21 C 55/2017

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Andrey Grycové a přísedících Evy Adamové a Zdeňky Vranovské ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o náhradu platu v důsledku neplatného rozvázání pracovního poměru dohodou

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu platu ve výši 750 337,28 Kč a kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 108 207,97 Kč, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni na náhradě platu částku 16,72 Kč a kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 9 814,03 Kč, se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 124 282,90 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou ze dne datum ve znění doplnění žaloby ze dne datum domáhala proti žalované zaplacení náhrady platu dle § 69 odst. 1 zákoníku práce za období od datum do datum v celkové výši 947 027 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení do datum ve výši 118 022 Kč s následujícím odůvodněním. Žalobkyně je zaměstnanec žalované na základě pracovní smlouvy ze dne datum, dne datum byla v budově stát. instituce obec sepsána dohoda o rozvázání pracovního poměru, kterou žalobkyně považuje za neplatnou a tuto skutečnost ve vztahu k žalované namítla tehdejší právní zástupkyně žalobkyně příjmení příjmení dopisem ze dne datum a trvala na dalším zaměstnávání žalobkyně. Žalobkyně byla od datum do datum v pracovní neschopnosti. Řízení o neplatnost dohody o skončení pracovního poměru bylo vedeno u zdejšího soudu pod sp. zn. spisová značka, toto řízení však ke dni podání žaloby nebylo skončeno. Při svém výpočtu náhrady platu vycházela žalobkyně z průměrného hodinového výdělku ve výši 141,68 Kč, když vyšla z podkladů žalované.

2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila (již po skončení řízení o neplatnosti dohody o skončení pracovního poměru) tak, že s ohledem na pravomocný rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 31.10.2019, č.j. číslo jednací žalobou uplatněný nárok co do jeho základu nezpochybňuje. Pokud jde o výši žalobního nároku, pak tuto považuje za zcela v rozporu s dobrými mravy, kdy bude na žalobkyni, aby v rámci ústního jednání prokázala, že skutečně po dobu takřka šesti let neměla možnost mít jakýkoliv příjem ze zaměstnání a jaké okolnosti jí v tom zabránily. Podáním doručeným soudu dne datum žalovaná doplnila, že nezpochybňuje povinnost žalované k náhradě platu žalobkyně za dobu 6 měsíců ode dne oznámení o trvání na dalším zaměstnávání. Pokud se však jedná o povinnost k náhradě platu za další období, žalovaná navrhla, aby soud tuto dle § 69 odst. 2 zákoníku práce přiměřeně snížil. Důvodnost požadavku na přiznání náhrady platu za dobu přesahující 6 měsíců není absolutně nijak doložena. Ať již důvody, které znemožnily vysokoškolsky vzdělané žalobkyni v produktivním věku po dlouhých šest let zajistit si jakýkoliv příjem, byly jakékoliv, je povinna je uvést a důkazně doložit. Dle žalované by měl soud přihlédnout k tomu, co bylo důvodem k ukončení pracovního poměru žalobkyně v té době trestně stíhané, kdy snahou žalované bylo udržení důvěry a respektu veřejnosti k činnosti anonymizována tři slova. Situace, v níž se žalovaná ocitla v důsledku obvinění svých zaměstnankyň, jednoznačně poškozovala její dobré jméno. Nemravnost nároku je dána tím, že žalovaná neměla možnost svou trestně stíhanou zaměstnankyni zařadit zpět na útvar, kde se dle orgánů činných v trestním řízení měla dopustit trestné činnosti, z níž byla obviněna. Podáním doručeným soudu dne datum žalovaná sdělila, že uhradila žalobkyni náhradu platu„ za dobu 6 měsíců po ukončení její pracovní neschopnosti, tzn. ode dne datum do dne datum“ Dne datum tak byla na účet žalobkyně poukázána částka čisté mzdy ve výši 103 014 Kč vypočtená z hrubé mzdy 150 612 Kč. Dále v tomto podání navrhla moderaci náhrady platu za další období o 77,5%, tj. přiznat žalobkyni pouze náhradu platu maximálně ve výši 22,5%. Žalobkyně byla v době od datum do datum vedena jako uchazeč o zaměstnání a od datum pracovala jako OSVČ s tím, že spolupracovala se svým manželem jméno příjmení.

3. Podáním ze dne datum vzala žalobkyně žalobu co do částky 103 014 Kč jakožto náhradu platu za období od datum do datum zpět. Podáním ze dne datum vzala žalobkyně žalobu zpět ohledně náhrady platu co do částky 60 561 Kč za období od datum do datum, když žalobkyně upřesnila, že původně za toto období požadovala částku 810 915 Kč, po provedené korekci již nadále požaduje částku 750 354 Kč s příslušenstvím. U ústního jednání dne datum žalobkyně vzala žalobu zpět ohledně zbývajícího žalobního požadavku náhrady platu za období od datum do datum Celkem tak žalobkyně s ohledem na všechna částečná zpětvzetí vzala žalobu zpět co do částky 196 673 Kč. Soud usnesením ze dne datum výrokem I. řízení co do povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku 196 673 Kč zastavil. Předmětem řízení tak nadále zůstal žalobní požadavek na náhradu platu za období od datum do datum a kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 118 022 Kč.

