22 C 69/2020

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Vránovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované pro zaplacení 108 400 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 97 601 Kč, spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 77 962 Kč od 20.3.2020 do zaplacení, ve výši 8. 5 % ročně z částky 19 639 Kč od 24.9.2021 do zaplacení a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, kterou se žalobkyně na žalované domáhá zaplacení částky ve výši 10 799 Kč, spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 7 038 Kč od 20.3.2020 do zaplacení, ve výši 8. 5 % ročně z částky 3 761 Kč od 24.9.2021 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku ve výši 22 570 Kč, a to k rukám právního zástupce žalobkyně, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou domáhá proti žalované zaplacení částky 108 400 Kč s příslušenstvím z titulu náhrady nemajetkové újmy za nepřiměřenou délku řízení s následujícím odůvodněním. Podáním ze dne 20.5.2014 žalobkyně požádala o poskytnutí služebního příjmu za službu přesčas nařízenou v rozporu s ust. § 54 odst. 1 zákona o služebním poměru, kterou žalobkyně vykonala v letech 2011 a 2012 O tomto návrhu rozhodl ředitel [stát. instituce] [anonymizována čtyři slova] ve věcech služebního poměru až po 8 měsících, a to rozhodnutím [číslo] 2014 ze dne 6.2.2015 (dále jen„ [ustanovení právního předpisu EU]“), jímž žádost žalobkyně zamítl. Žalobkyně podala proti [ustanovení právního předpisu EU] odvolání, o tomto bylo rozhodnuto rozhodnutím [anonymizována čtyři slova] ve věcech služebního poměru [číslo jednací] dne 29.12.2015 tak, že odvolání bylo zamítnuto. Žalobkyně podala dne 7.2.2016 správní žalobu k Městskému soudu v Praze, dne 12.2.2016 dal pověřený soudce pokyn k prvotním úkonům ve spisu (vyžádání správního spisu, výzva k zaplacení soudního poplatku a vyjádření k žalobě). Dne 8.4.2016 bylo soudu doručeno vyjádření žalovaného k žalobě a správní spis, dne 14.4.2016 žalobkyně podala repliku. Dne 29.5.2019 podala žalobkyně k předsedovi správního soudu stížnost na průtahy, která byla sdělením ze dne 18.6.2019 vyhodnocena jako důvodná, místopředseda soudu se omluvil a sdělil, že rozhodnutí bude vydáno počátkem 4. čtvrtletí roku 2019. Toto však nemůže zhojit fakt, že správní soud byl více jak 3 roky zcela nečinný. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 12.9.2019, č.j. 5 Ad 4/2016-46 bylo správní žalobě vyhověno, napadené rozhodnutí zrušeno a věc vrácena služebnímu funkcionáři k dalšímu řízení. Dne 29.11.2019 vydal první náměstek [anonymizováno] pod [číslo jednací] rozhodnutí, kterým zrušil rozhodnutí služebního funkcionáře prvního stupně, Následně dne 22.10.2020 bylo žalobkyni doručeno rozhodnutí ředitele [anonymizována čtyři slova] [číslo jednací] ze dne 14.10.2020, kterým byl žalobkyni přiznán nárok na doplatek služebního příjmu, kdy tímto rozhodnutím bylo řízení skončeno. Správy Žalobkyně žalobou žádá odškodnění za výše uvedené řízení ve věci služebního poměru za dobu od 20.5.2014 do 22.10.2020, neboť je zjevné, že způsobenými průtahy byla žalobkyni způsobena nemajetková újma, když délka řízení je zcela nepřiměřená. Žalobkyně tak požaduje odškodnění nepřiměřené délky řízení přímo na základě čl. 6 odst. 1 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen„ Úmluva“), přičemž je dána vyvratitelná domněnka existence nemajetkové újmy. Ohledně výše zadostiučinění žalobkyně vyšla ze stanoviska NS ČR ze dne 13.4.2011, sp. zn. Cpjn 206/2010 (dále také jen„ Stanovisko“) a požaduje celkové zadostiučinění ve výši 108 400 Kč včetně zákonného úroku z prodlení. Nad rámec již uvedeného pak žalobkyně konstatovala, že identický spor ve vztahu na nárok jejího kolegy byl u zdejšího soudu veden pod sp. zn. 21 C 48/2020, kdy bylo rozhodnuto rozsudkem, který byl následně potvrzen rozsudkem Městského soudu v Praze č.j. 53 Co 179/2021 – 64. V rozsudku odvolacího soudu pak byl zejména seznán zvýšený význam daného řízení pro žalobce. Žalobkyně uplatnila dne 19.9.2020, resp. dne 23.3.2021 svůj nárok u žalované, ta však odmítla plnit.

