22 C 158/2023

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl soudkyní Mgr. Petrou Vránovou ve věci žalobce: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 zastoupený advokátem Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0 proti žalované: Anonymizováno, IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 pro zaplacení 1 021 638,56 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobce na žalované domáhá zaplacení částky ve výši částka spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky částka za dobu od datum do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku částka, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se žalobou ze dne datum u zdejšího soudu domáhal rozhodnutí, jímž by byla žalované uložena povinnost zaplatit částku ve výši částka s příslušenstvím, a to na základě náhrady škody z nesprávného úředního postupu.

2. Z žalobních tvrzení vyplývá, že žalobce uhradil dne datum na účet vedený u právnická osoba., č.ú. Anonymizováno částku ve výši 2 x částka, jakožto vklad do společnosti Anonymizováno právnická osoba., a to na základě dne datum podepsaného prohlášení komanditisty o vstupu do společnosti Anonymizováno právnická osoba. Společnost Anonymizováno právnická osoba. však nikdy nevznikla a nebyla zapsána do obchodního rejstříku. Žalobce v tomto směru odkazuje na názor obecných soudů ČR (např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. spisová značka), které zaujaly v dané věci názor, že osoby, které prohlášení podepsaly, se nestaly komanditisty společnosti JIA, k. s., neboť smlouva je absolutně neplatná.

3. Žalobci tak vznikl nárok na vrácení vkladu, kterého se domáhal po společnosti Anonymizováno, Anonymizováno., a to již v listopadu 1994, bylo mu však odpovězeno, že „současná finanční situace neumožňuje zaplacení dlužné částky“.

4. Žalobce podal žalobu na vydání bezdůvodného obohacení proti společnosti Anonymizováno. u Okresního soudu v Anonymizováno a po prohlášení konkurzu na majetek společnosti Anonymizováno. se domáhal svého nároku, v rámci řízení konkurzního. Z rozvrhového usnesení se žalobce dozvěděl, že obdrží částku částka.

5. Vzhledem k počtu podílníků, objemu vkladů od nich vybraných a k podmínkám, jaké byly podílníkům nabízeny, ale i s ohledem na akviziční síť lze činnost společnosti Anonymizováno. hodnotit jako vybírání vkladů od veřejnosti. Peněžní prostředky zaslaly na účet tisíce lidí (cca 27 000 lidí), celková výše vybraných peněžních prostředků byla cca tři čtvrtě miliardy. Tato činnost byla podle § 2 zákona o bankách vyhrazena pouze bankám, případně mohla být upravena zvláštními zákony, od května 1992 se jednalo o zákon č. 248/1992 Sb. (účinný od datum). Společnost právnická osoba. neoprávněně vybírala vklady od fyzických i právnických osoba - veřejnosti za účelem investování, čímž porušila jak zákon o bankách, tak zákon o investičních společnostech a inv. fondech. Stát si toho musel být vědom, neboť právnická osoba. (původně právnická osoba) byla většinově v rukou státu a kampaň společnosti Anonymizováno veřejně.

6. Tím, že Anonymizováno a Anonymizováno řádně neprováděly dohled, resp. dozor v oblasti jejich působnosti, umožnily Anonymizováno vykonávat protiprávní činnost. Dopustily se tedy nesprávného úředního postupu.

7. Žalobce proto nárokuje po státu náhradu škody, kterou vyčísluje jako částku částka, odpovídající vkladu učiněnému dne datum a částku částka jako úrok z prodlení za dobu od datum do datum.

8. Žalobce svůj nárok uplatnil u žalované dne datum. Ze strany žalované bylo žalobci stanoviskem ze dne datum sděleno, že z výpisu z obchodního rejstříku společnosti právnická osoba. vyplývá, že nikdy nebyla držitelem povolení k provozování kolektivního investování podle zákona č. 248/1992 Sb., o investičních společnostech a investičních fondech, tedy zákona upravujícího mimo jiné otázky výkonu státního dozoru v oblasti kolektivního investování, a tedy, že se od svého založení zabývala výhradně podnikatelskou činností, která nepodléhala dozoru ze strany státu.

