23 C 299/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl samosoudkyní JUDr. Jaroslavou Novotnou ve věci Žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupená advokátkou JUDr. jméno příjmení sídlem adresa o zrušení soudního smíru <b>I. Zrušuje se usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], jímž byl schválen smír účastníků o zaplacení částky 105 603 Kč s příslušenstvím.</b> <b>II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení, k rukám právního zástupce žalobce, ve výši 16.400 Kč, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku</b> 1. Žalobce se ve své žalobě podané zdejšímu soudu dne [datum] domáhal zrušení soudního smíru, který byl schválen usnesením Obvodního soudu pro Prahu 5 dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]. Žalobce uvedl v žalobě tyto rozhodné skutečnosti: Žalobce [celé jméno žalovaného] uzavřel se žalovanou smlouvu o úvěru, kde byla stanovena úroková sazba 139,98 %. Jednalo se o smlouvu o úvěru ze dne [datum], [číslo]. Posléze se žalobce dostal do situace, kdy nemohl splácet a hrozilo mu zesplatnění dlužné částky, která by pro něj byla likvidační, a proto uzavřel pro něj nevýhodný smír, ve kterém žalobkyně sice snížila splátky, ale dlužná částka stoupla na dvojnásobek, resp. dlužná částka stoupla o polovinu a místo 200 000 Kč nakonec měl zaplatit 240 000 Kč. Doba splatnosti se tím prodloužila. Soudním smírem bylo schváleno, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 105 603 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 9,75 % ročně od [datum] do zaplacení, dále částku 16 439,71 Kč, smluvní úrok v nominální úrokové sazbě ve výši 90,81 % ročně z částky odpovídající zbývající dlužné původní jistině úvěru od [datum] do zaplacení, tj. úrok za poskytnutí úvěru v nominální úrokové sazbě ve výši 90,81 % ročně z částky 83 592,30 Kč od [datum] do zaplacení a dále náhradu nákladů řízení ve výši 14 538 Kč, to vše v pravidelných splátkách.

2. Soudní smír má původ v absolutně neplatné smlouvě o úvěru, která je v příkrém rozporu s dobrými mravy. Soudním smírem v zásadě došlo jen k potvrzení povinnosti žalovaného k úhradě sjednané částky, včetně drakonických úroků. Žalobce má za to, že jsou dány důvody k tomu, aby byl tento soudní smír prohlášen za neplatný pro rozpor s dobrými mravy. Smlouva o úvěru měla následující parametry: Celková výše úvěru 90 000 Kč, doba trvání úvěru 24 měsíců, celková částka, kterou byl žalovaný povinen zaplatit, byla 197 808 Kč, úroková sazba 139,98 % a výše roční procentní sazby nákladů RPSN 29,46 %. S ohledem na nepřiměřené parametry smlouvy se žalovaný s ohledem na své příjmy dostal brzy do situace, kdy nemohl tento spotřebitelský úvěr ze zcela objektivních důvodů splácet. Žalobce ctil zásady elementární lidské slušnosti, chtěl dluh splatit a po podání žaloby odsouhlasil snížení měsíční finanční zátěže z původní splátky ve výši 8 242 Kč na částku 4 121 Kč. I nadále zůstala splátka vysoká, na základě soudního smíru měl zaplatit 237 369 Kč, což je bezmála o 40 000 Kč více než původně. K podání návrhu k vyslovení neplatnosti soudního smíru je účastník aktivně legitimován do tří let od právní moci usnesení o schválení smíru dle ustanovení § 99 odst. 3, věta poslední o.s.ř., přičemž tato lhůta ještě neuplynula. Žalobce nemá pochyb o rozporu smlouvy o úvěru s dobrými mravy, a to s ohledem na zcela absolutně nepřiměřenou výši úrokové sazby. K problematice výše úrokové sazby odkázal na rozsáhlou judikaturu Nejvyššího soudu, například rozhodnutí 21 Cdo 1484/2004 ze dne 15. 12. 2004, ze kterého plyne, že úroková sazba je nepřiměřená v případě, kdy je sjednána ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěru nebo půjček. Smlouva o úvěru byla uzavřena v roce 2018, přičemž v tomto roce nepřesahovaly maximální úrokové míry uplatňované bankami při poskytování spotřebitelských úvěrů 20 %, obvykle byly poté zhruba o polovinu nižší, tedy 10 %.

