23 C 181/2019

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl samosoudkyní JUDr. Jaroslavou Novotnou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o náhradu újmy způsobené nepřiměřenou délkou a průtahy v řízení <b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 67 592 Kč se zákonným úrokem z prodlení 10 % z této částky od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Zamítá se žaloba ve výši 150 808 Kč se zákonným úrokem z prodlení 10 % z této částky od [datum] do zaplacení.</b> <b>III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci zákonný úrok z prodlení z částky 123 592 Kč ve výši 10 % od [datum] do [datum], to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>IV. Zamítá se zákonný úrok z prodlení ve výši 10 % z částky 150 808 Kč od [datum] do [datum].</b> V. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci, k rukám právního zástupce žalobce, náhradu nákladů řízení ve výši 68 647,38 Kč to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se ve své žalobě podané [datum] domáhala nemajetkové újmy z nesprávného úředního postupu spočívajícího v extrémní délce řízení před [anonymizována tři slova] a před správními soudy v délce celkem 7 let a l0 měsíců a 12 dnů. Žalobkyně uvedla tyto významné skutkové okolnosti: Ode dne [datum] probíhalo na návrh žalobkyně řízení o přihlášení ochranné známky pod názvem„ [příjmení] [příjmení] [příjmení] výrobce mobilních domů“ vedené nejprve u [anonymizována tři slova] pod sp.zn. [číslo], následně na toto řízení navázalo dne [datum] řízení o správní žalobě žalobkyně vedené u Městského soudu v Praze pod sp.zn. [spisová značka], toto řízení bylo ukončeno rozsudkem Městského soudu v Praze, č.j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], který byl právnímu zástupci žalobkyně doručen dne [datum]. Řízení před [anonymizována tři slova] a před Městským soudem v Praze trvalo od [datum] do [datum], tedy 7 let a l0 měsíců a 12 dnů. Žalobkyně navrhovala, aby soud poskytl odškodnění podle metodiky Nejvyššího soudu Cpjn 206/2010, vycházel ze základní částky 20 000 Kč za jeden rok řízení, kdy kromě prvních dvou let, za něž náleží polovina základní částky, má být následně přiznáno 20 000 Kč za každý rok (7 let, l0 měsíců, 12 dnů: 2x 10 000 Kč + 5 x 20 000 Kč + ([číslo]) x 20 000 Kč + ([číslo]) x 20 000 Kč = 20 000 Kč + 100 000 Kč + 16 600 Kč 600 Kč = 137 200 Kč. Žalobce navrhoval navýšení základní částky o 20 % s tím, že se jednalo o extrémní délku řízení, dále navýšení o dalších 20 % s tím, že žalobkyně se na průtazích nepodílela a další navýšení o 20 % s tím, že mezi jednotlivými úkony soudu byly dlouhé rozestupy. Dále požadoval navýšení o dalších 20 % s ohledem na značný význam předmětu řízení, neboť se podstatně dotýkal majetku, podnikání a pověsti žalobkyně. Nejistota o tom, jak bude o přihlášce ochranné známky rozhodnuto, byla vleklým řízením prohlubována. S ohledem na vše výše uvedené požaduje žalobkyně v předmětné žalobě částku 246 960 Kč jako nemajetkovou újmu za obě řízení. Žalobkyně vyzvala žalovanou dne [datum] k zaplacení výše specifikované částky. Zároveň z opatrnosti podala žalobu dne [datum]. K výzvě adresované [stát. instituce] dne [datum] přiložila doručenku. Žalobkyně požadovala úroky z prodlení dle nařízení č. 351/2013 Sb. od [datum], tedy po uplynutí 6 měsíční lhůty k plnění.

