22 C 116/2020

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Vránovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovaným: 1. celé jméno žalované , IČO sídlem adresa žalovaného a žalované 2. celé jméno žalovaného , IČO sídlem adresa žalovaného a žalované oba zastoupeni advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa pro zaplacení 1 088 599,71 Kč

I. Žalovaní jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalobci částku ve výši 1 088 599,71 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaní jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku ve výši 55 630 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám právního zástupce žalobce.

1. Žalobce se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 19.5.2020, domáhá na žalovaných zaplacení částky 1 088 599,71 Kč, neboť ze strany žalovaných došlo k uhrazení smluvní pokuty po datu splatnosti a žalobce se tedy domáhá zákonného úroku z prodlení. Mezi účastníky byla dne 8.9.2014 uzavřena nájemní smlouva č. [spisová značka] [číslo], na základě které žalobce žalovaným pronajal část pozemku o výměře 18m2 nacházející se před objektem na adrese [adresa žalovaného a žalované], a to za účelem umístění dočasné stavby prodejního stánku. Nájemní vztah byl sjednán na dobu určitou, a to do 30.6.2015, avšak žalovaní předali předmět nájmu žalobci až dne 31.12.2016. V nájemní smlouvě byla pro případ prodlení s předáním předmětu nájmu sjednána smluvní pokuta ve výši 10 000 Kč denně. Tato pokuta byla splatná dne 30.8.2017 na výzvu žalobce, kdy ji žalovaní dobrovolně neuhradili, pročež se žalobce domáhal jejího uhrazení soudní cestou. Žalovaní smluvní pokutu uhradili v následujících platbách, dne 8.11.2019 částku 300 000 Kč, dne 15.1.2020 částku 1 540 000 Kč a dne 5.3.2020 částku 3 660 000 Kč. Vzhledem k výše uvedenému tak žalobce požaduje uhrazení zákonného úroku z prodlení za pozdě uhrazenou smluvní pokutu, k čemuž žalované vyzval přípisem ze dne 14.2.2020 a 17.3.2020, žalovaní však ničeho nezaplatili, pročež se žalobce obrátil se svým nárokem na soud.

2. Žalovaní se k podané žalobě vyjádřili přípisem ze dne 7.7.2021, kdy uvedli, že nárok žalobce zcela neuznávají a navrhují celou žalobu zamítnout. Jednak uvedli, že žalobce měl tento nárok požadovat v rámci původního řízení, ve kterém se na žalovaných domáhal předmětné smluvní pokuty, kdy se zjevně jedná o zneužití práva. Dále pak žalovaní vznesli námitku promlčení daného nároku.

3. K tomu žalobce přípisem ze dne 19.7.2021 uvedl, že mu nic nebrání, aby žalovanou částku požadoval v rámci samostatného řízení. Žalobce doplnil, že se z jeho strany nejedná o zneužití práva, za situace, kdy žalovaní svůj závazek splnili až po rozhodnutí odvolacího soudu, pročež jsou to především žalovaní, kdo řádně neplnili svoje povinnosti a zapříčinili vedení soudních sporů. Žalobce uvedl, že nárok promlčen není, neboť promlčecí doba je 3 letá a nárok na smluvní pokutu byl splatný dne 30.8.2017 a žaloba byla podána dne 19.5.2020.

4. Na základě provedeného dokazování a shodných tvrzení účastníků, která vzal soud za svá skutková zjištění podle § 120 odst. 3 o.s.ř., má za prokázané, že žalobkyně a žalovaní uzavřeli dne 8. 9. 2014 nájemní smlouvu č. [spisová značka] [číslo] k předmětu nájmu - části pozemku o výměře 18 m² před objektem [adresa], [ulice a číslo], [obec a číslo], na pozemku parc. [číslo] zastavěná plocha a nádvoří v k.ú. [část obce], [územní celek], a to na dobu určitou do 30. 6. 2015. Žalovaní vystupovali ve smlouvě jako nájemci s adresou uvedenou v nájemní smlouvě u žalované 1) [ulice a číslo], [obec a číslo], [PSČ] a žalovaného 2) [ulice a číslo], [obec a číslo]. V čl. VI bod 5. nájemní smlouvy bylo sjednáno, že veškeré písemnosti, výzvy a oznámení se doručují na adresu pronajímatele nebo nájemce uvedenou v záhlaví smlouvy. Dle čl. VIII., bod 3: nevylučuje - li to povaha závazku, pak platí, že jsou všichni nájemci zavázáni k plnění povinností z této smlouvy, jakož i povinností s ní souvisejících, společně a nerozdílně. V článku VI. a VII. je upraven způsob doručování poštovním doručovatelem. V čl. II. bod 1. písm. b) je sjednána smluvní pokuta za nevyklizení a nepředání předmětu nájmu ve výši 10 000 Kč za den prodlení.