4. Mezi účastníky řízení byl nesporný základ nároku žalobkyně. Naopak v řízení byla sporná výše tohoto nároku a zda jsou dány podmínky pro moderaci, případně v jaké výši.

5. Provedeným dokazováním má soud za prokázaný následující skutkový stav. Pracovní smlouvou ze dne datum má soud za prokázané, že žalobkyně a žalovaná podepsaly smlouvu, na základě níž byla žalobkyně přijata do pracovního poměru s dnem nástupu do práce od datum na pozici zaměstnanec pro správu daní, s místem výkonu práce anonymizováno v obec a pracovní poměr byl sjednán na dobu určitou. Dohodou o změně pracovní smlouvy ze dne datum má soud za prokázané, že žalobkyně a žalovaná se dohodly na změně pracovního poměru, když tento byl nadále sjednán na dobu neurčitou. Dohodou o rozvázání pracovního poměru má soud za prokázané, že žalobkyně a žalovaná podepsaly, že pracovní poměr žalobkyně bude rozvázán dohodou dnem datum. Rozsudkem NS ČR ze dne 31.10.2019, č.j. číslo jednací má soud za prokázané, že tímto rozsudkem Nejvyšší soud změnil rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 20.6.2018, č.j. číslo jednací a Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 22.9.2017, č.j. číslo jednací tak, že určil, že rozvázání pracovního poměru dohodou uzavřenou mezi žalobkyní a žalovanou dne datum je neplatné. V odůvodnění rozsudku dospěl dovolací soud k závěru, že při uzavírání dohody o rozvázání pracovního poměru dne datum nebyla vůle žalobkyně utvářena svobodně, a proto je tento úkon absolutně neplatný dle § 19 písm. a) zákoníku práce. Dle dovolacího soudu nelze přehlédnout, že okolnosti, za nichž žalobkyně podepsala dohodu o rozvázání pracovního poměru, ve svém souhrnu nepochybně byly způsobilé vyvolat u žalobkyně psychický stav přesahující rámec běžného stresu spojeného s obvyklým průběhem jednání zaměstnavatele se zaměstnancem o návrhu na rozvázání pracovního poměru dohodou. Podle názoru dovolacího soudu nátlaková situace, která byla vůči žalobkyni vytvořena po více než třicetihodinovém omezení osobní svobody a pobytu na odboru hospodářské kriminality (samotné nenadálé zadržení, prohlídka její kanceláře, domovní prohlídka, nutnost odevzdání osobních věcí a spodního prádla, více než pětihodinový výslech, následný patnáctihodinový pobyt v cele předběžného zadržení a následující předvedení policejním orgánem k jednání se zástupci zaměstnavatele za přítomnosti policistky), vyvolala obdobný stav jako u bezprávné výhrůžky, neboť projev vůle žalobkyně, který jí způsobil újmu v podobě ztráty zaměstnání a který by„ za normálních okolností jako neprospěšný neučinila“, nebyl projevem (výsledkem) jejího přání, ale její důvodné obavy (strachu). Není totiž důvod pochybovat o tom, že žalobkyně – jak tvrdí v průběhu celého řízení – v rozhodném okamžiku, kdy jí byla předložena dohoda o rozvázání pracovního poměru, jako osoba bez právnického vzdělání„ nevnímala, že režim jejího zadržení již byl formálně ukončen“, neboť jednání se zaměstnavatelem„ probíhalo časově a místně bezprostředně po jednání s policistkou o zahájení trestního stíhání žalobkyně v budově policie (na stejném patře) při nepřerušeném doprovodu a dohledu policistky“, a že tento stav u ní mohl navodit pocit (dojem), že uzavření (podepsání) dohody o rozvázání pracovního poměru podmiňuje její možnost opustit policejní budovu a vrátit se domů.

6. Podáním advokátky anonymizováno jméno příjmení, tehdejší právní zástupkyně žalobkyně ze dne datum má soud za prokázané, že tato v zastoupení žalobkyně namítla neplatnost dohody o rozvázání pracovního poměru s tím, že tento úkon nebyl učiněn svobodně, vážně, určitě, postup zaměstnavatele odporuje dobrým mravům s tím, že žalobkyně nadále trvá na tom, aby ji zaměstnavatel nadále zaměstnával. Toto podání zaslala anonymizováno jméno příjmení jako přílohu emailu ze dne datum, jenž odeslala žalované s tím, že zároveň uvedla, že podání v příloze zasílá i poštou, tuto skutečnost má soud za prokázané emailem ze dne datum. Podáním žalované ze dne datum zaslaném žalobkyni má soud za prokázané, že žalovaná na výše uvedené podání žalobkyně ze dne datum reagovala tak, že dle žalované okolnosti, za nichž žalobkyně dohodu o rozvázání pracovního poměru podepsala, nemohly vyvolat omezení svobody rozhodování s tím, že žalovaná nadále považuje dohodu o rozvázání pracovního poměru za platnou.

