21 C 82/2019

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl samosoudkyní Mgr. Andreou Grycovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení částka s příslušenstvím

I. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku [částka] s úrokem ve výši 3,5 % ročně od [datum] do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši [částka] do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Návrh žalované na odejmutí osvobození od soudních poplatků žalobkyni a odejmutí ustanoveného právního zástupce žalobkyni, se zamítá.

1. Žalobkyně se žalobou ve znění doplnění domáhala po žalované zaplacení částky ve výši [částka] s příslušenstvím s následujícím odůvodněním. Žalovaná pro žalobkyni vykonávala právní služby při podání dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích pobočky v Táboře ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], kterému předcházelo řízení v prvním stupni u Okresního soudu v Pelhřimově, sp. zn. [spisová značka], přičemž dovolání žalovaná podala dne [datum]. Předmětné dovolání však bylo usnesením Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací] odmítnuto, neboť neobsahovalo zákonem požadovanou specifikaci toho, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání dle ustanovení § 241 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“). Podané dovolání nevymezovalo žádným způsobem, v řešení jaké právní otázky se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, ani zda v rozhodovací praxi dovolacího soudu ještě nebyla předmětná otázka vyřešena, případně, že byla tato otázka rozhodnuta rozdílně, anebo má být dovolacím soudem tato právní otázka posouzena rozdílně. Žalobkyně žalovanou na tento nedostatek upozornila, na popud žalované si obstarala u jiného advokáta dodatek k dovolání obsahující absentující pasáže v podaném dovolání, které žalované zaslala dne [datum]. Žalovaná toto doplnění odeslala až dne [datum], avšak doplnění dovolání bylo odesláno až po uplynutí dvouměsíční lhůty k podání dovolání, která uplynula dne [datum]. K doplnění dovolání proto dovolací soud nemohl přihlédnout, neboť platí, že marným uplynutím prekluzivní lhůty pro podání dovolání se i odstranitelné vady dovolání stávají neodstranitelnými. Žalovaná při podání dovolání tak nepostupovala s náležitou péčí, která se od advokáta vyžaduje, čímž způsobila žalobkyni škodu, neboť nemohlo být rozhodnuto o jejím dovolání. Rovněž nesprávným postupem žalované žalobkyně přišla o možnost podat případné další procesní prostředky. Škoda na straně žalobkyně představuje hodnotu sporu, který byl v důsledku nesprávného postupu žalované ukončen, tj. částku ve výši [částka] s úrokem ve výši 3,5% od [datum] do zaplacení.

2. Žalovaná žalobní nárok neuznala a navrhla zamítnutí žaloby s následujícím odůvodněním. Žalobkyni především nevznikla žádná škoda a ani vzniknout nemohla, když žalobkyně o částku [částka] s úrokem 3,5% od [datum] zažalovala postupně 3 subjekty, a to nejprve [právnická osoba] [anonymizováno] z titulu kupní smlouvy, když neuspěla, pak zažalovala advokáta [anonymizováno] [příjmení] z titulu náhrady škody způsobené pochybením advokáta při výkonu advokacie, který žalobkyni zastupoval ve sporu se [právnická osoba] [anonymizováno] a souběžně o stejnou částku i Českou republiku z titulu náhrady škody způsobené nesprávným úředním postupem. Protože žalovaná ani v jednom sporu neuspěla, zažalovala žalovanou. V řízení proti [právnická osoba] [anonymizováno] dospěly všechny instance soudů včetně soudu dovolacího k závěru, že žalobkyně nemá nárok na uplatněnou částku a rozhodnutí je již pravomocné. V řízení proti [anonymizováno] [příjmení], když dle žalobkyně měl advokát u dovolacího soudu postupovat jinak, soud I. i II. instance žalobu rovněž zamítly, když konstatovaly, že žalobkyni žádná škoda nevznikla. V návaznosti na obě řízení tak nemohla vzniknout škoda, jíž žalobkyně tvrdí v tomto řízení. Žalovaná ani neporušila žádnou povinnost, vždy žalobkyni řádně informovala a žalovanou varovala, že podání dovolání je vysoce rizikové a s největší pravděpodobností hrozí jeho odmítnutí nebo zamítnutí, protože nejsou použitelné dovolací důvody, když odvolací soud v ničem nepochybil. Konkrétně žalovaná emailem ze dne [datum] informovala žalobkyni, že nedoporučuje podání dovolání, neboť z odůvodnění rozsudku odvolacího soudu zjistila, že odvolací soud došel ke zjištění, že i v případě, kdy by [anonymizováno] [příjmení] namítl vše tak, jak dle žalobkyně měl namítat, stejně by žalobkyně nebyla úspěšná a že škoda v důsledku jednání nemohla vzniknout. Žalovaná vyvinula maximální úsilí zpracovat dovolání a dne [datum] žalobkyni text tohoto dovolání poslala, přičemž zdůraznila, že dovolání chce s ohledem na končící lhůtu podat již [údaj o čase] [rok]. Žalobkyně poslala téhož dne žalované rozsáhlé komentáře a poznámky k textu dovolání, přičemž žalovaná žalobkyni ještě téhož dne informovala o tom, v čem provedla opravu v textu a zároveň doporučila dovolání vůbec nepodávat pro vysoké riziko odmítnutí nebo zamítnutí. Dne [datum] mezi stranami proběhl telefonický rozhovor, při kterém žalobkyně vyjádřila s textem dovolání nespokojenost, nicméně tuto nijak nespecifikovala, proto jí žalovaná navrhla, aby si nechala text dovolání posoudit jiným advokátem a v případě, že tento advokát doporučí nějaké doplnění, že se na to žalovaná podívá. Teprve dne [datum] se žalovaná dozvěděla, že dne [datum] jí žalobkyně zaslala email s návrhem, jak upravit či doplnit dovolání. Tento email žalobkyně žalované poslala bez jakéhokoli upozornění např. telefonického. Dle žalované neexistuje ani příčinná souvislost s ohledem na skutečnost, že žaloba proti [anonymizováno] [příjmení] nemohla být úspěšná, ani kdyby tento učinil vše, co mu žalobkyně vytýkala. Dále žalovaná namítla, že k odmítnutí jí sepsaného dovolání došlo neoprávněně a za takový postup nemůže nést následky, přičemž žalobkyně mohla podat proti tomuto rozhodnutí ústavní stížnost.

