22 C 34/2024

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl soudkyní Mgr. Petrou Vránovou ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B pro zaplacení 2 686 929,24 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 2 686 929,24 Kč, spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14.75 % ročně z částky 2 686 929,24 Kč za dobu od 10. 2. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba v rozsahu, ve kterém se žalobce na žalované domáhá zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 8.25 % ročně z částky 2 686 929,24 Kč za dobu od 16. 2. 2021 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 255 824 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám právního zástupce žalobce.

1. Žalobou podanou u zdejšího soudu dne 9. 2. 2024 se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 2 686 929,24 Kč s příslušenstvím, a to z titulu bezdůvodného obohacení.

2. Žalobce konkrétně uvedl, že dne 15. 2. 2021 plnil za žalovanou její závazek vůči Hypoteční bance a.s. částkou ve výši 2 686 929,24 Kč. Účelem této platby byla úhrada hypotéčního úvěru žalované, pročež se žalovaná na úkor žalobce bezdůvodně obohatila, a to dne poskytnutí finančních prostředků. Žalobce žalovanou vyzval k vrácení této částky přípisem ze dne 24. 1. 2024, což žalovaná odmítla, pročež se žalobce se svým nárokem obrátil na soud.

3. Žalovaná se k podané žalobě vyjádřila přípisem ze dne 6. 3. 2024 a 15. 10. 2024, kdy nárok žalobce zcela neuznala a navrhla celou žalobu zamítnout.

4. Konkrétně uvedla, že předmětná částka byla dne 15. 2. 2021 zaslána na úvěrový účet vedený společností Hypoteční banka, a.s. dle smlouvy o úvěru reg. č. , Anonymizováno, , což byl její úvěr. Důvodem této platby byla ústní dohoda mezi účastníky, že žalované žalobci umožní dosáhnout na jiný úvěr a zajistit ho.

5. Dále žalovaná namítla započtení vůči nároku žalobce, které u něj uplatnila přípisem ze dne 30. 1. 2024 a žalobce ho dne 7. 2. 2024 odmítl. Jako titul k započtení žalovaná označila smlouvu o úvěru č. , hodnota, ze dne 18. 03. 2021, kterou uzavřeli spolu s žalobcem se společností Českou spořitelnou, a.s. Žalobce čerpal na tento úvěr částku 28 000 000 Kč, která byla použita na uhrazení výlučně jeho dluhů. Žalovaná je ze smlouvy o úvěru zavázána jako spoludlužník, veškeré částky čerpal pouze žalobce, pročež se tento na úkor žalované bezdůvodně obohatil o částku 14 000 000 Kč, neboť v tomto rozsahu získal majetkový prospěch bez právního důvodu. Žalovaná částka tak zanikla započtením ke dni 31. 1. 2024.

6. Žalovaná k tomu ještě konkretizovala, že účastníci spolu podnikali od devadesátých let minulého století. Do konce roku 2023 byli jejich vztahy jako rodinné a žalovaná žalobci plně důvěřovala, pročež neměla potřebu jejich vzájemná ujednání stvrzovat písemnými smlouvami. Z těchto důvodů byly provázány i jejich finanční transakce. V roce 2008 zakoupila žalovaná z části ze svých výlučných prostředků a z části z úvěru č. , Anonymizováno, poskytnutého Hypoteční bankou, a.s. nemovitost. Žalovaná poskytnutý úvěr řádně po celou dobu splácela. V závěru roku 2020 potřeboval žalobce refinancovat své předchozí úvěry, na což požadoval úvěr ve výši vyšší než 25 000 000 Kč, kdy jeho poskytnutí bylo za podmínky pouze dvou spoludlužníků. Žalobce žalovanou jednak požádal, aby byla spolu s ním spoludlužnicí a zároveň, aby poskytla svoji nemovitost jako zajištění tohoto úvěru. Mezi účastníky došlo k dohodě, že žalobce za žalovanou uhradí její hypoteční úvěr č. , Anonymizováno, , čímž dojde k uvolnění, zde zastavené nemovitosti, a tato bude poskytnuta jako zajištění úvěru číslo , hodnota, , který poskytne Česká spořitelna, a.s. Dle této dohody žalobce za žalovanou uhradil zbytek jejího hypotečního úvěru. Mezi účastníky nebylo sjednáno, že žalovaná tuto částku žalobci vrátí a žalovaná ji považovala za odměnu, za poskytnutí svojí nemovitosti pro zajištění nového úvěru a její spolu dlužení. Zároveň došlo k dohodě, že poskytnutý úvěr bude čerpat a použije ve svůj prospěch výlučně žalobce a z tohoto důvodu ho bude také výlučně on splácet. Na přelomu let 2023 a 2024 došlo mezi účastníky k rozporu, ve vztahu na prodej hotelu , adresa, , který měli ve spoluvlastnictví. V důsledku této situace žalobce počal po žalované požadovat uhrazení některých částek, mimojiné polovinu splátek úvěru číslo , hodnota, , pročež žalovaná přistoupila k započtení svých nároků vůči žalobci.

