle svých sil, znalostí a schopností, plnit pokyny nadřízených vydané v souladu s právními předpisy a spolupracovat s ostatními zaměstnanci. Podle § 70a odst. 1 zák. č. 111/1998 Sb., o vysokých školách (dále jen „zákon o vysokých školách“), vykonávají akademičtí pracovníci v pracovní době a) přímou pedagogickou činnost, b) práce související s přímou pedagogickou činností, c) vědeckou, výzkumnou, vývojovou a inovační, uměleckou nebo další tvůrčí činnost. Dle odst. 2 cit. ust. akademický pracovník je povinen být na pracovišti zaměstnavatele nebo na jiném dohodnutém místě v době stanovené rozvrhem jeho přímé pedagogické činnosti a v případech, které stanoví v souladu se zákoníkem práce zaměstnavatel.

20. Pokud jde o porušení povinností žalobce spočívající v [anonymizována dvě slova] [role v řízení], tj. [anonymizováno] se na [anonymizována dvě slova] ve dnech [datum], [datum], [datum] a [datum], nedostavení se na pracoviště v [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] dne [datum] a dále nedostavení se dne [datum] na pracoviště, ačkoli mu nadřízeným bylo uloženo zúčastnit se [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] jako [anonymizována dvě slova], pak soud má skutečnost, že se žalobce nedostavil k [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] v [anonymizováno] [rok] a že v [anonymizováno] [rok] ve výše uvedených dnech zameškal, resp. nedostavil se na [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] za jednoznačně prokázané výslechem svědka [příjmení], přičemž skutečnost, že žalobce se nedostavoval na [anonymizováno] výslovně potvrdila i svědkyně [příjmení], která dále uvedla, že tato skutečnost se nezměnila ani po doručení výpovědi, když poté již žalobce nedorazila na výuku ani jednou. Ostatně ani sám žalobce v řízení netvrdil opak, naopak na výslovný dotaz soudu při ústním jednání nechtěl ani uvést, zda byl či nebyl přítomen na pracovišti v době vytýkané absence u [anonymizováno] s tím, že tvrdil, že tyto bylo možno realizovat online, či provést jinou formou či jinak nahradit, což dle soudu jen potvrzuje závěr, že žalobce i v době vytýkané absence v době [anonymizována dvě slova] na pracovišti skutečně nebyl. Zároveň to dokládá i přístup žalobce k plnění jeho pracovních povinností, když v pracovněprávním vztahu rozhodně není na vůli zaměstnance, aby sám bez dohody se zaměstnavatelem si určoval, zda a jakým způsobem zadané pracovní úkoly bude plnit. Žalobce tak výše uvedeným jednáním (nedostavením se na [anonymizováno] či do [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno]) porušil povinnost uloženou mu jakožto zaměstnanci v ust. § 38 odst. 1 písm. b) zákoníku práce a § 301 písm. a) zákoníku práce a konečně i ust. § 70a odst. 2 zákona o vysokých školách, neboť [anonymizována dvě slova] ([anonymizováno] či [anonymizováno]) a [anonymizováno] v [anonymizováno] u [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] spadají do [anonymizována dvě slova] činnosti, která patřila do náplně práce žalobce, a bylo tak povinností žalobce dostavit se za účelem plnění těchto pracovních povinností na pracoviště a splnit tyto pracovní povinnosti. Soud se dále zabýval tím, zda výše uvedené porušení pracovních povinností žalobcem lze považovat a zhodnotit jako závažné porušení povinností vyplývajících z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práce a dospěl k jednoznačnému právnímu závěru, že se zejména s ohledem na druh sjednané práce žalobce, intenzitu jednání (opakované absence žalobce) a míře zavinění jedná o závažné porušení povinností. Zákoník práce rozlišuje zvlášť hrubé, závažné a méně závažné porušení povinností z pracovního poměru, aniž by tyto pojmy definoval. