22 C 64/2017

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Vránovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem údaje o zástupci pro zaplacení 109 633 569 Kč s přísl.

I. Žaloba, kterou se žalobce na žalovaném domáhá zaplacení částky ve výši 109 633 569 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8. 05 % ročně z částky 109 633 569 Kč za dobu od 12.4.2017 do zaplacení, se zamítá

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku ve výši 1 124 320 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalovaného.

1. Žalobou doručenou ke zdejšímu soudu dne 12.4.2017 se žalobce po žalovaném domáhá zaplacení částky ve výši 109 633 569 Kč spolu s příslušenstvím, a to z titulu regresního plnění. Žalobce je občanským sdružením, stavovská organizace [anonymizováno] a žalovaný je dobrovolným profesním spolkem [anonymizováno]. Oba účastníci jsou právními nástupci [anonymizována tři slova] (dále též [anonymizováno]), který ukončil svou činnost v lednu roku 1990. Na základě rozsudku zdejšího soudu č.j. 13 C 285/2005 – 200 ze dne 15.4.2014 vyplatila Česká republika dne 12.4.20014 žalovanému částku ve výši 191 200 000 Kč, včetně úroku z prodlení ve výši 122 038 769,32 Kč, a to z titulu náhrady škody. Mezi [anonymizována tři slova] (právní předchůdce [anonymizována tři slova] – pozn. soudu, dále též [anonymizováno]) a Československým státem byla dne 15.2.1967 uzavřena Hospodářská smlouva, na základě které [anonymizována tři slova] (dále jen [anonymizováno]) převedl bezplatně na stát dvě budovy nacházející se v území, kde bylo následně vystavěna budova [anonymizována dvě slova] a stát se naopak zavázal poskytnout [anonymizováno] budovu, kde se bude nacházet jeho sídlo. Žalovaný se svého nároku na státu domáhal z důvodu následné nemožnosti tohoto nepeněžitého plnění, kdy budova nového sídla měla být postavena v proluce u [ulice] [anonymizováno], kde byl v roce 2006 vystavěn tzv.„ [anonymizována dvě slova]“, čímž se plnění ze strany státu stalo nemožným. Vyplacená částka představovala hodnotu bezplatně odevzdaných nemovitostí k roku 2006. Žalovanému bylo toto plnění vyplaceno jako právnímu nástupci [anonymizována tři slova], kdy však druhým právním nástupcem je žalobce. Pokud toto plnění přijel jen jeden z právních nástupců [anonymizováno] a sice žalovaný, vznikl žalobci, z titulu jejich vnitřního vztahu nárok na regresní plnění. Žalovaný je tak povinen k uhrazení žalované částky žalobci jako svému spoluvěřiteli. Žalobce pak dále uvedl, že usnesením ze dne 5.1.1990 byla ustanovena Likvidační komise [anonymizováno] a zároveň bylo rozhodnuto o zrušení [anonymizováno] ke dni 6.1.1990, s tím že jeho právním nástupcem bude žalobce. Likvidační komise sepsala dne 3.7.1991 likvidační protokol, dle kterého byl majetek [anonymizováno] rozdělen mezi žalobce a žalovaného dle dohodnutých pravidel a ostatní majetek byl rozdělen v poměru 65:35. [anonymizováno] náleželo v době jeho zrušení rovněž právo na nepeněžité plnění od státu, v podobě nároku na vybudování náhradního sídla, kdy se jednalo o plnění nedělitelné, pročež jeho nástupci se stali oba účastníci. Následně v důsledku nemožnosti tohoto plnění od státu vznikl oběma účastníkům nárok na náhradu škody vůči státu, což již bylo plnění dělitelné. Žalobce má tedy nárok na regresní plnění vůči žalovanému, a to ve výše uvedeném poměru 65:35, tedy na částku 109 633 596 Kč. Žalobce žalovaného vyzval k tomuto plnění dopisem ze dne 4.4.2017.

