22 C 76/2020

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Vránovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované pro: náhradu škody

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 8 629 Kč, spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10% ročně z částky 8 629 Kč za dobu od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, kterou se žalobce na žalované domáhá zaplacení částky ve výši 43 146 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10% ročně z částky 43 146 Kč za dobu od [datum] do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 17 246 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám právního zástupce žalobce.

1. Žalobce se žalobou ze dne [datum] domáhal uložení povinnosti žalované zaplatit mu náhradu újmy způsobené nepřiměřenou délkou správního řízení dle zákona č. 82/1998 Sb. ve výši 51 774 Kč s příslušenstvím. Tvrdil, že mu bylo dne [datum] oznámeno Magistrátem hl. m. Prahy (dále jen„ správní orgán“), že dosáhl 12 bodů v registru řidičů. Dne [datum] podal námitky, které byly zamítnuty rozhodnutím ze dne [datum]. Žalobce podal odvolání, které bylo dne [datum] postoupeno ministerstvu a bylo o něm rozhodnuto dne [datum]. Žalobce k tomu uvedl, že byl tak po dobu 7 let vystaven nejistotě, zda o řidičské oprávnění přijde či nikoliv, činilo mu to problémy při silničních kontrolách a žil v psychické nepohodě, zda bude schopen zajistit pracovní závazky, které v mezidobí přebíral. K výši částky, kterou požaduje, pak uvedl, že se jednalo o jednoduché řízení, on sám k jeho délce nijak nepřispěl a význam řízení pro žalobce byl značný, neboť zdlouhavost řízení pro něj představovala velkou psychickou zátěž, pročež požaduje částku 15 000 Kč za každý rok řízení. Celkem tak žalobce požaduje za řízení trvající 6 let 9 měsíců a 1 den částku 86 291 Kč, což uplatnil u žalované dne [datum]. Žalovaná uhradila žalobci částku 34 517 Kč, kdy požadovanou částku ponížila jednak o 30% s ohledem na význam řízení pro žalobce, který disponoval po celou dobu řízení řidičským oprávněním a o dalších 30% z důvodu chování žalobce. Žalobce se tak touto žalobou domáhá uhrazení částky 51 774 Kč.

2. Žalovaná nárok žalobce neuznala, namítla, že správní řízení trvalo od [datum] do [datum], tedy 7 let 6 měsíců a 26 dnů s tím, že žalovaná hodnotí tuto dobu jako nepřiměřenou. Žalovaná dospěla k závěru, že pouhá konstatace této skutečnosti je v daném případě nedostačující a přiznala žalobci nárok na zadostiučinění ve výši 34 517 Kč, kdy přistoupila celkem ke snížení o 60% s přihlédnutí k významu řízení pro žalobce a chování žalobce. Zejména zohlednila tu skutečnost, že žalobce měl po celou dobu řízení k dispozici řidičské oprávnění, a tedy nebyl omezen v řízení motorových vozidel. Dále pak poukázala na pasivitu žalobce v rámci správních řízení. Kompenzace pak byla žalobci vyplacena dne [datum]. Žalovaná nad rámec výše uvedeného podotkla, že do délky řízení by nemělo být započítáno 82 dnů, po které bylo řízení na žádost žalobce přerušeno. V neposlední řadě pak žalovaná podrobně popsala průběh správních řízení, který účastníci učinili nesporným, a bude specifikován níže.

3. Mezi účastníky byl nesporný průběh správních řízení, tak jak jej popsala žalovaná ve svém vyjádření ze dne [datum], jakož i to, že žalobci byla ze strany žalované již vyplacena částka 34 517 Kč.

