23 C 169/2022

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl samosoudkyní JUDr. Jaroslavou Novotnou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně, IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované, IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované o nahrazení rozhodnutí správního orgánu podle části V. o.s.ř. I. Zamítá se žaloba, kterou se žalobci domáhají , aby soud nahradil rozhodnutí správního orgánu Anonymizováno a rozhodnutí Anonymizováno rozsudkem , který má znít:“ Podle ustanovení § 7 dekretu presidenta republiky č. 101/1945 Sb., o znárodnění některých podniků průmyslu potravinářského, ve spojení s ustanovením § 8 a § 9 dekretu presidenta republiky č. 101/1945 Sb., o znárodnění dolů a některých průmyslových podniků, které jsou dosud jakožto platné právní předpisy součástí českého právního řádu, se s odkazem na výměr datum“,stanovuje náhrada za tento majetek podniku žalobce Anonymizováno znárodněný na základě dekretu presidenta republiky č. 101/1945 Sb., o znárodnění některých podniků průmyslu potravinářského: A) nemovitosti původně vedené ve prospěch právnická osoba v Pozemkových knihách - kn. vl. č. hodnota, jméno FO. katastrální území adresa, dnes zapsané u právnická osoba pro Anonymizováno kraj, katastrální pracoviště adresa - město takto: parcelní číslo druh pozemku č.p./č.e. Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno. Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno. Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno zastavěná plocha a nádvoří ostatní plocha zastavěná plocha a nádvoří zastavěná plocha a nádvoří zastavěná plocha a nádvoří zastavěná plocha a nádvoří zastavěná plocha a nádvoří zastavěná plocha a nádvoří zastavěná plocha a nádvoří zastavěná plocha a nádvoří zastavěná plocha a nádvoří zastavěná plocha a nádvoří zastavěná plocha a nádvoří zastavěná plocha a nádvoří zastavěná plocha a nádvoří zastavěná plocha a nádvoří zastavěná plocha a nádvoří zastavěná plocha a nádvoří zastavěná plocha a nádvoří zastavěná plocha a nádvoří zastavěná plocha a nádvoří zastavěná plocha a nádvoří zastavěná plocha a nádvoří ostatní plocha ostatní plocha zastavěná plocha a nádvoří ostatní plocha zastavěná plocha a nádvoří zastavěná plocha a nádvoří zastavěná plocha a nádvoří zastavěná plocha a nádvoří zastavěná plocha a nádvoří zastavěná plocha a nádvoří zastavěná plocha a nádvoří zastavěná plocha a nádvoří zastavěná plocha a nádvoří zastavěná plocha a nádvoří zastavěná plocha a nádvoří zastavěná plocha a nádvoří zastavěná plocha a nádvoří zastavěná plocha a nádvoří zastavěná plocha a nádvoří zastavěná plocha a nádvoří zastavěná plocha a nádvoří zastavěná plocha a nádvoří zastavěná plocha a nádvoří ostatní plocha zastavěná plocha a nádvoří zastavěná plocha a nádvoří zastavěná plocha a nádvoří - součástí pozemku je stavba - součástí pozemku je stavba - součástí pozemku je stavba - součástí pozemku není stavba - součástí pozemku je stavba - součástí pozemku je stavba - součástí pozemku je stavba - součástí pozemku je stavba - součástí pozemku není stavba - součástí pozemku je stavba - součástí pozemku není stavba - součástí pozemku není stavba - součástí pozemku není stavba - součástí pozemku není stavba - součástí pozemku je stavba - součástí pozemku je stavba - součástí pozemku je stavba - součástí pozemku není stavba - součástí pozemku není stavba - součástí pozemku není stavba - součástí pozemku není stavba - součástí pozemku je stavba - součástí pozemku je stavba - Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno parcelní číslo druh pozemku výměra Anonymizováno ostatní plocha Anonymizováno m2 Anonymizováno ostatní plocha Anonymizováno m2 Anonymizováno ostatní plocha Anonymizováno m2 Anonymizováno ostatní plocha Anonymizováno m2 Anonymizováno ostatní plocha Anonymizováno m2 Anonymizováno ostatní plocha Anonymizováno m2 Anonymizováno ostatní plocha Anonymizováno m2 Anonymizováno ostatní plocha Anonymizováno m2 Anonymizováno ostatní plocha Anonymizováno m2 Anonymizováno ostatní plocha Anonymizováno m2 Anonymizováno zastavěná plocha Anonymizováno m2 Anonymizováno zastavěná plocha Anonymizováno m2 Anonymizováno ostatní plocha Anonymizováno m2 Anonymizováno zastavěná plocha Anonymizováno m2 Anonymizováno ostatní plocha Anonymizováno m2 Anonymizováno ostatní plocha Anonymizováno m2 Anonymizováno ostatní plocha Anonymizováno m2 Anonymizováno ostatní plocha Anonymizováno m2 Anonymizováno ostatní plocha Anonymizováno m2 Anonymizováno ostatní plocha Anonymizováno m2 Anonymizováno ostatní plocha Anonymizováno m2 Anonymizováno ostatní plocha Anonymizováno m2 Anonymizováno louka Anonymizováno m2 Anonymizováno ostatní plocha Anonymizováno m2 Anonymizováno ostatní plocha Anonymizováno m2 Anonymizováno ostatní plocha Anonymizováno m2 Anonymizováno ostatní plocha Anonymizováno m2 Anonymizováno ostatní plocha Anonymizováno m2 Anonymizováno zastavěná plocha Anonymizováno m2 Anonymizováno ostatní plocha Anonymizováno m2 Anonymizováno ostatní plocha Anonymizováno m2 Anonymizováno ostatní plocha Anonymizováno m2 - pozemku parcelní číslo Anonymizováno (ost. pl. manip. plocha), oddělený z pozemku parcelní číslo Anonymizováno podle geometrického plánu číslo hodnota ( v příloze), pro rozdělení pozemku vyhotoveného tituly před jménem jméno FO, sídlem adresa, nacházející se v katastrálním území adresa, obci adresa, - pozemku parcelní číslo Anonymizováno ost. pl. / ost. kom.), podle geometrického plánu číslo hodnota ( v příloze), pro rozdělení pozemku vyhotoveného tituly před jménem jméno FO, sídlem adresa, nacházející se v katastrálním území adresa, obci adresa, původně vedené ve prospěch právnická osoba v Pozemkové knize - kn. vl. č. hodnota, Anonymizováno pro k.ú. adresa, dnes zapsané u právnická osoba pro Anonymizováno kraj, katastrální pracoviště adresa - město katastrální území adresa) takto: výměra Anonymizováno ostatní plocha Anonymizováno ostatní plocha Anonymizováno trvalý travní porost Anonymizováno ostatní plocha Anonymizováno orná půda Anonymizováno ostatní plocha Anonymizováno orná půda Anonymizováno ostatní plocha Anonymizováno trvalý travní porost Anonymizováno trvalý travní porost Anonymizováno orná půda Anonymizováno orná půda Anonymizováno ostatní plocha Anonymizováno ostatní plocha Anonymizováno orná půda Anonymizováno ostatní plocha Anonymizováno orná půda Anonymizováno orná půda Anonymizováno orná půda Anonymizováno orná půda Anonymizováno orná půda Anonymizováno ostatní plocha Anonymizováno ostatní plocha Anonymizováno ostatní plocha Anonymizováno orná půda Anonymizováno orná půda Anonymizováno orná půda Anonymizováno ostatní plocha Anonymizováno ostatní plocha Anonymizováno zastavěná plocha Anonymizováno zastavěná plocha Anonymizováno zastavěná plocha Anonymizováno zastavěná plocha Anonymizováno zastavěná plocha Anonymizováno zastavěná plocha Anonymizováno zastavěná plocha Anonymizováno zastavěná plocha Anonymizováno zastavěná plocha Anonymizováno zastavěná plocha Anonymizováno zastavěná plocha Anonymizováno zastavěná plocha Anonymizováno orná půda Anonymizováno ostatní plocha Anonymizováno ostatní plocha parcelní číslo druh pozemku Anonymizováno m2 Anonymizováno m2 Anonymizováno m2 Anonymizováno m2 Anonymizováno m2 Anonymizováno m2 Anonymizováno m2 Anonymizováno m2 Anonymizováno m2 Anonymizováno m2 Anonymizováno m2 Anonymizováno m2 Anonymizováno m2 Anonymizováno Anonymizováno m2 Anonymizováno m2 Anonymizováno m2 Anonymizováno m2 Anonymizováno m2 Anonymizováno m2 Anonymizováno m2 Anonymizováno m2 Anonymizováno m2 Anonymizováno m2 Anonymizováno m2 Anonymizováno m2 Anonymizováno m2 Anonymizováno m2 Anonymizováno m2 Anonymizováno m2 Anonymizováno m2 Anonymizováno m2 Anonymizováno Anonymizováno m2 Anonymizováno m2 Anonymizováno m2 Anonymizováno m2 Anonymizováno m2 Anonymizováno m2 Anonymizováno m2 Anonymizováno ostatní plocha Anonymizováno m2 Anonymizováno ostatní plocha Anonymizováno m2 Anonymizováno zastavěná plocha Anonymizováno m2 Anonymizováno zastavěná plocha Anonymizováno m2 Anonymizováno ostatní plocha Anonymizováno m2 Anonymizováno ostatní plocha Anonymizováno m2 Anonymizováno orná půda Anonymizováno m2 Anonymizováno ostatní plocha Anonymizováno m2 Anonymizováno ostatní plocha Anonymizováno m2 Anonymizováno ostatní plocha Anonymizováno m2 Anonymizováno orná půda Anonymizováno m2 Anonymizováno ostatní plocha Anonymizováno m2 Anonymizováno ostatní plocha Anonymizováno ostatní plocha Anonymizováno m2 Anonymizováno ostatní plocha Anonymizováno m2 Anonymizováno orná půda Anonymizováno m2 Anonymizováno ostatní plocha Anonymizováno orná půda Anonymizováno m2 Anonymizováno ostatní plocha Anonymizováno m2 Anonymizováno ostatní plocha Anonymizováno m2 Anonymizováno orná půda Anonymizováno m2 Anonymizováno orná půda Anonymizováno m2 Anonymizováno orná půda Anonymizováno m2 Anonymizováno orná půda Anonymizováno m2 Anonymizováno ostatní plocha Anonymizováno m2 Anonymizováno ostatní plocha Anonymizováno m2 Anonymizováno ostatní plocha Anonymizováno m2 Anonymizováno ostatní plocha Anonymizováno m2 Anonymizováno ostatní plocha Anonymizováno m2 Anonymizováno zastavěná plocha Anonymizováno m2 Anonymizováno zastavěná plocha Anonymizováno m2 Anonymizováno ostatní plocha Anonymizováno m2 Anonymizováno ostatní plocha Anonymizováno m2 Anonymizováno ostatní plocha Anonymizováno m2 Původně vedené ve prospěch právnická osoba v Pozemkové knize – kn. Vl. Č. Anonymizováno pozemkové knihy pro katastrální území adresa, dne zapsané u právnická osoba pro Anonymizováno kraj, katastrální pracoviště adresa- město, katastrální území adresa) takto: Parcelní číslo druh pozemku výměra Anonymizováno louka Anonymizováno m2 Anonymizováno ostatní plocha Anonymizováno m2 Anonymizováno ostatní plocha Anonymizováno m2 Anonymizováno zahrada Anonymizováno m2 Anonymizováno ostatní plocha Anonymizováno m2 Anonymizováno zast. plochy (garáže) Anonymizováno Anonymizováno zast. plocha Anonymizováno Anonymizováno zast. Plochy (garáže) Anonymizováno Parcelní číslo druh pozemku výměra Anonymizováno zast. plochy (garáže) Anonymizováno m2 Anonymizováno zast. plocha Anonymizováno m2 Anonymizováno zast. plochy (garáže) Anonymizováno m2 Anonymizováno zast. plochy garáže Anonymizováno m2 Anonymizováno zast. plochy garáže Anonymizováno m2 Anonymizováno zast. plochy garáže Anonymizováno m2 Anonymizováno louka Anonymizováno Původně vedené ve prospěch právnická osoba v Anonymizováno v Pozemkové knize – kn.vl. č. hodnota pozemkové knihy, katastrální území adresa, dnes zapsané u právnická osoba pro Anonymizováno kraj, katastrální pracoviště adresa – město, katastrální území adresa. Takto : Parcelní číslo druh pozemku výměra Anonymizováno ostatní plocha Anonymizováno m2 Anonymizováno ostatní plocha Anonymizováno m2 Anonymizováno trvalý travní porost Anonymizováno m2 Anonymizováno orná půda Anonymizováno m2 Anonymizováno ostatní plocha Anonymizováno m2 Anonymizováno zahrada Anonymizováno m2 Anonymizováno zastavěná plocha Anonymizováno m2 Anonymizováno zastavěná plocha Anonymizováno m2 Anonymizováno zastavěná plocha Anonymizováno m2 Anonymizováno ostatní plocha Anonymizováno m2 Anonymizováno zastavěná plocha Anonymizováno m2 Anonymizováno ostatní plocha Anonymizováno m2 Původně vedené ve prospěch právnická osoba v Anonymizováno v Pozemkové knize – kn. Vl. Č. Anonymizováno, pozemkové knihy, katastrální území adresa, dnes zapsané u právnická osoba pro Anonymizováno kraj, katastrální pracoviště adresa – město, katastrální území adresa) takto: Parcelní číslo druh pozemku výměra Anonymizováno ostatní plocha Anonymizováno m2 Anonymizováno zastavěná plocha Anonymizováno m2 Anonymizováno zastavěná plocha garáže Anonymizováno m2 Původně vedené ve prospěch právnická osoba deskách zemských vl. Č. Anonymizováno a v Pozemkové knize vl. Č. Anonymizováno, pozemkové knihy, katastrální území adresa, dnes zapsané u právnická osoba pro Anonymizováno, katastrální pracoviště adresa, katastrální území adresa, obec adresa. Pozemky jsou označeny v geometrickém plánu vyhotoveném dne tituly před jménem jméno FO , číslo geometrického plánu Anonymizováno v příloze, parcelními čísly: Parcelní číslo druh pozemku výměra Anonymizováno zastavěná plocha Anonymizováno m2 Anonymizováno ostatní plocha Anonymizováno Anonymizováno m2 Anonymizováno ostatní plocha Anonymizováno m2 parcelní číslo druh pozemku výměra Anonymizováno ostatní plocha Anonymizováno m2 Anonymizováno ostatní plocha Anonymizováno m2 Anonymizováno zastavěná plocha Anonymizováno Anonymizováno m2 Anonymizováno zastavěná plocha Anonymizováno m2 Anonymizováno zastavěná plocha a nádvoří Anonymizováno m2 Anonymizováno zastavěná plocha a nádvoří Anonymizováno m2 Anonymizováno zastavěná plocha a nádvoří Anonymizováno m2 Anonymizováno zastavěná plocha a nádvoří Anonymizováno m2 Anonymizováno ostatní plocha Anonymizováno m2 Anonymizováno zastavěná plocha a nádvoří Anonymizováno m2 Anonymizováno zastavěná plocha a nádvoří Anonymizováno m2 Anonymizováno zastavěná plocha a nádvoří Anonymizováno m2 Anonymizováno zastavěná plocha a nádvoří Anonymizováno m2 > původně vedené ve prospěch právnická osoba ve Anonymizováno: v Pozemkové knize Anonymizováno, vl. č. hodnota, adresa, k.ú. adresa, č. vkladu Anonymizováno, adresa v Pozemkové knize vl.č. hodnota, k.ú. adresa, č. vkladu Anonymizováno - adresa, adresa B) nehmotný majetek > původně vedený ve prospěch firmy Anonymizováno v rejstříku ochranných známek Anonymizováno, dnes zapsaných u adresa: číslo spisu/číslo zápisu znění ochranné známky druh priorita Anonymizováno/Anonymizováno Anonymizováno kombinovaná datum Anonymizováno/Anonymizováno Anonymizováno slovní datum Anonymizováno/Anonymizováno Anonymizováno slovní datum Anonymizováno/Anonymizováno Anonymizováno slovní datum Anonymizováno/Anonymizováno Anonymizováno slovní datum Anonymizováno/Anonymizováno Anonymizováno slovní datum Anonymizováno/Anonymizováno Anonymizováno kombinovaná datum, a dále za majetkovou účast právnická osoba na Anonymizováno% znárodněného majetku Anonymizováno C) nemovitosti > původně vedené ve prospěch Anonymizováno) vlastněného Anonymizováno%) v knihovních vložkách: a) vl. č. hodnota, hl. knihy jméno FO a vl. č. hodnota hl. knihy V, katastrální území adresa, b) vl.č. hodnota poz. knihy, kat.ú. adresa, vl.č. Anonymizováno poz. knihy, kat.ú. adresa vl.č. Anonymizováno poz. knihy, kat.ú. adresa vl.č. Anonymizováno poz. knihy, kat.ú. adresa vl.č. Anonymizováno, poz. knihy, kat.ú. adresa vl.č. Anonymizováno poz. knihy, kat.ú. adresa vl.č. Anonymizováno poz. knihy, kat.ú. adresa vl.č. Anonymizováno poz. knihy, kat.ú. adresa vl.č. Anonymizováno poz. knihy, kat.ú. adresa vl.č. Anonymizováno poz. knihy, kat.ú. adresa vl.č. Anonymizováno poz. knihy, kat.ú. adresa vl.č. Anonymizováno poz.knihy, kat.ú. adresa vl.č. Anonymizováno poz.knihy, kat.ú. adresa vl.č. Anonymizováno poz.knihy, kat.ú. adresa vl.č. Anonymizováno poz.knihy, kat.ú. adresa vl.č. Anonymizováno poz.knihy, kat.ú. adresa vl.č. Anonymizováno poz.knihy, kat.ú. adresa vl.č. Anonymizováno poz.knihy, kat.ú. adresa vl.č. Anonymizováno poz.knihy, kat.ú. adresa vl.č. Anonymizováno poz.knihy, kat.ú. adresa vl.č. Anonymizováno poz.knihy, kat.ú. adresa vl.č. Anonymizováno poz.knihy, kat.ú. adresa veškeré tyto nemovitosti se všemi provozními, hospodářskými a obytnými budovami, na nich se nacházejícími. Dnes jsou zapsané u právnická osoba pro Anonymizováno kraj, katastrální pracoviště adresa-město na listu vlastnictví č. hodnota katastrální území adresa takto: p.č. druh pozemku způsob využití č.p./č.e. 103 zastavěná plocha a nádvoří občanské vybavení 59/4 104 zastavěná plocha a nádvoří bydlení 58/6 105 zastavěná plocha a nádvoří občanské vybavení bez 582/4 zastavěná plocha a nádvoří výroba a sklad bez 594 ostatní plocha komunikace - 601/1 ostatní plocha neplodná půda - 611 zastavěná plocha a nádvoří průmyslový objekt 2591 614 zastavěná plocha a nádvoří průmyslový objekt 2589 616/24 zastavěná plocha a nádvoří jiná stavba bez 616/25 zastavěná plocha a nádvoří jiná stavba bez 616/26 zastavěná plocha a nádvoří jiná stavba bez 619 zastavěná plocha a nádvoří průmyslový objekt 2586 651/1 ostatní plocha manipulační plocha - 651/2 zastavěná plocha a nádvoří průmyslový objekt 2519 651/7 zastavěná plocha a nádvoří průmyslový objekt 2585 651/8 zastavěná plocha a nádvoří průmyslový objekt 2613 651/11 zastavěná plocha a nádvoří průmyslový objekt 2608 651/16 zastavěná plocha a nádvoří výroba a sklad bez 651/20 zastavěná plocha a nádvoří průmyslový objekt bez 651/32 zastavěná plocha a nádvoří průmyslový objekt 2618 651/33 zastavěná plocha a nádvoří průmyslový objekt 2619 651/34 zastavěná plocha a nádvoří průmyslový objekt 2590 651/35 zastavěná plocha a nádvoří průmyslový objekt 2620 651/37 zastavěná plocha a nádvoří průmyslový objekt 2624 651/38 zastavěná plocha a nádvoří průmyslový objekt 2622 651/39 zastavěná plocha a nádvoří průmyslový objekt 2551 651/40 zastavěná plocha a nádvoří průmyslový objekt 2623 651/41 zastavěná plocha a nádvoří technické vybavení bez 651/42 zastavěná plocha a nádvoří průmyslový objekt 2626 651/43 zastavěná plocha a nádvoří průmyslový objekt 2627 651/44 zastavěná plocha a nádvoří průmyslový objekt 2550 651/46 zastavěná plocha a nádvoří průmyslový objekt bez 651/53 ostatní plocha jiná plocha - 651/54 zastavěná plocha a nádvoří průmyslový objekt bez 651/58 zastavěná plocha a nádvoří technické vybavení bez 651/59 vodní plocha umělá vodní nádrž - 651/60 zastavěná plocha a nádvoří jiná stavba bez 651/62 zastavěná plocha a nádvoří technické vybavení 2753 655/1 zastavěná plocha a nádvoří výroba a sklad 2558 656 zastavěná plocha a nádvoří průmyslový objekt 2539 657/1 zastavěná plocha a nádvoří občanské vybavení 2555 657/2 zastavěná plocha a nádvoří průmyslový objekt Anonymizováno Anonymizováno zastavěná plocha a nádvoří průmyslový objekt Anonymizováno Anonymizováno zastavěná plocha a nádvoří průmyslový objekt Anonymizováno Anonymizováno zastavěná plocha a nádvoří průmyslový objekt Anonymizováno Anonymizováno ostatní plocha manipulační plocha - Anonymizováno ostatní plocha zeleň - Anonymizováno ostatní plocha komunikace - Anonymizováno ostatní plocha zeleň - Anonymizováno zastavěná plocha a nádvoří průmyslový objekt Anonymizováno Anonymizováno zastavěná plocha a nádvoří průmyslový objekt bez Anonymizováno zastavěná plocha a nádvoří výroba a sklad bez Anonymizováno zastavěná plocha a nádvoří výroba a sklad bez Anonymizováno zastavěná plocha a nádvoří průmyslový objekt bez Anonymizováno zastavěná plocha a nádvoří průmyslový objekt Anonymizováno Anonymizováno zastavěná plocha a nádvoří průmyslový objekt Anonymizováno Anonymizováno ostatní plocha komunikace - Anonymizováno ostatní plocha manipulační plocha - Anonymizováno ostatní plocha manipulační plocha - Anonymizováno ostatní plocha komunikace - Anonymizováno ostatní plocha komunikace - Anonymizováno ostatní plocha komunikace - Anonymizováno zastavěná plocha a nádvoří zbořeniště - Anonymizováno ostatní plocha komunikace - Anonymizováno ostatní plocha komunikace - Anonymizováno ostatní plocha komunikace - Anonymizováno ostatní plocha komunikace - Anonymizováno ostatní plocha komunikace - Anonymizováno ostatní plocha jiná plocha - Anonymizováno ostatní plocha jiná plocha - Anonymizováno ostatní plocha jiná plocha - Anonymizováno ostatní plocha jiná plocha - Anonymizováno ostatní plocha komunikace - Anonymizováno zastavěná plocha a nádvoří rodinný dům Anonymizováno Anonymizováno ostatní plocha jiná plocha - Anonymizováno trvalý travní porost - Anonymizováno ostatní plocha komunikace - Anonymizováno trvalý travní porost - Anonymizováno trvalý travní porost - Anonymizováno ostatní plocha dobývací prostor - Anonymizováno ostatní plocha jiná plocha - Anonymizováno zastavěná plocha a nádvoří jiná stavba bez Anonymizováno zastavěná plocha a nádvoří jiná stavba - Anonymizováno zastavěná plocha a nádvoří jiná stavba bez Anonymizováno zastavěná plocha a nádvoří jiná stavba - Anonymizováno zastavěná plocha a nádvoří jiná stavba bez Anonymizováno zastavěná plocha a nádvoří jiná stavba bez Anonymizováno zastavěná plocha a nádvoří jiná stavba bez Anonymizováno zastavěná plocha a nádvoří jiná stavba - Anonymizováno zastavěná plocha a nádvoří jiná stavba - Anonymizováno zastavěná plocha a nádvoří komunikace - Anonymizováno zastavěná plocha a nádvoří jiná plocha - D) nehmotný majetek > původně vedený ve prospěch firmy Anonymizováno v rejstříku ochranných známek Anonymizováno, dnes zapsaných u adresa: číslo spisu/číslo zápisu znění ochranné známky druh datum zápisu Anonymizováno Anonymizováno slovní datum Anonymizováno Anonymizováno slovní datum Anonymizováno Anonymizováno slovní datum Anonymizováno Anonymizováno kombinovaná datum a to v celkové výši částka, spatnou z Anonymizováno nejpozději do Anonymizováno od právní moci tohoto rozsudku k rukám žalobce právnická osoba.

2. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení, ve výši částka to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobou doručenou zdejšímu sodu den Anonymizováno se žalobci domáhali, aby soud svým rozhodnutím nahradil napadené rozhodnutí Anonymizováno, a rozhodnutí Anonymizováno. Citovanými rozhodnutími byla zamítnuta žádost žalobce ze dne Anonymizováno ve znění pozdějších dodatků nazvaná jako Anonymizováno k jehož znárodnění mělo dojít na základě dekretu presidenta republiky č. 101/1945 Sb. o znárodnění některých podniků průmyslu potravinářského mimo jiné ke znárodnění Anonymizováno uvedené v Dekretu č. 101/1945 Sb. za náhradu, která měla být určena postupem podle ust. § 8 Dekretu č. 100/1945. Žalobci – právnická osoba a ani jednotlivým Anonymizováno nebyla náhrada za znárodněný majetek nikdy vyměřena ani vyplacena přesto, že o její vyplacení bylo požádáno již před Anonymizováno a tzv. legitimační řízení bylo zahájeno, ale nebylo dosud dokončeno. Z toho důvodu podal žalobce dne Anonymizováno o dokončení řízení o stanovení náhrady za znárodněný podnik Anonymizováno o kterém bylo rozhodnuto zamítavým výrokem právnická osoba. O včasném a právně přípustném rozkladu žalobce bylo rozhodnuto zamítavým výrokem v rozhodnutí Anonymizováno. Touto žalobou se žalobce domáhá nahrazení shora uvedených správních rozhodnutí rozhodnutím soudním, a to v řízení podle ust. § 244 až 250t o.s.ř.