3. Co se týče důvodu neplatnosti soudního smíru, spočívají dle žalobce v neplatnosti smlouvy o úvěru, neboť soudní smír byl uzavřen čistě na jejím základě, a to navíc tak, že jeho znění je pro žalobce ještě více nevýhodné, než původní smlouva o úvěru.

4. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě poukázal na to, že předmětem řízení je zkoumání, zda smír nebyl uzavřen v rozporu s hmotným právem. Poukázal na to, že žalobní návrh na Praze 5 byla žaloba na zaplacení úvěrové smlouvy, resp. zaplacení dluhu, kde žalobce uzavřel smír, pokud byla rozmělněna celková dlužná částka do jednotlivých nižších splátek, tak pokud by tato doba přesáhla v rámci vyčíslení úroku žalobní požadavek, který byl omezen maximální částkou, nebyl by už žádný další úrok naskakoval. Předmětem smíru byla částka, kde byly zahrnuty smluvní pokuty, smluvní úroky a z tohoto důvodu byla vyšší, ale bylo umožněno panu žalobci splácet tento dluh v nižších splátkách. Žalovaný se dále odkazoval na rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 24. 4. 2018, sp. zn. 8 Co 36/2018, dle něhož úroková míra ve výši 109,46 % neměla být nemravná. Toto rozhodnutí je ve zjevném rozporu s judikaturou, kterou žalovaný již zmiňoval a citoval ve svém předchozím vyjádření.

5. Žalobce poukazoval na to, že toto rozhodnutí je ve zjevném rozporu s judikaturou Nejvyššího či Ústavního soudu, viz, například rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 27. 11. 2018, sp. zn. 20 Cdo 2841/2018, kde se stanoví, že s přihlédnutím ke shora uvedené judikatuře je zřejmé, že v úvěrové smlouvě sjednaný rozhodčím nálezem přisouzený úrok ve výši 110,49 % obvyklou úrokovou sazbu zjevně a výrazně překračuje. Žalobce poukázal na to, že vstoupil do smluvního vztahu se žalovaným jako spotřebitel a výrazně slabší strana. Z tohoto důvodu je významným způsobem chráněn a nelze se tak v žádném případě odvolávat na autonomii vůle. Ustanovení § 1813 občanského zákoníku je toliko ochranářským ustanovením pro spotřebitele. I v případě, že se toto ustanovení neuplatní, se však stále aplikují všechna další ustanovení právního řádu. Vzhledem ke zjevné nemravnosti sjednané úrokové sazby, se uplatní ustanovení § 580 odst. 1 občanského zákoníku, podle něhož je neplatným právním jednáním takové, které se příčí dobrým mravům. Stejné závěry platí i pro neúměrné zkrácení. Žalobce nikdy nepopíral, že by měl za úvěrovou smlouvu platit úroky. Pokud jde o posouzení úvěruschopnosti, žalobce považuje za nehorázné, že žalobkyně argumentuje tím, že měsíční splátka ve výši 43,3 % volných zdrojů by měla být přiměřená. Žalobce poukázal na to, že například v případě sazeb nájemného na bydlení se považuje jako nepřiměřeně vysoká sazba, která převyšuje zhruba kolem 30 % příjmu. Nabídka smíru žalobci ze strany žalované byl dle názoru žalobce vykalkulovaný tah, který žalobci nějak nepomohl, naopak ho zavázal ještě k většímu plnění.

6. Žalovaná ve svém vyjádření pouze zopakovala, že v rámci návrhu na zrušení smíru je zapotřebí zkoumat pouze, zda byly splněny podmínky pro schválení soudního smíru v oblasti hmotného práva a ustanovení § 99 o.s.ř. počítá s tím, že soud schvaluje to, co si strany v rámci smíru dohodly.