4. Z připojených správních spisu a shodných tvrzení účastníků soud zjistil průběh správního řízení: dne [datum] bylo žalobci doručeno oznámení Magistrátu [číslo jednací], ze dne 1. 12. 2011, že dosáhl 12 bodů v registru řidičů. Proti tomuto oznámení podal žalobce námitky, které byly Magistrátu doručeny dne [datum]. Dne 18. 4. 2016 vypracoval Magistrát usnesení [číslo jednací], kterým dle § 64 odst. 2 a 4 zákona č. 500/2004 Sb., řízení přerušil na dobu nezbytně nutnou, nejdéle však do [datum], jelikož o to požádal zmocněnec žalobce dne [datum]. Toto usnesení nabylo právní moci dne 10. 5. 2016. Písemností, [číslo jednací], ze dne 1. 8. 2016 vyrozuměl Magistrát žalobce, že uplynula lhůta stanovená pro přerušení řízení ve věci námitek proti záznamu bodů, a je pokračováno v řízení. Dne 10. 8. 2016 vypracoval Magistrát rozhodnutí [číslo jednací], kterým zamítl námitky žalobce proti záznamu bodů v registru řidičů. Toto rozhodnutí bylo vypraveno dne [datum]. Proti rozhodnutí ze dne [datum] podal žalobce odvolání, které bylo Magistrátu doručeno dne [datum]. Dne [datum] vypracoval Magistrát výzvu k odstranění vad podání [číslo jednací], a to ve lhůtě 5 dnů ode dne doručení této výzvy. Výzva byla žalobci doručena dne [datum]. Dne [datum] vypracoval žalobce doplnění odvolání ze dne [datum]. Spisová dokumentace a odvolání byly Odboru agend řidičů předloženy písemnosti ze dne [datum]. Dne [datum] obdržel Odbor agend řidičů předmětnou spisovou dokumentaci a odvolání žalobce. Dne [datum] vydal Odbor agend řidičů rozhodnutí [číslo jednací], kterým rozhodnutí Magistrátu ze dne [datum] zrušil a věc vrátil Magistrátu k novému projednání. Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne [datum] Odbor agend řidičů dospěl k závěru, že jeden z podkladů pro provedený záznam bodů je nezpůsobilý pro provedený záznam bodů, vzhledem k čemuž zavázal Magistrát, aby si následně opatřil od Obecní policie [obec] předmětný podklad, a to pokutový blok H [číslo] vystavený dne [datum], a celou věc znovu posoudil a rozhodl. Dne [datum] byla předmětná spisová dokumentace vrácena Magistrátu. Magistrát následně zjistil, že uvedený pokutový blok byl skartován. Provedl tedy opravu v záznamu bodů žalobce na celkových 8 bodů. Důvody pro pozbytí řidičského oprávnění v důsledku dosažení 12 bodů v bodovém hodnocení tak pominuly. Dne [datum] byl datovou zprávou právní zástupce žalobce [příjmení] vyrozuměn, že stav žalobcova bodového hodnocení řidiče po provedené opravě k [datum] činil 8 bodů (nikoliv 12). Dne 17. 6. 2019 vypracoval Magistrát rozhodnutí [číslo jednací], kterým zamítl námitky žalobce proti záznamu bodů. Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne [datum].

5. Z žádosti o zadostiučinění soud, včetně potvrzení o doručení zjistil, že žalobce dne [datum] uplatnil u žalované žádost o zadostiučinění za újmu ve výši 86 538 Kč.

6. Z vyjádření žalované k této žádosti ze dne [datum] soud zjistil, že žalované přiznala žalobci zadostiučinění ve výši 34 517 Kč.

7. Z výpisu účtu žalované vyplývá, že dne [datum] uhradila žalobci částku ve výši 34 517 Kč.

8. Z výpisu z obchodního rejstříku pro žalobce soud zjistil, vznik tohoto oprávnění [datum] dosud.

9. Z výslechu žalobce konaného na jednání dne [datum] soud zjistil, že žalobce po celou dobu správních řízení disponoval řidičským oprávněním, jeho diskomfort pak pramenil zejména z nejistoty, zda a kdy o toto oprávnění případně přijde. Tato nejistota vycházela zejména z jeho pracovního života, kdy řidičské oprávnění potřebuje k výkonu své práce a pokud by o něj přišel, musel by si hledat jinou práci. Žalobce také v souvislosti s touto nejistotou odmítl několik větších zakázek, kdy si nebyl jistý, zda bude schopen je dokončit. Na druhou stranu uznal, že situace by byla řešitelná, pokud by si najmul někoho, kdo by ho vozil. Zároveň to zasáhlo i jeho soukromý život, kdy s ohledem na tuto skutečnost odkládal založení rodiny. Žalobce ještě uvedl, že se nedotazoval na stav řízení, neboť se bál, aby to nezhoršilo jeho pozici v těchto řízeních, pročež raději zůstal spíše pasivní.

10. Z ostatních listin správního spisu soud neučinil žádná skutková zjištění relevantní pro rozhodnutí ve věci.

11. Svá skutková zjištění soud opřel o výše uvedené shodné či nesporné tvrzení účastníků, jakož i o shora uvedené listinné důkazy, o jejichž pravosti a věcné správnosti neměl žádných pochybností. Ostatně ani samými účastníky pravost či věcná správnost těchto listinných důkazů nebyla zpochybňována. Další dokazování soud neprováděl, neboť dospěl k závěru, že pro své rozhodnutí získal dostatek skutkových zjištění potřebných pro rozhodnutí ve věci samé, a tedy další dokazování by již bylo v rozporu se zásadou rychlosti a hospodárnosti řízení.

