21 C 81/2020

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Andrey Grycové a přísedících Mgr. Dagmar Junkové a PhDr. Jaroslava Matouška ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení částka s přísl.,

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 10% ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši [částka] k rukám právního zástupce žalobkyně do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaná je povinna zaplatit České republice na účet zdejšího soudu soudní poplatek ve výši [částka] do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou proti žalované domáhala zaplacení částky [částka] s úrokem z prodlení s následujícím odůvodněním. Žalobkyně pracovala pro žalovanou na základě pracovní smlouvy z [datum] jako servírka s hrubou mzdou [částka] měsíčně. S účinností k [datum] byl sjednaný druh práce změněn na zástupce manažera restaurace [příjmení] [anonymizováno]. Dalším dodatkem k pracovní smlouvě byl snížen pracovní úvazek žalobkyně na 20 hodin týdně a k tomu byla snížena i její mzda na [částka] měsíčně, tento dodatek však žalobkyně nemá k dispozici. Žalovaná dne [datum] v souvislosti s protipandemickými opatřeními sdělila žalobkyni, že jí i dalším zaměstnancům zrušila zpětně pracovní poměr k [datum]. Následně žalovaná navrhla uzavření dohody o skončení pracovního poměru k [datum], což žalobkyně odmítla. Žalobkyně byla od [datum] - [datum] v pracovní neschopnosti a dne [datum] pracovní poměr s žalovanou ukončila okamžitým zrušením pracovního poměru z důvodu nevyplacení mzdy za měsíc březen 2020. Žalobkyně v březnu 2020 odpracovala celkem 88,5 hodin, když z plánovaných 22 směn odpracovala 15 směn. Žalobkyni tak náleží poměrná část sjednané měsíční mzdy ve výši [částka], dále za dalších 28,5 hod. práce přesčas jí náleží odměna [částka], když z výplatnice žalované za měsíc březen 2020 vyplývá průměrný hodinový výdělek žalobkyně ve výši [částka]. Dále náleží žalobkyni náhrada mzdy za 28 hodin dočasné pracovní neschopnosti ve výši [částka]. Konečně žalobkyně požaduje i doplatek do zaručené mzdy ve výši [částka] dle nařízení vlády č. 567/2006 Sb., když práce žalobkyně spadá do 3 skupiny prací ve smyslu shora uvedeného nařízení.

2. Žalovaná s žalobou nesouhlasila a navrhla zamítnutí žaloby s následujícím odůvodněním. Žalovaná uvedla, že pracovní poměr žalobkyně byl ukončen žalovanou k [datum] pro hrubé porušení pracovní kázně spočívající v dlouhodobé neomluvené absenci. Okamžité zrušení pracovního poměru ze strany žalobkyně je neplatné, protože uváděný důvod nevyplacení mzdy za březen 2020 je nepravdivý. Žalovaná potvrdila sepsání dodatku k pracovní smlouvě týkající se snížení úvazku žalobkyně, odmítla, že by žalovaná tento neměla k dispozici. Odměna za březen 2020 byla žalobkyni vyplacena běžným způsobem předem jako záloha s tím, že žalobkyně má naopak vůči žalované dluh za soukromou útratu, kterou však žalovaná nevymáhá.

3. Mezi účastníky řízení bylo nesporné, že pracovní poměr žalobkyně k žalované v březnu 2020 trval a že dne [datum] byl uzavřen dodatek k pracovní smlouvě, jímž byl pracovní úvazek žalobkyně snížen na 20 hodin týdně a snížena její mzda na částku [částka].

