22 C 128/2024

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl soudkyní Mgr. Petrou Vránovou ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce proti žalované: Jméno žalované , IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované pro zaplacení 118 620 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobce na žalované domáhá zaplacení částky ve výši 118 620 Kč, spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 118 620 Kč za dobu od 23. 10. 2023 do zaplacení, a spolu s náklady na uplatnění pohledávky ve výši 1 200 Kč, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 900 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se žalobou ze dne 18. 4. 2024 domáhal náhrady nemajetkové újmy ve výši 118 620 Kč vzniknuvší mu nepřiměřenou délkou řízení o žádosti žalobce o informace ze dne 30. 11. 2021, vyřizované , právnická osoba, (dále jen „správní orgán“), a to podle zákona č. 82/1998 Sb.

2. Konkrétně žalobce uvedl, že se dne 30. 11. 2021 obrátil na správní orgán s žádostí o poskytnutí informace podle zákona č. 106/1999 Sb. o svobodném přístupu k informacím, přičemž zákonná lhůta pro poskytnutí informace měla dle žalobce marně uplynout dne 16. 12. 2021 a požadované informace byly žalobci poskytnuty teprve po rozhodnutí , Anonymizováno, soudu v , Anonymizováno, č. j.: , spisová značka, ze dne 5. 10. 2023. Řízení je třeba posuzovat jako jeden celek, kdy zákonem stanovená lhůta 15 dnů k poskytnutí informací nesmí být překročena. Žalobce uplatnil nárok u žalované přípisem ze dne 23. 10. 2023, kdy žalovaná tento nárok přípisem ze dne 17. 4. 2024 odmítla.

3. Žalobce akcentuje, že k dosažení účelu žádosti bylo nutno využít opravných prostředků, což vedlo k náročnosti procesu získání informací. Žalobce požaduje v základu částku 100 Kč za každý den prodlení, kterou navyšuje o 30 % z důvodu, že věc bylo možno vyřídit v řádu dnů, o 30 % z důvodu složitosti obrany a o 20 % z důvodu z výšeného významu požadovaných informací pro žalobce. Žalobce požaduje předmětnou částku i s ohledem na inflaci.

4. Žalovaná se ve věci vyjádřila podáním ze dne 19. 6. 2024, ve kterém shrnula průběh správního řízení a navazujících řízení soudního Nárok žalobce zcela neuznala.

5. Konkrétně uvedla, že žádost o poskytnutí informací ze dne 30. 11. 2021 byla vyřízena dne 9. 12. 2021, vydáním rozhodnutí o odmítnutí žádosti, tedy jedním z možných způsobů vyřízení a byla tedy vyřízena v zákonné lhůtě. Žalovaná uvedla, že celková délka řízení trvala 1 rok 10 měsíců a 5 dní. Celkem tedy 574 dní. Řízení probíhalo plynule, bez jednotlivých průtahů. Celkem řízení probíhalo v 5 instancích. Ve vztahu na postup správních orgánů lze konstatovat, že tyto jednaly zcela standardně, přičemž zaujaly určitý právní názor dosud judikatorně neřešené otázky, jehož validita byla následně přezkoumána a vyvrácena ze strany Městského soudu v Praze. Žalovaná v neposlední řadě sporovala výši požadované nemajetkové újmy, kdy ji hodnotila jako nedůvodnou.

6. Mezi účastníky nebylo sporu o průběhu daného řízení.

7. Dne 30. 11. 2021 zaslal žalobce prostřednictvím datové schránky , Anonymizováno, podání označené jako „Žádost o poskytnutí informací dle zák. č. 106/199 Sb., o svobodném přístupu k informacím (v anonymizované podobě)“, a to ve znění: „1. Žádám o žalobu (sp. zn.: , spisová značka, ) proti rozhodnutí předsedy Úřadu , Anonymizováno, ze dne 14. 12. 2017, č. j.: , číslo jednací, .

