22 C 49/2019

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Vránovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupený anonymizováno 7 slov sídlem adresa , PSČ pro zaplacení 268 029,73 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 34 969 Kč, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, kterou se žalobce na žalovaném domáhá zaplacení částky ve výši 233 060,73 Kč, se zamítá.

III. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 535,20 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se žalobou ze dne 28. 2 2019 domáhal uložení povinnosti žalované zaplatit mu částku ve výši 410 029,73 Kč, z toho 284 000 Kč (před rozhodnutím soudu ve věci žalovaným uhrazeno 142 000 Kč) za nezákonné držení ve vazbě na základě usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 č.j. [spisová značka], z toho 98 246,96 Kč jako náhradu nákladů za právní zastoupení v rámci trestního řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 1 sp. zn.: [spisová značka], a z toho 27 782,77 Kč jako ušlý výdělek po dobu trvání vazby.

2. Výši odškodnění za nezákonné držení ve vazbě odůvodnil žalobce tím, že tedy požaduje 2 000 Kč za každý den trvání vazby, kdy se domáhá takto navýšené částky, neboť je cizím státním příslušníkem, který byl během výkonu vazby zcela odtržen od své rodiny a zároveň u něj existovala jazyková bariéra. Ve vztahu na částku za poskytování právních služeb v rámci trestního řízení, pak žalobce resp. jeho právní zástupce uvedl, že rodina žalobce trvala na zastupování na plnou moc, pročež bylo v rámci trestního řízení zrušeno ustanovení právního zástupce a nadále pak žalobce zastupoval na plnou moc. Rodina žalobce také zaplatila za jeho právní zastoupení. Ve vztahu na ušlý zisk žalobce odkázal na přiloženou listinu – potvrzení zaměstnavatele v Rumunsku. Svůj nárok žalobce uplatnil u žalovaného přípisem ze dne 7.5.2018.

3. Žalovaný s nárokem žalobce nesouhlasil, a to z důvodu, že po důkladném prošetření věci odškodnil žalobce částkou 142 000 Kč omezení osobní svobody žalobce vazbou, kdy mu přiznal za každý den trvání vazby částku 1 000 Kč. Ve vztahu na zbylou část nároku na náhradu nemajetkové újmy za nezákonnou vazbu, pak žalovaný vznesl námitku promlčení, neboť rozhodnutí, kterým byl žalobce zproštěn obžaloby, nabylo právní moci dne 24.11.2017 a tento den začala běžet 6 měsíční promlčecí lhůta. Následně došlo dne 8.5.2018 ke stavení této lhůty, neboť žalobce uplatnil svůj nárok u žalovaného. Běh promlčecí lhůty pokračoval 9.11.2018, kdy tato uplynula dne 24.11.2018. Žaloba byla k soudu podána dne 28.2.2019. Ve vztahu na částku 98 246,96 Kč, požadovanou za právní zastoupení žalovaný uvedl, že ji zcela neuznává, neboť nebyly vystaveny faktury a žalobce neprokázal uhrazení této částky. Žalovaný pak specifikoval úkony právní služby vyplývající z trestního spisu, které je ochoten akceptovat, a to dne 18. 5. 2017 – prostudování spisu při skončení vyšetřování (9:40 – 10:10) – 1 úkon (+ 1 režijní paušál), dne 22. 6. 2017 – hlavní líčení (9:00 – 15:28) – 4 úkony (+ 4 režijní paušály), dne 24. 3. 2017 – odůvodnění stížnosti proti usnesení o ponechání ve vazbě – ½ úkon (+ 1 režijní paušál), dne 7. 8. 2017 – hlavní líčení (9:00 – 14:00) – 3 úkony (+ 3 režijní paušály), dne 1. 9. 2017 – vyjádření ke stížnosti státní zástupkyně proti usnesení o propuštění z vazby – ½ úkon (+ 1 režijní paušál), dne 25. 10. 2017 – veřejné zasedání (9:00 – 9:10) – odročeno bez projednání věci, promeškaný čas dle ustanovení § 14 odst. 2 advokátního tarifu, a dne 24. 11. 2017 – veřejné zasedání (9:30 – 10:25) – 1 úkon (+ 1 režijní paušál). V neposlední řadě se žalovaný vyjádřil k částce požadované za ušlý výdělek žalobce, kdy uvedl, že tento žalobce dostatečně neprokázal, kdy předložil prosté prohlášení zahraničního zaměstnavatele.

