22 C 56/2024

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Petry Vránové a přísedících Mgr. Václava Vlka a Evy Adamové ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně proti žalované: Jméno žalované , IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta pro na určení existence pracovního poměru

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhá určení, že pracovní poměr mezi žalobkyní a žalovanou, založený na základě pracovní smlouvy ze dne 1. 6. 2023, skončil dne 31. 5. 2024, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů tohoto řízení částku 15 185,50 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám právního zástupce žalované.

1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 8. 3. 2024 se žalobkyně domáhá, aby soud určil, že pracovní poměr mezi žalobkyní a žalovanou založený pracovní smlouvou ze dne 1. 6. 2023 trvá.

2. Žalobkyně uvedla, že dne 1. 6. 2023 byl mezi žalobkyní a zaměstnavatelem uzavřen pracovní poměr, a to na základě písemné pracovní smlouvy. Dne 19. 6. 2023 žalobkyně onemocněla a započala dočasnou pracovní neschopnost. Dne 22. 6. 2023 žalovaná odeslala žalobkyni zásilku – , Anonymizováno, . Tato jí nebyla doručena a žalobkyni není známo co bylo jejím obsahem. Pokud by se jednalo o zrušení pracovního poměru ve zkušební době, žalobkyně konstatuje, že se nacházela v pracovní neschopnosti a nebylo možno s ní v tuto dobu pracovní poměr ukončit. Dne 8. 8. 2023 byl žalobkyni doručen dopis, který obsahoval zápočtový list a evidenční list a dne 14. 2. 2024 jí byl zaslán další zápočtový list a evidenční list, které žalovaná označila jako opravený zápočtový a evidenční list. Dne 8. 8. 2023 žalobkyně oznámila žalované, že trvána tom, že pracovní poměr nebyl ukončen. Následně dne 27. 2. 2024 žalovaná žalobkyni písemně vyzvala, aby ihned po doručení přípisu nastoupila do zaměstnání a začala vykonávat práci, přičemž zdůraznila, že zrušení pracovního poměru k datu 12. 7. 2023 je platné. Žalobkyně ještě akcentovala, že žaloba je podávána výhradně v souladu s ustanovením § 80 o.s.ř.

3. Žalovaná se k žalobě vyjádřila podáním ze dne 6. 5. 2024, kdy uvedla, že žalobní návrh neuznává.

4. Žalovaná učinila nesporným, že mezi žalobkyní a žalovanou byl uzavřen pracovní poměr, a to na základě písemné pracovní smlouvy, která byla uzavřena dne 23. 5. 2023 a pracovní poměr vznikl ke dni 1. 6. 2023. Žalovaná dále dodává, že pracovní poměr byl sjednán na dobu určitou do 31. 5. 2024. Dne 22. 6. 2023 odeslala žalovaná žalobkyni zásilku s číslem , Anonymizováno, , kdy obsahem zásilky bylo zrušení pracovního poměru ve zkušební době. Pracovní poměr skončil jeho zrušením ve zkušební době dne 12. 7. 2023. Dne 8. 8. 2023 byl žalobkyni doručen zápočtový list a evidenční list důchodového pojištění. Na obou těchto listinách je podpis žalobkyně s datem 7. 8. 2023. Na obou těchto listinách, je uvedeno, že pracovní poměr žalobkyně skončil ke dni 7. 7. 2023. Žalobkyně tedy již na počátku srpna 2023, nejpozději dne 8. 8. 2023, měla k dispozici listiny a informace svědčící o tom, že její pracovní poměr u žalobkyně byl skončen a měla možnost podat žalobu na určení neplatnosti rozvázání pracovního poměru. Následně žalovaná zaslal žalobkyni opravený evidenční list a list důchodového pojištění, neboť zjistila, že mylně vypočetla datum doručení ukončení pracovního poměru a správně měl skončit až 12. 7. 2023. Žalobkyně se následně obrátila na žalovanou s tvrzením, že její pracovní poměr stále trvá, pročež žalovaná zareagovala tím, že dopisem ze dne 23. 2. 2024 vyzvala žalobkyni k nástupu do zaměstnání nebo ke sdělení důvodu absence. Žalobkyně do práce nenastoupila a ani nesdělila žádný důvod, který by omlouval její absenci.

5. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby, neboť jednak není dán naléhavý právní zájem a zároveň požadovanému určení nelze vyhovět. Zejména tvrdila, že žalobkyně se měla žalobou bránit proti úkonu směřujícímu k ukončení pracovního poměru, o kterém se musela nejpozději dne 8. 8. 2023, resp. o tom, že byl pracovní poměr ukončen. Žalovaná odkázala na usnesením Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 2324/2018 ze dne 9. 10. 2018, rozsudek NS ze dne 29. 8. 2001 sp. zn. 21 Cdo 1618/2000, kde Nejvyšší soud rekapituluje již dříve přijatý právní názor, že: „chce-li zaměstnanec nebo zaměstnavatel zabránit tomu, aby nastaly právní účinky vyplývající z rozvázání pracovního poměru, musí ve lhůtě dvou měsíců (§ 64 zákoníku práce, nyní § 72 zákoníku práce) podat u soudu žalobu na určení, že právní úkon o rozvázání pracovního poměru je neplatný, že nebyla-li taková žaloba podána, skončil pracovní poměr mezi účastníky podle tohoto právního úkonu, i kdyby šlo o neplatné rozvázání pracovního poměru, a že po uplynutí dvouměsíční lhůty se soud již nemůže otázkou platnosti rozvazovacího úkonu zabývat, a to ani jako otázkou předběžnou. Žalovaná je dále přesvědčena, že i pokud by soud shledal existenci naléhavého právního zájmu na straně žalobkyně, ani pak nelze požadovanému určení vyhovět, neboť pracovní poměr již netrvá, neboť byl sjednán na dobu určitou do 31. 5. 2024.

6. Přípisem ze dne 1. 6. 2024 pak žalobkyně navrhla připuštění změny žalobního petitu, kdy nově má znít určuje se, že pracovní poměr mezi žalobkyní a zaměstnavatelem, založený na základě pracovní smlouvy ze dne 1.6.2023 skončil dnem 31.5.2024. Soud při jednání konaném dne 26. 2. 2025 tuto změnu žalobního petitu připustil.

7. Ke změně žalobního petitu žalovaná ještě doplnila, že žalobkyni odeslala dne 1. 3. 2024 další zrušení pracovního poměru ve zkušební době, neboť i přes výzvu nenastoupila žalobkyně do práce a zároveň v důsledku nevykonávání práce došlo k prodloužení zkušební doby. Pracovní poměr proto skončil nejpozději dne 20. 3. 2024. Ani v souvislosti s tímto ukončením pracovního poměru nebyla podána žaloba na určení neplatnosti tohoto úkonu. Žalovaná ještě ukončila pracovní poměr s žalobkyní okamžitým zrušením ze dne 21. 3. 2024, které bylo žalobkyni doručeno dne 27. 3. 2024. Žalovaná setrvala na svém tvrzení, že žalobkyně žádným způsobem netvrdí naléhavý právní zájem na předmětném určení.

8. Soud učinil tyto skutkové závěry na základě nesporných tvrzení účastníků a předložených listinných důkazů:

9. Z pracovní smlouvy uzavřené mezi účastníky ze dne 23. 5. 2023 bylo zjištěno, že žalobkyně jako zaměstnanec měla sjednán den nástupu do práce na 1. 6. 2023, druh práce právník. Smlouva byla uzavřena na dobu určitou do 31. 5. 2024 a zkušební doba byla sjednána v délce 3 měsíců do 31. 8. 2023.

10. Z rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti vyplývá, že žalobkyně byla práce neschopna v době od 19. 6. 2023 do 23. 10. 2023.

11. Z nedatovaného přípisu žalované pro žalobkyni bylo zjištěno, že jí byl zasílán zápočtový list a evidenční list důchodového pojištění. Z ze zápočtového listu pak soud zjistil, že žalobkyně byla zaměstnána od 1. 6. 2023 do 7. 7. 2023 u žalované na pozici právník. Na zápočtovém listu je uvedeno, že byl doručen českou poštou dne 7. 8. 2023.

12. Z nedatovaného přípisu žalované pro žalobkyni bylo zjištěno, že jí byl zasílán opravený zápočtový list a opravený evidenční list důchodového pojištění. Z ze zápočtového listu pak soud zjistil, že žalobkyně byla zaměstnána od 1. 6. 2023 do 12. 7. 2023 u žalované na pozici právník. Na zápočtovém listu je uvedeno, že byl doručen dne 14. 2. 2024.

13. Přípisem ze dne 23. 2. 2024 byla žalobkyně vyzvána k nástupu do zaměstnání. Přípis byl vyhotoven jako reakce na email žalobkyně ze dne 15. 2. 2024, kde uvádí, že její pracovní poměr u žalované stále trvá.

14. Z emailové komunikace mezi účastníky, konkrétně z emailu žalobkyně ze dne 15. 2. 2024 vyplývá, že dne 28. 7. 2023 se žalobkyně dozvěděla o zrušení pracovního poměru, které označila za neplatné a dne 8. 8. 2023 jí byl doručen zápočtový list.