2. Žalovaný ve vyjádření k žalobě ze dne [datum] / [číslo listu] učinil nesporným, že [stát. instituce] přijalo žádost o náhradu škody dne [datum]. Dne [datum] byla žalobkyně vyrozuměna, že [stát. instituce] není dle § 6 zákona o náhradě škody úřadem příslušným k projednání uplatněné škody. Žádost tak byla dle § 14 odst.2 zák. o náhradě škody postoupena v části řízení o přihlášce ochranné známky [anonymizována tři slova] a v části týkající se řízení u soudu, [stát. instituce] O tom byla žalobkyně vyrozuměna. Dle § 15 odst.2 zák. č. 82/98 Sb. žalovaná upozornila, že náhrady škody se lze domáhat u soudu pouze, pokud do 6 ti měsíců ode dne uplatnění nebyl nárok žalobkyně plně uspokojen. Namítala, že není příslušnou organizační složkou a že se nejedná o nárok soukromoprávní povahy, a tudíž takové správní řízení nespadá pod článek 6 odst.1 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 30 Cdo 344/2014, dle něhož závěr, že nepřiměřená délka správního řízení způsobila účastníkům řízení nemajetkovou újmu je dán, jestliže v posuzovaném správním řízení jde o spor, o právo nebo závazek, který je opravdový a vážný a jehož rozhodnutí má přímý vliv na existenci, rozsah nebo způsob výkonu daného práva nebo závazku, jestliže má toto právo nebo závazek svůj základ ve vnitrostátním právu a jestliže je právo nebo závazek, o které se v daném případě jedná, soukromoprávní povahy. U takového řízení se neuplatní ani vyvratitelná domněnka vzniku nemajetkové újmy v důsledku nepřiměřené délky řízení, skrze kterou žalobkyně vyvozuje výši své škody. V tomto případě se nejedná o řízení ve smyslu článku 6 odst.1 Úmluvy a nevztahuje se tak na něj ani stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Cpjn 206/2010 (dále jen stanovisko). Nemůže se současně jednat o nárok za nepřiměřenou délku řízení a do úvahy zde připadá pouze nesprávný úřední postup podle § 13 odst.1, věty druhé zákona o náhradě škody, jsou tak postižitelné pouze průtahy v řízení. Žalobkyně je povinna prokázat a doložit konkrétní průtahy v předmětném řízení, jakou újmu jí ten který průtah způsobil a příčinnou souvislost mezi tímto průtahem a újmou, kterou způsobil, jelikož vyvratitelná domněnka vzniku újmy se neuplatní. Žalovaná uzavřela, že v řízení mělo být jednáno dle ust. § 6 odst.2, písm.b/ zákona o náhradě škody s [anonymizována tři slova]. Pokud jde o nárok na náhradu škody nemajetkové újmy vzniklé žalobkyni dle jejího tvrzení jejím dlouhotrvajícím řízením vedeným před obecnými soudy, jde o jeden samostatný nárok a organizační složkou jednající za stát v řízení o tomto nároku je [stát. instituce] § 6 odst.2, písm.a/ zákona o náhradě škody. K výši nemajetkové újmy žalovaná namítala, že řízení bylo složité a z tohoto důvodu by bylo potřeba základní částku ponížit o 20 % a v požadavku žalobkyně o navýšení z toho důvodu, že se nepodílela na délce řízení, k tomu žalovaná odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 30 Cdo 4756/2015, kde se stanoví, že v případě, že žalobkyně se na délce řízení nepodílela ani pozitivně, ani negativně, nezakládá to nárok na navýšení ani snížení základního odškodnění. Dále se žalovaná vyjadřuje nesouhlasně i k požadavku žalobkyně na navýšení z toho důvodu, že průtahy vznikly z důvodu prodlení na straně soudů, neboť nelze zvyšovat ze stejných důvodů a duplicitně. Co se týče navýšení z důvodů nejistoty ohledně výsledku řízení o registraci ochranné známky, tak k tomu žalovaná uvádí, že i v tomto případě by zvýšení základní částky znamenalo duplicitu plnění. Dále žalovaná odkázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 30 Cdo 3026/2009, kde se uvádí, že dle názoru Nejvyššího soudu by mělo být v obecné rovině dostačující zvýšení či snížení základní částky nepřesahující 50 %. Žalobkyně požaduje 80 % v rozporu s rozhodovací praxí soudů. Žalovaná tedy shrnuje, že žalobkyně je povinna prokázat a doložit konkrétní průtahy v předmětném řízení a příčinnou souvislost mezi těmito tvrzenými průtahy a újmou, kterou jí jednotlivé průtahy způsobily,vyvratitelná domněnka vzniku újmy se neuplatní a že žalovaná není příslušnou organizační složkou.

