22 C 46/2020

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Vránovou ve věci žalobců: a) celé jméno žalobce , datum narození bytem adresa žalobce a žalobkyně b) celé jméno žalobkyně , datum narození bytem adresa žalobce a žalobkyně oba zastoupeni advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované pro: na náhradu imateriální újmy způsobené nesprávným úředním postupem v řízení vedeném před správními orgány a správními soudy

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci a) částku ve výši 85 576 Kč, spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8. 5% z částky 85 576 Kč od [datum] do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, kterou se žalobce a) na žalovaném domáhá zaplacení částky ve výši 190 674 Kč, spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8. 5% ročně z částky 190 674 Kč od [datum] do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci b) částku ve výši 85 576 Kč, spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8. 5% z částky 85 576 Kč od [datum] do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žaloba, kterou se žalobce b) na žalovaném domáhá zaplacení částky ve výši 190 674 Kč, spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8. 5% ročně z částky 190 674 Kč od [datum] do zaplacení, se zamítá.

V. Žalovaný je povinen zaplatit žalobcům na náhradě nákladů řízení částku ve výši 40 040,57 Kč, a to k rukám právního zástupce žalobců, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobci se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne [datum] domáhají uložení povinnosti žalovanému, k zaplacení každému z žalobců částky ve výši 276 250 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení, z titulu náhrady nemajetkové újmy, která měla žalobcům vzniknout nesprávným úředním postupem spočívajícím v průtazích v řízení o odstranění stavby, které bylo vedeno před Úřadem městské části [obec], [obec] – [část obce], odbor výstavby a územního plánování (dále jen„ [ulice] úřad“), dále před [stát. instituce], odbor územního plánování a stavební úřad (dále jen„ magistrát“) a před [název soudu] (dále jen„ krajský soud“). Žalobci vlastní v rámci SJM zahradu v [část obce] na [anonymizováno]. Řízení o odstranění stavby se týkalo přímo sousedícího pozemku, kdy zde bylo podél společné hranice postaveno několik staveb bez jakéhokoliv povolení. Žalobci se touto žalobou domáhají odškodnění za délku správního řízení, které se vedlo ve vztahu na dvě tyto stavby, a sice objekt P1 (p. [číslo] k.ú. [část obce]) a P2 (p. [číslo] k.ú. [část obce] – přístřešky) přiléhající k zahrádkářské chatě. Správní úřad zahájil řízení o odstranění těchto staveb dne [datum]. Žalobci ve své žalobě následně popsali průběh tohoto správního řízení a navazujícího řízení soudního, kdy žalobci činili opakovaně úkony směřující k jeho ukončení. Žalobci rovněž upozornili na opakující se období, kdy se ve správním potažmo soudním řízení mnoho měsíců nečinily žádné úkony. Žalobci se domáhají odškodnění za nepřiměřenou délku správního řízení včetně řízení soudního správního, jež do podání žaloby trvalo 9 let a 6 měsíců, a to od [datum], přičemž složitost samotné věci nebyla nikterak veliká, délku neopodstatňovala a žalobci svým chováním ke způsobeným průtahům nikterak nepřispěli. Příčinnou souvislost spatřují pak žalobci v tom, že předmětné řízení o odstranění stavby má přímý vliv na existenci, rozsah a způsob výkonu jejich vlastnického práva. Žalobci požadují za nepřiměřenou délku řízení finanční zadostiučinění ve výši 276 250 Kč (25 000 Kč x (0,5 + 0,5 + 7,5)), když dle stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum], sp.zn. Cpjn 206/2020 se při stanovení přiměřeného zadostiučinění při porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě pohybuje v částce 15 000 Kč až 20 000 Kč, kdy žalobci však upozorňují na nastalí ekonomický vývoj a vycházejí tedy z rozmezí navýšeného 20 000 Kč – 25 000 Kč za každý rok trvání řízení (za první dva roky v poloviční výši). Žalobci dále požadují navýšení této částky o 30%, a to s ohledem na neboť předmětné řízení mělo pro žalobce podstatný a zvýšený význam a probíhající řízení bylo stiženo několika obdobími, absolutní nečinnosti. Svůj nárok žalobci uplatnil u žalovaného žádostí ze dne [datum], které však nebylo vyhověno.