2. Žalovaný se k podané žalobě vyjádřil svým podáním ze dne 21.12.2021, kdy uvedl, že nárok zcela neuznává a navrhl celou žalobu zamítnout. Dle Likvidačního protokolu ze dne 3.7.1991 byl majetek [anonymizováno] rozdělen mezi jeho majetkově právní nástupce. Žalovaný zejména uvedl, že na žalobce nepřešla žádná oprávnění plynoucí z Hospodářské smlouvy, tedy nárok na poskytnutí náhradních nemovitostí, a to ani v jakémkoliv společenství se žalovaným. Veškeré nároky z této smlouvy přešly pouze na žalovaného, neboť sídlo se mělo nacházet na území České republiky a žalobce si v rámci majetkového vypořádání ponechal sídlo v [anonymizováno] a rekreační objekt na území Slovenska, kdy byl jednoznačně použit princip teritoriální resp. národní delimitace. Žalovaný dále uvedl, že z Likvidačního protokolu nikterak nevyplývá, že by měly existovat nároky, které by měly přejít na oba nástupnické subjekty a být vypořádány v budoucnu. Žalovaný potvrdil existenci poměru 35:65, ten se však vztahoval pouze k jedné konkrétní pohledávce, a to nároku za [anonymizována tři slova]. Za účelem dořešení veškerých majetkových otázek přešla právní subjektivita na Likvidační komisi [anonymizováno], která měla dořešit veškeré majetkové otázky nástupnických subjektů, tedy i žalovaného. Činnost Komise vyústila k vypracování Předávacího protokolu ze dne 30.4.1990, kdy k tomuto dni předala žalovanému majetek a přehled věcných problémů. Žalovaný upozornil zejména na práva vztahující se k nárokům z Hospodářské smlouvy, tedy užívací práva k budovám na adrese [ulice a číslo] a [anonymizováno], jakož i nutnosti dořešit otázku sídla vzhledem k havarijnímu stavu pronajatých prostor. Žalovaný z toho dovozuje, že Likvidační komise předala veškerý majetek a závazky vztahující se k bývalému sídlu [anonymizováno] právě žalovanému. Vypořádání majetku zakončené v roce 1991, bylo konečné, s tím že nevznikly žádné společné závazky mezi účastníky. Dle Likvidačního protokolu ze dne 3.7.1991 byl majetek [anonymizováno] rozdělen mezi jeho majetkově právní nástupce tedy žalobce a žalovaného, a to bezezbytku, tedy došlo k vypořádání všech závazků a práv. Žalovaný znovu zopakoval, že veškeré nároky spojené s nárokem na sídlo v České republice přešly pouze na žalovaného, z čehož dovozuje, že pouze on byl oprávněn z nároku, který mu byl v rámci řízení ve věci sp. zn. 13 C 285/2005 přisouzen. Žalovaný namítl promlčení nároku žalobcem, kdy odmítá, že by účastníci byli v poměru spoluvěřitelů, a pokud tedy žalobce uplatňuje svůj nárok v souvislosti s delimitací, tato byla ukončena ke dni 3.7.1991, pročež veškeré nároky jsou již promlčeny. Žalovaný považuje nárok žalobce za rozporný s dobrými mravy, neboť žalobce se problematikou spojenou se sídlem žalovaného nikdy nezajímal, neangažoval se a pouze vyčkal na výsledek dlouholetého sporu.

3. K tomu se vyjádřil žalobce podáním ze dne 5.5.2022, kdy uvedl, že nesdílí názor žalovaného, že by nárok z Hospodářské smlouvy měl přejít pouze na žalovaného. Žalobce specifikoval, že on je právním nástupcem [anonymizována tři slova] a žalovaný [příjmení] [anonymizována dvě slova] a společně jsou právními nástupci zaniklého [anonymizováno]. A byl to právě [anonymizováno] kdo sídlil v [obec] a vlastnil nemovitosti na [část obce], které na základě Hospodářské smlouvy předal státu, který se zavázal vybudovat sídlo nové, v proluce u [ulice] mostu a dočasně mu bezplatně poskytl do trvalého užívání nemovitosti v [anonymizována dvě slova], kde měl také [anonymizováno] sídlo. Nárok na náhradní plnění tak přešel na oba právní nástupce [anonymizováno]. O rozdělení majetku [anonymizováno] mezi nástupnické subjekty v poměru 65:35 bylo rozhodnuto na jednání delegací v [obec] dne 25.1.1990. Nemovitosti byly převedeny na jednotlivé [anonymizováno], dle toho, který z národních [anonymizováno] je měl dříve v užívání. Likvidační komise [anonymizováno], jejímž úkolem bylo mimo jiné rozdělit společný majetek mezi účastníky, k čemuž právě sloužil poměrový klíč 65:

35. Komise zasedla celkem devětkrát a po celou dobu se daným klíčem řídila. Na závěrečném zasedání konaném dne 3.7.1990 byl schválen závěrečný likvidační protokol. Majetkové právo v podobě nároku na vybudování nového sídla v tomto protokolu však uvedeno nebylo. Žalobce má za to, že oba účastníci tak vstoupily do práv z Hospodářské smlouvy, kdy se stali univerzálními nástupci a žalobci tak náleží požadovaná částka, jako poměrná část toho co bylo žalovanému na náhradě škody vyplaceno. Žalobce tak zopakoval, že svůj nárok uplatňuje jako spoluvěřitel oprávněný požadovat plnění na druhém spoluvěřiteli, a to dle dříve dohodnutého klíče. Žalobce proto považuje námitku promlčení za nedůvodnou, neboť jeho nárok nevznikl k momentu delimitace, ale k momentu, kdy žalovaný obdržel plnění od Českého státu, tedy ode dne 12.4.2014 a žaloba byla podána dne 12.4.2017, k promlčení nároku tak nedošlo. Rovněž tak, žalobce popřel, že by uplatnění nároku bylo jednáním v rozporu s dobrými mravy, kdy žalovaný uplatnil svoje právo předstihu a žalobce má právo, aby mu vydal jeho část nároku.