3. Účastníci učinili nesporným, že právní zástupce žalobce uplatnil u [stát. instituce] nárok podle § 14 zákona o odpovědnosti za škodu, kterou [stát. instituce] doručil [datum]. Dále účastníci učinili nesporným, že řízení trvalo od [datum] do [datum], tedy 7 let 10 měsíců a 12 dnů. Rovněž účastníci učinili nesporným chronologii a průběh řízení ve správním řízení a skutečnost, že žalobkyni bylo vyplaceno odškodnění 56.000 Kč. Ze spisu [anonymizována tři slova] vyplývá, že přihláška ochranné známky [anonymizováno] [číslo] byla podána dne [datum] (položka spisu [číslo]). Dne [datum] došlo k jejímu zveřejnění. Od zveřejnění přihlášky běžela dle § 25 odst. 1 zákona č. 441/2003 Sb., o ochranných známkách tříměsíční lhůta k podání námitek třetích osob ze soukromoprávních důvodů. Dne [datum] byly úřadu doručeny námitky proti zápisu ochranné známky a ty úřad postoupil k vyjádření žalobkyně dne [datum] a stanovil jí lhůtu k vyjádření do [datum], přičemž vyjádření bylo úřadu doručeno dne [datum]. Následně vydal úřad dne [datum] v prvém stupni řízení rozhodnutí o zamítnutí přihlášky ochranné známky. Proti tomuto rozhodnutí podala přihlašovatelka blanketní rozklad dne [datum], který doplnila [datum]. Předseda úřadu odeslal dne [datum] rozklad k vyjádření namítající straně a dne [datum] obdržel její vyjádření. Dne [datum] vydal předseda úřadu rozhodnutí ve druhém stupni řízení, ve kterém rozklad zamítl a potvrdil napadené rozhodnutí. Z tohoto řízení lze dovodit, že téměř rok žádná jednání v tomto řízení nebyla nařizována, následoval rozklad a jeho odůvodnění. Dne [datum] následovalo rozhodnutí předsedy [anonymizována tři slova] o rozkladu ze dne [datum]. Tedy 7 měsíců trvalo, než bylo rozhodnuto o rozkladu. Ze soudního správního spisu [spisová značka] vyplývá, že správní žaloba je ze dne [datum], následovalo vyjádření předsedy [anonymizováno] k žalobě ze dne [datum] a následoval rozsudek Městského soudu ze dne [datum], tedy po třech letech. Řízení správní o správní žalobě trvalo 3 roky a 3 měsíce, ve věci bylo nařízeno pouze jedno jednání, na kterém soud zároveň vyhlásil rozsudek. Ze spisu Nejvyššího správního soudu soud zjistil, že kasační stížnost je ze dne [datum] proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne [datum], dále následovalo vyjádření žalobce ke kasační stížnosti ze dne [datum] a potom rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne [datum]. Rozsudek Městského soudu v Praze je ze dne [datum]. Z toho lze dovodit, že řízení před Nejvyšším správním soudem trvalo téměř rok a nebylo nařízeno žádné jednání a od počátku byly ve spise veškeré podklady a Nejvyšší soud žádné další nevyžadoval. Průtahy řízení byly zjištěny při činnosti jak správních orgánů tak soudů. Soud shrnul průběh soudního řízení - v soudním řízení správním byla žaloba doručena dne [datum], podána byla [datum] Městský soud v Praze rozhodl rozsudkem dne [číslo], č. j. [spisová značka], rozhodnutí předsedy úřadu zrušila a věc vrátil k dalšímu řízení. Proti tomuto rozsudku podal předseda úřadu dne [datum] kasační stížnost, o které Nejvyšší správní soud rozhodl dne [datum rozhodnutí], č. j. [spisová značka] tak, že rozsudek Městského soudu v Praze zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne [datum] žalobu proti rozhodnutí předsedy úřadu zamítl. V konečné fázi došlo k potvrzení rozhodnutí vydaného předsedou úřadu ze dne [datum] a k definitivnímu zamítnutí správní žaloby).