7. Rozhodnutím o dočasné pracovní neschopnosti má soud za prokázané, že žalobkyně byla v pracovní neschopnosti do datum. Platovým výměrem ze dne datum má soud za prokázané, že žalobkyně byla zařazena do 10. platové třídy a do 8. platového stupně s tím, že s účinností od datum přísluší žalobkyni platový tarif ve výši 19 990 Kč, osobní příplatek ve výši 2 600 Kč a zvláštní příplatek ve výši 2 000 Kč, tj. celkem byl žalobkyni stanoven měsíční plat 24 590 Kč. Tento plat bude žalobkyni vyplácen po provedení zákonných srážek 12. den následujícího kalendářního měsíce. Výplatním lístkem za měsíc duben 2013 má soud za prokázané, že žalobkyně odpracovala 176 hodin a byla jí přiznán plat ve výši 24 590 Kč. Výplatním lístkem za měsíc květen 2013 má soud za prokázané, že žalobkyně odpracovala 184 hodin a byl jí přiznán plat ve výši 24 590 Kč. Výplatním lístkem za měsíc červen 2013 má soud za prokázané, že žalobkyně odpracovala 152 hodin a byl jí přiznán plat ve výši 23 361 Kč (18 991 +2 470 +1 900).

8. Přípisem Úřadu práce ČR – krajská pobočka ve obec ze dne datum má soud za prokázané, že žalobkyně byla v evidenci úřadu práce vedena v době od datum do datum. Důvod vyřazení je uveden„ nástup do zaměstnání – spolupracující osoba“, jako zaměstnavatel, ke kterému uchazeč nastoupil, je uveden jméno příjmení, obec, ulice a číslo. Podpora v nezaměstnanosti byla žalobkyni poskytována v době od datum do datum, dále v době od datum do datum absolvovala žalobkyně rekvalifikaci. Žalobkyni byly vyplaceny tyto částky: za měsíc únor 2014 částka 4 102 Kč, za měsíc březen až červen 2014 částka 9 572 Kč/měsíčn, za měsíc červenec částka 4 940 Kč, za měsíc září 2014 částka 851 Kč, za měsíc říjen 2014 částka 12 762 Kč a za měsíc listopad částka 11 911 Kč. Úřad práce vydal žalobkyni dne datum doporučenku k zaměstnavateli jméno příjmení s výsledkem, že žalobkyně nebyla přijata s důvodem nepřijetí„ nevyhověla zaměstnavateli“. Přípisem Všeobecné zdravotní pojišťovny ČR ze dne datum má soud dále za prokázané, že žalobkyně byla od datum do datum vedena jako OSVČ. Přípisem žalobkyně ze dne datum adresovaným Úřadu práce ČR – krajská pobočka ve obec má soud za prokázané, že žalobkyně oznámila úřadu práce, že rozsudkem NS ČR sp. zn. spisová značka bylo určeno rozvázání pracovního poměru žalobkyně se žalovanou za neplatné a požádala o změnu rozhodnutí týkající se podpory v nezaměstnanosti a podpory při rekvalifikaci, jež pobírala v roce 2014, na základě výše uvedených změn. Potvrzením o provedení platby má soud za prokázané, že žalovaná uhradila žalobkyni doplatek platu ve výši 103 014 Kč, když tato částka byla z účtu žalované odepsána dne datum.

9. Opisy vybraných údajů z daňového přiznání DPPO za rok 2015, 2016 a 2017 žalobkyně má soud za prokázané, že žalobkyně vykázala dílčí základ daně v roce 2015 ve výši 153 990 Kč (příjmy ve výši 1 222 417 Kč, výdaje ve výši 1 068 427 Kč), v roce 2016 ve výši 53 998 Kč (příjmy ve výši ve výši 281 919 Kč, výdaje ve výši 227 921 Kč), v roce 2017 ve výši 25 965 Kč (příjmy ve výši 289 119 Kč, výdaje ve výši 263 154 Kč). Předžalobní výzvou včetně doručenky má soud za prokázané, že žalobkyně přípisem ze dne datum vyzvala žalovanou k náhradě platu za období od datum do datum dle § 69 odst. 1 zákoníku práce ve lhůtě do datum. Předžalobní výzva byla žalované doručena dne datum.