12. Soudem učiněný závěr o skutkovém stavu věci se plně shoduje s výše uvedenými skutkovými zjištěními soudu, a z tohoto důvodu lze již jen odkázat na shora uvedené.

13. Po právní stránce posoudil soud danou věc následujícím způsobem:

14. Podle ust. § 5 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) (dále jen„ zák. o odpov. za škodu“), stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem.

15. Podle ust. § 13 zákona o odpov. za škodu stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

16. Podle ust. § 31a zákona o odpov. za škodu bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. V případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

17. Podle ust. § 15 zák. o odpov. za škodu přizná-li příslušný úřad náhradu škody, je třeba nahradit škodu do šesti měsíců od uplatnění nároku. Domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

18. Podle čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, publikované ve Sbírce zákonů pod č. 209/1992 Sb. (dále jen„ Úmluva“), každý má právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem, zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu. Rozsudek musí být vyhlášen veřejně, avšak tisk a veřejnost mohou být vyloučeny buď po dobu celého nebo části procesu v zájmu mravnosti, veřejného pořádku nebo národní bezpečnosti v demokratické společnosti, nebo když to vyžadují zájmy nezletilých nebo ochrana soukromého života účastníků anebo, v rozsahu považovaném soudem za zcela nezbytný, pokud by, vzhledem ke zvláštním okolnostem, veřejnost řízení mohla být na újmu zájmům spravedlnosti.

19. Podle ust. § 71 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „s.ř.), správní orgán je povinen vydat rozhodnutí bez zbytečného odkladu. Pokud nelze rozhodnutí vydat bezodkladně, je správní orgán povinen vydat rozhodnutí nejpozději do 30 dnů od zahájení řízení, k nimž se připočítává doba a) až 30 dnů, jestliže je zapotřebí nařídit ústní jednání nebo místní šetření, je-li třeba někoho předvolat, někoho nechat předvést nebo doručovat veřejnou vyhláškou osobám, jimž se prokazatelně nedaří doručovat, nebo jde-li o zvlášť složitý případ, b) nutná k provedení dožádání podle § 13 odst. 3, ke zpracování znaleckého posudku nebo k doručení písemnosti do ciziny.

20. Podle ust. § 88 odst. 1 s.ř. neshledá-li správní orgán, který napadené rozhodnutí vydal, podmínky pro postup podle § 87, předá spis se svým stanoviskem odvolacímu správnímu orgánu do 30 dnů ode dne doručení odvolání.

21. Podle ust. § 90 odst. 6 s.ř. rozhodnutí v odvolacím řízení vydá odvolací správní orgán ve lhůtách stanovených v § 71. Lhůta počíná běžet dnem předání spisu odvolacímu správnímu orgánu k rozhodnutí (§ 88). 22. [příjmení] byl žalobce se svou žalobou úspěšný, musí tvrdit a prokázat naplnění podmínek odpovědnosti státu za škodu, kterými jsou existence nesprávného úředního postupu, vznik škody a příčinná souvislosti mezi nesprávným úředním postupem a vzniklou škodou.

23. V dané věci žalobce tvrdil, že mu újma (nemajetková) vznikla v důsledku nepřiměřeně dlouhého přestupkového řízení.

24. Pokud jde o nárok na zadostiučinění za újmu způsobenou nepřiměřenou délkou řízení spojenou s nejistotou žalobce ohledně výsledku řízení, zabýval se soud nejprve otázkou, zda na věc dopadá ust. § 13 odst. 1 věty druhé nebo ust. § 13 odst. 1 věty třetí. To z toho důvodu, že v případě věty třetí stát odškodňuje nepřiměřenou délku řízení, kdežto v případě věty druhé pouze jednotlivé dílčí průtahy. Pro zodpovězení této otázky je nutné nejprve posoudit, zda na předmětné řízení dopadá právo na projednání věci v přiměřené lhůtě podle čl. 6 odst. 1 Úmluvy či nikoliv. Přestupkové řízení je tzv. malým trestním řízením a je ovládáno zásadami trestního řízení. Na přestupkové řízení tedy dopadá působnost čl. 6 Úmluvy a tedy i závěry Stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne [datum] (Cpjn 206/2010) (dále jen„ Stanovisko“) (k tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2017, sp.zn. 30 Cdo 1273/2016).