2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila tak, že nárok uplatněný žalobkyní neuznává a navrhla zamítnutí žaloby. Žalovaná uvedla, že obdržela dne 19.9.2019 a dne 23.3.2021 žádost žalobkyně, kterou postoupila k vyřízení Ministerstvu vnitra a Ministerstvu spravedlnosti, neboť v době podání návrhu měla za to, že na daný nárok nelze použít čl. 6 Úmluvy, kdy tento názor následně přehodnotila. Žalovaná dále uvedla, že je třeba zejména zohlednit význam řízení pro žalobkyni, který dle jejího názoru nedosahuje takové intenzity, aby bylo třeba poskytnout zadostiučinění ve finanční podobě, ale pouhá konstatace porušení práva žalobkyně bude dostačující. K tomu žalovaná ještě uvedla, že je třeba zohlednit i výrazný nepoměr mezi požadovanou částkou nemajetkové újmy a částkou pro kterou bylo správní řízení vedeno, kdy se jedná o zjevný nepoměr. Je třeba vzít v potaz, i to že k této konstataci ze strany Ministerstva vnitra a místopředsedy Městského soudu v Praze již došlo, když se tito žalobkyni za dané průtahy omluvili. Pokud by však soud přistoupil k finančnímu zadostiučinění, považuje žalovaná za zcela odpovídající částku 15 000 Kč za rok, bez jakéhokoliv navýšení, kdy naopak by mělo dojít k ponížení této částky o 50 % s ohledem na minimální význam řízení pro žalobkyni.

3. Mezi účastníky není sporu o tom, že celková délka předmětného správního řízení a navazujícího řízení soudního trvala 6 let, 5 měsíců a 2 dny, a to od 20.5.2014 do 22.10.2020. Účastníci rovněž učinili nesporným průběh správního řízení tak jek je popsán ve vyjádření Ministerstva vnitra ze dne 29.9.2020. Dále to, že žalobkyně svůj nárok uplatnila u žalované dne 19.9.2020, resp. dne 23.3.2021.

4. Soud v tomto řízení provedl dokazování, přičemž jednotlivé důkazy hodnotil v souladu s ust. § 132 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o.s.ř.”), jak každý samostatně, tak i v jejich vzájemných souvislostech a dospěl na tomto základě k následujícím skutkovým zjištěním.

5. S ohledem na to, že předběžné projednání nároku je podmínkou meritorního projednání věci, soud konstatuje, že z dopisu ze dne 19.9.2020 a 23.3.2021 (ve vztahu k rozšířenému nároku) bylo zjištěno, že žalobkyně u žalované uplatnili nárok na náhradu nemajetkové újmy ve výši tak, jak je požadována touto žalobou způsobené nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce správního řízení a soudního řízení.

6. Soud k důkazu provedl předmětné správní spisy – spis [anonymizováno 5 slov] [číslo] a spis [anonymizována čtyři slova] [číslo] [rok] [číslo] a soudní spis – spis Městského soudu v Praze sp. zn. 5 Ad 4/2016, ze kterého bylo zejména shodně s tvrzením účastníků zjištěno, že celková délka řízení (správního i soudního) činila 6 let, 5 měsíců a 2 dny. Žalobkyně využívala aktivně procesních prostředků, jež jí ve správním řízení svědčily. Soud se nezabýval jednotlivými rozhodnutími, která byla v průběhu správního a soudního řízení vydána, neboť relevantní pro rozhodnutí o náhradě újmy je pouze celková délka řízení, která je nespornou.