10. Uvedené důkazy hodnotil soud jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přičemž má za to, že tyto plně prokazují shora zjištěný skutkový stav. Soud dále v souladu s ust. § 120 odst. 3 o.s.ř. vzal za svá skutková zjištění též nesporná tvrzení účastníků řízení. Soud dále pro nadbytečnost zejména s ohledem na níže uvedený právní názor týkající se skutečnosti, že žalovaná ve vztahu ke svému návrhu na moderaci platu žalobkyně neunesla břemeno tvrzení, zamítl pro nadbytečnost návrh na výslech žalobkyně, výslech manžela žalobkyně i důkazní návrh daňovým přiznáním jméno příjmení.

11. Na základě zjištěného skutkového stavu soud věc právně posoudil následovně: Dle § 71 zákoníku práce při neplatné dohodě o rozvázání pracovního poměru se postupuje při posuzování práva zaměstnance na náhradu ušlé mzdy nebo platu obdobně jako při neplatné výpovědi dané zaměstnanci zaměstnavatelem (§ 69). Zaměstnavatel právo na náhradu škody pro neplatnost dohody uplatňovat nemůže. Podle § 69 odst. 1 zákoníku práce dal-li zaměstnavatel zaměstnanci neplatnou výpověď nebo zrušil-li s ním zaměstnavatel neplatně pracovní poměr okamžitě nebo ve zkušební době, a oznámil-li zaměstnanec zaměstnavateli bez zbytečného odkladu, že trvá na tom, aby ho dále zaměstnával, jeho pracovní poměr trvá i nadále zaměstnavatel je povinen poskytnout mu náhradu mzdy nebo platu. Náhrada podle věty první přísluší zaměstnanci ve výši průměrného výdělku ode dne, kdy oznámil zaměstnavateli, že trvá na dalším zaměstnávání, až do doby, kdy mu zaměstnavatel umožní pokračovat v práci nebo kdy dojde k platnému skončení pracovního poměru. Podle § 69 odst. 2 zákoníku práce přesahuje-li celková doba, za kterou by měla zaměstnanci příslušet náhrady mzdy nebo platu, 6 měsíců, může soud na návrh zaměstnavatele jeho povinnost k náhradě mzdy nebo platu za další dobu přiměřeně snížit; soud při svém rozhodování přihlédne zejména k tomu, zda byl zaměstnanec mezitím jinde zaměstnán, jakou práci tam konal a jakého výdělku dosáhl nebo z jakého důvodu se do práce nezapojil. V daném případě žalobkyně podáním ze dne datum, jež bylo žalované doručeno, oznámila žalované, že dohodu o skončení pracovního poměru považuje za neplatnou, trvá na dalším zaměstnávání a přidělování práce a následně byla pravomocným rozsudkem soudu dohoda o skončení pracovního poměru ze dne datum určena za neplatnou. Žalobkyni tak v souladu s ust. § 71 zákoníku práce v spojení s ust. § 69 odst. 1 zákoníku práce vznikl nárok na náhradu platu a to s ohledem na pracovní neschopnost žalobkyně (od datum do datum) ode dne datum. V daném případě žalovaná žalobkyni v průběhu tohoto soudního řízení uhradila náhradu platu za prvních 6 měsíců, tudíž předmětem tohoto řízení byla nadále náhrada platu za období od datum do datum.

12. Pokud jde o právní otázku výše průměrného výdělku, k tomu soud uvádí následující. Dle § 351 zákoníku práce má-li být v základních pracovněprávních vztazích uvedených v § 3 použit průměrný výdělek, musí se postupovat při jeho zjištění jen podle této hlavy. Dle § 352 zákoníku práce průměrným výdělkem zaměstnance se rozumí průměrný hrubý výdělek, nestanoví-li pracovněprávní předpisy jinak. Dle § 353 odst. 1 zákoníku práce průměrný výdělek zjistí zaměstnavatel z hrubé mzdy nebo platu zúčtované zaměstnanci k výplatě v rozhodném období a z odpracované doby v rozhodném období. Dle odst. 2 se za odpracovanou dobu považuje doba, za kterou zaměstnanci přísluší mzda nebo plat. Dle § 354 odst. 1 zákoníku práce není-li v tomto zákoně dále stanoveno jinak, je rozhodným obdobím předchozí kalendářní čtvrtletí. Dle § 354 odst. 2 se průměrný výdělek zjistí k prvnímu dni kalendářního měsíce následujícího po rozhodném období. V daném případě účastníci uzavřeli neplatnou dohodu o skončení pracovního poměru v září 2013 a na základě této dohody měl pracovní poměr žalobkyně skončit dnem datum. Předchozím kalendářním čtvrtletí je tak ve smyslu § 354 odst. 1 zákoníku práce 2. čtvrtletí 2013. Pokud jde o výpočet, pak ve 3. čtvrtletí žalobkyně celkem odpracovala 512 hodin (176+184+152) a hrubý plat činil celkem 72 541 Kč (24 590 + 24 590 + 23 361), tj. průměrný hodinový výdělek činil 141,68 Kč (72 541: 512).