2. Žalobce dále uvedl následující rozhodná tvrzení : Stěžejním argumentem pro který správní orgány nevyhověly žádosti žalobce bylo tvrzení, že řízení o stanovení náhrady je řízením návrhovým a žalobce podal žádost o náhradu za znárodnění poprvé až Anonymizováno. Tento argument je dle žalobce lichý. Žalobce předložil správnímu orgánu Anonymizováno dokumenty, mezi kterými je doklad, že od Anonymizováno bylo vyplaceno Anonymizováno peněžitých záloh na náhradu za znárodněný podnik Anonymizováno, v celkové výši částka. Pokud byly Anonymizováno v letech Anonymizováno vypláceny zálohy na náhradu za znárodněný podnik, musel žalobce již v té době u Anonymizováno podat žádost o náhradu. Žalobce tvrdí, že žádost o náhradu za znárodněný majetek uplatnil již před Anonymizováno a v důsledku toho se jedná o odlišný nárok od ostatních nároků, kterými se podle znárodňovacích dekretů moc výkonná i soudní dosud zabývala. Žalobce podáním z Anonymizováno vznesl požadavek na dokončení správního řízení o stanovení náhrady za znárodněný majetek právnická osoba v podobě majetkové podstaty podniku č. účtu. Žalobce dále ve své žalobě uvedl, že zcela konkrétně položkově vymezil v podání ze dne datum majetek, k němuž s odkazem na ustanovení § 7 dekretu prezidenta republiky číslo 101/1945 požaduje stanovení náhrady. Takto žalobcem vymezeným předmětem řízení byl správní orgán v řízení sporném vázán. Správní orgán vůbec nerozhodl o stanovení náhrady za konkrétní vymezený majetek, který měl být znárodněn na základě dekretu prezidenta republiky číslo 101/1945 Sb. Namísto toho rozhodl o něčem jiném, a to o tom, že žádost o náhradu se zamítá. Tato vada je dle žalobce vadou zmatečnostní. Co se týče správním orgánem řešené námitky promlčení, nebyla žádným z účastníků do řízení vnesena, je založena na právně nepřípustné aktivitě správního orgánu. Uvedený případ není dle žalobce restituční kauzou. Žalobce má za to, že vnesené námitce promlčení nelze přiznat relevanci. Dále žalobce namítá, že nedošlo nikdy k vydání Výměru k stanovení náhrady. V době nesvobody bylo zcela vyloučeno, aby se žadatel mohl domáhat u orgánu veřejné moci práva na náhradu za znárodněný majetek. Vzhledem k tomu, že nebyla náhrada za znárodněný majetek dosud stanovena, proto žádná promlčecí lhůta dosud nemohla začít plynout. Stát znemožnil původním vlastníkům vyplacení náhrady za znárodnění, přičemž tato náhrada ani není dosud splatná, a to zjevně v důsledku protiprávního postupu státu. Pokud právní předpis výslovně váže výši a vyplacení náhrady za vyvlastnění na vydání rozhodnutí o náhradě, nemůže dojít k promlčení nároku a ani k vydržení majetkových práv státem.

3. Žalobce uvedl, že správní orgány obou stupňů nepravdivě v rozporu se skutkovým stavem tvrdí, že Anonymizováno uplatnili u státu nárok na vyplacení náhrady za znárodněný podnik Anonymizováno letech od okamžiku účinnosti znárodňovacího dekretu prezidenta republiky číslo 101/1945 Sb. o znárodnění některých podniků průmyslu, potravinářského. Konkrétně pak až podáním žádosti ze dne datum. Dle žalobce tomu tak není, z listinných důkazů, například z přípisu Anonymizováno ze dne datum a ze dne datum, uplatnili u státu nárok na ustanovení a vyplacení náhrady za znárodněný podnik, tedy bezprostředně poté, kdy byla vydána vyhláška Anonymizováno. Žalobce ve své žalobě shrnul, že správní orgán nerozhodoval o stanovení náhrady za konkrétní vymezený majetek žalobce, který měl být znárodněn na základě dekretu prezidenta republiky číslo 101/1904 Sb. Nerespektoval předmět řízení vymezený ve sporném řízení žadatelem. Námitka promlčení nebyla vznesena žádným z účastníků. Případ žalobce není restituční kauzou, jak to, zcela nesprávně a v rozporu se skutkovými zjištěními pojaly správní orgány obou stupňů. Právní posouzení věci dle žalobce podle Stanoviska pléna Ústavního soudu ČR ze dne datum je zcela nesprávné . V období od datum a datum bylo vyplaceno Anonymizováno peněžitých záloh na náhradu za znárodněný podnik Anonymizováno. Pokud byly Anonymizováno v letech Anonymizováno vyplaceny zálohy na náhradu za znárodněný podnik, muselo Jméno žalobkyně již v té době žádost o náhradu za znárodněný podnik zcela nepochybně uplatnit. Nárok, který uplatňují žalobci, je zcela jedinečný. Dále má žalobce za to, že nelze námitce promlčení přiznat relevanci neboť žádost žalobce ze dne datum je návrhem na pokračování zahájeného, avšak dosud neskončeného správního řízení. Tato skutečnost vylučuje námitku promlčení. Podle ustanovení § 9 odstavec čtyři dekretu prezidenta republiky číslo 100/45 Sb. o znárodnění dolů a některých průmyslových podniků ve spojení se ustanovení § 7 dekretu prezidenta republiky číslo 101/1942 Sb. o znárodnění některých podniků průmyslu potravinářského platí, že náhrada je splatná do šesti měsíců od doručení rozhodnutí o stanovení konkrétní výše náhrady, k čemuž však dosud nedošlo. S ohledem na vše výše uvedené navrhl žalobce, aby s odkazem na § 250 o. s. ř. bylo rozhodnuto tak, jak je ve výroku v žalobním petitu navrhováno.

4. Mezi účastníky je nesporné, že bylo vydáno rozhodnutí Anonymizováno dne datum a rozhodnutí Anonymizováno z datum, kterými byla zamítnuta žádost žalobce ze dne datum nazvaná Anonymizováno, k jehož znárodnění mělo dojít na základě dekretu prezidenta republiky číslo 101/1945 Sb. V tomto dekretu ze dne Anonymizováno , který nabyl účinnosti dne Anonymizováno , je v § Anonymizováno byla vydána vyhláška Anonymizováno o znárodnění podniků průmyslů potravinářského, která v bodě Anonymizováno, podle dekretu č. 101/1945 Sb. podniku Anonymizováno. Vyhláška nabyla účinnosti Anonymizováno.

5. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě ze dne datum uvedl, že tvrzený nárok neuznává. Žalovaná odkázala na konstantní soudní judikaturu Nejvyššího soudu ČR a Ústavního soudu, na listiny obsažené ve správním spise, na závěry správních orgánů, které jsou zcela v souladu se zmiňovanou konstantní judikaturou a navrhuje žalobu zamítnout.