2. Žádám o vyjádření ke kasační stížnosti Úřadu , Anonymizováno, proti rozsudku , Anonymizováno, soudu v , Anonymizováno, ze dne 10. 10. 2019, č. j.: , spisová značka, “.

8. Dne 9. 12. 2021 vydal , Anonymizováno, ve smyslu ustanovení § 15 a § 20 odst. 4 písm. a) zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 106/1999 Sb.“), pod č. j.: , číslo jednací, -SOK rozhodnutí ve správním řízení vedeném podle zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), jímž byla žádost ze dne 30. 11. 2021 odmítnuta s tím, že se jedná o výjimku z práva na poskytnutí informace ve smyslu ustanovení § 11 odst. 4 písm. b) zákona č. 106/1999 Sb., neboť předmětné správní řízení není dosud zcela skončeno, když krajský soud zrušil rozhodnutí správního orgánu, který se bude věcí dále zabývat.

9. Žadatel proti rozhodnutí povinného subjektu o odmítnutí žádosti o poskytnutí informace podal ještě téhož dne, tzn. 9. 12. 2021, odvolání, v němž žádal o zrušení napadeného rozhodnutí a vydání informačního příkazu k poskytnutí žádaných informací.

10. K odvolání žalobce bylo rozhodnutím Úřadu , Anonymizováno, (dále jen „, Anonymizováno, “) ze dne 6. 1. 2022 č. j.: , Anonymizováno, datované zřejmě v důsledku chyby v psaní 6. 1. 2021), napadené rozhodnutí , Anonymizováno, o odmítnutí žádosti o informace č. j:. , anonymizováno, ze dne 9. 12. 2021 v souladu s ustanovením § 20 odst. 4 písm. b) zákona č. 106/1999 Sb. a s ustanovením § 90 odst. 1 písm. b) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, zrušeno a věc byla vrácena , Anonymizováno, k novému projednání. Podle názoru , Anonymizováno, povinný subjekt dostatečně konkrétním způsobem ve smyslu ustanovení § 68 odst. 3 správního řádu v napadeném rozhodnutí neodůvodnil, na základě jakých skutečností dospěl k závěru, že žádané informace spadají pod ochranu ustanovení § 11 odst. 4 písm. b) zákona č. 106/1999 Sb. Vzhledem k tomu, že doposud nebylo jednoznačně zákonem ani dotčenou judikaturou interpretováno, jaké informace mají povahu „informací o rozhodovací činnosti soudů“, je na povinném subjektu, aby v rámci nového projednání žádosti, pokud opětovně dospěje k závěru, že v daném případě jsou naplněny důvody pro odmítnutí poskytnutí žádaných informací dle ustanovení § 11 odst. 4 písm. b) zákona č. 106/1999 Sb., své závěry řádným a přezkoumatelným způsobem v rozhodnutí odůvodnil. , Anonymizováno, poté v rámci nového projednání žalobcovy žádosti dospěl k opětovnému závěru, že je naplněn důvod pro odepření informací vymezený v ustanovení § 11 odst. 4 písm. b) zákona č. 106/1999 Sb., a proto rozhodnutím č. j.: , Anonymizováno, ze dne 24. 1. 2022 žádost znovu odmítl, a to podle ustanovení § 15 ve spojení s ustanovením § 11 odst. 4 písm. b) zákona č. 106/1999 Sb. K učinění předmětného závěru , Anonymizováno, vedlo právní posouzení a výklad omezení práva na informace, ze kterých vyplývá, že informace žádané žalobcem výslovně spadají pod zákonnou výluku z poskytovaných informací a jejich neposkytnutím nedochází k nepřípustnému odnětí základních práv žadatele. , Anonymizováno, v rámci vyhodnocení odůvodněnosti omezení základního práva žadatele přistoupil k aplikaci tzv. testu proporcionality, jenž často užívá v rámci své rozhodovací praxe Ústavní soud, a to v situacích, kdy hodnotí kolizi subjektivních práv. Dle názoru , Anonymizováno, v daném případě stojí proti sobě právo žadatele na informace proti právu účastníků řízení na spravedlivý proces a z něj plynoucí právo účastníků na rovné postavení. , Anonymizováno, přitom dospěl k závěru, že jsou v daném případě splněny podmínky pro odmítnutí žádosti žalobce, neboť danou žádostí jsou vyžadovány informace, jejichž poskytnutí je de lege lata vyloučeno. Navíc právem chráněná práva nejen , Anonymizováno, , ale i všech účastníků skončených, běžících i v budoucnu zahájených soudních a správních řízení značně převážila právo žadatele o informace. Nad rámec shora uvedeného , Anonymizováno, podotkl, že i kdyby se na požadované informace nevztahovala výluka z poskytování informací dle ustanovení § 11 odst. 4 písm. b) zákona č. 106/1999 Sb., jedná se o stále běžící řízení, u nějž nelze bez dalšího garantovat správnost vyžádaných informací a jejich poskytnutí a následné zveřejnění by tak potenciálně mohlo příjemce informací uvést v omyl, k čemuž dle konstantní judikatury k zákonu č. 106/1999 Sb.

