22 C 270/2020

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Vránovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupený advokátem údaje o zástupci pro zaplacení 132 566 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 117 566 Kč, spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky -) 5 000 Kč od 6.1.2020 do zaplacení, -) 38 000 Kč od 6.2.2020 do zaplacení, -) 38 000 Kč od 6.3.2020 do zaplacení, -) 36 566 Kč od 6.4.2020 do zaplacení, a spolu s náklady na uplatnění pohledávky ve výši 1 200 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, kterou se žalobce na žalovaném domáhá zaplacení částky ve výši 15 000 Kč se smluvním úrokem z prodlení ve výši 0,05 % denně z částky - 5 000 Kč od 6.2.2020 do zaplacení, - 5 000 Kč od 6.3.2020 do zaplacení, - 5 000 Kč od 6.4.2020 do zaplacení, a spolu se smluvním úrokem z prodlení ve výši 0,05 % denně z částky -) 5 000 Kč od 6.1.2020 do zaplacení, -) 38 000 Kč od 6.2.2020 do zaplacení, -) 38 000 Kč od 6.3.2020 do zaplacení, -) 36 566 Kč od 6.4.2020 do zaplacení, v rozsahu, v němž tento úrok převyšuje úrok z prodlení ve výši 10 % ročně (přiznaný výrokem I. napadeného rozsudku), se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku ve výši 35 848 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám právního zástupce žalobce.

1. Žalobce se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 30.6.2020 domáhá na žalovaném uhrazení v záhlaví uvedené částky, a to z titulu dlužného nájemného a záloh na služby. Mezi právním předchůdcem žalobce, panem [celé jméno žalobce], [datum narození] a žalovaným byla dne 5.2.2019 uzavřena nájemní smlouva, jejímž předmětem byla bytová jednotka [číslo] o dispozici 3kk, nacházející se ve 2 NP budovy [adresa], na adrese [adresa svědka] (dále též„ předmětný byt“). Na základě darovací smlouvy ze dne 30.4.2019 přešlo vlastnické právo k bytu na žalobce. Nájemní smlouva byla uzavřena na dobu určitou do 31.1.2020. Žalobce požaduje po žalovaném zálohy na služby za měsíc leden 2020 ve výši 5 000 Kč, nájemné a zálohy za služby ve výši 43 000 Kč za měsíce únor a březen 2020 a poměrnou část nájemného a zálohy za služby ve výši 41 566 Kč za měsíc duben 2020. K faktickému odevzdání bytu došlo až dne 29.4.2020. Dne 17.6.2020 byla žalovanému odeslána před žalobní výzva, ten na ni však nereagoval, pročež se žalobce se svým nárokem obrátil na soud.

2. Žalovaný se ve věci vyjádřil přípisem ze dne 11.12.2020, kdy část nároku uznal, a sice zálohy za služby ve výši 5 000 Kč za měsíc leden 2020. Zároveň potvrdil, že mezi účastníky byla dne 5.2.2019 uzavřena nájemní smlouva k předmětnému bytu, kdy nájem byl sjednán na dobu určitou do 31.1.2020, s tím že účastníci ve smlouvě výslovně vyloučili tzv. automatickou prolongaci této smlouvy. Vzhledem k tomu, že smlouva byla ukončena ke dni 31.1.2020 a žalovaný byt již dále neužíval, rozporuje zbylou část nároku, tedy nájemné a zálohy na služby za měsíce únor, březen a duben 2020. Žalovaný dále uvedl, že byt užíval pouze do 31.1.2020 a zároveň žalobci sdělil, že je připraven byt předat, na což však žalobce nereagoval. Žalovaný rovněž sporoval, že by dne 29.4.2020 podepsal předávací protokol k bytu. Smluvní úrok z prodlení pak žalovaný označil za rozporný s dobrými mravy.

3. Po provedení dokazování vzal soud za prokázaná následující skutková zjištění:

4. Z nájemní smlouvy soud zjistil, že mezi právním předchůdcem žalobce jako pronajímatelem a žalovaným jako nájemcem byla dne 5.2.2019 uzavřena nájemní smlouva o nájmu, jejímž předmětem byl byt [číslo] o dispozici 3kk, nacházející se ve 2 NP budovy [adresa], na adrese [adresa svědka] (dále též„ předmětný byt“). Smlouva byla uzavřena na dobu určitou do 31.1.2020, s vyloučením automatického prodloužení, kdy nájemní vztah může být prodloužen pouze písemným dodatkem. Nájemné bylo sjednáno ve výši 38 000 Kč měsíčně, se splatností předem nejpozději pátého dne příslušného měsíce. Se stejnou splatností pak byla sjednána částka ve výši 5 000 Kč měsíčně jako zálohy za služby.

