23 C 320/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl samosoudkyní JUDr. Jaroslavou Novotnou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátem údaje o zástupci pro: na přezkoumání oprávněnosti výpovědi nájmu

I. Zamítá se žaloba na určení, že výpověď nájemní smlouvy číslo uzavřená dne datum daná žalovanému dne datum je neoprávněná.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení 15 427,50 Kč, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne datum se žalobce domáhal na soudu vydání rozhodnutí, kterým by bylo určeno, že výpověď z nájemní smlouvy číslo datum narozenížalované, uzavřené dne datum, daná žalobci dne datum je neplatná. Ohledně skutkového stavu vylíčil žalobce následující skutečnosti.

2. Mezi žalobcem jako podnikatelem a žalovaným, zastoupeným údaje o zástupci provozování vyhlídkových jízd autobusy pro návštěvníky územní celek Nájemní smlouva byla sjednána na dobu neurčitou o datum.

3. Žalobce od žalované dne datum obdržel písemnou výpověď předmětné nájemní smlouvy bez udání důvodu s tím, aby po uplynutí tříměsíční výpovědní lhůty předal žalované předmět nájmu. Proti této výpovědi podal žalobce prostřednictvím svého právního zástupce dne datum námitky, kdy uvádí, že výpověď nájemní smlouvy je neoprávněná, daná v rozporu s dobrými mravy, a že nájemní vztah nadále trvá. Žalobce ve svých námitkách poukázal také na těžkosti způsobené pandemií COVID-19, neboť v souvislosti s touto pandemií bylo jeho podnikání podstatným způsobem omezeno, a to i na základě výzvy žalované ze dne datum o omezení podnikání žalobce z důvodu pandemie COVID-19 a s tím souvisejícího vyhlášeného nouzového stavu Vládou ČR ze dne 12.3.2020, č.

194. Žalobce nařízení plně respektoval a podnikání po dobu trvání pandemie zastavil, nicméně dál hradil sjednané nájemné. Výpověď nájemní smlouvy ze dne datum tak žalobce považuje za neoprávněnou a pro žalobce překvapivou a považuje ji za rozpornou s dobrými mravy. Žalovaná v reakci na námitky žalobce zaslala žalobci dne datum písemné vyjádření, kde uvádí, že si je vědoma, že pandemie COVID-19 měla značný dopad do cestovního ruchu, nicméně s ohledem na novou koncepci rozvoje územní celek, zejména pak jejího anonymizováno centra, přijalo anonymizováno územní celek ustanovení právního předpisu EU anonymizováno obec, které vešlo v platnost dne datum, které si jako jeden z cílů vytyčuje kultivaci veřejného prostoru omezením stánkového prodeje v památkové zóně a jeho přesun do kamenných obchodů. Současně žalovaná žalobce ubezpečila a ujistila o podpoře prodeje jeho produktů v kamenných prodejnách. Žalobce však toto žalovanou navrhované řešení neakceptoval, a se svým nárokem se obrátil na soud.

4. Žalovaná v reakci na žalobu uvedla, že podanou žalobu považuje za zcela účelovou, neboť žalobce v žalobě nenamítá žádné relevantní důvody, které by základy neoprávněnost výpovědi. Žalovaná ve svém vyjádření poukazuje na čl. VI., odst. 2 nájemní smlouvy, kde je uvedeno, že„ v případě nájemní smlouvy uzavřené na dobu neurčitou dojde ke zrušení nájmu výpovědí, nedohodne-li se pronajímatel s nájemcem jinak. Výpověď může být podána i bez udání důvodu. Výpovědní doba činí 3 měsíce a počíná běžet od prvního dne měsíce následujícího po jejím doručení.“ Předmětnou žalobu žalovaná navrhla zamítnout jako nedůvodnou a současně uplatnila právo na náhradu nákladů řízení.

5. Ve věci bylo nařízeno jednání na den datum. Na jednání obě strany shodně uvedly, že mimosoudní vyřešení sporu není možné, a jak žalobce, tak žalovaná, na svých stanoviscích trvají. Soud proto přistoupil k meritornímu projednání věci.

6. Soud na jednání provedl důkaz listinou označenou jako nájemní smlouva číslo ze dne datum, kdy z tohoto důkazu vzal soud za prokázané, že mezi žalobcem a žalovanou byla dne datum uzavřena nájemní smlouva, kdy předmětem této nájemní smlouvy byla část pozemní komunikace (chodník) o velikosti výměra, umístněné na pozemku parc. číslo v obci obec, katastrální uzemí. V předložené nájemní smlouvě bylo kromě délky trvání nájmu, výše nájemného, práv a povinností smluvních stran upraveno skončení nájmu, a to konkrétně v článku VI. Zde bylo v odstavci 2 uvedeno, že„ v případě nájemní smlouvy uzavřené na dobu neurčitou dojde ke zrušení nájmu výpovědí, nedohodne-li se pronajímatel s nájemcem jinak. Výpověď může být podána i bez udání důvodu. Výpovědní doba činí 3 měsíce a počíná běžet od prvního dne měsíce následujícího po jejím doručení.“ 7. Dále soud na jednání provedl důkaz listinou označenou jako výpověď, s hlavičkou územní celek, opatřené datem datum, z níž vzal soud za prokázané, že žalovaná coby pronajímatel vypověděla nájemní smlouvu číslo ze dne datum, uzavřenou s žalobcem.

