23 C 320/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl samosoudkyní JUDr. Jaroslavou Novotnou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátem údaje o zástupci pro: na přezkoumání oprávněnosti výpovědi nájmu

I. Zamítá se žaloba na určení, že výpověď nájemní smlouvy [číslo] uzavřená dne [datum] daná žalovanému dne [datum] je neoprávněná.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení 15 427,50 Kč, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne [datum] se žalobce domáhal na soudu vydání rozhodnutí, kterým by bylo určeno, že výpověď z nájemní smlouvy [číslo] [datum narozenížalované], uzavřené dne [datum], daná žalobci dne [datum] je neplatná. Ohledně skutkového stavu vylíčil žalobce následující skutečnosti.

2. Mezi žalobcem jako podnikatelem a žalovaným, zastoupeným [údaje o zástupci] provozování vyhlídkových jízd autobusy pro návštěvníky [územní celek] Nájemní smlouva byla sjednána na dobu neurčitou o [datum].

3. Žalobce od žalované dne [datum] obdržel písemnou výpověď předmětné nájemní smlouvy bez udání důvodu s tím, aby po uplynutí tříměsíční výpovědní lhůty předal žalované předmět nájmu. Proti této výpovědi podal žalobce prostřednictvím svého právního zástupce dne [datum] námitky, kdy uvádí, že výpověď nájemní smlouvy je neoprávněná, daná v rozporu s dobrými mravy, a že nájemní vztah nadále trvá. Žalobce ve svých námitkách poukázal také na těžkosti způsobené pandemií COVID-19, neboť v souvislosti s touto pandemií bylo jeho podnikání podstatným způsobem omezeno, a to i na základě výzvy žalované ze dne [datum] o omezení podnikání žalobce z důvodu pandemie COVID-19 a s tím souvisejícího vyhlášeného nouzového stavu Vládou ČR ze dne 12.3.2020, č.

194. Žalobce nařízení plně respektoval a podnikání po dobu trvání pandemie zastavil, nicméně dál hradil sjednané nájemné. Výpověď nájemní smlouvy ze dne [datum] tak žalobce považuje za neoprávněnou a pro žalobce překvapivou a považuje ji za rozpornou s dobrými mravy. Žalovaná v reakci na námitky žalobce zaslala žalobci dne [datum] písemné vyjádření, kde uvádí, že si je vědoma, že pandemie COVID-19 měla značný dopad do cestovního ruchu, nicméně s ohledem na novou koncepci rozvoje [územní celek], zejména pak jejího [anonymizováno] centra, přijalo [anonymizováno] [územní celek] [ustanovení právního předpisu EU] [anonymizováno] [obec], které vešlo v platnost dne [datum], které si jako jeden z cílů vytyčuje kultivaci veřejného prostoru omezením stánkového prodeje v památkové zóně a jeho přesun do kamenných obchodů. Současně žalovaná žalobce ubezpečila a ujistila o podpoře prodeje jeho produktů v kamenných prodejnách. Žalobce však toto žalovanou navrhované řešení neakceptoval, a se svým nárokem se obrátil na soud.

4. Žalovaná v reakci na žalobu uvedla, že podanou žalobu považuje za zcela účelovou, neboť žalobce v žalobě nenamítá žádné relevantní důvody, které by základy neoprávněnost výpovědi. Žalovaná ve svém vyjádření poukazuje na čl. VI., odst. 2 nájemní smlouvy, kde je uvedeno, že„ v případě nájemní smlouvy uzavřené na dobu neurčitou dojde ke zrušení nájmu výpovědí, nedohodne-li se pronajímatel s nájemcem jinak. Výpověď může být podána i bez udání důvodu. Výpovědní doba činí 3 měsíce a počíná běžet od prvního dne měsíce následujícího po jejím doručení.“ Předmětnou žalobu žalovaná navrhla zamítnout jako nedůvodnou a současně uplatnila právo na náhradu nákladů řízení.