5. Z darovací smlouvy uzavřené dne 17.4.2019 mezi právním předchůdcem žalobce a žalobcem soud zjistil, že došlo k převodu vlastnického práva k předmětnému bytu na žalobce.

6. Z SMS komunikace z prosince 2019 mezi účastníky soud zjistil, že probíhala jednání o uzavření dodatku k nájemní smlouvě, s prodloužením do poloviny roku 2020.

7. Z výpisu účtu žalobce bylo zjištěno, že ze strany žalovaného byly uhrazeny tyto platby únor 2019 - 81 000 Kč, březen – září 2019 každý měsíc platba 43 000 Kč, říjen 2019 bez platby, listopad 2019 - 43 000 Kč, prosinec 2019 bez platby, leden 2020 - 43 000 Kč a březen 2020 - 43 000 Kč.

8. Z předávacího protokolu ze dne 29.4.2020 bylo zjištěno, že dne 29.4.2020 mělo dojít ze strany pana [jméno] [příjmení] k předání sady klíčů svědku [celé jméno svědka].

9. Z před žalobní výzvy ze dne 17.6.2020 soud zjistil, že žalobce žalovaného vyzýval k uhrazení dlužné částky a zároveň ho informoval o započtení složené jistoty ve výši 38 000 Kč na dlužné nájemné za měsíc leden 2020.

10. Při jednání konaném dne 2.9.2022 byl vyslechnut svědek pan [celé jméno svědka], který uvedl, že žalobce zná pracovně, kdy on byl předseda představenstva a svědek byl členem dozorčí rady společnosti [právnická osoba] Svědek si vybavil jednu situaci, kdy pro žalobce vykonal něco v souvislosti s jeho bytem. Svědka telefonicky kontaktovala paní [jméno] [příjmení] někdy na konci dubna 2020, aby ho požádala, zda by se mohl dostavit na adresu [ulice a číslo] a zde převzít klíče od pana [příjmení]. Svědek žádosti vyhověl a klíče od pana [příjmení] převzal u vstupních dveří. Následně v kanceláři svědka ([ulice a číslo] – pozn. soudu) tito sepsali ručně protokol o převzetí klíčů. Svědek po předložení předmětného protokolu potvrdil, že se jedná o tuto listinu a jeho písmo.

11. Na základě takto provedeného dokazování pak soud učinil tento skutkový závěr: Mezi účastníky byla dne 5.2.2019 uzavřena nájemní smlouva k předmětnému bytu na dobu určitou do 31.1.2020. Bylo sjednáno nájemné ve výši 38 000 Kč měsíčně a zálohy na služby ve výši 5 000 Kč měsíčně, obě částky splatné vždy v daném měsíci nejpozději pátého dne. Účastníci vyloučili automatickou prolongaci nájemního vztahu. Ze strany žalovaného byl uhrazen nájem za měsíce únor – září 2019, listopad 2019 a leden 2020, naopak nájem a zálohy za služby nebyly uhrazeny v měsících říjen 2019 a prosinec 2019. V měsíci březnu 2020 pak byla uhrazena další platba nájemného. V měsíci únoru 2019 byla uhrazena kauce ve výši 38 000 Kč, tedy jednoho nájemného. Mezi účastníky probíhala jednání o prodloužení nájemního vztahu do poloviny roku 2020, k uzavření dodatku však nedošlo. Dne 29.4.2020 převzal svědek [celé jméno svědka] od jednatele žalovaného, pana [příjmení] klíče od vstupních dveří a od bytu.

12. V řízení se naopak nepodařilo prokázat, že by žalovaný před datem 29.4.2020 vyzýval žalobce nechť od něj byt převezme.

13. Po právní stránce soud podřadil vznik nájemního vztahu pod ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též„ OZ“).

14. Podle ustanovení § 2201 OZ nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné.

15. Podle ustanovení § 2221 OZ změní-li se vlastník věci, přejdou práva a povinnosti z nájmu na nového vlastníka. Převedl-li pronajímatel vlastnické právo k věci, nejsou pro nového vlastníka závazná ujednání o pronajímatelových povinnostech, které zákon nestanoví. To neplatí, pokud nový vlastník o těchto ujednáních věděl.

16. Podle ustanovení § 2225 OZ při skončení nájmu odevzdá nájemce pronajímateli věc v místě, kde ji převzal, a v takovém stavu, v jakém byla v době, kdy ji převzal, s přihlédnutím k obvyklému opotřebení při řádném užívání, ledaže věc zanikla nebo se znehodnotila; odevzdáním se rozumí i předání vyklizené nemovité věci. Byl-li při odevzdání věci nájemci pořízen zápis obsahující popis věci, přihlédne se při odevzdání věci pronajímateli také k němu. Při odevzdání věci si nájemce oddělí a vezme vše, co do věci vložil nebo na ni vnesl vlastním nákladem, je-li to možné a nezhorší-li se tím podstata věci nebo neztíží-li se tím nepřiměřeně její užívání.