8. Soud na jednání dále provedl důkaz listinou označenou jako námitky proti výpovědi z nájemní smlouvy, opatřené datem datum, z níž vzal za prokázané, že žalobce proti výpovědi nájemní smlouvy ze strany žalované podal námitky, neboť předmětnou výpověď považuje za neoprávněnou a v rozporu s dobrými mravy.

9. Soud dále provedl důkaz listinou označenou jako Reakce na námitky proti výpovědi nájemní smlouvy číslo kdy ve vyjádření žalovaná argumentuje oprávněnosti výpovědi, a také že tato výpověď byla dána v souladu s uzavřenou nájemní smlouvou číslo ze dne datum.

10. Soud dále provedl důkaz listinou označenou jako Výzva komerčním provozovatelům veřejné linkové dopravy a pivních kol či autobusů, opatřené datem datum, z níž vzal za prokázané, že žalovaná s ohledem na tehdy vyhlášený nouzový stav z důvodu pandemie COVID-19 nařídila provozovatelům provozujících veřejnou linkovou dopravu a výletní autobusy zastavit tuto činnost s cílem zamezit dalšímu šíření nemoci COVID-19.

11. Dále soud provedl důkaz listinou, opatřenou datem datum, z jejíhož obsahu vzal za prokázané, že žalovaná si je vědoma dopadů pandemie COVID-19 na podnikání v oblasti cestovního ruchu, kam spadá i podnikání žalobce, nicméně v tomto dopise žalovaná upozorňuje na novou koncepci rozvoje hlavního města Prahy, zejména pak jejího historického centra. V dopise žalovaná také uvádí, že je připravena poskytnout žalobci podporu při jeho dalším podnikání v kamenných prodejnách.

12. Soud dále provedl důkaz listinou označenou jako Usnesení anonymizováno územní celek číslo ze dne datum, z jehož obsahu vzal soud za prokázané, že tímto usnesením bylo schváleno založení obchodní společnosti právnická osoba, se základním kapitálem ve výši částka a se anonymizováno účastí územní celek na tomto základním kapitálu. V usnesení bylo uvedeno také datum realizace tohoto usnesení, a to ke dni datum.

13. Soud dále učinil důkaz výpisem z obchodního rejstříku obchodní společnosti právnická osoba, s datem vyhotovení výpisu ke dni datum, z jehož obsahu vzal za prokázané, že tato společnost vznikla ke dni datum, kdy byla tato společnost zapsána do obchodního rejstříku.

14. Po zjištění skutkového stavu soud posoudil věc po právní stránce následujícím způsobem:

15. Podle § 3074 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.z.“) se nájem řídí tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti, i když ke vzniku nájmu došlo před tímto dnem; vznik nájmu, jakož i práva a povinnosti vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona ve však posuzují podle dosavadních právních předpisů.

16. Dle § 2302 odst. 1 o.z. se ustanovení tohoto pododdílu (§ 2302 - § 2 314 o.z.) vztahují na nájem prostoru nebo místnosti, je-li účelem nájmu provozování podnikatelské činnosti v tomto prostoru nebo této místnosti a slouží-li pak prostor nebo místnost alespoň převážně k podnikání bez ohledu na to, zda je účel v nájemní smlouvě vyjádřen.

17. Dle § 2312 odst. 1 o.z. jedná-li se o nájem na dobu neurčitou, má strany právo jej vypovědět v šestiměsíční výpovědní době; má-li však strana k výpovědi vážný důvod, je výpovědní doba tříměsíční; trvá-li nájem po dobu delší než pět let a vzhledem k okolnostem strana nemohla předpokládat, že druhá strana nájem vypoví, je výpovědní doba vždy tříměsíční.