6. Žaloba shora uvedeného žalobce ze dne datum směřuje proti rozhodnutí Anonymizováno ze dne datum č.j. Anonymizováno a rozhodnutí právnická osoba, ze dne datum č.j. Anonymizováno. Citovanými rozhodnutími byla zamítnuta žádost žalobce o zahájení správního řízení ze dne datum, o stanovení náhrady za znárodněný podnik Anonymizováno, k jehož znárodnění mělo dojít na základě dekretu presidenta republiky č. 101/1945 Sb., o znárodnění některých podniků průmyslu potravinářského. Jak vyplývá z žalobního petitu, jedná se o žalobu na plnění. Nicméně platí, že restituční předpisy vydané po roce 1990 jsou lex specialis i k tzv. Benešovým dekretům, mezi které se řadí i dekret č. 101/1945 Sb., podle něhož se žalobce domáhá náhrady. Tento názor žalované se opírá o konstantní soudní judikaturu nejenom obecných soudů, ale i Nejvyššího soudu ČR a Ústavního soudu ČR. Charakter Benešových dekretů č. 101/1945 Sb. a č. 100/1945 Sb. Dekret prezidenta republiky č. 100/1945 Sb. o znárodnění dolů a některých průmyslových podniků a dekret prezidenta republiky č. 101/1945 Sb. o znárodnění některých podniků průmyslu potravinářského. Jedná se o dekrety znárodňovací a rozdíl spočívá v tom, že každý z nich stanoví podmínky znárodnění odlišných odvětvových podniků. Ovšem způsob znárodnění je shodný, a v dekretu č. 101/1945 Sb. je odkazováno na příslušná ust. dekretu č. 100/1945 Sb. Z tohoto důvodu jsou závěry konstantní soudní judikatury vztahující se k dekretu č. 100/1945 Sb. přiléhavé i pro případy vztahující se k žádostem o náhradu podle dekretu č. 101/1945 Sb., a samozřejmě i naopak. V úvodu přehledu konstantní soudní judikatury žalovaná předkládá soudu usnesení Nejvyššího soudu ČR č.j. spisová značka ze dne datum. Rozhodnutí, které potvrzuje konstantní názor Nejvyššího soudu, ale i Ústavního soudu, týkající se speciality restitučních předpisů ve věci náhrad dle Benešových dekretů. Citovaným usnesením Nejvyšší soud odmítl dovolání proti rozsudku Městského soudu v Praze č.j. spisová značka ze dne datum a rozsudku Anonymizováno soudu pro adresa č.j. spisová značka ze dne datum.V odůvodnění tohoto usnesení Nejvyšší soud mj. uvedl: „Anonymizováno) Dovolání žalobců není ve smyslu ustanovení § 237 o. s. ř. přípustné pro řešení otázek v rozhodovací praxi Nejvyššího soudu dosud neřešených (počátek běhu promlčecí doby k uplatnění nároku na náhradu za znárodněný majetek dle ustanovení § 8 dekretu č. 100/1945 Sb. a soulad vznesené námitky promlčení s korektivem dobrých mravů vzhledem k tvrzenému legitimnímu očekávání žalobců v možnost uspokojení nároku u příslušného státního orgánu), potažmo řešených pouze částečně vzhledem ke specifickým okolnostem případu, již jen proto, že s jejich posouzením není spojen obecný předpoklad přípustnosti dle ustanovení § 237 o. s. ř.; dovoláním dotčený rozsudek odvolacího soudu totiž na jejich řešení nezávisí (k vazbě přípustnosti dovolání na otázky, na nichž je dovoláním dotčené rozhodnutí odvolacího soudu založeno, srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka, v němž bylo zdůrazněno, že dovolání není přípustné podle § 237 o. s. ř., jestliže dovolatel jako důvod jeho přípustnosti předestírá dovolacímu soudu k řešení otázku hmotného nebo procesního práva, na níž rozhodnutí odvolacího soudu nezávisí; dále srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka). Jak se podává z bodu Anonymizováno. odůvodnění rozsudku odvolacího soudu, zamítavý rozsudek soudu prvního stupně byl potvrzen nikoliv proto, že by odvolací soud dospěl ke shodnému závěru o promlčení žalobou uplatněného nároku na náhradu za znárodněný majetek dle dekretu č. 100/1945 Sb. a s ním souvisejících otázek v dovolání vymezených, ale v důsledku konkluze formulované v tom smyslu, že předmětný nárok není existentní. Argumentace odvolacího soudu se pak výlučně upínala k judikatorním závěrům Nejvyššího soudu a Ústavního soudu, jež odvolací soud promítl i do posouzení přítomné právní věci (srovnej body Anonymizováno. odůvodnění rozsudku odvolacího soudu). Dovolateli akcentovanou otázkou, lze-li se úspěšně domáhat náhrady za znárodněný majetek jejich právního předchůdce ve smyslu dekretu č. 100/1945 Sb., se již Nejvyšší soud ve své činnosti zabýval, přičemž odvolacím soudem přijaté názory v ní vyřčené teze následují. V rozhodovací praxi dovolacího soudu, jež obstála i v rámci přezkumu před Ústavním soudem (viz mimo jiné usnesení Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. Anonymizováno, či ze dne datum, sp. zn. jméno FO), je konstantně artikulována specialita restitučních zákonů vůči ostatním právním předpisům. Judikatura přitom zdůrazňuje vůli zákonodárce napravit toliko některé majetkové křivdy, jež nastaly před rokem 1990, a i pro případy, došlo-li k újmě neposkytnutím náhrady za znárodněný majetek podle předpisů z let Anonymizováno, nepřipouští dožadovat se reparace mimo rámec stanovený restitučními předpisy, čímž vytěsňuje možnost vznášení nároků na vyplácení náhrad přímo na základě poválečných předpisů o znárodnění, pročež se již v současnosti uspokojení práv založených kupříkladu dekretem č. 100/1945 Sb. s úspěchem domáhat nelze (srovnej zejména usnesení Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka, jakož i v něm citovaná usnesení téhož soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka, ze dne datum, sp. zn. spisová značka, ze dne datum, sp. zn. spisová značka, ze dne datum, sp. zn. spisová značka, nebo ze dne datum, sp. zn. spisová značka). Opomenuty současně nezůstávají principy vyjádřené v judikatuře Ústavního soudu (přiměřeně srovnej plenární stanovisko Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. Anonymizováno, uveřejněné pod č. Anonymizováno., v jehož závěru byl právní názor o specialitě restitučních předpisů vztažen i na případy majetkových křivd, ke kterým došlo před datum a zvláštní předpis nestanovil způsob zmírnění nebo nápravy takové újmy - viz blíže též usnesení Nejvyššího soudu ze dne Anonymizováno, sp. zn. spisová značka). Již v řadě předchozích rozhodnutí se dovolací soud k vyslovenému přiklonil i za situací, v nichž došlo ke znárodnění majetku na základě poválečných dekretů (např. dekretem č. 100/1945 Sb., jako je tomu v projednávané kauze) před rozhodným obdobím ve smyslu restitučních předpisů (viz kromě již jmenovaných usnesení sp. zn. spisová značka a sp. zn. spisová značka též usnesení Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka, nebo ze dne datum, sp. zn. spisová značka). Důvodně přitom odmítá výklad, jenž by vedl k poměru mezi nápravou křivd, na něž restituční legislativa pamatuje a stanoví podmínky i rozsah jejich reparace, a náhradou újem, restitučními předpisy výslovně neregulovaných, jež by z důvodu naznačené absence úpravy podléhaly režimu poválečných předpisů o znárodnění. Taková interpretace by totiž zcela popírala v rozporu s úmyslem demokratického zákonodárce smysl restitučního zákonodárství jako nástroje nápravy pouze některých majetkových bezpráví.“Žalovaná dále odkazuje na názor Ústavního soudu, vyjádřeným v nálezu Anonymizováno, že dekret (je nerozhodné, že se ÚS takto vyslovil ve vztahu k dekretu č. 108/1945 Sb. a nikoli k dekretu č. 101/1945 Sb.) jako normativní akt splnil svůj účel v poválečné době, po dobu více než čtyř desetiletí (vztahováno k době vydání nálezu) již nezakládá právní vztahy, v současnosti je již bez aktuálního významu a postrádá konstitutivní charakter. Pokud uvedený dekret zakotvuje právo na náhradu, vzniká účastníkům procesní právo, aby o jejich žádosti bylo procesně rozhodnuto, ovšem toto procesní řešení nic nevypovídá o řešení hmotněprávním. Žalovaná uvádí, že nález Ústavního soudu sp. zn. jméno FO ze dne datum konstatoval, že „Požadují-li stěžovatelé vydání rozhodnutí na základě dekretu č.100/1945 Sb., jedná se v podstatě o stejnou situaci, jaká již byla Ústavním soudem posuzována, a tak nelze než ve shodě s uvedeným Anonymizováno) konstatovat, že i citovaný normativní akt již splnil svůj účel, kdy po podobu více než čtyř desetiletí nezakládá právní vztahy, a nemá tedy již nadále konstitutivní charakter.“. K tomu pak nález Ústavního soudu sp. zn. I. Anonymizováno uvádí: „Pokud tedy podle své dikce uvedený dekret prezidenta republiky (pozn. je míněn dekret č. 100/1945 Sb.) zakotvuje právo na náhradu, vzniká účastníkům procesní právo, aby o jejich žádosti bylo procesně rozhodnuto. Toto procesní řešení však nic nevypovídá o konečném řešení hmotněprávním, při kterém mohou hrát významnou roli i teleologické argumenty výše citovaného Anonymizováno) Ústavního soudu“.Tímto nálezem je míněn právě v předchozím odstavci uvedený nález č. Anonymizováno. Dále se žalovaná odvolává na nález Ústavního soudu sp. zn. Anonymizováno, ve kterém je konstatováno, že se stát po Anonymizováno postavil za stanovisko, že budou odčiněny pouze některé křivdy. Podobně byl tento názor vyjádřen v nálezu sp. zn. Anonymizováno, kde je uvedeno, že je věcí suverénního rozhodnutí státu, zda vůbec, a pokud ano, tak v jakém rozsahu budou majetkové křivdy odčiněny, přičemž československý stát se rozhodl vyjít z principu částečného zmírnění vzniklých křivd. Jak v tomto nálezu Ústavní soud dále uvádí, byl si stát při tomto rozhodnutí vědom toho, že provést úplnou rehabilitaci nebo úplné odškodnění těch, kteří byli v minulosti poškozeni, není možné. Český, resp. Československý stát po r. Anonymizováno vydal právní předpisy určující zásady pro poskytnutí náhrady za znárodněný a z jiných titulů jím převzatý majetek, a to formou restitučních zákonů, kterými jsou zejména zákon č. 403/1990 Sb., o zmírnění následků některých majetkových křivd, zákon č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích, zákon č. 92/1991 Sb., o podmínkách převodu majetku státu na jiné osoby a zákon č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku. Všechny tyto restituční zákony umožňují restituovat majetek (naturálně nebo finančně), pokud k zásahu státu do vlastnictví, např. znárodněním, došlo v tzv. rozhodném období, tj. v době od datum do datum. Stanovení rozhodného období, konkrétně jeho počátku k datu datum, se opírá o rozumné a objektivní důvody, když zákonodárce byl nucen jasně vymezit časovou hranici, za kterou již nelze jít bez dalšího řetězení odškodnění až do doby předmnichovské republiky či ještě dále. Jak již bylo uvedeno, Ústavní soud ve svém nálezu č. Anonymizováno uvádí, že „Je věcí suverénního rozhodnutí státu, zda přistoupí k restitucím, a pokud ano, v jakém rozsahu budou majetkové křivdy odčiněny.“Dále Ústavní soud ve svém nálezu č. Anonymizováno uvádí: „Ústavní soud považuje za nutné zdůraznit, že účelem restitučního zákona č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích, bylo zmírnit následky některých majetkových a jiných křivd, k nimž došlo v období let Anonymizováno, což znamená, že legislativní úprava nemohla přistoupit k odstranění důsledků všech škod, které v tomto období byly způsobeny. Byl vydán speciální právní předpis, který má zcela specifickou povahu, jež je dána účelem, který předpis sleduje. Tohoto účelu by nemohlo být dosaženo, pokud by nepřinesl úpravu některých typických občanskoprávních institutů, např. ztrátu nároku při nedodržení určitých podmínek takového zákona. Této tendenci, tj. usnadnit cestu ke zmírnění následků křivd, odpovídá i zjevná tendence vymezit pro uplatnění restitučních nároků určitý časový, osobní i věcný rámec, bez něhož by restituce nebyly vůbec realizovatelné.“Ústavní soud dále ve svém nálezu č. Anonymizováno rovněž uvedl: „V restitučních zákonech, vydávaných po roce Anonymizováno, je vyjádřena vůle zákonodárce k nápravě těch křivd, ke kterým došlo v letech Anonymizováno, nikoliv křivd jiných. Tato vůle státu je jasně vymezená právě restitučními zákony a jen ve věcném i časovém rozsahu těmito zákony vymezeném je náprava přípustná. Pouze v rámci restitučních předpisů a za účelem dosažení v nich vytyčeného cíle, tj. ke zmírnění některých křivd způsobených komunistickým režimem, lze zpochybnit správní akt pocházející z doby před rozhodným obdobím nebo dosáhnout určení následků jeho neexistence. Restituční zákonodárství, vydávané po roce Anonymizováno, si však nekladlo za cíl odstranit všechny možné majetkové křivdy, ke kterým v poválečné době mohlo docházet. Demokratický zákonodárce po roce Anonymizováno musel respektovat především skutečnost, že po tak dlouhé době není náprava všech pochybení uskutečnitelná.“ Nejvyšší soud České republiky v rozhodnutí č.j. spisová značka k režimu vztahů vymezených restitučním zákonem judikoval: „Pro vztahy osobně a věcně vymezené zákonem č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích, ve znění pozdějších předpisů, platí jeho zvláštní režim a v těchto případech se nelze proti státu domáhat uspokojení jiných či dalších nároků, než těch, které tento speciální zákon upravuje, a to bez ohledu na to, zda, popř. s jakým výsledkem byl restituční nárok oprávněnou osobou uplatněn.“ Stanovisko pléna Ústavního soudu vydané pod č. datum ve své výrokové části (jméno FO.) uvádí: „Žalobou o určení vlastnického práva nelze obcházet smysl a účel restitučního zákonodárství. Nelze se účinně domáhat podle obecných předpisů ani ochrany vlastnického práva, k jehož zániku došlo před datum a zvláštní restituční předpis nestanovil způsob zmírnění nebo nápravy této majetkové újmy.“ Toto je i případ žalobce, jehož podnik byl znárodněn před rokem Anonymizováno. Jestliže toto stanovisko neposkytuje ochranu tak významné právní instituci jako je vlastnické právo, pak výkladem ad majore ad minus zcela jednoznačně nelze dovodit ani ochranu nároků na náhradu. Z judikatury žalovaná poukazuje na usnesení Nejvyššího soudu ČR čj. spisová značka ze dne datum. Předmětným usnesením Nejvyšší soud České republiky odmítl jako nepřípustné dovolání dovolatele, který se domáhal náhrady za majetek znárodněný dekretem prezidenta republiky č. 100/1945 Sb. V odůvodnění dovolací soud opětovně zopakoval svoje stanovisko, že po listopadu Anonymizováno řešil tehdejší československý stát prostřednictvím svého nejvyššího zastupitelského sboru otázku odčinění majetkových křivd, které nastaly po Anonymizováno. Nejvyšší zákonodárný sbor zaujal stanovisko, že nebudou odčiněny všechny křivdy, nýbrž pouze některé, a to v rozsahu a za podmínek, které stanoví zákon. Bylo věcí suverénního rozhodnutí státu, zda vůbec a v jakém rozsahu budou majetkové křivdy odčiněny. Nejvyšší soud České republiky v odůvodnění předmětného usnesení dále uvedl, že na restituční legislativu (čímž jsou míněny restituční zákony přijaté po roce Anonymizováno) je nutno nahlížet jako na celek, který z hlediska časového a věcného přesně vymezuje okruh minulých majetkových příkoří, jež mají být zmírněna, a restituční nároky tak upravuje způsobem v zásadě uzavřeným a vyčerpávajícím (např. nález Ústavního soudu ze dne datum). Možnost vznášení nároků na vyplácení náhrad přímo na základě poválečných předpisů o znárodnění je tímto zvláštním restitučním mechanismem nápravy vytěsněna, přičemž se již v současnosti uspokojení práv založených kupříkladu zákonem č. 311/1948 Sb., potažmo dekretem č. 100/1945 Sb., s úspěchem domáhat nelze (viz zejména usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne datum, sp. zn. spisová značka, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka). Tento závěr podle Nejvyššího soudu České republiky platí i tehdy, nelze-li na dovolatele žádný z restitučních titulů upravených v restitučním zákoně (v citovaném případě v zákoně č. 87/1991 Sb.) vztáhnout, neboť výklad, podle nějž zákonodárce zamýšlel prostřednictvím restitučních zákonů ve výslovně upravených případech provést částečnou nápravu majetkových křivd, nezřídka za striktních podmínek a v omezeném rozsahu, zatímco v případech restituční legislativou neupravených by měly být bez dalšího poskytovány náhrady předvídané předpisy o znárodnění, by zcela popíral smysl restitučního zákonodárství jako nástroje nápravy (jen) některých majetkových bezpráví spáchaných totalitním režimem v době nesvobody. Podle Nejvyššího soudu České republiky uvedené závěry neoslabuje ani skutečnost, že se majetek právních předchůdců dovolatele stal předmětem konfiskace již v roce Anonymizováno a že byla protiprávnost tohoto zásahu do vlastnického práva po válce soudně deklarována, neboť se i tak jedná o historickou křivdu, jejíž náprava v režimu předpisů vydaných v letech Anonymizováno je s ohledem na specialitu restitučního zákonodárství z doby po roce Anonymizováno vyloučena. Nárok na poskytnutí náhrady za majetek znárodněný v poválečném období nelze mimo rámec restitučních předpisů uplatňovat ani z titulu náhrady škody (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka). Z novější judikatury Nejvyššího soudu ČR pak žalovaná odkazuje na usnesení Nejvyššího soudu ČR č.j. spisová značka ze dne datum ze kterého vyplývá, že zmírnění majetkové křivdy, došlo-li k ní neposkytnutím náhrady za znárodněný majetek podle předpisů o znárodnění z let Anonymizováno, se lze domáhat toliko za podmínek stanovených restitučními předpisy, čímž je možnost vznášení nároků na vyplácení náhrad přímo na základě poválečných předpisů o znárodnění tímto zvláštním restitučním mechanismem nápravy vytěsněna, proto se již v současnosti uspokojení práv založených kupříkladu dekretem č. 100/1945 Sb. s úspěchem domáhat nelze. Uvedené usnesení se v podstatě týká totožného případu, jakým je případ žalobce, neboť v obou případech došlo ke znárodnění majetku právních předchůdců žalobců v období let Anonymizováno, tedy ještě před dobou tzv. nesvobody od datum do datum. Proti uvedenému usnesení Nejvyššího soudu byla podána ústavní stížnost. Ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením sp. zn. Anonymizováno ze dne datum. Jedná se o rozhodnutí, které je ovšem zcela v souladu s předchozí judikaturou Ústavního soudu. Žalovaná poukazuje na bod Anonymizováno odůvodnění usnesení Ústavního soudu ze dne datum, kde je uvedeno: „Vzhledem ke skutečnosti, že zákonodárce v restitučních předpisech vyjádřil svou vůli napravit pouze některé majetkové křivdy, k nimž v minulosti došlo, a vyloučit z restitucí ten majetek, který na stát přešel ještě před rozhodným obdobím, tedy před datum, proto dle názoru Ústavního soudu nelze přisvědčit názoru stěžovatelů, že restituční zákony jejich nároky založené dekretem č. 100/1945 Sb. nevytěsňují. Ústavní soud v tomto ohledu považuje naopak za nezbytné poukázat na zde opakovaně zmiňované ustanovení § 2 odst. 3 věty druhé zákona o mimosoudních rehabilitacích, v němž zákonodárce vyjádřil, že předpokladem odškodnění za neposkytnutí příslušné náhrady je, že k odnětí vlastnického práva (tj. k právním účinkům znárodnění, k přechodu vlastnictví na stát) podle předpisů o znárodnění z let Anonymizováno došlo až v rozhodném období, tj. v období od datum. Zákonodárce tedy v předmětném ustanovení výslovně omezil možnost domáhat se poskytnutí této náhrady pouze na ty osoby, jimž bylo vlastnické právo podle poválečných předpisů o znárodnění odňato v období po datum. Z této skutečnosti a contrario jasně plyne vůle zákonodárce neposkytovat náhradu těm osobám, které své vlastnické právo pozbyly dříve (což je i případ právních předchůdců stěžovatelů, když jak z ústavní stížnosti, tak z napadených rozhodnutí vyplynulo, že ke znárodnění předmětného majetku došlo zestátněním ke dni účinnosti dekretu č. 100/1945 Sb., tedy ke dni datum, a to vyhláškou Anonymizováno ze dne datum a vyhláškou č. Anonymizováno ze dne datum; viz též str. Anonymizováno). Opačný výklad by byl dle Ústavního soudu nelogický a nesystematický, a tudíž je třeba ho odmítnout. S přihlédnutím k právě uvedenému je proto třeba uzavřít, že pokud obecné soudy dovodily, že zákon o mimosoudních rehabilitacích je ve vztahu k dekretu č. 100/1945 Sb. speciálním právním předpisem, v důsledku čehož je v dané věci vyloučeno přiznání náhrady přímo podle tohoto dekretu, nemá jejich postupu Ústavní soud co vytknout, a to právě s ohledem na omezení zakotvené v § 2 odst. 3 větě druhé zákona o mimosoudních rehabilitacích a princip lex specialis derogat legi generali. Podpůrné uplatnění obecného právního předpisu by bylo samozřejmě namístě tehdy, nedával-li by speciální právní předpis na určitou právní otázku odpověď; taková situace však nyní, jak obecné soudy zcela správně naznaly, nenastala“. Žalovaná dále odkázala na usnesení Nejvyššího soudu ČR č.j. spisová značka ze dne datum. Tímto usnesením Nejvyšší soud ČR potvrdil neměnnost svého stanoviska k otázce zákona č. 100/1945 Sb. Uvedené usnesení bylo rovněž přezkoumáno ústavní stížností. Ústavní soud usnesením sp. zn. datum shledal ústavní stížnost nedůvodnou. V odůvodnění usnesení v bodě Anonymizováno Ústavní soud uvedl: „Vzhledem ke skutečnosti, že zákonodárce v rámci tzv. restitučních předpisů vyjádřil svou vůli napravit pouze některé majetkové křivdy, k nimž v minulosti došlo, a vyloučit z restitucí ten majetek, který na stát přešel ještě před rozhodným obdobím, tedy před datum, proto dle názoru Ústavního soudu nelze přisvědčit (blíže ničím neodůvodněnému) názoru stěžovatelů, že restituční zákony jejich nároky založené dekretem prezidenta č. 100/1945 Sb. nevytěsňují. Ústavní soud v tomto ohledu považuje naopak za nezbytné poukázat na § 2 odst. 3 větu druhou zákona o mimosoudních rehabilitacích, v němž zákonodárce explicitně vztáhl restituční předpisy i na nápravu těch majetkových křivd, které spočívají v neposkytnutí náhrady za odnětí vlastnického práva podle předpisů o znárodnění z let Anonymizováno jako je tomu i v nyní souzené věci. Zákonodárce však v předmětném ustanovení výslovně omezil možnost domáhat se poskytnutí této náhrady pouze na ty osoby, jimž bylo vlastnické právo podle poválečných předpisů o znárodnění odňato v rozhodném období. Z této skutečnosti dle názoru Ústavního soudu a contrario jasně plyne vůle zákonodárce neposkytovat náhradu těm osobám, které své vlastnické právo pozbyly dříve (což je i případ právních předchůdců nynějších stěžovatelů). Opačný výklad by byl dle názoru Ústavního soudu nelogický a nesystematický, a tudíž je třeba jej odmítnout. S přihlédnutím k právě uvedenému je proto třeba uzavřít, že pokud obecné soudy dovodily, že zákon o mimosoudních rehabilitacích je ve vztahu k dekretu prezidenta č. 100/1945 Sb. speciálním právním předpisem, v důsledku čehož je v dané věci vyloučeno přiznání náhrady přímo podle dekretu prezidenta, postupovaly způsobem, který je ústavně konformní, a to právě s ohledem na omezení zakotvené v § 2 odst. 3 větě druhé zákona o mimosoudních rehabilitacích a princip lex specialis derogat legi generali“.Posledními rozhodnutími, na které žalovaná odkazuje je usnesení Nejvyššího soudu ČR č.j. spisová značka ze dne datum a usnesení Ústavního soudu sp. zn. jméno FO ze dne datum. Žalobci se žalobou domáhali náhrady za podnik obchodní společnosti Anonymizováno akc. spol. (ode dne datum nazývané Anonymizováno, akc. spol.), znárodněný podle dekretu prezidenta republiky č. 101/1945 Sb., o znárodnění některých podniků průmyslu potravinářského. V dovolacím řízení žalobci mj. uvedli, že přípustnost dovolání v tom, že rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázek, zda restituční předpisy znamenají překážku pro úspěšné uplatnění nároku na náhradu za majetek znárodněný podle dekretu prezidenta republiky č. 101/1945 Sb. V odůvodnění výše citovaného usnesení ze dne datum Nejvyšší soud ČR uvedl, že „Ustálená judikatura Ústavního a Nejvyššího soudu vychází z toho, že se zmírnění majetkové křivdy, došlo-li k ní neposkytnutím náhrady za znárodněný majetek podle předpisů o znárodnění z let Anonymizováno, lze domáhat toliko za podmínek stanovených restitučními předpisy (podle zákona č. 92/1991 Sb., o podmínkách převodu majetku státu na jiné osoby, na který odkazuje ustanovení § 2 odst. 3, věta druhá, zákona č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích“. Dále Nejvyšší soud ČR uvedl, že „Závěr o poměru restitučních předpisů coby (leges speciales) k ostatním právním předpisům sleduje též obecné principy vyjádřené v ustálené judikatuře Ústavního soudu (přiměřeně srov. např. Plenární stanovisko Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. Anonymizováno, uveřejněné pod č. 477/2005 Sb.,) jímž byl právní názor o specialitě restitučních předpisů vztažen i na případy majetkových křivd, k nimž došlo před datum a zvláštní restituční předpis nestanovil způsob zmírnění nebo nápravy majetkové újmy)“. V závěru odůvodnění usnesení Nejvyšší soud ČR uvedl: „Jestliže tedy odvolací soud uzavřel, že žalobci požadovanou náhradu za znárodnění podniku Anonymizováno akc. spol. podle dekretu prezidenta republiky č. 101/1945 Sb. přiznat nelze, neboť na takovýto nárok restituční zákony nepamatují, nikterak se tím od ustálené judikatury dovolacího soudu, na níž není důvodu čehokoliv měnit, neodchýlil“.Následná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu sp. zn. jméno FO ze dne datum. V odůvodnění usnesení pak v bodě Anonymizováno uvedl: „Stát se rozhodl zmírnit křivdy vzniklé v období od datum do datum, jak je vymezeno v § 1 odst. 1 zákona č. 87/1991, o mimosoudních rehabilitacích, přičemž jeho počátek k datu datum se dle ustálené judikatury Ústavního soudu opírá o "rozumné a objektivní důvody", jelikož zákonodárce byl "nucen jasně vymezit časovou hranici, za kterou již v zásadě nelze jít bez nebezpečí dalšího řetězení odškodnění až do doby předmnichovské republiky či ještě dále," [nález Ústavního soudu sp. zn. datum Sb.) či obdobně např. usnesení sp. zn. datum]. Stanovenou hranici nikterak nezpochybnil ani Evropský soud pro lidská práva a konstatoval, že ochrana vlastnictví vyplývající z Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") nemůže nikterak omezovat svobodu smluvních států při stanovení působnosti a podmínek, za nichž přistoupí k navrácení majetku, který byl na ně převeden před tím, než ratifikovaly Úmluvu (např. rozsudek velkého senátu Evropského soudu pro lidská práva ve věci datum, rozsudek velkého senátu ESLP ve věci datum či rozsudek velkého senátu ESLP ve věci datum). Tento zákon přitom pamatuje také na znárodňovací dekrety prezidenta republiky, neboť v § 2 odst. 3 stanovuje vznik nároku oprávněných osob uplatnitelného podle zvláštního zákona č. 92/1991 Sb., o převodu majetku státu na jiné osoby, jestliže k odnětí vlastnického práva dle předpisů o znárodnění z let Anonymizováno došlo v rozhodném období. Ke znárodnění majetku, za nějž se stěžovatelé domáhají náhrady, došlo datum, restituční předpisy se na ně tedy nevztahují a není možné se, jak vyplývá z přecházejícího bodu, nároku domáhat ani obecnými předpisy. Stanovisko pléna sp. zn. datum Sb.) výslovně uvádí, že se podle obecných předpisů nelze účinně domáhat ochrany vlastnického práva, k jehož zániku došlo před datum a "zvláštní restituční předpis nestanovil způsob zmírnění nebo nápravy této majetkové újmy". Jestliže zde plénum hovoří o vlastnickém právu, vztahuje se tento právní názor tím spíše (a maiori ad minus; od většího k menšímu) i na nároky na odškodnění. Ústavní soud se v tomto také ztotožňuje s napadeným usnesením Nejvyššího soudu, v němž se mj. uvádí, že "možnost vznášení nároků na vyplácení či určení náhrad přímo na základě poválečných předpisů je tímto zvláštním restitučním mechanismem nápravy vytěsněna." Smyslem restitučních předpisů tedy nebylo křivdy minulých režimů pouze zmírnit, ale také stanovit výlučný způsob jejich nápravy. Nároku stěžovatelů se z výše uvedených důvodů úspěšně domáhat nelze a zásahu do žádného z jejich ústavně zaručených práv tím, že jim nebylo napadenými rozhodnutími vyhověno, nedošlo [srov. nález sp. zn. jméno FO a usnesení sp. zn. datum“.Naposled citovaný případ je zcela shodný s případem žalobce, neboť ke znárodnění došlo na základě dekretu č. 101/1945 Sb. před rozhodným obdobím, tedy v letech Anonymizováno.Ze všeho shora uvedeného jednoznačně vyplývá, že nárok žalobce uplatněný v této žalobě neexistuje a nelze jej uspokojit. Tuto bohatě a konstantně judikovanou skutečnost nejsou schopné změnit žádné žalobou předestřené argumentace a právní konstrukce, včetně účelové námitky žalobce, že nejde o restituční kauzu, nicméně pro úplnost se k nim žalovaná a správní orgán vyjadřují takto. Žalovaná se vyjadřuje k námitkám žalobce, že shora uvedený případ žalobce není restituční kauzou, že se jedná pouze o dokončení řízení o stanovení náhrady za znárodněný podnik Anonymizováno, když žalobce tvrdí, že žádost o náhradu za znárodněný majetek prokazatelně uplatnil již před datum (tuto skutečnost však žalobce nikterak věrohodně nedokládá). Žalobce nesouhlasí s tvrzením správního orgánu, že řízení o stanovení náhrady za znárodněný podnik Anonymizováno je řízením návrhovým a žalobce podal žádost až dne datum. Žalobce se naopak domnívá, že se jedná o sporné řízení správní. Žalobce dále vyčítá správnímu orgánu, že nerozhodl o stanovení náhrady za konkrétně vymezený majetek žalobce, který měl být znárodněn na základě dekretu č. 101/1945 Sb., tedy nerozhodl o požadovaném stanovení hodnoty, která se měla dostat do majetkové sféry žalobce. Namísto toho správní orgán rozhodl o tom, že žádost o náhradu se zamítá. Žalobce argumentuje enumerativností státních pretenzí, když vyčítá správnímu orgánu nepřípustnou aktivitu, která měla spočívat v tom, že se správní orgán zabýval otázkami, které nebyly do řízení jejími účastníky vneseny. Dle žalobce nelze k této argumentaci správního orgánu vůbec přihlížet. Žalobce má za to, že prizmatem rozsudku senátu 1. sekce Evropského soudu pro lidská práva (dále též „ESLP“) ve věci jméno FO, jméno FO a další proti Portugalsku ze dne datum číslo stížnosti 29813/96 a 30229/969, nemohou obstát ani judikaturní závěry uvedené v procesních - tedy odmítavých - usneseních Nejvyššího soudu ze dne datum č.j. spisová značka a Ústavního soudu ČR ze dne datum sp. zn. jméno FO. ÚS 1569/19. Žalovaná konstatuje, že tyto uvedené námitky jsou evidentní snahou žalobce o nepřípustné obcházení restitučního zákonodárství, když žalobce si je zcela evidentně vědom toho, že podle restitučních zákonů jeho nárok není dán, či přesněji řečeno neexistuje. Výše uvedené námitky žalobce uplatnil již v rozkladu ze dne datum. Tyto námitky také byly ministrem vypořádány na str. 2-8 rozhodnutí o rozkladu. Na uvedené vypořádání žalovaná odkazuje. Názor žalobce, že na projednávaný případ nelze vztáhnout restituční judikaturu Nejvyššího soudu a Ústavního soudu není správný, a je vyvrácen právě výše uvedenou restituční judikaturou nejvyšších soudů. Ve své žádosti před správním orgánem ze dne datum žalobce uvedl, že žádá o stanovení náhrady za znárodněný podnik Měšťanský pivovar v Plzni, k jehož znárodnění mělo dojít na základě dekretu presidenta republiky č. 101/1945 Sb., o znárodnění některých podniků průmyslu potravinářského. V této věci žalovaná odkazuje na usnesení Ústavního soudu sp. zn. jméno FO ze dne datum. Předmětná věc se rovněž týkala společnosti, která byla na základě dekretu prezidenta republiky č. 101/1945 Sb., ve spojení s datum, znárodněna. Stěžovatelé nesouhlasili s tím, že se judikatura Ústavního a Nejvyššího soudu zmiňovaná obecnými soudy týká bez výhrad projednávané věci. Předmětem jejich žaloby totiž není napravení majetkové křivdy, jak je chápána restitučním zákonodárstvím, nýbrž splnění povinnosti, která žalované České republice, respektive jejímu právnímu předchůdci, "platně vznikla a nikdy nezanikla". Upozorňovali, že se nesnaží restituční předpisy obejít, ani se nesnaží jejich působnost rozšiřovat, jak dovodily obecné soudy, nýbrž se domáhají toliko splnění povinnosti státu vyplývající z dekretů prezidenta republiky. Ke znárodnění došlo datum, tzn. ještě před rozhodným obdobím, dle restitučních předpisů, "nejednalo se tedy o akt zvůle komunistického režimu, ale o právní jednání suverénního demokratického státu", které pod restituční předpisy nespadá. Právní vztahy dekretem č. 101/1945 Sb. "již založené nadále přetrvávají až do současnosti, a stejně jako přetrvává vlastnické právo státu k majetku znárodněnému na základě tohoto dekretu, přetrvává nadále i povinnost státu zaplatit za něj přiměřenou náhradu." Stěžovatelé také trvali na tom, že vydání restitučních předpisů "v žádném případě není překážkou vymáhání nároků vzniklých mimo rozhodné období," a odmítají názor považující restituční zákony jako leges speciales, tedy speciální úpravu i ve vztahu k dekretům prezidenta republiky z roku Anonymizováno. Účelem restitučních předpisů bylo napravit křivdy spáchané totalitním režimem v letech Anonymizováno, je tedy třeba je chápat jako "mimořádný prostředek nápravy" - smyslem bylo způsobené křivdy zmírnit, nikoliv stanovit výlučný způsob jejich nápravy a "definitivně zamezit vymáhání nároků vzniklých v době předcházející rozhodnému období". K uvedeným argumentům stěžovatelů Ústavní soud uvedl, že si je vědom praktické nemožnosti se do roku Anonymizováno napravení všech nespravedlností a majetkových škod způsobených minulými politickými režimy jakkoliv domáhat. Za účelem alespoň částečného zmírnění těchto křivd vydal stát restituční předpisy, které jsou "beneficiem státu - přesně vymezeným z hlediska časového a věcného" (stanovisko pléna sp. zn. datum Sb.) a staly se výlučným prostředkem, jimiž se lze domáhat náhrady škody způsobené minulými režimy. Vůči obecným předpisům mají tedy povahu leges speciales, jak ve výše uvedeném stanovisku konstatovalo plénum a ve své judikatuře následuje i Nejvyšší soud (srov. usnesení sp. zn. spisová značka ze dne datum). Stát se rozhodl zmírnit křivdy vzniklé v období od datum do datum, jak je vymezeno v § 1 odst. 1 zákona č. 87/1991, o mimosoudních rehabilitacích, přičemž jeho počátek k datu datum se dle ustálené judikatury Ústavního soudu opírá o "rozumné a objektivní důvody", jelikož zákonodárce byl "nucen jasně vymezit časovou hranici, za kterou již v zásadě nelze jít bez nebezpečí dalšího řetězení odškodnění až do doby předmnichovské republiky či ještě dále," [nález Ústavního soudu sp. zn. datum.) či obdobně např. usnesení sp. zn. datum]. Stanovenou hranici nikterak nezpochybnil ani Evropský soud pro lidská práva a konstatoval, že ochrana vlastnictví vyplývající z Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") nemůže nikterak omezovat svobodu smluvních států při stanovení působnosti a podmínek, za nichž přistoupí k navrácení majetku, který byl na ně převeden před tím, než ratifikovaly Úmluvu (např. rozsudek velkého senátu Evropského soudu pro lidská práva ve věci datum, rozsudek velkého senátu ESLP ve věci datum či rozsudek velkého senátu ESLP ve věci datum). Tento zákon přitom pamatuje také na znárodňovací dekrety prezidenta republiky, neboť v § 2 odst. 3 stanovuje vznik nároku oprávněných osob uplatnitelného podle zvláštního zákona č. 92/1991 Sb., o převodu majetku státu na jiné osoby, jestliže k odnětí vlastnického práva dle předpisů o znárodnění z let Anonymizováno došlo v rozhodném období. Ke znárodnění majetku, za nějž se stěžovatelé domáhají náhrady, došlo datum, restituční předpisy se na ně tedy nevztahují a není možné se, jak vyplývá z přecházejícího bodu, nároku domáhat ani obecnými předpisy. Stanovisko pléna sp. zn. datum Sb.) výslovně uvádí, že se podle obecných předpisů nelze účinně domáhat ochrany vlastnického práva, k jehož zániku došlo před datum a "zvláštní restituční předpis nestanovil způsob zmírnění nebo nápravy této majetkové újmy". Jestliže zde plénum hovoří o vlastnickém právu, vztahuje se tento právní názor tím spíše (a maiori ad minus; od většího k menšímu) i na nároky na odškodnění. Ústavní soud se v tomto také ztotožňuje s napadeným usnesením Nejvyššího soudu, v němž se mj. uvádí, že "možnost vznášení nároků na vyplácení či určení náhrad přímo na základě poválečných předpisů je tímto zvláštním restitučním mechanismem nápravy vytěsněna." Smyslem restitučních předpisů tedy nebylo křivdy minulých režimů pouze zmírnit, ale také stanovit výlučný způsob jejich nápravy. Nároku stěžovatelů se z výše uvedených důvodů úspěšně domáhat nelze a k zásahu do žádného z jejich ústavně zaručených práv tím, že jim nebylo napadenými rozhodnutími vyhověno, nedošlo [srov. Nález sp. zn. jméno FO. datum) a usnesení sp. zn. datum)]. Z uvedeného je patrné, že i na případ žalobce v posouzeném případě dopadají restituční předpisy jako lex specialis, což bylo žalobci opakovaně sděleno i v soudních řízeních - např. sp. zn. datum. V předmětném případě se nejedná o řízení sporné, jak mylně uvádí žalobce. Závazek státu k poskytnutí či stanovení náhrady za znárodněný majetek se považuje za soukromoprávní závazek, tento závěr je dostatečně konzistentně odůvodněn (viz především rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. spisová značka). Z nedostatku veřejného zájmu na prosazování tohoto soukromoprávního nároku je třeba dovodit, že uplatnění nároku je plně v dispozici jeho nositele. Proto i správní řízení o náhradě či stanovení výše náhrady, za znárodněný majetek je řízením o žádosti. Tento závěr navíc prospívá i ochraně osob, o jejichž právech se v řízení jedná, neboť je v jejich moci vyvolat kvalifikovaným podáním (žádostí) řízení, v němž musí být o žádosti rozhodnuto.“. Tento názor zastává i Nejvyšší správní soud, jenž ve svém rozsudku čj. spisová značka ze dne datum konstatoval: „Z dekretu č. 100/1945 Sb. nelze jednoznačným a nepochybným způsobem dovodit, že by opravňoval ministra financí zahajovat z moci úřední řízení o náhradě za znárodněný majetek. Nevyplývá to ani z vládního nařízení č. 253/1948 Sb., o Fondu znárodněného hospodářství, který byl zřízen k provedení náhradové služby. Účelem řízení o náhradě za znárodněný majetek není prosazení veřejného zájmu, nýbrž subjektivního práva bývalého vlastníka znárodněného majetku. Ve smyslu těchto judikátů je zřejmé, že řízení o náhradě nemělo býti zahájeno „ex lege“, naopak se jedná o řízení k návrhu, který byl a je v plné dispozici žalobce. Žalovaná je toho názoru, že nebylo prokázáno, že žalobce uplatnil žádost o náhradu již před datum. Žádosti jednotlivých členů žalobce nelze považovat za úkony žalobce a nedokazují, že by před těmito individuálními žádostmi, popř. následně, Jméno žalobkyně, žádost o náhradu uplatnilo. Např. přípis datum, který byl zaslán paní jméno FO, a na který žalobce odkazoval již ve správním řízení, především dokládá, že o náhradě bude státní správou jednáno se zástupci celého podniku, závodu, společnosti atd. a nikoli s jednotlivými členy. Kroky jednotlivých členů žalobce nelze zaměňovat za kroky žalobce či mu takové úkony a jednání jednotlivých členů přičítat jako by se jednalo o úkony a jednání žalobce. K tomu žalovaná analogicky odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn. spisová značka, kde se uvádí: „Člen právnické osoby není jen z titulu své účasti na právnické osobě, jež byla účastníkem správního řízení, osobou ve smyslu § 7 odst. 2 OdpŠk, se kterou mělo být jednáno jako s účastníkem takového správního řízení.“ Odkaz žalobce na judikát Nejvyššího soudu sp. zn. spisová značka ze dne datum není přiléhavý, neboť v odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu uvedl, že „soudy obou stupňů pochybily, když neprovedly dovolatelem navržené důkazy, resp. rozhodnutí o zamítnutí návrhu na jejich provedení řádně neodůvodnily“. V předmětné věci správní orgány důkazy předložené žalobcem provedly, a vyhodnotily je tak, že z nich nevyplývá, že žalobce uplatnil žádost o náhradu již před datum. Pokud bychom hypoteticky tento argument žalobce připustili, pak je třeba uvést, že konstantní soudní judikatura je toho názoru, že v zahájeném řízení je třeba rovněž aktivně pokračovat. V této souvislosti žalovaná odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. Rv jméno FO 342/24 ze dne datum, který se týká právě aktivního pokračování v řízení ve vztahu k promlčecí lhůtě. Nejvyšší soud uvedl: „Jednoroční promlčecí lhůta počala běžeti dnem datum a běžela do datum, kdy reklamace byla podána. Po té bylo promlčení zastaveno až do datum, kdy počalo dále běžeti. Až do podání žaloby dne datum, jimž bylo promlčení dle §u 1497 obč. zák. přerušeno uplynuly Anonymizováno, celkem hodnota dnů. Ač v řízení bylo na to řádně pokračováno až do datum, nastal potom od tohoto dne klid řízení až do Anonymizováno, kdy podal žalovaný návrh na opětovné pokračování ve sporu (dne datum). Řízení odpočívalo po Anonymizováno dnů. Dohromady tedy Anonymizováno dnů, což by Anonymizováno. Vzhledem však k tomu, že klid řízení nelze považovat za řádné pokračování ve sporu, stává se přerušení promlčení nastavší podáním žaloby, bezúčinným a věc jest posuzovati tak, jakoby žaloba nebyla vůbec podána a promlčení nebylo přerušeno bývalo....Jest zjištěno, že odvolatelka ponechala při roku dne datum řízení v klidu po Anonymizováno měsících ho neobnovila a že jednání bylo obnoveno teprve k návrhu žalovaného eráru podaného dne datum. Nelze proto říct, že žalobkyně ve sporu řádně pokračovala, když téměř po Anonymizováno měsíců bez nutkavé příčiny ponechala řízení v klidu. Ovšem klid řízení by o sobě a v každém případě nepůsobil nedostatku řádného pokračování v rozepři bylo-li klidu potřebí, na příklad ke smírnému vyřízení, nebo kdyby i z jiných důvodů bylo ponechání řízení v klidu omluvitelno a odůvodněno, nebrání chodu řízení tak, by nebylo lze říci, že se nepokračuje řádně. Tomu však v daném případě tak nebylo.“V této souvislosti žalovaná odkazuje i na novější judikaturu Nejvyššího soudu, a to např. č.j. spisová značka ze dne datum. V tomto judikátu je uvedeno, že ust. § 112 obč. zák. upravuje stavení promlčecí doby pro případ, kdy se věřitel rozhodne svůj spor s dlužníkem řešit u soudu nebo u jiného příslušného orgánu. Uvedené ustanovení přitom stanoví několik podmínek, které musí být splněny kumulativně. V souladu s citovaným ustanovením proto dojde-li ve stanovené promlčecí době, tj. nejpozději v její poslední den, k uplatnění práva věřitelem, nastává stavení promlčecí doby, a to ve vztahu k právu, které bylo v řízení uplatněno. Běh promlčecí doby se staví dnem, kdy byl návrh doručen soudu. Předpokladem stavení promlčecí doby po dobu trvání řízení je rovněž skutečnost, že oprávněný subjekt řádně pokračuje v zahájeném řízení. V řízení pokračuje účastník řízení řádně tehdy, jestliže svými procesními úkony nebrání náležitému průběhu řízení a meritornímu rozhodnutí. V podobném duchu se nesou i další judikáty Nejvyššího soudu, na které žalovaná odkazuje, a to např. čj. spisová značka ze dne datum, č.j. spisová značka ze dne datum a další. K těmto judikátům žalovaná uvádí, že pokud by bylo hypoteticky připuštěno, že řízení bylo zahájeno podáním žádosti v roce Anonymizováno, pak ve smyslu rozsudku Nejvyššího soudu sp. jméno FO ze dne datum žalobce ponechal řízení „v klidu“ od roku Anonymizováno do datum let, přičemž ve zmiňovaném rozsudku Nejvyššího soudu z roku Anonymizováno je uvedeno: „Nelze proto říct, že žalobkyně ve sporu řádně pokračovala, když téměř. po Anonymizováno měsíců bez nutkavé příčiny ponechala řízení v klidu“. V této souvislosti neobstojí argument žalobce o nemožnosti domáhati se tvrzeného nároku v době nesvobody, neboť po datum žalobce mohl se tvrzeného nároku domáhat neomezeně, bez obav z politických následků. Úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod, jejíž výklad podává autonomně Evropský soud pro lidská práva (dále jen „ESLP“), není v rozporu s konstantní judikaturou vztahující se k náhradám dle dekretů prezidenta republiky z roku Anonymizováno (viz výše). Úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod je účinná pro Československo až od datum, tedy až od okamžiku, který je pozdější než okamžik, kdy žadatelem uváděné legitimní očekávání bylo dotčeno přijetím restitučních předpisů. K tomuto „zásahu“ do legitimního očekávání tedy došlo ještě před časovou působností Úmluvy. Obecně pak platí, že Evropský soud pro lidská práva konstatoval, že stanovení restituční hranice ve vztahu k minulosti je zcela v diskreci každého státu. Hypotetickou otázku legitimního očekávání by pak vztáhl pouze na nárok, který by se zjevně pohyboval v rámci státem definovaného prostoru možné restituce. Soud v rozsudku velkého senátu ve věci jméno FO a jméno FO, číslo stížnosti: Anonymizováno, ze dne datum uvedl doslova: „Anonymizováno. V souvislosti s tím Soud připomíná ustálenou judikaturu orgánů Úmluvy, podle níž může „majetek“ ve smyslu článku 1 Protokolu č. hodnota představovat buď „existující majetek“ (viz Anonymizováno], rozsudek [pléna] ze dne datum; výše uvedené rozhodnutí Anonymizováno, rozhodnutí velkého senátu ze dne datum), anebo majetkové hodnoty včetně pohledávek, u nichž může stěžovatel tvrdit, že má alespoň „legitimní očekávání“, že dojde k jejich realizaci (viz například výše uvedený rozsudek datum). Naproti tomu nelze považovat za „majetek“ ve smyslu článku 1 Protokolu č. hodnota pouhou naději, že se obnoví již dávno zaniklé vlastnické právo anebo podmíněná pohledávka, která zanikla v důsledku nesplnění dané podmínky“. Jinými slovy, pokud stát v době platnosti Úmluvy stanoví rozsah restituce, který nedodrží, je možné tuto skutečnost namítat. Pokud ale stát „nedodrží“ své historické právo, které by mělo založit nárok před účinností Úmluvy, není k takovému sporu Evropský soud pro lidská práva jakkoliv příslušný. Založení nároku by pak mělo z práva vyplývat explicitně, protože pojem „legitimní očekávání“ nelze směšovat s pojmem „pochopitelná touha“. Z výše uvedeného výkladu je zřejmé, že odkaz žalobce na rozsudek ESLP ve věci jméno FO, ze dne datum, číslo stížnosti Anonymizováno, není případný. V předmětném případě sice k vyvlastnění a znárodnění došlo v roce Anonymizováno, tedy před ratifikací Úmluvy a Protokolu č. hodnota (datum), avšak Anonymizováno vláda pokračovala v dané oblasti v přijímání právních aktů po ratifikaci Úmluvy. V roce Anonymizováno zákonný dekret č. 199/88 stanovil kritéria pro odhad hodnoty majetku, který se stal předmětem znárodnění a vyvlastnění, a tím údaje nutné ke stanovení definitivního odškodnění. Dekretem č. 199/88 byla také vytvořena procesní pravidla nezbytná k tomuto stanovení. Avšak stát je zodpovědný za úkony a opomenutí vztahující se k některému z práv zaručených Úmluvou, k nimž došlo po její ratifikaci (viz Anonymizováno).Oproti tomu v případě žalobce nikdy nebylo založeno legitimní očekávání, restituční předpisy po roce Anonymizováno také žádné legitimní očekávání nezaložily. Žalobce proto nemůže dovolávat Úmluvy a judikatury ESLP. I otázce Promlčení na straně Anonymizováno) žalobce v osmi argumentačních linií věnuje vznesené námitce promlčení, se kterou nesouhlasí. Žalovaná k tomu uvádí, že žalobcem v žalobě uvedené argumenty týkající se promlčení byly uplatněny již před správními orgány, a byly beze zbytku vypořádány. Žalovaná především souhlasí s názorem správního orgánu, že nárok žalobce není dán, a to s ohledem na konstantní soudní judikaturu týkající se restitučního zákonodárství. Žalovaná však v tomto soudním řízení námitku promlčení nadále vznáší, i když spíše z důvodu procesní opatrnosti, neboť nárok žalobce s ohledem na specialitu restitučních předpisů jako takový neexistuje. Proto na tomto místě žalovaná pro přehlednost a zkrácení svého vyjádření odkazuje na právní rozbor správního orgánu obou stupňů, se kterým se ztotožňuje. Žalovaná konstatuje, pokud by čistě hypoteticky nárok žalobce existoval, byl by promlčen. Žalovaná v této souvislosti odkazuje na rozhodnutí správního orgánu ze dne datum č.j. č. účtu Námitka promlčení str. č. účtu ze dne datum, konkrétně na bod právnická osoba námitkám žadatele uvedeným v bodě jméno FO rozkladu, které se týkají vznesené námitky promlčení str. Anonymizováno a dále, neboť žalobce brojí proti námitce promlčení v dalších argumentačních liniích svého rozkladu, a Anonymizováno na tyto argumenty reagoval i v dalších částech svého rozhodnutí o rozkladu. Argumentační linie datum se týká práva na řízení. Tyto námitky žalobce jsou vypořádány v bodě č. účtu Argumentační linie Anonymizováno žaloby ze dne datum se týká notorienty, že předmětem soukromoprávního promlčení mohou být pouze práva, která jsou vymahatelná u orgánu veřejné moci. Tyto námitky žalobce jsou vypořádány v bodě č. účtu.Argumentační linie Anonymizováno žaloby ze dne datum se týká skutečnosti, že promlčení by bylo možno aplikovat teprve tehdy, až by náhrada byla stanovena. Tyto námitky žalobce jsou vypořádány v bodě Anonymizováno) rozhodnutí o rozkladu č. účtu. Argumentační linie Anonymizováno žaloby ze dne datum se týká splatnosti náhrady. Tyto námitky žalobce jsou vypořádány v bodě č. účtu ze dne datum, na str. Anonymizováno žaloby ze dne datum se týká údajně vnitřně rozporné a právně nelogické argumentace správních orgánů. Tyto námitky žalobce jsou vypořádány v bodě Anonymizováno) rozhodnutí o rozkladu č. účtu dne datum. Argumentační linie Anonymizováno žaloby ze dne datum se týká názoru žalobce, že žalobce údajně uplatnil nárok na vyplacení náhrady za znárodněný podnik datum a proto nemůže být promlčen. Tyto námitky žalobce jsou vypořádány v bodě Anonymizováno) rozhodnutí o rozkladu č. účtu. Žalovaná uvedenou námitku žalobce vyvrací rovněž v tomto vyjádření k žalobě, a to v bodě jméno FO Argumentační linie Anonymizováno žaloby ze dne datum se žalobce domáhá odepření námitky promlčení soudem pro její rozpor s dobrými mravy. Tyto námitky žalobce jsou vypořádány v bodě Anonymizováno) rozhodnutí o rozkladu č. účtu Argumentační linie Anonymizováno žaloby ze dne datum se týká názoru žalobce, že se stal obětí konfiskace. Tyto námitky žalobce jsou vypořádány v bodě Anonymizováno) rozhodnutí o rozkladu č. účtu. Na str. Anonymizováno) žaloby, žalobce cituje rozsudky ESLP a odůvodňuje jimi oprávněnost svého nároku. Jedná se především o rozsudek ESLP ve věci jméno FO, jméno FO, ze dne datum, číslo stížnosti Anonymizováno. K tomuto rozsudku se žalovaná již vyjádřila výše na str. Anonymizováno v bodě jméno FO. Argumentace žalobce tímto rozsudkem byla rovněž vypořádána na str. Anonymizováno) rozhodnutí o rozkladu č. účtu ze dne datum. Na tomto místě lze pouze konstatovat, že odkaz žalobce na tento rozsudek není případný, neboť v případě žalobce, na rozdíl od citovaného rozsudku ESLP, restituční předpisy vydané po roce Anonymizováno, nikdy nezaložily legitimní očekávání žalobce. Argumentace rozsudky ESLP ve věci datum) žaloby byla vypořádána na str. Anonymizováno) rozhodnutí o rozkladu č. účtu ze dne datum. Na tomto místě lze konstatovat, že obsah těchto rozsudků se vymyká situaci odpovídající nápravám minulých křivd skrze restituční předpisy. Na str. Anonymizováno žaloby ze dne datum žalobce rozebírá skutkovou a právní stránku majetku právnická osoba, který se nacházel v těchto městech. Tyto námitky žalobce jsou vypořádány v bodě Anonymizováno) rozhodnutí o rozkladu č. účtu ze dne datum, na str. Anonymizováno a rovněž na rozhodnutí právnická osoba, ze dne datum č.j. Anonymizováno K tomto bodu žaloby žalovaná uvádí, že za majetek v zahraničí nepřichází v úvahu náhrada dle dekretu č. 100/1945 Sb., popř. dekretu č. 101/1945 Sb., protože se nejedná o majetek znárodněný dle dekretů prezidenta republiky či obecně dle československého práva, a to s poukazem na § 6 odst. 1 a § 7 odst. 2 Ústavní listiny Československé republiky. Takovou žádost je třeba zamítnout, protože nárok žadateli nemůže svědčit, neboť nedošlo ke znárodnění dle normy, která zakládala nárok. Žaloba je dle obsahu nepochybně žalobou na plnění. Hlavním důvodem, pro který je žaloba žalobce nedůvodná je skutečnost, že restituční předpisy vydané po roce Anonymizováno jsou lex specialis i k tzv. Benešovým dekretům, mezi které patří i dekret č. 101/1945 Sb., podle něhož se žalobce domáhá náhrady. Nárok žalobce jako takový tedy neexistuje. Tento názor žalované se opírá o konstantní soudní judikaturu nejenom obecných soudů, ale i Nejvyššího soudu ČR a Ústavního soudu ČR zmiňovanou v tomto vyjádření žalované shora. (viz body I. a jméno FO. tohoto vyjádření).

