22 C 185/2020

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Vránovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem údaje o zástupci pro zaplacení částka s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši [částka], spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10% ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku [částka], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám právního zástupce žalobce 1. Návrhem podaným u zdejšího soudu dne [datum] se žalobce domáhá na žalovaném zaplacení částky [částka] s příslušenstvím. Dne [datum] provedl žalobce technický úkon, spočívající v odtahu motorového vozidla [registrační značka], kdy bylo vozidlo umístěno na odtahové parkoviště provozované žalobcem. Následně se žalobce pokusil o kontakt s žalovaným, a vyzval jej k vyzvednutí vozidla a úhradě dlužné částky ve výši [částka], sestávající z částky [částka] za odtah vozidla a částky [částka] za první den střežení na odtahovém parkovišti. Žalovaný dlužnou částku žalobci neuhradil. S ohledem na prodlení žalovaného s úhradou dluhu požaduje žalobce v soudním řízení rovněž zaplacení zákonného úroku z prodlení.

2. Žalovaný se k podané žalobě vyjádřil tak, že žalovanou částku neuznává a navrhl zamítnutí žaloby v plném rozsahu. Namítl jednak nedostatek své pasivní legitimace, kdy sice uvedl, že je vlastníkem předmětného vozidla, ale nebyl to on, kdo vozidlo zaparkoval. Žalovaný dále sporoval oprávněnost odtahu, což uvedl i do protokolu o vyzvednutí vozidla z odtahového parkoviště. Vozidlo netvořilo překážku silničního provozu, pročež nikdo neměl právo rozhodnout o jeho odtahu. Vozidlo stálo na místě určeném pro zásobování, kdy na adrese [anonymizována dvě slova], [obec a číslo] má žalovaný sídlo i svou provozovnu, kterou zásoboval, pročež vozidlo zde zaparkované nemohlo tvořit překážku silničního provozu. Kromě toho, byl za sklem vozidla umístěn telefonní kontakt, pročež bylo možno pouze vyzvat žalovaného k přeparkování. Žalobce rovněž nijak neprokazuje, že by vozidlo parkovalo na předmětném místě déle, než je povoleno nebo že by tvořilo překážku v parkování jiným zásobovacím vozům. V neposlední řadě pak žalovaný namítl, že ze strany službu konajícího strážníka se jednalo o osobní zášť, podjatost až zlou vůli. Žalovaný je v předmětné lokalitě opakovaně pokutován, kdy ostatní vozidla nikoliv. Rovněž tak městská policie se rozhodla postupovat cestou opakovaných odtahů, bez předchozího udělování pokut či výzvy žalovanému, aby vozidlo přeparkoval.

3. Po provedení dokazování vzal soud za prokázaná následující skutková zjištění: Dne [datum] v 15.14 hodin provedl žalobce, který je oprávněn k odstranění silničních vozidel z místních komunikací, odtah motorového vozidla [registrační značka] z adresy [anonymizována dvě slova], [obec a číslo], a to na základě rozhodnutí strážníka městské policie podle § 27 odst. 5 zákona č. 361 2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích. Vozidlo bylo vyzvednuto téhož dne, s tím, že dole na protokolu je uvedeno:„ s odtahem vozidla nesouhlasím, jelikož netvořilo překážku v provozu na pozemní komunikaci“ (Zřizovací listina ze dne [datum], Protokol o odtahu vozidla [číslo]). Provozovatelem vozidla byl v předmětné době žalovaný (malý technický průkaz vozidla). Z výsledku šetření žádosti ze dne [datum] bylo mimo jiné zjištěn podrobný popis události ze dne [datum], kdy bylo zjištěno, že na předmětném místě bylo možno v případě zásobování stát max. 15 min, s tím že vozidlo žalovaného zde stálo minimálně v době od 14:06 hod do 15:14, pročež bylo strážníkem, městské policie rozhodnuto o jeho odtahu. Žalobce žalovaného opakovaně vyzýval k úhradě dlužné částky (výzva k plnění ze dne [datum] a [datum], včetně dodejky). Žalovaný nárok žalobce přípisem ze dne [datum] zcela odmítl.