7. Z provedeného dokazování soud zjistil tento skutkový stav: Ze spisu [spisová značka] soud zjistil, že v něm byla řešena žaloba o zaplacení mezi [anonymizována dvě slova] a žalovaným [celé jméno žalovaného] o zaplacení poskytnutého úvěru se smluvními pokutami a smluvním úrokem z prodlení a následně v tomto řízení došlo ke schválení soudního smíru. Z návrhu na schválení soudního smíru na čl. 56 vyplývá, že byl doručeno [datum]. Z usnesení o schválení smíru vyplývá, že nabylo právní moci [datum] a je ze dne [datum]. Ze sdělení Obvodního soudu pro Prahu 5 adresovaného [anonymizována dvě slova] vyplývá, že návrh na zrušení soudního smíru je novou žalobou, která bude zapsána do jiného civilního senátu. Ze smlouvy o úvěru [číslo] vyplývá, že byla akceptována žalobcem [datum]. Z listiny nazvané zesplatnění úvěru z [datum] vyplývá, že se jednalo celkem o částku 105 603 Kč. Soudní smír nabyl právní moci [datum] a žaloba na neplatnost smíru byla podána [datum rozhodnutí]. Ze spisu 42 C 376/2019 vyplývá, že k žalobě [anonymizována dvě slova] na zaplacení spotřebitelského úvěru byl založen formulář hodnocení klienta, výpis z nebankovního registru klientských informací, výpis z registru [příjmení], pracovní smlouva ze dne [datum] a dohoda o změně pracovní smlouvy ze dne [datum], výplatní pásky za měsíc červenec a srpen, detaily příchozích transakcí zaúčtovaných dne [datum] a [datum], příkaz k povolení inkasa ze dne [datum], prohlášení klientů, předsmluvní formulář, judikatura ve vyjádření usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích 15 Co 136/2019-148, informace o zápůjčních úrokových sazbách, dopis [obec] národní banky ze dne [datum], zpráva [obec] spořitelny ze dne [datum rozhodnutí], zpráva [právnická osoba] [spisová značka] k výši úrokové sazby. Z informace o zápůjčních úrokových sazbách obvyklých na trhu pro účely uplatnění výjimky ze zákona [číslo] o spotřebitelském úvěru v nich [ulice] národní banka uvádí, že databáze a rok nerozlišuje mezi úvěry dle jejich výše, když jejich úroková sazba je váženým průměrem všech úvěrů, tedy jejich výše a výše úrokových sazeb. Tento fakt vede k tomu, že v porovnání s obvyklou zápůjční úrokovou sazbou je zápůjční úroková sazba v [anonymizováno] nižší u těch úvěrů, kde jsou spotřebiteli poskytovány nižší finanční částky, vyšší u těch úvěrů, kdy jsou spotřebiteli poskytovány vyšší či velmi vysoké finanční částky. V dopise [anonymizováno] ze dne [datum rozhodnutí], sp.zn. [spisová značka] [číslo] uvedla i [ulice] [anonymizována dvě slova], že databázi [příjmení] nelze ke stanovení obvyklé úrokové míry spotřebitelských úvěrů použít. Ze zprávy [obec] spořitelny ze dne [datum] a zprávy [právnická osoba], [spisová značka] vyplývá, že obvyklé úročení u poskytovaných spotřebitelských úvěrů se v r. [rok] pohybovalo mezi 15 až 35 %, [ulice] spořitelna uvedla, že v lednu [rok] poskytovala hotovostní neúčelový úvěr ve výši 35 000 Kč na dobu splatnosti 48 měsíců s průměrnou sazbou 18,9 %. Vždy se jednalo o úrokové sazby vyšší, než jsou sazby uváděné v databázi [příjmení]. Z dokladu o příjmech, které dokládal žalobce a z pracovní smlouvy soud zjistil, že měl pracovní poměr na dobu určitou, celkový čistý měsíční příjem žalovaného činí 25 655 Kč, celkové měsíční náklady žalovaného 5 610 Kč, volné zdroje ke splácení po odečtení 1 000 Kč rezervy, činí 19 045 Kč měsíční splátky ve výši 8 242 Kč činila 43,3 % volných zdrojů ke splácení. Z formuláře hodnocení klienta vyplývá, že proběhla analýza bonity, že volné zdroje na splácení jsou 19 045 Kč. Z výpisu registru [příjmení] bylo zjištěno, že žalovaný nebyl v době uzavření úvěrové smlouvy [číslo] nikde s dlužnou částkou po splatnosti. Z pracovní smlouvy ze dne [datum] a dohody o změně pracovní smlouvy ze dne [datum] se dokládá, že žalovaný má sjednán pracovní poměr na dobu určitou a byl tak ověřen stálý příjem žalovaného ze závislé činnosti. Z výplatní pásky za měsíce červenec [rok] a srpen [rok] byl ověřen stálý příjem žalovaného ze závislé činnosti a skutečnost, že ze mzdy žalovaného nejsou strhávány žádné srážky na jeho další závazky. Z detailu příchozích transakcích zaúčtovaných dne [datum] a [datum] vyplývá, že žalovaný je majitel účtu, na který měl být úvěr vyplacen a byla ověřena příchozí mzda od zaměstnavatele. Příkaz k povolení inkasa je z [datum].

