21 C 46/2020

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl v senátu složeném z předsedkyně senátu Mgr. Andrey Grycové a přísedících Mgr. Dagmar Junkové a JUDr. Jindřicha Jabornického ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátkou anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení 59 107 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 44 257 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10% ročně z částky 22 838 Kč od [datum] do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 10% ročně z částky 11 419 Kč od [datum] do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 14 850 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10% ročně z částky 13 500 Kč od [datum] do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 10% ročně z částky 1 350 Kč od [datum] do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci zákonný úrok z prodlení z částky 12 769 Kč od [datum] do [datum], se zamítá.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 24 832 Kč k rukám právního zástupce žalobce do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

V. Žalobce je povinen zaplatit České republice na účet zdejšího soudu doplatek na soudním poplatku ve výši 200 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

VI. Žalovaná je povinna zaplatit České republice na účet zdejšího soudu soudní poplatek ve výši 1 774 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se žalobou proti žalované domáhal zaplacení částky 49 107 Kč s úrokem z prodlení s následujícím odůvodněním. Žalobce pracoval pro žalovanou na základě pracovní smlouvy ze dne [datum] se základní mzdou 12 000 Kč měsíčně hrubého. Pracovní poměr žalobce byl ukončen výpovědí ze strany žalované jakožto zaměstnavatele ke dni 31. 12. 2019 dle § 52 písm. g) zák. práce pro neuspokojivé pracovní výsledky, když výpověď byla žalobci zaslaná poštou dne [datum]. Výpověď byla žalobci dána v rozporu se zákoníkem práce, avšak žalobce již nechce u žalované pracovat. Žalobce po dobu výpovědní lhůty u žalované pracoval, ale nedostal zaplaceno, tudíž žalobce požaduje mzdu za měsíce říjen, listopad a prosinec 2019, když hrubá mzda ve výši 12 000 Kč odpovídala čisté mzdě ve výši 11 419 Kč. Žalobce tak požaduje zaplacení mzdy ve výši 34 257 Kč (3 x 11 419). Dále žalobce požaduje po žalované doplatek k dorovnání do minimální mzdy za měsíce únor až prosinec 2019 dle nařízení vlády č. 273/2018 Sb., když minimální mzda byla od [datum] stanovena na částku 13 350 Kč. Žalobce tak z tohoto důvodu požaduje doplatek ve výši 14 850 Kč (11 x 1 350).

2. Žalovaná s žalobou nesouhlasila a navrhla zamítnutí žaloby s následujícím odůvodněním. Žalobce byl zaměstnancem žalované od [datum], přičemž dne [datum] zaslala žalovaná žalobci výpověď z pracovního poměru, přičemž výpovědní důvod nebyl blíže specifikován. Faktickým důvodem výpovědi byla dlouhodobě špatná pracovní morálka žalobce, když žalovaná, resp. právnické osoby s ní personálně propojené zaměstnávaly žalobce po dobu cca 5 let. Opakovaně se stávalo, že žalobce nedorazil do práce nebo dorazil později, s žalobcem toto bylo řešeno, přičemž byl ústně upozorněn, že bude-li se jeho chování opakovat, bude jeho pracovní poměr ukončen výpovědí. Od chvíle, kdy žalovaná žalobci v polovině září 2019 sdělila, že mu bude ukončen pracovní poměr, již do práce nepřišel. Z tohoto důvodu tak žalovaná žalobci nevyplatila mzdu za měsíce říjen, listopad a prosinec 2019. V pracovní smlouvě měl žalobce sjednánu mzdu 14 000 Kč měsíčně, přičemž mzda byla žalobci vyplácena v hotovosti.

3. Při ústním jednání dne [datum] žalobce změnil skutková tvrzení týkající se nároku na dlužnou mzdu, když uvedl, že pracoval pouze do okamžiku obdržení výpovědi, neboť po doručení výpovědi, tj. [datum] mu žalovaná odmítla přidělovat práci. Dále žalobce rozšířil žalobní nárok o náhradu mzdy za nevyčerpanou dovolenou za rok 2019 ve výši 10 000 Kč. Soud usnesením ze dne [datum] výše uvedenou změnu žaloby připustil.

4. Žalovaná se k nároku na náhradu mzdy za nevyčerpanou dovolenou vyjádřila tak, že žalobci dle pracovní smlouvy náležela dovolená v trvání 20 dnů, přičemž žalobce v roce 2019 dovolenou nečerpal. S ohledem na skutečnost, že se žalobce opakovaně či alespoň bez řádné omluvy nedostavoval do zaměstnání a způsobil tak žalované provozní komplikace i škodu, nebyla žalobci vyplacena náhrada mzdy za dovolenou.

5. Mezi účastníky řízení bylo nesporné následující. Pracovní poměr žalobce k žalované byl založen pracovní smlouvou ze dne [datum] a že žalobce byl od [datum] do [datum] zaměstnancem žalované. Žalovaná dne [datum] zaslala žalobci výpověď z pracovního poměru. Žalovaná žalobci nezaplatila mzdu za měsíce říjen, listopad a prosinec 2019. Mzda byla žalobci vyplácena v hotovosti. Žalovaná žalobci neuhradila náhradu mzdy za nevyčerpanou dovolenou. Žalované byla doručena výzva k úhradě nevyplacených mezd ze dne [datum].