11. Žalobce proti novému rozhodnutí povinného subjektu o odmítnutí žádosti o poskytnutí informace podal ještě téhož dne, tedy 24. 1. 2022, odvolání, v němž žádal o zrušení napadeného rozhodnutí.12. , Anonymizováno, poté o tomto žalobcově odvolání rozhodl dne 23. 2. 2022, a to rozhodnutím č. j.: , Anonymizováno, , jímž odvolání zamítl a napadené rozhodnutí povinného subjektu potvrdil. , Anonymizováno, přitom dospěl k závěru, že rozhodovací činnost soudů (zde , Anonymizováno, správního soudu a , Anonymizováno, soudu v , Anonymizováno, ) je třeba chránit i poté, co došlo k nabytí právní moci daných rozsudků, neboť ustanovení § 11 odst. 4 písm. b) zákona č. 106/1999 Sb. není z hlediska interpretace časově ohraničené. Úřad vycházel z nálezu Ústavního soudu sp. zn.: II. ÚS 2211/09, podle něhož „je nutno odlišit (obecné) právo na informace a právo účastníků řízení na nahlížení do spisu. Je nepochybné, že i osoby, jež nejsou účastníkem řízení, mají právo na informace o výsledku sporu, byť i ve formě nepravomocného rozsudku, nemají však právo být informováni o všech aspektech soudního řízení (nehledě na to, zda probíhajícího nebo skončeného), neboť toto právo svědčí pouze účastníkům daného řízení.“ , Anonymizováno, dále vycházel z doktríny, podle níž se neposkytují informace, které souvisejí s rozhodováním soudů, s postupem soudů a s jejich úkony, které směřují ke zjištění skutkového stavu věci, a informace související s úkony účastníků učiněnými vůči soudu a vůči ostatním účastníkům řízení. , Anonymizováno, po posouzení postupu povinného subjektu, vydaného rozhodnutí i námitek uplatněných žadatelem v odvolání, dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. Povinný subjekt postupoval v souladu s platnými právními předpisy, když předmětnou žádost o poskytnutí požadovaných informací na základě ustanovení § 15 odst. 1 ve spojení s ustanovením § 11 odst. 4 písm. b) zákona č. 106/1999 Sb. rozhodnutím odmítl. Povinný subjekt přezkoumatelným způsobem prokázal, že k odepření žadatelem požadovaných informací, je dána výluka vyplývající z ustanovení § 11 odst. 4 písm. b) zákona č. 106/1999 Sb.