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 6.2.2001, sp. zn. 21 Cdo 379/2000 dospěl k právnímu závěru, že při zkoumání míry intenzity porušení pracovní kázně (zda zaměstnanec porušil pracovní kázeň méně závažně, závažně nebo zvlášť hrubým způsobem) může soud přihlédnout k osobě zaměstnance, k funkci, kterou zastává, k jeho dosavadnímu postoji k plnění pracovních úkolů, k době a situaci, v níž došlo k porušení pracovní kázně, k míře zavinění zaměstnance, ke způsobu a intenzitě porušení konkrétních povinností zaměstnance, k důsledkům porušení pracovní kázně pro zaměstnavatele, k tomu, zda svým jednáním zaměstnanec způsobil zaměstnavateli škodu, apod. Soud při hodnocení intenzity porušení povinností žalobcem přihlédl zejména k pracovnímu místu, které žalobce zastával, dále ke způsobu a intenzitě porušení konkrétních povinností zaměstnance, k situaci, v níž k porušení došlo, a k míře zavinění žalobce. V daném případě měl žalobce sjednán druh práce [anonymizována dvě slova] a zároveň byl jakožto [anonymizována dvě slova] zařazen do [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], kdy jednou z jeho hlavních pracovní náplní byla [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] ve formě [anonymizováno] a s tím související účast ve [anonymizována dvě slova]. Skutečnost, že se žalobce ve čtyřech po sobě jdoucích dnech jakožto [anonymizována dvě slova] ([anonymizováno]) nedostavil na řádně naplánovanou [anonymizováno] a zameškal tak [anonymizována dvě slova] předmětů, byť v některých případech se žalované podařilo zajistit [anonymizováno], a dále se nedostavil na [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova], ačkoli při připomenutí nadřízeným den předem svoji účast fakticky potvrdil, nelze dle soudu hodnotit jinak než závažné porušení povinností. Dále soud hodnotil i míru zavinění, když ze strany žalobce se jednalo o úmyslné zavinění, který, ač si byl vědom své povinnosti [anonymizováno] či povinnosti dostavit se do [anonymizováno] ke [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], přesto se na pracoviště k výkonu práce opakovaně nedostavoval, přičemž nelze ani přehlédnout fakt, že žalobce jakožto [anonymizováno] měl jít svým přístupem k práci studentům příkladem a ne naopak poškozovat dobré jméno svého zaměstnavatele tím, že se nedostaví na naplánovanou [anonymizováno]. Navíc řádně naplánovaná [anonymizováno] musela být ve dvou případech dokonce zrušena. Žalobce pak v řízení netvrdil ani žádný důvod, proč se na [anonymizováno] ve výše uvedeném období opakovaně nedostavoval, ani nijak nezdůvodnil, proč se nedostavil na pracoviště k [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova], když žalobce svou absencí mohl ohrozit samotné konání těchto [anonymizována dvě slova] [anonymizováno]. Již samotné výše uvedené porušení povinností by tak dle soudu odůvodňovalo dání výpovědi dle § 52 písm. g) zákoníku práce a tedy již z tohoto důvodu není žalobní požadavek na určení neplatnosti výpovědi důvodný.

21. Pokud jde o porušení povinností žalobce konat práci ve dnech [anonymizováno] [datum] a ve dnech [číslo] [datum], tedy spočívající v neomluvené absenci v práci, pak soud má provedeným dokazováním zejména svědeckými výpověďmi za prokázané, že žalobci ve výše uvedených dnech nebyla schválena dovolená, přičemž sám žalobce při ústním jednání výslovně potvrdil, že ve dnech [anonymizováno] [datum] a ve dnech [číslo] [datum] nebyl v práci. I kdyby se žalobce, jak u ústního jednání začal tvrdit, avšak nijak nedoložil, ve dnech [anonymizováno] až [datum] ženil, pak by žalobce neomluveně zameškal jeden pracovní den, neboť dle Přílohy nařízení vlády č. 590/2006 Sb., se pracovní volno poskytne na vlastní svatbu na 2 dny, z toho 1 den k účasti na svatebním obřadu; náhrada mzdy nebo platu přísluší však pouze za 1 den. Z výše uvedeného je tak zřejmé, že ve dnech [anonymizováno] [datum] žalobce zameškal minimálně jeden celý pracovní den, přičemž ve dnech [číslo] [datum] žalobce zameškal 7 pracovních dnů. V daném případě tak žalobce porušil povinnost uloženou mu jakožto zaměstnanci v ust. § 38 odst. 1 písm. b) zákoníku práce a § 301 písm. a) zákoníku práce, a to řádně a osobně konat v pracovní době práci a konečně i ust. § 70a odst. 2 zákona o vysokých školách, neboť se nedostavil na pracoviště, a to ani na [anonymizováno] dne [datum], ani se dne [datum] nedostavil do budovy [jméno] jakožto zástupce [anonymizována tři slova] a [anonymizována dvě slova] za účelem zabezpečit [anonymizováno]. Dle právního závěru soudu lze výše uvedená porušení povinností žalobcem zcela jednoznačně hodnotit minimálně jako závažné porušení povinností, když soud se dokonce domnívá, že porušení povinností žalobcem v daném případě dosáhlo dokonce