4. Žalovaný k tomu uvedl, že nárok na náhradu škody byl nárokem, který v době zániku [anonymizováno] vůbec neexistoval. Toto právo vzniklo až dne 10.11.2006, kdy neexistuje žádná právní skutečnost, která by zakládala solidární společné právo účastníků. Každému z účastníků, by případně vzniklo samostatné právo na náhradu škody a i pokud by se nejednalo o dva samostratné nároky, ale o společné právo účastníků, nebylo by právem solidárním, ale právem dílčím., neboť se jedná o peněžité plnění. Vzhledem k tomu, že účastníci nebyli oprávnění k náhradě škody společně a nerozdílně, nemůže se žalobce na žalovaném domáhat tzv. regresu. Žalovaný následně zopakoval svůj právní názor, že žalobce nikdy nebyl věřitelem práva na výstavbu nové budovy, kdy toto právo přešlo výlučně na žalovaného. Žalovaný upozornil, že nedošlo k přeměně [anonymizováno], ale k jeho zániku, kdy účastníky nelze považovat za univerzální nástupce, ale práva která nebyla výslovně na někoho z nich převedena, zanikla.

5. Soud na tomto místě především konstatuje, že má za zjištěnou svou pravomoc, resp. mezinárodní příslušnost. Vycházel přitom z toho, že žalobce je slovenskou právnickou osobou. Pravomoc, resp. mezinárodní příslušnost soudů ČR, je v tomto případě dána sídlem žalovaného na území ČR (srov. Čl. 4 odst. 1 nařízení Rady /ES/ č. 1215/2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech /přepracované znění/), kdy tento je zároveň českou právnickou osobu. Zdejší soud se proto podanou žalobou zabýval též věcně.

6. Soud pak provedl následující dokazování provedením listinných důkazů, ze kterých zjistil:

7. Ze zprávy Předsedy komise pro výstavbu ze dne 7.2.1967 soud zjistil, že došlo k vypořádání požadavků právního předchůdce účastníků, a sice [anonymizováno] v souvislosti s odevzdáním domů [adresa] na adrese [ulice] [číslo] za účelem demolice a přestavby. Za toto předání se Národní výbor hl. m. [obec] zavázal postavit pro [anonymizováno] novou budovu, a to v proluce domů u [ulice] mostu. Zároveň do doby této výstavby budou poskytnuty, po úpravě, k bezplatnému užívání domy v ulici [adresa].

8. Z usnesení Rady Národního výboru [anonymizováno] [obec] ze dne 7.2.1967 je zřejmé, že Národní výbor [anonymizováno] [obec] vzal na vědomí výše citovanou zprávu a byla schválena dohoda mezi [anonymizováno] a primátorem o závazku výstavby nové budovy.

9. Ze zprávy o stavu jednání ze dne 14.2.1967 vyplývá, že formou převodu majetku z [anonymizováno] je bezplatné darování Československému státu, proti závazku na vybudování nového sídla.

10. Ze smlouvy datované dne 15.2.1967 uzavřené mezi [anonymizováno] na straně předávající a Československým státem jako přebírajícím soud zjistil, že došlo k bezplatnému převodu majetku, a sice výše specifikovaných nemovitostí na adrese [adresa]. Náhradou pak bude výstavba nové budovy na adrese [ulice] a [anonymizováno] [jméno] [příjmení] a dočasné bezplatné užívání domů na adrese [ulice a číslo] a [anonymizováno].

11. Ze zápisu o komisionálním řízení ze dne 4.4.1968 bylo zjištěno, že dne 4.4.1968 došlo k předání domů na adrese [ulice a číslo] a [anonymizováno] do bezplatného úžívání právního předchůdce účastníků.

12. Z Hospodářské smlouvy ze dne 5.4.1968 uzavřené mezi [anonymizováno 5 slov] v [obec a číslo] a [anonymizováno] vyplývá, že došlo k odevzdání nemovitostí v [anonymizováno] ulici k trvalému užívání, a to do doby než bude vystavěna nová budova.

13. Z usnesení mimořádného sjezdu [anonymizováno] ze dne 6.1.1990 vyplývá, že bylo rozhodnuto o ukončení činnosti [anonymizováno] a nositelem právní subjektivity [anonymizováno] a [anonymizováno] se stávají likvidační komise, a to do dne potvrzení právní subjektivity republikových [anonymizována dvě slova]. Zároveň byla stanovena likvidační komise [anonymizováno], která měla spravovat majetek [anonymizováno].