13. Dne 23. 2. 2023 napadl žalobce výše uvedené potvrzující rozhodnutí , Anonymizováno, žalobou u , Anonymizováno, soudu v , Anonymizováno, . Rozsudkem , Anonymizováno, soudu v , Anonymizováno, č. j.: , spisová značka, ze dne 9. 8. 2023 bylo napadené rozhodnutí , Anonymizováno, ze dne 23. 2. 2022, č. j. , Anonymizováno, , a rozhodnutí , Anonymizováno, ze dne 24. 1. 2022, č. j. , Anonymizováno, zrušeno a , Anonymizováno, bylo uloženo poskytnout žalobci informaci v rozsahu jeho žádosti ze dne 30. 11. 2021, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku. , Anonymizováno, soud v , Anonymizováno, v rámci odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že dospěl k závěru, že oba správní orgány vyložily a nesprávně aplikovaly ustanovení § 11 odst. 4 písm. b) zákona č. 106/1999 Sb. Citovaná norma se podle názoru soudu vztahuje především na samotné soudy, pokud jsou v postavené povinného subjektu. Právě jim dává možnost odmítnout poskytnutí informací, jež se týkají řízení v konkrétní soudní věci, která u nich probíhají. Žalobce ale nepožadoval poskytnutí informací od soudu, u něhož probíhalo konkrétní řízení, ale od orgánu veřejné správy, který v onom soudním řízení byl v postavení jeho účastníka, a žalobce zajímala nikoliv rozhodovací činnost soudu, ale dva procesní úkony povinného subjektu právě v postavení účastníka řízení. Soud zde dospěl k závěru, že právě identita povinného subjektu je zde určující pro vymezení jeho informační povinnosti, resp. práva na odepření informace. Pokud by totiž povinným subjektem byl právě soud, bylo by na místě s odkazem na judikaturu do pojmu jeho rozhodovací činnosti zahrnout i úkony účastníků řízení, a v návaznosti na to případně aplikovat ustanovení § 11 odst. 4 písm. b) zákona č. 106/1999 Sb. Jelikož však povinným subjektem byl orgán odlišný od soudu, není důvod na tento případ aplikovat takový výklad. Rozsudek , Anonymizováno, soudu v , Anonymizováno, č. j.: , spisová značka, ze dne 9. 8. 2023 nabyl právní moci dne 12. 9. 2023.

14. Dne 14. 9. 2024 pak , Anonymizováno, zaslal , Anonymizováno, na vědomí písemné vyhotovení předmětného rozsudku s upozorněním na uloženou povinnost poskytnout žadateli informaci v rozsahu stanoveném rozsudkem s tím, že jakmile , Anonymizováno, obdrží od , Anonymizováno, soudu v , Anonymizováno, rozsudek s vyznačenou doložkou právní moci, obratem jej zašle , Anonymizováno, . Dále , Anonymizováno, informoval , Anonymizováno, o svém názorovém odklonu od dřívějších závěrů stran aplikace § 11 odst. 4 písm. b) zákona č. 106/1999 Sb., v důsledku čeho se ÚOOÚ rozhodl nepodat proti rozsudku , Anonymizováno, soudu v , Anonymizováno, kasační stížnost. , Anonymizováno, sám nebyl k podání kasační stížnosti aktivně legitimován a proto proti rozsudku , Anonymizováno, soudu v , Anonymizováno, nebyla kasační stížnost podána.

15. Dne 2. 10. 2023 , Anonymizováno, obdržel od , Anonymizováno, soudu v , Anonymizováno, rozsudek s vyznačenou doložkou právní moci a dne 4. 10. 2023 pak , Anonymizováno, zaslal rozsudek s vyznačenou doložkou právní moci povinnému subjektu - , Anonymizováno, .16. , Anonymizováno, zaslal požadované informace do datové schránky žalobce dne 5. 10. 2023.

17. Z uplatnění nároku u žalované ze dne 23. 10. 2023 soud zjistil, že žalobce z titulu nesprávného úředního postupu spočívajícího v nepřiměřenou délce řízení uplatnil nárok na nemajetkovou škodu ve výši 100 Kč za každý den prodlení.

18. Přípisem ze dne 16. 4. 2024 žalovaná nárok žalobce odmítla, neboť bylo rozhodováno v zákonných lhůtách19. Při posouzení věci soud vycházel z následující právní úpravy a z následujících východisek:

20. Podle ust. § 5 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) (dále jen „zákon o odpov. za škodu“), stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem.