15. Soud provedl dokazování i dalšími listinnými důkazy a vzhledem k tomu, že nemohly ve světle výše uvedených důkazů, přinést pro posouzení věci žádné relevantní skutečnosti, soud je v odůvodnění rozsudku blíže nezmiňuje.

16. Na základě provedeného dokazování a nesporných tvrzení účastníků soud učinil tento závěr o skutkovém stavu věci: pracovní poměr mezi žalobkyní jako zaměstnancem a žalovanou jako zaměstnavatelem byl založen pracovní smlouvou ze dne 23. 5. 2023 s nástupem do práce od 1. 6. 2023. Pracovní smlouva byla uzavřena na dobu určitou do 31. 5. 2024. V době od 19. 6. 2023 do 23. 10. 2023 se žalobkyně nacházela v pracovní neschopnosti. Nejpozději dne 28. 7. 2023 se žalobkyně dozvěděla, že s ní byl pracovní poměr ukončen ze strany žalované. Žalobkyně s tímto ukončením nesouhlasila, trvala na dalším zaměstnávání, na výzvu k nástupu do zaměstnání však nereagovala. Žalobkyně nepodala žalobu na určení neplatnosti právního úkonu směřujícího k ukončení pracovního poměru.

17. Po právní stránce soud posoudil věc takto:

18. Podle § 80 o.s.ř. určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem.

19. Podle § 72, zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, neplatnost rozvázání pracovního poměru výpovědí, okamžitým zrušením, zrušením ve zkušební době nebo dohodou může jak zaměstnavatel, tak i zaměstnanec uplatnit u soudu nejpozději ve lhůtě 2 měsíců ode dne, kdy měl pracovní poměr skončit tímto rozvázáním.

20. Jedním z předpokladů úspěšnosti žaloby na určení je tedy prokázání naléhavého právního zájmu na požadovaném určení. Na výzvu soudu dle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. učiněnou při jednání konaném dne 26. 2. 2025 pak žalobkyně doplnila tvrzení ve vztahu k existenci naléhavého právního zájmu, kdy konkretizovala, že minimálně od srpna 2023 se nacházela v právní nejistotě ohledně existence pracovně právního vztahu mezi účastníky. Žalovaná její žádosti zcela ignorovala. Žaloba byla podána i z důvodu, aby předešla případným problémům, kdy požaduje a očekává, aby věci ve vztahu k její osobě byly řešeny v souladu s právem.

21. Soud dospěl k závěru, že žaloba nebyla podána důvodně.

22. Žalobkyně se žalobou domáhá určení, že pracovní poměr založený pracovní smlouvou ze dne 23. 5. 2023 skončil dne 31. 5. 2024.

23. Soudní praxe (srov. rozsudky Nejvyššího soudu z 27. března 1997, sp. zn. 3 Cdo 1338/96, z 20. března 2002, sp. zn. 20 Cdo 54/2001, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 6/2003, nález Ústavního soudu z 20. června 1995 sp. zn. III. ÚS 17/95) je ustálena v názoru, že žaloba na určení je preventivního charakteru a má místo jednak tam, kde její pomocí lze eliminovat stav ohrožení práva či nejistoty v právním vztahu a k odpovídající nápravě nelze dospět jinak, jednak v případech, v nichž určovací žaloba účinněji než jiné právní prostředky vystihuje obsah a povahu příslušného právního vztahu a jejím prostřednictvím lze dosáhnout úpravy tvořící určitý právní rámec, který je zárukou odvrácení budoucích sporů účastníků. Tyto funkce určovací žaloby korespondují právě s podmínkou naléhavého právního zájmu. Nelze-li v konkrétním případě očekávat, že je určovací žaloba bude plnit, nebude ani naléhavý právní zájem na takovém určení.

24. Co se týče nadepsaného řízení, jak je uvedeno výše, soud je toho názoru, že u žalobkyně není naléhavý právní zájem dán, resp. nebyl žalobkyní prokázán.

25. Žalobkyně se domáhá určení, že pracovní poměr založený pracovní smlouvou ze dne 23. 5. 2023 skončil dne 31. 5. 2024 tedy dobou, na kterou byl sjednán, s tvrzeným cílem odstranit právní nejistotu o existenci či neexistenci pracovně právního vztahu mezi účastníky. Dále z důvodu eliminace problémů, které však nikterak blíže nespecifikovala a požadavku, aby věci byly ve vztahu na její osobu řešeny v souladu s právem.