8. Soud vyšel ze zjištěného skutkového stavu, z judikatury upravující úrokovou sazbu, ztotožnil se s argumentací uváděnou v judikatuře, že v daném případě byla uzavřena neplatná úvěrová smlouva, když tento úrok přesahoval tehdejší obvyklý úrok, což bylo cca 10 %. Takováto úroková sazba sjednaná v této úvěrové smlouvě, byla o 129,46 % vyšší, než je obvyklá úroková sazba v době uzavření smlouvy. Takováto úvěrová smlouva byla v rozporu s dobrými mravy. Soud přihlédl i k tomu, že žalobce byl nucen volit menší zlo a uzavřít smír, který ale navazoval na neplatnou smlouvu o úvěru nebýt této smlouvy, žalobce by se nedostal do situace, kdy uzavřel výše uvedený smír. Takto výše uzavřený smír není pro žalobce nějak výhodný, odvíjí se od absolutně neplatné úvěrové smlouvy, která je neplatná pro rozpor s dobrými mravy a následně ani takto schválený smír nemůže být platný.

9. Z provedeného dokazování má soud za prokázané, že žalobce uzavřel se žalovanou smlouvu o úvěru dne [datum], [číslo]. Ve smlouvě o úvěru byla dojednána celková výše úvěru 90 000 Kč, doba trvání úvěru 24 měsíců a celková částka, kterou byl žalovaný povinen zaplatit, byla 197 808 Kč s úrokovou sazbou 139,98 % p.a. a výší roční procentní sazby nákladů (RPSN) 129,46 %. Vzhledem k takto nepřiměřeným parametrům se žalobce dostal do situace, kdy nemohl tento spotřebitelský úvěr splácet. Žalobce podal žalobu na splacení úvěru dne 10. 12. 2019 pod sp. zn. 42 C 376/2019-58 a ponížil žalobci měsíční splátky z 8 242 Kč na částku 4 121 Kč. Soudním smírem bylo schváleno, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 105 603 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 9,70 % ročně od [datum] do zaplacení, dále částku 16 439,71 Kč, smluvní úrok v nominální úrokové sazbě ve výši 90,81 % ročně z částky odpovídající zbývající dlužné původní jistině úvěru od [datum] do zaplacení, tj. úrok za poskytnutí úvěru v nominální úrokové sazbě ve výši 90,81 % ročně z částky 83 592,30 Kč od [datum] do zaplacení a dále náhradu nákladů řízení. Celková částka, kterou byl žalovaný povinen v tomto sporu na základě smíru zaplatit, byla ve výši 237 369 Kč. Soud dospěl k závěru, že výše sjednaného úroku v předmětné úvěrové smlouvě byla nemravná. Ustálená judikatura reprezentovaná zejména rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 (například rozsudek ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. 33 Odo 236/2005, nálezy Ústavního soudu sp. zn. I.ÚS 199/11 a sp. zn. II. ÚS 3194/18 dovodila, že za nepřiměřenou výši úroku lze zpravidla mít takovou výši úroku, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček, přičemž v řešeném případě posoudil Nejvyšší soud jako rozporný s dobrými mravy úrok přesahující čtyřnásobek bankovní úrokové sazby. I při respektování smluvní volnosti a autonomie vůle účastníků smlouvy nelze pominout, že smluvní volnost ve spotřebitelských smlouvách je korigována požadavkem nepřekročení rovnováhy vzájemných práv a povinností nepřiměřeně v neprospěch spotřebitele. V dané věci sjednaná úroková sazba činila 139,98 % ročně, a to za situace, že soud zjistil úročení úvěru poskytovaný v době uzavření předmětné smlouvy obvyklým bankovním úrokem ve výši 10,2 %. Žalobkyně si tak smlouvou o úvěru nechala od žalovaného slíbit plnění, jehož majetková hodnota je k vzájemnému plnění v hrubém nepoměru, což představuje natolik významnou nerovnováhu, že je nutno ujednání smlouvy hodnotit vcelku jako obecně nespravedlivé a v rozporu s dobrými mravy. Nemravná výše sjednaného úroku způsobuje neplatnost celé úvěrové smlouvy. Nelze akceptovat názor, že je neplatné jen ujednání o úroku s odkazem na ustanovení § 576 OZ, podle něhož, pokud se důvod neplatnosti týká jen takové části právního jednání, kterou lze od ostatního oddělit, pak je neplatná jen tato část právního jednání.