7. Ve vztahu k průběhu daných řízení pak soud pouze konstatoval, jak mezi účastníky nesporné shrnutí průběhu daných řízení obsažené ve vyjádření Ministerstva vnitra a tak obsah připojených spisů, průběh daných řízení, kdy dne 22.5.2014 byla řediteli [anonymizována čtyři slova] doručena žádost žalobkyně o poskytnutí služebního příjmu za službu přesčas v rozsahu 105 hodin za období roku 2011 a roku 2012 nařízenou podle ustanovení § 54 odst. 1 zákona o služebním poměru. Žalobkyně byla služebně zařazena na [anonymizována čtyři slova] [anonymizována čtyři slova] [obec] - [část obce] (str. 1 spisu [anonymizováno] [číslo] 2014 [číslo]). Dne 23.6.2014 bylo právnímu zástupci žalobkyně doručeno sdělení ředitele [anonymizována čtyři slova] [číslo jednací] ze dne 20.6.2014 (str. 6 spisu [anonymizováno] [číslo] 2014 [číslo]), v němž je uvedeno, že dne 22.5.2014 obdrželo [anonymizována čtyři slova] žádost o poskytnutí služebního příjmu za službu přesčas a že tímto úkonem došlo tedy dne 22.5.2014 k zahájení řízení ve věcech služebního poměru. Dále je v tomto sdělení uvedeno, že v současné době [anonymizována čtyři slova] eviduje značné množství obdobných žádostí a proces opatřování podkladových materiálů ke každému takovému řízení je tak značně časově i věcně náročný a vyžaduje individuální přístup. Dne 23.6.2014 vypracovalo [anonymizována čtyři slova] žádost [číslo jednací] o poskytnutí podkladových materiálů týkajících se služby přesčas žalobkyně, adresovanou [anonymizována tři slova] na mezinárodním letišti [obec] – [část obce] (str. 8 spisu [anonymizováno] [číslo] 2014 [číslo]). Dne 2.9.2014 obdrželo [anonymizována čtyři slova] část podkladových materiálů týkajících se služby přesčas za období od 23.5.2011 do 30.9.2012 (str. 9 – 29 spisu [anonymizováno] [číslo] 2014 [číslo]). Dne 17.9.2014 se se právním spisem před vydáním rozhodnutí seznámila PZ žalobkyně (str. 35 spisu [anonymizováno] [číslo] 2014 [číslo]). Dne 6.2.2015 vydal ředitel [anonymizována čtyři slova] rozhodnutí č. 184/2015, kterým žádost o poskytnutí služebního příjmu za nařízenou službu přesčas v důležitém zájmu služby konanou podle § 54 odst. 1 zákona o služebním poměru od 1.2.2011 do 30.9.2012, celkem v rozsahu 117 hodin, zamítl (str. 36 spisu [anonymizováno] [číslo] 2014 [číslo]). Zamítavé rozhodnutí bylo doručeno právnímu zástupci žalobkyně dne 10.2.2015. Proti zamítavému rozhodnutí ředitele [anonymizována čtyři slova] [číslo] ze dne 6.2.2015 podala žalobkyně dne 23.2.2015 odvolání (str. 49 spisu [anonymizováno] [číslo] 2014 [číslo]). Spolu s průvodním dopisem [číslo jednací] ze dne 4.3.2015 postoupil ředitel [anonymizována čtyři slova] odvolání odvolacímu orgánu, tj. [anonymizována čtyři slova] (str. 2 spisu [anonymizováno] [číslo] [číslo]). Dne 17.3.2015 určil předseda poradní komise [anonymizována dvě slova] senát poradní komise k projednání odvolání s termínem doporučení senátu do 4.5.2015 (str. 14 spisu [anonymizováno] [číslo]). Senát poradní komise předal předsedovi poradní komise [anonymizována dvě slova] doporučení ve věci odvolání dne 16.4.2015 s doporučením, aby bylo odvoláním napadené rozhodnutí změněno tak, že se žádost o poskytnutí služebního příjmu schvaluje (str. 16 spisu [anonymizováno] [číslo]). Na základě žádosti poradní komise [anonymizována dvě slova] ze dne 11.6.2015 zaslal ředitel [anonymizována čtyři slova] poradní komisi [anonymizována dvě slova] doplňující materiály ve věci odvolání (str. 22 spisu [anonymizováno] [číslo]). Dne 29.12.2015 podepsal [anonymizována čtyři slova] rozhodnutí ve věcech služebního poměru [číslo jednací], kterým odvolání proti rozhodnutí ředitele [anonymizována čtyři slova] [číslo] ze dne 6.2.2015 zamítl a napadení rozhodnutí potvrdil (str. 228 spisu [anonymizováno] [číslo]). Proti rozhodnutí o odvolání [anonymizována čtyři slova] [číslo jednací] ze dne 29.12.2015 podala žalobkyně dne 7.2.2016 žalobu u Městského soudu v Praze (str. 255 spisu [anonymizováno] [číslo]). Městský soud v Praze vydal dne 12.9.2019 rozsudek č.j. 5 Ad 4/2016, kterým žalobou napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil [anonymizována čtyři slova] k dalšímu řízení. V návaznosti na výše popsané pak dne 29. 11. 2019 vydal [anonymizována tři slova] pod [číslo jednací] rozhodnutí, kterým zrušil rozhodnutí služebního funkcionáře prvního stupně a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Dne 22. 10. 2020 bylo žalobkyni doručeno rozhodnutí ředitele [anonymizována čtyři slova] [číslo jednací] ze dne 14. 10. 2020, kterým byl žalobkyni přiznán doplatek služebního příjmu, kdy celé řízení skončilo.

