22 C 56/2015

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Vránovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastupování státu ve věcech majetkových, IČO sídlem adresa žalobkyně proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupená advokátem údaje o zástupci pro zaplacení 92 796 Kč s přísl.

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 62 700 Kč, spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8. 05% ročně z částky 62 700 Kč od 20.3.2015 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, kterou se žalobce na žalovaném domáhá uhrazení částky ve výši 30 096 Kč, spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8. 05% ročně z částky 30 096 Kč od 20.3.2015 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 4 963,77 Kč, a to k rukám právního zástupce žalobce do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalobce je povinen zaplatit České republice na náhradě nákladů tohoto řízení částku 4 189,08 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet Obvodního soudu pro Prahu 1.

V. Žalovaný je povinen zaplatit České republice na náhradě nákladů tohoto řízení částku 8 740,08 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet Obvodního soudu pro Prahu 1.

VI. Žalobce je povinen zaplatit České republice 32,4 % státem vynaložených nákladů tohoto řízení, jejichž konkrétní výše bude stanovena samostatným usnesením, a to do tří dnů od právní moci takovéhoto usnesení, na účet Obvodního soudu pro Prahu 1.

VII. Žalovaný je povinen zaplatit České republice 67,6 % státem vynaložených nákladů tohoto řízení, jejichž konkrétní výše bude stanovena samostatným usnesením, a to do tří dnů od právní moci takovéhoto usnesení, na účet Obvodního soudu pro Prahu 1.

1. Žalobce se žalobou doručenou ke zdejšímu soudu dne 7. 5. 2015 domáhal na žalovaném zaplacení částky ve výši 92 796 Kč spolu s příslušenstvím. Žalobce jako výlučný vlastník pozemku parc. [číslo] zastavěná plocha a nádvoří o výměře [číslo] m², zapsán u [stát. instituce], kat. pracoviště [obec] na [list vlastnictví] pro obec a kat. území [obec] (dále jen„ pozemek“), na němž stojí stavba žalovaného [příjmení], [adresa] (dále jen„ stavba“), se domáhá na žalovaném zaplacení bezdůvodného obohacení, které mělo vzniknout užíváním pozemku bez právního důvodu, a to za období od 1. 1. 2014 do 31. 12. 2014. Žalobce požaduje náhradu ve výši 37 Kč při výměře 2 508 m² pak 92 796 Kč Cena byla stanovena odborným pracovníkem žalobce, Územního pracoviště v [obec]. Žalovaný byl vyzván k úhradě předžalobní upomínkou, ale přesto nebylo uhrazeno ničeho.

2. Žalovaný navrhl žalobu v celém rozsahu zamítnout a k žalobě uvedl, že pozemek užívá od 1. 1. 1993 na základě uzavřené nájemní smlouvy mezi obcí [obec], která ke dni uzavření smlouvy byla vlastníkem pozemku, a následně nájemní smlouvou ze dne 3. 1. 2013. Žalovaný hradil řádně nájemné, a to pro rok 2014 ve výši 92 796 Kč, není tedy pravdou, že by užíval pozemek bez právního důvodu. Žalovaný byl žalobcem kontaktován ke dni 4. 11. 2014, kdy byl obeznámen se změnou vlastníka pozemku, přesto však ze strany žalobce nebyl učiněn žádný návrh na změnu nájemní smlouvy.

3. Žalobce k tomu uvedl, že pozemek byl ve vlastnictví státu již od roku 1985 a ani poté, co byly obce konstituovány jako právnické osoby sui generis, nepřešlo vlastnictví předmětného pozemku na [územní celek]. S ohledem na ust. § 8 zákona č. 172/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, měl příslušnost hospodařit s pozemkem žalobce. S ohledem na to tak [územní celek] nebyla oprávněna uzavřít nájemní smlouvu ze dne 1. 1. 1993 a ze dne 3. 1. 2013 a žalovaný tak užívá pozemek neoprávněně.

4. Na základě důkazů navržených účastníky a s přihlédnutím ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, dospěl soud k následujícím skutkovým závěrům:

5. Z výpisu z katastru nemovitostí [list vlastnictví] ze dne 19. 1. 2015 a [list vlastnictví] ze dne 19. 1. 2015, že žalobkyně je vlastníkem a [anonymizováno 6 slov] je podle zák. č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, příslušný hospodařit s pozemkem parc. [číslo] zastavěná plocha a nádvoří o výměře [číslo] m², který je zapsán u [stát. instituce], [stát. instituce] na [list vlastnictví] pro obec a [katastrální uzemí]. Na uvedeném pozemku stojí stavba [adresa], způsob využití výroba, jejímž vlastníkem je žalovaná. Užívací vztah k pozemku uvedenému v čl. I. nebyl mezi žalobkyní a žalovanou smluvně upraven.