7. V replice žalobce k vyjádření žalovaného uvádí, že Anonymizováno není žalovaným ve věci, ale je to Anonymizováno, za níž navenek jedná Anonymizováno, dle názoru žalobce, správnímu orgánu Anonymizováno, nepřísluší na rozdíl od žalovaného adresa nepřísluší legislativa a tedy ani právo podávat hmotněprávní námitky, mezi které patří například námitka promlčení. Námitky, které správní orgán uplatnil, jako je námitka promlčení a námitka neexistence nároku, jsou právně neúčinné. V argumentační linii Anonymizováno. namítal žalobce, že odmítavým usnesením odvolacího soudu nelze řešit žádné právní otázky. V argumentační linii Anonymizováno. namítá, že žaloba není žalobou na plnění. V argumentační linii Anonymizováno. že Benešovy dekrety jsou i v dnešní době platným pramenem práva. V argumentační linii Anonymizováno. žalobce uvádí, že stanovisko pléna Ústavního soudu ČR z datum, sp. zn. jméno FO nelze použít, neboť jeho předmětem není určení vlastnictví, které by na základě jeho výsledku mohlo být zapsáno v katastru nemovitostí. Z obsahu stanoviska pléna Ústavního soudu vyplývá, že jeho cílem je vytvořit judikatorní bariéru pro to, aby se soudy v určitých případech nemohly věcně zabývat ochranou vlastnického práva. Stanoviskem pléna došlo k zneužití principu retrospektivy judikatury, který je ve svých důsledcích srovnatelný se stavem, jako kdyby nastala retroaktivita zákona. Restituční předpisy legalizovaly vlastnictví majetku, který získal stát konfiskacemi, znárodněním a dalším majetkovým opatřením, rozhodném období. Vyvlastnění nebo nucené omezení vlastnického práva je možné ve veřejném zájmu, a to na základě zákona a za náhradu. Tento zásah je nutno považovat za dosud trvající. Právní případ je dle názoru žalobce natolik specifický, že na něj nelze bez dalšího aplikovat stanovisko pléna Ústavního soudu. Anonymizováno. V případech, kdy měla být vyvlastňovanému zaplacena jednorázová peněžní náhrada, přecházelo vlastnické právo k vyvlastněnému majetku vyvlastněného na nabyvatele až jejím zaplacením. V daném případě legitimační řízení bylo sice zahájeno, leč nebylo nikdy dokončeno, a to pojmově vylučuje započetí běhu, jak promlčecích, tak prekluzivních lhůt. V dalších argumentačních liniích žalobce polemizuje s ustálenou konstantní judikaturou.

8. Žalovaný ve svém vyjádření k vyjádření žalobce na čísle listu spisu Anonymizováno a následující uvádí, že nesouhlasí s návrhem žalobce na vydání rozsudku pro zmeškání, neboť vydání takového rozsudku nejsou v daném případě žádné důvody. Žalovaná ve svém vyjádření uvedla, že datum obdržela od adresa předvolání k jednání na datum, v předvolání byla žalovaná označena jako Anonymizováno. K předmětnému nařízenému jednání se na základě předvolání dostavil k soudu tituly před jménem jméno FO, který disponoval platným pověřením datum, které založil soudu do spisu. Už jenom tato skutečnost, předložení platného pověření příslušnou osobou, nepřipouští pochyby, že zastoupení žalované je z hlediska procesních předpisů bezvadné. Žalovaná plně odkazuje na ustanovení § 7 odst. 2 zákona č. hodnota Sb.z něhož jednoznačně vyplývá, že pověření jednat za Anonymizováno je oprávněn udělit výlučně Anonymizováno. Tyto Anonymizováno Sb. O majetku Anonymizováno jejím vystupování v právních vztazích. Soud je povinen zajistit správnou Anonymizováno a s tou jednat. Uvedená Anonymizováno může být odlišná od složky, která je označena v žalobě žalobcem. Soud není vázán žalobou. Žalovaná shrnuje, že má za to, že byla řádně zastoupena a nejsou dány důvody pro vydání rozsudku pro zmeškání. Dále žalovaná poukazuje na argumentační linii Anonymizováno, odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu spisová značka ze dne datum, ze kterého vyplývá, že za stát vystupuje před soudem jako organizační složka, která je k tomu podle zákona příslušná. Jediným správným účastníkem řízení a jeho adekvátním označením je Anonymizováno. Je nepochybné, že Anonymizováno má svou subjektivitu, která jej jako právnickou osobu opravňuje vystupovat jako účastníka právních vztahů a činit právní jednání, jak předpokládá ustanovení § 21 občanského zákoníku, z něhož vyplývá, že stát se v oblasti soukromého práva považuje za právnickou osobu. Jiný právní předpis stanoví, jak Anonymizováno právně jedná. Organizační složka státu nemá samostatnou právní subjektivitu, je samostatnou účetní jednotku a její kompetence upravuje zákon 2/1969 Sb. O řízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy jednotlivé útvary v rámci organizačních složek státu jsou výrazem nijak právně neupravené možnosti organizační složky státu stanovit organizační strukturu, přičemž tuto strukturu je oprávněna také měnit, a to bez ohledu na přání žalobkyně či soudu. V dané věci v žádném případě nedošlo ke zpochybnění oprávnění zástupce žalované jednat za stát. Co se týče polemiky žalovaného s rozhodnutím Ústavního soudu Anonymizováno. Nejvyšší soud nepřisvědčil argumentaci stěžovatele o porušení jeho ústavně zaručeného práva na ochranu majetku a ve Stanovisku Anonymizováno odpověděl záporně na otázku, zda je možné domáhat se za použití obecných občanskoprávních institutů ochrany vlastnického práva, k jehož zániku došlo před rokem Anonymizováno prostřednictvím zpochybnění právních skutečností, na základě nichž k takovému zániku došlo nikoliv tedy způsoby stanovenými restitučními předpisy. (Relevanci úvahám stěžovatele o závaznosti a aplikovatelnosti stanoviska Nejvyšší soud nepřiznal.) Kromě závěru krajského soudu o nemožnosti uplatnit nápravu majetkové křivdy prostřednictvím určovací žaloby podle obecných předpisů občanského práva, Nejvyšší soud, byl souladný se svou ustálenou rozhodovací praxí a rovněž judikaturou Ústavního soudu), že ke znárodnění podniků na základě znárodňovacích dekretů prezidenta republiky docházelo ex lege a nikoliv až příslušným správním rozhodnutím, byť vydaným na základě znárodňovacího dekretu. Stěžovatel se podanou ústavní stížností domáhal vypořádání shodných námitek, jaké předložil Ústavnímu soudu již ve věci sp. značka jméno FO. Žalovaný dále poukázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu spisová značka, který s odkazem na stanovisko jméno FO odůvodnil, že domáhat se ochrany vlastnického práva zpochybněním právních skutečností, na základě nichž došlo k zániku vlastnického práva před rokem Anonymizováno, lze pouze cestou restitučních předpisů. Výše uvedené argumenty žalobce byly opakovaně odmítnuty, a to až na úrovni Ústavního soudu, jedná se tedy o věc pravomocně rozhodnutou a není v kompetenci prvostupňového soudu, aby uvedená rozhodnutí zpochybňoval. Uvedený postup by byl také v rozporu se zásadou právní jistoty. V nálezu. jméno FO se uvádí, že dekret jako normativní akt splnil svůj účel v poválečné době, po dobu více než čtyř desetiletí již nezakládá právní vztahy, v současnosti již bez aktuálního významu a postrádá konstitutivní charakter. Pokud uvedený dekret zakotvuje právo na náhradu, vzniká účastníkům procesní právo, aby o jejich žádosti bylo procesně rozhodnuto, ovšem toto procesní řešení nic nevypovídá o řešení hmotněprávním. Stát se po Anonymizováno za stanovisko, že budou odčiněny pouze některé křivdy. V nálezu Ústavního soudu jméno FO je uvedeno, že je věcí suverénního rozhodnutí státu, zda vůbec a pokud ano, tak v jakém rozsahu budou majetkové křivdy odčiněny, přičemž československý stát se rozhodl být z principu částečného zmírnění vzniklých křivd. Československý stát po roce Anonymizováno vydal právní předpisy určující zásady pro poskytnutí náhrady za znárodnění a z jiných titulů jim převzatý majetek, a to formou restitučních zákonů, kterými jsou zejména zákon č. 403/90 Sb. O zmírnění následků některých majetkových křivd, zákon č. 87/91 Sb. a o mimosoudních rehabilitacích, zákon 90/91 Sb. O podmínkách převodu majetku státu na jiné osoby, zákon č. 229/91 Sb. o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku. Všechny tyto restituční zákony umožňují restituovat majetek, pokud k zásahu státu do vlastnictví, například znárodněním, došlo v tzv. Rozhodném období, to je v době datum do datum. Jak již bylo uvedeno, Ústavní soud ve svém nálezu číslo jméno FO uvádí, že je věcí suverénního rozhodnutí státu, zda přistoupí k restituci, a pokud ano, v jakém rozsahu budou majetkové křivdy odčiněny. Žalovaný shrnul, že argumenty žalobce, které vybízí soud, aby porušil zásadu res iudikate. Nepřiléhavé argumenty žalobce, které zpochybňují konstantní soudní judikaturu týkající se tzv. Benešových dekretů a vyzývají prvostupňový soud , aby ignoroval zjevné právní skutečnosti. Ti, které jsou ve světle konstantní soudní judikatury zcela liché ,bezcenné a ryze akademické. Žalovaná navrhuje, aby soud žaloba v celém rozsahu zamítl.

9. Soud v tomto řízení při nařízeném jednání vyšel z nesporných tvrzení účastníků o průběhu správního řízení a skutkovém stavu a provedl dokazování, přičemž jednotlivé důkazy hodnotil v souladu s § 132 o.s.ř. jak každý samostatně, tak i v jejich vzájemných souvislostech a dospěl na tomto základě k následujícím skutkovým zjištěním:

10. Z předložené kopie správního spisu zjistil, že řízení bylo zahájeno na základě žádosti žalobců dne Anonymizováno jíž se tito domáhají náhrady za znárodněný majetek v podobě Anonymizováno. Dále bylo zjištěno, že o podané žádosti rozhodlo Anonymizováno a to tak, že byl zamítnut nárok žalobců na náhradu dle dekretu č. 101/1945 Sb. Ke znárodnění došlo podle ust. § 7 uvedeného dekretu č. 101/1945 Sb. Žalobci – Anonymizováno nebyla náhrada za znárodněný majetek nikdy vyměřena určena výše náhrady a z totoho to důvodu ani vyplacena . Z tohoto důvodu podal žalobce dne Anonymizováno u Anonymizováno žádost o dokončení řízení o stanovení náhrady za znárodněný podnik Anonymizováno o které bylo rozhodnuto zamítavým výrokem Anonymizováno.

11. Z listinných důkazů „datum vyplývá, že Anonymizováno odmítalo jednat přímo s právnická osoba, ale chtělo jednat pouze prostřednictvím správce podniku.

12. Z listiny Anonymizováno, které bylo adresováno paní jméno FO, jedné Anonymizováno, vyplývá, že : „ datum 13. V dopise Anonymizováno, to ze datum, se uvádí, že Anonymizováno sděluje, že nelze povolit vzhledem k dnešnímu stanovisko Anonymizováno v otázce výživného další vyplácení záloh.

14. Ze záznamu ze slyšení ,které proběhlo v roce Anonymizováno před jméno FO pro lidská práva č. Anonymizováno následující :Stát jméno FO sdělil, že v Anonymizováno je reálné domáhat se náhrady za majetek znárodněný podle tzv. Benešových dekretů u Anonymizováno. Vyjádření Anonymizováno v rámci projednávání právnická osoba adresa nemohlo zavdat legitimní očekávání žalobců, že jejich žádosti bude vyhověno. Z vyjádření Anonymizováno v tomto řízení vyplynula informace, že žalobci mohou požádat příslušný správní orgán o náhradu za znárodněný majetek podle dekretu č. 100/1945 Sb. a také to, že v jejich věci bude při splnění dalších podmínek meritorně rozhodnuto. Takové prohlášení nijak nepresumovalo úspěšnost žalobců ve věci a nemohlo tak založit legitimní očekávání žalobců na kladné vyřízení jimi vzneseného nároku. Legitimita znamená zákonnou oporu pro vznesený nárok, kterou nelze odvozovat od vyjádření, byť v rámci projednávání právnická osoba jméno FO, ale ze skutečných právních poměrů a aplikační praxe. Žádné z posledně uvedených však legitimní očekávání kladného rozhodnutí ve věci nezakládá.

15. Touto žalobou se žalobci domáhají nahrazení shora uvedených správních rozhodnutí rozhodnutím soudním a to v řízení podle ust. § 244 až § 250 t. o.s.ř.

16. V souladu s ust. § 250 e odst. 2 o.s.ř. bere soud za svá skutková zjištění správního orgánu popsaná v citovaných správních rozhodnutích 17. Soud má takto zjištěný skutkový stav za dostačující podklad pro rozhodnutí o podané žalobě.

18. Soud z provedeného dokazování a nesporných tvrzení účastníků činí toto shrnutí a závěrečné posouzení :

19. V průběhu řízení žalobce povětšinou opakoval argumenty, na které bylo žalovanou přiléhavě reagováno. Žalovaná svou argumentaci opírala o bohatou konstantní judikaturou, kterou ve všech svých vyjádřeních cituje. Soud především odkazuje na stanovisko pléna Ústavního soudu vydané pod číslem jméno FO ze dne datum, které ve své výrokové části uvádí: „Anonymizováno.

20. Žalovaná se podrobně vyjadřovala k žalobě dne datum. , datum, datum, datum a datum. Žalobou tvrzený nárok je neexistentní. Co se týče argumentační linie, první žalobce poukazoval na to, že žalovaná byla nesprávně zastoupena a tudíž, že řízení je zatíženo zmatečnostní vadou. Soud se s touto námitkou již vypořádal a odmítl ji. Bylo uvedeno, že žalovaná dne datum obdržela předvolání k ústnímu jednání adresa na datum hodin. K soudu se řádně dostavila, soudu předložila platné pověření datum, které soud vložil do spisu. Citované pověření se vztahuje na zastupování Anonymizováno řízeních souvisejících s dekrety prezidenta republiky z roku Anonymizováno a předpisy je doplňujícími a na ně navazujícími. Zastoupení žalované bylo a je v průběhu celého řízení bezvadné.