26. Naléhavý právní zájem na požadovaném určení je dán jen tehdy, jestliže je (objektivně vzato) způsobilý odstranit stav právní nejistoty žalobce nebo ohrožení jeho práva. Soud má za to, že v tomto konkrétním případě není dané určení způsobilé odstranit stav právní nejistoty žalobkyně o existenci či neexistenci pracovně právního vztahu, který ke dni vyhlášení rozsudku byl již ukončen. Rozhodnutí soudu není způsobilé odstranit nejistotu žalobkyně o existenci tohoto právního vztahu, kdy tato nejistota již neexistuje Samotný požadavek na to, aby byly věci řešeny, ve vztahu k žalobkyni, v souladu s právem, nezakládá existenci naléhavého právního zájmu, a to i s přihlédnutím k faktu, že žalobkyně proti právním úkonům směřujícím k ukončení pracovně právního vztahu, nebrojila žalobou o určení jejich neplatnosti. Stejně tak nelze posoudit naléhavý právní zájem na eliminaci tvrzených problémů, které však nebyly žalobkyní nikterak blíže specifikovány.

27. Nad rámec výše uvedeného soud podotýká, že má-li zaměstnavatel nebo zaměstnanec za to, že výpověď z pracovního poměru, okamžité zrušení pracovního poměru nebo zrušení pracovního poměru ve zkušební době, které mu dal druhý účastník pracovního poměru, anebo mezi nimi uzavřená dohoda o rozvázání pracovního poměru, jsou postiženy vadou, která způsobuje neplatnost těchto pracovněprávních jednání, musí své právo (právo na určení neplatnosti rozvázání pracovního poměru výpovědí, okamžitým zrušením, zrušením ve zkušební době nebo dohodou) uplatnit žalobou u soudu. Neplatné je totiž jen takové rozvázání pracovního poměru, jehož neplatnost byla určena pravomocným rozhodnutím soudu. V případě, že nedošlo k určení neplatnosti podané výpovědi, učiněného okamžitého zrušení pracovního poměru nebo zrušení pracovního poměru ve zkušební době anebo uzavřené dohody o rozvázání pracovního poměru pravomocným rozhodnutím soudu, skončil pracovní poměr podle tohoto pracovněprávního jednání, i kdyby bylo postiženo vadou, která způsobuje jeho neplatnost. Jakékoli dodatečné posuzování neplatnosti pracovněprávního jednání směřujícího k rozvázání pracovního poměru je nepřípustné; neplatnost rozvázání pracovního poměru nesmí být posuzována jako tzv. předběžná otázka ani v jiném řízení před soudem, například v řízení o určení, že pracovní poměr dále trvá, o zaplacení náhrady mzdy apod., a v jiném řízení soud vychází z toho, že rozvázání pracovního poměru, které nebylo pravomocně určeno jako neplatné, je platným pracovněprávním jednáním způsobujícím skončení pracovního poměru. Bez pravomocného rozhodnutí soudu, které by určovalo, že výpověď, okamžité zrušení, zrušení ve zkušební době nebo dohoda jsou neplatnými pracovněprávními jednáními, tedy nelze vůbec („pojmově“) hovořit o tom, že by došlo k neplatnému rozvázání pracovního poměru jeho účastníků a že by mohla mezi nimi vzniknout práva a povinnosti z neplatného rozvázání pracovního poměru. Nedošlo-li k podání žaloby o určení neplatnosti rozvázání pracovního poměru, nemohla být neplatnost určena pravomocným rozhodnutím soudu a pracovněprávní jednání, objektivně vzato postižené důvodem neplatnosti, má v pracovněprávních vztazích stejné právní následky jako bezvadná pracovněprávní jednání.

28. Soud tedy uzavírá, že s ohledem na absenci naléhavého právního zájmu na straně žalobkyně se již soud nezabýval dalšími tvrzeními žalobkyně ohledně prokázání skutečností, že úkony směřující k ukončení pracovně právního vztahu byly ze strany žalované činěny v rozporu s právními předpisy.

29. Soudu tedy nezbylo než žalobu, z důvodu absence naléhavého právního zájmu, jako nedůvodnou zamítnout.

30. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o.s.ř., protože žalovaná měla ve věci plný úspěch. Žalované bylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení v celkové výši 15 185,50 Kč, které představují náklady zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 9 odst. 3 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a.t.”) z tarifní hodnoty ve výši 35 000 Kč sestávající z částky 2 500 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a.t. (převzetí a příprava zastoupení, vyjádření ve věci ze dne 6. 5. 2024 a 24. 10. 2024) a účast při ústním jednání dne 25. 9. 2024) tarifní hodnoty ve výši 65 000 Kč sestávající z částky 3 700 Kč za jeden úkon uvedených v § 11 odst. 1 a.t. (účast při ústním jednání dne 26. 2. 2025 )včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč a jedné paušální náhrady výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 3 a.t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 12 550 Kč ve výši 2 635,50 Kč.