22 C 243/2022

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Petry Vránové a přísedících Mgr. Anny Diblíkové a JUDr. Tereza Erényi, LL. M. ve věci Mgr. Petrou Vránovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované pro zaplacení 92 464 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 92 464 Kč, spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11. 75 % ročně -) z částky 32 170 Kč za dobu od 16.6.2022 do 1. 9. 2022, -) z částky 22 170 Kč za dobu od 2.9.2022 do 28.11.2022, a ve výši 15 % ročně -) z částky 148 664 Kč za dobu od 16. 7. 2022 do 1. 2. 2023, -) z částky 92 464 Kč za dobu od 2. 2. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba v rozsahu, ve kterém se žalobce na žalované domáhá zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 92 464 Kč za den 1. 2. 2023, se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů tohoto řízení částku 64 523,17 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám právního zástupce žalobce.

IV. Po právní moci tohoto rozsudku se žalobci vrací část zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 135 Kč.

1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 5.10.2022 se žalobce domáhal na žalované zaplacení částky 170 834 Kč s příslušenstvím. V žalobě uvedl, že byl zaměstnán u žalované na základě pracovní smlouvy ze dne 1. 10. 2018 a jejího dodatku. Pracovní poměr byl následně ukončen, a to Dohodou o rozvázání pracovního poměru ze dne 30. 6. 2022, ve které žalovaná uznala, že dluží žalobci část čisté mzdy za měsíc duben 2022 ve výši 27 170 Kč, květen 2022 ve výši 32 170 Kč. Mzda byla splatná vždy 15. den následujícího měsíce. Žalovaná ještě před podáním žaloby uhradila žalobci dne 11. 7. 2022 částku 15 000 Kč, dne 4. 8. 2022 částku 10 000 Kč a dne 1. 9. 2022 částku 12 170 Kč. Žalobce tyto částky započetl na mzdu za měsíc duben 2022 a v částce 2 170 Kč na mzdu za měsíc květen 2022. Žalobce se tedy podanou žalobou domáhal části čisté mzdy za měsíc květen 2022 ve výši 22 170 Kč a úhrnné částky 148 664 Kč, která představuje mzdu za měsíc červen 2022 a odstupné, vše včetně příslušenství v podobě zákonného úroku z prodlení. Žalobce zároveň požadoval zákonný úrok z prodlení za pozdě uhrazenou mzdu za měsíc duben 2022. Žalovaná následně po podání žaloby, žalobci uhradila dne 28. 11. 2022 částku 22 170 Kč a dne 1. 2. 2023 žalobce obdržel od Úřadu práce částku 56 200 Kč jako kompenzaci za nevyplacené odstupné. Žalobce proto přistoupil k částečnému zpětvzetí žaloby, kdy částku uhrazenou žalovanou započetl zbytek částky odpovídající mzdě za měsíc květen 2022. Částku uhrazenou Úřadem práce, pak žalobce započetl na úhradu mzdy za měsíc červen 2022 a část nároku na odstupné. Soud proto řízení částečně zastavil usnesením ze dne 20. 4. 2023, které nabylo právní moci dne 18. 5. 2023, kdy předmětem sporu se stala jistina ve výši 92 464 Kč s příslušenstvím, představující zbylou část odstupného a zákonný úrok z prodlení za pozdě uhrazené částky. Žalobce vyzval žalovanou k plnění přípisem ze dne 30. 6. 2022. Žalovaná reagovala s tím, že požadovanou částku není schopna v současné chvíli uhradit, aniž by nárok samotný rozporovala, pročež se žalobce se svým nárokem obrátil na soud.

2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila podáním ze dne 7. 12. 2022, kdy uvedla, že je žalována chybná částka, neboť dne 28. 11. 2022 uhradila žalobci částku 22 170 Kč. Ve zbytku proti nároku žalobce nebrojila, pouze žádala o splátkový kalendář, neboť je v druhotné platební neschopnosti.

3. K jednání dne 16. 8. 2023 se žalovaná nedostavila a soud jednal dle § 101 odst. 3 o. s. ř. v její nepřítomnosti.

4. Soud k věci provedl následující dokazování:

5. Z pracovní smlouvy ze dne 1. 10. 2018 bylo zjištěno, že žalobce pracoval u žalované od 1. 10. 2018 na dobu neurčitou na pozici„ data entry specialist“. Místem výkonu práce byla Praha. Ve smlouvě byla v čl. 4 sjednána mzda ve výši 25 000 Kč hrubého, pohyblivá složka mzdy a další zvýhodnění poskytované žalobci žalovanou jsou stanoveny v písemné dohodě uzavřené mezi účastníky. Mzda má být vyplácena na účet žalobce měsíčně pozadu, a to vždy každý 15. kalendářní den následujícího měsíce. Pracovní doba činila dle čl. 5 smlouvy 40 hodin týdně.