6. Mezi účastníky řízení bylo sporné následující. Výše mzdy sjednané v pracovní smlouvě a s tím související skutečnost, zda žalovaná po dobu trvání pracovního poměru vyplácela žalobci mzdu odpovídající hrubé mzdě ve výši 12 000 Kč (tvrzení žalobce) či 14 000 Kč či více (tvrzení žalované). Dále bylo sporné, zda žalobce pro žalovanou konal práci od [datum] do [datum] a zda žalovaná po doručení výpovědi odmítla žalobci přidělovat práci. Konečně mezi účastníky bylo sporné, zda žalobci vznikl nárok na náhradu mzdy za nevyčerpanou dovolenou.

7. Provedeným dokazováním má soud za prokázaný následující skutkový stav. Pracovní smlouvou předloženou žalobcem má soud za prokázané, že žalobce jakožto zaměstnanec a žalovaná jakožto zaměstnavatel tuto podepsali dne [datum] s tím, že dnem nástupu do práce je den [datum], sjednaný druh práce obchodně technický pracovník s tím, že podrobnější náplň práce bude stanovena vnitřním předpisem zaměstnavatele, místem výkonu práce je [obec a číslo] a pracovní poměr je sjednán na dobu neurčitou, bez zkušební doby (čl. I). Stanovené pracovní doba je rozvržena rovnoměrně do 5 pracovních dnů a činí 40 hodin (čl. II). Za vykonanou práci náleží zaměstnanci základní mzda ve výši 12 000 Kč (čl. III odst. 1). Dle čl. V odst. 1 měl žalobce nárok na 20 dnů dovolené. Tato pracovní smlouva má celkem 3 listy, když text pracovní smlouvy je psán jednostranně, přičemž v celém textu pracovní smlouvy je stejné členění a odsazení odstavců. Článek III odst. 1 je obsažen na prvním listu a podpisy žalobce a žalované na třetím listu. Pracovní smlouvou předloženou žalovanou má soud za prokázané, že tato obsahuje shodný text jako pracovní smlouva předložená žalobcem s výjimkou čl. III odst. 1, v němž je uvedena odlišná výše základní mzdy, jež za vykonanou práci náleží zaměstnanci, a to částka 14 000 Kč. Tato pracovní smlouva má celkem 3 listy, když text pracovní smlouvy je psán jednostranně, avšak na první straně textu pracovní smlouvy je odlišné odsazení odstavců než na zbývajících dvou stranách této pracovní smlouvy, přičemž na zbývajících dvou stranách této pracovní smlouvy je u textu odsazení odstavců stejné jako v případě pracovní smlouvy předložené žalobcem.

7. Výpovědí ze dne [datum] má soud za prokázané, že žalovaná zrušila pracovní poměr s žalobcem dle § 52 písm. g) zákoníku práce z důvodu, že nadále nesplňuje předpoklady pro výkon sjednané práce pro neuspokojivé pracovní výsledky s tím, že ačkoli byl žalobce na neuspokojivé výsledky opakovaně upozorňován a toto mu bylo vytýkáno, nedošlo ze strany žalobce k nápravě.

8. Výplatnicemi za měsíc říjen, listopad a prosinec 2019 má soud za prokázané, že žalovaná v těchto výplatnicích uvedla, že žalobce v tomto období nečerpal žádnou dovolenou, zároveň uvedla, že zbývající dovolená je 0. Z těchto výplatnic dále vyplývá, že žalobce neměl v daném období odpracovat ničeho (0 hodin), přičemž všechny směny jsou vedeny jako neomluvené a základní mzda stejně jako čistá mzda činí v těchto měsících 0 Kč. Mzdovým listem vystaveným dne [datum] má soud za prokázané, že žalobce v období od února 2019 do prosince 2019 nečerpal žádnou dovolenou, dále v období od února 2019 do září 2019 žalobce odpracoval úplný fond pracovní doby, v tomto období žalovaná neevidovala ani jednu hodinu neomluvené absence. V období od října 2019 do prosince 2019 žalovaná uvedla, že neomluvená absence v říjnu činila 176 hodin, v listopadu 168 hodin a v prosinci 152 hodin. V mzdovém listu žalovaná uváděla hrubou mzdu žalobce ve výši 14 000 Kč.