4. Žalobce doplnil tvrzení, co se týče zvýšeného významu věci, ten vyplývá ze samotné podstaty věci, když žalobce byl dlouhá léta v nejistotě, zda bude moci užívat ochrannou známku či nikoliv. Žalobce má zato, že řízení nebylo složité, protože nebylo prováděno dokazování znaleckými posudky, výslechy svědků a průtahy vznikly výhradně činností správních orgánů a činností správního soudu. Žalobce dále doplnil, že nečinil žádné návrhy na určení procesní lhůty a nelze mu to přičítat k tíži.

5. Soud ze svých skutková zjištění učiněných z výše uvedených listinných důkazů a nesporných tvrzení účastníků učinil závěr, že řízení trvalo od [datum] do [datum], tj. 7 let, 10 měsíců a 12 dnů. Žalobkyni bylo poskytnuto přiměřené odškodnění 56 000 Kč za průtahy před Městským soudem v Praze.

6. Po právní stránce soud vychází ze zákona o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci v platném znění. Podle § 1 odst. 1 tohoto zákona stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 5 tohoto zákona stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo řízení trestním, nebo nesprávným úředním postupem. Podle § 13 odst. 1 citovaného zákona odpovídá stát za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem, přičemž nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle § 31a odst. 1 citovaného zákona se bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje podle tohoto zákona, přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 citovaného ustanovení se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odst. 3 citovaného ustanovení pak platí, že v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1, věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k celkové délce řízení, složitosti řízení, jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, postupu orgánu veřejné moci během řízení a významu předmětu řízení pro poškozeného. Nárok uplatňovaný žalobkyní je majetkovým nárokem soukromoprávní povahy spadající pod čl. 6 odst. 1 Evropské úmluvy o lidských právech a je tu namístě vycházet ze závěrů stanoviska Nejvyššího soudu sp.zn. Cpjn 206/2010. Soud hodnotil především celkovou délku předmětného řízení, které začalo [datum] a skončilo [datum], trvalo tedy 7 let, 10 měsíců a 12 dnů. Tuto délku řízení je třeba nepochybně považovat za nepřiměřenou (nezákonnou). V takovém případě se pak dle výše citovaného stanoviska Nejvyššího soudu vznik nemajetkové újmy na straně poškozeného účastníka předpokládá, přičemž zásadně je namístě poskytnutí peněžitého zadostiučinění, neboť pouhé konstatování porušení práva se jeví jako nedostačující. Před ukončením dokazování žalobce navrhl rozšíření žaloby s odůvodněním, že samotné kompenzační řízení trvá již 2 a čtvrt roku a odkázal na rozhodnutí ESVP, a to konkrétně na judikaturu Evropského soudu pro lidská práva, na kterou navazuje i judikatura Nejvyššího soudu ČR 30 Cdo 5189/2016, kde se stanoví, že jestliže řízení kompenzační trvá déle než 1 a půl roku, tak jej lze považovat za nepřiměřeně dlouhé a lze navýšit náhradu za původní řízení. Právní zástupce žalobce vycházel ze základní doby 7 let, 10 měsíců a 12 dnů, odkázal na metodiku Nejvyššího soudu a jako základ vzal 20 000 Kč ročně bez zohlednění dalších kritérií podle § 31a zákona o odškodňování a tuto základní vypočtenou částku navýšil o 20 % 27 440 Kč. Soud připustil při jednání [datum] rozšíření žaloby v tomto znění: Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 27. 340 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % z částky 27 440 Kč od [datum] do zaplacení. Nadále žalobní petit změnil takto: I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci zákonný úrok z prodlení ve výši 10 % z částky 274 400 Kč od [datum] do [datum]. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 218 400 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % p.a. z této částky od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení.