6. Z dodatku k pracovní smlouvě ze dne 30. 4. 2020, soud zjistil, že byla změněna pracovní pozice žalobce na„ Software Product Tester“. Nově náležela žalobci základní měsíční mzda ve výši 30 000 Kč měsíčně. V případě úspěšného hodnocení, které se uskuteční 4 měsíce po účinnosti tohoto dodatku se výše měsíční základní hrubé mzdy zvýší na 40 000 Kč.

7. Z Dohody o rozvázání pracovního poměru ze dne 30. 6. 2022 je zřejmé, že pracovní poměr byl ukončen dohodou ke dni 30. 6. 2022, z důvodu nadbytečnosti. Žalobci náleží odstupné ve výši tří průměrných měsíčních platů. Součástí Dohody o rozvázání pracovního poměru je uznání dluhu, kdy žalovaná uznala, že ke dni 30.6. 2022 dluží žalobci částku 59 340 Kč, která představuje již dříve splatnou mzdu za měsíce duben a květen 2022. Žalovaná se zavázala toto uhradit nejpozději dne 30. 9. 2022. Za žalovanou dluh uznala [jméno] [příjmení].

8. Z platového výměru pro měsíc duben 2022 bylo zjištěno, že žalobci přísluší základní mzda ve výši 36 190 Kč a čistá mzda ve výši 32 170 Kč.

9. Z platového výměru pro měsíc květen 2022 bylo zjištěno, že žalobci přísluší základní mzda ve výši 40 000 Kč a čistá mzda ve výši 32 170 Kč.

10. Z platového výměru pro měsíc červen 2022 bylo zjištěno, že žalobci přísluší základní mzda ve výši 30 909 Kč a odstupné ve výši 134 505 Kč. Průměrná hodinová mzda činila 257, 79 Kč. Pracovní poměr trval od 1. 10. 2018 do 30.6.2022 Celkem měla být žalobci vyplacena částka 148 664 Kč.

11. Z předžalobní výzva ze dne 23. 9. 2022 bylo zjištěno, že žalobce žalovanou vyzval k uhrazení dlužných mezd a odstupného. Dne 27. 9. 2022 byla doručena žalované [příjmení] reagovala přípisem ze dne 4. 10. 2022 s tím, že v současné chvíli není schopna dluh zaplatit, žádala o sjednání splátkového kalendáře a zároveň odkázala na paní [jméno] [příjmení] jako osobu oprávněnou za ni na území ČR jednat.

12. Po právní stránce soud posoudil věc takto:

13. Dle ust. § 101 odst. 3 o. s. ř. nedostaví-li se řádně předvolaný účastník k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, může soud věc projednat a rozhodnout v nepřítomnosti takového účastníka, vychází přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. K nařízenému jednání se bez jakékoliv omluvy nedostavila řádně předvolaná žalovaná, pročež soud věc projednal v její nepřítomnosti.

14. Dle ustanovení § 33 odst. 1 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, pracovní poměr se zakládá pracovní smlouvou mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem, není-li v tomto zákoně dále stanoveno jinak.

15. Dle ustanovení § 38 odst. 1 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, Od vzniku pracovního poměru je a) zaměstnavatel povinen přidělovat zaměstnanci práci podle pracovní smlouvy, platit mu za vykonanou práci mzdu nebo plat, vytvářet podmínky pro plnění jeho pracovních úkolů a dodržovat ostatní pracovní podmínky stanovené právními předpisy, smlouvou nebo stanovené vnitřním předpisem, b) zaměstnanec povinen podle pokynů zaměstnavatele konat osobně práce podle pracovní smlouvy v rozvržené týdenní pracovní době a dodržovat povinnosti, které mu vyplývají z pracovního poměru.

16. Dle ustanovení § 49 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, dohodnou-li se zaměstnavatel a zaměstnanec na rozvázání pracovního poměru, končí pracovní poměr sjednaným dnem. Dohoda o rozvázání pracovního poměru musí být písemná. Každá smluvní strana musí obdržet jedno vyhotovení dohody o rozvázání pracovního poměru.