7. Žalobce k započtení uvedl, že na straně nemohlo dojít k bezdůvodnému obohacení, když splátky úvěru platí výhradně on sám a stav majetku žalované zůstává nezměněn. Žalobce zároveň namítl, že pohledávka žalované není způsobilá k započtení jako nejistá a neurčitá.

8. Žalobce zároveň popřel, že by mezi účastníky mělo dojít k dohodě o tom, že doplacení hypotečního úvěru za žalovanou by bylo odměnou za jí poskytnutou činnost směřující k možnosti žalobce refinancovat svoje úvěry a dosáhnout na úvěr ve výši 28 000 000 Kč. V neposlední řadě pak v souvislosti s požadovaným úrokem z prodlení odkázal na rozhodnutí NS sp. zn. , spisová značka, .

9. Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že žalobce plnil za žalovanou na její hypoteční úvěr č. , Anonymizováno, dne 15. 2. 2021 částku ve výši 2 686 929,24 Kč. Zároveň nebylo mezi účastníky sporu o tom, že společně uzavřeli na straně dlužníků smlouvu o úvěru č. č. , hodnota, na základě, které výlučně žalobce čerpal částku 28 000 000 Kč a také výlučně on do dubna 2024 hradil splátky tohoto úvěru. Tento úvěr byl zároveň zajištěn nemovitostí ve vlastnictví žalované.

10. Z provedených listinných důkazů soud zjistil tyto skutkové okolnosti.

11. Z výpisu účtu žalobce bylo zjištěno, že dne 15. 2. 2021 uhradil na číslo účtu , č. účtu, částku ve výši 2 686 929,24 Kč.

12. Z předžalobní výzvy ze dne 24. 1. 2024 soud zjistil, že žalobce žalovanou vyzval k uhrazení částky 2 686 929,24 Kč do 10 dnů od obdržení této výzvy. Výzva byla žalované odeslána dne 24. 1. 2024.

13. Z reakce žalované ze dne 30.1. 2024 soud zjistil, že tato potvrdila doručení předžalobní výzvy, nárok žalobce odmítla a zároveň vznesla námitku započtení kdy po žalobci požadovala uhrazení částky 14 000 000 Kč. Přípis byl právnímu zástupci žalobce doručen dne 31. 1. 2024.

14. Ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne 18. 3. 2021 bylo zjištěno, že tato byla uzavřena mezi účastníky jako úvěrovanými a úvěrující bankou Česká spořitelna, a.s., kdy byl poskytnut úvěr ve výši 28 000 000 kč. Dle č.l. 2.3 poskytnuté peníze mohou být použity výlučně na zaplacení peněžitých dluhů žalobce.

15. Z výpisu účtu žalobce bylo zjištěno, že tento čerpal celou částku úvěru ve výši 28 000 000 Kč.

16. Z listin předžalobní výzvy ze dne 12. 9. 2024, faktury č. , hodnota, ze dne 19. 1. 2024 a návrhu splátkového kalendáře soud zjistil, že žalobce nárokuje po žalované částku 3 323 350 Kč jako bezdůvodné obohacení z důvodu hrazení splátek úvěru výlučně ze strany žalobce.