4. Provedeným dokazováním má soud za prokázaný následující skutkový stav. Pracovní smlouvou má soud za prokázané, že žalobkyně jakožto zaměstnanec a žalovaná jakožto zaměstnavatel tuto podepsaly dne [datum] s tím, že dnem nástupu do práce byl den [datum] a žalobkyně bude vykonávat práci číšníka, organizačního pracovníka, zajištění provozu [příjmení] [anonymizováno], zejména propagačních večerů a dalších akcí, administrativní, grafické a marketingové práce. Pracovní poměr byl sjednán na dobu neurčitou s hrubou mzdou ve výši [částka] měsíčně při 40hodinovém týdenním pracovním úvazku. Dodatkem k pracovní smlouvě ze dne [datum] má soud za prokázané, že pracovní smlouva se tímto dodatkem mění tak, že zaměstnanec bude pro zaměstnavatele pracovat na pozici zástupce manažera restaurace. Přípisem právního zástupce žalobkyně ze dne [datum] má soud za prokázané, že tento mimo jiné v zastoupení žalobkyně zaslal žalované v příloze tohoto přípisu okamžité zrušení pracovního poměru. Okamžitým zrušením pracovního poměru ze dne [datum] včetně doručenky má soud za prokázané, že žalobkyně zrušila pracovní poměr okamžitým zrušením pracovního poměru dle § 56 odst. 1 písm. b) zákoníku práce z důvodu, že žalovaná neuhradila žalobkyni dlužnou mzdu za měsíc březen, toto okamžité zrušení pracovního poměru bylo žalované doručeno do datové schránky dne [datum].

5. Výpisem z online databáze veřejného zdravotního pojištění z března 2020 má soud za prokázané, že na tomto výpisu je uvedeno, že žalovaná jakožto zaměstnavatel měla hradit za žalobkyni pojistné jen do [datum]. Emailovou korespondencí mezi žalobkyní a [anonymizováno 5 slov]“) ze dne [datum] má soud za prokázané následující. Žalobkyně oznámila [anonymizováno], že ji žalovaná jakožto zaměstnavatel k datu 7. 3. odhlásila ze zdravotního pojištění, bez toho aniž by byl pracovní poměr ukončen a tento pracovní poměr trvá. Žalobkyně je od [datum] v pracovní neschopnosti. Žalobkyně požádala, zda by jí mohly být poskytnuty dokumenty, které zaměstnavatel při odhlášení pojištění předložil a jak postupovat dále. [anonymizováno] (prostřednictvím pracovnice informačního centra) odpověděla žalobkyni, že zaměstnavatel odhlašuje zaměstnance na základě příslušného tiskopisu, který slouží pro přihlášení a odhlášení zaměstnanců. Dále žalobkyni požádala o ověření údajů (číslo pojištěnce, místo narození, adresu) k ověření evidence a zaslání dokladu o pracovní neschopnosti. Žalobkyně na tento email odpověděla tak, že sdělila požadované údaje týkající se její adresy, místa narození, rodného čísla a dále uvedla číslo e-neschopenky. Pracovnice [anonymizováno] žalobkyni potvrdila obdržení požadovaných údajů s tím, že její email byl předán na příslušné oddělení k vyřízení.

