22 C 54/2024

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Petry Vránové a přísedících JUDr. Jindřicha Jabornického a Mgr. Petra Bully ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného zastoupený advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky pro zaplacení 2 888 959,50 Kč

I. Žaloba, kterou se žalobkyně na žalovaném domáhá zaplacení částky 2 888 959,50 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 2 888 959,50 Kč za dobu od 27. 11. 2023 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů tohoto řízení částku 97 574,40 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám právního zástupce žalovaného.

1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 1. 2. 2024 se žalobkyně na žalovaném domáhá uhrazení částky 2 888 959,50 Kč s příslušenstvím (zákonným úrokem z prodlení), a to z důvodu omylem vyplacené částky.

2. Žalovaný byl v minulosti dlouhodobým zaměstnancem žalobkyně, u které působil na pozici finančního ředitele. Mezi účastníky došlo ke vzniku sporu vyvolaného ukončováním pracovněprávního vztahu. V této souvislosti účastníci uzavřeli dne 7. 12. 2022 dohodu o narovnání v rámci, které bylo postaveno na jisto, že žalovaný se vůči žalobkyni domáhal nároku na náhradu mzdy podle § 69 odst. 1 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, za období od 1. 8. 2013 do 3. 4. 2019, a nároku na náhradu mzdy s příslušenstvím podle § 73a odst. 2 ve spojení s § 208 zákoníku práce za období od 4. 4. 2019. Dle čl. 6.4 dohody žalovanému má být vyplacena čistá Náhrada, Kompenzace a Náhrada nákladů. Kompenzaci představovala částka 527 648,65 Kč, Náhrada nákladů částku 2 888 959,50 Kč a Náhrada ve výši 14 339 169,65 Kč. Žalovanému tak byla na základě dohody o narovnání vyplacena celkem částka 17 755 777 Kč.

3. Mezi účastníky bylo sjednáno, že Náhrada ve smyslu dohody o narovnání představuje náhradu hrubé mzdy, ale žalovanému bude vyplacena náhrada mzdy čisté. Tedy od Náhrady je tak třeba odečíst daň z příjmu fyzických osob, pojistné na sociální a zdravotní pojištění. Takto vypočtená částka má být poté v souladu s čl. 6 dohody o narovnání vyplacena žalovanému.

4. Mezi právními zástupci účastníků následovala emailová komunikace, ohledně stanovení příslušných částek. Strany finálně dospěly k této shodě vnesené do excelovské tabulky. Od hrubé mzdy ve výši 16 691 160,50 Kč jsou odečteny náklady na daně ve výši 3 689 548,68 Kč a dále náklady na sociální pojištění ve výši 604 191,64 Kč a náklady na zdravotní pojištění ve výši 751 102,22 Kč, jedená se tedy o částku 11 646 317,96 Kč. V excelovské tabulce však byla k čisté mzdě v důsledku administrativní chyby připočtena i Náhrada nákladů uvedená pod bodem B2 ve výši 119 700 EUR. Celkově tak na nákladech čisté mzdy byla místo částky ve výši 11 646 317,96 Kč, chybně uvedena částka ve výši 14 583 157,46 Kč. Takto mylně byly částky doplněny i do dohody o narovnání.

5. Dne 7. 12. 2022 žalobkyně a žalovaný dohodu o narovnání podepsali. Žalobkyně uhradila žalovanému celkovou částku ve výši 17 755 777, 80 Kč, která se skládá z částky ve výši 527 648,65 Kč představující Kompenzaci, částky ve výši 2 888 959,50 Kč představující Náhradu nákladů a částky ve výši 14 339 169,65 Kč, která měla představovat náhradu čisté mzdy, s tím, že v důsledku početní a administrativní chyby, zcela v rozporu s předsmluvním ujednáním smluvních stran byla Náhrada nákladů ve výši 2 888 959,50 Kč žalovanému uhrazena dvakrát, respektive byla započítána i do náhrady čisté mzdy.

6. Žalobkyně zaslala žalovanému výzvu k úhradě této částky dne 9. 11. 2023, žalovaný však ničeho neuhradil, pročež se žalobkyně se svým nárokem obrátila na soud.

7. Žalovaný se k podané žalobě vyjádřil přípisem ze dne 18. 4. 2024 a 2. 7. 2024, kdy konstatoval, že nárok žalobkyně zcela neuznává.