8. Po právní stránce soud vychází ze zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, v platném znění. Podle § 1 odst. 1 tohoto zákona stát odpovídá za podmínek stanoveným tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

9. Podle § 5 tohoto zákona stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, nebo nesprávným úředním postupem.

10. Podle § 13 odst. 1 citovaného zákona odpovídá stát za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem, přičemž nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

11. Podle § 31a odst. 1 cit. zák. se bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odstavce 2 cit. ust. se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odstavce 3 cit. ust. pak platí, že v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k celkové délce řízení, složitosti řízení, jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, postupu orgánu veřejné moci během řízení a významu předmětu řízení pro poškozeného.

12. Podle § 175 odst. 5 zák. č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, v platném znění (dále jen„ zákon o služebním poměru“) je služební funkcionář povinen rozhodnout o podání do 30 dnů a ve složitějších případech do 60 dnů od jeho doručení. Podle § 180 odst. 8 první věta zákona o služebním poměru je odvolací orgán povinen rozhodnout o odvolání bez zbytečného odkladu, nejpozději do 90 dnů ode dne jeho podání.

13. Nárok žalobkyně uplatněný je majetkovým nárokem spadajícím pod čl. 6 odst. 1 Evropské úmluvy o lidských právech (dále též jen„ Úmluva“) a je tedy namístě vycházet ze závěrů stanoviska Nejvyššího soudu sp. zn. Cpjn 206/2010. Soud v této souvislosti odkazuje i na odůvodnění odvolacího rozhodnutí ve věci 53 Co 179/2021 vedené Městským soudem v Praze, který tento závěr potvrdil (odst. 10 daného odůvodnění).

14. Vzhledem k tomuto závěru, soud hodnotil především délku předmětného řízení správního a soudního jako celku, které započalo 20.5.2014 a skončilo dne 22.10.2020, trvalo tedy 6 let, 5 měsíců a 2 dny. Tato délka řízení je třeba nepochybně považovat za nepřiměřenou (nezákonnou).

15. Tzv. základní částka odškodnění, jež je dle výše cit. stanoviska zásadně odůvodněná v rozmezí 15 – 20 tisíc Kč ročně. Soud základní odškodnění určil na spodní hranici uvedeného rozmezí (15 000 Kč za rok řízení), neboť došel k závěru, že celková délka je nepřiměřenou, nikoliv však extrémně dlouhou, která by odůvodňovala výši zadostiučinění při vrchní hranici.

16. Celková délka řízení byla zjištěna v trvání 6 let, 5 měsíců a 2 dnů. Taková délka řízení je pak nepřiměřenou a rovněž nezákonnou, neboť správní řízení vedené [anonymizována čtyři slova] a [anonymizována tři slova], se řídí ustanoveními zákona o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů. Ve smyslu ust. § 175 odst 5 a § 180 odst. 8 tohoto zákona, tak mělo být rozhodnuto do 60 dnů resp. 90 dnů. Zákonná lhůta tak dodržena nebyla, naopak byla mnohonásobně překročena. I přesto, že zákonná lhůta je výrazně kratší, postupoval soud při určená základní částky zadostiučinění tak, že za„ ještě přiměřenou” považoval dobu 2 let (za první dva roky je proto počítáno s poloviční částkou, tj. celkem 15 000 Kč náhrada újmy za první dva roky), v níž mohlo a mělo být řízení skončeno.