4. Soud konstatuje, že žalovaný navrhl k provedení ještě několik důkazních prostředků, a to výslechem dvou svědků, strážníku městské policie, kdy jeden z nich se měl zabývat odtahem vozidla se zahraniční SPZ a druhý měl jiného dne řešit stejnou situaci s žalovaným, s tím, že ho místo nařízeného odtahu měl požádat o přeparkování. Žalovaný měl v úmyslu těmito důkazy prokazovat rozdílný přístup jednotlivých strážníků městské policie, a to jak ve vztahu k němu, tak jiným účastníkům silničního provozu. Tato tvrzení soud vyhodnotil jako nesouvisející s projednávaným sporem, kdy rozdílný přístup jednotlivých strážníků, nemá pro rozhodnutí soudu žádný význam, a to i s ohledem na to, že rozhodnutí o odtahu je správním rozhodnutím, kdy civilní soud není orgánem příslušným, který by se mohl zabývat přezkumem správních rozhodnutí. Soud tyto návrhy na doplnění dokazování ze strany žalovaného tedy zamítl.

5. Svá skutková zjištění soud opřel o shora uvedené listinné důkazy, o jejichž pravosti a věcné správnosti neměl žádných pochybností, ostatně ani samými účastníky pravost či věcná správnost těchto listinných důkazů nebyla zpochybňována. Soud rovněž dospěl k závěru, že pro své rozhodnutí získal dostatek skutkových zjištění potřebných pro rozhodnutí ve věci samé, a tedy další dokazování by již bylo v rozporu se zásadou rychlosti a hospodárnosti řízení.

6. Soudem učiněný závěr o skutkovém stavu věci se plně shoduje s výše uvedenými skutkovými zjištěními soudu, a z tohoto důvodu lze již jen odkázat na shora uvedené.

7. Po právní stránce posoudil soud danou věc následujícím způsobem: V souladu s ust. § 27 odst. 5 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, rozhodne o odstranění vozidla, které neoprávněně stojí na vyhrazeném parkovišti, policista nebo strážník obecní policie a vozidlo se odstraní na náklady provozovatele. Žalobce odstranil dne [datum] vozidlo žalovaného a vznikl mu tak nárok požadovat po žalovaném, jakožto provozovateli vozidla, náklady odtahu dle nařízení [číslo] Sb. hl. m. [obec]. Dle ust. § 2 tohoto nařízení jsou náklady za odtah vozidla ve výši [částka] a cena za jeden den na střeženém parkovišti je [částka] za den. Soud tedy dospěl k závěru, že nárok žalobce na uhrazení nákladů za odstranění vozidla a jeho umístění na odstavné parkoviště je zcela oprávněný a po právu, kdy obranu žalovaného nepovažuje za důvodnou a není ani příslušný k přezkoumávání správních aktů. Kterým rozhodnutí o odtahu je. Soud tedy žalobnímu návrhu zcela vyhověl. Žalobce má zároveň proti žalovanému nárok na zákonný úrok z prodlení ve výši 10% ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a to dle ust. § 1970 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, a nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem považoval soud žalobu za důvodnou a rozhodl tedy, tak jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

8. Výrok soudu o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., jelikož žalobce měl ve věci plný úspěch a soud mu přiznal náhradu účelně vynaložených nákladů na uplatnění práva ve výši [částka]. Přiznaná částka představuje uhrazený soudní poplatek ve výši [částka] a dále soud postupoval dle ust. § 151 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., o.s.ř., ve spojení s ust. § 2 odst. 3 vyhlášky [číslo] tak, že přiznal žalobci, do doby, než byl v řízení zastoupen advokátem, paušální náhradu ve výši [částka] za 2 úkony (návrh na zahájení řízení a předžalobní výzvu) a z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a.t.”) z tarifní hodnoty ve výši [částka] sestávající z částky [částka] za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a.t. (převzetí a příprava, účast při ústním jednání dne [datum]) včetně dvou paušálních náhrad výdajů po [částka] dle § 13 odst. 3 a.t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky [částka] ve výši [částka].

9. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s ust. § 160 odst. 1 o.s.ř.