9. Žalovaná se ve věci vyjádřila tak, že žalobou uplatněný nárok zcela neuznává. Žalovaná předně uvádí, že z výpisu z obchodního rejstříku společnosti právnická osoba. vyplývá, že společnost nikdy nebyla držitelem povolení k provozování kolektivního investování podle zákona č. 248/1992 Sb., o investičních společnostech a investičních fondech (dále jen „zákon č. 248/1992 Sb.“), tedy zákona upravujícího mimo jiné otázky výkonu státního dozoru v oblasti kolektivního investování, a tedy, že se od svého založení zabývala výhradně podnikatelskou činností, která nepodléhala dozoru ze strany státu.

10. Společnost právnická osoba. neměla povolení k činnosti podle zákona č. 248/1992 Sb., ve znění účinném od datum, a to ani z pohledu fikce v § 38 odst. 1 tohoto zákona (právě pro absenci dřívějšího povolení). V § 38 zákona č. 248/1992 Sb. byly upraveny lhůty pro přizpůsobení se nové úpravě, kdy investiční společnosti měly uvést své postavení a svou činnost do souladu s tímto zákonem do 6 měsíců ode dne nabytí účinnosti (tj. do datum), jinak hrozilo odnětí povolení a zrušení soudem. Mimo jiné se vyžadovalo, aby investiční společnost měla právní formu akciové společnosti nebo společnosti s ručením omezeným. Jak vyplývá z dopisu právnická osoba. ze dne datum, který předložil žalované žalobce, rozhodla se tato společnost uzavřít se (tj. nepřijímat nové komanditisty) ke dni datum, aby vyhověla některým ustanovením zákona č. 248/1992 Sb. Dle žalované se jednalo o § 3 odst. 1 v kombinaci s § 2 odst. 1 tohoto zákona, tedy že činnost shromažďování peněžních prostředků právnických a fyzických osob za účelem jejich použití na účasti na podnikání podle tohoto zákona (kolektivní investování) nesmějí vykonávat jiné osoby než investiční společnosti a investiční fondy). Z tohoto důvodu Společnost právnická osoba. v této činnosti nepodléhala dozoru státu, a tudíž se ani stát nemohl dopustit nesprávného úředního postupu ve smyslu zákona.

11. Žalovaná pak upozornila na rozhodnutí zdejšího soudu ze dne datum č.j. spisová značka, který byl potvrzen rozsudkem MS v Praze ze dne datum č.j. spisová značka. Jednalo se o totožnou skutkovou věc a nárok žalobce byl zde zamítnut.

12. Žalobce dále uvedl, že bylo povinností Státní banky československé uložit pokutu až částka osobám, které vykonávaly bez povolení činnost bez povolení dle zvláštního zákona. Zejména nikdo nesměl, bez povolení působit jako banka, přijímat vklady od veřejnosti. Rovněž bylo povinností ministerstva financí od 29. 56. 1992 zakázat činnost neoprávněným osobám, které provozují činnost, která přísluší pouze investičním společnostem nebo investičním fondům. Stát tedy porušil svou povinnost tím, že jednak společnosti Anonymizováno neuložil pokutu a nezakázal její činnost.

13. Z provedených listinných důkazů soud zjistil tyto skutečnosti:

14. Ze smlouvy o vedení prostředků organizace na účtu ze dne datum soud zjistil, že společnost právnická osoba. měla vedený běžný účet u společnosti právnická osoba.

15. Z listina označené jako prohlášení komanditisty o vstupu do společnosti ze dne datum bylo zjištěno, že žalobce jako komanditista prohlásil, že vstupuje do Anonymizováno právnická osoba. částkou částka, kterou se bude podílet na kapitálu Anonymizováno 16. Z kopií poštovních poukázek je zřejmé, že žalobce uhradil 2 x částka.

17. Z rozsudku Okresního soudu v Anonymizováno ze dne datum sp. zn. C Anonymizováno a z přihlášky pohledávky do konkurzu bylo zjištěno, že žalobce měl vůči společnosti Anonymizováno. pohledávku ve výši částka.

18. Dopisem ze dne datum byl žalobce informován společností Anonymizováno o připsání výnosu komanditního podílu.

19. Žalobce nárok uplatnil u žalované přípisem ze dne datum.

20. Dle § 3 odst. 1 písm. c) zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen „OdpZ“), stát odpovídá za škodu, kterou způsobily orgány územních samosprávných celků, pokud ke škodě došlo při výkonu státní správy, který na ně byl přenesen zákonem nebo na základě zákona (dále jen "územní celky v přenesené působnosti").