17. Dle ustanovení § 67 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, zaměstnanci, u něhož dochází k rozvázání pracovního poměru výpovědí danou zaměstnavatelem z důvodů uvedených v § 52 písm. a) až c) nebo dohodou z týchž důvodů, přísluší od zaměstnavatele při skončení pracovního poměru odstupné ve výši nejméně a) jednonásobku jeho průměrného výdělku, jestliže jeho pracovní poměr u zaměstnavatele trval méně než 1 rok, b) dvojnásobku jeho průměrného výdělku, jestliže jeho pracovní poměr u zaměstnavatele trval alespoň 1 rok a méně než 2 roky, c) trojnásobku jeho průměrného výdělku, jestliže jeho pracovní poměr u zaměstnavatele trval alespoň 2 roky, d) součtu trojnásobku jeho průměrného výdělku a částek uvedených v písmenech a) až c), jestliže dochází k rozvázání pracovního poměru v době, kdy se na zaměstnance vztahuje v kontu pracovní doby postup podle § 86 odst.

4. Za dobu trvání pracovního poměru se považuje i doba trvání předchozího pracovního poměru u téhož zaměstnavatele, pokud doba od jeho skončení do vzniku následujícího pracovního poměru nepřesáhla dobu 6 měsíců. Zaměstnanci, u něhož dochází k rozvázání pracovního poměru výpovědí danou zaměstnavatelem z důvodů uvedených v § 52 písm. d) nebo dohodou z týchž důvodů, přísluší od zaměstnavatele při skončení pracovního poměru odstupné ve výši nejméně dvanáctinásobku průměrného výdělku. Byl-li se zaměstnancem rozvázán pracovní poměr, protože nesmí podle lékařského posudku vydaného poskytovatelem pracovnělékařských služeb nebo rozhodnutím příslušného správního orgánu, který lékařský posudek přezkoumává, dále konat dosavadní práci pro pracovní úraz nebo pro onemocnění nemocí z povolání, a zaměstnavatel se zcela zprostí své povinnosti podle § 270 odst. 1, odstupné podle věty druhé zaměstnanci nepřísluší. Pro účely odstupného se průměrným výdělkem rozumí průměrný měsíční výdělek. Odstupné je zaměstnavatel povinen zaměstnanci vyplatit po skončení pracovního poměru v nejbližším výplatním termínu určeném u zaměstnavatele pro výplatu mzdy nebo platu, pokud se písemně nedohodne se zaměstnancem na výplatě odstupného v den skončení pracovního poměru nebo na pozdějším termínu výplaty. Dohodnou-li se zaměstnavatel a zaměstnanec na rozvázání pracovního poměru, končí pracovní poměr sjednaným dnem. Dohoda o rozvázání pracovního poměru musí být písemná. Každá smluvní strana musí obdržet jedno vyhotovení dohody o rozvázání pracovního poměru.

18. Dle ustanovení § 52 odst. 1 písm. a) – c) zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, zaměstnavatel může dát zaměstnanci výpověď jen z těchto důvodů: a) ruší-li se zaměstnavatel nebo jeho část, b) přemísťuje-li se zaměstnavatel nebo jeho část, c) stane-li se zaměstnanec nadbytečným vzhledem k rozhodnutí zaměstnavatele nebo příslušného orgánu o změně jeho úkolů, technického vybavení, o snížení stavu zaměstnanců za účelem zvýšení efektivnosti práce nebo o jiných organizačních změnách.

19. Dle ustanovení § 352 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, průměrným výdělkem zaměstnance se rozumí průměrný hrubý výdělek, nestanoví-li pracovněprávní předpisy jinak.

20. Předně soud k věci uvádí, že soud jednal dle shora uvedeného sut. § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti žalované. V daném případě byla žalovaná o jednání konaném dne 16. 8. 2023 vyrozuměna prostřednictvím datové schránky dne 22. 3. 2023. Vzhledem k tomu, že žalovaná o odročení jednání nežádala, soud ve věci jednal v její nepřítomnosti, a to se všemi důsledky.

21. Na základě provedeného dokazování a s přihlédnutím k právní stránce věci soud dospěl k závěru, že žaloba byla podána po právu. Žalovaná se požadované částce nikterak nebránila, kdy pouze opakovaně uváděla, že v současné době není schopna svůj závazek splnit.

22. Mezi účastníky nebyl tedy spor o základ nároku, kdy žalovaná jak před podáním, tak po podání žaloby žalobci plnila z titulu nároku na uhrazení řádné mzdy. Nad rámec této skutečnosti pak soud uvádí, že následně bylo plněno ze strany Úřadu práce na nárok na uhrazení odstupného.

23. Na základě provedeného dokazování vyplynulo, že pracovní poměr žalobce trval od 1.10.2018 do 30.6.2022, tedy 3 roky a 9 měsíců. Žalobci tedy náleží odstupné ve výši trojnásobku průměrného měsíčního výdělku.