3. Provedeným dokazováním má soud za prokázaný následující skutkový stav. K průběhu řízení ve věci žalobkyně proti [anonymizováno] [jméno] [příjmení]: Rozsudkem Okresního soudu v Pelhřimově ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací] má soud za prokázané, že okresní soud zamítl žalobu žalobkyně proti žalovanému [příjmení] [jméno] [příjmení] o zaplacení částky [částka] s úrokem z prodlení ve výši 3,5% od [datum] do zaplacení s odůvodněním, že žalovaný jakožto advokát profesionálně nepochybil, dovolání bylo řádně uplatněno, nedošlo k jeho odmítnutí a nedošlo ani k pochybení žalovaného v tom, že by dovolání nesplňovalo zákonné náležitosti. Z výše uvedeného rozsudku soud dále zjistil následující. Žalobkyně v žalobě požadovala zaplacení stejné částky, jaké se domáhala po [právnická osoba] [anonymizováno]. plynoucí z kupní smlouvy uzavřené mezi těmito subjekty dne [datum] v řízení vedeném Krajským soudem v Českých Budějovicích pod sp. zn. [spisová značka], v níž žalobkyni zastupoval žalovaný, přičemž příčinu neúspěchu zejména v řízení o dovolání spatřovala v nesprávném postupu žalovaného advokáta. Nesprávný postup žalovaného žalobkyně spatřovala v tom, že žalovaný měl v dovolacím řízení uplatnit argumentaci uváděnou v odůvodnění rozsudku Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], ve kterém je poukazováno, z jakých důvodů se nedá použít judikatura NS ČR, na kterou odkazuje odvolací a později také dovolací soud ve svých odůvodněných. Dále žalobkyně v průběhu řízení poukázala na to, že dovoláním zůstala nedotčena existence závazného právního názoru NS ČR v tom, že uskutečněná platba [právnická osoba], [anonymizováno]. ve prospěch společnosti [právnická osoba] ze dne [datum] byla shledána jako absolutně neplatný právní úkon a bylo tak nadbytečné se zabývat neplatností smlouvy o postoupení pohledávky, a pokud by byla v dovolání akcentována námitka neplatnosti výše uvedené platby, musel by být závěr dovolacího soudu jiný. Dle žalobkyně [právnická osoba], [anonymizováno]. také porušila arrestatorium. Žalobkyně považovala za zásadní absenci argumentace žalovaného v podaném dovolání, která byla použita Nejvyšším soudem ČR v odůvodnění jeho rozsudku ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací] v řízení žalobce [jméno] [příjmení] proti [právnická osoba], s.r.o. Žalovaný [příjmení] [příjmení] se k žalobě vyjádřil tak, že navrhoval naopak zamítnutí žaloby s tím, že při zastupování žalobkyně neporušil svoje povinnosti vyplývající ze zákona o advokacii s tím, že není pravda, že by neuplatnil argumentaci uvedenou ve věci Okresního soudu v Jindřichově Hradci sp. zn. [spisová značka]. Dle žalovaného se totiž odvolací soud (v řízení žalobkyně proti [právnická osoba], s.r.o.) ztotožnil se soudem prvního stupně o absolutní neplatnosti smlouvy o postoupení pohledávky uzavřené mezi žalobkyní jako postupitelem a společností [právnická osoba] jako postupníkem a rozsudek byl odvolacím soudem změněn z důvodu, že odvolací soud vzal za prokázané oznámení postoupené pohledávky dlužníkovi [právnická osoba] s.r.o. ze dne [datum], a pokud tento dlužník zaplatil dluh oznámenému postupníkovi, došlo ke splnění dluhu, i když smlouva o postoupení pohledávky byla neplatná. V dovolání dle žalovaného tak šlo o to, zda k oznámení došlo a jaký mělo význam, proto v dovolání bylo napadnuto nesprávné právní posouzení věci odvolacím soudem v tom, že v projednávané věci zanikla povinnost žalovaného jako kupujícího zaplatit žalobkyni jako prodávající třetí splátku kupní ceny ve výši [částka] Okresní soud v Pelhřimově z obsahu spisu Krajského soudu v Českých Budějovicích sp. zn. [spisová značka] zjistil, že podanou žalobou se žalobkyně, zastoupená dle plné moci ze dne [datum] žalovaným advokátem, domáhala proti [právnická osoba] [anonymizováno]. původně zaplacení částky [částka], následně bylo řízení zastaveno pro částku [částka] a [částka], přičemž rozsudkem krajského soudu ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací] bylo žalované [právnická osoba] [anonymizováno]. uloženo zaplatit žalobkyni částku [částka] s 3,5% úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení. Z odůvodnění uvedeného rozsudku ([anonymizováno] v [obec] sp. zn. [spisová značka]) je zřejmé, že podle kupní smlouvy uzavřené mezi žalobkyní jako prodávajícím a [právnická osoba] [anonymizováno]. jako kupujícím dne [datum] prodala žalobkyně uvedené společnosti nemovitosti zapsané do katastru nemovitostí na [list vlastnictví] pro k.ú. [obec] za sjednanou kupní cenu [anonymizována čtyři slova] splatnou ve 4 splátkách, přičemž spornou třetí splátku [částka] [anonymizováno] splatnou do [datum] zaplatila žalovaná [právnická osoba] v rozsahu [částka] dne [datum] společnosti [právnická osoba] na základě oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum], přičemž soud hodnotil postoupení pohledávky jako neplatné, nevěrohodné a rozporné s dobrými mravy. Rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací] byl rozsudek soudu I. stupně změněn a žaloba o zaplacení částky [částka] s příslušenstvím byla zamítnuta s tím, že smlouva o postoupení pohledávky je sice neplatným právním úkonem dle § 39 obč. zák., nicméně pokud žalovaná [právnická osoba] splnila dluh postupníkovi na podkladě písemného oznámení o postoupení pohledávky, nemůže se žalobce domáhat stejného plnění po žalované společnosti. V dovolání žalobkyně proti rozhodnutí Vrchního soudu v Praze zpracovaném žalovaným advokátem bylo poukázáno na spis Okresního soudu v Jindřichově Hradci sp. zn. [spisová značka], dále že žalovaná [právnická osoba] [anonymizováno]. jako dlužník o neplatnosti smlouvy o postoupení pohledávky při placení kupní ceny společnosti [právnická osoba] věděla, jakož i na poddlužnickou žalobu [anonymizována tři slova] [obec] a rozhodnutí italského soudu v [anonymizováno] Nejvyšší soud ČR rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], [anonymizováno] [číslo jednací] dovolání žalobkyně zamítl se závěrem o správnosti rozhodnutí odvolacího soudu, že neplatnost smlouvy o postoupení pohledávky je pro nárok žalobkyně proti [právnická osoba] [anonymizováno]. za situace, kdy této společnosti bylo oznámeno postoupení pohledávky a společnost plnila postupníkovi, právně bez významu. Okresní soud v Pelhřimově ve výše uvedeném rozsudku (č. j. [číslo jednací]) dospěl k právnímu závěru, že v posuzovaném případě bylo z podaného dovolání zjištěno, že důvody, pro které bylo dovolání podáno, byly vylíčeny zcela srozumitelně, byla jasně pojmenována podstata sporu a o jaké ustanovení zákona je nárok opřen. Dovoláním byl napaden skutkový závěr odvolacího soudu o tom, že došlo k oznámení o postoupení pohledávky, je argumentováno spisem Okresního soudu v Jindřichově Hradci, stejně tak se nesouhlasí se závěrem Vrchního soudu o tom, že zanikla povinnost žalované, co by kupující zaplatit žalobkyni třetí splátku kupní ceny. V dovolání je také vyjádřen nesouhlas s právním posouzením věci odvolacím soudem, který je podrobně rozveden. V dané věci šlo především o právní posouzení věci a Nejvyšší soud ČR také podrobně vyložil, jakými úvahami se při svém rozhodování řídil a dospěl stejně tak jako odvolací soud k závěru, že neplatnost smlouvy o postoupení pohledávky je pro nárok žalobkyně proti žalované ([právnická osoba]) za situace, kdy žalované ([právnická osoba]) bylo postoupení pohledávky oznámeno a žalovaná plnila postupníkovi ([právnická osoba]), právně bez významu a další námitky v podaném dovolání nepovažoval za opodstatněné. Poukazovala-li žalobkyně na to, že žalovaný v dovolání nepoužil rozsudek OS v Jindřichově Hradci sp. zn. [spisová značka], zamlčel existenci nařízené exekuce u OS v Jindřichově Hradci a že uvedené vedlo k zamítnutí dovolání, dále že uskutečněná platba [právnická osoba] [anonymizováno]. ve prospěch [právnická osoba] byla shledána jako absolutně neplatný právní úkon, tyto námitky důvodné nejsou, a to proto, že NS ČR vyčerpávajícím způsobem vyložil problematiku postoupení pohledávky, co je pro daný případ významné a rozhodující a vycházel i ze své k tomu navazující judikatury. Nepřípadná byla dle soudu i námitka žalobkyně ohledně ústavní stížnosti, neboť plná moc byla žalovanému udělena výhradně pro zastupování před soudy I. a II. stupně a dále pouze pro dovolací řízení a nebyla udělena pro zastupování žalobkyně před Ústavním soudem, resp. k podání ústavní stížnosti. [příjmení] moc pro zastupování žalobkyně tak skončila pravomocným rozhodnutím dovolacího soudu, aniž by žalovanému vznikly další povinnosti ve vztahu k žalobkyni ohledně možné ústavní stížnosti.

4. Rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací] má soud za prokázané, že Krajský soud v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře jakožto odvolací soud k odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Pelhřimově č. j. [číslo jednací] rozsudek soudu I. stupně potvrdil. Z výše uvedeného rozsudku soud dále zjistil následující. Žalobkyně své odvolání zdůvodnila tím, že soud I. stupně pouze překontroloval včasnost podání dovolání žalovaným advokátem a uvedení zákonných důvodů, pominul však zásadní námitku, že v dovolání nebyl uplatněn správný důvod, neboť podstata věci nespočívá v námitkách proti platnosti smlouvy o postoupení pohledávky ani ohledně oznámení postoupené pohledávky, nýbrž v tom, že pokud [právnická osoba] [anonymizováno]. porušila Okresním soudem v Jindřichově Hradci nařízené arrestatorium (usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [spisová značka]), byla platba této společnosti ve prospěch postupníka absolutně neplatným právním úkonem (bez ohledu na platnost či neplatnost cese a prokázané či neprokázané oznámení postoupení) a žalovaný advokát měl v rámci dovolání namítat právě tuto skutečnost. Pokud by tak učinil, dovolací soud by se jí musel zabývat a musel by dospět k závěru, že absolutně neplatný úkon (uvedená platba) se nedá ničím zhojit. Na tom nic nemění tvrzení advokáta, že v exekučním řízení šlo o pohledávku ve výši [částka], neboť porušení arrestatoria nepůsobí neplatnost právního úkonu pouze do výše pohledávky, ale právní úkon se stává neplatný absolutně a celý. Na podporu této argumentace měl žalovaný advokát zdůraznit rozhodnutí NS ČR ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací] ve věci poddlužnické žaloby [jméno] [příjmení] proti [právnická osoba] [anonymizováno]. Žalobkyně ani nesouhlasila se závěrem ohledně záležitosti o ústavní stížnosti, neboť advokát musí klienta poučit i o všech následných možných krocích, i když ho již zastupovat nebude. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu I. stupně v celém rozsahu a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není opodstatněné. Odvolací soud nezjistil žádné vady řízení ve smyslu § 212a odst. 5 o.s.ř., soud I. stupně provedl dokazování v rozsahu dostatečném pro rozhodnutí ve věci samé, když v tomto směru ani žádné námitky vzneseny nebyly. Odvolací soud tak přezkumnou činnost soustředil na závěry soudu I. stupně týkající se posouzení odpovědnosti žalovaného advokáta za škodu dle § 24 odst. 1 zák. o advokacii, když příčinná souvislost mezi porušením povinnosti advokátem při výkonu advokacie a vznikem škody je dána tehdy, jestliže nebýt pochybení advokáta, byl by jeho klient (poškozený) v soudním řízení (zcela či zčásti) úspěšný, přičemž důkazní břemeno leží na poškozeném, který musí prokázat, že jeho subjektivní právo existovalo a při řádném výkonu advokacie by se svého práva u soudu domohl. Zásadní výtka žalobkyně k postupu žalovaného advokáta v řízené sp. zn. [spisová značka] se vztahuje k obsahu dovolání proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], konkrétně je žalovanému advokátovi vytýkáno neuplatnění argumentu, že s ohledem na důsledky arrestatoria na základě usnesení Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [spisová značka], je následná platba provedená [právnická osoba] [anonymizováno]. dne [datum] ve prospěch společnosti [právnická osoba] absolutně neplatným právním úkonem. Dle odvolacího soudu z obsahu podaného dovolání zpracovaného žalovaným advokátem skutečně neplyne, že by tuto argumentaci v dovolání uplatnil, což ostatně žalovaný ani netvrdí. Jelikož nelze dle odvolacího soudu souhlasit se žalovaným, že by k takové absolutní neplatnosti právního úkonu dovolací soud přihlížel z úřední povinnosti, není významný ani poukaz žalovaného na to, že příslušné rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací] předložil v předchozím průběhu řízení sp. zn. [spisová značka] a že jím byl proveden důkaz. Pro závěr, zda výše uvedenou argumentaci měl žalovaný v dovolání použít a zda její nepoužití žalovaným představuje porušení povinností advokáta dle § 16 zákona o advokacii, je nezbytné posoudit, zda tato argumentace mohla vést k úspěchu žalobkyně vůči [právnická osoba] [anonymizováno]. v řízení sp. zn. [spisová značka] Odvolací soud z obsahu spisu zjistil, že v řízení vedeném u Okresního soudu v Jindřichově Hradci pod sp. zn. [spisová značka] se [jméno] [příjmení], zastoupený žalovaným advokátem, domáhal jako žalobce vůči žalované [právnická osoba] [anonymizováno]. zaplacení celkové částky [částka], a to na základě poddlužnické žaloby s tím, že má vůči [právnická osoba] [anonymizováno 5 slov]. pohledávku přiznanou soudním rozhodnutím celkově ve výši [částka] a že rozhodnutím Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [spisová značka] ve spojení s opravným usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [spisová značka] byl nařízen výkon rozhodnutí k uspokojení této jeho pohledávky přikázáním jiné peněžité pohledávky v částce [částka] s přísl. (celkem [částka]), kterou má [anonymizováno 5 slov]. za [právnická osoba] [anonymizováno]. (podlužníkem) z důvodu plnění na základě kupní smlouvy mezi [anonymizováno 5 slov]. a [právnická osoba] Odvolací soud se tak zabýval účinky arrestatoria a dospěl k závěru, že žalobkyně pomíjí několik zásadních závěrů týkajících se účinků arrestatoria. Konkrétně, že na základě usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí poddlužníkovi nemají dispozice poddlužníka s přikázanou pohledávkou žádné právní účinky pouze vůči oprávněnému, pro kterého je takový výkon rozhodnutí nařízen (tedy na základě výkonu rozhodnutí nařízeného usnesením Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [spisová značka] ve spojení s opravným usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [spisová značka] pouze vůči [jméno] [příjmení], nikoliv vůči jinému subjektu, tedy ani vůči žalobkyni [příjmení] [jméno] [anonymizována tři slova].) a že tyto účinky se týkají pohledávky vůči poddlužníkovi pouze do výše vymáhané pohledávky oprávněného (tedy v daném případě o částku [částka], pro kterou bylo řízení sp. zn. [spisová značka] zastaveno s ohledem na částečné zpětvzetí žaloby z důvodu její úhrady [právnická osoba] [anonymizováno]. právě věřiteli [jméno] [příjmení]). Odvolací soud proto uzavřel, že shora uvedená argumentace žalobkyně účinky arrestatoria vycházející z rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací] v rámci řízení o poddlužnické žalobě [jméno] [příjmení] vůči [právnická osoba] [anonymizováno]. by nemohla být s úspěchem uplatněna v řízení vedeném pod sp. zn. [spisová značka] ve věci žalobkyně ([anonymizováno 5 slov]. vůči [právnická osoba] [anonymizována dvě slova].), proto žalovaný advokát nemohl porušit své povinnosti dle § 16 zákona o advokacii, pokud tuto argumentaci nepoužil v dovolání proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací].