4. Při jednání konaném dne 22.5.2020 pak žalobce vzal svou žalobu co do částky 142 000 Kč zpět (představující část nároku na nemajetkovou újmu za vykonanou vazbu), neboť žalovaný v tomto rozsahu po podání žaloby dobrovolně plnil. Soud tedy v této části řízení částečně zastavil.

5. Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že žalobce uplatnil u žalovaného dne 8.5.2018 svůj nárok. Žalobce byl zadržen dne 18.3.2017, o jeho vzetí do vazby bylo rozhodnuto dne 21.3.2017. Žalobce byl z vazby propuštěn dne 7.8.2017 a rozhodnutí, kterým byl žalobce zproštěn obžaloby nabylo právní moci dne 24.11.2017. Vazba žalobce trvala 142 dní.

6. Soud v tomto řízení provedl dokazování, přičemž jednotlivé důkazy hodnotil v souladu s ust. § 132 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o.s.ř.”), jak každý samostatně, tak i v jejich vzájemných souvislostech a dospěl na tomto základě k následujícím skutkovým zjištěním.

7. S ohledem na to, že předběžné projednání nároku je podmínkou meritorního projednání věci, soud konstatuje, že z dopisu ze dne 8.5.2018 bylo zjištěno, že žalobce u žalovaného uplatnil nárok na náhradu nemajetkové a majetkové újmy ve výši tak, jak je požadována touto žalobou způsobené výkonem nezákonné vazby.

8. Soud k důkazu provedl předmětný trestní spis vedený Obvodním soudem pro Prahu 1 sp. zn. [spisová značka], a to zejména č.l. 188 – protokol o hlavním líčení konaném dne 22.6.2017, č.l. 208 – odůvodnění stížnosti ze dne 24.3.2017, č.l. 227 protokol o hlavním líčení konaném dne 7.8.2017, č.l. 292 – vyjádření se ke stížnosti ze dne 1.9.2017, č.l. 296 vyúčtování úkonů po dobu ustanovení, č.l. 329 protokol o veřejném zasedání konaném dne 25.10.2017, č.l. 332 protokol o veřejném zasedání konaném dne 24.11.2017.

9. V nedatovaném přípisu [právnická osoba] [anonymizována tři slova], Rumunsko, bylo uvedeno, že žalobce je ode dne 24.8.2017 zaměstnancem této společnosti na pozici recepčního, a to na dobu neurčitou. Dále z tohoto přípisu vyplývá, že předchozí smlouva byla ukončena dne 20.4.2017 a čistý mzdový zisk žalobce činil 261 EUR za měsíc únor a 284 EUR za měsíc leden. Soudu byla předložena kopie této listiny, s tím, že žalovaný sporoval její pravost.

10. Z výpisu účtu právního zástupce žalobce bylo zjištěno, že dne 25.4.2017 byla na jeho účet poskytnuta částka 98 246,96 Kč z banky v Rumunsku, plátcem byl [celé jméno žalobce] [anonymizováno] (bratr žalobce).

11. Soud provedl dokazování i dalšími listinnými důkazy a vzhledem k tomu, že nemohly ve světle výše uvedených důkazů, přinést pro posouzení věci žádné relevantní skutečnosti, soud je v odůvodnění rozsudku blíže nezmiňuje.