21. K argumentační linii druhé, kdy žalobce tvrdí, že stanovení náhrady za znárodněný podnik Anonymizováno bylo zahájeno dne datum a nikdy nebylo řádně skončeno. Žalobce dále uváděl, že náhradový spis Anonymizováno měl být správním orgánem objeven a mohl být připojen k probíhajícímu správnímu řízení, kdyby správní orgán důsledně pátral v archiváliích. K tomu, žalovaná uvedla, že správní orgán obeslal veškeré archivy, které přicházely v úvahu, a důsledně pátral po dokumentech mající vztah ke správnímu řízení zahájeného žalobcem. Současně žalovaná nepochybovala o tom, že i žalobce prováděl vlastní šetření, ale ani při důsledném pátrání nebylo možno objevit něco, co nikdy neexistovalo. V tomto řízení nebylo prokázáno, že předložené listiny se týkají řízení o náhradě za znárodněný majetek, byť je žalobce označoval jako zálohu na náhradu. Takové zálohy však tehdejší právní předpisy neumožňovaly a nebylo o nich ani vedeno žádné relevantní řízení. Z obsahu žalobcem předložených podání vyplývá, že jde spíše o žádosti o pomoc v nepříznivé sociální situaci, mimo jiné způsobené znárodněním majetku, výpadkem příjmů a absencí náhrady za znárodněný majetek.

22. Podstatné je to, že žádosti jednotlivých fyzických osob, nebyly nikdy podány žalobcem, který se cítil být ve věci náhrady za znárodněný majetek aktivně legitimovaný, a tedy nemohou být přičítány v jeho prospěch. Soud konstatuje, že náhrady příslušely za znárodněný majetek členům Anonymizováno v době znárodnění. Pak však není možné se dovolávat ve prospěch žalobce úkonů jednotlivých členů, jejichž členství navíc nebylo nikdy žalobcem doloženo, neboť tyto osoby nemohly žádné řízení pro nedostatek aktivní legitimace nikdy zahájit. Jednotliví členové v době znárodnění byly jiné osoby, než jsou aktuální členové žalobce, a nelze je proto ani v tomto smyslu chápat jako právní nástupce členů z doby znárodnění předmětného podniku.

23. Rovněž žalobce upozorňoval, že počátek splatnosti náhrady nastává uplynutím Anonymizováno měsíců od doručení výměru o náhradě za znárodněný podnik, a proto se nárok nemůže promlčet. Soud se neztotožnil ani s tímto právním názorem. Jestliže ze znění dekretu číslo 101/1945 Sb. vyplývá, že náhrada náleží za znárodněný majetek k okamžiku, kdy je znárodněn, je třeba dojít k závěru, že příslušné nároky na náhradu vznikly k datu vyhlášení dekretu číslo 101/1945 Sb. to je ke dni datum. Znění § 1 odstavec 1 tohoto dekretu nepřipouští odlišný výklad. K témuž dni, nejpozději však k datu účinnosti vyhlášky Anonymizováno číslo 26/1946 k datu datum bylo již možné uplatnit nárok na náhradu, protože dosavadní vlastník a nyní již správce nemohl se svým majetkem volně disponovat prodat, darovat, zničit a podobně. Jeho vlastnické právo již bylo omezeno a nárok na náhradu tak byl způsobilý k uplatnění. Splatnost je pouze nejzazší mezí, kdy je možné již existující konkrétní pohledávku na základě pravomocného rozhodnutí/výměru o přiznání náhrady po právu plnit. Termín uplatnění nároku na přiznání pohledávky, termínu splatnosti předchází a k uplatnění musí dojít v době, která pro nárok jako takový ve smyslu hmotného práva je stanovená, a to dříve, než dojde k promlčení takového nároku. Ve smyslu nalézacího práva je nárok zralý k uplatnění okamžikem dokonání znárodnění. Promlčecí lhůta začala běžet okamžikem znárodnění dne datum, respektive nejpozději účinností vyhlášky o znárodnění podniku Anonymizováno, to je dnem datum. Z uvedeného je zřejmé, že nárok žalobce v případě, že by vůbec existoval, je promlčen a samotná konstrukce splatnosti není pro promlčení rozhodná .

24. K argumentační linii třetí, že žalobcem tvrzený nárok nelze přiznat přímo na základě ústavní normy. Žalobce opětovně otevírá svůj restituční nárok, který již byl v minulosti vyřešen a pravomocně rozhodnut. Soud odkazuje na usnesení Ústavního soudu sp. Zn. jméno FO ze dne datum. Tímto usnesením byla odmítnuta ústavní stížnost stěžovatele (žalobce) .Anonymizováno proti usnesení Nejvyššího soudu z datum, č. j. spisová značka. Ústavní stížnost podle čl. 87 odstavec jedna, písm. d) Ústavy České republiky a § 72 následující zákona č. 182/93 Sb. o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, se žalobce domáhal zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením , že jimi byla porušena jeho ústavně zaručená práva zakotvená v čl. 11 odst. 14 a v čl. 36 odstavec 1 Listiny základních práv a svobod, jakož je jeho právo podle článku 1 dodatkového protokolu k mluvě a ochraně lidských práv a základních svobod. Žalobce argumentoval tím, že měly -li by výklad a aplikace restitučních předpisů vést k tomu, že Československá federativní republika a posléze Česká republika legalizovala nabytí vlastnického státu k veškerému v minulosti protiprávně odňatému majetku činnosti restitučních předpisů, pak by se prizmatem již tehdy účinného čl. 11, Federální Listiny základních práv a svobod jednalo o vyvlastnění. Ústavně konformní výklad a aplikace restituční legislativy a stanoviska pléna Ústavního soudu ze dne datum tak musí být podle stěžovatele takový , že stát účinností restitučních předpisů nabyl vlastnictví pouze a jen k majetku, který byl zákonodárcem výslovně zahrnut do pozitivního restitučního práva s tím, že osoby , které nebyly jako osoby oprávněné, zahrnuty do restituční legislativy, se mohou domáhat ochrany svého vlastnického práva u soudu na základě obecných předpisů. Citovaným usnesením, Ústavní soud argumentace žalobce odmítl. Není správný ani názor žalobce, že právo na náhradu za vyvlastněný nemovitý majetek nelze považovat za pohledávku, která je majetkovým právem, ale za formu vlastnického práva, které je nepromlčitelné. Žalovaná odkázala na Stanovisko pléna Ústavního soudu vydané pod číslem jméno FO dne datum. V jeho výrokové části jméno FO, uvádí : Žalobou o určení vlastnického práva nelze obcházet smysl a účel restitučního zákonodárství. Nelze se účinně domáhat podle obecných předpisů ani ochrany vlastnického práva, k jehož zániku došlo před Anonymizováno. A zvláštní restituční předpis dnes stanovil způsob zmírnění nebo nápravy této majetkové újmy. Toto je i případ žalobce, jehož podnik byl znárodněn před rokem Anonymizováno. Jestliže toto stanovisko neposkytuje ochranu tak významné právní instituci, jako je vlastnické právo, pak výkladem ad maiore ad minus zcela jednoznačně nelze dovodit ani ochranu nároku na náhradu. V podrobnostech lze odkázat na judikaturu k tzv. Benešovým dekretům princip odčinění pouze některých křivd, v případě žalobce nikdy nebylo založeno legitimní očekávání. Restituční předpisy po roce Anonymizováno také žádné legitimní očekávání nezaložili. Žalobce se proto nemůže dovolávat Úmluvy a judikatury ESLP. Obecně pak platí, že Evropský soud pro lidská práva konstatoval, že stanovení restituční hranice ve vztahu k minulosti je zcela v diskreci každého státu. Lze odkázat na rozhodnutí ESLP ze dne jméno FO . jméno FO byla ke dni datum znárodněna na základě dekretu prezidenta republiky číslo 100/1945 Sb.Podle ustálené judikatury může představovat majetek ve smyslu článku jedna protokol číslo jedna buď existující vlastnické právo, nebo alespoň legitimní očekávání jeho nabytí. Soud dále poznamenal, že stěžovatel zakládá svůj nárok na náhradu na ustanovení § 8 odstavec jedna dekretu.

25. Splnění náhradové povinnosti státu bylo znemožněno nástupem komunistů k moci v roce Anonymizováno. tedy v rozhodném období podle restitučních zákonů vydaných ke zmírnění křivd v minulosti. I když předmětné ustanovení zůstává součástí platného práva a je do jisté míry používáno i českými soudy, byly podobné nároky uplatněné v minulosti soudní cestou zamítnuty s ohledem na úplný charakter restitučního zákonodárství ,na čemž zatím nic nemění ani rozhodnutí Nejvyššího správního soudu situované v rovině čistě procesní. Soud rovněž konstatoval, že od padesátých let minulého století stát nikdy neprojevil ochotu vypořádat nároky na náhradu podle dekretu číslo 100/1945 Sb. přičemž se tato pozice nezměnila ani po pádu komunistického režimu. Pouhá politická prohlášení některých členů vlády nejsou pro stát právně závazná. Podle soudu se v tomto aspektu zkoumaný případ liší od jiných kauz. ( Anonymizováno. Rozsudek velkého senátu číslo datum a ostatní. Proti Anonymizováno čárka, rozsudek ze dne Anonymizováno nichž naopak stát po vstupu úmluvy v účinnosti uznávat určitě nevypořádané zákonné nároky, ale kterým došlo k porušení článku jedna protokolu číslo jedna. Podle názoru soudu, tedy na základě vnitrostátního práva, jak jej vykládají a používají vnitrostátní orgány, neměl stěžovatel ani vlastnické právo, ani majetkový nárok rovnající se legitimnímu očekávání, že se domůže náhrady, které by představovaly majetek ve smyslu článku jedna protokol číslo jedna. Soud sám nemůže v tomto ohledu nahradit vnitrostátní orgány, zejména judikaturu Nejvyššího soudu a Ústavního soudu.

26. Soud k tomu uvádí, že nárok žalobce je neexistentní, pokud by však čistě hypoteticky tento nárok existoval, byl by promlčen. Soud odkazuje na rozhodnutí správního orgánu ze dne datum, č. J. č. účtu, konkrétně na bod tři námitka promlčení a na rozklad, na rozhodnutí o rozkladu č. J. č. účtu. Řízení bylo zahájena žádostí u datum a dalším procesním krokem bylo vydání výměnu ze dne datum. Nelze pominout, že se jedná o řízení návrhové, které musí být zahájeno na návrh oprávněné osoby. Závazek státu, poskytnutí či stanovení náhrady za znárodněný majetek se považuje za soukromoprávní závazek. Tento závěr je dostatečně konzistentně odůvodněn viz rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. Anonymizováno. Uplatnění nároku je plně v dispozici jeho nositele. Proto je správní řízení o náhradě či stanovení výše náhrady za znárodněný majetek řízením o žádosti . Žalobce v řízení neprokázal, že uplatnil žádost o náhradu již před dnem doručení žádosti správnímu orgánu, to je přede dnem datum. Žádosti jednotlivých fyzických osob, možná bývalých členů žalobce, přičemž tuto skutečně žalobce v řízení nijak neprokázal, nelze považovat za úkony žalobce. A nedokazují, že by před těmito individuálními žádostmi, popřípadě následně Anonymizováno žádost o náhradu uplatnilo. V zahájeném řízení je třeba aktivně pokračovat, k čemuž v případě žalobce ani jím uváděných osob žadatelů nedošlo. Žalobce dále uvedl, že k datu datum. bylo na zálohách na náhradu vyplaceno částka.

27. K tomu žalovaná uvedla, že s tímto nesouhlasí, že se nejednalo o zálohy na náhradu. Pokud byly v některých případech vypláceny částky žalobcem nazývané zálohy na náhradu, nelze z této skutečnosti usuzovat, že se tak stalo v důsledku žádosti o náhradu, která byla účinně uplatněna žalobcem. Osobou odlišnou od jednotlivých členů žalobce – fyzických osob. Kroky jednotlivých členů žalobce nelze zaměňovat za kroky žalobce či takové úkony a jednání jednotlivých členů přičítat, jako by se jednalo o úkony a jednání žalobce . V daném případě se jednalo o majetek právnická osoba jako osoby právnické, který byl majetkem odděleným od majetku fyzických osob. Z uvedeného logicky vyplývá, že případné kroky jednotlivých členů žalobce, kteří se zřejmě ocitli v hmotné nouzi a z tohoto důvodu žádali o vratnou půjčku navíc u Anonymizováno, nemohou mít účinky zahájení řízení o náhradu dle dekretu číslo 101/1945 Sb. Jak už bylo výše uvedeno.

28. Co se týče argumentační linie čtvrté, ve které žalobce uvádí, že věc není restituční kauzou. Dle žalobce nelze směšovat judikaturu vztahující se k majetkovým nárokům historického vlastníka znárodněného majetku zřízením o stanovení náhrady za znárodněný majetek, má- li tento nárok oporu v platném, tedy dosud existujícím právu. K tomu soud konstatuje, že v souladu s žalobním petitem se jedná nepochybně o žalobu na plnění. Tohoto plnění se žalobce domáhá na základě dekretu číslo 101/1945 Sb. Nicméně platí, že restituční předpisy vydané po roce Anonymizováno jsou Lex specialis i k tzv. Benešovým dekretům, mezi které řadíme i dekret číslo 101/1945 Sb. Podle něhož se žalobce domáhá náhrady. Tento nárok žalované se opírá o konstantní soudní judikaturu nejenom obecních soudů, ale i Nejvyššího soudu ČR, Ústavního soudu ČR. Žalovaná odkázala na názor Ústavního soudu vyjádření v nálezu jméno FO že dekret jako normativní akt splnil svůj účel v poválečné době, po dobu více než čtyř desetiletí, jež nezakládá právní vztahy, v současnosti je již bez aktuálního významu a postrádá konstitutivní charakter. Pokud uvedený dekret zakotvuje právo na náhradu, vzniká účastníkům procesní právo, aby o jejich žádosti bylo procesně rozhodnuto, ovšem toto procesní řešení nic nevypovídá o řešení hmotně právním. Nález Ústavního soudu sp. zn. jméno FO ze dne datum konstatoval, že požadují -li stěžovatelé vydání rozhodnutí na základě dekretu číslo 100/45 Sb. jedná se v podstatě o stejnou situaci, jaká již byla Ústavním soudem posuzována, a tak nelze než ve shodě s uvedeným nálezem konstatovat , že i citovaný normativní akt již splnil svůj účel, kdy po dobu více než čtyř desetiletí nezakládá právní vztahy a nemá již nadále konstitutivní charakter. K tomu nálezu Ústavního soudu sp.zn. jméno FO, kde se uvádí pokud tedy podle své dikce uvedený dekret prezidenta republiky zakotvuje právo na náhradu, vzniká účastníkům procesní právo, aby o jejich žádosti bylo procesně rozhodnuto. Toto procesní řešení však nic nevypovídá o konečném řešení hmotněprávním, při kterém mohou hrát významnou roli i teleologické argumenty výše citovaného nálezu Ústavního soudu. Anonymizováno. Dále se žalovaná odvolává na nález Ústavního soudu sp. zn. I jméno FO 59/93, ve kterém je konstatováno, že stát po Anonymizováno se postavil za stanovisko, že budou odčiněny pouze některé křivdy. Podobně byl tento názor vyjádřen v nálezu sp. Zn. Anonymizováno, kde je uvedeno, že je věcí suverénního rozhodnutí státu, zda vůbec a pokud ano, tak v jakém rozsahu budou majetkové křivdy odčiněny, přičemž československý stát se rozhodl vyjít z principu částečného zmírnění vzniklých křivd. Jak v tomto nálezu Ústavní soud dále uvádí, byl si stát při tomto rozhodnutí vědom toho, že provést úplnou rehabilitaci nebo úplné odškodnění těch, kteří byli v minulosti poškozeni, není možné. Československý stát po roce Anonymizováno vydal právní předpisy určující zásady pro poskytnutí náhrady za znárodněný a z jiných titulů jím převzatý majetek, a to formou restitučních zákonů, kterými jsou zejména zákon číslo hodnota Sb. o změne následků některých majetkových křivd , zákon č. 87/91 Sb. O mimosoudních rehabilitacích, zákon č. 92/91 Sb. o podmínkách převodu majetku státu na jiné osoby a zákon č. 229/91 Sb. O úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku. Všechny tyto restituční zákony umožňují restituovat majetek, pokud k zásahu státu do vlastnictví, například znárodněním, došlo v tzv. rozhodném období, to je v době od datum do datum. Stanovení rozhodného období, konkrétně jeho počátku k datu datum, se opírá o rozumné a objektivní důvody, kdy zákonodárce byl nucen jasně vymezit časovou hranici, za kterou již nelze jít bez dalšího řetězení odškodnění až do doby předmnichovské republiky či ještě dále. Ústavní soud dále ve svém nálezu číslo jméno FO rovněž uvedl že v restičních zákonech vydávaných po roce Anonymizováno je vyjádřena vůle zákonodárce k nápravě těch křivd, ke kterým došlo v letech Anonymizováno, nikoliv křivd jiných. Tato vůle státu je jasně vymezená právě restitučními zákony a jen ve věcném i časovém rozsahu těmito zákony vymezeném je náprava přípustná . Restituční zákonodárství vydávané po roce Anonymizováno si však nekladlo za cíl odstranit všechny možné majetkové křivdy, ke kterým v poválečné době mohlo docházet.

30. K argumentační linii páté žalobce uvádí, že český stát údajně hledal cestu, jak situaci žalobce řešit, ale nic z toho nebylo promítnuto do legislativní podoby. Z uvedeného vyplývá, že nárok žalobce byl a je neexistentní a žalobce s ohledem na absenci legislativní úpravy jím tvrzeného nároku nikdy nemohlo vzniknout legitimní očekávání poskytnutí náhrady. Pouhá politická prohlášení některých členů vlády nejsou pro stát právně závazná. K argumentační linii šesté. Žalobce namítal, že správní orgán vůbec nerozhodl o stanovení náhrady za konkrétně vymezený znárodněný majetek žalobce, ale rozhodl o něčem jiném, že žádost o náhradu se zamítá. Veškerá právně skutková argumentace, kterou byl odůvodněn výrok zamítavého správního rozhodnutí, nebyla do řízení vnesena žádným z účastníků. Žalobce opomenul skutečnost, že nezbytnou podmínkou, která musí předcházet stanovení výše náhrady, je posouzení existence nároku na náhradu. Rovněž námitka žalobce, že veškerá právní argumentace byla do řízení vnesena správním orgánem, což je dle žalobce nepřípustné, není důvodná. V případě žalobce nikdy nebylo založeno legitimní očekávání. Restituční předpisy po roce Anonymizováno legitimní očekávání nezaložili. Žalobce se proto nemůže dovolávat úmluvy judikatury ESLP, což potvrdilo i citované rozhodnutí v případu jméno FO. Soud dále vyžádal na návrh žalobce k provedení dokazování dokument ze slyšení proběhlého v Anonymizováno před výborem jméno FO, kde jméno FO sdělil, že v Anonymizováno je reálné domáhat se náhrady za majetek znárodněný podle tzv. Benešových dekretů u Anonymizováno. Žalovaná považovala navržený důkaz za nadbytečný. Vyjádření Anonymizováno v rámci projednávání právnická osoba adresa nemohlo zavdat legitimní očekávání žalobců, že jejich žádosti bude vyhověno. Z vyjádření Anonymizováno v tomto řízení vyplynula informace, že mohou požádat příslušný správní orgán o náhradu za znárodněný majetek podle dekretu č. 100/1945 Sb. a také to, že v jejich věci bude při splnění dalších podmínek meritorně rozhodnuto. Takové prohlášení nijak nepresumovalo úspěšnost žalobců ve věci a nemohlo tak založit legitimní očekávání žalobců na kladné vyřízení jimi vzneseného nároku. Legitimita znamená zákonnou oporu pro vznesený nárok, kterou nelze odvozovat od vyjádření, byť v rámci projednávání právnická osoba jméno FO, ale ze skutečných právních poměrů a aplikační praxe. Žádné z posledně uvedených však legitimní očekávání kladného rozhodnutí ve věci nezakládá. Uvedený argument byl žalobci vznesen jak před správním orgánem, ta i v následném řízení podle části V. části o.s.ř. Dovolání bylo odmítnuto a rovněž i Ústavní stížnost žalobců. Žalovaná odkázala na rozhodnutí NS spisová značka ze dne Anonymizováno kde se stanoví, že není podstatné, jaké očekávání u žalobců vzbudilo vyjádření České republiky v řízení před jméno FO pro lidská práva, že žalobci mají stále možnost požádat Anonymizováno o náhradu za znárodněný majetek podle dekretu č. 100/1945 Sb. které žalobci vyvolali neboť takové vyjádření není právní skutečností, která by byla způsobilá právo na náhradu za znárodněný majetek založit.

31. Soudem učiněný závěr o skutkovém stavu věci se plně shoduje s výše uvedenými skutkovými zjištěními soudu, a z tohoto důvodu lze již jen odkázat na shora uvedené.

32. Po právní stránce pak soud věc posoudil takto:

33. Dle ust. § 244 odst. 1 o.s.ř rozhodl-li orgán moci výkonné, orgán územního samosprávného celku, orgán zájmové nebo profesní samosprávy, popřípadě smírčí orgán zřízený podle zvláštního právního předpisu (dále jen „správní orgán“) podle zvláštního zákona o sporu nebo o jiné právní věci, která vyplývá ze vztahů soukromého práva (§ 7 odst. 1), a nabylo-li rozhodnutí správního orgánu právní moci, může být tatáž věc projednána na návrh v občanském soudním řízení. Dle ustanovení § 246 odst. 1 o.s.ř. je k návrhu oprávněn ten, kdo tvrdí, že byl dotčen na svých právech rozhodnutím správního orgánu, kterým byla jeho práva nebo povinnosti založena, změněna, zrušena, určena nebo zamítnuta. Tento návrh se nazývá žalobou. Dle ustanovení § 247 odst. 1 o.s.ř. žaloba musí být podána ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí správního orgánu. Zmeškání této lhůty nelze prominout. Předně je třeba konstatovat, že žaloba byla podána včas z hlediska lhůty dle § 247 odst. 1 o. s. ř., neboť k jejímu podání došlo Anonymizováno a rozhodnutí bylo doručeno žalobcům dne Soud se proto žalobou mohl zabývat věcně, shledal však, že není důvodná.Anonymizováno. Soud při tomto závěru vychází z toho, že žalovaná v řízení uplatnila námitku promlčení, již soud považuje za důvodnou. adresa v tomto řízení (jakož i v předcházejícím řízení správním) je jeho předmětem nárok na zaplacení náhrady za znárodněný majetek, vychází soud z toho, že jde o nárok svou povahou soukromoprávní (ostatně právě proto o něm soud rozhoduje právě zde v řízení podle páté části o. s. ř.); k tomuto závěru dospěl již dříve Nejvyšší správní soud v usnesení rozšířeného senátu ze dne datum, č. j. spisová značka, jakož i následně v rozsudku ze dne datum, č. j. spisová značka. Pak je ovšem namístě uzavřít, že tento majetkový nárok soukromoprávní povahy podléhá též promlčení. Co do rozhodující právní úpravy soud vyšel z toho, že předmětný nárok podle dekretu 100/1945 Sb., byl určitelný (co do svého vzniku i rozsahu) okamžikem převzetí znárodněného majetku, neboť dle § 8 odst. 2 byl pro určení náhrady rozhodný stav znárodněného majetku právě k tomuto dni. Rozsah znárodnění byl přitom vymezen ve vyhlášce datum č. č. účtu Dle § 8 předmětného dekretu náleží za znárodněný majetek náhrada, dle § 10 odst. 1 pak o náhradě a způsobu placení rozhodne Anonymizováno v dohodě s pověřenci pro Anonymizováno. Lze tedy shrnout, že nejpozději dne datum mohli žalobci (teoreticky) uplatnit nárok na náhradu za znárodněný majetek. V té době bylo promlčení upraveno obecným zákoníkem občanským (vyhlášen pod č. 946/1811), dle jehož § 1479 všeliká práva proti třetí osobě, nechť jsou do veřejných knih vložena či nikoliv, zanikají tedy zpravidla nejdéle třicetiletým neužíváním nebo mlčením po tutéž dobu. Běh této lhůty byl však k datum dotčen účinností zák. č. 141/1950 Sb.; dle § 566 odst. 1, 2 cit. zák. platí, že pokud tento zákon stanoví kratší lhůtu, než jaká byla určena dřívější právní úpravou, skončí běh té které lhůty nejpozději uplynutím nově stanovené kratší lhůty. Promlčecí doba pak byla v § 90 nově stanovena jako 3-letá. V té souvislosti soud připomíná, že však v době od datum do datum (tato doba je jako tzv. „rozhodné období“ vymezena v pozdějších restitučních předpisech) byla možnost uplatnění nároku na náhradu za znárodněný majetek pouze teoretická s ohledem na vládnoucí ideologii i praktické fungování totalitního státu popírající základní práva a svobody jednotlivců včetně institutu soukromého vlastnictví. Dle názoru soudu proto nelze klást žadatelům k tíži uplynutí promlčecí doby, mělo-li by k němu dojít v tomto období. Soud je přesvědčen, že nakolik nemohla být předmětná práva reálně uplatněna, pak nelze ani uvažovat o běhu promlčecí doby ve vztahu k těmto právům. Po skončení totalitního nedemokratiackého režimu tj. počínaje Anonymizováno však již došlo k restauraci právního státu uznávajícího základní práva a svobody a koneckonců též k přijetí restitučního zákonodárství. V tomto období tedy již nepochybně bylo možno bez jakékoliv újmy uplatnit také předmětná práva. Žalobci tak učinili až žádostí podanou datum. tj. po uplynutí 30ti let.

34. Soud v závěru odkazuje na rozhodnutí správního orgánu a na rozhodnutí Anonymizováno řízení o rozkladu, včetně odůvodnění v těchto rozhodnutích správního orgánu uvedených, která vzal za svá skutková zjištění.

35. Žalobce se podanou žalobou domáhá nároku na náhradu za majetek, který byl znárodněn dne datum, a to dekretem prezidenta republiky č. 101/1945 Sb. Žalovaná v následném přehledu podává soudu konstantní soudní judikaturu, která se vztahuje právě k tomuto tématu, tj. k žalobám na základě kterých se žalobci domáhali poskytnutí náhrady za znárodněný majetek dle dekretu č. 100/1945 Sb. a č. 101/1945 Sb.