21. Podle ust. § 6 odst. 1 až 3 a 6 zákona o odpov. za škodu ve věcech náhrady škody způsobené rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o regresních úhradách jednají jménem státu ministerstva a jiné ústřední správní úřady (dále jen "úřad"). Úřadem podle odstavce 1 je a) Ministerstvo spravedlnosti, došlo-li ke škodě v občanském soudním řízení nebo v trestním řízení, a dále v případech, kdy bylo soudem ve správním soudnictví vydáno nezákonné rozhodnutí, jímž soud rozhodl o žalobě proti rozhodnutí územního celku v samostatné působnosti, a v případech, kdy škoda byla způsobena notářem nebo soudním exekutorem, b) příslušný úřad, došlo-li ke škodě v odvětví státní správy, jež náleží do jeho působnosti, a dále v případech, kdy bylo soudem ve správním soudnictví vydáno nezákonné rozhodnutí, jímž soud rozhodl o žalobě proti rozhodnutí vydanému v odvětví státní správy, jež náleží do působnosti tohoto úřadu. Není-li možno příslušný úřad určit podle odstavce 2, jedná za stát Ministerstvo financí. Úřad určený podle odstavců 1 až 5 jedná za stát jako organizační složka státu i v řízení před soudem, pokud zvláštní právní předpis nestanoví jinak.

22. Podle ust. § 13 zákona o odpov. za škodu stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

23. Podle ust. § 31a zákona o odpov. za škodu bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. V případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

24. Podle čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, publikované ve Sbírce zákonů pod č. 209/1992 Sb. (dále jen „Úmluva“), každý má právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem, zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu. Rozsudek musí být vyhlášen veřejně, avšak tisk a veřejnost mohou být vyloučeny buď po dobu celého nebo části procesu v zájmu mravnosti, veřejného pořádku nebo národní bezpečnosti v demokratické společnosti, nebo když to vyžadují zájmy nezletilých nebo ochrana soukromého života účastníků anebo, v rozsahu považovaném soudem za zcela nezbytný, pokud by, vzhledem ke zvláštním okolnostem, veřejnost řízení mohla být na újmu zájmům spravedlnosti.

25. Podle čl. 10 Úmluvy každý má právo na svobodu projevu. Toto právo zahrnuje svobodu zastávat názory a přijímat a rozšiřovat informace nebo myšlenky bez zasahování státních orgánů a bez ohledu na hranice. Tento článek nebrání státům, aby vyžadovaly udělování povolení rozhlasovým, televizním nebo filmovým společnostem. Výkon těchto svobod, protože zahrnuje i povinnosti i odpovědnost, může podléhat takovým formalitám, podmínkám, omezením nebo sankcím, které stanoví zákon a které jsou nezbytné v demokratické společnosti v zájmu národní bezpečnosti, územní celistvosti nebo veřejné bezpečnosti, předcházení nepokojům a zločinnosti, ochrany zdraví nebo morálky, ochrany pověsti nebo práv jiných, zabránění úniku důvěrných informací nebo zachování autority a nestrannosti soudní moci.

26. Podle čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“) každý má právo, aby jeho věc byla projednána veřejně, bez zbytečných průtahů a v jeho přítomnosti a aby se mohl vyjádřit ke všem prováděným důkazům. Veřejnost může být vyloučena jen v případech stanovených zákonem.

27. Podle čl. 17 Listiny svoboda projevu a právo na informace jsou zaručeny. Každý má právo vyjadřovat své názory slovem, písmem, tiskem, obrazem nebo jiným způsobem, jakož i svobodně vyhledávat, přijímat a rozšiřovat ideje a informace bez ohledu na hranice státu. Cenzura je nepřípustná. Svobodu projevu a právo vyhledávat a šířit informace lze omezit zákonem, jde-li o opatření v demokratické společnosti nezbytná pro ochranu práv a svobod druhých, bezpečnost státu, veřejnou bezpečnost, ochranu veřejného zdraví a mravnosti. Státní orgány a orgány územní samosprávy jsou povinny přiměřeným způsobem poskytovat informace o své činnosti. Podmínky a provedení stanoví zákon.