6. Z výpisu – stanovení výše náhrady za bezesmluvní užívání pozemku parc. [číslo] v k.ú. [obec] – pro rok 2013 a 2014 ze dne 6. 5. 2015 byla náhrada za m² stanovena ve výši 37,24 Kč, pro rok 2013 shodně jako pro rok 2014. Z výpočtu pohledávky pro rok 2014 bylo zjištěno, že pro pozemek byla náhrada za bezesmluvní užívání stanovena v celkové výši 92 796 Kč ([číslo] * 37). Ke stanovení výše nájemného za m² pozemku žalobce dále doložil smlouvu o nájmu nemovité věci č. [spisová značka] [číslo], který se týká jiné nemovitosti, znalecký posudek [číslo] ze dne 27. 11. 2015 a [číslo] 2013 ze dne 31. 10. 2013, opět ohledně jiné nemovitosti v dané obci a znalecký posudek [číslo] ze dne 25. 4. 2018, který byl předložen ve sporu vedeném u zdejšího soudu pod sp.zn. [spisová značka], ohledně bezdůvodného obohacení za bezesmluvní užívání téhož pozemku, avšak vypracovaný za jiné časové období.

7. Z nájemní smlouvy ze dne 1. 1. 1993 a ze dne 3. 1. 2013 bylo zjištěno, že žalovaný uzavřel nájemní smlouvu ohledně předmětného pozemku, avšak na straně pronajímatele vystupovalo [územní celek], přičemž u pozemku je v případě smlouvy z roku 1993 uvedeno, že je ve vlastnictví [územní celek] a v případě smlouvy z roku 2013 je uvedeno, že vlastnické právo má ČR, právo hospodařit s majetkem státu [územní celek]. Užívání předmětného pozemku nebylo mezi stranami sporné a bylo doloženo také úředním záznamem ze dne 4. 11. 2014 8. Z hospodářské smlouvy mezi [anonymizována dvě slova] [obec] a [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [obec], bylo zjištěno, že došlo k převodu vlastnictví k předmětnému pozemku ke dni 1. 7. 1986. Dále byla provedena hospodářská smlouva o trvalém užívání národního majetku ze dne 2. 10. 1986 mezi [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] a [anonymizována dvě slova] [obec] ohledně předmětného pozemku, s právem trvalého užívání se vznikem ke dni 1. 11. 1986. Z ohlášení změn v katastru nemovitostí ze dne 3. 10. 2013 bylo zjištěno, že žalobce požádal o provedení záznamu na [list vlastnictví] ohledně vlastnictví České republiky.

9. Z rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 6. 9. 2017, č.j. [číslo jednací], bylo zjištěno, že v obdobné věci, avšak za jiné časové období, bylo rozhodnuto o tom, že nárok žalobce je po právu.

10. Z výzvy k platbě ze dne 20. 1. 2015 včetně dokladu o odeslání bylo zjištěno, že žalovaný byl vyzván k úhradě náhrady ve shodné výši, jakou žalobce nárokuje žalobou, a to do 19. 3. 2015. Z předžalobní upomínky ze dne 23. 3. 2015 bylo zjištěno, že žalobce vyzval žalovaného opakovaně k úhradě dluhu před podáním žaloby.

11. Ze znaleckého posudku [číslo] vypracovaného znalcem [celé jméno znalce], soud zjistil, že roční nájemné znalec určil částkou ve výši 25 Kč m²/rok, za celý pozemek parcely [číslo] o výměře 2 508 m² celkem 62 700 Kč, pro rok 2014. Během ústního jednání dne 23. 6. 2021 byl znalec vyslechnut, kdy se vyjádřil blíže k metodě výpočtu.

12. Soud při posuzování této věci vycházel ve smyslu ust. § 3028 zák. č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“), z tohoto zákona.

13. Podle § 2991 občanského zákoníku (1) Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. (2) Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

14. Podle § 2999 odst. 1 občanského zákoníku Není-li vydání předmětu bezdůvodného obohacení dobře možné, má ochuzený právo na peněžitou náhradu ve výši obvyklé ceny. Bylo-li plněno na základě neplatného nebo zrušeného právního jednání, právo na peněžitou náhradu však nevznikne v rozsahu, v jakém se to příčí účelu pravidla vylučujícího platnost právního jednání.

15. Podle § 1968 občanského zákoníku Dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

16. Podle § 1970 občanského zákoníku Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

17. Podle § 3028 odst. 3 občanského zákoníku Není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti.

18. Vzhledem k tomu, že se žalobci předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Ve smyslu zákona č. 367/1990 Sb., o obcích, byly obce konstituovány jako právnické osoby a přestaly existovat jako státní organizace, přičemž se konstituovaly jako právnické osoby sui generis. Následně tak zaniklo jejich právo hospodaření ke státnímu majetku, staly se nabyvateli všech práv a závazků místních a městských národních výborů, ale nemohly nabýt právo hospodaření k věcem ve vlastnictví státu, neboť toto právo mohly mít jen státní subjekty, kterými obce nejsou. V daném případě [územní celek] podmínky pro přechod daného pozemku do majetku obce nesplnila, vlastníkem pozemku tak je žalobce, což nadto není žalovanou ani zpochybňováno. Předmětná nájemní smlouva tak byla žalovaným uzavřena se subjektem, který nedisponoval oprávněním uzavírat závazkové vztahy ohledně předmětného pozemku, čímž byla uzavřena neplatně. Nárok žalobce je tak s ohledem na vše výše uvedené nutné posuzovat jako bezdůvodné obohacení vzniklé žalovanému za užívání pozemku bez právního důvodu na úkor žalobce, a to i v případě, že žalovaný plnil jinému subjektu. Žalobce je tak oprávněn požadovat za žalované období od 1. 1. 2014 do 31. 12. 2014 úhradu za jeho užívání.