10. Podle ustanovení § 2395 podstatnými náležitostmi smlouvy o úvěru je ujednání o výši poskytnutých peněžních prostředků, o povinnosti úvěrovaného tyto prostředky vrátit a o povinnosti zaplatit úroky. Smlouva o úvěru nemůže být sjednána jako bezúročná, neboť závazek zaplatit úroky patří k pojmovým znakům smlouvy o úvěru a úrok sám o osobě je odměnou za poskytnutí úvěru. Žalovaná poskytuje úvěry jako nebankovní instituce, poskytovány jsou relativně nízké částky a je zřejmé, že žadatelé o úvěry jsou zpravidla v poměrně tíživé situaci a na bankovní produkty by nedosáhli. Ze smluvních ujednání je pak zřejmé, že sjednání žalovanou stanovené úrokové sazby bylo podmínkou pro to, aby peněžní prostředky žalobci vůbec půjčila, tedy bez sjednání uvedené roční úrokové sazby by vůbec k uzavření smlouvy nedošlo. Obchod žalobkyně, tj. poskytování úvěrů za výše uvedených podmínek, je třeba hodnotit jako celek, což brání tomu, aby ujednání o výši úroku mohlo být v přezkoumávané věci oddělitelné od ostatního obsahu smlouvy. Nepřichází v úvahu ani moderace podle § 577 OZ a obvyklou a ještě přípustnou i výši úroku z úvěru. Žalovaná jako profesionál na trhu poskytování nebankovních úvěrů staví své podnikání právě na zjevně neobvykle (excesivně) vysoké sazbě úroku z úvěru, a to přes závěry dosud vydané judikatury. Je zřejmé, že právě tato svobodně sjednaná sazba u klientů, kteří řádně sjednané povinnosti plní, snižuje rizikovost poskytování úvěrů, neboť jejich platbami je generován dostatečně vysoký zisk, který vyvažuje ztrátu z nesplácených úvěrů. Umožnění moderace by znamenalo, že žalovaná nebyla motivována k dodržování požadavků na mravnost výši úroku z úvěru.