17. Svá skutková zjištění soud opřel o shora uvedené listinné důkazy, o jejichž pravosti a věcné správnosti neměl žádných pochybností. Soud rovněž dospěl k závěru, že pro své rozhodnutí získal dostatek skutkových zjištění potřebných pro rozhodnutí ve věci samé, a tedy další dokazování by již bylo v rozporu se zásadou rychlosti a hospodárnosti řízení.

18. Na základě provedeného dokazování a nesporných tvrzení účastníků učinil soud tento závěr o skutkovém stavu věci. Dne 15. 2. 2021 žalobce uhradil za žalovanou její závazek z hypotečního úvěru č. , Anonymizováno, v částce 2 686 929,24 Kč. Žalovanou vyzval k vydání bezdůvodného obohacení přípisem ze dne 24. 1. 2024, který byl nejpozději dne 30. 1. 2024 doručen žalované. V rámci provedeného dokazování se však žalované nepodařilo prokázat uzavření ústní dohody, o tom, že částka 2 686 929,24 Kč byla odměnou za poskytnutí součinnosti při uzavírání smlouvy o úvěru č. , hodnota, .

19. Po právní stránce posoudil soud danou věc následujícím způsobem:

20. Soud vycházel ze zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění, kdy podle ustanovení § 2991 odst. 1, 2 ten, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

21. Soud konstatuje s odkazem na rozhodnutí NS 28 Cdo 4436/2011, že k naplnění skutkové podstaty bezdůvodného obohacení z důvodu, že bylo plněno co měl povinný plnit sám musejí být splněny následující skutečnosti: a) oprávněný (postižený subjekt) poskytl třetí osobě plnění, které má majetkovou hodnotu (např. zaplatil peníze), namísto povinného, b) oprávněný nebyl povinen plnit (na jeho straně neexistovala právní povinnost k takovému plnění), c) právní povinnost poskytnout toto plnění měl povinný (ten, kdo získal bezdůvodné obohacení), d) mezi tím, kdo plnil (oprávněným), a tím, komu bylo plněno (třetí osoba), bylo zřejmé, že bylo plněno za jiného, tj. za povinného – dlužníka, jemuž vzniká bezdůvodné obohacení tím, že plněním, které za něj ke splnění dluhu poskytl někdo jiný, jeho dluh zanikl splněním. (Obdobně NS 23 Cdo 3578/2011 a NS 21 Cdo 16/2012, NS 28 Cdo 4131/2011.)

22. Vzhledem k nesporným tvrzením účastníků a provedenému dokazování soud uzavírá, že veškeré podmínky naplnění této skutkové podstaty bezdůvodného obohacení byly naplněny.

23. Soud se dále zabýval obranou žalované spočívající v tvrzení, že se nemohlo jednat o bezdůvodné obohacení, neboť mezi účastníky byla uzavřena ústní dohoda, že uvedená částka měla bude odměnou za to, že žalovaná žalobci poskytla součinnost při uzavírání smlouvy o úvěru č. , hodnota, . Soud konstatuje, že poskytnutí součinnosti v podobě spolu dlužení a poskytnutí nemovitosti žalované jako zástavy bylo v řízení prokázáno. Nebylo však prokázáno, že by za tuto činnost měla být žalované ze strany žalobce poskytnuta finanční odměna. Naopak z tvrzení žalované vyplynulo, že finanční vztahy mezi účastníky byly silně provázané, účastníci společně několik desítek obchodovali a podnikali, existoval mezi nimi důvěrný vztah, kdy nebyli motivováni k tomu, stvrzovat vzájemné vztahy písemnými smlouvami. Vzhledem k dlouhodobosti a komplikovanosti těchto vztahů, lze jen spekulovat jaká byla skutečná dohoda mezi účastníky, kdy proti sobě stojí tvrzení žalované o její existenci a tvrzení žalobce o opaku. Z předložených listinných důkazů pak uzavření takové dohody nelze dovodit, pročež soud uzavřel, že uzavření této dohody se žalované nepodařilo prokázat. Ze stejného důvodu pak soud uzavřel, že uplatnění nároku na uhrazení bezdůvodného obohacení ze strany žalobce není v rozporu s dobrými mravy, když on svůj nárok dostatečně tvrdil a prokázal. Soud tedy uzavřel, že nárok žalobce je po právu.