36. Z konstantní judikatury na kterou soud odkazuje a její závěry rekapituluje vyplývá, že se lze domáhat pouze těch křivd, ke kterým došlo v letech Anonymizováno (rozhodné období), nikoli křivd jiných. Jak bylo již uvedeno, ke znárodnění majetku žalobce došlo před rozhodným obdobím, a to v roce Anonymizováno, jak je ostatně uvedeno výše. Žalovaná odkazuje na odůvodnění nálezu Ústavního soudu sp. zn. Anonymizováno, který mj. uvedl: „V restitučních zákonech, vydávaných po roce Anonymizováno, je vyjádřena vůle zákonodárce k nápravě těch křivd, ke kterým došlo v letech Anonymizováno, nikoliv křivd jiných. Tato vůle státu je jasně vymezená právě restitučními zákony a jen ve věcném i časovém rozsahu těmito zákony vymezeném je náprava přípustná. Pouze v rámci restitučních předpisů a za účelem dosažení v nich vytyčeného cíle, tj. ke zmírnění některých křivd způsobených komunistickým režimem, lze zpochybnit správní akt pocházející z doby před rozhodným obdobím nebo dosáhnout určení následků jeho neexistence. Restituční zákonodárství, vydávané po roce Anonymizováno, si však nekladlo za cíl odstranit všechny možné majetkové křivdy, ke kterým v poválečné době mohlo docházet. Demokratický zákonodárce po roce Anonymizováno musel respektovat především skutečnost, že po tak dlouhé době není náprava všech pochybení uskutečnitelná.“Soud rovněž odkazuje na Stanovisko pléna Ústavního soudu vydané pod č. Anonymizováno dne datum v jeho výrokové části (jméno FO.) uvádí: „Žalobou o určení vlastnického práva nelze obcházet smysl a účel restitučního zákonodárství. Nelze se účinně domáhat podle obecných předpisů ani ochrany vlastnického práva, k jehož zániku došlo před datum a zvláštní restituční předpis nestanovil způsob zmírnění nebo nápravy této majetkové újmy'“ Toto je i případ žalobce, jehož podnik byl znárodněn před rokem Anonymizováno. Jestliže toto stanovisko neposkytuje ochranu tak významné právní instituci jako je vlastnické právo, pak výkladem ad majore ad minus zcela jednoznačně nelze dovodit ani ochranu nároků na náhradu. Dalším judikátem, na který soud odkazuje, je usnesení Nejvyššího soudu ČR čj. spisová značka ze dne datum. Předmětným usnesením Nejvyšší soud České republiky odmítl jako nepřípustné dovolání dovolatele, který se domáhal náhrady za majetek znárodněný dekretem prezidenta republiky č. 100/1945 Sb. V odůvodnění dovolací soud opětovně zopakoval svoje stanovisko, že po Anonymizováno řešil tehdejší československý stát prostřednictvím svého nejvyššího zastupitelského sboru otázku odčinění majetkových křivd, které nastaly po Anonymizováno. Nejvyšší zákonodárný sbor zaujal stanovisko, že nebudou odčiněny všechny křivdy, nýbrž pouze některé, a to v rozsahu a za podmínek, které stanoví zákon. Bylo věcí suverénního rozhodnutí státu, zda vůbec a v jakém rozsahu budou majetkové křivdy odčiněny. Nejvyšší soud České republiky v odůvodnění předmětného usnesení dále uvedl, že na restituční legislativu (čímž jsou míněny restituční zákony přijaté po roce Anonymizováno) je nutno nahlížet jako na celek, který z hlediska časového a věcného přesně vymezuje okruh minulých majetkových příkoří, jež mají být zmírněna, a restituční nároky tak upravuje způsobem v zásadě uzavřeným a vyčerpávajícím (např. nález Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. Anonymizováno, či nález Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. Anonymizováno). Možnost vznášení nároků na vyplácení náhrad přímo na základě poválečných předpisů o znárodnění je tímto zvláštním restitučním mechanismem nápravy vytěsněna, přičemž se již v současnosti uspokojení práv založených kupříkladu zákonem č. 311/1948 Sb., potažmo dekretem č. 100/1945 Sb., s úspěchem domáhat nelze (viz zejména usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne datum, sp. zn. spisová značka, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka). Tento závěr podle Nejvyššího sudu České republiky platí i tehdy, nelze-li na dovolatele žádný z restitučních titulů upravených v restitučním zákoně (v citovaném případě v zákoně č. 87/1991 Sb.) vztáhnout, neboť výklad, podle nějž zákonodárce zamýšlel prostřednictvím restitučních zákonů ve výslovně upravených případech provést částečnou nápravu majetkových křivd, nezřídka za striktních podmínek a v omezeném rozsahu, zatímco v případech restituční legislativou neupravených by měly být bez dalšího poskytovány náhrady předvídané předpisy o znárodnění, by zcela popíral smysl restitučního zákonodárství jako nástroje nápravy (jen) některých majetkových bezpráví spáchaných totalitním režimem v době nesvobody. Podle Nejvyššího soudu České republiky uvedené závěry neoslabuje ani skutečnost, že se majetek právních předchůdců dovolatele stal předmětem konfiskace již v roce Anonymizováno a že byla protiprávnost tohoto zásahu do vlastnického práva po válce soudně deklarována, neboť se i tak jedná o historickou křivdu, jejíž náprava v režimu předpisů vydaných v letech Anonymizováno je s ohledem na specialitu restitučního zákonodárství z doby po roce Anonymizováno vyloučena. Nárok na poskytnutí náhrady za majetek znárodněný v poválečném období nelze mimo rámec restitučních předpisů uplatňovat ani z titulu náhrady škody (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka). Žalovaná si dále dovoluje předložit soudu odkaz na judikát, který se týká přímo dekretu č. 101/1945 Sb., i když jak žalovaná uvedla výše, restituční judikaturu v této oblasti lze vztáhnout stejnou měrou jak na dekret č. 100/1945 Sb. i na dekret č. 101/1945 Sb. V odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ČR č.j. spisová značka ze dne datum ze kterého vyplývá, že zmírnění majetkové křivdy, došlo-li k ní neposkytnutím náhrady za znárodněný majetek podle předpisů o znárodnění z let Anonymizováno, se lze domáhat toliko za podmínek stanovených restitučními předpisy, čímž je možnost vznášení nároků na vyplácení náhrad přímo na základě poválečných předpisů o znárodnění tímto zvláštním restitučním mechanismem nápravy vytěsněna, proto se již v současnosti uspokojení práv založených kupříkladu dekretem č. 100/1945 Sb. s úspěchem domáhat nelze. Uvedené usnesení se v podstatě týká totožného případu, jakým je případ žalobce, neboť došlo ke znárodnění majetku právních předchůdců žalobců v období let Anonymizováno, tedy ještě před dobou tzv. nesvobody od datum do datum. Proti usnesení Nejvyššího soudu byla neúspěšně podána ústavní stížnost. Ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením sp. zn. Anonymizováno ze dne datum. Jedná se o rozhodnutí, které je ovšem zcela v souladu s předchozí judikaturou Ústavního soudu. Žalovaná poukazuje na bod Anonymizováno odůvodnění usnesení Ústavního soudu ze dne datum, kde je uvedeno: „Vzhledem ke skutečnosti, že zákonodárce v restitučních předpisech vyjádřil svou vůli napravit pouze některé majetkové křivdy, k nimž v minulosti došlo, a vyloučit z restitucí ten majetek, který na stát přešel ještě před rozhodným obdobím, tedy před datum, proto dle názoru Ústavního soudu nelze přisvědčit názoru stěžovatelů, že restituční zákony jejich nároky založené dekretem č. 100/1945 Sb. nevytěsňují. Ústavní soud v tomto ohledu považuje naopak za nezbytné poukázat na zde opakovaně zmiňované ustanovení § 2 odst. 3 věty druhé zákona o mimosoudních rehabilitacích, v němž zákonodárce vyjádřil, že předpokladem odškodnění za neposkytnutí příslušné náhrady je, že k odnětí vlastnického práva (tj. k právním účinkům znárodnění, k přechodu vlastnictví na stát) podle předpisů o znárodnění z let Anonymizováno došlo až v rozhodném období, tj. v období od datum do datum. Zákonodárce tedy v předmětném ustanovení výslovně omezil možnost domáhat se poskytnutí této náhrady pouze na ty osoby, jimž bylo vlastnické právo podle poválečných předpisů o znárodnění odňato v období po datum. Z této skutečnosti a contrario jasně plyne vůle zákonodárce neposkytovat náhradu těm osobám, které své vlastnické právo pozbyly dříve (což je i případ právních předchůdců stěžovatelů, když jak z ústavní stížnosti, tak z napadených rozhodnutí vyplynulo, že ke znárodnění předmětného majetku došlo zestátněním ke dni účinnosti dekretu č. 100/1945 Sb., tedy ke dni datum, a to vyhláškou Anonymizováno I ze dne datum a vyhláškou č. 959/1946 Ú. l. I ze dne datum; viz též str. Anonymizováno). Opačný výklad by byl dle Ústavního soudu nelogický a nesystematický, a tudíž je třeba ho odmítnout. S přihlédnutím k právě uvedenému je proto třeba uzavřít, že pokud obecné soudy dovodily, že zákon o mimosoudních rehabilitacích je ve vztahu k dekretu č. 100/1945 Sb. speciálním právním předpisem, v důsledku čehož je v dané věci vyloučeno přiznání náhrady přímo podle tohoto dekretu, nemá jejich postupu Ústavní soud co vytknout, a to právě s ohledem na omezení zakotvené v § 2 odst. 3 větě druhé zákona o mimosoudních rehabilitacích a princip lex specialis derogat legi generali. Podpůrné uplatnění obecného právního předpisu by bylo samozřejmě namístě tehdy, nedával-li by speciální právní předpis na určitou právní otázku odpověď; taková situace však nyní, jak obecné soudy zcela správně naznaly, nenastala“. Dalšími rozhodnutími, na které lze odkázat je usnesení Nejvyššího soudu ČR č.j. spisová značka ze dne datum a usnesení Ústavního soudu sp. zn. jméno FO ze dne datum. Žalobci se žalobou domáhali náhrady za podnik obchodní společnosti datum), znárodněný podle dekretu prezidenta republiky č. 101/1945 Sb., o znárodnění některých podniků průmyslu potravinářského. V dovolacím řízení žalobci mj. uvedli, že přípustnost dovolání v tom, že rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázek, zda restituční předpisy znamenají překážku pro úspěšné uplatnění nároku na náhradu za majetek znárodněný podle dekretu prezidenta republiky č. 101/1945 Sb. V odůvodnění výše citovaného usnesení ze dne datum Nejvyšší soud ČR uvedl, že „Ustálená judikatura Ústavního a Nejvyššího soudu vychází z toho, že se zmírnění majetkové křivdy, došlo-li k ní neposkytnutím náhrady za znárodněný majetek podle předpisů o znárodnění z let Anonymizováno, lze domáhat toliko za podmínek stanovených restitučními předpisy (podle zákona č. 92/1991 Sb., o podmínkách převodu majetku státu na jiné osoby, na který odkazuje ustanovení § 2 odst. 3, věta druhá, zákona č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích“. Dále Nejvyšší soud ČR uvedl, že „Závěr o poměru restitučních předpisů (coby leges speciales) k ostatním právním předpisům sleduje též obecné principy vyjádřené v ustálené judikatuře Ústavního soudu (přiměřeně srov. např. plenární stanovisko Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. Anonymizováno., jímž byl právní názor o specialitě restitučních předpisů vztažen i na případy majetkových křivd, k nimž došlo před datum a zvláštní restituční předpis nestanovil způsob zmírnění nebo nápravy majetkové újmy)“. V závěry odůvodnění usnesení Nejvyšší soud ČR uvedl: „Jestliže tedy odvolací soud uzavřel, že žalobci požadovanou náhradu za znárodnění podniku Anonymizováno. podle dekretu prezidenta republiky č. 101/1945 Sb. přiznat nelze, neboť na takovýto nárok restituční zákony nepamatují, nikterak se tím od ustálené judikatury dovolacího soudu, na níž není důvodu čehokoliv měnit, neodchýlil“. Následná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu sp. zn. jméno FO ze dne datum. V odůvodnění usnesení pak v bodě Anonymizováno uvedl: „Stát se rozhodl zmírnit křivdy vzniklé v období od datum do datum, jak je vymezeno v § 1 odst. 1 zákona č. 87/1991, o mimosoudních rehabilitacích, přičemž jeho počátek k datu datum se dle ustálené judikatury Ústavního soudu opírá o "rozumné a objektivní důvody", jelikož zákonodárce byl "nucen jasně vymezit časovou hranici, za kterou již v zásadě nelze jít bez nebezpečí dalšího řetězení odškodnění až do doby předmnichovské republiky či ještě dále," [nález Ústavního soudu sp. zn. datum.) či obdobně např. usnesení sp. zn. Anonymizováno ze dne datum]. Stanovenou hranici nikterak nezpochybnil ani Evropský soud pro lidská práva a konstatoval, že ochrana vlastnictví vyplývající z Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") nemůže nikterak omezovat svobodu smluvních států při stanovení působnosti a podmínek, za nichž přistoupí k navrácení majetku, který byl na ně převeden před tím, než ratifikovaly Úmluvu (např. rozsudek velkého senátu Evropského soudu pro lidská práva ve věci Anonymizováno ze dne datum č. Anonymizováno, rozsudek velkého senátu ESLP ve věci datum či rozsudek velkého senátu ESLP ve věci datum). Tento zákon přitom pamatuje také na znárodňovací dekrety prezidenta republiky, neboť v § 2 odst. 3 stanovuje vznik nároku oprávněných osob uplatnitelného podle zvláštního zákona č. 92/1991 Sb., o převodu majetku státu na jiné osoby, jestliže k odnětí vlastnického práva dle předpisů o znárodnění z let Anonymizováno došlo v rozhodném období. Ke znárodnění majetku, za nějž se stěžovatelé domáhají náhrady, došlo datum, restituční předpisy se na ně tedy nevztahují a není možné se, jak vyplývá z přecházejícího bodu, nároku domáhat ani obecnými předpisy. Stanovisko pléna sp. zn. Anonymizováno ze dne datum) výslovně uvádí, že se podle obecných předpisů nelze účinně domáhat ochrany vlastnického práva, k jehož zániku došlo před datum a "zvláštní restituční předpis nestanovil způsob zmírnění nebo nápravy této majetkové újmy". Jestliže zde plénum hovoří o vlastnickém právu, vztahuje se tento právní názor tím spíše (a maiori ad minus; od většího k menšímu) i na nároky na odškodnění. Ústavní soud se v tomto také ztotožňuje s napadeným usnesením Nejvyššího soudu, v němž se mj. uvádí, že "možnost vznášení nároků na vyplácení či určení náhrad přímo na základě poválečných předpisů je tímto zvláštním restitučním mechanismem nápravy vytěsněna." Smyslem restitučních předpisů tedy nebylo křivdy minulých režimů pouze zmírnit, ale také stanovit výlučný způsob jejich nápravy. Nároku stěžovatelů se z výše uvedených důvodů úspěšně domáhat nelze a zásahu do žádného z jejich ústavně zaručených práv tím, že jim nebylo napadenými rozhodnutími vyhověno, nedošlo [srov. nález sp. zn. jméno FO ze dne datum) a usnesení sp. zn. Anonymizováno ze dne datum]“. Naposled citovaný případ je rovněž zcela shodný s případem žalobce, neboť ke znárodnění došlo na základě dekretu č. 101/1945 Sb. před rozhodným obdobím, tedy v letech Anonymizováno. Všechny uvedené judikáty Nejvyššího soudu ČR a Ústavního soudu jsou v souladu s argumentací žalované v tomto řízení, a žalovaná z nich vychází.

37. Soud odkazuje i na další judikáty týkající se problematiky Benešových dekretů. Usnesení Nejvyššího soudu ČR č.j. spisová značka ze dne datum. Jedná se o rozhodnutí, které potvrzuje konstantní názor Nejvyššího soudu, ale i Ústavního soudu, týkající se speciality restitučních předpisů ve věci náhrad dle Benešových dekretů. Citovaným usnesením Nejvyšší soud odmítl dovolání proti rozsudku spisová značka ze dne datum a rozsudku adresa č.j. spisová značka ze dne datum. V odůvodnění tohoto usnesení Nejvyšší soud mj. uvedl: „Anonymizováno) Dovolání žalobců není ve smyslu ustanovení § 237 o. s. ř. přípustné pro řešení otázek v rozhodovací praxi Nejvyššího soudu dosud neřešených (počátek běhu promlčecí doby k uplatnění nároku na náhradu za znárodněný majetek dle ustanovení § 8 dekretu č. 100/1945 Sb. a soulad vznesené námitky promlčení s korektivem dobrých mravů vzhledem k tvrzenému legitimnímu očekávání žalobců v možnost uspokojení nároku u příslušného státního orgánu), potažmo řešených pouze částečně vzhledem ke specifickým okolnostem případu, již jen proto, že s jejich posouzením není spojen obecný předpoklad přípustnosti dle ustanovení § 237 o. s. ř.; dovoláním dotčený rozsudek odvolacího soudu totiž na jejich řešení nezávisí (k vazbě přípustnosti dovolání na otázky, na nichž je dovoláním dotčené rozhodnutí odvolacího soudu založeno, srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne datum, sen. zn. spisová značka, v němž bylo zdůrazněno, že dovolání není přípustné podle § 237 o. s. ř., jestliže dovolatel jako důvod jeho přípustnosti předestírá dovolacímu soudu k řešení otázku hmotného nebo procesního práva, na níž rozhodnutí odvolacího soudu nezávisí; dále srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka). Jak se podává z bodu Anonymizováno. odůvodnění rozsudku odvolacího soudu, zamítavý rozsudek soudu prvního stupně byl potvrzen nikoliv proto, že by odvolací soud dospěl ke shodnému závěru o promlčení žalobou uplatněného nároku na náhradu za znárodněný majetek dle dekretu č. 100/1945 Sb. a s ním souvisejících otázek v dovolání vymezených, ale v důsledku konkluze formulované v tom smyslu, že předmětný nárok není existentní. Argumentace odvolacího soudu se pak výlučně upínala k judikatorním závěrům Nejvyššího soudu a Ústavního soudu, jež odvolací soud promítl i do posouzení přítomné právní věci (srovnej body Anonymizováno. odůvodnění rozsudku odvolacího soudu). 10) Dovolateli akcentovanou otázkou, lze-li se úspěšně domáhat náhrady za znárodněný majetek jejich právního předchůdce ve smyslu dekretu č. 100/1945 Sb., se již Nejvyšší soud ve své činnosti zabýval, přičemž odvolacím soudem přijaté názory v ní vyřčené teze sledují. V rozhodovací praxi dovolacího soudu, jež obstála i v rámci přezkumu před Ústavním soudem (viz mimo jiné usnesení Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. Anonymizováno, či ze dne datum, sp. zn. jméno FO), je konstantně artikulována specialita restitučních zákonů vůči ostatním právním předpisům. Judikatura přitom zdůrazňuje vůli zákonodárce napravit toliko některé majetkové křivdy, jež nastaly před rokem Anonymizováno, a i pro případy, došlo-li k újmě neposkytnutím náhrady za znárodněný majetek podle předpisů z let Anonymizováno nepřipouští dožadovat se reparace mimo rámec stanovený restitučními předpisy, čímž vytěsňuje možnost vznášení nároků na vyplácení náhrad přímo na základě poválečných předpisů o znárodnění, pročež se již, v současnosti uspokojení práv založených kupříkladu dekretem č. 100/1945 Sb. s úspěchem domáhat nelze (srovnej zejména usnesení Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka, jakož i v něm citovaná usnesení téhož soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka, ze dne datum, sp. zn. spisová značka, ze dne datum, sp. zn. spisová značka, ze dne datum, sp. zn. spisová značka, nebo ze dne datum, sp. zn. spisová značka). Opomenuty současně nezůstávají principy vyjádřené v judikatuře Ústavního soudu (přiměřeně srovnej plenární stanovisko Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. Anonymizováno., v jehož závěru byl právní názor o specialitě restitučních předpisů vztažen i na případy majetkových křivd, ke kterým došlo před datum a zvláštní předpis nestanovil způsob zmírnění nebo nápravy takové újmy - viz blíže též usnesení Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka). 11) Již v řadě předchozích rozhodnutí se dovolací soud k vyslovenému přiklonil i za situací, v nichž došlo ke znárodnění majetku na základě poválečných dekretů (např. dekretem č. 100/1945 Sb., jako je tomu v projednávané kauze) před rozhodným obdobím ve smyslu restitučních předpisů (viz kromě již jmenovaných usnesení sp. zn. spisová značka a sp. zn. spisová značka též usnesení Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka, nebo ze dne datum, sp. zn. spisová značka). Důvodně přitom odmítá výklad, jenž by vedl k poměru mezi nápravou křivd, na něž restituční legislativa pamatuje a stanovípodmínky i rozsah jejich reparace, a náhradou újem, restitučními předpisy výslovně neregulovaných, jež by z důvodu naznačené absence úpravy podléhaly režimu poválečných předpisů o znárodnění. Taková interpretace by totiž zcela popírala v rozporu s úmyslem demokratického zákonodárce smysl restitučního zákonodárství jako nástroje nápravy pouze některých majetkových bezpráví.“Žalovaná dále odkazuje na názor Ústavního soudu, vyjádřeným v nálezu Anonymizováno, že dekret (je nerozhodné, že se ÚS takto vyslovil ve vztahu k dekretu č. 108/1945 Sb. a nikoli k dekretu č. 101/1945 Sb.) jako normativní akt splnil svůj účel v poválečné době, po dobu více než čtyř desetiletí (vztahováno k době vydání nálezu) již nezakládá právní vztahy, v současnosti je již bez aktuálního významu a postrádá konstitutivní charakter. Pokud uvedený dekret zakotvuje právo na náhradu, vzniká účastníkům procesní právo, aby o jejich žádosti bylo procesně rozhodnuto, ovšem toto procesní řešení nic nevypovídá o řešení hmotněprávním. Žalovaná uvádí, že nález Ústavního soudu sp. zn. jméno FO ze dne datum konstatoval, že „Požadují-li stěžovatelé vydání rozhodnutí na základě dekretu č.100/1945 Sb., jedná se v podstatě o stejnou situaci, jaká již byla Ústavním soudem posuzována, a tak nelze než ve shodě s uvedeným Anonymizováno) konstatovat, že i citovaný normativní akt již splnil svůj účel, kdy po podobu více než čtyř desetiletí nezakládá právní vztahy, a nemá tedy již nadále konstitutivní charakter.“. K tomu pak nález Ústavního soudu sp. zn. Anonymizováno uvádí: „Pokud tedy podle své dikce uvedený dekret prezidenta republiky (pozn. je míněn dekret č. 100/1945 Sb.) zakotvuje právo na náhradu, vzniká účastníkům procesní právo, aby o jejich žádosti bylo procesně rozhodnuto. Toto procesní řešení však nic nevypovídá o konečném řešení hmotněprávním, při kterém mohou hrát významnou roli i teleologické argumenty výše citovaného nálezu1) Ústavního soudu“. Tímto nálezem je míněn právě v předchozím odstavci uvedený nález č. Anonymizováno. Dále se soud odvolává na nález Ústavního soudu sp. zn. Anonymizováno, ve kterém je konstatováno, že se stát po Anonymizováno postavil za stanovisko, že budou odčiněny pouze některé křivdy. Podobně byl tento názor vyjádřen v nálezu sp. zn. Anonymizováno, kde je uvedeno, že je věcí suverénního rozhodnutí státu, zda vůbec, a pokud ano, tak v jakém rozsahu budou majetkové křivdy odčiněny, přičemž československý stát se rozhodl vyjít z principu částečného zmírnění vzniklých křivd. Jak v tomto nálezu Ústavní soud dále uvádí, byl si stát při tomto rozhodnutí vědom toho, že provést úplnou rehabilitaci nebo úplné odškodnění těch, kteří byli v minulosti poškozeni, není možné. Český, resp. československý stát po r. Anonymizováno vydal právní předpisy určující zásady pro poskytnutí náhrady za znárodněný a z jiných titulů jím převzatý majetek, a to formou restitučních zákonů, kterými jsou zejména zákon č. 403/1990 Sb., o zmírnění následků některých majetkových křivd, zákon č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích, zákon č. 92/1991 Sb., o podmínkách převodu majetku státu na jiné osoby a zákon č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku. Všechny tyto restituční zákony umožňují restituovat majetek (naturálně nebo finančně), pokud k zásahu státu do vlastnictví, např. znárodněním, došlo v tzv. rozhodném období, tj. v době od datum do datum. Stanovení rozhodného období, konkrétně jeho počátku k datu datum, se opírá o rozumné a objektivní důvody, když zákonodárce byl nucen jasně vymezit časovou hranici, za kterou již nelze jít bez dalšího řetězení odškodnění až do doby předmnichovské republiky či ještě dále. Jak již bylo uvedeno, Ústavní soud ve svém nálezu č. Anonymizováno uvádí, že „Je věcí suverénního rozhodnutí státu, zda přistoupí k restitucím, a pokud ano, v jakém rozsahu budou majetkové křivdy odčiněny.“ Dále Ústavní soud ve svém nálezu č. Anonymizováno uvádí: „Ústavní soud považuje za nutné zdůraznit, že účelem restitučního zákona č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích, bylo zmírnit následky některých majetkových a jiných křivd, k nimž došlo v období let Anonymizováno, což znamená, že legislativní úprava nemohla přistoupit k odstranění důsledků všech škod, které v tomto období byly způsobeny. Byl vydán speciální právní předpis, který má zcela specifickou povahu, jež je dána účelem, který předpis sleduje. Tohoto účelu by nemohlo být dosaženo, pokud by nepřinesl úpravu některých typických občanskoprávních institutů, např. ztrátu nároku při nedodržení určitých podmínek takového zákona. Této tendenci, tj. usnadnit cestu ke zmírnění následků křivd, odpovídá i zjevná tendence vymezit pro uplatnění restitučních nároků určitý časový, osobní i věcný rámec, bez něhož by restituce nebyly vůbec realizovatelné.“Nejvyšší soud České republiky v rozhodnutí č.j.spisová značka k režimu vztahů vymezených restitučním zákonem judikoval: „Pro vztahy osobně a věcně vymezené zákonem č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích, ve znění pozdějších předpisů, platíjeho zvláštní režim a v těchto případech se nelze proti státu domáhat uspokojení jiných či dalších nároků, než těch, které tento speciální zákon upravuje, a to bez ohledu na to, zda, popř. s jakým výsledkem byl restituční nárok oprávněnou osobou uplatněn.“ Soud dále odkazuje na usnesení Nejvyššího soudu ČR č.j. spisová značka ze dne datum. Tímto usnesením Nejvyšší soud ČR potvrdil neměnnost svého stanoviska k otázce zákona č. 100/1945 Sb. Uvedené usnesení bylo rovněž přezkoumáno ústavní stížností. Ústavní soud usnesením sp. zn. Anonymizováno ze dne datum shledal ústavní stížnost nedůvodnou. V odůvodnění usnesení v bodě 14 Ústavní soud uvedl: „Vzhledem ke skutečnosti, že zákonodárce v rámci tzv. restitučních předpisů vyjádřil svou vůli napravit pouze některé majetkové křivdy, k nimž v minulosti došlo, a vyloučit z restitucí ten majetek, který na stát přešel ještě před rozhodným obdobím, tedy před datum, proto dle názoru Ústavního soudu nelze přisvědčit (blíže ničím neodůvodněnému) názoru stěžovatelů, že restituční zákony jejich nároky založené dekretem prezidenta č. 100/1945 Sb. nevytěsňují. Ústavní soud v tomto ohledu považuje naopak za nezbytné poukázat na § 2 odst. 3 větu druhou zákona o mimosoudních rehabilitacích, v němž zákonodárce explicitně vztáhl restituční předpisy i na nápravu těch majetkových křivd, které spočívají v neposkytnutí náhrady za odnětí vlastnického práva podle předpisů o znárodnění z let Anonymizováno, jako je tomu i v nyní souzené věci. Zákonodárce však v předmětném ustanovení výslovně omezil možnost domáhat se poskytnutí této náhrady pouze na ty osoby, jimž bylo vlastnické právo podle poválečných předpisů o znárodnění odňato v rozhodném období. Z této skutečnosti dle názoru Ústavního soudu a contrario jasně plyne vůle zákonodárce neposkytovat náhradu těm osobám, které své vlastnické právo pozbyly dříve (což je i případ právních předchůdců nynějších stěžovatelů). Opačný výklad by byl dle názoru Ústavního soudu nelogický a nesystematický, a tudíž je třeba jej odmítnout. S přihlédnutím kprávě uvedenému je proto třeba uzavřít, že pokud obecné soudy dovodily, že zákon o mimosoudních rehabilitacích je ve vztahu k dekretu prezidenta č. 100/1945 Sb. speciálním právním předpisem, v důsledku čehož je v dané věci vyloučeno přiznání náhrady přímo podle dekretu prezidenta, postupovaly způsobem, který je ústavně konformní, a to právě s ohledem na omezení zakotvené v § 2 odst. 3 větě druhé zákona o mimosoudních rehabilitacích a princip lex specialis derogat legi generali“. Ze všeho shora uvedeného jednoznačně vyplývá, že nárok žalobce uplatněný v této žalobě neexistuje a nelze jej uspokojit. Tuto bohatě a konstantně judikovanou skutečnost nejsou schopné změnit žádné žalobou předestřené argumentace a právní konstrukce, včetně účelové námitky žalobce, že nejde o restituční kauzu, nicméně pro úplnost se k některým lichým námitkám soud vyjadřuje v dále. Žalobcem tvrzený nárok nelze přiznat přímo na základě ústavní normy. Požadavek žalobce, aby prvostupňový soud žalobci přiznal náhradu přímo na základě textu ústavního pořádku (čl. 11 odst. 4 Listiny), je zcela lichý. Uvedeným požadavkem žalobce opětovně otevírá svůj restituční nárok, který již byl v minulosti vyřešen, a pravomocně rozhodnut (res iudicata), viz následující odstavce, a de facto vyzývá prvostupňový soud, aby tuto zásadu porušil, a aby rovněž ignoroval konstantní soudní judikaturu Nejvyššího soudu a Ústavního soudu. Soud opětovně odkazuje na usnesení Ústavního soudu sp. zn. Anonymizováno ze dne datum. Tímto usnesením byla odmítnuta ústavní stížnost stěžovatele (žalobce) Právovárečné právnická osoba, proti mj. usnesení Nejvyššího soudu ze dne datum č. j. spisová značka. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, se žalobce domáhal zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi byla porušena jeho ústavně zaručená práva zakotvená v čl. 11 odst. 1 a 4 a v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, jakož i jeho právo podle čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod. Žalobce mj. argumentoval tím, že „měly-li by výklad a aplikace restitučních předpisů vést k tomu, že adresa a Slovenská Federativní republika, a posléze Česká republika, legalizovala nabytí vlastnictví státu k veškerému v minulosti protiprávně odňatému majetku účinností restitučních předpisů, pak by se prizmatem již tehdy účinného článku 11 odst. 4 federální Listiny základních práv a svobod jednalo o vyvlastnění. Ústavně konformní výklad a aplikace restituční legislativy a stanoviska pléna Ústavního soudu ze dne datum tak musí být podle stěžovatele takové, že stát účinností restitučních předpisů nabyl vlastnictví pouze a jen k majetku, který byl zákonodárcem výslovně zahrnut do pozitivního restitučního práva, s tím, že osoby, které nebyly _ jako osoby oprávněné zahrnuty do restituční legislativy, se mohou domáhat ochrany svého vlastnického práva u soudu na základě obecných předpisů“. Citovaným usnesením Ústavní soud argumentace žalobce odmítl. V odůvodnění Ústavní soud mj. uvedl: „12. Ústavní soud ve svých rozhodnutích opakovaně konstatuje, že ústavní stížnost je ve smyslu § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu zjevně neopodstatněná také v případě, kdy jí předestřené shodné tvrzení o porušení základního práva a svobody bylo již dříve Ústavním soudem posouzeno, a z něj vycházející (obdobná) ústavní stížnost jím byla shledána nedůvodnou nebo neopodstatněnou; jinak řečeno, je tomu tak tehdy, když stížností napadený zásah orgánu veřejné moci je konformní se závěry, jež Ústavní soud ve vztahu k němu již dříve vyslovil.