28. Podle ust. § 4 odst. 1 zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím (dále jen „informační zákon“), povinné subjekty poskytují informace na základě žádosti nebo zveřejněním.

29. Podle ust. § 14 odst. 1 a 5 písm. d) informačního zákona žádost je podána dnem, kdy ji obdržel povinný subjekt, a nerozhodne-li podle § 15, poskytne informaci v souladu se žádostí ve lhůtě nejpozději do 15 dnů ode dne přijetí žádosti nebo ode dne jejího doplnění; je-li zapotřebí licence podle § 14a, předloží v této lhůtě žadateli konečnou licenční nabídku.

30. Podle ust. § 15 odst. , právnická osoba, zákona pokud povinný subjekt žádosti, byť i jen zčásti, nevyhoví, vydá ve lhůtě pro vyřízení žádosti rozhodnutí o odmítnutí žádosti, popřípadě o odmítnutí části žádosti (dále jen "rozhodnutí o odmítnutí žádosti"), s výjimkou případů, kdy se žádost odloží.

31. Podle ust. § 16 informačního zákona proti rozhodnutí povinného subjektu o odmítnutí žádosti lze podat odvolání. Povinný subjekt předloží odvolání spolu se spisovým materiálem nadřízenému orgánu ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení odvolání. Nadřízený orgán rozhodne o odvolání do 15 dnů ode dne předložení odvolání povinným subjektem. Lhůta pro rozhodnutí o rozkladu je 15 pracovních dnů ode dne doručení rozkladu povinnému subjektu. Lhůtu nelze prodloužit. Při soudním přezkumu rozhodnutí o odvolání na základě žaloby podle zvláštního právního předpisu soud přezkoumá, zda jsou dány důvody pro odmítnutí žádosti. Nejsou-li žádné důvody pro odmítnutí žádosti, soud zruší rozhodnutí o odvolání a rozhodnutí povinného subjektu o odmítnutí žádosti a povinnému subjektu nařídí požadované informace poskytnout.

32. Podle ust. § 16a informačního zákona stížnost na postup při vyřizování žádosti o informace (dále jen "stížnost") může podat žadatel, a) který nesouhlasí s vyřízením žádosti způsobem uvedeným v § 6, b) kterému po uplynutí lhůty podle § 14 odst. 5 písm. d) nebo § 14 odst. 7 nebyla poskytnuta informace nebo předložena konečná licenční nabídka a nebylo vydáno rozhodnutí o odmítnutí žádosti, c) kterému byla informace poskytnuta částečně, aniž bylo o zbytku žádosti vydáno rozhodnutí o odmítnutí, nebo d) který nesouhlasí s výší úhrady sdělené podle § 17 odst. 3 nebo s výší odměny podle § 14a odst. 2, požadovanými v souvislosti s poskytováním informací. Stížnost lze podat písemně nebo ústně; je-li stížnost podána ústně a nelze-li ji ihned vyřídit, sepíše o ní povinný subjekt písemný záznam. Stížnost se podává u povinného subjektu, a to do 30 dnů ode dne a) doručení sdělení podle § 6, § 14 odst. 5 písm. c) nebo § 17 odst. 3, b) uplynutí lhůty pro poskytnutí informace podle § 14 odst. 5 písm. d) nebo § 14 odst.