13. Pokud jde o spornou otázku případné moderace náhrady platu, k tomu soud uvádí následující. Při rozhodování o tom, zda soud přiměřeně sníží náhradu platu žalobkyni k návrhu žalované za dobu přesahující 6 měsíců, soud v souladu s ust. § 69 odst. 2 zákoníku práce vyšel z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 4124/2004, v němž Nejvyšší soud dospěl k následujícím právním názorům:„ Pro posouzení, zda v případě zaměstnance jsou splněny podmínky pro snížení nebo nepřiznání náhrady mzdy (od 1.1.2012 lze dle § 69 odst. 2 zák. práce pouze snížit pozn. soudu) není významné, zda zaměstnanec vyvíjel aktivitu k tomu, aby si zajistil jiné zaměstnání, ani zda byl evidován u úřadu práce jako uchazeč o zaměstnání, neboť k případnému snížení mzdy zaměstnanci, který se po neplatném rozvázání pracovního poměru ze strany zaměstnavatele nezapojil do práce u jiného zaměstnavatele, by soud mohl přistoupit – jak vyplývá z výše uvedeného – jen tehdy, bylo-li by možné po zhodnocení všech okolností případu dovodit, že zaměstnanec měl konkrétní (skutečnou) možnost zapojit se do práce u jiného zaměstnavatele za podmínek v zásadě rovnocenných nebo dokonce výhodnějších, než by měl při výkonu práce podle pracovní smlouvy, kdyby zaměstnavatel plnil svou povinnost přidělovat mu tuto práci, ale že této možnosti bez vážných důvodů nevyužil; se samotným nedostatkem aktivity zaměstnance při hledání jiné práce ani s tím, že se neobrátil na úřad práce se žádostí o zprostředkování zaměstnání, zákon možnost snížení náhrady mzdy nespojuje.“ V daném případě bylo prokázáno, že žalobkyně byla v období od datum do datum evidována jako uchazeč o zaměstnání, přičemž v období od datum do datum absolvovala rekvalifikaci a od datum do konce rozhodného období pracovala žalobkyně jako OSVČ jakožto spolupracující osoba se svým manželem (v místě svého bydliště), avšak výše příjmu, kterou žalobkyně dosahovala jako uchazeč o zaměstnání či jako OSVČ, byla výrazně nižší než plat, který by žalobkyně obdržela za práci dle pracovní smlouvy, pokud by žalovaná jakožto zaměstnavatel v rozhodném období plnila svou povinnost přidělovat žalobkyni práci, tudíž práci žalobkyně jakožto OSVČ nelze považovat za práci rovnocennou výkonu práce u žalované.

14. S ohledem na skutečnost, že žalovaná navrhla moderaci náhrady platu žalobkyně z důvodu, že žalobkyně bezdůvodně odmítla výhodnější pracovní nabídky, poskytl soud při ústním jednání žalované poučení dle § 118a odst. 1, 3 o.s.ř., aby doplnila skutková tvrzení, z nichž bude zřejmé, že žalobkyně měla v rozhodném období konkrétní možnost zapojit se do práce u jiného zaměstnavatele za podmínek v zásadě rovnocenných nebo výhodnějších, než by žalobkyně měla při výkonu práce u žalované, kdyby žalovaná plnila svou povinnost přidělovat žalobkyni práci a že žalobkyně této možnosti bezdůvodně nevyužila a k prokázání doplněných tvrzení označila důkazy. Žalovaná po tomto poučení sice doplnila tvrzení v tom směru, že žalobkyně mohla nastoupit u zaměstnavatele právnická osoba se sídlem v obec s výší platu 20 000 - 30 000 Kč na dobu neurčitou od datum na pozici asistentka obchodního ředitele či u zaměstnavatele právnická osoba od datum na dobu neurčitou od datum se mzdou 27 000 Kč na pozici vedoucí účetního oddělení, avšak zároveň (k dotazu soudu) uvedla, že neví, zda úřad práce žalobkyni výše uvedené nabídky předložil, ani neví, zda výše uvedené nabídky byly žalobkyni vůbec známy, ale dovozuje, že žalobkyni být známy měly v momentě, kdy hledala práci. Žalovaná uvedla, že„ dovozuje“, že žalobkyně výše uvedené pozice/nabídky, jakožto i ostatní nabídky volných pracovních míst bezdůvodně odmítla tím, že na tyto nabídky nereagovala. S ohledem na výše uvedené tak žalovaná přes poučení soudem dle § 118a odst. 1, 3 o.s.ř. ve shora uvedeném směru nedoplnila skutková tvrzení, z nichž by fakticky vyplývalo, že žalobkyně bezdůvodně odmítla či bezdůvodně nevyužila možnost zapojit se do práce u jiného zaměstnavatele za stejně výhodných či výhodnějších podmínek, neboť rozhodně nelze tvrdit, že někdo bezdůvodně odmítne či nevyužije pracovní nabídku, o jejíž existenci vůbec neví, tudíž žalovaná neunesla břemeno tvrzení v tomto směru, a proto nemohla unést ani břemeno důkazní. Následně navíc sama žalovaná potvrdila, že úřadem práce výše uvedené nabídky žalobkyni učiněny nebyly. Pokud tedy ani úřad práce, na nějž se žalobkyně obrátila s žádostí o zprostředkování zaměstnání, výše uvedené pracovní nabídky žalobkyni nenabídl a žalobkyně o těchto nabídkách nevěděla, logicky nemohla tyto odmítnout či nevyužít. Soud pouze připomíná, že jak uvedl Nejvyšší soud ve shora citovaném rozhodnutí, tak se samotným nedostatkem aktivity zaměstnance při hledání jiné práce zákon možnost snížení náhrady mzdy nespojuje, tudíž ani tvrzení žalované, že žalobkyně nevyvinula téměř žádné úsilí, aby se (v rozhodném období) uplatnila na trhu práce či že měla znát výše uvedené nabídky, pokud hledala práci, jsou nepřípadná. Nad to soud ani s výše uvedeným tvrzením nesouhlasí, neboť v řízení bylo prokázáno a fakticky nesporné, že se žalobkyně po ukončení pracovní neschopnosti hned zaregistrovala jako uchazeč o zaměstnání u úřadu práce a zároveň za účelem širšího uplatnění na trhu práce absolvovala rekvalifikační kurz a následně se na trhu práce uplatnila jako osoba samostatně výdělečně činná, byť dosahovala nižších příjmů než v zaměstnání u žalované. Konečně lze i souhlasit se žalobkyní, že pouhé předložení volných pracovních míst ze strany žalované v tomto řízení neznamená, že by žalobkyně byla v rozhodné době na dané pracovní místo skutečně přijata zejména s ohledem k tehdejší situaci žalované, která byla v rozhodné době trestně stíhána a i dle samotné žalované byla tato skutečnost medializována.

