24 C 104/2020

Plný text

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Lubomíra Velce a soudkyň JUDr. Zuzany Sváčkové a Mgr. Pavly Polednové ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení částky 15 886 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalobce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 31. března 2021, č. j. 24 C 104/2020-34,

I. Rozsudek soudu I. stupně se potvrzuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů odvolacího řízením výši 2 468,40 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám anonymizováno jméno příjmení, advokátky.

1. Odvoláním napadeným rozsudkem soud I. stupně uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 15 886 Kč s příslušenstvím do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I) a dále náhradu nákladů řízení ve výši 8 205,20 Kč, a to v téže lhůtě k rukám advokáta žalobkyně (výrok II).

2. Takto soud I. stupně rozhodl o žalobě, kterou žalobkyně odůvodnila tvrzením, že žalovaný jí na základě pojistné smlouvy ze dne datum číslo o pojištění vozidla tovární značky anonymizováno, typ anonymizováno, registrační značka, dluží pojistné za pojistné období od datum do datum částku 15 886 Kč. 3 Ze shodných tvrzení účastníků řízení a na podkladě provedeného dokazování soud I. stupně zjistil, že účastníci uzavřeli datum pojistnou smlouvu o komplexním pojištění (pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla, havarijní pojištění a pojištění čelního skla) vozidla značky anonymizováno registrační značka od datum na neurčito s pojistným obdobím dvanácti měsíců a pojistným ve výši 16 036 Kč. Za období od datum žalovaný pojistné nezaplatil. Žalobkyně proto dne datum tuto smlouvu vypověděla (spolu s upozorněním žalovaného na její ukončení ke dni datum a se žádostí o zaplacení dlužného pojistného) a poté zopakovala své upozornění ještě dne datum, dne datum a dne datum Kč. V mezidobí, dne datum, žalovaný oznámil stát. instituce (na místním oddělení v obec) odcizení vozidla, které je proto od tohoto dne vedeno databázi hledaných vozidel. Na základě doplňujících zjištění stát. instituce (mimo jiné i vysvětlení podané dne datum jméno příjmení) žalovaný dne datum své oznámení o odcizení vozidla (ze dne datum) žalovaný oznámení o odcizení vozidla odvolal (označil je za nepravdivé). Dne datum pak podal žalovaný anonymizováno oznámení, v němž prostřednictvím svého advokáta zopakoval tvrzení o odcizení vozidla, tentokrát s tím, že k němu mělo dojít v polovině anonymizováno rok stát. instituce však (s ohledem na její zjištění k věci) usnesením ze dne datum, anonymizováno číslo rok číslo, vyšetřování anonymizováno krádeže předmětného vozidla odložila. Podle předpisu plateb pojistného žalovaný dluží žalobkyni za pojistné období od datum do datum pojistné ve výši 15 886 Kč. Informaci o odcizení vozidla žalobkyně obdržela a zaevidovala pod číslo.

4. Uvedená skutková zjištění soud I. stupně následně právně posoudil podle § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), ve spojení s § 12 odst. 1 písm. d) zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů a podle § 22 odst. 1 zákona č. 37/2004 Sb., o pojistné smlouvě a dovodil, že žaloba je důvodná. příjmení žalovaného, že žalobkyni žalobou požadované pojistné nenáleží, protože pojištění předmětného vozidla zaniklo jeho odcizením dne datum, resp. v polovině anonymizováno rok, totiž prokázána nebyla. Obecně sice platí, že nelze-li dobu odcizení vozidla přesně určit, považuje se vozidlo za odcizené, jakmile stát. instituce přijala oznámení o odcizení vozidla, v daném případě však žalovaný neprokázal, že by k tvrzenému odcizení vozidla skutečně došlo. Oznámení o odcizení vozidla, k němuž mělo dojít dne datum v obec, vzal totiž žalovaný dne datum zpět (resp. odvolal) s tím, že se jednalo o oznámení nepravdivé. Následně, dne datum, sice podal trestní oznámení, v němž zopakoval informaci o odcizení vozidla, nicméně tentokrát tvrdil, že k jeho odcizení mělo dojít v polovině anonymizováno rok. Vzhledem k tomu, že informace poskytnuté žalovaným stát. instituce byly shledány jako nepravdivé, což při doplnění podání vysvětlení dne datum sám žalovaný potvrdil, a s přihlédnutím k tomu, že trestní oznámení týkající se odcizení vozidla podal až dne datum, tedy po zániku pojistné smlouvy, k níž došlo dne datum, soud I. stupně uzavřel, že k zánik pojistné smlouvy v důsledku odcizení vozidla neprokázal. Žalobkyně má tudíž právo na zaplacení pojistného za celé pojistné období od datum do datum ve výši 15 886 Kč. Soud I. stupně proto žalobě v plném rozsahu vyhověl a rozhodnutí o náhradě nákladů řízení odůvodnil odkazem na § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“).