17. Podle ustanovení § 2230 OZ užívá-li nájemce věc i po uplynutí nájemní doby a pronajímatel ho do jednoho měsíce nevyzve, aby mu věc odevzdal, platí, že nájemní smlouva byla znovu uzavřena za podmínek ujednaných původně. Byla-li původně nájemní doba delší než jeden rok, platí, že nyní byla uzavřena na jeden rok; byla-li kratší než jeden rok, platí, že nyní byla uzavřena na tuto dobu. Ustanovení odstavce 1 se nepoužije přesto, že nájemce věc dál užívá, dala-li strana v přiměřené době předem najevo, že nájem skončí nebo již dříve nájem vypověděla.

18. Podle ustanovení § 2254 OZ ujednají-li strany, že nájemce dá pronajímateli peněžitou jistotu, že zaplatí nájemné a splní jiné povinnosti vyplývající z nájmu, nebo ujednají-li si pro případ porušení těchto povinností smluvní pokutu, nesmí jistota a právo na zaplacení smluvní pokuty v souhrnu přesáhnout trojnásobek měsíčního nájemného. Při skončení nájmu pronajímatel vrátí jistotu nájemci; započte si přitom, co mu nájemce případně z nájmu dluží. Nájemce má právo na úroky z jistoty od jejího poskytnutí alespoň ve výši zákonné sazby.

19. Podle ustanovení § 2295 OZ pronajímatel má právo na náhradu ve výši ujednaného nájemného, neodevzdá-li nájemce byt pronajímateli v den skončení nájmu až do dne, kdy nájemce pronajímateli byt skutečně odevzdá.

20. Po právní stránce soud uzavřel, že mezi účastníky byla uzavřena nájemní smlouva v souladu s ustanovením § 2201 a násl. OZ, kdy předmětem nájmu byl předmětný byt, na jejímž základě se žalobce zavázal, tento prostor žalovanému poskytnou a žalovaný se zavázal za tento nájem hradit měsíčně nájemné a zálohy na služby ve sjednané výši. Nájemní vztah byl sjednán na dobu určitou do 31.1.2020, nicméně k faktickému předání bytu došlo až dne 29.4.2020. Mezi účastníky nebylo sporu o uzavření nájemní smlouvy a sjednané výše požadovaných částek. Soud má za to, že v den ukončení nájmu, tedy 31.1.2020 vznikla žalovanému povinnost odevzdat předmět nájmu žalobci. Žalovaný rozporoval hrazení nájemného a záloh za služby za měsíce, kdy dle svého tvrzení předmětný byt již fakticky neužíval.

21. K tomu soud odkazuje na Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5.6.2019 sp. zn. 26 Cdo 2059/2018, kde je mimo jiné uvedeno:„ Nejvyšší soud již za účinnosti předcházející právní úpravy (zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013, dále též jen obč. zák.) dospěl v řadě svých rozhodnutí (srovnej např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2012, sp. zn. 32 Cdo 2471/2010, ze dne 22. 4. 2015, sp. zn. 26 Cdo 4018/2014) k závěru, že užíváním předmětu nájmu je i jeho nevyklizení po skončení doby nájmu. Od tohoto závěru není důvod se odchýlit ani v poměrech současné právní úpravy (o. z.). Nejvyšší soud také v řadě svých rozhodnutí při výkladu obč. zák. formuloval a odůvodnil závěr, že vyklizení nemovité věci (bytu) v sobě zahrnuje též odevzdání věci majiteli tak, aby k ní měl volný přístup a mohl s ní dále disponovat - např. odevzdáním klíčů - nestačí ji pouze opustit (srovnej rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2008, sp. zn. 33 Odo 49/2006, ze dne 11. 1. 2012, sp. zn. 26 Cdo 3560/2010, ze dne 12. 12. 2016, sp. zn. 26 Cdo 4354/2016). Rovněž za účinnosti současné právní úpravy (o. z.) platí, že řádné vyklizení bytu (nemovitosti) předpokládá i jeho odevzdání pronajímateli. Odevzdání bytu pronajímateli upravuje § 2292 věta druhá a třetí o. z. (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 2. 2018, sp. zn. 26 Cdo 2105/2017); nájemce má pronajímateli odevzdat klíče, přičemž věta třetí stanoví vyvratitelnou domněnku odevzdání bytu pronajímateli po skončení nájmu ke dni, kdy ho nájemce opustil způsobem, jímž dal jednoznačně najevo, že zanechává užívání bytu s úmyslem se tam již nevrátit (aniž by mu odevzdal klíče). Nepředá-li nájemce při skončení nájmu byt pronajímateli, má pronajímatel až do doby, kdy je mu byt skutečně odevzdán, právo na náhradu za užívání bytu (bývalým) nájemcem ve výši ujednaného nájemného (§ 2295 o. z.). Jde o nárok, který vychází ze skutečnosti, že nájemce, ačkoliv již nájem skončil, pokračuje v užívání bytu (není přitom významné jakým způsobem), pronajímatel s ním nemůže po tuto dobu disponovat a pronajmout ho jinému nájemci, který by platil nájemné. Občanský zákoník úpravou v § 2295 o. z. dává pronajímateli právo požadovat po (bývalém) nájemci úhradu za užívání bytu ve výši naposledy sjednaného nebo soudem stanoveného (§ 2249 o. z.) nájemného, ačkoliv již nájem skončil, a to až do doby, kdy mu (bývalý) nájemce byt předá; jde přitom o nárok, který vyplývá přímo ze zákona“.