5. Dovoláním ze dne [datum] má soud za prokázané, že žalobkyně v zastoupení žalované podala dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], která žalovaná vyhotovila s následujícím odůvodněním. Dovoláním byl výše uvedený rozsudek napaden v plném rozsahu a přípustnost dovolání byla dovozována z ust. § 237 o.s.ř. s tím, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešena právní otázka posouzena jinak. Dovolacím důvodem je v souladu s ust. § 241a odst. 1 o.s.ř. skutečnost, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci, když nesprávné právní posouzení lze shledat v tom, že soud posoudil projednávanou věc podle nesprávného právního předpisu nebo použitý právní předpis nesprávně vyložil. Žalovaná jakožto advokátka žalobkyně v dovolání konkrétně uvedla, že odvolací soud posoudil nesprávně otázku porušení povinností advokáta spočívající a) v nepoužití správné (přiléhavé) argumentace, b) v nenamítnutí překvapivosti rozhodnutí odvolacího soudu, c) nepoučení žalobkyně jako svého klienta o možnosti podat ústavní stížnost a v této souvislosti pak i otázku vzniku škody, procesní otázku nezbytného poučení nezbytného poučení účastníků soudem podle § 118a odst. 2 o.s.ř., otázku řádného a svědomitého chránění oprávněných zájmů klienta advokátem, event. i otázku posouzení absolutní neplatnosti úkonu spočívajícího v porušení arrestatoria. Pokud se týče porušení povinností advokáta spočívající v nepoužití správné (přiléhavé) argumentace pak žalovaná v dovolání uvedla, že žalobkyně nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že žalovaný advokát nemohl porušil své povinnosti dle § 16 zák. o advokacii, pokud v dovolání proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací] neuvedl argumentaci namítanou žalobkyní týkající se důsledků arrrestatoria na základě usnesení Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [spisová značka], a tedy absolutní neplatnosti úkonu, kterým [právnická osoba] [anonymizováno] toto arrestatorium porušila, když přes zákaz ohledně nakládání s pohledávkou zaplatila část kupní ceny společnosti [právnická osoba] Žalovaná uvedla, že žalobkyně je přesvědčena, že„ plnění poskytnuté žalovanou [právnická osoba] (jíž musel být – a byl – zákaz dispozice s pohledávkou povinné znám přímo z usnesení o nařízení exekuce) dne [datum] společnosti [právnická osoba], tedy postupníku, je porušením arrestatoria, a tudíž absolutně neplatným právním úkonem“. Odvolací soud, na rozdíl od žalobkyně, tvrdí, že účinky tohoto porušení vznikají pouze vůči oprávněnému, pro kterého je takový výkon rozhodnutí nařízen. S ohledem na uvedené pak odvolací soud nesprávně právně posoudil, že by argumentace ohledně absolutní neplatnosti úkonu nepřivodila žalobkyni úspěch ve věci ani tehdy, kdyby jí žalovaný advokát správně v dovolání uplatnil, a tudíž odvolací soud pak nesprávně posoudil toto porušení povinností advokáta. Pokud se týká porušení povinností advokáta spočívající v nenamítnutí překvapivosti rozhodnutí odvolacího soudu, žalovaná v dovolání uvedla, že odvolací soud vůbec neřešil, zda mohl či měl takovou námitku žalovaný advokát vůbec vůči dovolacímu soudu vznést, ačkoli je žalobkyně přesvědčena, že i v tomto případě se jedná o námitku patřičnou. Žalobkyně je přesvědčena, že rozhodne-li prvoinstanční soud tak, že se žalobě vyhovuje, přičemž odvolací soud bez jakéhokoli upozornění, jakým způsobem vidí věc on sám, či jakým způsobem hodlá právně posuzovat, rozhodne zcela opačně, jedná se o překvapivé rozhodnutí odvolacího soudu, neboť vývoj řízení ničím nenasvědčoval, že by odvolací soud k dané věci zaujal postoj, který jej dovede k opačnému rozhodnutí. Odvolací soud tak měl poučit účastníky ve smyslu § 118a odst. 2 o.s.ř. a porušení povinnosti poučit účastníky dle § 118a odst. 2 o.s.ř pak samo zakládá důvod pro zrušení takového rozsudku odvolacího soudu. Pokud se týká porušení povinností advokáta spočívající v nepoučení žalobkyně žalovaným advokátem o možnosti podat ústavní stížnost, pak pokud odvolací soud bez dalšího i bez zdůvodnění svých úvah uzavřel, že neměl-li žalovaný advokát pro podání ústavní stížnosti plnou moc, neměl ani povinnost o možnosti ústavní stížnost podat, jedná se o nesprávné právní posouzení této otázky.

6. Doplněním dovolání ze dne [datum] má soud za prokázané, že žalovaná vypracovala pro žalobkyni doplnění dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], v němž konkretizovala rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, s nimiž je rozhodnutí odvolacího soudu v rozporu, a to k otázce porušení a účinků arrestatoria – rozhodnutí NS ČR sp. zn. [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka] a [spisová značka], a k otázce neupozornění na možnost podání ústavní stížnosti – rozhodnutí sp. zn. [spisová značka], [spisová značka]. Žalobkyně v doplnění dovolání uvedla, že„ Odvolací soud na straně 7 odst. prvním napadeného rozsudku podle názoru dovolatelky správně dospěl k závěru, že„ Právní úkony, jež by byly porušením tzv. arrestatoria (§ 313 odst. 1 věta druhá o.s.ř) či inhibitoria (§ 313 odst. 1 věta první o.s.ř.) jsou podle § 39 obč. zák. neplatné.., tudíž z uvedeného nelze než dovodit, že plnění poskytnuté žalovanou [právnická osoba] (jíž musel být – a byl – zákaz dispozice s pohledávkou povinné znám přímo z usnesení o nařízení exekuce) dne [datum] společnosti [právnická osoba], tedy postupníkovi, je porušením arrestatoria, a tudíž absolutně neplatným právním úkonem (§ 39 obč. zák. ve spojení § 313 odst. 1 o.s.ř.), který nemohl přivodit zánik exekucí přikázané (postižené) pohledávky [právnická osoba]“ Zcela v rozporu s tímto zjištěním a výše uvedenou konstantní judikaturou Nejvyššího soudu a zejména pak s rozhodnutím NS ČR sp. zn. [spisová značka] odvolací soud následně právní účinky absolutně neplatného právního úkonu vztáhl pouze vůči oprávněnému [jméno] [příjmení], nikoli vůči všem, tedy i vůči žalobkyni, a to ještě pouze co do výše vymáhané pohledávky. K otázce neupozornění na možnost podání ústavní stížnosti žalobkyně doplnila, že žalobkyně jako právní laik neměla povědomí, ale předně, že pro zastupování před Ústavním soudem je vždy zapotřebí zvláštní plné moci a tudíž je argument odvolacího soudu v tomto směru irelevantní.

7. Usnesením Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum rozhodnutí], [anonymizováno] [číslo jednací] má soud za prokázané, že dovolání žalobkyně, vyhotovené žalovanou, proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočky v Táboře ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací] bylo odmítnuto, neboť neobsahovalo zákonem stanovené údaje o tom, v čem žalobkyně jakožto dovolatelka spatřovala splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§241a odst. 2 o.s.ř.), a v dovolacím řízení nebylo možné pro tento nedostatek pokračovat, neboť v důsledku uvedené náležitosti nebylo možné posoudit přípustnost dovolání. Dovolací soud uvedl, že dovolatelka nevymezuje vůbec, v řešení jaké právní otázky se odvolací soud ve sporu o náhradu škody, kterou jí měl žalovaný způsobit při jejím zastupování v občanském soudním řízení, odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (neoznačuje žádné rozhodnutí dovolacího soudu, s nímž by závěry odvolacího soudu kolidovaly), ani zda v rozhodovací praxi dovolacího soudu ještě nebyla předmětná otázka vyřešena, případně že je rozhodována rozdílně anebo má být dovolacím soudem vyřešená otázka posouzena jinak. Zmíněného nedostatku si byla dovolatelka vědoma, neboť svým podáním ze dne [datum] (odeslaným soudu následujícího dne) doplnila své dovolání právě o vymezení, v čem spatřuje splnění předpokladů jeho přípustnosti. Vzhledem k tomu, že doplnění dovolání bylo odesláno až po uplynutí dvouměsíční lhůty k podání dovolání, která začala běžet doručením napadeného rozsudku dne [datum] a skončila dne [datum], Nejvyšší soud k němu nemohl přihlédnout.