7. O stížnosti rozhoduje nadřízený orgán. Povinný subjekt předloží stížnost spolu se spisovým materiálem nadřízenému orgánu do 7 dnů ode dne, kdy mu stížnost došla, pokud v této lhůtě stížnosti sám zcela nevyhoví tím, že poskytne požadovanou informaci nebo konečnou licenční nabídku, nebo vydá rozhodnutí o odmítnutí žádosti. Nadřízený orgán při rozhodování o stížnosti podle odstavce 1 písm. a), b) nebo c) přezkoumá postup povinného subjektu a rozhodne tak, že a) postup povinného subjektu potvrdí, b) povinnému subjektu přikáže, aby ve stanovené lhůtě, která nesmí být delší než 15 dnů ode dne doručení rozhodnutí nadřízeného orgánu, žádost vyřídil, případně předložil žadateli konečnou licenční nabídku, nebo c) usnesením věc převezme a informaci poskytne sám nebo vydá rozhodnutí o odmítnutí žádosti; tento postup nelze použít vůči orgánům územních samosprávných celků při výkonu samostatné působnosti. Nadřízený orgán při rozhodování o stížnosti podle odstavce 1 písm. d) přezkoumá postup povinného subjektu a rozhodne tak, že a) výši úhrady nebo odměny potvrdí, b) výši úhrady nebo odměny sníží; tento postup nelze použít vůči orgánům územních samosprávných celků při výkonu samostatné působnosti, nebo c) povinnému subjektu přikáže, aby ve stanovené lhůtě, která nesmí být delší než 15 dnů ode dne doručení rozhodnutí nadřízeného orgánu, zjednal nápravu, jde-li o úhradu nebo odměnu za poskytnutí informace územním samosprávným celkem v samostatné působnosti. Nadřízený orgán o stížnosti rozhodne do 15 dnů ode dne, kdy mu byla předložena. Rozhodnutí podle odstavců 6 a 7 se oznamuje žadateli a povinnému subjektu. Proti rozhodnutí vydanému podle odstavců 6 a 7 se nelze odvolat. Jde-li však o rozhodnutí podle odstavce 6 písm. c), nelze se odvolat pouze v případě, kdy rozhodl nadřízený orgán určený podle § 178 odst. 2 věty poslední správního řádu nebo podle § 20 odst. 5 tohoto zákona. Je-li poskytnuta informace podle odstavce 6 písm. c), žadatel může ve smyslu odstavce 1 písm. a) nebo c) postupovat obdobně.

33. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda na věc dopadá ust. § 13 odst. 1 věty druhé nebo ust. § 13 odst. 1 věty třetí. To z toho důvodu, že v případě věty třetí stát odškodňuje nepřiměřenou délku řízení, kdežto v případě věty druhé pouze jednotlivé dílčí průtahy.

34. Pro zodpovězení této otázky je nutné nejprve posoudit, zda na předmětné řízení dopadá právo na projednání věci v přiměřené lhůtě podle čl. 6 odst. 1 Úmluvy či nikoliv. Jak Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 29. 9. 2015, sp. zn. 30 Cdo 344/2014, konstatoval, pro rozhodnutí o aplikovatelnosti čl. 6 odst. 1 Úmluvy je nutné zodpovědět tři základní otázky, a to:

1. Jde zde o spor o právo nebo závazek, který je opravdový a vážný a jehož rozhodnutí má přímý vliv na existenci, rozsah nebo způsob výkonu daného práva nebo závazku?

