24 C 112/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl zastupující soudkyní JUDr. Žanetou Hoblíkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované pro: náhradu nemajetkové újmy

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení 21 875 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 900 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne [datum] domáhala zaplacení 21 875 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky jdoucím od [datum] do zaplacení. Uvedla, že tato částka má představovat přiměřené peněžité zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která jí měla vzniknout nepřiměřeně dlouhým řízením před finančním arbitrem, jehož byla účastníkem, které bylo vedeno pod sp. zn. [spisová značka] [číslo]. Řízení bylo nepřiměřeně dlouhé, neboť od podání návrhu na zahájení řízení do rozhodnutí finančního arbitra o námitkách, uplynulo více než 15 měsíců. V důsledku toho vznikla žalobkyni nemajetková újma, neboť žalobkyně byla po extrémně dlouhou dobu v nejistotě ohledně výsledku sporu, když ten se týkal pro žalobkyni významné výše finančních prostředků (96 000 Kč). Předmět řízení před finančním arbitrem měl základ v posouzení smlouvy o investičním životním pojištění. Žalobkyně měla důvodné pochybnosti o neplatnosti předmětné smlouvy a bála se, že by o investované prostředky mohla přijít. Žalobkyně namítala, že finanční arbitr pochybil, když nedodržel lhůtu pro vydání nálezu ani lhůtu pro rozhodnutí o námitkách. Podklady pro vydání nálezu totiž musel mít finanční arbitr mít již [datum], tedy den po podání návrhu na zahájení řízení. Důvody pro navýšení peněžitého zadostiučinění pak žalobkyně spatřovala v tom, že finanční arbitr nevyužil možnost prodloužení lhůty pro vydání nálezu ani pro vydání rozhodnutí o námitkách, řízení bylo dle něj zatíženo nedůvodnými průtahy a v neposlední řadě v tom, že žalobkyně se bránila tvrzené nečinnosti finančního arbitra.

2. Žalovaná se žalobou nesouhlasila a nárok uplatněný žalobkyní neuznala, a to ani z části, neboť má za to, že k nesprávnému úřednímu postupu v podobě nepřiměřené délky řízení před finančním arbitrem, nedošlo. Ve svém podání podrobně popsala jednotlivé úkony finančního arbitra a účastníků v předmětném řízení před finančním arbitrem. Ve vztahu k části řízení od zahájení řízení do doby vydání nálezu uvedla, že zákon o finančním arbitrovi nikterak neupravuje dobu, po kterou finanční arbitr shromažďuje podklady pro své rozhodnutí. Není možné přisvědčit názoru, že finanční arbitr má všechny podklady pro vydání rozhodnutí v den podání návrhu na zahájení řízení. Dle jejího názoru měl finanční arbitr podklady pro rozhodnutí nejdříve [datum] a nález vydaný finančním arbitrem dne [datum] byl tak vydán včas. I pokud by rozhodnutí o námitkách nebylo vydáno včas, nemůže taková skutečnost odůvodnit nesprávný úřední postup v podobě nepřiměřeně dlouhého řízení, neboť celková doba řízení trvala pouze 15 měsíců. V tomto směru odkázala na rozsudek Městského soudu v Praze v řízení vedeném u něj pod sp. zn. 62 Co 213/2020 (který nebyl Ústavním soudem shledán ústavně nekonformním, viz. jeho rozhodnutí vedené pod sp. zn. III. ÚS 3234/20), ve kterém Městský soud v Praze konstatoval, že 24 měsíční délka řízení před finančním arbitrem je délkou hraniční, ale ještě přiměřenou. Navíc v případě 26 měsíčního řízení před finančním arbitrem Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 30. 4. 