8. Emailem žalované ze dne [datum] má soud za prokázané, že žalovaná žalobkyni informovala o velice nejistém výsledku dovolání, kdy doporučila dovolání nepodávat mimo jiné i proto, že odvolací soud dospěl k závěru, že i v případě, kdy by advokát namítl vše tak, jak ve své žalobě uvádíte, že namítnout měl, žalobkyně by úspěšná nebyla. Z uvedených důvodů dále žalovaná uvedla, že pro ni není zajímavé odměňování v podobě podílu na vyhrané částce, neboť je k úspěchu ve věci oprávněně skeptická. Z emailu ze dne [datum] soud zjistil, že se žalobkyně dotazuje žalované na výši částky, kterou by žalobkyně musela doplatit pro případ, že by požadovala dovolání podat. Z e-mailu ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaná informovala žalobkyni o úpravě dohody o odměně, kdy se do ní promítla skepse žalované týkající se možné úspěšnosti dovolání tak, že pokud bude žalobkyně požadovat dovolání, požaduje doplatek [částka] k podpisu dohody a plných mocí. Emailem ze dne [datum] odeslaného ve 12.46 hodin má soud za prokázané, že žalovaná zaslala žalobkyni dovolání s tím, že dovolání chce na soud poslat nejpozději v úterý [datum], za vhodnější považovala zaslat dovolání již [datum]. Emailem ze dne [datum] odeslaného ve 21.11 hodin žalobkyně odpověděla, že k dovolání přidala své komentáře a je k posouzení, zda by bylo možné a vhodné, tyto tam ještě zapracovat. Emailem ze dne [datum] odeslaného ve 22.31 hodin žalovaná žalobkyni sdělila, že se seznámila s komentáři žalobkyně, ale učinila jedinou opravu týkající se mylně uvedeného roku s tím, že dovolání musí zůstat přehledné a není možné se pouštět do složitých polemik, které hraničí s námitkami proti zjišťování skutkového stavu nebo spíše tuto hranici již přesahují, což není přípustné. Opětovně upozornila žalobkyni, že dovolání není postaveno na tak pevných základech, jak by jednatel žalobkyně představoval, protože zkrátka takové základy nejsou k dispozici, proto doporučovala dovolání nepodávat pro vysoké riziko jeho odmítnutí nebo zamítnutí. Dále žalovaná uvedla, že pokud bude žalobkyně stále trvat na úpravě dle jejích pokynů, bude žalovaná nucena to udělat, ale dovolání bude nepřehledné a může se odkrýt fakt, že ve skutečnosti dovolání směřuje proti něčemu jinému než proti nesprávnému právnímu posouzení namítaného. Emailem ze dne [datum] žalobkyně, resp. jednatel žalobkyně uvedl, že neměl na mysli, aby žalovaná dopisovala jeho komentáře do dovolání s tím, že je zaskočen ze zmínky, že„ naše“ dovolání není postaveno na tak pevných základech, neboť je přesvědčen, že právo je na naší straně. Emailovou korespondencí ze dne [datum] má soud za prokázané, že žalovaná emailem odeslaným ve 12.57 hod. sdělila žalobkyni, že věc považovala od posledního telefonátu ze dne [datum] za vyřízenou, kdy žalobkyně žalované do telefonu nesdělila, že bude chtít dovolání doplnit o jakýkoli konkrétní text, proto musí pochopit, že má i jinou práci, z toho důvodu byli dohodnuti, že dovolání dokončí a odešle v pondělí 21.11 2016. Následně byla mimo [část Prahy] přístup k pc a email žalobkyni četla až [datum], kdy už není prostor k jakémukoli doplňování dovolání. Dále poučila žalobkyni, že v případě neúspěchu má ještě možnost podat ústavní stížnost. Žalobkyně emailem z téhož dne odeslaným v 14.08 hod. odpověděla, že při posledním telefonickém rozhovoru upozornila žalovanou, že pasáž v dovolání, které žalovaná koncipovala a zaslala k nahlédnutí, postrádá další rozvedení, co se týče přípustnosti dovolání dle § 237 o.s.ř., a aby odpovídalo požadavkům vyplývajícím z judikatury Nejvyššího soudu a že v takovém případě hrozí odmítnutí dovolání. Žalobkyně dále v e-mailu uvádí, že vzhledem k tomu, že žalovaná tento názor nesdílela a doporučila posouzení textu jiným advokátem, a v případě, že vyjde najevo možnost doplnění konkrétním textem, že není problém takovou věc doplnit, žalobkyně tento postup učinila a zaslala žalované doplnění emailem dne [datum], pro kontrolu žalované dne [datum] zaslala sms zprávu. Žalobkyně dále v emailu uvedla„ Žádám vás proto abyste vzhledem k tomu, že dnes je poslední možnost co se termínu týká, sdělila soudu 1. instance doplnění či opravu textu podaného dovolání v čl. II., kde by se mnou zaslaný text umístil před poslední odstavec čl. II.“ Emailem z téhož dne odeslaným v 16.16 hodin žalovaná sdělila žalobkyni, že poslední telefonický rozhovor mezi nimi proběhl již po podání dovolání, tedy poté co žalobkyně překontrolovala dovolání a společně se dohodli, že žalobkyní zaslané komentáře do dovolání doplňovat žalovaná nebude. Teprve potom, co již žalobkyně dovolání překontrolovala, začala nově uvádět, že jí v dovolání něco chybí a k tomu jí tedy žalovaná skutečně řekla, co žalobkyně v emailu píše, aby si dovolání tedy nechal překontrolovat jiným advokátem a pak jí dal vědět, co má na mysli tím„ něco chybí“ konkrétně. Na to žalobkyně, resp. jednatel žalobkyně odpověděl tak, že žalovaná nabyla dojmu, že věc necháváte, jak je. Pokud by jí byl sdělil, že žalované do mailu napíše konkrétní doplnění textu, jak jiný advokát doporučí, domluvili by se hned, kdy k tomu dojde, protože žalovaná musí často mimo kancelář (mimo PC) a nemůže neustále hledět do mailů. Email žalobkyně tak četla až„ dnes“, žádosti žalobkyně vyhoví, i když navrhovaný text považuje za nadbytečný a domnívá se, že už není dodržena ani lhůta. Emailem odeslaným v 16.44 hod. téhož dne žalovaná zaslala žalobkyni v příloze text doplnění dovolání, který hodlá téhož dne zaslat na soud a zároveň pro úplnost připojila i text dovolání, který odešel na soud 21.11 2016.

