22 C 276/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Vránovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupená advokátkou údaje o zástupci pro zaplacení 360 671 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 360 671 Kč, spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8. 25 % z částky 360 671 Kč od 24.6.2021 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku ve výši 83 704 Kč, a to k rukám právního zástupce žalobce, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se žalobou ze dne 11.8.2021 domáhá uložení povinnosti žalovanému zaplatit mu částku 360 671 Kč s příslušenstvím z titulu bezdůvodného obohacení. Žalobce tvrdil, že mezi účastníky byla dne 16.6.2014 uzavřena smlouvu o revolvingovém úvěru [číslo] (dále jen„ smlouva o úvěru“), na základě níž žalovaný poskytl žalobci částku 50 000 Kč a ten se zavázal částku v následujících 36 měsících splatit, výše RPNS činila 148,12%. Žalobce se dostal do prodlení s plněním, pročež bylo zahájeno rozhodčí řízení a dne 23.1.2015 byl vydán rozhodčí nález [anonymizováno] [jméno] [příjmení] (dále jen„ rozhodčí nález“). Následně bylo zahájeno exekuční řízení a do zaměstnání žalobce byl doručen exekuční příkaz ke srážkám ze mzdy soudního exekutora [anonymizováno] [jméno] [příjmení], Exekutorského úřadu [okres] č.j. [číslo jednací] ze dne 29.7.2015 (dále jen„ exekuční příkaz“). Počátkem roku 2019 se žalobce, vzhledem k tomu, že tou dobou mu již byla exekučně stržena celkem částka 504 498,39 Kč a v exekučním srážení ze mzdy mělo být pokračováno, obrátil na organizaci [anonymizována čtyři slova], kdy pojal podezření, že na nezákonnost exekučního řízení. Na tuto skutečnost ho upozornil jeho zaměstnavatel, který prováděl srážky ze mzdy, kdy se mu zdálo divné, že již byla stržena vysoká částka přes 500 000 Kč, za situace, kdy si žalobce půjčil 50 000 Kč a v exekuci mělo být dále pokračováno. Organizace [anonymizována tři slova] pomohla žalobci sepsat návrh na zastavení exekuce. Exekuční řízení bylo následně usnesením Okresního soudu v Břeclavi ze dne 19.1.2021, č. j. [číslo jednací], 19, v právní moci dne 19.2.2021, zastaveno z důvodu absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru. Žalobce dále tvrdil, že do právní moci zastavení exekuce byla vymožena částka ve výši 504 498,39 Kč, z čehož byla částka 410 671,79 Kč vyplacena žalovanému (představující původní jistinu smlouvy o úvěru 52 300 Kč, 52 608,21 Kč úrok z prodlení, 275 763,58 Kč smluvní pokutu a částka 22 976,80 Kč náklady nalézacího řízení a 7 023 Kč náklady žalovaného v exekučním řízení). Po zastavení exekuce, soudní exekutor zaslal zaměstnavateli žalobce částku 93 826,60 Kč jako neoprávněně vymožené náklady exekuce a jednu nezaúčtovanou platbu. Žalobce se tedy žalované částky domáhá z titulu bezdůvodného obohacení, kdy plnil na základě právního titulu, který z důvodu zastavení exekuce, odpadl. Žalovanou částku vypočetl jako rozdíl mezi částkou 410 671,79 Kč, která byla v rámci exekuce žalovanému vyplacena a částkou 50 000 Kč, která byla žalobci poskytnuta jako jistina úvěru, tedy 360 671 Kč. Žalobce žalovaného vyzval k vydání bezdůvodného obohacení výzvou ze dne 22.6.2021, žalovaný ani k výzvě ničeho neuhradil.

2. Žalovaný nárok žalobce neuznal, namítla, že zastavení exekuce nemá vliv na platnost smlouvy o úvěru, jakožto hmotněprávního závazku mezi účastníky, a proto ani nemohlo dojít k bezdůvodnému obohacení žalovaného. Žalovaný tvrdil, že v rámci řízení o návrhu na zastavení exekuce byl přezkoumáván exekuční titul, nikoliv samotný dluh, který vychází ze stále platného rozhodčího nálezu. Žalovaný s odkazem na judikaturu proto namítal, že se v dané věci nemůže jedna o bezdůvodné obohacení, neboť plnění žalobce vycházelo z platného hmotněprávního závazku. Žalovaný dále vznesl námitku promlčení, neboť je toho názoru, že tříletá promlčecí lhůta začala běžet od data každého jednotlivého plnění v rámci exekučního řízení, neboť při tomto plnění žalobce již věděl, že se na jeho úkor žalovaný obohatil a mohl podat žalobu na vydání bezdůvodného obohacení.