7. Soud z tohoto žalobního petitu vycházel a podle vlastní úvahy vzal za základní částku odškodnění jež je dle výše citovaného Stanoviska zásadně odůvodněna v rozmezí 15 až 20 000 Kč ročně. Za první 2 roky 15 000 Kč, za dalších 5 let 75 000 Kč, tj. 90 000 Kč. Za 10 měsíců ([číslo] krát 10 = 12 500, za 12 dnů (15 000: 365 = 41,09 × 12 = 493,) tj. celkem 102 993 Kč, tuto částku soud navýšil podle kritéria významu věci pro žalobce o 20 %, ponížil o 20 % ohledně složitosti věci a navýšil o 20 % za dobu kompenzačního řízení, které trvalo 2 a čtvrt roku, tj. o částku 20 599 Kč, celkem by náležela žalobci částka 123 592 Kč. Od této částky odečetl již vyplacenou částku za prodlevy před správním soudem tedy 56 000 Kč a dospěl k částce 67. 592 Kč. Uložil tedy žalované zaplatit žalobkyni částku 67. 592 Kč se zákonným úrokem z prodlení 10 % z této částky od [datum] do zaplacení. Zamítl žalobu ve výši 150.808 Kč se zákonným úrokem z prodlení 10 % z této částky od [datum] do zaplacení a dále uložil žalované povinnost zaplatit žalobci zákonný úrok z prodlení z částky 123. 592 Kč ve výši 10 % od [datum] do [datum], to vše do tří dnů od právní moci rozsudku a zamítl zákonný úrok z prodlení ve výši 10 % z částky 150. 808 Kč od [datum] do [datum]. Žalované uložil zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 68 647,38 Kč.

8. K faktorům ovlivňujícím výši zadostiučinění lze uvést, že řízení trvalo téměř osm let a tato doba je zjevně nepřiměřená. V takovémto případě se pak dle stanoviska Nejvyššího soudu vznik nemajetkové újmy na straně poškozeného předpokládá, přičemž je namístě poskytnutí peněžitého zadostiučinění, neboť pouhé konstatování porušení práva se jeví jako nedostačující.

9. Co se týče složitosti řízení, ta je především dána tím, že bylo rozhodováno jak před správními orgány tak ve dvou stupních soudní soustavy a z tohoto důvodu soud základní částku ponížil o 20%.

10. Žalobkyně se na průtazích nepodílela a pokud nečinila procesní návrhy na určení lhůty, nelze jí toto přičítat k tíži neboťnení obecně povinností účastníků řízení vést orgány veřejné moci k dřívějšímu rozhodnutí. Vydat rozhodnutí v přiměřené době je obecnou povinností těchto orgánů, ta má být plněna i tehdy když účastníci nevyužívají prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení spočívající v nečinnosti orgánů.

11. Význam předmětu řízení byl značný, neboťse podstatně dotýkal jejího majetku, podnikání a pověsti. Nejistota o tom, jak bude o přihlášce ochranné známky rozhodnuto a zda ji může žalobkyně užívat v obchodním styku nebo raději nikoliv, byla vleklým řízením prohlubována. Soud proto základní částku zadostiučinění navýšil o 20%.