12. Soudem učiněný závěr o skutkovém stavu věci se plně shoduje s výše uvedenými skutkovými zjištěními soudu, kdy bylo v rámci řízení před soudem zejména prokázáno, že žalobce strávil celkem 142 dnů ve vazbě. Soud má rovněž za prokázané jednotlivé úkony právní služby učiněné v rámci trestního řízení, a tak jak byly samotným žalovaným specifikovány, jakož i platbu za tyto úkony učiněnou ze strany rodinného příslušníka žalobce. Soud naopak nemá za prokázané to, že by žalobce byl v zaměstnaneckém či jiném poměru, kdy žalovaný zpochybnil pravost listiny předloženou žalobcem. Soud konstatuje, že tato listina byla předložena pouze v kopii, kdy sám právní zástupce žalobce uvedl, že její českou část sepsal dle instrukcí poskytnutých mu po telefonu. Soud tedy dospěl k závěru, že tvrzenou skutečnost o zaměstnání žalobce nemá na základě pouze této listiny za prokázanou, pročež žalobci poskytl poučení v souladu s ustanovením § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř., nechť označí důkazy k prokázání svých tvrzení o zaměstnání žalobce. Žalobce pak k důkazu označil výslech svědka, statutárního orgánu zaměstnavatele žalobcem. Tuto osobu však již nijak blíže nespecifikoval, pročež soud tento nekonkrétní důkazní návrh zamítl. Soud rovněž žalobce vyzval nechť doloží pracovní smlouvu, na kterou bylo odkazováno, ani tato listina nebyla soudu předložena. Soud tedy uzavírá že žalobci se v rámci probíhajícího řízení nepodařila prokázat tvrzená skutečnost o tom, že byl v době výkonu vazby řádně zaměstnán.

13. Po právní stránce posoudil soud danou věc následujícím způsobem:

14. Podle ust. § 5 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) (dále jen„ zák. o odpov. za škodu“), stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem.

15. Podle ust. § 7 odst. 1 zák. o odpov. za škodu právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda.

16. Podle ust. § 9 odst. 1 zák. o odpov. za škodu právo na náhradu škody způsobené rozhodnutím o vazbě má také ten, na němž byla vazba vykonána, jestliže bylo proti němu trestní stíhání zastaveno, jestliže byl obžaloby zproštěn nebo jestliže byla věc postoupena jinému orgánu.

17. Podle ust. § 12 zák. o odpov. za škodu právo na náhradu škody nemá ten, a) kdo si vazbu, odsouzení nebo uložení ochranného opatření zavinil sám, nebo b) kdo byl zproštěn obžaloby nebo bylo proti němu trestní stíhání zastaveno jen proto, že není za spáchaný trestný čin trestně odpovědný nebo že mu byla udělena milost anebo že trestný čin byl amnestován. Právo na náhradu škody dále nevznikne, pokud a) v řízení nebylo možno pokračovat z důvodů uvedených ve zvláštním předpisu, b) bylo trestní stíhání podmíněně zastaveno a nastaly účinky zastavení trestního stíhání, c) výrok o zastavení trestního stíhání byl součástí rozhodnutí o narovnání, d) trestní stíhání bylo zastaveno z důvodů uvedených ve zvláštním předpisu.

18. Podle ust. § 31a odst. 1 a 2 zák. o odpov. za škodu bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

19. Podle ust. § 15 zák. o odpov. za škodu přizná-li příslušný úřad náhradu škody, je třeba nahradit škodu do šesti měsíců od uplatnění nároku. Domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

20. Podle ust. § 32 zák. o odpov. za škodu nárok na náhradu škody podle tohoto zákona se promlčí za tři roky ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá. Je-li podmínkou pro uplatnění práva na náhradu škody zrušení rozhodnutí, běží promlčecí doba ode dne doručení (oznámení) zrušovacího rozhodnutí. Nejpozději se nárok promlčí za deset let ode dne, kdy poškozenému bylo doručeno (oznámeno) nezákonné rozhodnutí, kterým byla způsobena škoda; to neplatí, jde-li o škodu na zdraví. Nárok na náhradu nemajetkové újmy podle tohoto zákona se promlčí za 6 měsíců ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě, nejpozději však do deseti let ode dne, kdy nastala právní skutečnost, se kterou je vznik nemajetkové újmy spojen. Vznikla-li nemajetková újma nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, neskončí promlčecí doba dříve než za 6 měsíců od skončení řízení, v němž k tomuto nesprávnému úřednímu postupu došlo.

21. Podle ust. § 33 zák. o odpov. za škodu nárok na náhradu škody způsobené rozhodnutím o vazbě, trestu nebo ochranném opatření se promlčí za dva roky ode dne, kdy nabylo právní moci zprošťující rozhodnutí, rozhodnutí, jímž bylo trestní řízení zastaveno, zrušující rozhodnutí, rozhodnutí, jímž byla věc postoupena jinému orgánu, nebo rozhodnutí odsuzující k mírnějšímu trestu.