2. Žalobci následně svou žalobu doplnili o tvrzení vztahující se k významu předmětného správního řízení pro jejich osoby, kdy uvedli, že oba objekty P1 a P2 jednak výrazně zhoršili výhled žalobců z jejich pozemku a zároveň dochází ke stínění pozemku žalobců předmětnými přístřešky. Zároveň jsou tyto průmyslově využívány, pročež jsou žalobci rovněž rušeni hlukem, kdy jejich nemovitost má sloužit k rekreaci. Nad rámec výše uvedeného pak žalobci zdůraznili, že na hranicích pozemků se nachází celkem deset černých staveb, o kterých je vedeno několik správních řízení o odstranění stavby, a také tyto zohyzďují výhled žalobců a zároveň stíní jejich pozemek. Tyto skutečnosti pak žalobce uvrhují do neustálého pocitu nejistoty, jaké další černé stavby budou na sousedním pozemku vystavěny. Žalobci rovněž doplnili, že předmětné správní řízení skončilo dne [datum].

3. Žalovaný se k podané žalobě vyjádřil tak, že nárok žalobců neuznává a navrhl žalobu v plném rozsahu zamítnout. Žalovaný uvedl, že jako dostatečnou kompenzaci spatřuje v omluvě Ministerstva pro místní rozvoj. Žalovaný zcela nesouhlasí s požadavkem žalobců na navýšení základního rozpětí zadostiučinění na 20 000 Kč – 25 000 Kč vlivem inflace. Dle žalovaného uvedený typ řízení nemůže vyvolat takové následky, které žalobci uvádějí, kdy se žalobcům nepodařilo tvrdit ani prokázat jejich zvýšený zájem na výsledku daného řízení. Ve všem ostatním pak žalovaný odkázal na vyjádření Ministerstva pro místní rozvoj ze dne [datum] v dané věci, s tím aby soud považoval tvrzení v něm uvedená za tvrzení žalovaného.

4. Mezi účastníky není sporu o tom, že celková délka předmětného správního řízení trvala 10 let, 6 měsíců a 3 dny, a to od [datum] do [datum]. Účastníci rovněž učinili nesporným průběh správního řízení tak jek je popsán ve vyjádření Ministerstva pro místní rozvoj ze dne [datum].

5. Soud v tomto řízení provedl dokazování, přičemž jednotlivé důkazy hodnotil v souladu s ust. § 132 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o.s.ř.”), jak každý samostatně, tak i v jejich vzájemných souvislostech a dospěl na tomto základě k následujícím skutkovým zjištěním.

6. S ohledem na to, že předběžné projednání nároku je podmínkou meritorního projednání věci, soud konstatuje, že z dopisu ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalobci u žalovaného uplatnili nárok na náhradu nemajetkové újmy ve výši tak, jak je požadována touto žalobou způsobené nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce správního řízení a soudního řízení.

7. Soud k důkazu provedl předmětný správní spis, ze kterého bylo zejména shodně s tvrzením účastníků zjištěno, že celková délka řízení (správního i soudního) činila 10 let, 6 měsíců a 3 dny. Žalobci využívali aktivně procesních prostředků, jež jim ve správním řízení svědčily. Soud se nezabýval jednotlivými rozhodnutími, která byla v průběhu správního a soudního řízení vydána, neboť relevantní pro rozhodnutí o náhradě újmy je pouze celková délka řízení, která je nespornou.

8. V rámci prováděného dokazování byli na jednání konaném dne [datum] vyslechnuti oba žalobci. Žalobce a) pan [celé jméno žalobce] vypověděl, že zejména nesouhlasí s názorem žalovaného, že omluva je dostatečnou satisfakcí za průtahy ve správním řízení, kdy stát po svých občanech požaduje plnění povinností a v případě jejich porušení stanovuje sankce, což by mělo fungovat i opačně. Pozemek zakoupili před cca 25 lety, jedná se o zahrádkářskou kolonii, kde je územním plánem zakázáno stavět. S výstavbou na sousedním pozemku se započalo cca 2 roky po koupi. Žalobci pozemek využívali a využívají k rekreaci, od jara do podzimu, nikdy zde nepřespávali, v současné době tam již jezdí pouze z důvodu udržovacích prací. Vždy při příjezdu na ně dopadá tíseň ohledně stavu sousedního pozemku. Pozemek již nelze využívat k rekreaci s ohledem právě na stav sousedního pozemku, resp. černých staveb postavených na hranici těchto pozemků. Správnímu řízení žalobce a) věnoval ze svého času řádově stovky hodin.

9. Žalobkyně b) paní [celé jméno žalobkyně] pak k předmětu sporu uvedla, že je sama stavební projektantka, kdy jednoznačně očekávala, že ve chvíli kdy na sousedním pozemku vzniknou černé stavby, stavební úřad se rychle postará o jejich odstranění. Oba žalobci mají náročné zaměstnání, nemovitost si zakoupili s vidinou odpočinku a relaxace, což jim vzhledem i k černým stavbám, nebylo umožněno. Vzhledem k velkému stínění ze sousedního pozemku, není možné na zahradu jezdit ve všední den po práci a místo trávy, zde roste mech. Žalobkyně b) stejně jako žalobce a) uvedla, že na pozemek jezdí pravidelně, v létě mnohem častěji než v zimě. Nemovitost není využívána k přenocování.