9. Evidenčním listem důchodového pojištění za rok 2019 a z potvrzení o zdanitelných příjmech ze závislé činnosti, sražených zálohách na daň z těchto příjmů a daňovém zvýhodnění má soud za prokázané, že žalovaná v evidenčním listu uvedla vyměřovací základ důchodového pojištění za dobu od [datum] do [datum] částkou 112 000 Kč a v potvrzení o zdanitelných příjmech vyplacený příjem rovněž částkou 112 000 Kč. Přípisem žalované ze dne [datum] včetně podacího lístku má soud za prokázané, že žalovaná dne [datum] prostřednictvím držitele poštovní licence odeslala žalobci [příjmení] o zaměstnání, Evidenční list důchodového pojištění za rok 2019, Potvrzení o zdanitelných příjmech ze závislé činnosti a výplatnice za měsíce říjen až prosinec 2019. Žalovaná v přípise zároveň uvedla, že původně předané dokumenty ztratily platnost, neboť bylo zjištěno, že žalobci z důvodu nepřítomnosti nebyla vyplacena mzda za výše uvedené období. Potvrzením o zdanitelných příjmech ze závislé činnosti, sražených zálohách na daň z těchto příjmů a daňovém zvýhodnění vystaveným společností [právnická osoba] má soud za prokázané, že žalobce v roce 2019 vykonával pracovní činnost i pro výše uvedenou společnost, přičemž výše vyplacených příjmů žalobci činila částku 118 200 Kč.

10. Záznamem o jednání ze dne [datum] má soud za prokázané, že žalobce se tohoto dne dostavil na Úřad práce [obec a číslo] s tím, že podal stížnost na žalovanou, jejímž obsahem bylo šikanózní chování žalované jakožto zaměstnavatele vůči žalobci jakožto zaměstnanci, které se projevují hrubými urážkami a vulgaritami, nucením k podpisu výpovědi bez právního důvodu, nepostupováním dle zákoníku práce, zasíláním urážlivých SMS zpráv.

11. SMS zprávami a výslechem svědka [příjmení] [celé jméno svědka], který potvrdil zaslání SMS zpráv žalobci, má soud za prokázanou následující konverzaci. [anonymizováno] [celé jméno svědka] zaslal žalobci dne [datum] na mobilní telefon následující zprávy: v 11:32 hod.„ Podepis vypoved mam 100 svedku ze si ne pracoval ne skousej mi tady pojebane bulharsski fori proklet“, v 11:33 hod.„ Ucetni ti ji posle a ne zajímáš mne“. Na tyto zprávy reagoval žalobce zprávou:„ Já se omlouvám ale jisem na [anonymizováno]. Prosím. Ne chápu proč chcete mě vyhodit z práce. Nic špatného jsem ne udělál. Můžu poprosit o nějaký termín s vámi jednat. Dože znate situace v který sem“. Následně [anonymizováno] [celé jméno svědka] zaslal žalobci ve 12:35 hod. zprávu:„ Ti nemas místo uz u nas zbohem zapomen“, ve 12.36 hod. zprávu:„ Vypadni“ a ve 12.44 hod. zprávu:„ Podepis vypoved“. Následně dne [datum] [anonymizováno] [celé jméno svědka] opět zaslal žalobci zprávu, aby přijel podepsat výpověď, dne [datum] pak zaslal žalobci zprávu:„ Vypoved mas i tak i tak takze to ze ne zvedáš ne znamena ze si ji ne dosstal ale ne vadi nebo za vse co odvadim budes mi vracet veř tomu“. Dne [datum] zaslal [anonymizováno] [celé jméno svědka] žalobci zprávu:„ Ne budes a ted ja vezmu takove pravniki a ti dokazu mam 20 lidi ktere dokažu tvůj pravovni pomer“„ A ještě naproti byla kamera a vse dostanes jak si přejes a firma ma pomer jen 4 mesice na trhu a dukazi veř tomu že mam tolik a za to ze ses dotkl fimne dostane za kradez a za vydirani spolecnosti“.

12. Přípisem Inspekce práce ze dne [datum] a protokolem o kontrole ze dne má soud za prokázané, že Inspekce práce zahájila dne [datum] na základě podnětu tehdejšího právního zástupce žalobce ze dne [datum] kontrolu žalované se zaměřením povinnosti na úseku dovolené, náhrad, odměňování zaměstnanců, pracovní doby, pracovního poměru a rovného zacházení. Ve vztahu k žalobci žalovaná přes výzvu Inspekce práce nepředložila evidenci pracovní doby žalobce za rok 2019, tudíž nevedením evidence pracovní doby za měsíce únor až prosinec 2019 nesplnila žalovaná povinnost dle § 96 odst. 1 písm. a) bodu 1 zák. práce. Dále Inspektorát práce konstatoval, že žalobci vznikl v kalendářním roce 2019 nárok na poměrnou část dovolené za kalendářní rok, když žalobce v době od [datum] do [datum] nečerpal dovolenou s tím, že při skončení mu žalovaná nevyplatila náhradu mzdy za nevyčerpanou dovolenou, čímž nesplnila povinnost jí uloženou v § 222 odst. 2 a § 144 zák. práce. Ve vztahu k výpovědi z pracovního poměru pak žalovaná neposkytla vysvětlení toho, v čem spočívalo nesplňování předpokladů stanovených právním předpisy pro výkon sjednané práce nebo nesplňování požadavků bez zavinění zaměstnavatele pro řádný výkon práce žalobce, zároveň žalovaná ani přes výzvu Inspektorátu práce nepředložila písemnou výzvu k odstranění neuspokojivých pracovních výsledků za posledních 12 měsíců. Žalovaná tak řádně ve výpovědi nevymezila výpovědní důvod ve smyslu § 50 zák. práce. Zároveň žalovaná při skončení zaměstnání nevydala žalobci potvrzení o zaměstnání, když toto vyhotovila až dne [datum] a žalobci jej předala až dne [datum], čímž nesplnila povinnost dle § 313 odst. 1 zák. práce. Inspektorát práce dále konstatoval, že na základě žalobcem předložených dvou listů výpisů SMS zpráv nemohla inspektorka konstatovat šikanózní jednání žalované ve vztahu k žalobci, ostatní zaměstnance žalované hodnotili zaměstnavatele kladně.