22. Soud tedy uzavřel, že k odevzdání bytu, nedošlo ke dni ukončení nájemního vztahu, tedy dne 31.1.2020, ale až dne 29.4.2020. Pokud se žalovaný bránil, že žalobce vyzýval k odevzdání bytu již před tímto datem, toto svoje tvrzení soudu nikterak nedoložil, a ani neoznačil důkazy k jeho prokázání, a zároveň se nedostavil k prvnímu jednání, pročež mu soudem nemohlo být poskytnuto poučení v souladu s ustanovením § 118a o.s.ř., tak aby toto řádně doplnil.

23. Soud má tedy za to, že žalobci vznikl v souladu s ustanovením § 2295 OZ nárok na nájemné po dobu, po kterou byl již ukončen nájemní vztah, a zároveň ještě nedošlo k odevzdání bytu. Pokud se pak žalovaný bránil uhrazenou kaucí, která měla být na tuto částku započtena, soud uvádí, že žalobci se podařilo prokázat, že žalovaný neuhradil nájemné za měsíce říjen a prosinec 2019, pročež kauce, stejně jako nájem uhrazený v březnu 2020, byly použity na tyto starší závazky žalovaného.

24. Soud tedy uzavírá, že shledal po právu jednak nárok žalobce na uhrazení záloh za služby za měsíc leden 2020, kdy žalovaný tento nárok uznal, a jednak nárok na uhrazení sjednaného nájemného za měsíc únor, březen a poměrnou část měsíce dubna 2020 a to včetně zákonného úroku z prodlení.

25. Naopak soud hodnotil žalobu jako nedůvodnou v té části, kde se žalobce domáhal uhrazení záloh za služby za měsíce únor – duben 2020 v celkové částce 15 000 Kč. Zákonná úprava § 2295 OZ dopadá pouze na uhrazení nájemného, nikoliv na hrazení jiných plateb, jakož i záloh na služby. Soud v tomto rozsahu tedy žalobu zamítl. Stejně tak soud zamítli nárok žalobce na uhrazení smluvního úroku z prodlení za požadované nájemné, neboť tento nárok vycházel ze smlouvy, která však v období, kdy žalobce tento nárok požaduje již byla ukončena, pročež soud neshledal právní důvod na základě, kterého by žalobci tento nárok přiznal.

26. Výrok o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky vychází z ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř., podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí. Oba účastníci měli ve věci částečný úspěch, žalobce byl úspěšný v 89 % svých žalobních požadavků, žalovaný byl tedy úspěšný v 11 % sporu (žalovaná částka ve výši 132 566 Kč, žalobě bylo vyhověno co do částky 117 566 Kč a žaloba bylo v části 15 000 Kč zamítnuta). Soud proto uložil povinnost převážně neúspěšnému žalovanému nahradit převážně úspěšnému žalobci 78 % žalobcem vynaložených nákladů řízení (v poměru odpovídajícím rozdílu poměru úspěchu žalobce ve věci a poměru jeho neúspěchu).

27. Žalobce vynaložil celkem náklady ve výši 45 959 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 5 303 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 132 566 Kč sestávající z částky 6 420 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 6 420 Kč za výzvu k plnění dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., z částky 6 420 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., z částky 6 420 Kč za písemné podání ve věci samé ze dne 26.2.2021 dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t, z částky 6 420 Kč za účast na jednání konaném dne 8.6.2022 dle § 11 odst. 1 písm. g), celkem tedy 32 100 Kč, včetně pěti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. K součtu uvedených částek je dále třeba připočíst 21% DPH, neboť advokát je dle předloženého osvědčení registrován coby plátce této daně, a to z částky 33 600 Kč ve výši 7 056 Kč.

28. Žalobci tak náleží 78 % z částky 45 959 Kč, tedy 35 848 Kč.