3. K tomu se ještě vyjádřil žalobce podáním ze dne 16.12.2021, kdy jednak odkázal na aktuální judikaturu ve vztahu na rozporování nároku na bezdůvodné obohacení a jednak popřel, že by jeho nárok byl promlčen. Běh subjektivní promlčecí lhůty žalobce počítá ode dne právní moci usnesení o zastavení exekuce, tedy ode dne 19.2.2021 a uzavírá, že jeho nárok promlčen není. V neposlední řadě pak odkázal na ustálenou praxi odvolacího soudu, tedy Městského soudu v Praze (rozhodnutí ve věci sp. zn.: 70 Co 293/2022 a 55 Co 250/2022), kdy bylo nároku ve skutkově obdobných věcech vyhověno a rozhodnutí Městského soudu v Praze ve věci 25 Co 196/2021, na které naopak upozornil žalovaný, označil za excesivní.

4. Soud v řízení provedl dokazován listinnými důkazy, které hodnotil dle § 132 o. s. ř. samostatně i ve vzájemných souvislostech a zjistil následující skutkový stav:

5. Z usnesení Okresního soudu v Břeclavi ze dne 19.1.2021, č.j. [číslo jednací] (v právní moci dne 19.2.2021) má soud za prokázané, že žalovaný jako oprávněný vedl proti žalobci exekuci, jež byla zastavena podle § 268 odst. 1 písm. h) o.s.ř. z důvodu neexistence exekučního titulu, tj. pro nepřípustnost z důvodu neplatnosti úvěrové smlouvy a v ní sjednané rozhodčí doložky a následného nedostatku pravomoci rozhodce [anonymizováno] [jméno] [příjmení] k vydání rozhodčího nálezu ze dne 23.1.2015, č.j. [číslo jednací]. Z tohoto usnesení dále vyplývá, že žalovaný poskytl žalobci úvěr ve výši 50 000 Kč a žalobce se zavázal žalovanému uhradit celkem částku 151 524 Kč v 36 měsíčních splátkách po 4 209 Kč.

6. Z předsmluvního formuláře vztahujícího se ke smlouvě o revolvingovém úvěru [číslo] ze dne 16.6.2014 soud zjistil, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva, jíž se žalovaný zavázal poskytnout žalobci úvěr ve výši 50 000 Kč a žalobce se jej zavázal splácet v 36 měsíčních splátkách s úrokem ve výši 123,24 % p.a., přičemž celková částka splatná úvěrovaným činí 151 524 Kč.

7. Ze soupisu úkonů [právnická osoba] v tísni, které odpovídají elektronické podobě tohoto soupisu, který vystavila [právnická osoba] v tísni, bylo zjištěno, že první schůzka s žalobcem se konala dne 22.1.2019, kdy byla žalobci i navržena možnost podat návrh na zastavení exekuce. Následovalo několik schůzek, kdy byl návrh na zastavení připravován a dne 7.3.2019 byl tento návrh dokončen 8. Z návrhu na zastavení exekuce bylo zjištěno, že tento byl sepsán dne 8.3.2019.

9. Z přípisu Exekutorského úřadu [okres] ze dne 24.3.2021 bylo zjištěno, že v rámci předmětné exekuce byla vymožena celkem částka 504 498,39 Kč, z čehož byla částka 410 671,79 Kč zaslána žalovanému. Ze strany exekutora byla žalobci vrácena částka 93 826,60 Kč. První srážka ze mzdy proběhla dne 23.9.2015 ve výši 22 735 Kč a poslední dne 10.4.2019 ve výši 16 314 Kč.

10. Z výpisu účtu společnosti [právnická osoba] (zaměstnavatel žalobce) bylo soudem zjištěno, že dne 10.3.2021 byla od soudního exekutora [anonymizováno] [příjmení] zaslána částka 93 826,60 Kč.