13. Výzvou k úhradě nevyplacených mezd ze dne [datum] má soud za prokázané, že žalobce prostřednictvím svého právního zástupce vyzval žalovanou k úhradě dlužné mzdy za měsíce říjen až prosinec 2019 ve výši 36 000 Kč a doplatku do minimální mzdy ve výši 14 850 Kč.

14. Výslechem svědka [příjmení] [celé jméno svědka], akcionáře žalované má soud za prokázané následující. Svědek si nepamatuje přesné datum, kdy žalobce přestal chodit do práce, bylo to někdy v létě 2019. Svědek uvedl, že žalobce v září 2019 již do práce nechodil. K dotazu soudu, proč žalobce dostal zaplacenu mzdu za září 2019, když již do práce nechodil, svědek následně uvedl, že si již nepamatuje, zda v září 2019 žalobce chodil do práce, rovněž si nepamatuje, zda žalobce chodil do práce v říjnu 2019. V listopadu a prosinci 2019 však již žalobce do práce nechodil. Svědek potvrdil, že žalobci napsal SMS zprávy, které byly v řízení provedeny k důkazu, když potvrdil, že telefonní číslo [tel. číslo] je jeho telefonním číslem. Svědek výslovně potvrdil, že napsal žalobci [příjmení] zprávu:„ Vypadni“ a k výslovnému dotazu soudu potvrdil, že žalobci řekl, ať nechodí do práce, předtím než mu dal výpověď. Po obdržení výpovědi žalobce nechodil do práce, svědek mu řekl, ať nechodí, proto po výpovědní dobu žalobci nebyla přidělována práce. Pokud jde o výši mzdy žalobce, pak svědek tvrdil, že výše mzdy byla sjednána dle potřeb žalobce, přičemž to bylo 12 000 Kč hrubého měsíčně či 14 000 Kč hrubého měsíčně, přesně si to svědek nepamatuje. Žalovaná však platila žalobci mzdu v hotovosti každý večer, svědek uváděl částku 1 500 Kč až 2 000 Kč. Svědek tvrdil, že neví, proč účetní ve výpovědi neuvedla jako výpovědní důvod skutečnost, že žalobce nechodil poslední týdny před výpovědí do práce. Svědek dále tvrdil, že žalobce dostal za rok 2019 proplacenou nevyčerpanou dovolenou, přičemž i tuto náhradu měl dostávat měsíčně. Dále tvrdil, že kontrola úřadu práce u žalované nezjistila žádné nedostatky. Svědek byl v minulosti pravomocně odsouzen za trestnou činnost v souvislosti s drogami.

15. Výslechem svědkyně [jméno] [celé jméno svědka] [anonymizováno], zaměstnankyně žalované má soud za prokázané následující. Svědkyně pracuje u žalované asi 6 let na pozici servírka. Svědkyně neví přesně, na jaké pozici žalobce u žalované pracoval, dalo by se říct jako naháněč před restaurací, neboť svědkyně žalobce občas viděla přivést do restaurace lidi. Žalobce měl kvůli dceři sjednanou pracovní smlouvu. Svědkyně žalobce v roce 2019 vídala zhruba jednou týdně. Svědkyně žalobce viděla naposledy v roce 2019, ale neví, který měsíc, někdy v létě. Mzdu žalobce dostával dle domluvy každý večer. Svědkyně nevěděla, kdy žalobce skončil pracovní poměr u žalované, nebyla jí známa výše mzdy žalobce, ani jaká mzda byla žalobci skutečně vyplácena a zda tuto přebíral oproti podpisu či nikoli. Nevěděla, zda žalobce v roce 2019 čerpal dovolenou. Svědkyně rovněž nevěděla, zda žalobce žádal o přidělování práce či zda ho žalovaná z restaurace vyhazovala. Svědkyně je manželkou [příjmení] [celé jméno svědka] a dle svého tvrzení neví, zda její manžel je k žalované v nějakém vztahu (pracovním či jakožto akcionář) či nikoli.