5. Proti tomuto rozsudku podal žalovaný včasné odvolání. V něm předně zdůraznil, že své vozidlo postrádal po dobu tří týdnů předcházejících oznámení o odcizení vozidla v obec, což ostatně potvrdila v podaném vysvětlení i jméno příjmení. Nadto z registru hledaných vozidel vedeného stát. instituce vyplývá, že vozidlo žalovaného je od datum vedeno jako hledané z důvodu odcizení. Žalovaný tudíž předložil důkazy prokazující jeho tvrzení o odcizení vozidla. Na žalobkyni pak bylo, aby toto tvrzení vyvrátila. Pakliže žalobkyně nepředložila žádný důkaz, jímž by tvrzené odcizení vozidla vyvrátila, měl soud I. stupně její žalobu zamítnout, protože předmětná pojistná smlouva nebyla ukončena výpovědí žalobkyně pro nezaplacení pojistného žalovaným, ale zanikla odcizením vozidla. Žalovaný proto navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil tak, že žaloba zamítá, resp. tento rozsudek zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení.

6. Žalovaná, která se s rozsudkem soudu I. stupně ztotožnila, navrhla, aby odvolací soud tento rozsudek jako věcně správný potvrdil.

7. Odvolací soud z podnětu a v rozsahu podaného odvolání přezkoumal rozsudek soudu I. stupně včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212 a § 212a o. s. ř.) a zopakovaní dokazování usnesením policejního orgánu stát. instituce, územního odboru obec ze dne datum rozhodnutí, číslo jednací (§ 213 odst. 3 o. s. ř.) dospěl k závěru, že podané odvolání důvodné není.

8. Z uvedeného usnesení vyplývá, že trestní věc (podezření ze spáchání anonymizováno krádeže, kterého se měl dopustit neznámý pachatel tím, že měl odcizit v přesně nezjištěné době žalovanému osobní automobil) byla odložena. Odcizení vozidla oznámil žalovaný dne datum s tím, že k němu mělo dojít na parkovišti v obec téhož dne, nicméně kamerové záznamy zde výskyt tohoto vozidla nezaznamenaly. Na základě těchto pochybností získal policejní orgán příkaz ke zjištění údajů o uskutečněném telekomunikačním provozu žalovaného. Vyhodnocením takto získaných dat pak byly zjištěny další rozpory v místech i dobách, které žalovaný uvedl při příjmu oznámení. Žalovaný byl proto dne datum opětovně ve věci vyslechnut, kdy uvedl, že jeho oznámení o odcizení vozidla bylo smyšlené a nepravdivé. Zmíněného dne do obec totiž svým vozidlem nepřijel (přivezl jej kamarád). Naposledy žalovaný viděl své vozidlo tři týdny před oznámením jeho odcizení, a to v obec v obec ulici, kde se opil. Od té doby své vozidlo postrádá. Přesnější okolnosti, jak o své vozidlo přišel, již žalovaný nebyl schopen uvést. S ohledem na uvedené stát. instituce tento případ dne datum odložila. Dne datum však obdržel zmíněný anonymizováno orgán další sdělení žalovaného, tentokrát označené jako opakované trestní oznámení, ve kterém je uvedeno, že k odcizení vozidla mělo dojít někdy v době okolo datum na nezjištěném místě v centru obec. Žalovaný měl tehdy slavit narozeniny s jméno příjmení v restauraci anonymizováno stát. instituce proto žalovaného k věci znovu vyslechla a zjistila další rozpory v jím poskytnutých informacích. Předně ve skutečnosti nešlo o setkání žalovaného s jméno příjmení, ale s jméno příjmení, který se sice se žalovaným někdy v roce rok setkal, ale žádné narozeniny s ním (nikdy) neslavil. Při zmíněném setkání měl žalovaný uvést, že neví, kde má svoje vozidlo (neví, kde ho zaparkoval a ani kdy). Z uvedených důvodů bylo trestní oznámení žalovaného odloženo.