5. Ve věci bylo nařízeno jednání na den [datum]. Na jednání obě strany shodně uvedly, že mimosoudní vyřešení sporu není možné, a jak žalobce, tak žalovaná, na svých stanoviscích trvají. Soud proto přistoupil k meritornímu projednání věci.

6. Soud na jednání provedl důkaz listinou označenou jako nájemní smlouva [číslo] ze dne [datum], kdy z tohoto důkazu vzal soud za prokázané, že mezi žalobcem a žalovanou byla dne [datum] uzavřena nájemní smlouva, kdy předmětem této nájemní smlouvy byla část pozemní komunikace (chodník) o velikosti [výměra], umístněné na pozemku parc. [číslo] v obci [obec], [katastrální uzemí]. V předložené nájemní smlouvě bylo kromě délky trvání nájmu, výše nájemného, práv a povinností smluvních stran upraveno skončení nájmu, a to konkrétně v článku VI. Zde bylo v odstavci 2 uvedeno, že„ v případě nájemní smlouvy uzavřené na dobu neurčitou dojde ke zrušení nájmu výpovědí, nedohodne-li se pronajímatel s nájemcem jinak. Výpověď může být podána i bez udání důvodu. Výpovědní doba činí 3 měsíce a počíná běžet od prvního dne měsíce následujícího po jejím doručení.“ 7. Dále soud na jednání provedl důkaz listinou označenou jako výpověď, s hlavičkou [územní celek], opatřené datem [datum], z níž vzal soud za prokázané, že žalovaná coby pronajímatel vypověděla nájemní smlouvu [číslo] ze dne [datum], uzavřenou s žalobcem.

8. Soud na jednání dále provedl důkaz listinou označenou jako námitky proti výpovědi z nájemní smlouvy, opatřené datem [datum], z níž vzal za prokázané, že žalobce proti výpovědi nájemní smlouvy ze strany žalované podal námitky, neboť předmětnou výpověď považuje za neoprávněnou a v rozporu s dobrými mravy.

9. Soud dále provedl důkaz listinou označenou jako Reakce na námitky proti výpovědi nájemní smlouvy [číslo] kdy ve vyjádření žalovaná argumentuje oprávněnosti výpovědi, a také že tato výpověď byla dána v souladu s uzavřenou nájemní smlouvou [číslo] ze dne [datum].

10. Soud dále provedl důkaz listinou označenou jako Výzva komerčním provozovatelům veřejné linkové dopravy a pivních kol či autobusů, opatřené datem [datum], z níž vzal za prokázané, že žalovaná s ohledem na tehdy vyhlášený nouzový stav z důvodu pandemie COVID-19 nařídila provozovatelům provozujících veřejnou linkovou dopravu a výletní autobusy zastavit tuto činnost s cílem zamezit dalšímu šíření nemoci COVID-19.

11. Dále soud provedl důkaz listinou, opatřenou datem [datum], z jejíhož obsahu vzal za prokázané, že žalovaná si je vědoma dopadů pandemie COVID-19 na podnikání v oblasti cestovního ruchu, kam spadá i podnikání žalobce, nicméně v tomto dopise žalovaná upozorňuje na novou koncepci rozvoje hlavního města Prahy, zejména pak jejího historického centra. V dopise žalovaná také uvádí, že je připravena poskytnout žalobci podporu při jeho dalším podnikání v kamenných prodejnách.

12. Soud dále provedl důkaz listinou označenou jako Usnesení [anonymizováno] [územní celek] [číslo] ze dne [datum], z jehož obsahu vzal soud za prokázané, že tímto usnesením bylo schváleno založení obchodní společnosti [právnická osoba], se základním kapitálem ve výši [částka] a se [anonymizováno] účastí [územní celek] na tomto základním kapitálu. V usnesení bylo uvedeno také datum realizace tohoto usnesení, a to ke dni [datum].