21. Dle § 5 písm. a) a b) OdpZ stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem.

22. Dle § 8 odst. 1 OdpZ nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.

23. Dle § 13 odst. 1 OdpZ stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

24. Dle § 13 odst. 2 OdpZ právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

25. Dle § 38 odst. 1, zákona č. 248/1992 Sb., o investičních společnostech a investičních fondech, investiční společnosti, podílové fondy jimi zřízené a investiční privatizační fondy zřízené podle zvláštních předpisů, 7 investiční společnosti a podílové fondy vykonávající činnost na základě povolení podle zvláštních předpisů8 se považují za investiční společnosti a investiční fondy podle tohoto zákona, jestliže uvedou své postavení a svou činnost do souladu s ním do šesti měsíců od nabytí jeho účinnosti, pokud není dále stanoveno jinak. Tento zákon byl vyhlášen dne datum a téhož dne nabyl účinnosti § 39.

26. Soud dospěl k závěru, že nárok žalobce není důvodný.

27. Žalobce v řízení tvrdí, že žalovaná měla vykonávat dohled a kontrolní činnost nad společností právnická osoba., kdy zejména mělo dojít k jejímu pokutování a zákazu její činnosti. Žalobce zejména uvedl, že stát si musel být vědom toho, že společnost Anonymizováno příslušných povolební provádí činnost investiční společnosti a fondu, a relevantním způsobem nezasáhl. V této souvislosti pak žalobci vznikla škoda.

28. Na základě provedeného dokazování vyplynulo, že společnost Anonymizováno komanditní společností, nikoliv investiční společností či investičním fondem. Jako takovou stát neměl žádnou povinnost ji kontrolovat, pokutovat či zakazovat její činnost.

29. Dle příslušného ustanovení zákona o investičních společnostech a fondech, v době kdy měla žalobci vzniknout škoda, tedy dne datum, běžela tzv. ochranná lhůta a stát nebyl ani oprávněn do činnosti společnosti Anonymizováno jakkoliv zasahovat. Z výpisu z obchodního rejstříku společnosti právnická osoba. přitom vyplývá, že nikdy nebyla držitelem povolení k provozování kolektivního investování podle z.č. 248/1992 Sb., o investičních společnostech a investičních fondech, tedy zákona upravujícího mimo jiné otázky výkonu státního dozoru v oblasti kolektivního investování a tedy, že se po celou dobu své existence zabývala výhradně podnikatelskou činností, která nepodléhá dozoru ze strany státu.

30. Judikatura a soudní praxe se ustálila na názoru, že nesprávným úředním postupem je porušení pravidel předepsaných právními normami pro počínání státního orgánu při jeho činnosti, a to i při takových úkonech, které jsou prováděny v rámci činnosti rozhodovací, avšak neodrazí se bezprostředně v obsahu vydaného rozhodnutí (srovnej rozhodnutí (Rc) spisová značka). O takovou situaci se však v posuzované věci nejedná, právě z výše uvedených důvodů, kdy stát žádnou svoji povinnost neporušil 31. Odpovědnost státu v daném případě nelze dovodit ani na základě tvrzení, že společnost Anonymizováno. měla účet vedený u právnická osoba, ve které měl stát svůj podíl. Vzhledem k tomu, že soud neshledal na straně státu porušení žádné zákonné povinnosti, nedošlo tak k nezákonnému postupu, pročež není naplněn jeden ze základních odpovědnostních titulů, tak aby žalobce mohl být se svým nárokem úspěšný. Soud proto celou žalobu jako nedůvodnou zamítl.

32. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”), tak, že přiznal žalované, jenž byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce částka. Tyto náklady sestávají z nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka částka představující částka za každý z pěti úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky vyjádření ze dne datum, příprava a účast na jednáních ve dnech datum a datum).

33. O lhůtě k plnění (do 3 dnů od právní moci rozsudku) rozhodl soud podle § 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř. (výrok II.). Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení. Odvolání se podává u Obvodního soudu pro Prahu 1, k rozhodnutí o něm je příslušný Městský soud v Praze. Nebude-li povinnost stanovená tímto rozhodnutím plněna včas a řádně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na výkon rozhodnutí, popř. návrhem na nařízení exekuce.