15. Lze tak shrnout, že v daném případě nebyly splněny podmínky pro moderaci náhrady platu dle § 69 odst. 2 zákoníku práce, když práce, jíž žalobkyně vykonávala jako OSVČ, nebyla co do výdělku rovnocenná práci u žalované a žalovaná neunesla břemeno tvrzení ohledně toho, že žalobkyně skutečně bezdůvodně odmítla či bezdůvodně nevyužila možnost zapojit se do práce u jiného zaměstnavatele za srovnatelných či výhodnějších podmínek. Žalovaná je tak povinna poskytnout žalobkyni náhradu platu za rozhodné období ve výši uvedené v níže uvedené tabulce odpovídající součinu průměrného hodinového výdělku ve výši 141,68 Kč a fondu pracovní doby v celkové výši 750 337,28 Kč. měsíc; průměrný hodinový výdělek; fond pracovní doby; výše náhrady platu Srpen 2014; 141,68; 80; 11 334,4 Září 2014; 141,68; 176; 24 935,68 Říjen 2014; 141,68; 176; 24 935,68 Listopad 2014; 141,68; 152; 21 535,36 Prosinec 2014; 141,68; 160; 22 668,8 Leden 2015; 141,68; 168; 23 802,24 Únor 2015; 141,68; 160; 22 668,8 Březen 2015; 141,68; 176; 24 935,68 Duben 2015; 141,68; 168; 23 802,24 Květen 2015; 141,68; 152; 21 535,36 Červen 2015; 141,68; 176; 24 935,68 Červenec 2015; 141,68; 176; 24 935,68 Srpen 2015; 141,68; 168; 23 802,24 Září 2015; 141,68; 168; 23 802,24 Říjen 2015; 141,68; 176; 24 935,68 Listopad 2015; 141,68; 168; 23 802,24 Prosinec 2015; 141,68; 184; 26 069,12 Leden 2016; 141,68; 168; 23 802,24 Únor 2016; 141,68; 168; 23 802,24 Březen 2016; 141,68; 184; 26 069,12 Duben 2016; 141,68; 168; 23 802,24 Květen 2016; 141,68; 176; 24 935,68 Červen 2016; 141,68; 176; 24 935,68 Červenec 2016; 141,68; 168; 23 802,24 Srpen 2016; 141,68; 184; 26 069,12 Září 2016; 141,68; 168; 23 802,24 Říjen 2016; 141,68; 160; 22 668,8 Listopad 2016; 141,68; 168; 23 802,24 Prosinec 2016; 141,68; 168; 23 802,24 Leden 2017; 141,68; 176; 24 935,68 Únor 2017; 141,68; 160; 22 668,8 Březen 2017; 141,68; 184; 26 069,12 16. Pokud žalovaná navrhla započtení částky 12 295 Kč na náhradu platu požadovanou v tomto řízení s odůvodněním, že tuto částku žalovaná pochybením účtárny uhradila žalobkyni na náhradu platu za období od datum do konce února 2014, ačkoli toto období nebylo předmětem žaloby, pak tento návrh není důvodný. K započtení totiž může dojít pouze za situace, že proti sobě„ stojí“ vzájemně způsobilé pohledávky, což však není daný případ, neboť pohledávka žalované (z titulu bezdůvodného obohacení) ve výši 12 295 Kč neexistuje. V daném případě totiž měla žalobkyně vůči žalované pohledávku na náhradu platu dle § 69 odst. 2 zákoníku práce i za období od datum do datum bez ohledu na skutečnost, že tuto pohledávku žalobkyně neučinila předmětem tohoto řízení. Pokud tedy žalovaná dobrovolně uspokojila i tuto pohledávku, což výslovně potvrdila i ve svém podání doručeném soudu dne datum, v němž informovala, že„ došlo z iniciativy žalované k náhradě platu žalobkyni za dobu 6 měsíců po ukončení její pracovní neschopnosti, tzn. ode dne datum do dne datum“, došlo tímto k zániku pohledávky žalobkyně na náhradu platu za dobu od datum do datum splněním ze strany žalované, a nikoli k bezdůvodnému obohacení na straně žalobkyně. Na této skutečnosti nemůže ničeho změnit ani fakt, že tuto dílčí pohledávku žalobkyně neučinila předmětem tohoto řízení.