5. Soud má dále za prokázané, kdy účastníci učinili toto tvrzení nesporným a vyplývá to i z rozsudků zdejšího soudu ze dne 11.3.2019 č.j. 20 C 198/2017 – 48 a ze dne 20.9.2018 č.j. 21 C 40/2018 - 30 ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze č.j. 23 Co 203/2019 – 102 ze dne 16.10.2019 a usnesením Městského soudu v Praze č.j. 55 Co 270/2019 -91 ze dne 15.1.2020 v rámci kterých žalobce uplatnil nárok na uhrazení smluvní pokuty, kdy těmto žalobám bylo vyhověno, že žalovaní v období od 1.7. 2015 do 31.12. 2016 nepředali předmět nájmu žalobci.

6. Dopisem ze dne 4.8.2017 vyzval žalobce žalované k úhradě částky představující smluvní pokutu za nevyklizení předmětu nájmu za období od 1.7.2015 do 31. 12. 2015 ve výši 1 840 000 Kč a za období od 1. 1. 2016 do 31.12.2016 ve výši 3 660 000 Kč, kdy uvedl datum splatnosti na dne 30.8.2017.

7. Soud má dále za prokázané, že žalobce vyzval žalované přípisem dle § 142a o.s.ř. ze dne 14.2.2020 17.3.2020 k zaplacení dlužné částky.

8. Soud shora uvedené a provedené důkazy hodnotil podle § 132 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen,,o.s.ř.“), tedy každý důkaz zvlášť a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, přičemž rovněž vzal v úvahu vše, co v řízení vyšlo najevo, jakož i vyjádření účastníků.

9. Svá skutková zjištění soud opřel o výše uvedené listinné důkazy, jakož i o nesporná tvrzení účastníků. Další dokazování, soud již neprováděl, neboť dospěl k závěru, že pro své rozhodnutí získal dostatek skutkových zjištění potřebných pro rozhodnutí ve věci samé, a tedy další dokazování neprováděl.

10. Podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník ve znění účinném v rozhodném období (dále jen:“ OZ“) po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

11. Podle § 628 OZ u práva, které musí být uplatněno nejprve u příslušné osoby, počne promlčecí lhůta běžet ode dne, kdy u ní bylo právo takto uplatněno.

12. Podle § 629 OZ promlčecí lhůta trvá tři roky. Majetkové právo se promlčí nejpozději uplynutím deseti let ode dne, kdy dospělo, ledaže zákon zvlášť stanoví jinou promlčecí lhůtu.

13. Při posouzení oprávněnosti žalobou uplatněného nároku soud nejprve rekapituluje, že předmětem žaloby je toliko zákonný úrok z prodlení ze smluvní pokuty počítaný za období od 31.8.2017 do 8.11.2019, 15.1.2020 resp. do 5.3.2020 (tak jak byly plněny žalovanými jednotlivé částky), kdy zaplacení smluvní pokuty bylo pravomocně uloženo žalovaným v rozsudcích Obvodního soudu pro Prahu 1 č.j. 20 C 198/2017 – 48 a č.j.: 21 C 40/2018 - 30 ze dne 20.9.2018 a 11.3.2019. Úrok z prodlení žalobce požaduje ode dne následujícího po splatnosti smluvní pokuty, která nastala dne 30.8.2017 tak, jak byli žalovaní vyzvání dopisem ze dne 4.8.2017.

14. Obecně k uplatněnému nároku lze konstatovat, že následkem prodlení dlužníka s plněním peněžitého dluhu je vznik oprávnění věřitele požadovat úroky z prodlení. Toto oprávnění věřitele je vázáno na to, že věřitel řádně splnil své smluvní nebo zákonné povinnosti. Úroky z prodlení jsou sankcí za nedodržení dohodnuté doby splatnosti. Jako příslušenství jsou úroky z prodlení samostatnou věcí a mohou být uplatněny žalobou samostatně a samostatně vymáhány výkonem rozhodnutí.

15. V posuzované věci z provedeného dokazování vyplynulo, že žalovaní byli povinni uhradit nejpozději k termínu splatnosti dne 30.8.2017, určeném ve výzvě ze dne 4.8.2017, částku ve výši 5 500 000 Kč, což neučinili. Žalovaní se tak dostali do prodlení s plněním peněžitého dluhu počínaje dnem následujícím po určené lhůtě splatnosti a žalobci tak přísluší dle § 1970 OZ zákonný úrok z prodlení.

16. Ve vztahu k počátku běhu promlčecí doby, kde je třeba zdůraznit, že jestliže je čas plnění ujednán nebo jinak stanoven (např. právní normou), je dlužník povinen plnit i bez vyzvání. V takovém případě běží promlčecí lhůta bez dalšího ode dne, kdy se stal závazek dospělým (splatným). Jestliže čas plnění není ustaven, musí věřitel dlužníka k plnění vyzvat a dlužník je povinen plnit bez zbytečného odkladu po výzvě. Za takových okolností počíná zpravidla tříletá promlčecí lhůta pro uplatnění nároku u soudu běžet ode dne, kdy právo bylo u dlužníka uplatněno (nikoli od splatnosti závazku, neboť ten se stane splatným až bez zbytečného odkladu po výzvě).