22. Soud přistoupil k posouzení naplnění podmínek odpovědnosti státu za újmu způsobenou žalobci neoprávněným držením ve vazbě. Vzhledem k tomu, že stát odpovídá za újmu způsobenou vazbou v trestním řízení, které skončilo zproštěním, jsou v tomto případě podmínky odpovědnosti státu za újmu vzniklou žalobci naplněny.

23. Soud se dále zabýval námitkou promlčení nároku na nemajetkovou újmu vznesenou ze strany žalovaného. Soud s odkazem na ustanovení § 33 zák. o odpověď. za škodu konstatuje, že tento nárok za promlčený nepovažuje, neboť v daném případě se nárok promlčí nejdříve za dva roky od nabytí právní moci zprošťujícího rozhodnutí. V daném případě nabylo rozhodnutí právní moci dne 27.11.2017, pročež nárok by byl promlčen dne 27.11.2019. Žaloba pak byla podána k soudu dne 28.2.2019.

24. Pro posouzení vzniku újmy žalobci a určení odpovídající výše zadostiučinění soud přihlédl zejména k celkové délce omezení osobní svobody a následkům v osobní sféře žalobce. Tato kritéria hodnotil následovně. Soud na tomto místě odkazuje zejména na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11.1.2012 sp. zn. 30 Cdo 2357/2010, kde je mimo jiné uvedeno: Ohledně kritéria celkové délky omezení osobní svobody (trvání vazby) vychází Nejvyšší soud z toho, že časové okolnosti vazby jsou objektivně vyjádřitelným kritériem pro posouzení celkové výše odškodnění. Pro účely odůvodnění výše poskytnutého odškodnění je zjevně vhodné - podobně jako ve většině evropských států – vycházet ze sazby stanovené za jeden den výkonu vazby. Judikatura ESLP však neskýtá žádné pevné vodítko a ani referenční rámec co do výše peněžního odškodnění. Nejvyšší soud proto, vycházeje z úrovně odškodnění jednotlivých evropských států (viz výše), jakož i ze životní úrovně v České republice, dospívá k závěru, že adekvátním odškodněním je částka v rozmezí 500 Kč až 1.500 Kč za jeden den trvání vazby, v jejímž rámci soud promítne jiné, zde uvedené a popřípadě neuvedené okolnosti svého posuzování. K tomuto rozmezí je však nutno přistupovat pouze jako k orientačnímu s tím, že podléhá toliko úvaze soudu v konkrétním případě, k jaké částce dospěje. Nejvyšší soud ji na tomto místě uvádí jen z důvodů zabránění extrémnímu poskytování zcela zjevně neodůvodnitelně nepřiměřeně nízkých či naopak zcela zjevně nepřiměřeně vysokých odškodnění.

25. V řízení bylo prokázáno, že žalobce byl na svobodě omezen 142 dnů. Soud pak zejména posuzoval částku vyplacenou žalovaným, tedy 1 000 Kč za každý den trvání vazby, kdy shledal tuto částku jako odpovídající danému případu. Žalobce požadoval újmu navýšit na 2 000 Kč za každý den trvání vazby, zejména s odůvodněním, že je cizím státním příslušníkem, pročež byl výkonem vazby odtržen od své rodiny a zároveň u něj nastala jazyková bariéra. K tomu soud konstatuju, že každý výkon vazby zákonitě vede k odtržení od rodiny, pročež tato skutečnost nemůže být důvodem pro navýšení sazby. Stejně tak nemůže být důvodem navýšení sazby tvrzená jazyková bariéra, kdy žalobci byl v rámci všech oficiálních úkonu poskytnut tlumočník a i při komunikaci s právním zástupcem mu bylo tlumočeno. Soud tedy uzavírá, že částku ve výši 142 000 Kč poskytnutou ze strany žalovaného považuje za přiléhavou a dostačující v daném případě a ve zbytku tedy žalobní návrh zamítl.