19. Soud se tedy zabýval výší bezdůvodného obohacení. V daném případě bylo bezdůvodným obohacením žalovaného užívání pozemku žalobce bez smluvního základu a bez náhrady, žalovaný tedy musí vydat náhradu v rozsahu, v jakém by byl povinen k úhradě nájemného. Ve vztahu k samotné výši bezdůvodného obohacení soud vycházel ze znaleckého posudku Ing. [celé jméno znalce], který určil obvyklé nájemné částkou ve výši 25 Kč m²/rok, za celý pozemek parcely [číslo] o výměře 2 508 m² celkem 62 700 Kč, pro rok 2014. S ohledem na to, že žalobce nárokoval po žalovaném zaplacení bezdůvodného obohacení ve výši 92 796 Kč, pak soud v části ohledně částky ve výši 62 700 Kč žalobě s ohledem na závěry znaleckého posudku vyhověl (výrok I. rozsudku), ve zbylé části ohledně zaplacení částky 30 096 Kč byl nárok žalobce zamítnut (výrok II. rozsudku).

20. Vzhledem k tomu, že žalovaná nezaplatila žalovanou částku do rozhodnutí soudu, octla se s placením dluhu v prodlení a soud proto žalobci přiznal i úroky z prodlení dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Ve vztahu k výši úroků soud vychází z výzvy žalobce, který žalovanému stanovil, nechť uhradí náhradu za bezesmluvní užívání pozemku za rok 2014 do 19. 3. 20215, tj. od 20. 3. 2015 je s úhradou v prodlení.

21. O nákladech řízení mezi účastníky soud rozhodl podle ust. § 142 odst. 3, o.s.ř., dle kterého záviselo-li rozhodnutí o výši plnění na znaleckém posudku, může soud přiznat účastníku plnou náhradu nákladů řízení, i když měl ve věci úspěch jen částečný (v tomto případě byl úspěšný co do 67,6%) Náklady řízení žalobce nezastoupeného advokátem činí 4 963,77 Kč Tyto sestávají v souladu s § 151 odst. 3 o.s.ř. a § 1 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu (dále jen „vyhláška č. 254/2015 Sb.“), z 9 paušálních náhrad po 300 Kč (6 úkonů dle § 1 odst. 3 písm. a) cit. vyhl – výzva k úhradě ze dne 23. 3. 2015, podání žaloby, vyjádření ze dne 6. 4. 2016, vyjádření ze dne 20. 7. 2018, vyjádření ze dne 14. 12. 2018, vyjádření k odvolání ze dne 8. 9. 2020, dále 3 úkony dle § 1 odst. 3 písm. c) cit. vyhl – účast na jednání před soudem dne 22. 6. 2018, dne 5. 12. 2018, dne 23. 6. 2021). Dále náhrada jízdních výdajů za cestu z [obec] do [obec] a zpět na ústní jednání dne 22. 6. 2018 vlakem ve výši 665 Kč, na ústní jednání dne 5. 12. 2018 ve výši 630 Kč a na ústní jednání dne 23. 6. 2021 cestovné za jízdu motorovým vozidlem, což bylo žalobci soudem na předchozí žádost schváleno, [značka automobilu], [registrační značka], při vzdálenosti 600 km [obec] [obec] a zpět, spotřebě dle TP 5,6/4,2/4,8/100km a ceně pohonných hmot 27,80 Kč/litr a sazbě základní náhrady 4,40 Kč/km, přičemž za tuto cestu by cestovné činilo 3 451,76 Kč, avšak žalobce uplatnil náhradu pouze, co do výše 968,77 Kč a v této výši mu také byla přiznána.

22. Náklady státu soud dle § 148 o.s.ř. uložil k úhradě účastníkům dle poměru úspěchu, a to v částce, která byla v řízení vynaložena na vypracování znaleckého posudku Ing. [celé jméno znalce] celkem částku 12 929,26 Kč (dle pravomocného usnesení zdejšího soud ze dne 3. 6. 2020 č.j. 22 C 56/2015-127 ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 23. 10. 2020, č.j. 20 Co 329/2020-145). Pro žalobce, který byl úspěšný co do 67,6% tak ve výši 4 189,08 Kč a pro žalovaného, který byl úspěšný co do 32,4 % činí náhrada nákladů státu 8 740,08 Kč (výrok IV. a V. rozsudku). Dále činí náklady státu odměna za podání znalecké výpovědi znalcem [příjmení] [celé jméno znalce] při ústním jednání dne 23. 6. 2021, o jehož výši bude rozhodnuto samostatným usnesením (výrok VI. a VII. rozsudku).