2. Má toto právo nebo závazek svůj základ ve vnitrostátním právu?

3. Je právo nebo závazek, o které se v daném případě jedná, civilní (tj. soukromoprávní) povahy? Řízení, při kterém měla žalobci vzniknout nemajetková újmu, je řízením o poskytnutí informací povinným subjektem na základě žádosti podle informačního zákona, v jehož rámci jde o výkon základního práva na informace zakotveného v čl. 10 Úmluvy a čl. 17 Listiny. Jde tak nepochybně o právo, které je opravdové a vážné, a rozhodnutí o žádosti má přímý vliv na způsob výkonu tohoto práva, neboť v rámci takového řízení dochází k poskytnutí požadované informace. Toto právo má svůj základ ve vnitrostátním právu, a to v Listině a dále je blíže vymezeno v informačním zákoně. Poslední otázku, tedy zda má právo civilní povahu, je nutné zodpovědět v kontextu rozhodovací praxe Evropského soudu pro lidská práva (dále jen „ESLP“). Ten již ve věci Allan Jacobsson proti Švédsku (č. 10842/84) uvedl, že význam slova civilní nemůže být interpretován s odkazem na vnitrostátní právo dotčeného státu. Čl. 6 odst. 1 Úmluvy se použije bez ohledu na postavení účastníků řízení a povahu právní úpravy, podle níž je ve věci rozhodováno. Podstatné je, zda dané právo nebo povinnost má civilní povahu, přičemž dle názoru soudu je třeba anglické slovní spojení civil nature třeba vykládat široce, tedy nikoliv pouze ve smyslu soukromoprávní, nýbrž i ve smyslu občanský. Právo na informace zakotvené v čl. 17 Listiny je jedním z nejvýznamnějších politických práv občanů vůči státu. Podle názoru soudu tak je tak třeba i na třetí otázku odpovědět kladně, tedy jedná se o právo civilní povahy. S ohledem na kladné zodpovězení všech tří otázek tak soud dospěl k závěru, že v dané věci je třeba aplikovat čl. 6 odst. 1 Úmluvy. Na dané řízení se tak vztahují závěry Stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne 13. 4. 2011 (Cpjn 206/2010) (dále jen „Stanovisko“).

35. Soud se tedy zabýval posouzením celkové délky daného řízení, a to z hlediska její přiměřenosti či nepřiměřenosti.

36. Soud má za to, že obecně přiměřená délka řízení před správním orgánem činí 4,5 měsíce (15 dnů na vyřízení žádosti + 30 dnů na podání stížnosti + 7 dnů na předložení nařízenému orgánu + 15 dnů na rozhodnutí nadřízeným orgánem + případných 15 dnů na rozhodnutí povinným subjektem po přikázání nadřízeným orgánem + přihlédnutí k uložení písemností v případě poštovní přepravy, nebo 15 dnů na vyřízení žádosti + 15 dnů na podání odvolání + 15 dnů na předložení nařízenému orgánu + 15 dnů na rozhodnutí nadřízeným orgánem + přihlédnutí k uložení písemností v případě poštovní přepravy) a před soudem činí 1,5 roku (včetně lhůty k podání žaloby), je-li rozhodováno v jednom stupni, tj. celkem 1 rok a 9,5 měsíce.

37. Pro účely posouzení přiměřenosti délky řízení je prioritně třeba ohraničit jeho trvání, tj. stanovit počátek a konec řízení.

38. Posuzované řízení ve vztahu k žalobci trvalo od jeho zahájení dne 30. 11. 2021, kdy bylo podána žádost o poskytnutí informací ke správnímu orgánu do 5. 10. 2023, kdy bylo žádosti vyhověno. Řízení tedy trvalo celkem 1 rok 10 měsíců a 5 dnů.

39. Řízení bylo do jisté míry procesně složité, neboť bylo rozhodováno na pěti stupních. Soud celé řízení posoudil jako plynulé, kdy všechny orgány postupovali při vyřizování dané věci koncentrovaně. Soud tedy konstatuje a uzavírá, že řízení trvající 1 rok 10 měsíců a 5 dnů, nelze považovat za nepřiměřeně dlouhé.

40. Soud tedy v jednání státu neshledal nesprávný úřední postup spočívající v nepřiměřené délce řízeny. Vzhledem k tomu, že nebyl naplněn jeden ze základních předpokladů pro poskytnutí satisfakce za nesprávný úřední postup, soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

41. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalované, jenž byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 900 Kč. Tyto náklady sestávají z nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 300 Kč za každý ze tří úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky (1. vyjádření k žalobě ze dne 19. 6. 2024, příprava na jednání před soudem dne 24. 2. 2025 a účast na jednání před soudem konaném dne 24. 2. 2025).

42. Určená náhrada nákladů řízení je splatná v obecné třídenní pariční lhůtě (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).