17. Soud tak dospěl k základní částce ve výši 81 334 Kč (2 x 7 500 Kč + 4 x 15 000 Kč + 5 x 1 250 Kč + 2 x 42 Kč).

18. Soud se pak zabýval jednotlivými kritérii uvedenými v ustanovení § 31a odst. 3 odškodňovacího zákona. V této souvislosti pak soud opětovně odkazuje na rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 5.8.2021 č.j.: 53 Co 179/2021 - 64 kde je uvedeno:„ Kritérium významu předmětu řízení pro účastníka (§ 31a odst. 3 písm. e) zákona), tedy to, co je pro něj v sázce, je přitom zásadně nejdůležitějším kritériem pro stanovení formy a případné výše odškodnění. Odškodnění se totiž poskytuje za nejistotu spojenou s právním postavením poškozeného, která je tím větší, čím větší je význam předmětu řízení pro poškozeného (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 242/2016). Kritérium významu předmětu řízení pro poškozeného je ustáleně vykládáno tak, že v případě nižšího významu předmětu řízení tíží břemeno tvrzení a břemeno důkazní o této okolnosti žalovanou a není povinností soudu zjišťovat nad rámec tvrzení účastníků okolnosti rozhodné pro posouzení významu předmětu řízení pro poškozeného. Naopak zvýšený význam předmětu řízení pro svou osobu tvrdí a prokazuje poškozený; výjimku z uvedeného pravidla však představují taková řízení, která již povahou svého předmětu mají pro jejich účastníky zvýšený význam, jako jsou například věci trestní, opatrovnické, pracovněprávní spory, věci osobního stavu, sociálního zabezpečení a věci týkající se zdraví nebo života nebo taková řízení, která s přihlédnutím k vysokému věku účastníka nebo jeho zdravotnímu stavu je třeba vyřídit přednostně, přičemž u takovýchto řízení se zvýšený význam jejich předmětu předpokládá (i v takovém případě však pochopitelně je možné vyšší význam předmětu řízení vyvrátit). V rozsudku sp. zn 30 Cdo 1162/2017 potom Nejvyšší soud mimo jiné uvedl, že i z judikatury ESLP vyplývá, že u pracovněprávních sporů se předpokládá vyšší význam řízení pro poškozeného, zejména, jedná-li se o spor o mzdu či náhradu mzdy. V rozsudku sp. z n. 3 0 C do 2921/2013 potom Nejvyšší soud dovodil, že v případě žaloby na neoprávněné krácení mzdy se jedná o pracovněprávní spor týkající se práva zaměstnance na mzdu, tedy o potenciální zásah do práva zaměstnance na jeho hmotné zabezpečení, a proto nelze dospět k závěru, že by význam řízení pro žalobce v této věci byl nižší oproti„ běžným“ pracovně- právním sporům (avšak že tento závěr nebrání tomu, aby soud při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění případně zohlednil, o jakou částku se spor vedl). Není tedy správná úvaha odvolatelky, že nešlo svým charakterem o pracovněprávní spor (tehdy, že šlo„ pouze“ o úhradu přesčasové práce), neboť i úhrada za práci přesčas je součástí hmotného zabezpečení zaměstnance (v tomto případě příslušníka ozbrojeného sboru), když služební poměr příslušníka [anonymizováno] je v tomto směru třeba postavit naroveň poměru zaměstnaneckému. V poměrech této věci se tedy zcela jistě jedná o pracovněprávní spor, u kterého je presumován vyšší význam předmětu řízení pro poškozeného (a zvýšený význam předmětu řízení nemusí poškozený tvrdit, soud k této okolnosti přihlíží z úřední povinnosti sám). Na rozdíl od soudu prvního stupně tedy odvolací soud dospívá k závěru, že namítané řízení mělo pro žalobce zvýšený význam.“ 19. Vzhledem k výše citovanému tak soud přistoupil k navýšení základní částky o 20 % s ohledem na zvýšený význam daného řízení pro žalobkyni. Celkem tak žalobkyni náleží částka 81 334 Kč + 20% z této částky (16 267 Kč) tedy 97 601 Kč. Ve zbytku pak soud nárok žalobkyně, jako nedůvodný, zamítl.

20. Soud tedy rozhodl, tak jak je uvedeno ve výrokové části tohoto rozsudku a přiznal žalobkyni částku 97 601 Kč, a to včetně příslušenství v podobě zákonného úroku z prodlení v souladu s ust. § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, zákonný úrok z prodlení a v souladu s vládním nařízením č. 351/2013 Sb. (výroky I.). Ve zbytku požadovaného nároku žalobkyně na náhradu újmy, ohledně částky ve výši 10 799 Kč s příslušenstvím, soud žalobu zamítl (výroky II. rozsudku).

21. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 3 o.s.ř., dle něhož i když měl účastník ve věci úspěch jen částečný, může mu soud přiznat plnou náhradu nákladů řízení, měl-li neúspěch v poměrně nepatrné části nebo záviselo-li rozhodnutí o výši plnění na znaleckém posudku nebo na úvaze soudu. S ohledem na shora uvedené, kdy nárok žalobkyně, co do základu byl po právu a výše plnění pak závisela toliko na posouzení soudu, přiznal soud žalobkyni náhradu nákladů řízení jako při plném úspěchu ve věci. Celkem tvořily náklady řízení částku ve výši 22 570 Kč Náklady řízení žalobkyně sestávají z uhrazeného soudního poplatku ve výši 2 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená § 9 odst. 4) písm. a), § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 50 000 Kč sestávající z částky 3 100 Kč za každý z 5 úkonů právní služby uvedených v § 11 odst. 1 a. t. a včetně 5 paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, před žalobní výzva, návrh na zahájení řízení, vyjádření ve věci samé ze dne 1.10.2021 a účast při jednání dne 21.9.2022) a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 17 000 Kč ve výši 3 570 Kč.