25. Soud tedy přistoupil k posouzení, zda celé přestupkové řízení bylo přiměřeně dlouhé či nikoliv. Za adekvátní délku řízení by v daném případě soud považoval 6 měsíců (60 dnů řízení v první instanci + 30 dnů na předložení věci odvolacímu orgánu + 60 dnů řízení před odvolacím orgánem + 1 měsíc na doručování). V daném případě však řízení trvalo 7 let, 6 měsíců a 26 dnů, jeho délka je tak nepřiměřená, což uznala i sama žalovaná. Vzhledem k závěru o dopadu čl. 6 Úmluvy není žalobce povinen svou újmu prokazovat, ohledně její existence platí vyvratitelná domněnka. Žalobce požadoval náhradu nemajetkové újmy pouze za část řízení, to v délce 6 let, 9 měsíců a 1 dne. Žalobce byl žalovanou již odškodněn, a to částkou 34 517 Kč, kdy žalovaná přistoupila k celkové redukci požadované částky (86 291 Kč) o 60%.

26. Celková délka řízení byla zjištěna v trvání 7 let, 6 měsíců a 26 dnů. Taková délka řízení je pak nepřiměřenou a rovněž nezákonnou. I přesto, že zákonná lhůta je výrazně kratší, postupoval soud při určená základní částky zadostiučinění tak, že za„ ještě přiměřenou” považoval dobu 2 let (za první dva roky je proto počítáno s poloviční částkou, tj. celkem 15 000 Kč náhrada újmy za první dva roky), v níž mohlo a mělo být řízení skončeno. Soud tedy dospěl shodně jako žalovaná ke stanovení základní částky ve výši 86 292 Kč.

27. Soud pak přihlédl k jednotlivým faktorům, na základě kterých lze modifikovat takto stanovenou základní částku. Soud od základní částky pak přistoupil, s ohledem k přihlédnutí k významu předmětu řízení pro žalobce, k redukci o 50 %. Přičemž význam předmětu řízení pro poškozeného, jak Nejvyšší soud ve svých rozhodnutích opakovaně uvedl, je pro stanovení formy a výše odškodnění za porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě kritériem nejdůležitějším. Význam předmětu řízení pro žalobce je v daném případě snížen tím, že žalobce po celou dobu řízení disponoval řidičským oprávněním, mohl tedy řídit motorová vozidla, což i činil. Zároveň z jeho výpovědi u soudu vyplynula jistý stav nejistoty a obava o budoucí práci, nicméně sám žalobce soudu nastínil možné řešení v podobě najmutí jiné osoby, která by ho případně k zákazníkům dopravovala. Soud tedy dospěl k závěru, že se probíhající správní řízení žalobce dotklo a dostalo ho do jistého stavu nejistoty, nicméně tento nemohl mít tak rozsáhlý dopad do jeho osobní a pracovní sféry, jak žalobce popisoval. Soud tedy dospěl k závěru, že je na místě základní částku ponížit, s odkazem na minimální dopad jak do sféry pracovní tak soukromé žalobce, o 50%.

28. Ve světle těchto závěrů tak soud přistoupil k redukci částky, která by žalobci náležela, a sice 86 292 Kč o 50% a dospěl k částce 43 146 Kč, s tím že strany žalované již byla uhrazena částka 34 517 Kč, pročež soud žalobci přiznal částku 8 629 Kč.

29. Pokud jde o úroky z prodlení, soud má za prokázané, že žádost o odškodnění byla u žalované uplatněna dne [datum], a dne [datum] žalovaná dobrovolně plnila, kdy žalobce požadoval úrok z prodlení ode dne [datum], tedy následující den po uplynutí šesti měsíců od obdržení žádosti žalovanou. Soud tedy tomuto požadavku žalobce vyhověl.

30. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 3 o.s.ř., dle něhož i když měl účastník ve věci úspěch jen částečný, může mu soud přiznat plnou náhradu nákladů řízení, měl-li neúspěch v poměrně nepatrné části nebo záviselo-li rozhodnutí o výši plnění na znaleckém posudku nebo na úvaze soudu. S ohledem na shora uvedené, kdy nárok žalobce, co do základu byl po právu a výše plnění pak závisela toliko na posouzení soudu, přiznal soud žalobci náhradu nákladů řízení jako při plném úspěchu ve věci. Celkem tvořily náklady řízení částku ve výši 17 246 Kč Náklady řízení žalobce sestávají z uhrazeného soudního poplatku ve výši 2 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 8 629 Kč sestávající z částky 1 500 Kč za každý ze 7 úkonů právní služby uvedených v § 11 odst. 1 a. t. a včetně 7 paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. (příprava a převzetí zastoupení, před žalobní výzva, návrh ve věci samé, vyjádření ve věci ze dne [datum] a [datum] a účast na jednáních konaných dne [datum] a [datum]) a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 12 600 Kč ve výši 2 646 Kč.