17. Rovněž soud neshledal za důvodnou námitku žalované, že by nárok žalobkyně byl v rozporu s dobrými mravy, a to zejména s ohledem na okolnost, že to byla žalovaná, kdo fakticky neplatnost dohody o skončení pracovního poměru z pohledu soudu zavinil, neboť žalovaná měla jistě možnost zahájit jednání o ukončení pracovního poměru žalobkyně následující pracovní den či dny po propuštění žalobkyně z policejního zadržení. Soudu se jeví jako značně nestandardní, že žalovaná jakožto zaměstnavatel jednala se zadrženou žalobkyní o dané pracovní otázce za situace a okolností popsaných v rozsudku Nejvyššího soudu ČR (zejména přímo na policejní stanici a za přítomnosti policistky bezprostředně po zadržení), jímž byla neplatnost dohody o skončení pracovního poměru určena, kdy svým způsobem žalovaná těžila z enormně stresové situace a nepříznivé psychického rozpoložení žalobkyně, čehož si musela být vědoma. Argumentace žalované, že žalobkyni by při vzniku služebního poměru vznikl nárok pouze na část platu v souladu se zákonnými pravidly dle § 48 zákona o státní službě, je irelevantní, neboť žalobkyni v rozhodném období služební poměr nevznikl, neboť žalobkyně o přijetí do služebního poměru na rozdíl od bývalých spoluobžalovaných kolegyň nepožádala, jak ostatně tvrdí sama žalovaná. Navíc s ohledem na skutečnost, že důvodem skončení pracovního poměru žalobkyně bylo jednání, pro něž byla žalobkyně obviněna dne datum, a tohoto obvinění byla žalobkyně následně pravomocně zproštěna, což je soudu známo z úřední činnosti (ze spisu vedeného u zdejšího soudu pod sp. zn. spisová značka), nepovažuje soud nárok žalobkyně na náhradu platu za rozhodné období za rozporný s dobrými mravy.