8. Žalovaný učinil nesporným, že mezi ním a žalobkyní byla dne 7. 12. 2022 uzavřena dohoda o narovnání, kterou byly mezi účastníky narovnány veškeré nároky vztahující se pracovnímu poměru mezi nimi. Žalovaný akcentoval, že dohoda byla projevem svobodné a pravé vůle účastníků, které se formovala po dobu několika měsíců. Tvrzení, že žalovaný o chybném vypočtu věděl považuje za zcela účelové, kdy výpočet částky provedla sama žalobkyně, resp. její právní poradci.

9. Vzhledem k výše uvedenému, žalovaný má za to, že veškeré nároky byly mezi účastníky vypořádány dohodou o narovnání, sama žalobkyně vypočetla částku, která bude v rámci narovnání žalovanému poskytnuta, a tomuto byla pouze předložena k odsouhlasení. Žalovaný proto navrhl žalobu jako nedůvodnou zamítnout.

10. Soud provedl k důkazu listinné důkazy, ze kterých zjistil tyto skutečnosti:

11. Z dohody o narovnání ze dne 7. 12. 2022 bylo zjištěno, že tato byla uzavřena mezi účastníky (žalobkyně původně označena jako , právnická osoba, . a od 1. 1. 2023 pod názvem , Jméno žalobkyně, . – pozn. soudu). V č.l. L bylo ujednáno, že se účastníci dohodli, že jejich sporné nároky se nahradí následujícími právy a povinnostmi: i) žalobkyně poskytne žalovanému Náhradu ve výši 16 419 040,50 Kč, ii) žalobkyně nahradí žalovanému náklady právního zastoupení, které mu vznikly v souvislosti s uplatňováním Nároků ve výši 2 888 959,50 Kč. V č.l. Q je pak uvedeno, že účastníci chtějí touto dohodou narovnat i všechny ostatní nároky a uzavřít tuto dohodu jako generální narovnání všech práv souvisejících s pracovně právním poměrem mezi účastníky. Č.l. R uvádí, že výše Náhrady byla stanovena s přihlédnutím k tomu, že účastníci narovnávají i ostatní nároky a uzavírají tuto dohodu formou generálního narovnání a narovnávají tak celý svůj poměr.

12. Z č.l. 1 vyplývají jednotlivé definice, a to Čistá Náhrada znamená částku ve výši 14 339 169,65 Kč, která bude vyplacena žalovanému. Kompenzace znamená částku 527 648,65 Kč. Náhrada znamená částku 16 419 040,50 Kč. Náhrada nákladů znamená částku 2 888 959,50 Kč, která představuje náklady, které žalovaný vynaložil na uplatnění svých nároků vůči žalobkyni. Pracovní poměr znamená pracovní poměr mezi účastníky.

13. Z č.l. 2 dohody, bod 2.1 vyplývá, že předmětem této dohody je narovnání doby ukončení Pracovního poměru, Nároků a Ostatních nároků a generální narovnání všech práv a povinností souvisejících s Pracovním poměrem a okolnostmi jeho ukončení. V bodě 3.3 bylo sjednáno, že účinnost narovnání dle této dohody je vázána na splnění odkládací podmínky spočívající v tom, že žalobkyně uhradí žalovanému Náhradu, Kompenzaci a Náhradu nákladů a tím dojde dle č.l. 3.1 k zániku veškerých práv a povinností účastníků souvisejících s Pracovním poměrem.

14. V č.l. 6.1 se žalobkyně zavázala uhradit žalovanému nejpozději do 3 pracovních dnů od podpisu dohody Čistou náhradu dle č.l. 6.3, Kompenzaci a Náhradu nákladů. Dle č.l. 6.3 z celkové výše Náhrady bude žalovanému vyplacena částka 14 339 169,65 Kč (Čistá náhrada).

15. Z emailové komunikace mezi účastníky, pak soud zjistil následující skutečnosti:

16. Emailem ze dne 18. 10. 2022 informovala žalobkyně žalovaného, že souhlasí s částkou 117 000 EUR na Náhradu nákladů a částkou 683 000 EUR Náhrada mzdy. Bude použit kurz ke dni podpisu dohody. Přílohou emailu by měla být excelovská tabulka odvodů, ze které vyplynula výše hrubé náhrady mzdy v částce 17 174 500 Kč a čistý příjem v částce 11 994 644,63 Kč. Žalovaný reagoval emailem ze dne 19. 10. 2022, kdy jednak požadoval implementaci definice postupu při výpočtu čisté náhrady. Dále uvedl, že excelovská tabulka odvodů obsahuje chyby a nelze z ní dovodit způsob výpočtu.