26. Soud se dále zabýval nárokem žalobce na uhrazení částky 98 246,96 Kč za právní služby poskytnuté v rámci trestního řízení. Soud podotýká, že vyzval žalobce, aby specifikoval jednotlivé úkony právní služby, které pro něj právní zástupce vykonal a od čeho byla tedy požadované částka odvinuta. Žalobce toto nijak nedoplnil, pročež soud vyšel z připojeného trestního spisu a vyjádření žalovaného, který specifikoval úkony řádně poskytnuté. Tyto úkony jsou specifikovány následovně: dne 18. 5. 2017 – prostudování spisu při skončení vyšetřování (9:40 – 10:10) – 1 úkon (+ 1 režijní paušál), dne 22. 6. 2017 – hlavní líčení (9:00 – 15:28) – 4 úkony (+ 4 režijní paušály), dne 24. 3. 2017 – odůvodnění stížnosti proti usnesení o ponechání ve vazbě – ½ úkon (+ 1 režijní paušál), dne 7. 8. 2017 – hlavní líčení (9:00 – 14:00) – 3 úkony (+ 3 režijní paušály), dne 1. 9. 2017 – vyjádření ke stížnosti státní zástupkyně proti usnesení o propuštění z vazby – ½ úkon (+ 1 režijní paušál), dne 25. 10. 2017 – veřejné zasedání (9:00 – 9:10) – odročeno bez projednání věci a dne 24. 11. 2017 – veřejné zasedání (9:30 – 10:25) – 1 úkon (+ 1 režijní paušál). Soud tedy uzavírá, že má za oprávněný požadavek žalobce co do 11 úkonů právní služby a 12 paušálních náhrad, vše včetně DPH.

27. Ve vztahu na určení odměny za uznané úkony pak soud vyšel z ustanovení vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách za poskytování právních služeb, kdy za použití § 10 odst. 3 písm c), § 6 odst. 1 a § 7 této vyhlášky, z tarifní hodnoty ve výši 30 000 Kč sestávající z částky 2 300 Kč za každý z jedenácti úkonů, včetně dvanácti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 3 a.t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 28 900 Kč ve výši 6 069 Kč Celkem tak soud žalobci přiznal ve výroku I. uvedenou částku 34 969 Kč a ve zbytku tohoto nároku ve výši 63 277, 96 Kč žalobu jako nedůvodnou zamítl.

28. V neposlední řadě se pak soud zabýval nárokem, který žalobce specifikoval jako ušlý zisk v celkové výši 27 782,77 Kč. Vzhledem k tomu, že se žalobci v rámci probíhajícího řízení nepodařila prokázat samotná existence pracovního poměru či obdobného vztahu, jak je blíže specifikováno v bodě 12 tohoto odůvodnění, soud tento nárok žalobce jako nedůvodný zamítl.

29. Výrok o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky (bod III. výroku rozsudku) vychází z ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř., podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí. Oba účastníci měli ve věci částečný úspěch, kdy ve vztahu k nároku na nemajetkovou újmu byli oba účastníci úspěšní stejně, neboť žalobce požadoval částku 284 000 Kč, žalovaný po podání žaloby plnil ve výši 142 000 Kč, v této části byl tedy žalobce úspěšný, zbývající část nároku ve výši 142 000 Kč pak soud zamítl. Ve vztahu na zbývající část nároku, tedy majetkovou újmu v celkové výši 126 030 Kč, byl žalobce úspěšný v částce 34 969 Kč, tedy žalobce měl v 27,7% svých žalobních požadavků úspěch, žalovaný byl tedy úspěšný v 72,3% sporu. Soud proto uložil povinnost převážně neúspěšnému žalobci nahradit převážně úspěšnému žalovanému 44,6% žalovaným vynaložených nákladů řízení (v poměru odpovídajícím rozdílu poměru úspěchu žalobce ve věci a poměru jeho neúspěchu). Náklady žalovaného představují náklady účastníka, který nebyl v řízení zastoupen zástupcem podle §137 odst. 2 o.s.ř., a který nedoložil výši hotových výdajů svých nebo svého jiného zástupce dle vyhlášky č. 254/2015 Sb., které sestávající z částky 300 Kč za každý ze čtyř úkonů, a to vyjádření ve věci ze dne 15.7.2019 a účast na jednáních konaných dne 22.5.2020, 17.9.2021 a 22.9.2021, tedy částku 535,20 Kč, představující 44, 6% z částky 1 200 Kč.