17. Otázkou počátku běhu promlčecí doby u práva na úroky z prodlení se zabýval také Nejvyšší soud ČR zejména na svých rozhodnutích: v rozsudku ze dne 8. února 2007, sp. zn. 21 Cdo 681/2006, 21 Cdo 682/2006, v rozsudku č.j. 26 Cdo 3296/2016 ze dne 6. dubna 2017, rozhodnutí velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu z 10. března 2010, sp. zn. 31 Cdo 4291/2009, a z 15. května 2013, sp. zn. 31 Cdo 2160/2012, /ústavní stížnost podanou proti posléze citovanému rozhodnutí Ústavní soud odmítl usnesením ze dne 29. července 2013, sp. zn. Pl. ÚS 37/2013. Mimo jiné zde dovodil, že právo věřitele na úroky z prodlení vzniká v den, kdy se dlužník ocitl v prodlení se splněním závazku; tímto dnem počíná u tohoto práva běžet promlčecí doba a jejím uplynutím se právo na úroky z prodlení promlčí jako celek. Podle přesvědčení dovolacího soudu neexistuje jediný rozumný důvod, pro nějž by citované právní názory nebyly využitelné rovněž v případě promlčení práva na úroky z prodlení se splněním práva, u nějž nebyla doba splnění dohodnuta, stanovena právním předpisem nebo určena v rozhodnutí. Lze tudíž uzavřít, že v případě práva na úroky z prodlení se splněním peněžitého závazku, počíná promlčecí doba běžet dnem, kdy se dlužník ocitl – poté, co byl věřitelem požádán o plnění – v prodlení se splněním uvedeného závazku.

18. V posuzovaném případě bylo součástí zjištěného skutkového stavu rovněž zjištění, že dopisem ze dne 4.8.2017 žalobce vyzval žalované, aby mu nejpozději do 30.8.2017 zaplatil smluvní pokutu ve výši 5 500 000 Kč. Jelikož splatnost smluvní pokuty není stanovena právním předpisem a v tomto případě ani nebyla určena jinak, nastala její splatnost poslední den lhůty tj. 30.8.2017 stanovené v dopise ze 4.8.2017, jímž žalobce požádal žalované o plnění. Žalovaní se tak ocitli v prodlení s plněním peněžitého dluhu v celkové výši 5 500 000 Kč následující den po uplynutí uvedené lhůty, tj. dnem 31.8.2017; tímto dnem pak vzniklo žalobci právo na zaplacení úroků z prodlení z uvedené částky a současně počala u tohoto práva běžet tříletá promlčecí doba. Byla-li tedy žaloba na zaplacení úroků z prodlení podána u soudu dne 10.3.2020, stalo se tak před uplynutím uvedené promlčecí doby.

19. Pokud jde o výši úroku z prodlení, ta je dle § 1970 OZ stanovená nařízením vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku, veřejných rejstříků právnických a fyzických osob a evidence svěřeneckých fondů a evidence údajů o skutečných majitelích stanoví úrok z prodlení ve výši součtu repo sazby České národní banky a nejméně osmi procentních bodů, ve znění účinném v rozhodném období.

21. Vzhledem ke všem výše uvedeným skutečnostem posoudil soud nárok žalobce jako po právu a celému nároku zcela vyhověl jak je uvedeno ve výrokové části tohoto usnesení.

22. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 151 odst. 3 o. s. ř. a plně úspěšnému žalobci přiznal náklady nezastoupeného účastníka v celkové výši 55 630 Kč, a to s odkazem na rozhodovací praxi Ústavního soudu ČR a i Nejvyššího soudu ČR, které se opakovaně přiklonily k názoru, že u statutárních měst (mimo jiné výslovně též u hlavního města Prahy) lze presumovat existenci dostatečného materiálního i personálního vybavení a zabezpečení k tomu, aby byla schopna kvalifikovaně hájit svá rozhodnutí, práva a zájmy, aniž by musela využívat právní pomoci advokátů. Není-li v příslušném řízení prokázán opak, nejsou náklady na jejich zastoupení advokátem náklady účelně vynaloženými (srov. například rozhodnutí Ústavního soudu z 23. listopadu 2010, sp. zn. III. ÚS 2984/09, ze 14. března 2013, sp. zn.

II. ÚS 376/12, z

23. října 2013, sp. zn.

I. ÚS 2510/13, a z

20. června 2013, sp. zn.

III. ÚS 1510/13, a rozhodnutí Nejvyššího soudu z

26. února 2013, sp. zn. 26 Cdo 366/2013, z 10. června 2014, sp. zn. 28 Cdo 3895/2013, ze 4. února 2015, sp. zn. 28 Cdo 4175/2013, či ze 7. ledna 2016, sp. zn. 28 Cdo 1151/2015). V rozhodované věci soud konstatuje, že úhrada úroku z prodlení nepředstavuje spor mimořádně složitý, je standardním sporem, který soudy projednávají v občanském soudním řízení. Náhrada nákladů tak žalobci přísluší ve výši uhrazeného soudního poplatku 54 430 Kč a paušální sazbě 300 Kč za každý ze 4 úkonů dle vyhl. č. 254/2015 Sb., tj. za výzvu k plnění, podání žaloby, vyjádření k věci ze dne 19.7.2021 a účasti při jednání soudu 6.4.2022, celkem 1 200 Kč.