17. Emailem ze dne 26. 10. 2022 žalovaný žalobkyni odeslal návrh svojí tabulky výpočtu. V této tabulce je výše hrubé náhrady mzdy představována částkou 16 667 350 Kč a čistý příjem částkou 12 111 844 Kč. Žalobkyně dne 27. 10. 2022 žalovanému zaslal svoji verzi výpočtové tabulky, která neobsahuje kompenzaci za akcie. Téhož dne pak žalobkyně zaslala žalovanému návrh této dohody: Náhrada mzdy 680 300 EUR a Náhrada nákladů v částce 119 700 EUR. Emailem ze dne 1. 11. 2022 žalovaný s tímto souhlasil.

18. Emailem ze dne 26. 11. 2022 žalobkyně žalovanému zaslal finální verzi dohody k odsouhlasení a tabulku výpočtu, ze které se bude vycházet. V tabulce je Náhrada hrubé mzdy uvedena částka 16 691 160,50 Kč a Náhrada čisté mzdy v částce 14 583 157,46 Kč. Emailem ze dne 28. 11. 2022 žalovaný vše odsouhlasil.

19. Čistopisy dohod pak byly žalovanému zaslány dne 4. 12. 2022. Emailem ze dne 6. 12. 2022 žalobkyně jednak žalovanému zaslala aktuální kurz pro přepočet a součástí emailu byla tabulka s částkami: Náhrada hrubé mzdy 16 419 040,50 Kč, Náhrada čisté mzdy 14 339 169,65 Kč, Náhrada nákladů 2 888 959,50 Kč, s žádostí o kontrolu a potvrzení. Žalovaný reagoval emailem ze dne 6. 12. 2022, kdy vše odsouhlasil a podpis byl naplánován na následující den.

20. Dne 20. 11 2023 byla žalovanému doručena předžalobní výzva.

21. Svá skutková zjištění soud opřel o nesporná tvrzení účastníků, shora uvedené listinné důkazy, o jejichž pravosti a věcné správnosti neměl žádných pochybností. Další dokazování soud již neprováděl, neboť dospěl k závěru, že pro své rozhodnutí získal dostatek skutkových zjištění, a tedy další dokazování by již bylo v rozporu se zásadou rychlosti a hospodárnosti daného řízení.

22. Soudem učiněný závěr o skutkovém stavu věci se plně shoduje s výše uvedenými skutkovými zjištěními soudu, kdy bylo v rámci řízení před soudem prokázáno, že mezi účastníky byla dne 7. 12. 2022 uzavřena Dohoda o narovnání, kterou mělo dojít k vypořádání všech práv a povinností z jejich pracovně právního vztahu. Žalovanému měla být vyplacena Čistá náhrada v částce 14 339 169,65 Kč a Náhrada nákladů v částce 2 888 959,50 Kč. Mezi účastníky byl od října do prosince 2022 dojednáván obsah předmětné dohody, a to včetně konkrétních částek. Na Náhradě Čisté mzdy byla žalobkyní dne 18. 10. 2022 navržena částka 11 994 644,63 Kč. Žalovaný navrhl dne 26. 10. 2022 částku 12 111 844 Kč. Žalobkyně navrhla dne 26. 11. 2022 částku 14 583 157,46 Kč. Žalovaný dne 28. 11. 2022 souhlasil. Finálně pak žalobkyně dne 6. 12. 2022 navrhla částku 14 339 169,65 Kč, žalovaný souhlasil.

23. Po právní stránce posoudil soud danou věc následujícím způsobem:

24. Soud vycházel ze zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění, kdy podle ustanovení § 1903 dosavadní závazek lze nahradit novým závazkem i tak, že si strany ujednáním upraví práva a povinnosti mezi nimi dosud sporné nebo pochybné. Týká-li se narovnání věcného práva k věci zapsané do veřejného seznamu, nastávají účinky narovnání zápisem do tohoto seznamu. Narovnání nelze odporovat jen proto, že jím vznikl nepoměr mezi vzájemným plněním stran.