9. Soud I. stupně provedl dokazování v dostatečném rozsahu, přičemž po jeho částečném zopakování (zmíněným usnesením stát. instituce o odložení věci), lze z takto učiněných skutkových zjištění, vyjít. Z obsahu spisu je zřejmé, že tvrzení žalovaného o odcizení vozidla dne datum v obec, resp. v polovině dubna 2018, byla stát. instituce prověřena s tím, že žádná z informací poskytnutých jí žalovaným nebyla pravdivá. Dne datum totiž do obec svým automobilem nepřijel (což ostatně dne datum sám žalovaný potvrdil a tuto verzi svého tvrzení odvolal) a neučinil tak ani v polovině dubna 2018 (tato část jeho tvrzení byla vyvrácena výpovědí jméno příjmení). Z tvrzení žalovaného lze považovat za pravdivé pouze to, že pravděpodobně od dubna 2018, kdy zanechal vozidlo zaparkované v obec (asi v obec ulici) o něm nemá žádné informace. Jeho tvrzení o odcizení vozidla v době předcházející ukončení pojistné smlouvy výpovědí žalobkyně tudíž prokázáno nebylo.

10. Podstatou pojistné smlouvy je závazek pojistitele poskytnout ve sjednaném rozsahu pojistné plnění, jestliže na straně pojištěného vznikne nahodilá událost blíže vymezená ve smlouvě a současně závazek osoby, která s pojistitelem smlouvu uzavřela (pojistník) platit pojistiteli dohodnuté pojistné. Za spravedlivé a rovnosti obou stran odpovídající proto odvolací soud považuje povinnost žalovaného (v postavení pojištěného) zaplatit pojistné do zániku pojištění výpovědí žalobkyně (v postavení pojistitele), protože po tuto dobu poskytovalo dohodnuté pojištění žalovanému právo na případné pojistné plnění v případě pojistné události. Pakliže žalovaný neprokázal zánik pojištění odcizením jeho vozidla, k němuž mělo dojít v době předcházející ukončení pojistné smlouvy výpovědí žalobkyně, je povinen zaplatit žalobkyni pojistné za období od datum do datum ve výši 15 886 Kč.

11. Odvolací soud, který shledal odvolací námitky žalovaného jako neopodstatněné, proto rozsudek soudu I. stupně jako věcně správný potvrdil (§ 219 o. s. ř.).

12. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř., ve prospěch procesně úspěšné žalobkyně, které náleží náhrada za vyjádření k odvolání žalovaného ze dne datum sestávající z odměny její advokátky ve výši 428,40 Kč, paušální náhrady hotových výdajů této advokátky ve výši 300 Kč (§ 7, § 11 odst. 1 a § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif) a 21% DPH ve výši 428,40 Kč, celkem 2 468,40 Kč. Proti tomuto rozsudku lze podat dovolání ve lhůtě dvou měsíců od jeho doručení k Nejvyššímu soudu prostřednictvím soudu I. stupně, jehož přípustnost za podmínek stanovených v § 237 o. s. ř. přezkoumá dovolací soud.