9. Rozsudkem Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. [spisová značka] má soud za prokázané, že ve věci žalobkyně zastoupené [anonymizováno] [jméno] [příjmení] proti [právnická osoba] [anonymizováno] o zaplacení [částka] s přísl. dovolací soud zamítl dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací] s následujícím odůvodněním. Dovolací soud uvedl, že dovolatelka v dovolání předně nesouhlasila se skutkovými závěry odvolacího soudu o oznámení postoupení pohledávky žalované ([právnická osoba]), poukazující na rozpory ve výpovědích svědků o tom, kdy mělo dojít k oznámení o postoupení pohledávky. Pro dovolací řízení jsou významné jen ty námitky, jejichž obsahem je tvrzení, že skutkové zjištění, ze kterého napadené rozhodnutí vychází, nemá v provedeném dokazování v podstatné části oporu v provedeném dokazování, což však není daný případ, neboť argumentace dovolatelky směřuje výlučně k tomu, jak odvolací soud hodnotil důkazy z hlediska jejich pravdivosti, resp. věrohodnosti. Pokud dovolatelka namítala, že smlouva o postoupení pohledávky je absolutně neplatná podle § 39 obč. zák., žalovaná o této neplatnosti přitom musela věděla a oznámením o postoupení pohledávky proto nezanikla její povinnost plnit pohledávku žalobkyni, byť již plnila postupníkovi ze smlouvy o postoupení věci, dovolací soud neshledal ani tuto námitku důvodnou a odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka] (obdobně v rozsudku ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]), v němž odůvodnil právní závěr, že oznámil-li postupitel dlužníku postoupení pohledávky a dlužník na základě tohoto oznámení splnil dluh postupníku, došlo ke splnění dluhu, i když smlouva o postoupení pohledávky je neplatná. K tomuto závěru se Nejvyšší soud přihlásil i v rozsudku ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]. Oznámením o postoupení pohledávky adresovaným dlužníku, postupitel vyvolá změnu osoby oprávněné přijmout plnění a také na sebe bere riziko vyplývající z toho, že i v případě neplatnosti (či dokonce neexistence, například pokud by šlo o nicotný právní úkon) smlouvy o postoupení pohledávky splní dlužník dluh třetí osobě (postupníkovi) s účinky i pro postupitele. Odvolací soud tedy dle dovolacího soudu dospěl ke správnému závěru, že neplatnost smlouvy o postoupení pohledávky je pro nárok žalobkyně proti žalované, za situace, kdy žalované bylo postoupení pohledávky oznámeno a žalovaná plnila postupníkovi, právně bez významu.

10. Uvedené důkazy hodnotil soud jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přičemž má za to, že tyto plně prokazují shora zjištěný skutkový stav. Soud dále v souladu s ust. § 120 odst. 3 o.s.ř. vzal za svá skutková zjištění též nesporná tvrzení účastníků řízení. Soud dále pro nadbytečnost zamítl ostatní v řízení navržené důkazy, když soud jako nadbytečné zhodnotil provádění důkazů obsahy žalobkyní navržených spisů (spis Okresního soudu v Pelhřimově sp. zn. [spisová značka], Krajského soudu v Českých Budějovicích sp. zn. [spisová značka] a spisu NS ČR sp. zn. [spisová značka]) za situace, kdy byly k důkazu provedeny v těchto řízeních vydaná rozhodnutí ve věci samé (rozsudek soudu I. a II. stupně), dovolání a rozhodnutí Nejvyššího soudu o podaném dovolání, neboť všechny pro věc rozhodné skutečnosti bylo možné zjistit z těchto rozhodnutí.

11. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce následovně. Podle § 16 odst. 1 zák. č. 85/1996 Sb., o advokacii, v platném znění (dále jen „zák. o advokacii“) je advokát povinen chránit a prosazovat práva a oprávněné zájmy klienta řídit se jeho pokyny. Pokyny klienta však není vázán, jsou-li v rozporu s právním nebo stavovským předpisem; o tom je advokát povinen klienta přiměřeně poučit. Podle odst. 2 cit. ustanovení je při výkonu advokacie advokát povinen jednat čestně a svědomitě; je povinen využívat důsledně všechny zákonné prostředky a v jejich rámci uplatnit v zájmu klienta vše, co podle svého přesvědčení pokládá za prospěšné. Podle § 24 odst. 1 zák. o advokacii odpovídá advokát klientovi za újmu, kterou mu způsobil v souvislosti s výkonem advokacie. Advokát odpovídá za újmu způsobenou klientovi i tehdy, byla-li újma způsobena jeho zástupcem nebo jiným jeho zaměstnancem než zaměstnaným advokátem; odpovědnost těchto osob za újmu způsobenou zaměstnavateli podle zvláštních právních předpisů tím není dotčena.

12. Odpovědnost advokáta za škodu je dána při současném naplnění předpokladů, a to: a) porušení povinností (pochybení) při výkonu advokacie, b) vznik škody, c) příčinná souvislost mezi porušením povinnosti advokáta a vznikem škody klientovi. Odpovědnost advokáta za škodu je objektivní, tj. bez zřetele na zavinění. Porušení povinnosti advokátem je třeba posuzovat z hlediska § 16 zák. o advokacii, podle něhož je advokát povinen řádně a svědomitě chránit práva a oprávněné zájmy klienta. Škodou se pak rozumí majetková újma, která nastala v majetkové sféře poškozeného (klienta) a je objektivně vyjádřitelná penězi. Příčinná souvislost mezi porušením povinnosti advokátem při výkonu advokacie a vznikem škody je dána tehdy, jestliže nebýt pochybení advokáta, byl by jeho klient (poškozený) v soudním řízení (zcela nebo zčásti) úspěšný. Důkazní břemeno v tomto směru leží na poškozeném, který musí prokázat, že jeho subjektivní právo existovalo a že při řádném výkonu advokacie by se svého práva u soudu domohl. V řízení o náhradu škody způsobené advokátem soud jako předběžnou otázku řeší, zda by poškozený při řádném postupu advokáta svůj nárok prosadil (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). V daném případě by tak žalobkyně mohla být úspěšná, pouze pokud by prokázala, že v důsledku pochybení žalované při zpracování dovolání, se nedomohla svého subjektivního práva na náhradu škody proti žalovanému advokátu [anonymizováno] [příjmení] ve výši žalobní částky, přičemž předpokladem, aby žalobkyni vůbec mohl svědčit nárok z titulu náhrady škody proti jejímu bývalému advokátu [anonymizováno] [příjmení] je s ohledem na skutečnost, v čem dle žalobkyně spatřuje vznik škody, skutečnost, že žalobkyni svědčilo subjektivní právo na zaplacení této částky vůči [právnická osoba] s.r.o. plynoucí z kupní smlouvy uzavřené dne [datum] mezi žalobkyní a [právnická osoba] s.r.o., když zaplacení této částky se žalobkyně proti [právnická osoba] domáhala v řízení vedeném Krajským soudem v Českých Budějovicích pod sp. zn. [spisová značka].

13. Průběh rozhodujících řízení lze shrnout následovně. Žalobkyně zastoupená [anonymizováno] [příjmení] podala proti [právnická osoba] [anonymizováno] žalobu původně na zaplacení původně částky [částka] s přísl., následně bylo řízení zastaveno celkem pro částku [částka] a Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací] žalobě vyhověl a uložil žalované [právnická osoba] [anonymizováno] zaplatit žalobkyni částku [částka] s 3,5% úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení, když krajský soud dospěl k závěru, že spornou třetí splátku kupní ceny [částka] [anonymizováno] splatnou do [datum] zaplatila žalovaná [právnická osoba] v rozsahu [částka] dne [datum] společnosti [právnická osoba] na základě oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum], avšak krajský soud zhodnotil postoupení pohledávky jako neplatné, nevěrohodné a v rozporu s dobrými mravy, a proto žalobě vyhověl. K odvolání žalované společnosti Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací] rozsudek soudu I. stupně změnil a žalobu zcela zamítl s odůvodněním, že smlouva o postoupení pohledávky je sice neplatným právním úkonem dle § 39 obč. zák., nicméně pokud žalovaná [právnická osoba] splnila dluh postupníkovi na podkladě písemného oznámení o postoupení pohledávky, nemůže se žalobce domáhat stejného plnění po žalované společnosti. Proti tomuto rozsudku Vrchního soudu v Praze podala žalobkyně zastoupena [anonymizováno] [příjmení] dovolání, které bylo usnesením Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací] zamítnuto se závěrem o správnosti rozhodnutí odvolacího soudu, že neplatnost smlouvy o postoupení pohledávky je pro nárok žalobkyně proti [právnická osoba] s.r.o. za situace, kdy této společnosti bylo oznámeno postoupení pohledávky a společnost plnila postupníkovi, právně bez významu. Následně podala žalobkyně žalobu z titulu náhrady škody proti [anonymizováno] [příjmení] o zaplacení částky [částka] s 3,5% úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení, přičemž pochybení žalované [příjmení] [příjmení] shledávala v nedostatcích jím sepsaného dovolání. Rozsudkem Okresního soudu v Pelhřimově ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací] byla žaloba zcela zamítnuta, neboť tento neshledal porušení povinností žalovaným advokátem, k odvolání žalobkyně byl tento rozsudek soudu I. stupně rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací] potvrzen s odůvodněním, že žalovaný advokát tím, že v dovolání nezmínil argumentaci žalobkyně vycházející z účinků arrestatoria, neporušil svou povinnost, neboť tato by nemohla být s úspěchem uplatněna v řízení vedeném pod sp. zn. [spisová značka] a ohledně ostatních námitek souhlasil se soudem I. stupně. Proti tomuto rozsudku krajského soudu podala žalobkyně v zastoupení žalované dovolání, které bylo usnesením Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací] odmítnuto, přičemž dle tvrzení žalobkyně, pokud by žalovaná dostatečně vymezila přípustnost dovolání, musel by dovolací soud rozsudek krajského soudu zrušit, neboť argumentace odvolacího soudu ohledně účinků arrestatoria je nesprávná, jelikož Nejvyšší soud v rozsudku ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací] rozhodl o absolutní neplatnosti právního úkonu platby dne [datum] provedené [právnická osoba] s.r.o. ve prospěch společnosti [právnická osoba] a žalovaný [příjmení] [příjmení] tím, že v dovolání opomenul existenci tohoto rozhodnutí Nejvyššího soudu a usnesení Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [spisová značka] ve znění opravného usnesení, pochybil.