25. Podle § 1904, zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, platnost narovnání není dotčena omylem v tom, co bylo mezi stranami sporné nebo pochybné, ledaže omyl vyvolala některá strana lstí. Narovnání dohodnuté v dobré víře nepozbývá platnosti ani tehdy, zjistí-li se na základě skutečností vyšlých najevo dodatečně, že některá ze stran pohledávku neměla.

26. Podle ustanovení § 2991 odst. 1, 2 ten, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

27. Podle § 2993, zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

28. Soud na základě provedeného dokazování dospěl k závěru, že žaloba nebyla podána po právu, pročež návrh žalobkyně zcela zamítl.

29. Žalobkyně požadovala svůj nárok z titulu bezdůvodného obohacení, kdy tvrdila, že mylně zaslala žalovanému částku vyšší než, na kterou měl nárok. Tento omyl měl vyvstat v rámci vyjednávání obsahu Dohody o narovnání, kdy žalobkyně měla mylně započíst jednu částku duplicitně, pročež došlo omylem k uzavření Dohody o narovnání s vyšší částkou.

30. Mezi účastníky došlo k uzavření dohody o narovnání, kdy ustanovení § 1904 je speciálním ustanovením, které u narovnání vylučuje aplikaci obecných ustanovení o omylu (§ 583 an.). Tato speciální úprava vychází ze samotné podstaty a smyslu dohod o narovnání, kdy účastníci této dohody se spornost či pochybnost práva snaží odstranit samy, není zde žádného nezávislého třetího, který by věc objektivně posoudil. Strany narovnání jsou si toho vědomy, narovnací smlouvu uzavírají a chtějí jí být vázány i přesto, že alespoň jedna z nich jedná v omylu. Přiřknout v takovém případě omylu právní relevanci by znamenalo popřít smysl narovnání. Téměř každé narovnání by mohlo být napadáno pro omyl a neplnilo by účel, který mu zákon přisuzuje.

31. Dle ustanovení § 1904 o.z. pouze omyl vyvolaný lstí, v případě omylu týkající se spornosti a pochybnosti závazků bude mít právní relevanci. Lest je podvodné jednání druhé strany, předstírání či zastírání určitých skutečností nebo jakákoliv jiná činnost zaměřená na vyvolání omylu jednajícího, např. poskytnutí nesprávné informace anebo kvalifikovaná nečinnost (viz 584 7, NS 28 Cdo 1725/2001, 26 Cdo 1898/99). Lest zároveň předpokládá zlý úmysl a nedostatek dobré víry.

32. Na základě provedeného dokazování nebylo prokázáno, že by žalovaný lstí, tedy podvodným jednáním uvedl žalobkyni v omyl, který by vedl k tomu, že by žalobkyně uzavřela s žalovaným dohodu o narovnání s uvedením mylných částek. Naopak na základě provedeného dokazování jednoznačně vyplynulo, že to byla právě žalobkyně, která předložila žalovanému finální návrh jednotlivých částek (a to hned dvakrát dne 26. 11. a 6. 12. 2022), kdy žalovaný toto pouze odsouhlasil. Žalobkyni se tak v rámci daného řízení nepodařilo prokázat, že by částka Náhrady čisté mzdy byla do textu dohody o narovnání vtělena lstivým jednáním žalovaného, který by ji chtěl uvést v omyl.

33. Žalobkyně tak plnila na základě platně uzavřené dohody o narovnání, pročež na straně žalovaného nemohlo dojít ke vzniku bezdůvodného obohacení, pročež soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

34. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o.s.ř., protože žalovaný měl ve věci plný úspěch. Žalovanému bylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení, které představují náklady právního zastoupení podle § 7 a 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, v celkové výši 79 440 Kč, sestávající ze 4 úkonů právní služby při tarifní hodnotě 2 888 959,50 Kč pak jeden úkon v částce 19 860 Kč (za převzetí a přípravu zastoupení, vyjádření ve věci samé ze dne 18. 4. 2024 a 2. 7. 2024 a účast na jednání soudu dne 9. 10. 2024), 4 paušálních náhrad hotových výdajů účelně vynaložených v souvislosti s poskytnutím právní služby ve výši 1 200 Kč a DPH ve výši 21 % z částky 80 640 Kč ve výši 16 934,40 Kč. Celkem tak náklady žalovaného dosáhly částky 97 574,40 Kč.