13. Soud dále učinil důkaz výpisem z obchodního rejstříku obchodní společnosti [právnická osoba], s datem vyhotovení výpisu ke dni [datum], z jehož obsahu vzal za prokázané, že tato společnost vznikla ke dni [datum], kdy byla tato společnost zapsána do obchodního rejstříku.

14. Po zjištění skutkového stavu soud posoudil věc po právní stránce následujícím způsobem:

15. Podle § 3074 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.z.“) se nájem řídí tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti, i když ke vzniku nájmu došlo před tímto dnem; vznik nájmu, jakož i práva a povinnosti vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona ve však posuzují podle dosavadních právních předpisů.

16. Dle § 2302 odst. 1 o.z. se ustanovení tohoto pododdílu (§ 2302 - § 2 314 o.z.) vztahují na nájem prostoru nebo místnosti, je-li účelem nájmu provozování podnikatelské činnosti v tomto prostoru nebo této místnosti a slouží-li pak prostor nebo místnost alespoň převážně k podnikání bez ohledu na to, zda je účel v nájemní smlouvě vyjádřen.

17. Dle § 2312 odst. 1 o.z. jedná-li se o nájem na dobu neurčitou, má strany právo jej vypovědět v šestiměsíční výpovědní době; má-li však strana k výpovědi vážný důvod, je výpovědní doba tříměsíční; trvá-li nájem po dobu delší než pět let a vzhledem k okolnostem strana nemohla předpokládat, že druhá strana nájem vypoví, je výpovědní doba vždy tříměsíční.

18. Dle § 2 odst. 3 o.z. výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění.„ [obec] mravy judikatura často charakterizuje jako souhrn společenských, kulturních a mravních norem, jež v historickém vývoji osvědčují jistou neměnnost, vystihují podstatné historické tendence, jsou sdíleny rozhodující částí společnosti a mají povahu norem základních (SJ [číslo]). Toto pojetí bylo v literatuře mnohokrát kritizováno (například [příjmení] 1998 s. 80 a 81), neboť dobré mravy jsou pružným právním pojmem, který má zajistit spravedlivé řešení tam, kde k tomu nestačí interpretace a aplikace textu zákona. S ohledem na to musejí brát v úvahu okolnosti každé jednotlivé věci, jež mohou být pokaždé dosti odlišné. [příjmení] toho není pojmovým znakem dobrých mravů ani jejich neměnnost v čase; to, co se jevilo být rozporným s dobrými mravy před sto lety, nemusí nutně být s nimi v rozporu podle dnešního pohledu. Z těchto důvodů lze jednoznačně konstatovat, že dobré mravy nesnášejí jakýkoliv pokus o definici, neboť definováním jejich obsahu by mohla být popřena jejich funkce. Judikatura Nejvyššího soudu navzdory opětovné kritice na citovaném vymezení leckdy setrvává; a to například i v rozhodnutí velkého senátu a bez toho, že by projevila jakoukoli sebereflexi na základě podané kritiky (NS 31 Cdo 3931/2013, Rc 15/2015, NS 26 Cdo 3654/2019, NS 29 Cdo 2136/2018 a řada dalších). Z podaných důvodů nelze považovat za lepší ani charakteristiku, podle níž představují dobré mravy„ souhrn etických, obecně zachovávaných a uznávaných zásad, jejichž dodržování je mnohdy zajišťováno i právními normami tak, aby každé jednání bylo v souladu s obecnými morálními zásadami demokratické společnosti“ (např. II. ÚS 249/97, II. ÚS 649/05, IV. ÚS 3653/11 doplňuje toto vymezení ještě o soulad s právními principy). [příjmení] toho jde o vymezení kruhem, které obsah a funkci dobrých mravů nijak neosvětluje.“ in [příjmení], P. a kol.: Občanský zákoník I. Obecná část (§ 1−654). Komentář. 1. vydání, Praha: C. H. Beck, 2014, s [číslo].