14. Ze závěrů ze zasedání likvidační komise [anonymizováno] konané dne 29.1.1990, bylo zjištěno, že majetek spravovaný [anonymizována dvě slova] bude rozdělen mezi český a slovenský [anonymizováno] v poměru 65:35 v rámci pořizovacích cen. Oběma [anonymizováno] měli být do 19. února zaslány inventární seznamy, s tím že rozdělení movitého majetku je třeba provést do konce března 1990. Finance pak budou rozděleny ve stejném poměru.

15. Z přípisu [anonymizována dvě slova] adresovaného primátoru [anonymizováno] [obec] ze dne 28.2.1990 soud zjistil, že byla řešena otázka užívání domů v [anonymizováno] ulici, kdy bylo žádáno, aby tyto nemovitosti byly předány bezplatně do vlastnictví [anonymizována dvě slova], sdružující českou a moravskou [anonymizováno] obec, jako majetkovému nástupci někdejšího [anonymizována dvě slova] a bývalého [anonymizováno].

16. Ze závěrů zasedání likvidační komise [anonymizováno] konané dne 12.3.1990, bylo zjištěno, že rozdělení movitého majetku bude provedeno podle dohodnutého klíče s tím, že o položkách, na které uplatňují nárok obě strany rozhodne koordinační rada obou [anonymizováno]. Likvidační komise brala na vědomí kroky, které podniká [anonymizováno] k vyřešení vztahů k budovám v [anonymizována dvě slova] a [anonymizováno].

17. Ze závěrů zasedání likvidační komise [anonymizováno] konané dne 26.3.1990, bylo zjištěno, že se uskutečnila schůzka mezi zástupci [anonymizováno] a primátorem [anonymizováno] [obec] a jeho náměstkem ohledně budov v [obec a číslo].

18. Ze závěrů zasedání likvidační komise [anonymizováno] konané dne 9.4.1990, bylo zjištěno, že byly poskytnuty informace ohledně schůzky konané k budovám na [obec a číslo].

19. Z přílohy k předávacímu protokolu likvidační komise [anonymizováno] bylo zjištěno, že [anonymizována dvě slova] má v užívání budovy na adrese [ulice a číslo] a [anonymizováno], s tím, že v těchto budovách je činěna jen nejnutnější údržba, neboť je vyvíjeno permanentní úsilí [anonymizováno] dořešit stálé místo [anonymizováno].

20. Ze závěrů zasedání likvidační komise [anonymizováno] konané dne 12.4.1990, bylo zjištěno, že likvidační komise ukončí svou činnost k 30.6.1990.

21. Z přípisů [anonymizována dvě slova] adresovaného předsedovi vlády a ministrovi ze dne 15.5.1990, 3.8.1990 a 25.6.1991 je zřejmé, že [anonymizována dvě slova] ČR (dále jen [anonymizováno]) žádal o naplnění příslibu z Hospodářské smlouvy, tedy vybudování náhradního sídla pro [anonymizováno].

22. Z likvidačního protokolu ze dne 26.6.1990 vyplývá, že likvidační komise v rámci svých zasedání zvažovala a plnila úkoly související s rozdělením té části majetku [anonymizováno], která byla spravována do mimořádného sjezdu [anonymizováno] bývalým [anonymizována dvě slova]. Majetek [anonymizováno] byl rozdělen takto: a) majetek spravovaný [anonymizováno] byl převeden na [anonymizováno], b) majetek spravovaný [anonymizováno] byl převeden na [příjmení] [jméno] [anonymizováno]. Při rozdělení majetku spravovaného [anonymizována dvě slova] postupovala [anonymizováno] důsledně v intencích závěrů koordinační rady [anonymizována dvě slova] ČSFR a za plné shody obou národních [anonymizováno] LK konstatuje, že ke dni 26.6.1990 byl majetek dle přílohy [číslo] [číslo] rozdělen mezi organizace, které byly na sjezdu [anonymizováno] dne 6.1.1990 označeny jako právní nástupci [anonymizováno]. Závazky, pohledávky a náklady, které nabyly ke dni 26.6.1990 vyrovnán, budou hrazeny z rezervy dle přílohy č. 3 předané [anonymizováno].

23. Z přílohy č. 1 k likvidačnímu protokolu, označená jako předání inventáře ke dni 26.6.1990 bylo zjištěno, že se na něm nachází 27 položek, kdy je vždy uveden název movitých věcí a jejich umístění, včetně vyčíslení jejich náhrady, a to kterému účastníku náleží jeká výše této náhrady. Celková hodnota těchto věcí byla vyčíslena částkou 2 055 017,91 Kč, s tím že tato byla poměrem 65: 35 rozdělena mezi účastníky.

24. Z přílohy č. 2 k likvidačnímu protokolu, označená jako předání majetku ke dni 26.6.1990 bylo zjištěno, že celková hodnota majetku činní 8 054 283,82 Kč a opět byla rozdělena mezi účastníky dle stejného klíče.