16. Výslechem svědka [příjmení] [příjmení], zaměstnance žalované má soud za prokázané následující. Svědek pracuje u žalované cca od roku 2018 na pozici číšník a je bratrancem svědka [příjmení] [celé jméno svědka]. Svědek tvrdil, že neví, jakou pozici v rámci žalované zastává jeho bratranec [celé jméno svědka], je to šéf. Žalobce pracoval u žalované jako naháněč, tj. přiváděl do restaurace lidi. Svědek nevěděl, do kdy žalobce u žalované pracoval, ani jakým způsobem skončil pracovní poměr žalobce, svědek se dokonce domníval, že naposledy viděl žalobce u žalované v roce 2018, dále nevěděl, jakou mzdu měl žalobce sjednanou v pracovní smlouvě, nepamatoval si, zda byla žalobci vyplácena mzda v konkrétních měsících. Svědek pouze potvrdil, že mzda byla žalobci vyplácena v hotovosti, někdy mu ji předal i svědek. Svědek uvedl, že žalobce občas nebyl v práci, jezdil jako taxikář, svědek tvrdil, že žalobce pracoval, jak chtěl cca 3 až 4 hodiny denně.

17. Uvedené důkazy hodnotil soud jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přičemž má za to, že tyto plně prokazují shora zjištěný skutkový stav. V souladu s ust. § 120 odst. 3 o. s. ř. vzal soud za svá skutková zjištění i shodná tvrzení stran. Pokud jde o spornou otázku pravosti pracovní smlouvy, soud posoudil jako pravou a autentickou pracovní smlouvu předloženou žalobcem, tj. pracovní smlouvu obsahující sjednanou mzdu ve výši 12 000 Kč. V daném případě sice žalobce potvrdil, že i na pracovní smlouvě předložené žalovanou je jeho podpis, avšak podpisy na pracovní smlouvě jsou obsaženy pouze na třetí straně (listu) této smlouvy, tudíž první stranu (list) smlouvy, která obsahuje údaj o výši sjednané mzdy, bylo možné jednoduše vyměnit. Tak se tomu také dle názoru soudu stalo v případě„ originálu“ smlouvy předloženého žalovanou. K tomuto závěru vede soud jednoznačně fakt, že první strana (list) pracovní smlouvy předložené žalovanou má odlišné odsazení odstavců než je na zbývajících dvou stranách této pracovní smlouvy, přičemž na pracovní smlouvě předložené žalobcem je na všech třech stranách stejné odsazení odstavců, které je zároveň shodné s odsazením odstavců na druhé a třetí straně pracovní smlouvy předložené žalovanou. Navíc skutečnosti, že byla sjednána měsíční mzda ve výši 12 000 Kč, potvrzuje i výslech svědka [celé jméno svědka], který rovněž připustil výši mzdy v pracovní smlouvě v částce 12 000 Kč s tím, že přesně si nepamatuje. Pouhá skutečnost, že následně po skončení pracovního poměru uvedla žalovaná v pracovněprávních dokumentech (evidenčním listu, potvrzení o zdanitelných příjmech či mzdovém listu) částku 14 000 Kč, ničeho nemění na faktu, jaká částka byla skutečně sjednána v pracovní smlouvě a už vůbec neprokazuje fakt, jaká částka mzdy byla žalobci v měsících únor 2019 až září 2019 vyplácena. Důkazní břemeno ohledně skutečnosti, že žalovaná platila ve výše uvedeném období mzdu odpovídající hrubé mzdě ve výši 14 000 Kč, tížila žalovanou, proto jí soud poskytl u prvního ústního jednání v tomto směru poučení dle § 118a odst. 3 o. s. ř. Žalovaná po tomto poučení navrhla k prokázání svého tvrzení daňové přiznání žalobce, dále potvrzení o zdanitelných příjmech za rok 2019, tyto důkazní návrhy však, jak již soud uvedl výše, nejsou způsobilé prokázat tvrzení žalované, že žalobci byla v konkrétních měsících vyplácena hrubá mzda ve výši 14 000 Kč. Toto tvrzení žalované pak nebylo prokázáno ani výslechy svědků [celé jméno svědka], [příjmení] a [celé jméno svědka] [anonymizováno], když ani jeden z těchto svědků neznal přesnou výši mzdy vyplácenou žalobci v jednotlivých měsících v rozhodném období. Žalovaná tak v tomto směru neunesla důkazní břemeno.