11. S ohledem na zjištěnou absolutní neplatnost úvěrové smlouvy je třeba posoudit i uzavřený smír. Žalovaná namítala, že jsou-li posuzované účinky smíru v oblasti hmotného práva je třeba aplikovat ustanovení o právních jednáních obsažená v předpisech hmotného práva, včetně ustanovení upravující výkladová pravidla. Takový závěr dle názoru žalované odpovídá ustanovení § 99 o.s.ř., která mu počítá s tím, že soud schvaluje to, co si strany v rámci smíru dohodly. Soud vychází z toho, že uzavřený soudní smír byl schválen na základě úvěrové smlouvy, která je absolutně neplatná pro nepřiměřeně vysokou úrokovou sazbu. Takováto úroková sazba je v rozporu s dobrými mravy. Žalobce uzavřel smír, který v důsledku znamenal fakticky jen snížení měsíční finanční zátěže z původní splátky ve výši 8 242 Kč na částku 4 121 Kč, což sice byla pro žalovaného malá úleva, ale ve skutečnosti se výše dlužné částky navýšila o 40 000 Kč. Soud dospěl k závěru, že k návrhu k vyslovení neplatnosti soudního smíru je žalobce aktivně legitimován, uplatnil žalobu do tří let od právní moci usnesení o schválení smíru. Soud vyšel z obsáhlé judikatury vyšších soudů, která povětšinou se dotýká společnosti [právnická osoba], z této judikatury vyplývá, že úroková sazba, která činí 139,98 % ročně, resp. RPSN ve výši 129,46 %, je nemravná (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu 21 Cdo 1484/2004). Vzhledem k tomu, že smlouva o úvěru je neplatná pro rozpor s dobrými mravy, rovněž má soud za prokázané, že i uzavřený soudní smír vycházející z této neplatné úvěrové smlouvy, je neplatný pro rozpor s dobrými mravy. Z tohoto důvodu soud žalobě v celém rozsahu vyhověl a usnesení o schválení smíru zrušil. Žalobce uzavřel tento soudní smír z toho důvodu, aby odvrátil to, co by jinak odvrátit nedokázal, tzn. hrozící exekuční řízení. Do tohoto exekučního řízení se dostal, a to z toho důvodu, že nebyl schopen plnit ani podmínky schváleného soudního smíru a tyto podmínky nebyl schopen plnit právě z toho důvodu, že fakticky tento soudní smír se nijak nelišil v podmínkách některého konkrétního parametru, co se týče výhodnosti pro žalobce od samotné smlouvy o úvěru. Pokud žalovaná argumentovala tím, že soudní smír byl věcí autonomie vůle a zásadně nemá přímou souvislost se smlouvou o úvěru a nelze argumentovat tedy úrokovou sazbou, která v té úvěrové smlouvě je vedena, tak z pohledu soudu je tato argumentace lichá, a to zejména z toho důvodu, že tento soudní smír byl vyvrcholením celého řetězce nemravného jednání žalovaného. Kdyby na počátku nedošlo k uzavření nemravné smlouvy o úvěru, nedostal by se žalobce do té situace, kdy musel přijmout nabídku ze strany žalované k uzavření soudního smíru. Soudní smír uzavřel pouze z toho důvodu, aby odvrátil to, co by jinak odvrátit nedokázal, tzn. hrozící exekuční řízení. Do exekučního řízení se dostal z toho důvodu, že nebyl schopen plnit ani podmínky schváleného soudního smíru. V daném případě byla uzavřena neplatná úvěrová smlouva, když tento úrok přesahoval tehdejší obvyklý úrok, což bylo cca 10 %. Takováto úroková sazba sjednaná v této úvěrové smlouvě, byla o 129,46 % vyšší, než je obvyklá úroková sazba v době uzavření smlouvy. Takováto úvěrová smlouva byla v rozporu s dobrými mravy. Soud přihlédl i k tomu, že žalobce byl nucen volit menší zlo a uzavřít smír, který ale navazoval na neplatnou smlouvu o úvěru nebýt této smlouvy, žalobce by se nedostal do situace, kdy uzavřel výše uvedený smír. Takto výše uzavřený smír není pro žalobce nijak výhodný, odvíjí se od absolutně neplatné úvěrové smlouvy, která je neplatná pro rozpor s dobrými mravy a následně ani takto schválený smír nemůže být platný.

12. O nákladech řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. když plně úspěšnému žalobci přiznal náhradu nákladů právního zastoupení dle vyhl. 177/96 Sb. AT ve výši 16.940 Kč, tarifní hodnota činí dle § 9 odst. 3 pís. a) At žalovanou částku ve výši 35 000 Kč. Sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby činí 2 500 Kč. Počet úkonů provedených dle § 11 At: 5 úkonů právní služby: převzetí a příprava zastoupení, písemné podání nebo návrh ve věci samé, písemné podání nebo návrh ve věci samé, účast na jednání před soudem, účast na jednání před soudem. Náhrada hotových výdajů dle § 13 odst. 4 AT činí 300x5= 1500 Kč Soudní poplatek činil 2000 Kč Celkem náklady právního zastoupení činí: 12 500 Kč + 1500Kč 14 000 Kč + DPH, která činí 2 940 Kč, celkem náklady právního zastoupení včetně DPH činí 16 940 Kč a 2000 Kč tj. celkem 18 940 Kč.