25. Z vysvětlení předsedy likvidační komise ze dne 23.8.1990 bylo zjištěno, že koordinační rada se dohodla, že majetek [anonymizováno] bude rozdělen mezi účastníky v poměru 65:

35. Při rozdělení nemovitého majetku šlo prakticky jen o formální převod, protože na každý [anonymizováno] byly převedeny jen ty objekty, které měly národní [anonymizováno] už z dřívějška v užívání a které samy spravovaly.

26. Ze zápisu zasedání likvidační komise [anonymizováno] ze dne 3.7.1991 soud zjistilo, že komise schválila závěrečný likvidační protokol, který bude předán účastníkům.

27. Z likvidačního protokolu ze dne 3.7.1991 vyplývá, že likvidační komise v rámci svých zasedání zvažovala a plnila úkoly související s rozdělením té části majetku [anonymizováno], která byla spravována do mimořádného sjezdu [anonymizováno] bývalým [anonymizována dvě slova]. Majetek [anonymizováno] byl rozdělen takto: a) majetek spravovaný [anonymizováno] byl převeden na [anonymizováno], b) majetek spravovaný [anonymizováno] byl převeden na [příjmení] [jméno] [anonymizováno]. Při rozdělení majetku spravovaného [anonymizována dvě slova] postupovala [anonymizováno] důsledně v intencích závěrů koordinační rady [anonymizována dvě slova] ČSFR a za plné shody obou národních [anonymizována dvě slova] konstatuje, že ke dni 30.6.1991 byl majetek dle přílohy [číslo] [číslo] rozdělen mezi organizace, které byly na sjezdu [anonymizováno] dne 6.1.1990 označeny jako právní nástupci [anonymizováno]. Případné výdaje budou hrazeny z rezervy dle přílohy [číslo] případný zůstatek této rezervy bude rozdělen mezi účastníky v poměru 65: 35.

28. Z přílohy č. 1 k likvidačnímu protokolu, označená jako předání majetku ke dni 26.6.1990 bylo zjištěno, že celková hodnota majetku činní 8 054 283,82 Kč a opět byla rozdělena mezi účastníky dle stejného klíče.

29. Z přílohy č. 2 k likvidačnímu protokolu, označená jako předání inventáře ke dni 26.6.1990 bylo zjištěno, že se na něm nachází 27 položek, kdy je vždy uveden název movitých věcí a jejich umístění, včetně vyčíslení jejich náhrady, a to kterému účastníku náleží jeká výše této náhrady. Celková hodnota těchto věcí byla vyčíslena částkou 2 055 017,91 Kč, s tím že tato byla poměrem 65: 35 rozdělena mezi účastníky.

30. Z přílohy č. 3 k likvidačnímu protokolu, označená jako rezerva předaná [anonymizováno] bylo zjištěno, že tato rezerva činí 105 497,97 Kčs.

31. Z přípisu [stát. instituce] ze dne 8.6.2016 bylo zjištěno, že dne 12.4.2014 byla žalovanému vyplacena jistina ve výši 191 200 000 Kč a dne 12.4.2014 byla žalovanému vyplacena částka ve výši 122 038 769,32 Kč jako kapitalizovaný úrok z prodlení.

32. Dne 6.4.2017 žalovaný obdržel od žalobce předžalobní výzvu, na kterou reagoval přípisem ze dne 13.4.2017.

33. Soud shora uvedené a provedené důkazy hodnotil podle § 132 o.s.ř., tedy každý důkaz zvlášť a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, přičemž rovněž vzal v úvahu vše, co v řízení vyšlo najevo, jakož i vyjádření účastníků.

34. Svá skutková zjištění soud opřel o výše uvedené listinné důkazy. Soud provedl dokazování i dalšími listinnými důkazy a vzhledem k tomu, že nemohly ve světle výše uvedených důkazů, přinést pro posouzení věci žádné relevantní skutečnosti, soud je v odůvodnění rozsudku blíže nezmiňuje. Další dokazování soud již neprováděl, neboť dospěl k závěru, že pro své rozhodnutí získal dostatek skutkových zjištění potřebných pro rozhodnutí ve věci samé.