19. Soud po provedeném dokazování a učiněném právním posouzení učinil následující skutkový závěr.

20. Mezi žalobcem jako podnikatelem a žalovanou byla dne [datum] uzavřena nájemní smlouva na dobu neurčitou, a to za účelem provozování podnikání žalobce. Žalovaná žalobci v důsledku pandemie COVID-19 zaslala přípis se zákazem provozování komerčním vyhlídkových jízd na území [územní celek], a to výhradně za účelem zamezení dalšího šíření nákazy COVID-19. Žalobce dle svého vyjádření příkaz žalované respektoval. Žalovaná dopisem ze dne [datum] vypověděla předmětnou nájemní smlouvu v souladu s čl. VI, odst. 2 smlouvy. Žalobce proti podal výpovědi v zákonem předepsané lhůtě 1 měsíce námitky, které však žalovaná neshledala oprávněnými.

21. Soud zhodnotil, že předmětná smlouva byla vypovězena v souladu se smluvním ujednáním, kdy na obranu žalobce nelze aplikovat hledisko dobrých mravů. Žalobce nájemní smlouvu uzavíral jako podnikatel, kdy už z obsahu uzavřené smlouvy vyplývalo, že žalobce tak činí za účelem provozování jeho podnikatelské činnosti. Žalobce coby podnikatel ve smyslu § 420 o.z. vykonával na vlastní účet a zodpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem tak činit za účelem dosažení zisku, a musel si tak být vědom podnikatelského rizika pro případ, že by se jeho podnikání nedařilo. Ve prospěch žalobce nesvědčí ani jeho argumentace, že žalovaná dala žalobci výpověď z důvodu pandemie COVID-19, když toto tvrzení nijak z předmětného dokumentu nevyplývá. Žalobce sice tvrdí, že žalovaná chce zneužít svého dominantního postavení na poli cestovního ruchu, k čemuž byla dle žalobce založena společnost [právnická osoba], toto své tvrzení však nedokládá žádnými tato tvrzení podporující důkazy. Podporu žalobce tak nezakládá ani pravidlo nekalé hospodářské soutěže uvedené v § 2976 odst. 1 o.z., resp. § 11 odst. 1 zákona č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, neboť na poli cestovního ruchu nepůsobí pouze a jen žalovaná, ale také další subjekty (např. [anonymizováno], [příjmení] [jméno] [příjmení] či [právnická osoba]). Žalovaná naopak ve svém písemném vyjádření ze dne [datum] vyjádřila ochotu pomoci žalobci v budoucnu s prodejem jeho produktů v kamenných prodejnách. Soud proto po zhodnocení všech důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti tak, jak mu to ukládá § 132 o.s.ř., žalobu zamítnul.

22. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl ve smyslu § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy v řízení byla procesně úspěšná žalovaná, a proto soud uložil procesně neúspěšnému žalobci povinnost nahradit náklady řízení žalované. Tyto náklady ve celkové výši 15 427,50 Kč se sestávají z částky 2 500 Kč/úkon z tarifní hodnoty ve výši 35 000 Kč dle § 9 odst. 3 písm. e) vyhlášky MS č. 177/1996 Sb. (dále jen„ AT“) za celkem 4 úkony učiněné v řízení (převzetí a příprava zastoupení, vyjádření k žalobě ze dne [datum], účast na soudním jednání konaném dne [datum], písemný závěrečný návrh ze dne [datum]), dále z částky 1 250 Kč/úkon za 1 úkon (účast na jednání dne [datum]), dále z pěti paušálních náhrad výdajů ve výši 300 Kč/úkon dle § 13 odst. 4 AT, vše zvýšené o 21% DPH, tedy o částku 2 677,50 Kč. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaná byla v řízení zastoupena advokátem, uložil soud žalobci povinnost zaplatit náklady řízení žalované k rukám jejího právního zástupce.

23. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř., neboť soud neshledal podmínky pro stanovení lhůty delší.