18. S ohledem na výše uvedené tak soud přiznal žalobkyni výrokem I. tohoto rozsudku náhradu platu v celkové výši 750 337,27 Kč a ve zbývající části ve výši 16,72 Kč výrokem II. tohoto rozsudku pro nedůvodnost žalobní nárok zamítl. Jelikož je žalovaná v prodlení s peněžitým plněním, přiznal soud žalobkyni dle § 1970 občanského zákoník i nárok na kapitalizovaný úrok z prodlení za dobu od splatnosti náhrad platů do dne datum s tím, že dle § 141 odst. 1 zák. práce nastává splatnost nejpozději v kalendářním měsíci následujícím po měsíci, ve kterém vzniklo zaměstnanci právo na mzdu, plat nebo náhrady mzdy nebo platu (viz rozhodnutí NS ČR sp. zn. spisová značka). Jinak řečeno nárok na náhradu platu za měsíc srpen 2014 byl splatný datum a žalovaná se tak ocitla v prodlení od datum. Žalovaná je tak povinna zaplatit žalobkyni kapitalizovaný úrok z prodlení, jenž se skládá z následujících částek: ve výši 5 805,98 Kč za prodlení s náhradou platu za měsíc březen 2014, ve výši 5 643,25 Kč za prodlení s náhradou platu za měsíc duben 2014, ve výši 5 224,53 Kč za prodlení s náhradou platu za měsíc květen 2014, ve výši 5 323,02 Kč za prodlení s náhradou platu za měsíc červen 2014, ve výši 5 160,29 Kč za prodlení s náhradou platu za měsíc červenec 2014, ve výši 5 479,25 Kč za prodlení s náhradou platu za měsíc srpen 2014, ve výši 5 070,55 Kč za prodlení s náhradou platu za měsíc září 2014, ve výši 4 905,56 Kč za prodlení s náhradou platu za měsíc říjen 2014, ve výši 4 089,38 Kč za prodlení s náhradou platu za měsíc listopad 2014, ve výši 4 149,63 Kč za prodlení s náhradou platu za měsíc prosinec 2014, ve výši 4 210,12 Kč za prodlení s náhradou platu za měsíc leden 2015, ve výši 3 854,65 Kč za prodlení s náhradou platu za měsíc únor 2015, ve výši 4 075,13 Kč za prodlení s náhradou platu za měsíc březen 2015, ve výši 3 727,16 Kč za prodlení s náhradou platu za měsíc duben 2015, ve výši 3 229,71 Kč za prodlení s náhradou platu za měsíc květen 2015, ve výši 3 569,18 Kč za prodlení s náhradou platu za měsíc červen 2015, ve výši 3 398,69 Kč za prodlení s náhradou platu za měsíc červenec 2015, ve výši 3 086,72 Kč za prodlení s náhradou platu za měsíc srpen 2015, ve výši 2 923,99 Kč za prodlení s náhradou platu za měsíc září 2015, ve výši 2 766,50 Kč za prodlení s náhradou platu za měsíc říjen 2015, ve výši 2 479,78 Kč za prodlení s náhradou platu za měsíc listopad 2015, ve výši 2 441,03 Kč za prodlení s náhradou platu za měsíc prosinec 2015, ve výši 2 179,80 Kč za prodlení s náhradou platu za měsíc leden 2016, ve výši 2 126,06 Kč za prodlení s náhradou platu za měsíc únor 2016, ve výši 2 062,31 Kč za prodlení s náhradou platu za měsíc březen 2016, ve výši 1 805,84 Kč za prodlení s náhradou platu za měsíc duben 2016, ve výši 1 726,84 Kč za prodlení s náhradou platu za měsíc květen 2016, ve výši 1 556,36 Kč za prodlení s náhradou platu za měsíc červen 2016, ve výši 1 196,89 Kč za prodlení s náhradou platu za měsíc červenec 2016, ve výši 1 276,38 Kč za prodlení s náhradou platu za měsíc srpen 2016, ve výši 1 002,66 Kč za prodlení s náhradou platu za měsíc září 2016, ve výši 804,92 Kč za prodlení s náhradou platu za měsíc říjen 2016, ve výši 682,43 Kč za prodlení s náhradou platu za měsíc listopad 2016, ve výši 519,70 Kč za prodlení s náhradou platu za měsíc prosinec 2016, ve výši 390,46 Kč za prodlení s náhradou platu za měsíc leden 2017, ve výši 199,98 Kč za prodlení s náhradou platu za měsíc únor 2017, ve výši 63,24 Kč za prodlení s náhradou platu za měsíc březen 2017. Soud tak žalobkyni přiznal kapitalizovaný úrok z prodlení v souhrnné výši 108 207,97 Kč a pro nedůvodnost zamítl kapitalizovaný úrok ve zbývající výši, tj. ve výši 9 814,03 Kč.

19. O nákladech řízení rozhodl soud v souladu s ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s ust. § 146 odst. 2 o.s.ř., když předmětem řízení byla původně částka 1 065 049 Kč (náhrada platu ve výši 947 027 Kč a kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 118 022 Kč) a žalobkyně byla úspěšná co do částky 996 858,25 Kč, když za úspěch je třeba považovat i částku 138 317 Kč, pro níž vzala žalobkyně žalobu zpět pro úhradu ze strany žalované, tj. žalobkyně byla úspěšná v rozsahu 93%, tudíž má tedy právo náhradu nákladů řízení v rozsahu 86% Náklady žalobkyně tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 39 487 Kč, odměna advokáta dle § 7 bod 6 vyhl. č. 177/1996 Sb., v platném znění (dále jen „advokátní tarif“) z tarifní hodnoty ve výši 947 027 Kč za 7 úkonů právní služby (příprava a převzetí, předžalobní výzva, žaloba, písemné vyjádření ve věci samé ze dne datum, písemné vyjádření ve věci samé ze dne datum, účast u ústního jednání dne datum v trvání přesahujícím 2 hodiny (od 9 hod. do 12.30 hod.) ve výši 12 100 Kč/úkon, z paušální náhrady hotových výdajů advokáta za 7 úkonů právní služby po 300 Kč (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu), 21% DPH ve výši 18 228 Kč, tj. náklady řízení celkem 144 515 Kč. Žalobkyně tak má nárok na náhradu v rozsahu 124 282,90 Kč. Náhradu nákladů je pak žalovaná povinna žalobkyni zaplatit do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 160 odst. 1 o.s.ř.) k rukám advokáta žalobkyně. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu obec, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 1. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.