6. Excelovou tabulkou zachycující docházku zaměstnanců má soud za prokázané, že žalobkyně v období od [anonymizováno] do [datum] včetně odpracovala 91 hodin. Výplatnicí za měsíc březen 2020 (zveřejněnou žalovanou) má soud za prokázané, že žalovaná ve výplatnici uvádí průměrný hodinový výdělek pro tento měsíc ve výši [částka], dále že žalobkyni bylo předepsáno 22 směn, z čehož žalobkyně měla odpracovat 10 směn, 5 směn byly překážky na straně zaměstnavatele se 100% náhradou a 7 směn (v rozsahu 28 hodin) žalobkyně neodpracovala z důvodu pracovní neschopnosti. Článkem [anonymizována tři slova] reportáži na [anonymizována dvě slova] publikovaným na [webová adresa] [anonymizováno] má soud za prokázané, že žalovaná popřela, že by zpětně ukončila pracovní poměr svých zaměstnanců mimo jiné žalobkyně s tím, že sociální a zdravotní pojištění za tyto zaměstnance uhradila, přičemž zároveň zveřejnila i jejich výplatnici za měsíc březen 2020, z níž tato skutečnost vyplývá. Ve vztahu k žalobkyni žalovaná potvrdila, že tato je od 23. 3. v pracovní neschopnosti. Potvrzením o zaměstnání má soud za prokázané, že žalobkyně byla v pracovní neschopnosti od [datum] do [datum]. Předžalobní výzvou ze dne [datum] má soud za prokázané, že právní zástupce žalobkyně oznámil žalované převzetí právního zastoupení zaměstnanců žalované mimo jiné i žalobkyně. Právní zástupce žalobkyně vyzval žalovanou, aby klientům písemně potvrdila, že jejich pracovní vztah trvá a k předložení všech tiskopisů, které byly poslány [anonymizováno], dále předání originálů výplatních pásek, které byly protiprávně zveřejněny na internetu, a doložení, že pojistné za měsíc březen 2020 bylo řádně uhrazeno. Předžalobní výzvou ze dne [datum] včetně doručenky má soud za prokázané, že právní zástupce žalobkyně vyzval žalovanou obratem k úhradě mzdy žalobkyni za měsíc březen 2020. Tato výzva byla žalované doručena dne [datum]. Přípisem žalované ze dne [datum] má soud za prokázané, že žalovaná právnímu zástupci žalobkyně sdělila, že nepředložil plné moci, proto žalovaná neví, zda uváděné zaměstnance skutečně zastupuje, a proto jen obecně uvedla, že je možné, že nějaký (bývalý) zaměstnance je nekontaktní, mzda mu byla vyplácena hotově a dosud si ji nepřebral, nicméně dosud žalovanou nikdo nekontaktoval„ nesporným“ způsobem, tudíž žalované není zřejmé, komu, a za jaké období částku dluží.

7. Uvedené důkazy hodnotil soud jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přičemž má za to, že tyto plně prokazují shora zjištěný skutkový stav. V souladu s ust. § 120 odst. 3 o. s. ř. vzal soud za svá skutková zjištění i shodná tvrzení stran. Za nesporné soud považoval i tvrzení žalobkyně, že byl mezi účastníky řízení uzavřen dodatek k pracovní smlouvě, jímž byl snížen pracovní úvazek žalobkyně na 20 hodin týdně včetně poměrného snížení mzdy, když žalovaná uzavření tohoto dodatku výslovně potvrdila a rozporovala pouze skutečnost, že by žalobkyně neměla podepsanou verzi tohoto dodatku. Pokud jde o počet žalobkyní odpracovaných hodin v měsíci březnu 2020, pak dle § 96 odst. 1 zákoníku práce, je zaměstnavatel povinen vést u jednotlivých zaměstnanců evidenci odpracovaných směn. Vzhledem k tomu, že žalovaná jakožto zaměstnavatel nepředložila evidenci docházky žalobkyně za měsíc březen 2020, ač bylo její povinností tuto vést, učinil soud skutková zjištění v tomto směru z žalobkyní předložené excelovské tabulky zachycující evidenci docházky. Ostatně žalovaná ve svém vyjádření k žalobě žalobkyní tvrzený počet odpracovaných hodin v měsíci březnu 2020 nijak nesporovala. Pokud žalovaná tvrdila, že žalobkyni dlužnou mzdu za měsíc březen 2020 uhradila předem jako zálohu, pak toto své vágní tvrzení nijak nekonkretizovala ani nedoložila. Soud žalovanou přípisem ze dne [datum] v souladu s ust. § 101 odst. 1 písm. a), b) o. s. ř. vyzval, aby uvedla přesnou výši mzdy, kterou za měsíc březen 2020 žalobkyni uhradila včetně specifikace výše náhrady mzdy uhrazené žalobkyni z titulu nemocenské a k prokázání, aby označila důkazy s tím, aby uvedla adresy a data narození navržených svědků. Žalovaná na tento přípis nereagovala, adresu či datum narození navržených svědků (dalších zaměstnanců žalované) neuvedla. Jelikož se žalovaná nedostavila k nařízenému ústnímu jednání, nemohl soud v tomto směru poskytnout žalované poučení dle § 118a odst. 3 o. s. ř., tudíž žalovaná neunesla důkazní břemeno ohledně svého tvrzení, že mzdu za březen 2020 žalobkyni uhradila. Pouze na okraj soud uvádí, že z potvrzení o zaměstnání předloženého žalovanou nečinil skutková zjištění ohledně doby skončení pracovního poměru žalobkyně, neboť samotný údaj (datum skončení pracovního poměru žalobkyně) uvedený v tomto potvrzení o zaměstnání není způsobilý k prokázání toho, zda a kdy skutečně došlo ke skončení pracovního poměru žalobkyně. Žalovaná nedoložila soudu žádné právní jednání (okamžité zrušení, výpověď či dohodu), na jehož základě by pracovní poměr mohl skončit. Naopak žalobkyně doložila okamžité zrušení pracovního poměru učiněné žalobkyní, jež bylo žalované řádně doručeno. Nepodala-li žalovaná žalobu na neplatnost tohoto okamžitého zrušení pracovního poměru učiněného žalobkyní v zákonné lhůtě, pracovní poměr žalobkyně skončil okamžikem doručení tohoto okamžitého zrušení žalované. Pro nadbytečnost soud dále zamítl ostatní důkazní návrhy.