14. V daném případě soud dospěl k závěru, že žalobní nárok není důvodný, neboť neshledal naplnění předpokladů odpovědnosti žalované jakožto bývalé advokátky žalobkyně za škodu. Dle právního názoru soudu totiž nejsou naplněny předpoklady odpovědnosti za škodu, a to především vznik škody a příčinná souvislost mezi porušením povinnosti a vznikem škody. Jak již soud uvedl výše, příčinná souvislost mezi porušením povinnosti advokátem při výkonu advokacie a vznikem škody je dána tehdy, jestliže nebýt pochybení advokáta, byl by jeho klient (poškozený) v soudním řízení (zcela nebo zčásti) úspěšný. V daném případě žalobkyně shledávala pochybení žalované v nedostatečném vymezení přípustnosti dovolání, resp. v pozdním vymezení přípustnosti dovolání, když žalovaná dostatečně vymezila přípustnost dovolání doplněním textu, který jí žalobkyně dne [datum] zaslala, až po uplynutí prekluzivní lhůty. Příčinná souvislost by tedy byla naplněna pouze tehdy, pokud nebýt tohoto pochybení žalované (nebýt doplnění dovolání o text navržený žalobkyní až po uplynutí prekluzivní lhůty), žalobkyně by byla v dovolacím řízení a následně v řízení u Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře proti [anonymizováno] [příjmení] úspěšná. Dle právního názoru soudu by však žalobkyně v dovolacím řízení ani při včasném doplnění dovolání o text požadovaný žalobkyní nebyla úspěšná, neboť soud se neztotožňuje s právní argumentací uvedenou v dovolání a jeho doplnění a naopak se zcela ztotožňuje s právními závěry obsaženými v rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře.

15. Pokud žalobkyně tvrdila, že rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] je ve vztahu k otázce porušení a účinků arrestatoria v rozporu s judikaturou Nejvyššího soudu a zejména s rozhodnutím Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka], pak s tímto zdejší soud zásadně nesouhlasí. Výše uvedený rozsudek Nejvyššího soudu byl vydán ve věci vedené u Okresního soudu v Jindřichově Hradci pod sp. zn. [spisová značka], v níž se [jméno] [příjmení] jakožto žalobce zastoupený [anonymizováno] [příjmení] domáhal vůči žalované [právnická osoba] zaplacení celkové částky [částka] a to na základě poddlužnické žaloby s tím, že má vůči [právnická osoba] [anonymizováno] spol. [anonymizována dvě slova]. (v nynějším řízení žalobkyni) pohledávku přiznanou soudním rozhodnutím celkově ve výši [částka] a že rozhodnutím Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [spisová značka] ve spojení s opravným usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [spisová značka] byl nařízen výkon rozhodnutí k uspokojení této jeho pohledávky přikázáním jiné peněžité pohledávky v částce [částka] s přísl. (celkem [částka]), kterou má [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizována dvě slova]. za [právnická osoba] (podlužníkem) z důvodu plnění na základě kupní smlouvy mezi HTL [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizována dvě slova]. a [právnická osoba], podle které se [právnická osoba] zavazuje zaplatit [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizována dvě slova]. na kupní ceně třetí splátku [částka] [anonymizováno] splatnou do [datum] a čtvrtou splátku [částka] [anonymizováno] splatnou do [datum] Nejvyšší soud ČR v rozsudku ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [spisová značka] uvedl následující:„ Podle § 313 odst. 1 o.s.ř. (ve znění účinném do 30.6.2009 pozn. soudu) v nařízení výkonu rozhodnutí zakáže soud povinnému, aby se svou pohledávkou jakkoli nakládal. Dlužníkovi povinného soud zakáže, aby od okamžiku, kdy mu bylo doručeno nařízení výkonu rozhodnutí, povinnému pohledávku vyplatil, provedl na ni započtení, nebo s ní jinak nakládal. Při výkladu tohoto ustanovení je literatura se soudní praxí zajedno, že zákaz nakládat s pohledávkou povinného až do výše vymáhané pohledávky s příslušenstvím je pro poddlužníka účinný (závazný) okamžikem, kdy mu bylo usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí doručeno. Počínaje tímto okamžikem nemají jakékoli dispozice poddlužníka s přikázanou pohledávkou vůči oprávněnému žádné právní následky (k tomu srov. např. Bureš, J., Drápal, L., Krčmář, Z. a kol. Občanský soudní řád. Komentář. II. díl.

7. Vydání. Praha: C.H.BECK, 2006, s. 1564, vysvětl. 2, nebo Kurka, V., Drápal, L. Výkon rozhodnutí v soudním řízení. Praha: Linde, 2004, s. 447). Právní úkony, jež by byly porušením tzv. arrestatoria (§ 313 odst. 1 věta druhá o.s.ř.) či inhibitoria (§ 313 odst. 1 věta první o.s.ř.), jsou podle § 39 občanského zákoníku neplatné (srov. výše uvedený Komentář, C.H.BECK nebo Občanský soudní řád Komentář. II. díl, 1. Vydání Wolters Kluwert ČR, s 1542, vysvětl. 5). Dlužník povinného je tedy povinen pohledávku povinného zadržet (Tripes, A. Exekuce v soudní praxi.