35. Soud dospěl na základě takto provedeného dokazování a nesporných tvrzení k těmto skutkovým závěrům: Soud vzal za prokázané, že mezi [anonymizováno] a čs. státem byla dne 15.2.1967 uzavřena smlouva, ve které se mimo jiné [anonymizována tři slova]. [obec] zavázán postavit pro [anonymizováno] novou budovu na rohu [ulice] nábřeží a [anonymizováno] [jméno] [příjmení]. [anonymizováno] užíval nebytové prostory v domech [ulice a číslo] a [anonymizováno] s právem trvalého užívání. Usnesením mimořádného sjezdu [anonymizována dvě slova] a [anonymizováno] ze dne 6.1.1990 byla ukončena činnost všech těchto subjektů. Zároveň bylo rozhodnuto, že nositelem právní subjektivity [anonymizováno] se stává likvidační komise tohoto [anonymizováno], a národních [anonymizována dvě slova] likvidační komise těchto [anonymizováno], které měly dořešit veškeré právní, majetkové a jiné otázky ve vztahu k nástupnickým organizacím, tedy účastníkům tohoto řízení. Likvidační komise [anonymizováno] rozdělila majetek tak, že majetek spravovaný [anonymizováno] českých [anonymizováno] byl převeden na [anonymizována dvě slova] ČR a majetek spravovaný [anonymizována tři slova] byl převeden na [anonymizována dvě slova] SR. Majetek byl předán na základě příslušných protokolů. Rozhodnutím Státní arbitráže pro hl. m. Prahu ze dne 13.3.1991, sp. zn. [číslo], byla zamítnuta žádost [anonymizována dvě slova] ČR o výstavbu nové budovy dle výše zmíněné hospodářské smlouvy i další nároky. Arbitráž kromě jiného konstatovala v odůvodnění rozhodnutí, že stát je pasivně legitimován ve sporu, že žadatel – [anonymizována dvě slova] ČR, je právním nástupcem účastníka Hospodářské smlouvy ze dne 15.2.1967, ale smlouva je zatím průběžně plněna bezplatným trvalým užíváním budov v [anonymizováno] [číslo] že výstavbu nové budovy nelze žalovanému uložit, protože ve smlouvě nebyl sjednán čas plnění, takže žádost je předčasná. Při ukončení činnosti [anonymizována dvě slova] a [anonymizováno] bylo rozhodnuto, že do vlastnictví [anonymizována dvě slova] ČR přejde majetek, který byl spravován [anonymizována tři slova], což byly i domy v [anonymizováno] ul. [číslo] [číslo] ohledně nichž tudíž na [anonymizováno] přešlo právo trvalého užívání a posléze právo výpůjčky. Z likvidačního protokolu ze dne 3.7.1991 nevyplynulo, že by mezi účastníky zůstal nějaký nevypořádaný majetek. Následně v rámci řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 13 C 285/2005 žalovaný uplatnil svůj nárok na náhradu škody vůči státu, který nesplnil svůj závazek z Hospodářské smlouvy, a sice vybudování náhradního sídla. Nárok žalovaného byl vyhodnocen jako důvodný a byla mu vyplacena částka 191 200 000 Kč a 122 038 769,32 Kč, a to dne 12.4.2014.

36. Po právní stránce posoudil soud danou věc následujícím způsobem:

37. Vzhledem k tomu, že žalovaný vznesla námitku promlčení, soud se z důvodu hospodárnosti, primárně zabýval touto námitkou, kdy dospěl k závěru, že není důvodná.

38. Vzhledem k tomu že žalobce se domáhá po žalovaném regresního nároku na plnění, které bylo žalovanému vyplaceno dne 12.4.2014, aplikoval soud na běh promlčecí lhůty ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník.

39. Podle ustanovení § 609, zákona. 89/2012 Sb., občanský zákoník, nebylo-li právo vykonáno v promlčecí lhůtě, promlčí se a dlužník není povinen plnit. Plnil-li však dlužník po uplynutí promlčecí lhůty, nemůže požadovat vrácení toho, co plnil.

40. Podle ustanovení § 610 odst. 1, zákona. 89/2012 Sb., občanský zákoník, k promlčení soud přihlédne, jen namítne-li dlužník, že je právo promlčeno. Vzdá-li se někdo předem práva uplatnit námitku promlčení, nepřihlíží se k tomu.

41. Podle ustanovení § 629 odst. 1 odst. 1, zákona. 89/2012 Sb., občanský zákoník, promlčecí lhůta trvá tři roky.

42. Vzhledem k tomu, že náhrada škody byla žalovanému vyplacena dne 12.4.2014, kdy soud vzhledem k povaze nároku, který žalobce požaduje, počítá běh promlčecí lhůty od tohoto dne, kdy žaloba byla podána dne 12.4.2017, soud má za to, že nárok na regresní plnění promlčen není a soud se jím zabýval věcně.

43. Žalobce svůj nárok konstruuje jako regres vůči žalovanému jako svému spoluvěřiteli, který uplatnil vůči dlužníku (České republice) právo předstihu, vyplývající ze závazku z Hospodářské smlouvy, kde zde sjednaný plnění se v roce 2006 stalo plněním nemožným. Soud tak vycházel ze zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku.