8. Na základě zjištěného skutkového stavu soud věc právně posoudil následovně: Žalobkyni vznikl na základě pracovní smlouvy ze dne [datum] dnem [datum] dle § 36 zák. č. 262/2006 Sb., zákoníku práce (dále jen „zákoník práce“) pracovní poměr. Dle § 38 odst. 1 písm. a) zákoníku práce je od vzniku pracovního poměru zaměstnavatel povinen přidělovat zaměstnanci práci podle pracovní smlouvy, platit mu za vykonanou práci mzdu nebo plat, vytvářet podmínky pro plnění jeho pracovních úkolů a dodržovat ostatní pracovní podmínky stanovené právními předpisy, smlouvou nebo stanovené vnitřním předpisem. S ohledem na shora uvedené byla žalovaná jakožto zaměstnavatel povinna zaplatit žalobkyni jakožto zaměstnankyni mzdu za měsíc březen, tj. odměnu za žalobkyní vykonanou práci. Žalovaná tuto svou povinnost nesporovala, ale tvrdila, že mzdu za měsíc březen 2020 žalobkyni uhradila. Toto tvrzení žalované však žalovaná v řízení neprokázala, a tudíž v tomto směru žalovaná neunesla důkazní břemeno. Pokud jde o výši dlužné částky, pak žalobkyně měla při polovičním úvazku (20 hodin týdně) sjednánu mzdu ve výši [částka]. Žalobkyně v březnu z 22 plánovaných směn měla odpracovat (včetně 100% hrazených překážek v práci na straně zaměstnavatele) 15 směn, tudíž žalobkyni náleží poměrná část sjednané mzda ve výši [částka] ( ([anonymizována tři slova]) x [anonymizováno]). Vzhledem k tomu, že žalobkyně v měsíci březnu 2020, resp. od [anonymizováno] do [datum] odpracovala celkem 91 hodin, přičemž touto žalobou se žalobkyně domáhá odměny za celkem 88,5 hodin práce, resp. odměny za 28,5 hod. práce nad rámec fondu pracovní doby, vznikl žalobkyni dále nárok na odměnu ve výši [částka] ([anonymizována tři slova]). K tomuto soud pouze dodává, že pro výpočet odměny za práci přesčas soud vyšel z průměrné hodinové mzdy za předchozí kalendářní čtvrtletí (IV. čtvrtletí roku 2019) uváděné žalovanou na výplatnici, a to s ohledem na absenci výplatnic za období říjen až prosinec 2019. Podle § 192 odst. 1 zákoníku práce, zaměstnanci, který byl uznán dočasně práce neschopným nebo kterému byla nařízena karanténa, přísluší v době prvních 14 kalendářních dnů trvání dočasné pracovní neschopnosti nebo karantény náhrada mzdy nebo platu ve dnech podle věty druhé a ve výši podle odstavce 2, pokud ke dni vzniku dočasné pracovní neschopnosti nebo karantény zaměstnanec splňuje podmínky nároku na nemocenské podle předpisů o nemocenském pojištění. Žalobkyni tak dle § 192 odst. 1 zákoníku práce vznikl po dobu její pracovní neschopnosti v měsíci březnu, tj. za dobu od [datum] do [datum] nárok na náhradu mzdy. Vzhledem k tomu, že žalobkyně požadovala náhradu mzdy za 28 hodin pracovní neschopnosti, přiznal jí soud náhradu mzdy ve výši [částka] ([anonymizována tři slova]). Dále je třeba zohlednit, že nařízení vlády č. 567/2006 Sb., v platném znění stanoví v § 3 odst. 1 nejnižší úroveň zaručené mzdy (pro 40hodinový týdenní pracovní úvazek) dle jednotlivých 8 skupin práce. Práci žalobkyně lze dle přílohy k nařízení vlády č. 567/2006 Sb., jednoznačně zahrnout minimálně do 3 skupiny v oblasti„ Obchodní provoz a pohostinství“. Pro rok 2020 byla dle výše uvedeného nařízení ve znění nařízení vlády č. 347/2019 Sb., stanovena dle § 3 odst. 1 nařízení nejnižší úroveň zaručené mzdy (pro 40hodinový pracovní týden) ve třetí skupině částkou 17 800 Kč, tj. pro poloviční úvazek ve výši 8 900 Kč a minimální hodinový výdělek 106,40 Kč. Žalobkyni tak z tohoto titulu vznikl nárok na doplatek do částky zaručené výše mzdy, a to jak v případě mzdy za práci za sjednaný fond pracovní doby, tak i ohledně práce přesčas a náhrady mzdy z titulu nemocenské. V daném případě však žalobkyně požadovala pouze částku [částka] jakožto rozdíl mezi sjednanou mzdou a zaručenou mzdou ([anonymizována tři slova] [anonymizováno] [anonymizováno]), proto soud žalobě vyhověl i ohledně této částky. S ohledem na výše uvedené, je tak žaloba žalobkyně zcela důvodná, a soud proto uložil povinnost žalované zaplatit žalobkyni celkem částku [částka] ([anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova] [anonymizováno]). Jelikož je žalovaná v prodlení s plněním peněžitého dluhu, přiznal soud žalobkyni v souladu s ust. § 1970 občanského zákoníku i úrok z prodlení ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., s tím, že prvním dnem prodlení je s ohledem na splatnost mzdy dle § 141 odst. 1 zákoníku práce den [datum].