11. Přípisem ze dne 22.6.2021 žalobce vyzval žalovaného k uhrazení částky ve výši 360 671,79 Kč, tento přípis byl doručen do datové schránky žalovaného dne 22.6.2021.

12. Z ostatních provedených důkazů soud neučinil žádná skutková zjištění významná pro rozhodnutí v dané věci.

13. Po právní stránce soud posoudil věc následujícím způsobem.

14. Podle ust. § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

15. Podle ust. § 419 o. z. spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

16. Podle ust. § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

17. Podle ust. § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

18. Podle ust. §2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

19. Podle ust. §2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

20. Podle ust. § 621 o. z. okolnosti rozhodné pro počátek běhu promlčecí lhůty u práva na vydání bezdůvodného obohacení zahrnují vědomost, že k bezdůvodnému obohacení došlo, a o osobě povinné k jeho vydání.

21. Podle ust. §629 odst. 1 o. z. promlčecí lhůta trvá tři roky.

22. Podle ust. §638 odst. 1 o. z. právo na vydání bezdůvodného obohacení se promlčí nejpozději za deset let ode dne, kdy k bezdůvodnému obohacení došlo.

23. Podle ust. §638 odst. 2 o. z. bylo-li bezdůvodné obohacení nabyto úmyslně, promlčí se právo na jeho vydání nejpozději za patnáct let ode dne, kdy k bezdůvodnému obohacení došlo.

24. Podle ust. § 1813 o. z. má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.

25. S ohledem na výše uvedené soud dospěl k závěru, že žaloba žalobce je oprávněná.

26. V řízení bylo prokázáno, že exekuce prováděná srážkami ze mzdy žalobce, k vymožení pohledávky žalovaného, byla zastavena pro její nepřípustnost, podle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř., podle kterého výkon rozhodnutí je nepřípustný, protože je tu jiný důvod, pro který rozhodnutí nelze vykonat. Vymožené plnění v rámci exekuce představovalo částku 504 498,39 Kč, s tím, že částka 93 826,60 Kč byla žalobci exekutorem již vyplacena a žalobce zároveň odečetl částku 50 000 Kč, která představuje výši poskytnuté jistiny úvěru. Žalobce se tedy podanou žalobou domáhá uhrazení zbylé částky 360 671,79 Kč, z titulu bezdůvodného obohacení.

27. Soud tedy posuzoval, zda se žalovaný bezdůvodně obohatila na úrok žalobce. Z provedeného dokazování má soud za prokázané, že mezi žalovaným a žalobcem jakožto spotřebitelem byla uzavřena smlouvu o úvěru, když ze smlouvy o úvěru není nikterak patrné, že by žalobce uzavíral smlouvu o úvěru v rámci své podnikatelské činnosti nebo samostatného výkonu svého povolání. Dále má soud za prokázané, že ujednaná výše úroků činila 123,24 % p.a. Vzhledem k tomu, že roční procentní sazba nákladů poskytnutých bankami v domácnostech činila v rozhodné době cca 15 % p.a., dospěl soud k závěru, že výše úroků výrazně přesahuje obvyklou úrokovou míru v době poskytnutí úvěru. Dále se soud ztotožnil i se závěry Okresního soudu v Břeclavi v usnesení ze dne 19.1.2021, č.j. [číslo jednací], podle něhož úvěrová smlouva (resp. dodatečná smluvní ujednání) obsahují nepřiměřené řetězení nároků na úhradu smluvní pokuty, které ve svém důsledku vedou k mnohonásobnému navyšování jistiny dluhu, a to v důsledku prostého plynutí času. Ze všech uvedených důvodů tak soud neměl důvod odchýlit se od závěrů soudu rozhodujícího v exekučním řízení a taktéž dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je (absolutně) neplatná pro rozpor s dobrými mravy a porušení zásady proporcionality. V daném případě tak neplatnost nestíhá pouze smlouvu o úvěru, ale též rozhodčí smlouvu, na jejímž základě byl vydán rozhodčí nález, podle kterého byla následně nařízena exekuce na majetek žalobce a vymoženo plnění ve prospěch žalovaného v celkové výši 410 671,79 Kč (k tomu srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 11. 12. 2014, sp.zn. III. ÚS 4084/12, podle kterého„ důvod, pro který nelze nařídit exekuci na podkladě rozhodčího nálezu, může spočívat i v tom, že ačkoli určení rozhodce v rozhodčí doložce netrpí ústavněprávním deficitem, je pro rozpor s dobrými mravy neplatná smlouva o úvěru, do níž je rozhodčí doložka vtělena.“). Rozhodčí nález tak nemohl být způsobilým exekučním titulem (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 9. 2015, sp.zn. 26 Cdo 3210/2015, nebo nález Ústavního soudu ze dne 4. 6. 2019, sp.zn. II. ÚS 996/18).