44. Podle § 512 má-li dlužník splnit dluh více věřitelům a jde-li o plnění dělitelné, může každý věřitel požadovat jen svůj díl; není-li jiné dohody, je dlužník oprávněn plnit každému z věřitelů stejný díl. Jde-li o plnění více věřitelům, které je nedělitelné, je dlužník oprávněn plnit kterémukoli z věřitelů, nebylo-li dohodnuto něco jiného. Splněním jednomu z věřitelů dluh zanikne. Dlužník však není povinen plnit jednomu ze svých spoluvěřitelů bez souhlasu ostatních spoluvěřitelů. Nedohodnou-li se všichni spoluvěřitelé, může dlužník to, co je dlužen, složit do soudní úschovy.

45. Podle § 513 je-li dlužník zavázán ke stejnému plnění několika věřitelům, kteří jsou podle zákona, podle rozhodnutí soudu nebo podle smlouvy vůči němu oprávněni společně a nerozdílně, může kdokoli z věřitelů žádat celé plnění a dlužník je povinen splnit v celém rozsahu tomu, kdo o plnění požádá první.

46. Podle § 515 zda spoluvěřitel, který dostal plnění nedělitelné nebo celé plnění, které mohl žádat kterýkoli ze spoluvěřitelů, je ostatním spoluvěřitelům něčím povinen, závisí na poměru mezi spoluvěřiteli. Obdobně platí, dostal-li spoluvěřitel více, než kolik na něj připadá.

47. Ustanovení § 512 upravuje společné závazky na straně věřitelské, tedy aktivní pluralitu. Odstavec první se věnuje závazkům s dělitelným plněním, odstavec druhý potom aktivním společným závazkům se solidárně nedílným plněním, nikoliv však s plněním nerozlučným.

48. Za dělitelné lze považovat plnění, u něhož z povahy předmětu i z povahy a funkce závazkového vztahu či výslovně projevené vůle stran vyplývá, že je lze vykonat postupně, prostřednictvím samostatných dílčích plnění (částečné plnění tedy nijak nesnižuje podstatu či hodnotu celého plnění). Dělitelné plnění je typicky předmětem peněžitých závazků, avšak neomezuje se pouze na ně. Je-li předmětem aktivního společného závazku dělitelné plnění, může mít závazek povahu dílčí nebo solidární.

49. Aktivně solidárními mohou být závazky, jejichž předmětem je dělitelné nebo solidárně nedílné plnění, nikoliv však plnění nerozlučné, neboť povaha tohoto plnění vylučuje, aby o splnění celého dluhu mohl žádat kterýkoliv věřitel (splnění naopak vyžaduje součinnost všech spoluvěřitelů). I když bude předmětem závazku s několika věřiteli dělitelné nebo solidárně nedílné plnění, půjde o solidaritu jenom tehdy, bude-li dán některý ze solidárně zavazovacích důvodů uvedených v § 513; jinak vzniknou buď dílčí závazky (u dělitelného plnění), nebo závazek solidárně nedílný, řídící se režimem § 512 odst. 1 nebo 2.

50. Z dikce ustanovení § 513 vyplývá, že aktivní solidarita vzniká na základě tří zavazovacích důvodů. Ze zákona, rozhodnutím soudu nebo ze smlouvy. Tento výčet je taxativní.

51. V daném případě k žádnému z takto vymezených důvodů nedošlo. K ukončení činnosti [anonymizováno] došlo jeho zánikem, a to rozhodnutím přijatým, na mimořádném sjezdu [anonymizováno] dne 6.1.1990. Zároveň byla projevena vůle k vypořádání veškerého společného majetku v rámci tohoto ukončení činnosti, s tím, že ani jeden z účastníků tohoto řízení se nestal univerzálním majetkovým nástupcem [anonymizováno]. Byly stanoveny principy na základě, kterých došlo k vypořádání společného majetku a majetku, který již před ukončením činnosti [anonymizováno], byl užívám pouze jedním z existujících národních [anonymizována dvě slova]. K ukončení činnosti [anonymizováno] tak nedošlo na základě zákon, ale projevením vůle sjezdu [anonymizováno].

52. Pokud jde o důvod vzniku aktivní solidarity ze zákona, zákon č. 40/1964 Sb. počítal se vznikem aktivní solidarity v taxativně vypočtených případech, a to § 139 odst. 1: z právních úkonů týkajících se společné věci jsou všichni spoluvlastníci oprávněni společně a nerozdílně; § 145 odst. 4: aktivní solidarita manželů z právních úkonů týkajících se společného jmění manželů; § 701 odst. 2: aktivní solidarita společných nájemců bytu; § 703 odst. 2: aktivní solidarita manželů coby členů bytového družstva. Kdy v daném případě se nejedná ani o jeden z těchto případů. Zároveň ukončení činnosti [anonymizováno] nebylo v době, kdy k ní došlo upraveno žádným zákonným předpisem.