9. O nákladech řízení rozhodl soud v souladu s ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalobkyně byla v řízení zcela úspěšná a má tedy právo náhradu nákladů řízení. Náklady žalobkyně tvoří odměna advokáta dle § 7 bod 5 vyhl. č. 177/1996 Sb., v platném znění (dále jen „advokátní tarif“) za 3 úkony právní služby (příprava a převzetí, žaloba, účast u ústního jednání dne [datum]) ve výši [anonymizována dvě slova] Kč/úkon a dále odměna dle § 7 bod 5 ve spojení s § 11 odst. 2 písm. h) advokátního tarifu za výzvu k plnění ve výši [částka], paušální náhrada hotových výdajů advokáta za [anonymizováno] úkony právní služby po [částka] (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu) a 21% DPH ve výši [částka], tj. náklady řízení celkem [částka]. Náhradu nákladů je pak žalovaná povinna žalobkyni zaplatit do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.) k rukám advokáta žalobkyně. Soud za účelně vynaložený náklad nepovažoval žalobkyní požadovaný„ půlúkon“ právní služby spočívající ve výzvě ze dne [datum], neboť touto výzvou nebyla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné mzdy, tudíž ve vztahu k předmětu řízení nelze tuto výzvu považovat za účelně vynaložený náklad.

10. Výrok III. je odůvodněn ust. § 2 odst. 3 zák. č. 549/1991 Sb., v platném znění, neboť žalobkyně, která byla pro řízení osvobozena od soudních poplatků, byla zcela úspěšná a má proti žalované právo na náhradu nákladů řízení. Výše soudního poplatku z žaloby činí dle položky 1 písm. a) Sazebníku soudních poplatků částku [částka].