18. Pokud jde o věrohodnost svědeckých výpovědí, pak výpověď svědka [příjmení] [celé jméno svědka] byla vnitřně rozporuplná a byla z ní zřejmá účelovost a snaha vypovídat ve prospěch žalované, přičemž část výpovědi tohoto svědka byla v rozporu s prokázanými skutečnostmi či samotnými tvrzeními žalované. Svědek je osobou s trestní minulostí, což soud rovněž zhodnotil při posuzování věrohodnosti výpovědi tohoto svědka. Něvěrohodnost výpovědi tohoto svědka vyplývá z průběhu výpovědi tohoto svědka, kdy tento nejprve uvedl, že žalobce přestal chodit do práce někdy v létě 2019, když v září 2019 již do práce nechodil a až teprve přiznal, že si nepamatuje, zda žalobce chodil v září a v říjnu 2019 do práce. Zároveň svědek nejprve uvedl, že žalobce ve výpovědní době nechodil do práce, tak on nemohl chtít, aby chodil, aby vzápětí připustil, že ještě před doručením výpovědi sdělil žalobci, aby nechodil do práce. Ostatně tuto skutečnost prokazují i SMS zprávy svědka z [datum], v nichž svědek sděluje, že žalobce už u nich nemá místo a ať„ vypadne“. Soud dále neuvěřil té části výpovědi svědka [celé jméno svědka], v níž svědek uváděl, že žalobce nechodil několik týdnů před výpovědí do práce, neboť pokud by tomu tak bylo, jistě by žalovaná ukončila pracovní poměr s žalobcem okamžitým zrušením či výpovědí s uvedením této skutečnosti. Žalovaná však ukončila pracovní poměr žalobce z důvodu neuspokojivých pracovních výsledků, což je něco zcela jiného. Obdobně je nevěrohodné tvrzení svědka, že žalobce si chodil do práce, jak chtěl. V rozporu se závěry přípisu Inspekce práce je rovněž tvrzení svědka, že Inspekce práce nezjistila u žalované žádné pochybení, neboť opak je pravdou, když Inspekce práce shledala ze strany žalované nedodržení několika zákonných povinností. Konečně tvrzení svědka o proplacení dovolené je v rozporu s tvrzením samotné žalované, když tato výslovně uvedla, že žalobci záměrně náhradu za nevyčerpanou dovolenou za kalendářní rok 2019 nevyplatila.

19. Pokud jde o výpověď svědkyně [celé jméno svědka] [anonymizováno], pak tato svědkyně fakticky o rozhodných skutečnostech pro danou věc nevěděla ničeho, neboť přesně nevěděla ani na jaké pozici žalobce u žalované pracoval, neznala výši mzdy žalobce, nevěděla, kdy a jakým způsobem došlo k ukončení pracovního poměru žalobce, nevěděla, zda žalobce viděla u žalované na podzim, či zda žalobce v roce 2019 čerpal dovolenou. Její výpověď však na soud působila nevěrohodně v části, v níž svědkyně jakožto zaměstnankyně žalované uváděla, že neví, zda žalovaná vedla evidenci docházky či tvrdila, že vlastně neví, zda má její manžel k žalované nějaký pracovní či jiný vztah. Rovněž tak pokud jde o výpověď svědka [příjmení] [příjmení], tento také o rozhodných skutečnostech (výši sjednané mzdy žalobce, výši vyplácené mzdy v jednotlivých měsících ani o způsobu a době skončení pracovního poměru žalobce) fakticky ničeho nevěděl, navíc se jednoznačně mylně domníval, že žalobce u žalované viděl naposledy v roce 2018, což je nesmyslné vzhledem ke skutečnosti, že žalobce se stal zaměstnancem žalované až v únoru 2019. Tvrzení svědka, že žalobce pracoval, jak chtěl, pak soud považuje za krajně nevěrohodné, rovněž tak tvrzení, že žalobce dostával za každý den částku 2 000 Kč, zejména pokud svědek tvrdil, že žalobce pracoval 3-4 hodiny denně.

20. Na základě zjištěného skutkového stavu soud věc právně posoudil následovně: Žalobci vznikl na základě pracovní smlouvy ze dne [datum] dnem [datum] dle § 36 zák. č. 262/2006 Sb., zákoníku práce (dále jen „zák. práce“) pracovní poměr. Dle § 38 odst. 1 písm. a) zák. práce je od vzniku pracovního poměru zaměstnavatel povinen přidělovat zaměstnanci práci podle pracovní smlouvy, platit mu za vykonanou práci mzdu nebo plat, vytvářet podmínky pro plnění jeho pracovních úkolů a dodržovat ostatní pracovní podmínky stanovené právními předpisy, smlouvou nebo stanovené vnitřním předpisem. Podle § 208 zák. práce nemohl-li zaměstnanec konat práci pro jiné překážky na straně zaměstnavatele, než jsou uvedeny v § 207, přísluší mu náhrada mzdy nebo platu ve výši průměrného výdělku; to neplatí, bylo-li uplatněno konto pracovní doby (§ 86 a 87).