intenzity zvlášť hrubého porušení pracovních povinností. V tomto směru soud poukazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR např. ze dne 21.5.2008, sp. zn. 21 Cdo 2542/2007, v němž tento uvedl:„ Soudní praxe již dříve dospěla k závěru, že neomluvené zameškání práce v trvání pěti dnů zpravidla představuje – obecně vzato – samo o sobě porušení pracovní kázně zvlášť hrubým způsobem a odůvodňuje rozvázání pracovního poměru okamžitým zrušením. Jednání zaměstnance znamenající porušení pracovní kázně však nelze posuzovat bez přihlédnutí k dalším okolnostem, které mohou mít vliv na celkové zhodnocení případu, jak výše uvedeno; či ze dne 24.4.2018, sp. zn. 21 Cdo 924/2018, v němž dospěl k závěru:„ Soud nemůže hodnotit jako zvlášť hrubé porušení pracovní kázně neomluvenou absenci, pokud nedosáhla ani pěti pracovních dnů, bez toho, aby se zabýval dalšími okolnostmi.“ V daném případě žalobce neomluveně zameškal dobu minimálně 8 pracovních dnů, když s ohledem na okolností případu, je třeba zohlednit i fakt, že pokud se žalobce v období od 4.9. – [datum] ženil (žalobce ani v tomto řízení neuvedl přesné datum své svatby), tj. na straně žalobce byla osobní překážka v práci, bylo povinností žalobce žalované řádně důvod své osobní překážky doložit, což žalobce neučinil, a což rovněž svědčí o přístupu žalobce k plnění pracovních povinností. Ve vztahu k zaměstnavateli rozhodně nepostačuje pouhé tvrzení, že skutečnost, že se žalobce žení, byla všeobecně známa. Dále je třeba zohlednit fakt, že přímý nadřízený již na počátku roku [rok] a následně pak v [anonymizováno] [rok] písemně svým podřízeným sdělil, že nebude schvalovat dovolenou ve [anonymizována dvě slova], přičemž z emailu přímého nadřízeného žalobce ze dne [datum] jednoznačně vyplývá, že toto se vztahuje především na měsíc září, neboť za určitých podmínek nadřízený připustil čerpání dovolené v červnu. Především však soud zohlednil postoj žalobce, kdy v případě absence ve dnech [číslo] [datum], tento jednal dle soudu zcela účelově a rozhodně nemohl být v dobré víře, že by mu nadřízený schválil dovolenou a to ani s ohledem na žalobcem tvrzenou praxi žádání o dovolenou. V řízení bylo totiž prokázáno, že dne [datum] uložil přímý nadřízený žalobce žalobci opakovaně pracovní úkol, jenž dle právního názoru soudu spadá do náplně práce žalobce, spočívající v jeho účasti na [anonymizováno], která se konala dne [datum], přičemž žalobce se zadaným úkolem nesouhlasil s dle soudu až absurdním tvrzením možného porušení osobnostních práv žalobce během účasti na [anonymizováno], a za účelem vyhnutí se splnění tohoto úkolu zareagoval tak, že zanechal na svém pracovišti žádost o dovolenou od následujícího pracovního dne, aby se tak vyhnul splnění požadovaného pracovního úkolu, i když musel vědět, že mu dovolená za této situace nebude schválena.

22. S ohledem na výše uvedené tak lze shrnout, že výpověď udělená žalobci žalovanou je platným právním jednáním, neboť výpovědní důvody byly naplněny a výpověď splňuje všechny náležitosti jednostranného právního jednání a žalobci byla řádně doručena. Proto soud výrokem II. pro nedůvodnost zamítl žalobní požadavek na určení neplatnosti této výpovědi.

23. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o.s.ř., když žalovaná byla plně úspěšná a má tedy právo na náhradu nákladů řízení. Náklady žalované se sestávají z odměny advokáta dle § 7 a 9 odst. 3 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb., v platném znění (dále jen„ advokátní tarif“) za 6 úkonů právní služby (příprava a převzetí, písemné vyjádření ve věci samé ze dne [datum], jednání s protistranou ve věci žalobcem navrženého smíru a účast u jednání dne [datum] za každé dvě započaté hodiny v trvání od 9.00 hod. do 14.11 hod.) ve výši 2 500 Kč/úkon, z paušální náhrady hotových výdajů advokáta za 6 úkonů právní služby po [částka] (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu), 21% DPH ve výši [částka] Celkem tedy náklady řízení žalované činí částku [částka]. Náhradu nákladů je pak žalobce povinen žalované zaplatit do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 160 odst. 1 o.s.ř.) k rukám právního zástupce žalované (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).