13. Tak tomu je i v posuzované věci, kdy o ústavní stížnosti stěžovatele obdobného obsahu rozhodoval Ústavní soud ve věci projednávané pod sp. zn. jméno FO Ústavní stížnost směřovala proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne datum č. j. spisová značka, Ústavní stížnost směřovala proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne datum č. j. spisová značka, jímž bylo odmítnuto dovolání stěžovatele proti rozsudku odvolacího soudu, které se opíralo o závěr, že k podání žaloby na vypořádání neoprávněné stavby nebyl stěžovatel aktivně legitimován, neboť není vlastníkem pozemků, na nichž byly stavby zřízeny, a to proto, že tyto pozemky coby součást majetkové podstaty podniku "Anonymizováno" byly znárodněny podle dekretu presidenta republiky č. 101/1945 Sb., kdy obnovení vlastnického práva stěžovatele k pozemkům bylo by možné toliko na základě restitučních předpisů, jež však na zmírnění stěžovatelem pociťované křivdy nepamatují. Nejvyšší soud odkázal na svou judikaturu, podle které ti, kteří by byli podle restitučních předpisů oprávněnými osobami, se nemohou prosazení svých nároků domáhat podle obecného předpisu, a dodal, že uvedený závěr byl aprobován i judikaturou Ústavního soudu a rozšířen jí na případy, v nichž došlo ke ztrátě vlastnického práva před rozhodným obdobím z hlediska restitučních předpisů (tj. před datum), a zvláštní předpis nestanovil způsob zmírnění nebo nápravy této majetkové újmy (stanovisko sp. zn. Anonymizováno). Nejvyšší soud zdůraznil, že jeho rozhodovací praxe je také ustálena v závěru, že zpochybnění správního aktu nebo určení následků jeho neexistence lze dosáhnout pouze prostřednictvím restitučních předpisů. Shora citované závěry vztáhl Nejvyšší soud i na věc stěžovatele, v níž "žalobní návrh sice nezní přímo na určení vlastnictví, ale kdy je pro rozhodnutí věci taktéž určující zejména vyřešení otázky vlastnictví k předmětným nemovitostem, jež byly (měly být) žalobci v poválečné době znárodněny podle dekretu prezidenta republiky č. 101/1945 Sb. a kdy své tvrzení o vlastnickém právu zakládá žalobce právě na zpochybnění zániku vlastnictví (a jeho nabytí státem) tímto znárodněním. Argumentaci dovolatele, že k zániku vlastnictví nedošlo pro konkrétně v dovolání rozváděná pochybení při znárodnění, jež je uplatňována mimo rámec restitučních předpisů, nelze proto přikládat právní relevanci". Nejvyšší soud se zabýval také úvahami stěžovatele o závaznosti stanoviska sp. zn. Anonymizováno které označil za bezcenné a ryze akademické nejenom proto, že shora uvedené závěry jsou též výrazem ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, od níž se Nejvyšší soud nemíní odchýlit, ale i proto, že na závěry zpochybňovaného stanoviska navázal Ústavní soud i ve své další nálezové judikatuře“. Ústavní soud dále poukázal na argumentaci uvedenou „v usnesení ÚS ze dne datum sp. zn. jméno FO, které se rovněž týkala ústavní stížnosti podané žalobcem. Ústavní soud posuzoval argumentaci stěžovatele založenou na tvrzení, že ačkoliv velmi podrobně odůvodnil, že jeho majetek nikdy nebyl řádně znárodněn před termínem, který určuje tzv. restituční tečku (opět s argumentací, že o předmětu i rozsahu zestátnění mohl rozhodnout pouze a jen ministr výživy jako orgán státu sui generis), obecné soudy jeho tvrzení relevantně nezvážily a spolehly se na úvahu o tom, že není možné se takto bránit cestou mimo restituční předpisy, a Nejvyšší soud dokonce stěžovatelovu argumentaci posoudil jako irelevantní. V bodech 41 až 44 ústavní stížnosti stěžovatel (stejně tak jako v replice v nyní posuzované věci) zdůraznil, že potřebou majetkového vyrovnání s Anonymizováno se v minulosti zabývala Poslanecká sněmovna i vláda“. „15. V citovaném usnesení sp. zn. jméno FO Ústavní soud přisvědčil závěru Nejvyššího soudu, že podstatná část argumentace stěžovatele předestřená v řízeních před obecnými soudy a zopakovaná v ústavní stížnosti směřuje k otázkám znárodnění, které však nebyly v probíhajícím řízení relevantní a měly by význam pouze při posuzování věci prizmatem restitučních předpisů, podle kterých však stěžovatel není oprávněnou osobou. Se stěžovatelem není možno souhlasit v tom, že by se Ústavní soud v citovaném usnesení aplikací relevantního hmotného práva vůbec nezabýval. Ústavní soud konstatoval, že obecné soudy nad rámec výše uvedeného přistoupily rovněž k posouzení tvrzených vlastnických nároků stěžovatele. Na jejich postupu přitom Ústavní soud neshledal nic, co by odůvodňovalo jeho kasační zásah, když výslovně uvedl, že se obecné soudy se s námitkami stěžovatele řádně a podrobně vypořádaly a věc po právní stránce hodnotily přiléhavě.