21. Provedeným dokazováním má soud za prokázané, že žalovaná již před doručením výpovědi žalobci (od [datum]) neumožnila vykonávat práci, když již před doručením výpovědi a po celou dobu výpovědní doby odmítla přidělovat žalobci práci a sama prostřednictvím svědka [celé jméno svědka] sdělila žalobci, aby do zaměstnání nechodil. Z tohoto důvodu tak nastala na straně žalované překážka v práci dle § 208 zák. práce a žalobci tak přísluší za tuto dobu náhrada mzdy. Pokud jde o dobu od [datum] do [datum], kdy žalobce dle svého tvrzení pro žalovanou konal práci, pak s ohledem na skutečnost, že žalovaná v rozporu s povinností uloženou jí v § 96 odst. 1 písm. a) bodu 1 zák. práce nevedla evidenci pracovní doby a zároveň ze skutečnosti, že žalobci nebyla dána výpověď z důvodu, že by měl neomluvené absence v měsíci říjnu 2019, měl soud za prokázané i toto tvrzení žalobce. Za tuto dobu tak žalobci náleží poměrná část mzdy, přičemž účastníci si v pracovní mzdě sjednali měsíční mzdu ve výši 12 000 Kč. S ohledem na výše uvedené byla žalovaná povinna zaplatit žalobci za měsíce listopad a prosinec 2019 náhradu mzdy, přičemž při určení výše průměrného výdělku postupoval soud dle § 353 zák. práce a následující, kdy rozhodným kalendářním čtvrtletím pro určení průměrného výdělku je dle § 354 odst. 1 zák. práce třetí čtvrtletí roku 2019. Vzhledem k tomu, že v tomto čtvrtletí odpracoval žalobce plný fond pracovní doby, tj. celkem 528 hodin (184 +176+168) a žalovaná žalobci za toto období uhradila sjednanou mzdu v celkové výši 36 000 Kč hrubého (12 000 x 3), činil průměrný hodinový výdělek žalobce částku 68,18 Kč. Žalobci tak náleží náhrada mzdy odpovídající součinu fondu pracovní doby za daný měsíc a průměrného hodinového výdělku, tj. za měsíc listopad 2019 přísluší náhrada mzdy ve výši 11 454,24 Kč (68,18 x 168) a za měsíc prosinec 2019 přísluší náhrada mzdy ve výši 11 999,68 Kč (68,18 x 176). Za měsíc říjen 2019 pak žalobci náleží poměrná část mzdy (za dobu od [datum] do [datum], tj. za 80 hodin práce) odpovídající při sjednané měsíční mzdě 12 000 Kč částce ve výši 5 160 Kč a za dobu od 15. 10. do [datum], tj. 104 hodin náleží žalobci náhrada mzdy ve výši 7 090,72 Kč. Vzhledem k tomu, že žalobce za výše uvedené 3 měsíce požadoval zaplacení pouze částky 11 419 Kč měsíčně, soud nemohl překročit žalobní nárok a přiznal tak žalobci z titulu mzdy, resp. náhrady mzdy za období říjen až prosinec 2019 částku 34 257 Kč.

22. Dle § 357 odst. 1 zák. práce jestliže je průměrný výdělek zaměstnance nižší než minimální mzda (§ 111) nebo příslušná nejnižší úroveň zaručené mzdy (§ 112), na kterou by zaměstnanci vzniklo právo v kalendářním měsíci, v němž vznikla potřeba průměrný výdělek uplatnit, zvýší se průměrný výdělek na výši odpovídající této minimální mzdě nebo příslušné nejnižší úrovni zaručené mzdy; to platí také při uplatnění pravděpodobného výdělku (§ 355). Dle nařízení vlády č. 567/2006 Sb., v platném znění stanoví v § 3 odst. 1 nejnižší úroveň zaručené mzdy (pro 40hodinový týdenní pracovní úvazek) dle jednotlivých 8 skupin práce. Pro rok 2019 byla dle výše uvedeného nařízení ve znění nařízení vlády č. 273/2018 Sb., stanovena dle § 3 odst. 1 nařízení nejnižší úroveň zaručené mzdy (pro 40hodinový pracovní týden) v první skupině částkou 13 350 Kč. Žalobci tak z tohoto titulu vznikl nárok na doplatek do částky zaručené výše mzdy, a to ve výši 1 350 Kč měsíčně jakožto rozdíl mezi zaručenou mzdou a sjednanou mzdou (13 350 – 12 000) a to za celou dobu trvání pracovního poměru (11 měsíců), proto soud žalobě vyhověl i ohledně částky 14 850 Kč (11 x 1 350).

23. Pokud jde o nárok na náhradu mzdy za nevyčerpanou dovolenou, pak dle § 222 odst. 2 zák. práce zaměstnanci přísluší náhrada mzdy nebo platu za nevyčerpanou dovolenou pouze v případě skončení pracovního poměru. V daném případě měl žalobce nárok na 20 dní dovolené za kalendářní rok, tudíž vzhledem k tomu, že pracovní poměr žalobce u žalované trval 11 měsíců, měl tedy nárok na náhradu za [číslo] nevyčerpané dovolené, tj. na náhradu za 18 dnů dovolené. Dle § 222 odst. 3 zák. práce jestliže vznikne zaměstnanci právo na náhradu mzdy nebo platu za nevyčerpanou dovolenou nebo její část, tato náhrada přísluší ve výši průměrného výdělku. Vzhledem k tomu, že nárok na náhradu mzdy za nevyčerpanou dovolenou vzniká až skončením pracovního poměru, tj. v daném případě dnem [datum], je rozhodným kalendářním čtvrtletím pro průměrný výdělek ve smyslu § 354 odst. 1 zák. práce čtvrté čtvrtletí roku 2019. Jelikož žalobce v tomto období neodpracoval 21 dnů, je třeba ve smyslu § 355 odst. 1 zák. práce vyjít z pravděpodobného výdělku. S ohledem na § 357 odst. 1 zák. práce a skutečnost, že v roce 2019 činila minimální výše měsíční mzdy částku 13 350 Kč, určil soud pravděpodobný měsíční výdělek žalobce částkou 13 350 Kč, tj. průměrný hodinový výdělek při fondu pracovní doby 528 hodin činil částku 75,85 Kč ( (3 x 13 350): 528). Žalobci tak vznikl nárok na náhradu mzdy za nevyčerpanou dovolenou v rozsahu 18 dnů (celkem 144 hodin) ve výši 10 922,40 Kč. Jelikož žalobce požadoval z titulu náhrady mzdy za nevyčerpanou dovolenou pouze částku 10 000 Kč, nemohl soud překročit tento žalobní návrh a přiznal tak žalobci z tohoto titulu pouze částku 10 000 Kč. Námitka žalované, že žalobce způsobil žalobci provozní komplikace, ale i škodu, je zcela irelevantní, neboť i kdyby žalobce způsobil žalované škody, což však v řízení nebylo prokázáno, měl by i tak nárok na náhradu za nevyčerpanou dovolenou.