53. Zároveň neexistuje a neexistovalo žádné rozhodnutí soudu, které by aktivní solidaritu mezi účastníky zakládalo, což nebylo ze strany žalobce ani nikterak tvrzeno.

54. Co se třetího způsobu vzniku aktivní solidarity mezi věřiteli týče, tedy smlouvou, muselo by se jednat o smlouvu uzavřenou mezi dlužníkem, tedy státem v daném případě, na straně jedné a všemi solidárními věřiteli na straně druhé, tedy žalobcem a žalovaným. Existence takové smlouvy nebyla ze strany žalobce tvrzena, a soud má za to, že žádná taková smlouva rovněž neexistuje. Rovněž tak soud upozorňuje, že takovouto smlouvu je třeba odlišit od dohody, kterou si spoluvěřitelé upravují své vzájemné vnitřní poměry (především část plnění, které na ně má připadnout). Což v daném případě tvrdil žalobce ve vztahu na dohodu mezi účastníky o poměru, kterým se mají vypořádat některá společná práva, tedy poměru 65: 35, kdy ani takováto dohoda nemůže založit aktivní solidaritu mezi účastníky, neboť se týká pouze vnitřního spolu věřitelského vztahu.

55. Dílčí závazky se od solidárních podstatně odlišují mj. v tom směru, že zatímco u aktivní solidarity je každý ze solidárních věřitelů oprávněn pohledávat celé plnění (je oprávněn k celku - in solidum), a to bez ohledu na skutečnost, jak velká část na něj ve vnitřním spolu věřitelském vztahu připadá, u dílčích závazků má každý ze společných věřitelů právo požadovat pouze část na něj připadající. Z pohledu dlužníka to znamená, že jde-li o solidaritu, je oprávněn splnit celý dluh kterémukoliv solidárnímu věřiteli bez ohledu na výši jeho podílu (a to až do doby, než některý ze solidárních dlužníků vykoná předstih, neboť pak je zavázán plnit právě tomuto spoluvěřiteli), zatímco splní-li celý dluh jednomu z dílčích věřitelů, tj. poskytne-li mu i to, co připadá i na ostatní dílčí věřitele, pohledávky zbývajících dílčích věřitelů tím nezaniknou (ledaže by byl jeden z dílčích věřitelů oprávněn pro ostatní plnění přijmout, například jako jejich zmocněnec), nýbrž budou trvat i nadále a mezi dlužníkem a dílčím věřitelem, který plnění přijal, vznikne závazkový právní vztah z bezdůvodného obohacení (plnění bez právního důvodu). Pro aktivní solidaritu je tedy typické, že velikost podílů jednotlivých spoluvěřitelů na celé pohledávce má význam jenom v jejich vzájemném vnitřním spoluvěřitelském vztahu, a nikoliv navenek ve vztazích věřitelsko-dlužnických. Naproti tomu u dílčího závazku je velikost podílu společného věřitele součástí vztahu vnějšího, věřitelsko-dlužnického.

56. Vzhledem k výše uvedenému má soud za to, že mezi účastníky nedošlo ke vzniku aktivně solidárního závazku, a tedy žalobce se nemůže po žalovaném domáhat tvrzené části jeho nároku na náhradu škody vůči státu, z titul tzv. regresu, a to bez ohledu na to, zda bylo žalovanému v řízení o náhradu škody vyplaceno více než na co měl nárok či nikoliv. Soud má za to, že u žalobce není dán žádný právní titul, na jehož základě by se mohl domáhat regresního plnění vůči žalovanému, tak jak ho v podaném návrhu konstruuje.

57. Soud tedy uzavírá, že nárok žalobce nepovažuje za důvodný a jako takový ho zamítnul.

58. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalovanému, jež byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 124 320 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 109 633 569 Kč sestávající z částky 88 180 Kč za každý z deseti a půl úkonu uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, vyjádření ve věci samé ze dne 22.11.2021, 22.12.2021, 27.5.2022, 1.9.2022, 20.10.2022 a 5.12.2022, účast na jednáních ve dnech 3.6.2022, 4.11.2022 a 7.12.2022, účast na jednání při kterém došlo pouze k vyhlášení rozhodnutí dne 14.12.2022) včetně jedenácti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč, celkem tak 929 190 Kč a dále DPH ve výši 21 % z odměny právního zástupce, náhrady hotových výdajů dle § 137 odst. 3 písm. a) o.s.ř. z částky 929 190 Kč ve výši 195 130 Kč.

59. Závěrem soud pouze konstatuje, že z jeho strany nedošlo k aplikaci ustanovení § 150 o.s.ř., kdy soud ve skutečnosti, že byl žalobce osvobozen od hrazení soudního poplatku nespatřuje důvody hodné zvláštního zřetele, a to i s ohledem na to, že žalovaný zahájení tohoto řízení nijak nezavinil a pouze využil svého práva bránit se kvalifikovaným způsobem podané žalobě.