10. Po právní stránce soud vychází ze zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, v platném znění. Podle § 1 odst. 1 tohoto zákona stát odpovídá za podmínek stanoveným tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 5 tohoto zákona stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, nebo nesprávným úředním postupem. Podle § 13 odst. 1 citovaného zákona odpovídá stát za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem, přičemž nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle § 31a odst. 1 cit. zák. se bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odstavce 2 cit. ust. se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odstavce 3 cit. ust. pak platí, že v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k celkové délce řízení, složitosti řízení, jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, postupu orgánu veřejné moci během řízení a významu předmětu řízení pro poškozeného.

11. Nárok žalobců uplatněný je majetkovým nárokem soukromoprávní povahy spadajícím pod čl. 6 odst. 1 Evropské úmluvy o lidských právech (dále též jen„ Úmluva“) a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále též jen„ Listina“) a je tu namístě vycházet ze závěrů stanoviska Nejvyššího soudu sp. zn. Cpjn 206/2010.

12. Soud hodnotil především délku předmětného řízení správního a soudního jako celku, které započalo [datum] a skončilo dne [datum], trvalo tedy 10 let, 6 měsíců a 3 dny. Tato délka řízení je třeba nepochybně považovat za nepřiměřenou (nezákonnou), přičemž k tomuto soud s ohledem na závěry Nejvyššího soudu dodává, že i takové řízení, které v sobě nemá ani jeden průtah, tzn. orgán postupoval správně, může být v konečném důsledku nepřiměřené dlouhé. V takovém případě se pak dle výše citovaného stanoviska Nejvyššího soudu vznik nemajetkové újmy na straně poškozeného účastníka předpokládá, újma totiž spočívá v nejistotě účastníka o tom, jak řízení dopadne, přičemž zásadně je namístě poskytnutí peněžitého zadostiučinění, neboť pouhé konstatování porušení práva se jeví (a to konkrétně i v tomto případě) jako nedostačující.

13. Tzv. základní částka odškodnění, jež je dle výše cit. stanoviska zásadně odůvodněná v rozmezí 15 – 20 tisíc Kč ročně. Soud základní odškodnění určil na spodní hranici uvedeného rozmezí (15 000 Kč za rok řízení), neboť došel k závěru, že celková délka je nepřiměřenou, nikoliv však extrémně dlouhou, která by odůvodňovala výši zadostiučinění při vrchní hranici. Soud neshledal žádný právní důvod pro navýšení základní sazby v rámci inflace, jak žalobci požadují a vyšel z jednoznačného stanoviska Nejvyššího soudu.

14. Celková délka řízení byla zjištěna v trvání 10 let, 6 měsíců a 3 dnů. Taková délka řízení je pak nepřiměřenou a rovněž nezákonnou, neboť správní řízení před MČ a následně magistrátem, kterého byli žalobci účastníky, se řídí dle správního řádu. Ve smyslu ust. § 71 odst 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád tak mělo být rozhodnuto do 60 dnů, a to i v případě, že jde o zvlášť závažný případ. Zákonná lhůta tak dodržena nebyla, naopak byla mnohonásobně překročena. I přesto, že zákonná lhůta je výrazně kratší, postupoval soud při určená základní částky zadostiučinění tak, že za„ ještě přiměřenou” považoval dobu 2 let (za první dva roky je proto počítáno s poloviční částkou, tj. celkem 15 000 Kč náhrada újmy za první dva roky), v níž mohlo a mělo být řízení skončeno.

15. Dále se soud zabýval pluralitou účastníků, neboť žalobci se po celou dobu řízení, tohoto účastnili společně, kdy soud musí přistoupit k procentuálnímu snížení základní částky z důvodu sdílení újmy nerozlučnými procesními společníky. Jednalo se tedy o tzv. sdílenou újmu, kdy se žalobci tohoto řízení účastnili společně a lze předpokládat, vzhledem k jejich blízkému osobnímu vztahu manželů, že újmu vzájemně sdíleli. Nejvyšší soud ve svém Stanovisku uvedl, že v případě řízení, v němž vystupovalo více účastníků žádajících náhradu nemajetkové újmy za jeho nepřiměřenou délku, je možno částku odškodnění náležející každému z nich přiměřeně snížit oproti částce, jež by byla poškozenému přiznána v případě, že by se řízení na jedné straně účastnil sám. V případě více poškozených nepřiměřenou délkou řízení je jejich újma do určité míry – jako procesní stranou – sdílena. Z toho důvodu lze s přihlédnutím k počtu poškozených odškodnění, které by bylo přiznáno každému z nich, přiměřeně snížit, a to u vysokého počtu poškozených i podstatně. Snížení bude na místě zejména v případě nerozlučného společenství účastníků řízení (§ 91 odst. 2 o. s. ř.), (srov. Stanovisko, část V).