24. Ve vztahu k výpočtu výše odstupného soud odkazuje na komentářovou literaturu, konkrétně: Odstupné se stanoví podle průměrného výdělku zaměstnance zjištěného za měsíční období v hrubé výši. Průměrný měsíční výdělek se zjišťuje k prvnímu dni následujícímu po dni, v němž skončil pracovní poměr. Průměrný hrubý měsíční výdělek se stanoví tak, že se průměrný hodinový výdělek přepočítá na 1 měsíc podle průměrného počtu pracovních hodin připadajících na 1 měsíc v průměrném roce, který má pro tento účel 365,25 dnů, a že se průměrný hodinový výdělek vynásobí týdenní pracovní dobou zaměstnance a koeficientem 4,348, který vyjadřuje průměrný počet týdnů připadajících na 1 měsíc v průměrném roce. (DOLEŽÍLEK, Jiří. § 67 (Výše; průměrný výdělek; termín výplaty). In: BĚLINA, Miroslav, DRÁPAL, Ljubomír a kol. Zákoník práce. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2019, s. 401, marg. č. 40)

25. Soud tedy dospěl k závěru, že žalobce měl nárok na odstupné ve výši 134 505 Kč, kdy průměrný hodinový výdělek činil 257,79 Kč x 40 (týdenní pracovní doba) x 4,348 x 3. Zároveň bylo částečně plněno ze strany Úřadu práce, pročež soud přiznal žalobci zbytek nároku na odstupné ve výši 92 464 Kč, tak jak je uvedeno ve výrokové části rozsudku.

26. Žalobci byl proti žalované přiznán též nárok na úroky z prodlení, a to podle ust. § 1970 o. z. od prvého dne prodlení s úhradou dlužné částky do zaplacení. Prodlení žalované nastalo den následující po splatnosti pohledávky, tedy vždy den po splatnosti výplaty mzdy, tj. 16. 6. 2022 a 16. 7. 2022 a v návaznosti na postupné úhrady ze strany žalované a Úřadu práce. Soud zamítl pouze část požadovaného úroku z prodlení, která byla požadována duplicitně. Výše přiznaného úroku z prodlení vychází nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném k prvnímu dni prodlení.

27. Nad rámec výše uvedeného soud doplňuje, že nepřistoupil na žádost žalované a plnění jí neumožnil hradit ve splátkách, a to z toho důvodu, že žalovaná opakovaně žalobci přislíbila plnění a opakovaně tento slib nedodržela. Splátkový kalendář již byl mezi účastníky uzavřen, ale žalovaná podle něj nikdy nezačala plnit. Soud hodnotí toto její jednání pouze jako způsob, jak oddálit svoji povinnost vůči žalobci. Rovněž tak tvrzený důvod druhotné platební neschopnosti není dostatečným argumentem pro vyhovění této žádosti.

28. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o.s.ř., protože žalobce měl ve věci plný úspěch a zároveň v souladu s ust. § 142a o.s.ř. zaslal žalované ve lhůtě nejméně 7 dnů před podáním žaloby výzvu k plnění. Žalobci bylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení, které představují zaplacený soudní poplatek 6 834 Kč a náklady právního zastoupení podle § 7 a 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 170 834 Kč (dne 18. 5. 2023 nabylo právní moci usnesení o částečném zastavení řízení a tarifní hodnota se snížila na 92 464 Kč) sestávající ze 6 úkonů právní služby ve výši 44 520 Kč (5 x 7 940 Kč za převzetí a přípravu zastoupení, sepis výzvy k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé, sepis žaloby, písemné podání ve věci samé ze dne 14. 12. 2022 a 29. 3. 2023; 1 x 4 820 Kč za účast na ústním jednání dne 16. 8. 2023), 6 paušálních náhrad hotových výdajů účelně vynaložených v souvislosti s poskytnutím právní služby ve výši 1 800 Kč (6 x 300 Kč). Dle ust. § 14 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění, pak právnímu zástupci žalobce náleží také náhrady promeškaného času za cestu k jednáním a zpět v délce 2 x 2 půlhodin ve výši 400 Kč. Dle ust. § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění, pak právnímu zástupci žalobce náleží také náhrada cestovních výdajů za cestu [obec a číslo], [PSČ] [obec] - [obec] (sídlo AK) - [obec a číslo], [ulice a číslo] a zpět k ústnímu jednání konanému dne 16. 8. 2023, v celkové délce 91 km osobním automobilem zn. Nissan, [registrační značka], při spotřebě dle VTP 12,9 l [číslo] km, v celkové výši 957 Kč. Dále právnímu zástupci, jakožto plátci DPH, náleží daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 47 677 Kč ve výši 10 012,17 Kč Náklady žalobce tak dosáhly výše celkem 64 523,17 Kč.