2. Vydání. Praha: C.H.BECK, s. 280, vysvětlivka 2). Zákaz jakéhokoli nakládání s pohledávkou povinného předepsaný jeho dlužníkovi i jeho povinnost zadržet pohledávku povinného vyplývá ostatně přímo z výroku usnesení z [datum rozhodnutí], č.j. [spisová značka], jímž okresní soud (ve spojení s opravným usnesením z [datum rozhodnutí], č.j. [spisová značka]) nařídil podle § 312 o.s.ř. ve prospěch žalobce ([jméno] [anonymizováno] pozn. soudu) výkon rozhodnutí přikázáním pohledávky povinné za žalovanou ([právnická osoba] soudu). … Z uvedeného nelze než dovodit, že plnění poskytnuté žalovanou (jíž musel být – a byl – zákaz dispozice s pohledávkou povinné znám přímo z usnesení o nařízení exekuce) dne [datum] [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], ([právnická osoba] soudu) tedy postupníku povinné, je porušením arrestatoria, a tudíž absolutně neplatným právním úkonem (§ 39 obč. zák. ve spojení s ustanovením § 313 odst. 1 o.s.ř.), který – jako takový – nemohl přivodit zánik exekucí přikázané (postižené) pohledávky povinné. Jak Nejvyšší soud ve shora uvedeném rozsudku zcela jasně a srozumitelně vyložil, týká se zákaz dispozice s pohledávkou povinného pouze do výše vymáhané pohledávky s příslušenstvím, tudíž v daném případě výkonu rozhodnutí se tedy jednalo o částku [částka], pro kterou bylo řízení sp. zn. [spisová značka] zastaveno s ohledem na částečné zpětvzetí žaloby z důvodu její úhrady [právnická osoba] s.r.o. právě věřiteli [jméno] [příjmení]. Navíc i jak vyplývá ze shora citovaného rozsudku Nejvyššího soudu, pak případné porušení zákazu dispozice s přikázanou pohledávkou nemá žádné právní účinky pouze vůči oprávněnému, pro kterého je takový výkon rozhodnutí nařízen, když v daném případě byl oprávněným [jméno] [příjmení], nikoli žalobkyně [příjmení] [jméno] [anonymizováno] [anonymizována dvě slova]. Z výše uvedeného je tak zřejmé, že právní závěry Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře obsažené v rozsudku č.j. [číslo jednací] týkající se institutu arrestatoria a jeho účinků jsou zcela v souladu s právními závěry učiněnými Nejvyšším soudem ČR v rozsudku sp. zn. [spisová značka]. V tomto směru soud poukazuje i na rozhodnutí NS ČR sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí], v němž Nejvyšší soud ČR uvedl právní závěr:„ Doručením usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí přikázáním pohledávky ztrácí povinný právo na vyplacení pohledávky a od tohoto okamžiku nemají jakékoli dispozice poddlužníka s přikázanou pohledávkou vůči oprávněnému žádné právní následky.“ Pokud žalobkyně v doplnění dovolání namítala, že právní závěry odvolacího soudu týkající se porušení a účinku arrestatoria jsou v rozporu s rozhodnutím NS ČR sp. zn. [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka], pak toto tvrzení není správné, neboť výše uvedená rozhodnutí na danou věc nedopadají a institutem arrestatoria se nezabývají. S ohledem na výše uvedené tak lze shrnout, že argumentace žalobkyně účinky arrestatoria vycházející z rozhodnutí NS ČR ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací] v rámci řízení o poddlužnické žalobě [jméno] [příjmení] vůči [právnická osoba] s.r.o. by nemohla být s úspěchem uplatněna ani v řízení vedeném pod sp. zn. [spisová značka] ve věci žalobkyně vůči [právnická osoba] [anonymizováno]. o zaplacení kupní ceny a stejně tak by nemohla s úspěchem být použita v dovolacím řízení proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře sp. zn. [spisová značka]. Další argumentace žalobkyně obsažená v dovolání sepsaném žalovanou a jeho doplnění nebyla dle právního názoru soudu rovněž způsobilá přivodit zrušení (a následné vyhovění žaloby) či změnu napadaného rozhodnutí, neboť v daném případě šlo o posouzení právních účinků institutu arrestatoria, nikoli o to, že odvolací soud by chtěl rozhodné skutečnosti posuzovat dle jiných právních ustanovení, tudíž odvolací soud neměl povinnost poučit žalobkyni ve smyslu § 118a odst. 2 o.s.ř. Ani skutečnost, že by žalovaný [příjmení] [příjmení] neinformoval žalobkyni o možnosti podat ústavní stížnost by s ohledem na výše uvedený právní názor týkající se institutu arrestatoria nemohl pro žalobkyni přinést zrušení (a následné vyhovění žaloby) či změnu napadeného rozhodnutí. Předpoklad příčinné souvislosti mezi tvrzeným porušením povinnosti a vznikem škody není dán. Navíc v daném případě by dle právního názoru soudu s ohledem na jednání žalobkyně spočívající v tom, že žalované zaslala poslední den lhůty pro podání dovolání text doplnění dovolání, o nějž žádala dovolání doplnit, na emailovou adresu žalované, aniž by však žalovanou na tuto skutečnost telefonicky upozornila, považuje soud za porušení prevenční povinnosti ze strany žalobkyně, jež by vedlo k přerušení příčinné souvislosti, neboť žalobkyně si měla být vědoma rizika, že žalovaná se s předmětným emailem seznámí až v následujících dnech, tím spíše tak mohla učinit za situace, kdy z emailové korespondence vyplývá, že strany spolu byly i v telefonickém kontaktu, tedy telefonický kontakt na žalovanou měla.

16. S ohledem na výše uvedené právní závěry týkající se úspěšnosti, resp. neúspěšnosti použití argumentace žalobkyně ohledně jí tvrzených účinků arrestatoria, tak soud dospěl k jednoznačnému závěru, že [anonymizováno] [jméno] [příjmení] při zastupování žalobkyně v řízení o dovolání proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], neporušil svou povinnosti dle § 16 zákona o advokacii a tudíž logicky nemohl způsobit žalobkyni škodu. Pokud tedy [anonymizováno] [jméno] [příjmení] nezpůsobil žalobkyni škodu, pak s ohledem na tvrzení žalobkyně, že škoda na straně žalobkyně představuje hodnotu sporu, který byl v důsledku nesprávného postupu žalované ukončen, tj. částku ve výši [částka], nemůže být logicky naplněn ani předpoklad vzniku škody u žalované, když soud opětovně zdůrazňuje, že žalobkyni nárok na zaplacení částky [částka] s 3,5% úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení nesvědčil ani v řízení sp. zn. [spisová značka] proti [právnická osoba] [anonymizováno] nesvědčil, tudíž tento nárok jí nesvědčil ani vůči [anonymizováno] [příjmení] a nemůže jí tak svědčit ani vůči žalované. Pouze na okraj již jen soud dodává, že pokud žalobkyně tvrdí, že žalovaná měla porušit povinnost při zastupování žalobkyně v dovolacím řízení, tj. v listopadu 2016, těžko může žalobkyně požadovat úrok z prodlení s úhradou škody již od [datum], tedy cca více než 12 let před tím, než měla dle tvrzení žalobkyně jí žalovaná způsobit škodu. S ohledem na výše uvedené tak soud žalobu pro nedůvodnost zcela zamítl.

17. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy žalovaná byla v řízení zcela úspěšná a má tedy právo na paušální náhradu nákladů řízení, která náleží nezastoupenému účastníku dle § 1, 3 vyhl. č. 254/2015 Sb., za 4 úkony (písemné podání ve věci samé ze dne [datum], příprava účasti na jednání, účast na jednání dne [datum] v trvání přesahující 2 hod. od 12.15 hod. do 14.40 hod.) ve výši [částka] úkon, tj. v celkové výši [částka].

18. Výrokem III. soud zamítl návrh žalované na odejmutí osvobození od soudních poplatků a odejmutí ustanoveného právního zástupce pro nedůvodnost. Podle § 138 odst. 2 o.s.ř. přiznané osvobození předseda senátu kdykoli za řízení odejme, popřípadě i se zpětnou účinností, jestliže se do pravomocného skončení řízení ukáže, že poměry účastníka osvobození neodůvodňují, popřípadě neodůvodňovaly. V daném případě však žalovaná ani netvrdila, ani neprokázala rozhodné skutečnosti, z nichž by vyplývalo, že poměry žalobkyně zejména majetkové poměry neodůvodňovaly či nadále neodůvodňují přiznání osvobození od soudních poplatků a v důsledku toho ustanovení právního zástupce, neboť žalovaná tento svůj návrh odůvodnila tím, že osvobozením žalobkyně od soudních poplatků a ustanovením advokáta došlo k závažné nerovnosti v postavení účastníků, neboť žalovaná je v pracovní neschopnosti, nemůže se nechat zastupovat advokátem z finančního hlediska, kdežto likvidátor žalobkyně je v důchodu a má dostatek času se kauze věnovat.