18. Dle § 2 odst. 3 o.z. výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění.„ obec mravy judikatura často charakterizuje jako souhrn společenských, kulturních a mravních norem, jež v historickém vývoji osvědčují jistou neměnnost, vystihují podstatné historické tendence, jsou sdíleny rozhodující částí společnosti a mají povahu norem základních (SJ číslo). Toto pojetí bylo v literatuře mnohokrát kritizováno (například příjmení 1998 s. 80 a 81), neboť dobré mravy jsou pružným právním pojmem, který má zajistit spravedlivé řešení tam, kde k tomu nestačí interpretace a aplikace textu zákona. S ohledem na to musejí brát v úvahu okolnosti každé jednotlivé věci, jež mohou být pokaždé dosti odlišné. příjmení toho není pojmovým znakem dobrých mravů ani jejich neměnnost v čase; to, co se jevilo být rozporným s dobrými mravy před sto lety, nemusí nutně být s nimi v rozporu podle dnešního pohledu. Z těchto důvodů lze jednoznačně konstatovat, že dobré mravy nesnášejí jakýkoliv pokus o definici, neboť definováním jejich obsahu by mohla být popřena jejich funkce. Judikatura Nejvyššího soudu navzdory opětovné kritice na citovaném vymezení leckdy setrvává; a to například i v rozhodnutí velkého senátu a bez toho, že by projevila jakoukoli sebereflexi na základě podané kritiky (NS 31 Cdo 3931/2013, Rc 15/2015, NS 26 Cdo 3654/2019, NS 29 Cdo 2136/2018 a řada dalších). Z podaných důvodů nelze považovat za lepší ani charakteristiku, podle níž představují dobré mravy„ souhrn etických, obecně zachovávaných a uznávaných zásad, jejichž dodržování je mnohdy zajišťováno i právními normami tak, aby každé jednání bylo v souladu s obecnými morálními zásadami demokratické společnosti“ (např. II. ÚS 249/97, II. ÚS 649/05, IV. ÚS 3653/11 doplňuje toto vymezení ještě o soulad s právními principy). příjmení toho jde o vymezení kruhem, které obsah a funkci dobrých mravů nijak neosvětluje.“ in příjmení, P. a kol.: Občanský zákoník I. Obecná část (§ 1−654). Komentář. 1. vydání, Praha: C. H. Beck, 2014, s číslo.

19. Soud po provedeném dokazování a učiněném právním posouzení učinil následující skutkový závěr.

20. Mezi žalobcem jako podnikatelem a žalovanou byla dne datum uzavřena nájemní smlouva na dobu neurčitou, a to za účelem provozování podnikání žalobce. Žalovaná žalobci v důsledku pandemie COVID-19 zaslala přípis se zákazem provozování komerčním vyhlídkových jízd na území územní celek, a to výhradně za účelem zamezení dalšího šíření nákazy COVID-19. Žalobce dle svého vyjádření příkaz žalované respektoval. Žalovaná dopisem ze dne datum vypověděla předmětnou nájemní smlouvu v souladu s čl. VI, odst. 2 smlouvy. Žalobce proti podal výpovědi v zákonem předepsané lhůtě 1 měsíce námitky, které však žalovaná neshledala oprávněnými.

21. Soud zhodnotil, že předmětná smlouva byla vypovězena v souladu se smluvním ujednáním, kdy na obranu žalobce nelze aplikovat hledisko dobrých mravů. Žalobce nájemní smlouvu uzavíral jako podnikatel, kdy už z obsahu uzavřené smlouvy vyplývalo, že žalobce tak činí za účelem provozování jeho podnikatelské činnosti. Žalobce coby podnikatel ve smyslu § 420 o.z. vykonával na vlastní účet a zodpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem tak činit za účelem dosažení zisku, a musel si tak být vědom podnikatelského rizika pro případ, že by se jeho podnikání nedařilo. Ve prospěch žalobce nesvědčí ani jeho argumentace, že žalovaná dala žalobci výpověď z důvodu pandemie COVID-19, když toto tvrzení nijak z předmětného dokumentu nevyplývá. Žalobce sice tvrdí, že žalovaná chce zneužít svého dominantního postavení na poli cestovního ruchu, k čemuž byla dle žalobce založena společnost právnická osoba, toto své tvrzení však nedokládá žádnými tato tvrzení podporující důkazy. Podporu žalobce tak nezakládá ani pravidlo nekalé hospodářské soutěže uvedené v § 2976 odst. 1 o.z., resp. § 11 odst. 1 zákona č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, neboť na poli cestovního ruchu nepůsobí pouze a jen žalovaná, ale také další subjekty (např. anonymizováno, příjmení jméno příjmení či právnická osoba). Žalovaná naopak ve svém písemném vyjádření ze dne datum vyjádřila ochotu pomoci žalobci v budoucnu s prodejem jeho produktů v kamenných prodejnách. Soud proto po zhodnocení všech důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti tak, jak mu to ukládá § 132 o.s.ř., žalobu zamítnul.

22. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl ve smyslu § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy v řízení byla procesně úspěšná žalovaná, a proto soud uložil procesně neúspěšnému žalobci povinnost nahradit náklady řízení žalované. Tyto náklady ve celkové výši 15 427,50 Kč se sestávají z částky 2 500 Kč/úkon z tarifní hodnoty ve výši 35 000 Kč dle § 9 odst. 3 písm. e) vyhlášky MS č. 177/1996 Sb. (dále jen„ AT“) za celkem 4 úkony učiněné v řízení (převzetí a příprava zastoupení, vyjádření k žalobě ze dne datum, účast na soudním jednání konaném dne datum, písemný závěrečný návrh ze dne datum), dále z částky 1 250 Kč/úkon za 1 úkon (účast na jednání dne datum), dále z pěti paušálních náhrad výdajů ve výši 300 Kč/úkon dle § 13 odst. 4 AT, vše zvýšené o 21% DPH, tedy o částku 2 677,50 Kč. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaná byla v řízení zastoupena advokátem, uložil soud žalobci povinnost zaplatit náklady řízení žalované k rukám jejího právního zástupce.

23. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř., neboť soud neshledal podmínky pro stanovení lhůty delší. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 1. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobce domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.