12. Soud dále navýšil částku o dobu 2 roky a ¼ trvajícího kompenzačního řízení podle judikatury ESLP na kterou navazuje judikatura NS 30Cdo 5189/2016. Jestliže řízení kompenzační trvá déle než 1 a půl roku, tak řízení přesahující tuto dobu lze považovat za nepřiměřeně dlouhé a jak Evropský soud pro lidská práva, tak právě Nejvyšší soud přichází s řešením takovéto situace, která je popsána v tomto rozhodnutí a lze navýšit náhradu za podkladové řízení. Soud vzal za přiměřenou částku 20% ze základní částky. V dané věci se odškodňuje jak civilní právo soukromoprávní povahy tak zároveň základní právo.

13. Co se týče požadavku žalobkyně na zohlednění inflace při poskytování odškodnění, soud vycházel ze závěrů Nejvyššího soudu uvedených v rozhodnutí 30 Cdo 2632/2020 ze dne 29.10 2020 kde je zmiňováno opakované konstatování Nejvyššího soudu, že při stanovení zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení je třeba přiznat zadostiučinění přiměřené konkrétním okolnostem případu a závažnosti vzniklé újmy a naopak se vyvarovat mechanické aplikaci práva s touhou po dosažení matematicky přesného výsledku a dále i ta skutečnost, že na přiměřenost výše základní částky zadostiučinění nemá vliv ani znehodnocení měny v důsledku inflace nebo změna kursu měny. Z části VI. Stanoviska přitom vyplývá, že základní částka 15 000 Kč až 20 000 Kč za první dva a dále za každý následující rok trvání nepřiměřeně dlouho vedeného řízení je obecně nastavena výrazně výše než 45% toho, co za porušení předmětného práva přiznal ve věcech proti České republice Evropský soud pro lidská práva. Soud postupoval dle výše uvedených závěrů a přiznal žalobkyni při zohlednění všech relevantních kriterií jak uvedeno shora, přiměřené zadostiučinění.

14. Pokud žalobce žádal o přiznání úroku z prodlení z přiznané částky, je třeba konstatovat, že o prodlení dle § 1968 obč. zák. se žalovaná dostala teprve uplynutím 6-měsíční lhůty k plnění dle § 15 odst. 1 zák. o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci, tj. počínaje [číslo] [rok]. Teprve od tohoto dne je pak povinna žalovaná platit žalobci dle § 1970 o.z. též úrok z prodlení, a to ve výši určené dle nař. Vlády č. 351/2013 Sb. Takto byl úrok žalobci přiznán, ve zbývajícím rozsahu byl zamítnut.

15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem V. a vyšel z ustanovení § 142 odst. 3 o.s.ř. Částečný úspěch byl vyvolán jen tím, že rozhodnutí o výši uplatněného nároku záviselo na úvaze soudu. Žalobkyni přiznaná částka zahrnuje odměnu za 14 úkonů právní služby dle vyhl. 177/96 Sb. po 4114 Kč – předžalobní výzva [číslo] [rok], žaloba [číslo] [rok], vyjádření a částečné zpětvzetí [anonymizováno] [rok], replika k vyjádření žalované [číslo] [rok], [číslo] [rok] replika k vyjádření [anonymizováno], účast na jednání [číslo] [anonymizováno], [číslo] [anonymizována tři slova] sdělení na výzvu soudu, [číslo] [rok] účast na jednání, replika k vyjádření žalované [číslo] [anonymizováno], návrh na opravu protokolu 2238,50 Kč, [číslo] [rok] závěrečný návrh na výzvu soudu, [číslo] [anonymizováno] účast na jednání delším než 2 hodiny, režijní paušály bez DPH 4200 Kč, DPH 882 Kč, Odměna za úkony bez DPH 40 300 Kč celkem 53 845 Kč. Soudní poplatek 2000 Kč. Hotové výdaje – cestovní náklady za cesty [číslo] [anonymizováno] [obec] – [obec] [obec], [číslo] [anonymizováno], [číslo] 22 celkem 9 172,38 Kč [obec a číslo] 10 půlhodin tj. 3 630 Kč. Celkem náklady právního zastoupení činí 68 647,38 Kč.