24. Výrokem I tak soud žalobci přiznal nárok na zaplacení částky 44 257 Kč, jež se skládá z nároku na mzdu, resp. náhradu mzdy za období od října 2019 do prosince 2019 ve výši 34 257 Kč, a dále z nároku na náhradu mzdy za nevyčerpanou dovolenou ve výši 10 000 Kč. Výrokem II pak soud přiznal žalobci nárok na zaplacení částky 14 850 Kč představující doplatek mzdy, resp. náhrady mzdy do výše zaručené minimální mzdy. Jelikož je žalovaná v prodlení s plněním peněžitého dluhu, přiznal soud žalobci v souladu s ust. § 1970 občanského zákoníku i úrok z prodlení ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., s výjimkou nároku na náhradu mzdy za nevyčerpanou dovolenou, ohledně něhož žalobce úrok z prodlení nepožadoval. První den prodlení s úhradou mzdy či náhrady mzdy je třeba určit v souladu s § 141 odst. 1 zák. práce. Dle § 141 odst. 1 zák. práce mzda nebo plat jsou splatné po vykonání práce, a to nejpozději v kalendářním měsíci následujícím po měsíci, ve kterém vzniklo zaměstnanci právo na mzdu nebo plat nebo některou jejich složku. V daném případě žalobce požadoval úrok z prodlení jednotně ode dne [datum]. Soud tak žalobci přiznal úrok z prodlení ode dne [datum] do zaplacení ohledně náhrady mzdy a doplatku do zaručené minimální mzdy za měsíce říjen a listopad 2019. Náhrada mzdy za měsíc prosinec 2019 ve výši 11 419 Kč a doplatek do minimální výše mzdy za měsíc prosinec 2019 byl však splatný až dne [datum], tudíž ohledně částky 12 769 Kč (11 419 + 1 350) se žalovaná ocitla v prodlení až dne [datum], a proto soud z této částky přiznal úrok z prodlení až ode dne [datum] do zaplacení. Výrokem III pak soud pro nedůvodnost zamítl žalobní požadavek na úrok z prodlení z částky 12 769 Kč za dobu od [datum] do [datum].

25. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud v souladu s ust. § 142 odst. 3 o. s. ř., neboť žalobce byl v řízení neúspěšný jen v nepatrné části a má tedy právo na plnou náhradu nákladů řízení. Náklady žalobce tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 982 Kč, odměna advokáta dle § 7 bod 5 vyhl. č. 177/1996 Sb., v platném znění (dále jen „advokátní tarif“) za 2 úkony právní služby (příprava a převzetí, žaloba) z tarifní hodnoty 49 107 Kč ve výši 3 100 Kč/úkon, dále odměna dle § 7 bod 5 ve spojení s § 11 odst. 2 písm. h) advokátního tarifu za výzvu k plnění ve výši 1 550 Kč a dále odměna za 4 úkony právní služby po rozšíření žaloby (účast na ústním jednání dne [datum] v trvání přesahující 2 hodiny od 9:10 hod. do 11:15 hod., písemné vyjádření ze dne [datum], účast na ústním jednání dne [datum]) z tarifní hodnoty 59 107 Kč, paušální náhrada hotových výdajů advokáta za 7 úkonů právní služby po 300 Kč (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu), tj. náklady řízení celkem 24 832 Kč. Náhradu nákladů je pak žalovaná povinna žalobci zaplatit do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.) k rukám advokáta žalobce. Soud za účelně vynaložený úkon právní služby nepovažoval podání žalobce ze dne [datum], jímž do spisu doplnil fakticky jen listinný důkaz.

26. Vzhledem k tomu, že žalobce po podání žaloby rozšířil žalobu o částku 10 000 Kč, rozhodl soud výrokem V tohoto rozsudku dle § 7 odst. 2 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, v platném znění, o uložení povinnosti žalobce doplatit soudní poplatek, přičemž s ohledem na přiznané částečné osvobození činí tento doplatek částku 200 Kč.

27. Vzhledem k tomu, že žalobci, jenž byl v řízení úspěšný, bylo přiznáno částečné osvobození od soudních poplatků, je žalovaná v souladu s ust. § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, v platném znění, povinna zaplatit odpovídající část soudního poplatku.