24. Soud se dále zabýval námitkou započtení ze strany žalované, která na žalobci nárokuje bezdůvodné obohacení plynoucí ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, .

25. Podle ustanovení § 1987 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, k započtení jsou způsobilé pohledávky, které lze uplatnit před soudem. Pohledávka nejistá nebo neurčitá k započtení způsobilá není.

26. Soud k tomu odkazuje na závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 9. 9. 2020, sp. zn. 31 Cdo 684/2020, a uvádí následující. Za nejistou či neurčitou nelze pohledávku považovat pouze proto, že ji dlužník neuznává (odmítá uhradit) nebo že je sporná (nejednoznačná) její právní kvalifikace; musí zde být objektivní nejistota, zda pohledávka vznikla a z jakého důvodu, popř. zda je splatná, kdo je jejím věřitelem či dlužníkem, jaká je její výše apod. [srov. rozsudky NS sp. zn. 28 Cdo 5711/2017, či sp. zn. 26 Cdo 4795/2017 (R 23/2020)]. S ohledem na smysl a účel § 1987 odst. 2 o. z. je pak zásadně nutné míru nejistoty ohledně aktivní pohledávky posuzovat relativně, ve vztahu k pohledávce pasivní; za nejistou či neurčitou lze aktivní pohledávku považovat zpravidla toliko tehdy, je-li míra nejistoty ohledně ní vyšší, než je tomu v případě pasivní pohledávky.

27. Současně platí, že výklad § 1987 odst. 2 o. z. nesmí bránit poctivému a spravedlivému uspořádání vztahů mezi dotčenými stranami (§ 2 o. z.). Vychází-li obě pohledávky (aktivní i pasivní) ze stejného právního vztahu (založeného např. stejnou smlouvou uzavřenou mezi stranami), nelze přehlížet, že proti právu věřitele pasivní pohledávky na její uhrazení zde stojí právo dlužníka (a věřitele aktivní pohledávky) na to, aby dříve, než bude nucen uhradit svůj dluh (plnit na pasivní pohledávku), byly spravedlivě posouzeny i širší souvislosti, za kterých vznikl (okolnosti celého vztahu). Vznikne-li z téhož vztahu více vzájemných pohledávek, odpovídá zpravidla rozumnému (spravedlivému) uspořádání poměrů mezi stranami, aby tyto pohledávky byly vzájemně započitatelné.

28. Při posuzování, zda je aktivní pohledávka „neurčitá či nejistá“ ve smyslu § 1987 odst. 2 o. z., je proto třeba vzít v úvahu i tuto skutečnost. V nyní projednávané věci shledal soud pohledávku uplatněnou k započtení „neurčitou či nejistou“, neboť vychází z úplně jiného právního vztahu mezi účastníky, a to z titulu bezdůvodného obohacení vzniklého na základě neexistence právního důvodu, pro který měl žalobce čerpat celou částku úvěru za situace, kdy se úvěrové smlouvy účastní žalobce i žalovaná jako spolu dlužníci. Žalobou uplatněný nárok oproti tomu nebyl ze strany žalované rozporován a vycházel ze skutečnosti, že žalobce plnil za žalovanou její povinnost vyplývající z jiného hypotečního vztahu. Je zjevné, že obě pohledávky (aktivní i pasivní) nevycházejí ze stejného právního vztahu a ani nemají obdobný skutkový základ. Pohledávka uplatněná žalovanou k započtení by vyžadovala další dokazování.

29. Soud tedy uzavírá, že lze-li očekávat, že by vznesená námitka započtení s ohledem na obtížnost zkoumání existence a výše započítávané pohledávky nepřiměřeně prodlužovala řízení o pohledávce uplatněné žalobou, je možné konstatovat nemožnost započtení pohledávky pro nejistotu a neurčitost (srov. i rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 1. 10. 2018, sp. zn. 28 Cdo 5711/2017, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 1. 2019, sp. zn. 20 Cdo 4713/2018).