16. Od základních částek pak soud přistoupil, s ohledem k přihlédnutí k významu předmětu řízení pro žalobce, k redukci o dalších 20 %. Přičemž význam předmětu řízení pro poškozeného, jak Nejvyšší soud ve svých rozhodnutích opakovaně uvedl, je pro stanovení formy a výše odškodnění za porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě kritériem nejdůležitějším. Význam předmětu řízení pro žalobce je snížen tím, že se nejednalo v jejich případě o objekt určený k trvalému bydlení, ale pouze k rekreaci, s tím, že zde nebylo ani možno přespávat. Soud však naznal, že se nepřiměřenost délky správního řízení se žalobců jistě dotkla, když byli po dlouhou dobu v nejistotě a ve finále jim snížila komfort užívání jejich rekreačního zařízení.

17. Ve světle těchto závěrů tak soud přistoupil k redukci částky, která by žalobcům náležela, a sice 142 626 Kč (2 x 7 500 Kč + 8 x 15 000 Kč + 6 x 1 250 Kč + 3 x 42 Kč), a sice o 40% za tzv. sdílenou újmu kdy soud dospěl k částce 85 576 Kč pro každého z žalobců.

18. Vzhledem ke všem výše uvedeným skutečnostem rozhodl soud, tak jak je uvedeno ve výrokové části tohoto rozsudku a přiznal každému z žalobců částku 85 576 Kč, a to včetně příslušenství v podobě zákonného úroku z prodlení v souladu s ust. § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, zákonný úrok z prodlení v souladu s vládním nařízením č. 351/2013 Sb. (výroky I. a III. rozsudku). Ve zbylém nároku žalobců na náhradu újmy, ohledně částky ve výši 190 674 Kč s příslušenstvím, soud žalobu zamítl (výroky II. a IV. rozsudku).

19. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 3 o.s.ř., dle něhož i když měl účastník ve věci úspěch jen částečný, může mu soud přiznat plnou náhradu nákladů řízení, měl-li neúspěch v poměrně nepatrné části nebo záviselo-li rozhodnutí o výši plnění na znaleckém posudku nebo na úvaze soudu. S ohledem na shora uvedené, kdy nárok žalobce, co do základu byl po právu a výše plnění pak závisela toliko na posouzení soudu, přiznal soud žalobcům náhradu nákladů řízení jako při plném úspěchu ve věci. Celkem tvořily náklady řízení částku ve výši 40 040,57 Kč. Náklady řízení žalobců sestávají z uhrazeného soudního poplatku ve výši 4 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená § 9 odst. 4) písm. a), § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 50 000 Kč sestávající z částky 3 100 Kč za každý z 5 úkonů právní služby uvedených v § 11 odst. 1 a. t. a včetně 5 paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. Dle ust. § 12 odst. 4 a.t. je odměna, při zastupování dvou nebo více osob, snížena o 20%. Výsledná odměna za jeden úkon právní služby pro 2 žalobce tak činí částku 5 440 Kč. Soud žalobcům přiznal náhradu nákladů řízení za 5 úkonů právní služby uvedených v § 11 odst. 1 a. t. a paušální náhradu výdajů dle § 13 advokátního tarifu v částce 300 Kč (převzetí a příprava, návrh na zahájení řízení, replika k vyjádření žalovaného ze dne [datum] a účast při jednání dne [datum] a [datum]) a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 28 700 Kč ve výši 6 027 Kč. Dle ust. § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění, pak právnímu zástupci žalobce náleží také náhrada cestovních výdajů za cestu [obec] - [obec] a zpět k ústním jednáním konaným ve dnech [datum] a [datum] v celkové délce [anonymizováno] km osobním automobilem zn. Škoda Octavia, [registrační značka], při spotřebě dle VTP [číslo] km, [číslo] km a [číslo] km, ceně motorové nafty v roce 2021 ve výši 27,20 Kč, opotřebení v roce 2021 4,40 Kč/km (dle § 1 a § 4 vyhlášky číslo 589/2020 Sb.), v celkové výši 4 391,38 Kč. Dle ust. § 14 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění, pak právnímu zástupci žalobce náleží také náhrady promeškaného času za cestu k jednáním a zpět v délce 24 půlhodin ve výši 2 400 Kč. V neposlední řadě pak žalobcům náleží DPH ve výši 21 % z odměny právního zástupce, náhrady hotových výdajů, cestovného a náhrady za promeškaný čas právního zástupce dle § 137 odst. 3 písm. a) o.s.ř. ve výši 6 949,19 Kč Náklady žalobců tak dosáhly výše celkem 40 040,57 Kč.