16. Nelze přitom přijmout názor stěžovatele, že odmítl-li Nejvyšší soud usnesením ze dne datum č. j. spisová značka dovolání jako nepřípustné, nemohl se pak vyjadřovat k jakýmkoliv "právně významným otázkám ", respektive že k takovým závěrům nemůže Ústavní soud přihlížet. V citovaném usnesení Nejvyšší soud se ve značném rozsahu zabýval právě otázkou uplatnitelnosti (stěžovatelem tvrzeného) vlastnického nároku podle obecných předpisů v konkurenci s předpisy restitučními, a uzavřel, že závěry odvolacího soudu jsou v souladu s rozhodovací praxí i judikaturou Ústavního soudu. Naopak závěr, že stěžovatel není legitimován ve sporu o vypořádání neoprávněné stavby, odůvodnil dovolací soud jednou větou tak, že stěžovatel není vlastníkem předmětných nemovitostí v důsledku pozbytí vlastnického práva poválečným znárodněním. Taktéž v nyní posuzované věci Nejvyšší soud nepřisvědčil argumentaci stěžovatele o porušení jeho ústavně zaručeného práva na ochranu majetku, a odkázal na stanovisko sp. zn. Anonymizováno, ve kterém Ústavní soud odpověděl záporně na otázku, zda je možné domáhat se za použití obecných občanskoprávních institutů ochrany vlastnického práva, k jehož zániku došlo před rokem Anonymizováno, prostřednictvím zpochybnění právních skutečností, na základě nichž k takovému zániku došlo, nikoli tedy způsoby stanovenými restitučními předpisy (relevanci úvahám stěžovatele o závaznosti a aplikovatelnosti stanoviska Nejvyšší soud nepřiznal). Kromě závěru krajského soudu o nemožnosti uplatnit tvrzenou nápravu majetkové křivdy prostřednictvím určovací žaloby podle obecných předpisů občanského práva měl Nejvyšší soud za souladný se svou ustálenou rozhodovací praxí (a rovněž judikaturou Ústavního soudu) i závěr, že ke znárodnění podniků na základě znárodňovacích dekretů prezidenta republiky docházelo ex lege, a nikoliv až příslušným správním rozhodnutím, byť vydaným na základě znárodňovacího dekretu. Je tedy zřejmé, že se stěžovatel podanou ústavní stížností domáhá vypořádání shodných námitek, jaké předložil Ústavnímu soudu již ve věci sp. zn. jméno FO Jak bylo shora uvedeno, Nejvyšší soud ve věci sp. zn. spisová značka i v nyní napadeném usnesení shodným způsobem s odkazem na stanovisko sp. zn. Anonymizováno odůvodnil, že domáhat se ochrany vlastnického práva zpochybněním právních skutečností, na základě nichž došlo k zániku vlastnického práva před rokem Anonymizováno, lze pouze cestou restitučních předpisů. Zpochybňuje-li stěžovatel závaznost citovaného stanoviska a navrhuje, aby se Ústavní soud v současném personální složení distancoval od výkladu, podle kterého restituční zákony legalizovaly neoprávněný zisk majetku státem, jenž sice měl stát v držení, ale nepřešel na něj, Ústavní soud upozorňuje, že závaznost vykonatelných nálezů (a tím spíše pak stanoviska pléna Ústavního soudu) ve smyslu čl. 89 odst. 2 Ústavy pro všechny orgány i osoby zásadně dopadá i do rozhodovacích poměrů Ústavního soudu samého. Z toho důvodu je nutno stěžovatelem citované nálezy sp. zn. jméno FO přijaté před účinností stanoviska sp. zn. Anonymizováno, vykládat v souladu s tímto stanoviskem, byť se vůči nim přímo nevymezuje“. Z uvedeného je zřejmé, že výše uvedené argumenty žalobce byly opakovaně odmítnuty, a to až na úrovni Ústavního soudu, jedná se tedy o věc pravomocně rozhodnutou (rei iudicata), a není v kompetenci prvostupňového soudu, aby uvedená rozhodnutí zpochybňoval. Uvedený postup by byl také v rozporu se zásadou právní jistoty. Navíc v řízení podle části V. o.s.ř. soudy přezkoumávají rozhodnutí správních orgánů. V ust. § 244 o.s.ř. je uvedeno, že „Rozhodl-li orgán moci výkonné, orgán územního samosprávného celku, orgán zájmové nebo profesní samosprávy, popřípadě smírčí orgán zřízený podle zvláštního právního předpisu (dále jen "správní orgán") podle zvláštního zákona o sporu nebo o jiné právní věci, která vyplývá ze vztahů soukromého práva (§ 7 odst. 1), a nabylo-li rozhodnutí správního orgánu právní moci, může být tatáž věc projednána na návrh v občanském soudním řízení. Žádostí ze dne datum, ve znění pozdějších doplnění, kterou žalobce nazval jako: Anonymizováno o stanovení náhrady za znárodněný podnik Anonymizováno, k jehož znárodnění mělo dojít na základě dekretu presidenta republiky č. 101/1945 Sb., o znárodnění některých podniků průmyslu potravinářského. Je zřejmé, že pokud by se žalobce v tomto soudním řízení domáhal toho, aby soud rozhodl o stanovení náhrady přímo podle Listiny, nemohlo by se jednat o řízení podle části V. o.s.ř. a prvostupňový soud by musel řízení o žalobě týkající se náhrady dle dekretu č. 101/1945 Sb. zastavit. Řízení o poskytnutí náhrady bylo zahájeno až dne datum Rovněž tvrzení žalobce, že řízení bylo zahájeno žádostí u Anonymizováno ze dne datum, a dalším procesním krokem bylo vydání výměru ze dne datum č.j. právnická osoba, je liché. V předmětné věci nelze opominout, že se jedná o řízení návrhové, které musí být zahájeno na návrh oprávněné osoby. Závazek státu k poskytnutí či stanovení náhrady za znárodněný majetek se považuje za soukromoprávní závazek, tento závěr je dostatečně konzistentně odůvodněn (viz především rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. spisová značka). Z nedostatku veřejného zájmu na prosazování tohoto soukromoprávního nároku je třeba dovodit, že uplatnění nároku je plně v dispozici jeho nositele. Proto i správní řízení o náhradě či stanovení výše náhrady, za znárodněný majetek je řízením o žádosti. Tento závěr navíc prospívá i ochraně osob, o jejichž právech se v řízení jedná, neboť je v jejich moci vyvolat kvalifikovaným podáním (žádostí) řízení, v němž musí být o žádosti rozhodnuto.“. Tento názor zastává i Nejvyšší správní soud, jenž ve svém rozsudku čj. spisová značka ze dne datum konstatoval: „Z dekretu č. 100/1945 Sb. nelze jednoznačným a nepochybným způsobem dovodit, že by opravňoval ministra financí zahajovat z moci úřední řízení o náhradě za znárodněný majetek. Nevyplývá to ani z vládního nařízení č. 253/1948 Sb., o Fondu znárodněného hospodářství, který byl zřízen k provedení náhradové služby. Účelem řízení o náhradě za znárodněný majetek není prosazení veřejného zájmu, nýbrž subjektivního práva bývalého vlastníka znárodněného majetku. Ve smyslu těchto judikátů je zřejmé, že řízení o náhradě nemělo býti zahájeno „ex lege“, naopak se jedná o řízení k návrhu, který byl a je v plné dispozici žalobce. Žalobce v řízení neprokázal, že uplatnil žádost o náhradu již přede dnem doručení žádosti správnímu orgánu, tj. přede dnem datum. Žádosti jednotlivých fyzických osob, možná bývalých členů žalobce, přičemž tuto skutečnost žalobce v řízení nijak neprokázal, nelze považovat za úkony žalobce a nedokazují, že by před těmito individuálními žádostmi, popř. následně, Jméno žalobkyně, žádost o náhradu uplatnilo, resp., neuplatnilo dříve než ve správním řízení, jež je předmětem přezkumu soudu v tomto řízení. V zahájeném řízení je třeba řádně pokračovat. Konstantní soudní judikatura je toho názoru, že v zahájeném řízení je třeba rovněž aktivně pokračovat, k čemuž v případě žalobce a ani jím uváděných osob - žadatelů nedošlo. Nelze souhlasit ani s tvrzením žalobce, že k datu datum bylo na zálohách na náhradu vyplaceno částka. V předmětné věci se nejednalo o zálohy na náhradu. Žádosti jednotlivých členů žalobce nelze považovat za úkony žalobce a nedokazují, že by před těmito individuálními žádostmi, popř. následně, Jméno žalobkyně, žádost o náhradu uplatnilo. Dekret č. 100/1945 Sb., ani dekret č. 101/1945 Sb. neznají pojem „zálohy na náhradu“. Pokud tedy byly v některých případech vypláceny částky žalobcem nazývané „zálohy na náhradu“, nelze z této skutečnosti usuzovat, že se tak stalo v důsledku žádosti o náhradu, která byla účinně uplatněna žalobcem (osobou odlišnou od jednotlivých členů žalobce - fyzických osob). Kroky jednotlivých členů žalobce (přičemž to, zda jde, či šlo o členy žalobce, žalobce v řízení neprokázal) nelze zaměňovat za kroky žalobce či mu takové úkony a jednání jednotlivých členů přičítat jako by se jednalo o úkony a jednání žalobce. Žalovaná v této souvislosti nově předkládá soudu nález Ústavního soudu sp. zn. Anonymizováno ze dne datum. V předmětném řízení Ústavní soud shledal správným názor obecných soudů, že „vlastnické právo se vkládalo Anonymizováno a poznamenávalo se, že toto právo přísluší dočasnému vlastníku domu příslušného č. p. v městě jedním celým dílem. Tento zápis neumožňuje, podle názoru obecných soudů, učinit závěr o tom, že konkrétní fyzická osoba nabyla spoluvlastnického podílu. V daném případě se jednalo o majetek Anonymizováno jako osoby právnické, který byl majetkem odděleným od majetku fyzických osob. Podle odůvodnění odvolacího soudu se ani po provedeném doplnění dokazování o listinné důkazy nepodařilo navrhovatelům prokázat, že majetek Anonymizováno byl majetkem fyzických osob, a že tedy stěžovatelé jsou oprávněnými osobami podle § 3 odst. 1 zákona č. 87/1991 Sb.“. Z uvedeného logicky vyplývá, že případné kroky jednotlivých členů žalobce, kteří se zřejmě ocitli v hmotné nouzi, a z tohoto důvodu žádali o vratnou půjčku, navíc u Anonymizováno, nemohou mít účinky zahájení řízení o náhradu dle dekretu č. 101/1945 Sb. před Anonymizováno, jak už bylo výše uvedeno. Legitimní očekávání žalobce, ve smyslu judikatury ESLP, nebylo ničím doloženo Obecně pak platí, že Evropský soud pro lidská práva konstatoval, že stanovení restituční hranice ve vztahu k minulosti je zcela v diskreci každého státu. Hypotetickou otázku legitimního očekávání by pak vztáhl pouze na nárok, který by se zjevně pohyboval v rámci státem definovaného prostoru možné restituce. Soud odkazuje na rozhodnutí ESLP ze dne datum ve věci č. jméno FO. jméno FO a. s. byla ke dni datum znárodněna na základě dekretu prezidenta republiky č. 100/1945 Sb. ESLP připomenul, že podle ustálené judikatury může představovat „majetek“ ve smyslu článku 1 Protokolu č. hodnota buď existující vlastnické právo, nebo alespoň legitimní očekávání jeho nabytí. Soud dále poznamenal, že stěžovatel zakládá svůj nárok na náhradu na ustanovení § 8 odst. 1 dekretu. Splnění náhradové povinnosti státu bylo znemožněno nástupem komunistů k moci v roce Anonymizováno, tedy v rozhodném období podle restitučních zákonů vydaných ke zmírnění křivd minulosti. I když předmětné ustanovení zůstává součástí platného práva a je do jisté míry používáno i českými soudy (viz rozhodnutí, kterým Nejvyšší správní soud uložil Anonymizováno provést správní řízení o uplatněném nároku, aniž by se vyjádřil k meritu), byly podobné nároky uplatněné v minulosti soudní cestou zamítnuty s ohledem na úplný charakter restitučního zákonodárství, na čemž zatím nic nemění ani rozhodnutí Nejvyššího správního soudu situované v rovině čistě procesní. Soud také konstatoval, že od 50. let minulého století stát nikdy neprojevil ochotu vypořádat nároky na náhradu podle dekretu č. 100/1945 Sb., přičemž se tato pozice nezměnila ani po pádu komunistického režimu (pouhá politická prohlášení některých členů vlády nejsou pro stát právně závazná). Podle Soudu se v tomto aspektu zkoumaný případ liší od jiných kauz [Anonymizováno rozsudek velkého senátu ze dne datum) nebo jméno FO, jméno FO, rozsudek ze dne datum)], v nichž naopak stát po vstupu Úmluvy v účinnost uznával určité nevypořádané zákonné nároky a ve kterých došlo k porušení článku 1 Protokolu č. hodnota. Podle názoru Soudu tedy na základě vnitrostátního práva, jak jej vykládají a používají vnitrostátní orgány, neměl stěžovatel ani vlastnické právo, ani majetkový nárok rovnající se legitimnímu očekávání, že se domůže náhrady, které by představovaly „majetek“ ve smyslu článku 1 Protokolu č. hodnota. Soud sám nemůže v tomto ohledu nahradit vnitrostátní orgány, zejména judikaturu Nejvyššího soudu a Ústavního soudu. Z výše uvedeného výkladu je zřejmé, že odkaz žalobce na rozsudky ESLP nejsou důvodné. Žalobce v průběhu řízení odkazoval na rozsudek ve věci jméno FO, jméno FO Ani tento odkaz není případný. V předmětném případě sice k vyvlastnění a znárodnění došlo v roce Anonymizováno, tedy před ratifikací Úmluvy a Protokolu č. hodnota (datum), avšak Anonymizováno vláda pokračovala v dané oblasti v přijímání právních aktů po ratifikaci Úmluvy. V roce Anonymizováno zákonný dekret č. 199/88 stanovil kritéria pro odhad hodnoty majetku, který se stal předmětem znárodnění a vyvlastnění, a tím údaje nutné ke stanovení definitivního odškodnění. Dekretem č. 199/88 byla také vytvořena procesní pravidla nezbytná k tomuto stanovení. Avšak stát je zodpovědný za úkony a opomenutí vztahující se k některému z práv zaručených Úmluvou, k nimž došlo po její ratifikaci (viz Anonymizováno). Oproti tomu v případě žalobce nikdy nebylo založeno legitimní očekávání, restituční předpisy po roce Anonymizováno také žádné legitimní očekávání nezaložily. Žalobce proto nemůže dovolávat Úmluvy a judikatury ESLP. Ani stanovisko jméno FO nezaložilo legitimní očekávání Soud na návrh žalobce provedl důkaz dokumentem ze slyšení proběhlého v roce Anonymizováno před výborem jméno FO pro lidská práva, kde stát jméno FO sdělil, že v Anonymizováno je reálné domáhat se náhrady za majetek znárodněný podle tzv. Benešových dekretů u Anonymizováno. Žalovaná uvádí, že uvedený argument byl žalující stranou vznesen před adresa ve věci sp. zn. spisová značka. Žalobci tehdy uvedli, že se obrátili na právnická osoba jméno FO, který je kontrolním orgánem Anonymizováno v souvislosti s restitucemi. Věc byla projednána pod č. Anonymizováno. Česká republika se vyjádřila k tomuto sporu a výslovně uvedla, že žalobci stále mají možnost požádat Anonymizováno o náhradu za znárodněný majetek na základě dekretu č. 100/1945 Sb. Žalovaná, stejně jako ve shora uvedeném řízení, k tomu uvádí, že vyjádření Anonymizováno v rámci projednávání právnická osoba adresa nemohlo zavdat legitimnímu očekávání žalobců, že jejich žádosti bude vyhověno. Z vyjádření Anonymizováno v tomto řízení pro žalobce vyplynula informace, že mohou požádat příslušný správní orgán o náhradu za znárodněný majetek podle dekretu č. 100/1945 Sb. a také to, že v jejich věci bude, při splnění dalších podmínek, meritorně rozhodnuto. Takové prohlášení nijak nepresumovalo úspěšnost žalobců ve věci a nemohlo tak založit legitimní očekávání žalobců na kladné vyřízení jimi vzneseného nároku. Lze také upozornit na to, že „legitimita“ znamená zákonnou oporu pro vznesený nárok, kterou nelze odvozovat od vyjádření, byť v rámci projednávání právnická osoba jméno FO, ale ze skutečných právních poměrů a aplikační praxe. Žádné z posledně uvedených však legitimní očekávání kladného rozhodnutí ve věci nezakládá. Uvedený argument byl žalobci vznesen jak před správním orgánem, tak i v následném řízení podle V. části o.s.ř. Dovolání bylo odmítnuto a rovněž i Ústavní stížnost žalobců. Žalovaná odkazuje na usnesení Nejvyššího soudu č.j. spisová značka ze dne datum v jehož odůvodnění je mj. uvedeno: 2) Odvolací soud vycházeje ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně a s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu a Ústavního soudu specifikovanou v bodě 15. odůvodnění rozsudku dospěl k závěru, že žalobci uplatněný nárok na náhradu dle ustanovení § 8 dekretu presidenta republiky č. 100/1945 Sb., o znárodnění dolů a některých průmyslových podniků (dále jen „dekret č. 100/1945 Sb.“), by za předpokladu, že skutečně vznikl, účinností zákona č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 87/1991 Sb.“), tj. ke dni datum, zanikl. Proto bylo nadbytečné, jak činil soud prvního stupně, zabývat se otázkou, zda nyní již je neexistující nárok promlčen či nikoliv, a rovněž otázkou aktivní legitimace žalobců k uplatnění neexistentního nároku. Ve vztahu k předestřené konkluzi o zániku nároku odvolací soud vysvětlil, že není podstatné, jaké očekávání u žalobců vzbudilo vyjádření Anonymizováno v řízení před jméno FO, že žalobci mají stále možnost požádat Anonymizováno o náhradu za znárodněný majetek podle dekretu č. 100/1945 Sb., které žalobci vyvolali, neboť takové vyjádření není právní skutečností, která by byla způsobilá právo na náhradu za znárodněný majetek založit. 3) Proti rozsudku odvolacího soudu podali dovolání žalobci majíc je ve smyslu ustanovení § 237 občanského soudního řádu, v platném znění (dále jen „o. s. ř.“) za přípustné pro řešení již judikaturou částečně vyřešených právních otázek, jež by měly být dovolacím soudem posouzeny jinak. Mají za to, že by odchylně měla být posouzena otázka námitky promlčení žalobou uplatněného nároku a jejího rozporu s dobrými mravy, jakož i otázka údajného zániku nároku na náhradu podle dekretu č. 100/1945 Sb. účinností zákona č. 87/1991 Sb. Žalobci rovněž spojují řešení otázky promlčení nároku na náhradu za znárodněný majetek podle dekretu č. 100/1945 Sb. s dosud neřešenou otázkou počátku běhu promlčecí lhůty, který nikdy nenastal, neboť stát nesplnil zákonné podmínky pro to, aby se nárok mohl stát tzv. dospělým, tzn. nikdy žalobcům a ani jejich právnímu předchůdci nedoručil ve smyslu ustanovení § 11 odst. 4 dekretu č. 100/1945 Sb. výměr o znárodnění majetku, za nějž je náhrada žádána. Námitku promlčení pak dovolatelé považují za nemravnou s ohledem na slyšení probíhající v roce Anonymizováno před jméno FO, při němž se Anonymizováno vyjádřila v tom smyslu, že žalobci mají možnost požádat si o náhradu za znárodněný majetek u Anonymizováno. S ohledem na specifické okolnosti případu (spočívající právě ve státem výslovně připuštěné možnosti domáhat se náhrady za znárodněný majetek u Anonymizováno, jež současně zakládá legitimní očekávání žalobců v možnost uspokojení nároku), pak dle dovolatelů nelze přihlédnout k judikatuře Nejvyššího soudu (jednotlivá rozhodnutí žalobci specifikují), od níž by se tak měl dovolací soud v nyní posuzované věci při řešení otázky rozporu námitky promlčení v rozporu s dobrými mravy odchýlit, neboť řečené specifické okolnosti případu takový odklon od judikatury posuzující jiné, nesouměřitelné skutkové okolnosti plně odůvodňují..... 10) Dovolateli akcentovanou otázkou, lze-li se úspěšně domáhat náhrady za znárodněný majetek jejich právního předchůdce ve smyslu dekretu č. 100/1945 Sb., se již Nejvyšší soud ve své činnosti zabýval, přičemž odvolacím soudem přijaté názory v ní vyřčené teze sledují. V rozhodovací praxi dovolacího soudu, jež obstála i v rámci přezkumu před Ústavním soudem (viz mimo jiné usnesení Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. Anonymizováno, či ze dne datum, sp. zn. jméno FO), je konstantně artikulována specialita restitučních zákonů vůči ostatním právním předpisům. Judikatura přitom zdůrazňuje vůli zákonodárce napravit toliko některé majetkové křivdy, jež nastaly před rokem Anonymizováno, a i pro případy, došlo-li k újmě neposkytnutím náhrady za znárodněný majetek podle předpisů z let Anonymizováno nepřipouští dožadovat se reparace mimo rámec stanovený restitučními předpisy, čímž vytěsňuje možnost vznášení nároků na vyplácení náhrad přímo na základě poválečných předpisů o znárodnění, pročež se již v současnosti uspokojení práv založených kupříkladu dekretem č. 100/1945 Sb. s úspěchem domáhat nelze (srovnej zejména usnesení Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka, jakož i v něm citovaná usnesení téhož soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka, ze dne datum, sp. zn. spisová značka, ze dne datum, sp. zn. spisová značka, ze dne datum, sp. zn. spisová značka, nebo ze dne datum, sp. zn. spisová značka). Opomenuty současně nezůstávají principy vyjádřené v judikatuře Ústavního soudu (přiměřeně srovnej plenární stanovisko Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. Anonymizováno., v jehož závěru byl právní názor o specialitě restitučních předpisů vztažen i na případy majetkových křivd, ke kterým došlo před datum a zvláštní předpis nestanovil způsob zmírnění nebo nápravy takové újmy - viz blíže též usnesení Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka). 11) Již v řadě předchozích rozhodnutí se dovolací soud k vyslovenému přiklonil i za situací, v nichž došlo ke znárodnění majetku na základě poválečných dekretů (např. dekretem č. 100/1945 Sb., jako je tomu v projednávané kauze) před rozhodným obdobím ve smyslu restitučních předpisů (viz kromě již jmenovaných usnesení sp. zn. spisová značka a sp. zn. spisová značka též usnesení Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka, nebo ze dne datum, sp. zn. spisová značka). Důvodně přitom odmítá výklad, jenž by vedl k poměru mezi nápravou křivd, na něž restituční legislativa pamatuje a stanoví podmínky i rozsah jejich reparace, a náhradou újem, restitučními předpisy výslovně neregulovaných, jež by z důvodu naznačené absence úpravy podléhaly režimu poválečných předpisů o znárodnění. Taková interpretace by totiž zcela popírala v rozporu s úmyslem demokratického zákonodárce smysl restitučního zákonodárství jako nástroje nápravy pouze některých majetkových bezpráví. 12) Jiné posouzení otázky možného uplatnění restituční náhrady podle znárodňovacích dekretů, pokud k odnětí vlastnického práva státem došlo před tzv. rozhodným obdobím, nepovažuje Nejvyšší soud za opodstatněné, neboť žalobci žádné relevantní specifické okolnosti, jež by měly potenciál k provedeníjudikatorního odklonu nejen od rozhodovací praxe Nejvyššího soudu, ale i Ústavního soudu, ani netvrdily. Novější rozhodovací praxe obou vrcholných soudů pak správnost výše připomenutých konkluzí naopak potvrzuje (k tomu srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne datum, č. j. spisová značka, proti němuž směřující ústavní stížnost byla jako zjevně neopodstatněná odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. Anonymizováno, usnesení Nejvyššího soudu ze dne datum, č. j. spisová značka, proti němuž směřující ústavní stížnost byla jako zjevně neopodstatněná odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. jméno FO, usnesení Nejvyššího soudu ze dne jméno FO, č. j. spisová značka, proti němuž směřující ústavní stížnost byla jako zjevně neopodstatněná odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. Anonymizováno, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne datum, č. j. spisová značka, proti němuž směřující ústavní stížnost byla jako zjevně neopodstatněná odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. Anonymizováno). Sluší se k argumentaci žalobců o zachování jejich nároku na náhradu za znárodněný majetek před rozhodným obdobím dle ustanovení § 8 dekretu č. 100/1945 Sb. v důsledku „mlčení zákona“ uvést, že v obdobných skutkových poměrech v nálezu ze dne datum, sp. zn. Anonymizováno, Ústavní soud mimo jiné dovodil, že „zákon o mimosoudních rehabilitacích je ve vztahu k dekretu č. 100/1945 Sb. speciálním právním předpisem, v důsledku čehož je v dané věci vyloučeno přiznání náhrady přímo podle tohoto dekretu, a to právě s ohledem na omezení zakotvené v § 2 odst. 3 větě druhé zákona o mimosoudních rehabilitacích a princip lex specialis derogat legi generali. Podpůrné uplatnění obecného právního předpisu by bylo samozřejmě namístě tehdy, nedával-li by speciální právní předpis na určitou právní otázku odpověď; taková situace však nyní, jak obecné soudy zcela správně naznaly, nenastala.“ 13.) Z uvedeného plyne, že dovolání žalobců není přípustné, a proto Nejvyšší soud dovolání v souladu s ustanovením § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl. Tvrzení žalobce, že správní orgán ve správním řízení nerozhodl o stanovení náhrady je zcela liché Žalobce v žalobě nesprávně namítá, že správní orgán vůbec nerozhodl o stanovení náhrady za konkrétně vymezený znárodněný majetek žalobce, ale rozhodl o něčem jiném, že žádost o náhradu se zamítá. Dále žalobce namítá, že veškerá právní a skutková argumentace, kterou bylo odůvodněno výrok zamítavého správního rozhodnutí, nebyla do řízení vnesena žádným z účastníků. Žalovaná s tímto názorem nesouhlasí a uvádí, že žalobce svoji žádost ve správním řízení nazval: „Anonymizováno...“. V rozkladu proti zamítavému rozhodnutí Anonymizováno žalobce uváděl, že správní orgán nerozhodl o stanovení náhrady za konkrétně vymezený majetek žalobce, tedy nerozhodl o hodnotě tohoto majetku, která se měla dostat do jeho majetkové sféry. Žalobce ale opomenul skutečnost, že nezbytnou podmínkou, která musí předcházet stanovení výše náhrady, je posouzení existence nároku na náhradu. Pokud správní orgán dojde k názoru, že nárok není dán, pak v tomto smyslu rozhodne, a ocenění neexistujícího nároku ztrácí smysl a je na místě žádost zamítnout, ostatně tato povinnost mu vyplývá z § 51 odst. 3 správního řádu, kde se uvádí: „Je-li v souladu s požadavky § 3 zjištěna skutečnost, která znemožňuje žádosti vyhovět, neprovádí správní orgán další dokazování a žádost zamítne.“ Rovněž námitka žalobce, že veškerá právní argumentace byla do řízení vnesena správním orgánem, což je dle žalobce nepřípustné, není důvodná. Podle § 3 správního řádu platí, že nevyplývá-li ze zákona něco jiného, postupuje správní orgán tak, aby byl zjištěn stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro soulad jeho úkonu s požadavky uvedenými v § 2 správního řádu. právnická osoba správního řádu je normativně upravena zásada materiální pravdy, a to jako protipól zásady formální pravdy. Při uplatňování zásady materiální pravdy je tedy správní orgán, nestanoví-li (jakýkoli) zákon jinak, povinen zjistit ex offo stav věci prostý důvodných pochybností, aniž by se při tom omezoval na tvrzení účastníků řízení. Z uvedeného vycházejí i následující rozhodnutí: Rozhodnutí Komise pro cenné papíry ze dne datum: „Rozhodnutí ve správním řízení musí vycházet ze spolehlivě a úplně zjištěného stavu věci. Tento "stav věci" však musí být omezen na věci, které jsou podkladem rozhodnutí. Přesné a úplné zjišťování neomezeného okruhu informací by proto bylo nesmyslné a v rozporu se zásadou hospodárnosti správního řízení“. Rozsudek NSS ze dne datum, č.j. spisová značka. NSS: „Rozhodne-li správní orgán i přes přetrvávající nejasnosti o skutečnostech rozhodných pro přiznání nároku, způsobené tím, že navrhovatel nepředložil doklad osvědčující jím tvrzený nárok, poruší tím povinnost zjistit přesně a úplně skutečný stav věci“. spisová značka (adresa: „Správní orgán je povinen zjistit před vydáním rozhodnutí přesně a úplně skutečný stav věci. Není, přitom vázán _ jen návrhy účastníků řízení a s ohledem na zásadu materiální pravdy musí stav věci zjistit spolehlivě i za jejich případné nečinnosti““. Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne datum, č. j. spisová značka: „Aplikace zásady materiální pravdy zakotvené v § 3 správního řádu z roku 2004 (dále jen "správní řád"), podle něhož správní orgán postupuje tak, aby byl zjištěn stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, je pochopitelně limitována určením rozsahu, v němž je zjišťování skutkového stavu nezbytné pro rozhodování správního orgánu v konkrétním případě. V tomto omezení se projevuje jiná zásada správního řízení, a to zásada procesní ekonomie. Pro vedení dokazování ve správním řízení to tedy znamená, že žadatel může navrhnout provedení určitých důkazů, správní orgán však takovými návrhy není vázán,, provede však vždy důkazy, které _ jsou , potřebné ke zjištění věci, jak ostatně výslovně uvádí ustanovení § 52 správního řádu“. Žalovaná v řízení vznesla námitku promlčení. Bylo tak učiněno především z důvodu procesní opatrnosti, neboť nárok žalobce, s ohledem na specialitu restitučních předpisů, jako takový neexistuje. Pokud by hypoteticky nárok žalobce existoval, byl by promlčen. Tvrzení žalobce, že počátek splatnosti náhrady nastává uplynutím šesti měsíců od doručení výměru o náhradě za znárodněný podnik, ke kterému nedošlo, a proto se nárok nemůže promlčet, není správný. Jestliže ze znění dekretu č. 101/1945 Sb. vyplývá, že náhrada náleží za znárodněný majetek k okamžiku, kdy je znárodněn, je třeba dojít k závěru, že příslušné nároky na náhradu vznikly k datu vyhlášení dekretu č. 101/1945 Sb., tj. ke dni datum. Znění § 1 odst. 1 tohoto dekretu nepřipouští odlišný výklad. K témuž dni, nejpozději však k datu účinnosti vyhlášky Anonymizováno - tedy k datu datum, bylo již možné uplatnit nárok na náhradu, protože dosavadní vlastník a nyní již správce nemohl se svým majetkem volně disponovat (prodat, darovat, zničit apod.). Jeho vlastnické právo již bylo omezeno a nárok na náhradu tak byl způsobilý k uplatnění. Splatnost je pouze nejzazší mezí, kdy je možné (již existující a konkrétní) pohledávku na základě pravomocného rozhodnutí/výměru o přiznání náhrady po právu plnit, termín uplatnění nároku na přiznání pohledávky termínu splatnosti logicky předchází a k uplatnění musí dojít v době, která je pro nárok jako takový, ve smyslu hmotného práva, stanovena, a to dříve, než dojde k promlčení takového nároku. Ve smyslu nalézacího práva je nárok zralý k uplatnění okamžikem dokonání znárodnění, tedy následující den po právním účinku znárodnění. Zahájení řízení tedy bylo výhradně v dispozici žalobce, jak vyplývá z konstantní judikatury např. z rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. spisová značka (viz bod 4). Promlčecí lhůta počala běžet okamžikem znárodnění, tedy dnem datum, resp. nejpozději účinností vyhlášky o znárodnění podniku Anonymizováno, tj. dnem datum. Z uvedeného je zřejmé, že nárok žalobce, v případě, že by vůbec existoval, je promlčen a samotná konstrukce splatnosti není pro promlčení rozhodná. Je zřejmé, že v době nesvobody (do roku Anonymizováno) bylo pro žalobce problematické domáhat se svých práv. Ale od roku Anonymizováno již žalobci nic nebránilo žádat příslušné orgány o náhradu. Po roce Anonymizováno se nemohl domáhat svých práv, neboť úřady jeho existenci neuznávaly, a tudíž námitka nečinnosti, kterou uvedla žalovaná, není důvodná. Soud s tímto právním názorem žalobce nesouhlasí a uvádí, že žalobce se mohl po roce Anonymizováno svých tvrzených nároků domáhat neomezeně. Žalobce namítá, že až do datum byla zpochybněna jeho právní existence, včetně jeho právní osobnosti a procesní způsobilosti. Žalovaná v této souvislosti odkazuje na odůvodnění rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR č.j. spisová značka ze dne datum. V odůvodnění Nejvyšší soud mj. uvedl: „K otázce počátku běhu promlčecí lhůty se dovolací soud neztotožnil s námitkou žalobce o tom, že mu promlčecí lhůta k uplatnění nároků vztahujících se k předmětným nemovitostem začala běžet až od pravomocného rozhodnutí soudu o určení jeho vlastnického práva k předmětným nemovitostem. Ze skutkových zjištění v posuzovaném případě vyplývá, že žalobce se již od roku Anonymizováno opakovaně domáhal vrácení předmětných nemovitostí, a proto musel již od této doby vědět, že je vlastníkem předmětných nemovitostí, a že mu užíváním těchto nemovitostí státem (a nakládáním s nimi) může vzniknout škoda. Rozhodnutí o určení vlastnického práva je totiž deklaratorní rozhodnutí, na jehož základě vlastnické právo nevzniká; předmětem řízení je v takovém případě zjištění, komu vlastnické právo podle práva náleží. Žalobci tedy vlastnické právo k předmětným nemovitostem nevzniklo pravomocným rozhodnutím soudu o určení vlastnického práva, ale - jak bylo následně soudním rozhodnutím určeno - žalobce nikdy vlastnické právo k předmětným nemovitostem neztratil, o čemž žalobce věděl, a proto mu nic nebránilo v tom, aby náhradu škody uplatnil ihned, jak se o jejím vzniku dozvěděl. Dovolací soud se ztotožnil se závěrem odvolacího soudu, podle nějž nebyly v posuzovaném případě u nároků vztahujících se k předmětným nemovitostem dány výjimečné okolnosti, které by zakládaly rozpor vznesené námitky promlčení s dobrými mravy. V řízení nevyšly najevo skutečnosti, které by svědčily o tom, že žalovanou vznesená námitka promlčení představovala zneužití tohoto práva na úkor žalobce (k podmínkám, za kterých je vznesená námitka promlčení v rozporu s dobrými mravy srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum sp. zn. spisová značka, uveřejněný pod č. hodnota.)“. K tomuto judikátu soud uvádí, že v průběhu řízení ve výše citované věci bylo prokázáno (tato skutečnost je ostatně uvedena v odůvodnění rozhodnutí Nejvyššího soudu), že Ministerstvo vnitra žalobci odmítlo po roce Anonymizováno obnovit jeho registraci, ačkoliv vědělo, že ukončení jeho činnosti v roce Anonymizováno bylo politickým rozhodnutím, a proto se žalobce nejprve domáhal soudní cestou vyřešení otázky své existence. Teprve na základě pravomocného rozsudku soudu, jímž bylo určeno, že žalobce nikdy nezanikl a jeho registrace od roku Anonymizováno trvá, vydalo dne datum potvrzení o tom, že žalobce je občanským sdružením ve smyslu ustanovení § 19 odst. 1 zákona č. 83/1990 Sb., o sdružování občanů. Přesto Nejvyšší soud ČR konstatoval, že žalobce se již od roku Anonymizováno domáhal vrácení nemovitostí, musel tedy o svém nároku vědět. Nečinil tak soudní cestou, a proto tato jeho snaha nemohla mít vliv na běh promlčecích lhůt. Z uvedeného judikátu vyplývá, že žalobce se mohl domáhat náhrady podle dekretu č. 101/1945 Sb. již v roce Anonymizováno. V takovém řízení by potom musela být řešena i jeho právní subjektivita. Pokud tak neučinil, nelze tuto skutečnost přičítat za vinu státu. Z tvrzení žalobce je dále zřejmé, že jeho existence byla zpochybňována až do dne datum, Proto od následujícího dne, tedy od datum již nebyly pochybnosti o subjektivitě žalobce, či o schopnosti ji jednoznačně prokázat vůči dalším osobám. Žádost o náhradu žalobce doručil správnímu orgánu až dne datum. Tedy více než Anonymizováno let od tohoto data. Nárok, pokud by vůbec existoval, by byl promlčen i v tomto případě. Ani skutečnost, že v průběhu těchto sedmi let žalobce vedl jiné soudní spory, vztahující se ke znárodněnému pivovaru, ale s jiným předmětem řízení, nemohla vést ke stavění promlčecí lhůty ohledně práv uplatněných v rámci tohoto správního řízení, a současně řada soudních sporů vylučuje žalobcem omezenou nemožnost se v řízení namítaných práv domáhat. Žalovaná v průběhu řízení však nade vší pochybnost prokázala, že uvedené argumentační linie nedokazují, že by žalobcem tvrzený nárok vůbec existoval. Žaloba je dle obsahu nepochybně o žalobou na plnění. Hlavním nosným důvodem pro zamítnutí žaloby, která je dle svého obsahu, nepochybně žalobou na plnění, je specialita restitučních předpisů vydaných po roce Anonymizováno, i k tzv. Benešovým dekretům, mezi které řadíme i dekret č. 101/1945 Sb., podle něhož se žalobce domáhá náhrady. Nárok žalobce jako takový tedy neexistuje. Uvedená skutečnost je podpořena bohatou konstantní judikaturou Nejvyššího soudu ČR a Ústavního soudu (viz bod jméno FO závěrečného vyjádření žalované). Uvedené soudní instituce již více než 30 let rozhodují spory týkající se tzv. Benešových dekretů, a nikdy se od svého právního názoru neodchýlily. Uvedená rozhodnutí jsou navíc i v souladu s rozhodovací praxí ESLP, která uvádí, že stanovení restituční hranice ve vztahu k minulosti je zcela v diskreci každého státu. Soud navíc konstatuje, že v průběhu tohoto období ani obecné soudy nikdy nevydaly rozsudek, třeba i jen nepravomocný, kterým by žalobcům nárok přiznal, třeba i jen částečně. Je zde tedy naprosto konstantní rozhodovací praxe soudů všech stupňů. Z této konstantní judikatury žalovaná opětovně odkazuje na Stanovisko pléna Ústavního soudu vydané pod č. Anonymizováno dne datum v jeho výrokové části (jméno FO.) uvádí: „Žalobou o určení vlastnického práva nelze obcházet smysl a účel restitučního zákonodárství. Nelze se účinně domáhat podle obecných předpisů ani ochrany vlastnického práva, k jehož zániku došlo před datum a zvláštní restituční předpis nestanovil způsob zmírnění nebo nápravy této majetkové újmy.“ Toto je i případ žalobce, jehož podnik byl znárodněn před rokem Anonymizováno. Jestliže toto stanovisko neposkytuje ochranu tak významné právní instituci jako je vlastnické právo, pak výkladem ad majore ad minus zcela jednoznačně nelze dovodit ani ochranu nároků na náhradu. Tvrzení žalobce, že jeho případ je specifický, na rozdíl od desítek ostatních, že řízení bylo zahájeno v roce Anonymizováno a jedná se o pouhé dokončení řízení, že je v jeho případě naplněno legitimní očekávání, popř., že by měl být nárok přiznán přímo na základě Listiny, jsou ryze účelová, a žalobce je v průběhu řízení nijak neprokázal. Na základě všech výše uvedených důvodů soud žalobu v celém rozsahu zamítl.

36. O náhradě nákladů soud rozhodl dle vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu, náleží náhrada nákladů v řízení před prvostupňovým soudem ve výši devatenácti režijních paušálů v úhrnné výši částka (částka) Citovaná vyhláška naplňuje závěry obsažené v uvedeném nálezu Ústavního soudu České republiky, který ve výroku jméno FO. konstatuje, že zásadu rovnosti účastníků řízení ve smyslu článku 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod naplňuje přiznání paušální náhrady coby náhrady hotových výdajů podle jejich demonstrativního výčtu v § 137 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, i účastníkovi řízení, který advokátem zastoupen není, a to v situacích, v nichž by účastníkovi řízení zastoupenému advokátem byla přiznána taková náhrada podle § 13 odst. 3 advokátního tarifu. Náklady řízení představující hotové výdaje za sepsání Anonymizováno vyjádření k žalobě (datum). Dále žalovaná uplatňuje Anonymizováno úkonů přípravy na jednání a Anonymizováno úkonů účasti na jednání (datum). Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 ti dnů od doručení písemného vyhotovení k Městskému soudu v Praze prostřednictvím soudu zdejšího.