30. Soud se v neposlední řadě zabýval splatností žalované částky, kdy splatnost pohledávky z bezdůvodného obohacení není zákonem stanovena a není-li určena ani dohodou účastníků, považuje se za den splatnosti den následující po dni, kdy byl dlužník věřitel vyzván k plnění.

31. Podle § 1958 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, je-li čas plnění přesně ujednán nebo jinak stanoven, je dlužník povinen plnit i bez vyzvání věřitele. Neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

32. Vzhledem k tomu, že se žalovaná dostala s úhradou bezdůvodného obohacení do prodlení, kdy dne 30. 1. 2024 jí byla výzva k vydání bezdůvodného obohacení doručena, je povinna uhradit žalobci rovněž v souladu s § 1970 OZ, zákonný úrok z prodlení v souladu s vládním nařízením č. 351/2013 Sb.

33. Ve zbytku požadovaného úroku z prodlení pak soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

34. Co do náhrady nákladů řízení vyšel soud z ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého náleží poměrná část nákladů tomu účastníkovi, který byl v řízení úspěšnější oproti druhému účastníkovi. Žalobce byl neúspěšný v části příslušenství, kdy spolu s jistinou nárokoval zákonný úrok z prodlení. Pro účely výpočtu výše úspěchu a neúspěchu účastníků soud přistoupil ke kapitalizaci příslušenství ke dni vyhlášení rozhodnutí soudem. Žalobce požadoval zákonný úrok z prodlení z žalované částky ode dne 16. 2. 2021, kapitalizováno v částce 851 462,11 Kč a byl mu přisouzen zákonný úrok z prodlení ode dne 10. 2. 2024, kapitalizovaný částkou 339 859,74 Kč. Žalobci byla v tomto řízení tak přiznána částka 3 026 788,98 Kč oproti původně žalované částce 3 538 391,35 Kč, tj. jeho úspěch dosahuje 85,54 % a neúspěch 14,46 %. Náhrada nákladů řízení proto náleží žalobci v rozsahu 71,08 % (rozdíl mezi mírou úspěšnosti obou účastníků).

35. Náklady žalobce soud určil v celkové výši Kč, sestávající z uhrazeného soudního poplatku ve výši 134 347 Kč, nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 3 538 391,35 Kč sestávající z částky 22 460 Kč za každý ze osm úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, před žalobní výzva, návrh ve věci samé, vyjádření ve věci ze dne 31. 7. 2024, 30. 9. 2024, 4. 12. 2024, porada sw klientem dne 23. 9. 2024 a účast na jednání dne 16. 9. 2024 a 18. 12. 2024) včetně osmi paušálních náhrad výdajů po 300 Kč. Dle ust. § 14 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění, pak právnímu zástupci žalobce náleží náhrady promeškaného času za cestu k jednání a zpět v délce 6 půlhodin ve výši 600 Kč. Dle ust. § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění, pak právnímu zástupci žalobce náleží také náhrada cestovních výdajů za cestu , adresa, (sídlo AK) - , adresa, a zpět k ústním jednání konanému dne 16. 9. 2024 a 18. 12. 2024 v celkové délce 460 km osobním automobilem zn. BMW, RZ , SPZ, , při spotřebě dle VTP 9.3/100 km, 6.6/100 km a 7.6/100 km, ceně benzinu v roce 2024 ve výši 42,60 Kč/l, opotřebení v roce 2024 5,60 Kč/km (dle § 1 a § 4 vyhlášky číslo 398/2023 Sb.), v celkové výši 3 735,75 Kč. V neposlední řadě pak žalobci náleží DPH ve výši 21 % z odměny právního zástupce, náhrady hotových výdajů, cestovného a náhrady za promeškaný čas právního zástupce dle § 137 odst. 3 písm. a) o.s.ř. ve výši 39 147,30 Kč. Náklady žalobce tak dosáhly výše celkem 359 310,05 Kč, a 71,08% z této částky činí 255 824 Kč.

36. Vzhledem k tomu, že žalobce byl ve sporu zastoupen advokátem, uložil soud celkovou částku nákladů řízení zaplatit přímo tomuto advokátovi (§ 149 odst. 1 o.s.ř.), jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s ust. § 160 odst. 1 o.s.ř.