28. K námitce žalovaného, že pohledávka, jež je předmětem tohoto řízení, byla již promlčena, neboť běh promlčecí lhůty započal běžet ve chvíli jednotlivých plnění v rámci exekučního řízení, tedy nejdříve dne 23.9.2015 a nejpozději dne 10.4.2019 ve vztahu na jednotlivé srážky, s tím že žaloba byla k soudu podána dne 11.8.2021. Soud tuto námitku neshledal důvodnou.

29. Soud je toho názoru, že počátek promlčecí lhůty počíná běžet až okamžikem vědomosti žalobce o tom, že (obecně) došlo k bezdůvodnému obohacení a v jakém rozsahu k takovému obohacení došlo. Na základě prokázaných tvrzení žalobce, má soud za to, že žalobce se o tom, že na straně žalovaného došlo k bezdůvodnému obohacení, dozvěděl nejdříve počátkem roku 2019, kdy byl svým zaměstnavatelem upozorněn, že již byla exekučně vymožena nemalá částka a exekuce srážkami ze mzdy stále pokračuje. Na základě tohoto popudu se žalobce obrátil na organizaci [anonymizována tři slova], která mu počala poskytovat svoje služby a pomohla mu v březnu roku 2019 sepsat návrh na zastavení exekuce. Žalobce jako právní laik, do té doby, zcela logicky, věřil ve správnost prováděné exekuce. Soud proto za počátek promlčecí lhůty, považuje den 22.1.2019, kdy proběhla první schůzka mezi žalobcem a pracovníkem organizace [anonymizována tři slova]. Soud tedy uzavírá, že nárok požadovaný žalobce nepovažuje za promlčený.

30. Soud tedy uzavřel, že plnění poskytnuté na základě neplatné úvěrové smlouvy, jejíž neplatnost byla zjištěna jak soudem exekučním, tak i soudem zdejším, je v rozsahu převyšujícím poskytnuté plnění ze strany žalovaného bezdůvodným obohacením žalovaného na úkor žalobce. Sama skutečnost, že toto plnění bylo přiznáno rozhodčím nálezem, který nebyl zákonným způsobem zrušen, nemá pro toto posouzení žádný právní význam, neboť tím, že k jeho vydání neměl rozhodce pravomoc (z důvodu neplatnosti úvěrové smlouvy, a tedy i na ni navazující rozhodčí smlouvy), jednalo se pouze o nicotný akt, který nepotřeboval ke svému odstranění zákonem předepsaný postup.

31. Soud proto nároku žalobce v plném rozsahu vyhověl a zároveň mu přiznal i na zaplacení úroků z prodlení, neboť bylo v řízení prokázáno, že žalovaný byl vyzván k vydání bezdůvodného obohacení dne 22.6.2021, dne 23.6.2021 tak měl plnit a od následujícího dne je v prodlení. Žalobce tak žádá oprávněně zákonný úrok z prodlení od tohoto data, v souladu s § 1970 odst. 1 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění.

32. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jež byla v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 83 704 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 18 034 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 360 671 Kč sestávající z částky 9 780 Kč za každý ze šesti úkonů právní služby (příprava a převzetí zastoupení, před žalobní výzva, návrh ve věci samé, vyjádření ve věci ze dne 16.12.2021 a 18.8.2022, účast na jednání dne 25.11.2022) a z částky 4 890 Kč za jeden půl úkon (účast na jednání při kterém bylo jen vyhlášeno rozhodnutí dne 30.11.2022), včetně sedmi paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. Vzhledem k tomu, že žalobce byl ve sporu zastoupen advokátem, uložil soud celkovou částku nákladů řízení zaplatit přímo tomuto advokátovi ve smyslu ust. § 149 odst. 1 o.s.ř.