2021, č.j. 14 Co 121/2021 konstatoval dostačující zadostiučinění v podobě konstatování porušení práva a omluvy. Proto navrhla, aby žaloba byla v plném rozsahu zamítnuta. <b>3. Soud ve věci zjistil níže uvedený skutkový stav:</b> Výzvou k úhradě přiměřeného zadostiučinění ze dne [datum] má soud za prokázané, že toho dne žalobkyně uplatnila u žalované nárok zaplacení 21 875 Kč jako náhradu nemajetkové újmy za nepřiměřeně dlouhé řízení před finančním arbitrem v řízení vedeném u něj pod sp. zn. [spisová značka] [číslo]. Sdělením výsledku projednání ze dne [datum] má soud za prokázané, že žalobkyně uplatněný nárok neuspokojila s odůvodněním, že délka řízení před finančním arbitrem nebyla nepřiměřeně dlouhá, když trvala 15 měsíců, a proto k nesprávnému úřednímu postupu v podobě nepřiměřené délky řízení nemohlo dojít. Účastníci řízení učinili nesporným obsah spisu vedeného finančním arbitrem pod sp. zn. [spisová značka] [číslo] stejně tak jako popis událostí v tomto řízení tak, jak jej popsala žalovaná ve svém vyjádření ze dne [datum]. Soud pak takto nesporného skutkového stavu vyšel tak, jak je popsáno níže: Dne [datum] podala žalobkyně u finančního arbitra návrh na zahájení řízení. Dne [datum] byla žalobkyně vyzvána k odstranění vad návrhu a současně byla poučena o procesních právech a povinnostech v řízení před finančním arbitrem. Dne [datum] žalobkyně částečně doplnila návrh o podklady požadované finančním arbitrem, ve zbytku uvedla, že takovými podklady nedisponuje. Současně uvedla, že má pochybnost o nepodjatosti finančního arbitra. Dne [datum] oznámil finanční arbitr zahájení řízení instituci a vyzval ji k vyjádření se k návrhu, poskytnutí vysvětlení a předložení dokumentace vztahující se k předmětu sporu. Dne [datum] instituce požádala finančního arbitra o prodloužení lhůty k vyjádření. Dne [datum] finanční arbitr žádosti o prodloužení vyhověl. Dne [datum] instituce požádala finančního arbitra opakovaně o prodloužení lhůty k vyjádření. Dne [datum] finanční arbitr žádosti vyhověl, a to do [datum]. Dne [datum] požádala žalobkyně o sdělení stavu řízení a vyzvala finančního arbitra k přijetí opatření proti nečinnosti. Dne [datum] instituce předložila desetistránkové vyjádření a značné množství podkladů. Dne [datum] finanční arbitr vyzval žalobkyni a instituci k seznámení s podklady pro vydání rozhodnutí s tím, že žalobkyni současně zaslal vyjádření a podklady předložené institucí. Dne [datum] na to žalobkyně reagovala osmistránkovým vyjádřením doplněným o aktuální soudní judikaturu. Dne [datum] finanční arbitr zaslal instituci nové podklady předložené navrhovatelkou. Dne [datum] se instituce vyjádřila k těmto podkladům 18 ti stránkovým vyjádřením odkazujícím na aktuální judikaturu. Dne [datum] vydal finanční arbitr nález. Dne [datum] žalobkyně proti nálezu podala námitky. Dne [datum] podala námitky proti nálezu instituce. Současně požádala finančního arbitra o poskytnutí prostoru ke smírnému vyřešení věci, o něž by se ráda pokusila. Dne [datum] finanční arbitr vyzval instituci k vyjádření k námitkám žalobkyně. Dne [datum] vyzval finanční arbitr žalobkyni k vyjádření se k námitkám instituce. To žalobkyně učinila [datum]. V tomto podání současně uvedla, že ji ve vztahu k možnosti smírnému vyřešení věci nikdo nekontaktoval, a že tvrzení instituce o pokusu o smírné řešení je natolik vágní a neurčité, že se k takovému návrhu nemůže kvalifikovaně vyjádřit. Dne [datum] finanční arbitr vyzval instituci, aby doložila své tvrzení ze dne [datum] o tom, že se žalobkyní jedná o smírném vyřešení sporu. Na to reagovala instituce dne [datum], kdy finančnímu arbitrovi doložila e-mail z téhož dne, který adresovala právnímu zástupci žalované, ve kterém se jej dotazovala na jejich postoj k možnému smírnému řešení. Současně žádala o poskytnutí lhůty do [datum], kdy finančnímu arbitrovi sdělí výsledek jednání. Dne [datum] vyzval finanční arbitr žalobkyni, aby sdělila, zda s institucí jedná o uzavření smíru, který dne [datum] potvrdil, že se na něho instituce obrátila s návrhem vyřešit spor smírně. Dále uvedl, že má zájem o smírném řešení jednat, a proto instituci [datum] zaslal své podmínky, na které však prozatím ze strany instituce nebylo reagováno. Dne [datum] finanční arbitr vyzval instituci ke sdělení informací o navrženém smírném řešení. Dne [datum] instituce požádala o prodloužení lhůty k poskytnutí vyjádření s tím, že jednání o smírném řešení prozatím není ukončeno. Dne [datum] instituce požádala o poskytnutí lhůty k jednání o smíru. Dne [datum] finanční arbitr zaslal žalobkyni a instituci výzvu k seznámení s podklady pro vydání rozhodnutí o námitkách a poskytl instituci lhůtu ke smírnému vyřešení sporu do dne [datum]. Dne [datum] požádala instituce o zaslání podkladů pro vydání rozhodnutí o námitkách v elektronické podobě. Dne [datum] žalobkyně požádala finančního arbitra o prodloužení lhůty ke smírnému vyřešení věci. Totéž učinila dne [datum] instituce s tím, že doložila komunikaci dokládající jednání o smíru. Dne [datum] finanční arbitr jejich žádosti vyhověl a lhůtu pro jednání o smíru prodloužil do dne [datum]. Dne [datum] žalobkyně i instituce sdělili, že jednání o smíru nebyla úspěšná. Žalobkyně současně doplnila svou argumentaci v řízení. Dne [datum] finanční arbitr zaslal instituci nově shromážděné podklady od žalobkyně a vyzval ji, aby se k nim vyjádřila. Dne [datum] se instituce vyjádřila k podkladům. Vyjádření čítalo 12 stran. Dne [datum] navrhovatelka vyzvala finančního arbitra k opatřením proti nečinnosti. Dne [datum] vydal finanční arbitr rozhodnutí o námitkách. To nabyla právní moci dne [datum]. Z úřední činnosti je soudu známo, že právní zástupce žalobkyně s problematice investičního životního pojištění dlouhodobě věnuje (např. řízení vedená u zdejšího soudu pod sp. zn. 21 C 62/2021, 24 C 76/2020, 14 C 118/2019, 27 C 102/2019, 64 C 60/2018, etc.) <b>4. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:</b> 5. § 13 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., zákon o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále také jako„ zodpšk“) stanoví:„ Stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.“ 6. Prvně se soud zabýval tím, zda je na posuzované správní řízení před finančním arbitrem aplikovatelný čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, publikované ve sbírce zákonů pod [číslo] (dále také jako„ Úmluva“), jehož věta první stanoví:„ Každý má právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem, zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu.“ Při posouzení této otázky soud vyšel z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. 9. 2015, sp. zn. 30 Cdo 344/2014, ve kterém Nejvyšší soud dospěl k závěru, že na předmětné řízení před finančním arbitrem čl. 6 odst. 1 Úmluvy dopadá. Řízení před finančním arbitrem, jehož celkovou délku zákon nestanoví, tedy musí být skončeno v přiměřené lhůtě, na což mají jeho účastníci právo.

7. S ohledem na předmět řízení před finančním arbitrem, kdy šlo o spor o určení neplatnosti pojistné smlouvy o investičním životním pojištění a vydání bezdůvodného obohacení, lze současně dospět k závěru, že šlo o spor o právo, který byl opravdový a vážný, přičemž rozhodnutí sporu finančním arbitrem má přímý vliv na způsob výkonu daného práva nebo závazku. Současně tvrzené právo žalobce na vydání bezdůvodného obohacení má svůj základ ve vnitrostátním právu a současně jde o spor o právo civilní, tedy soukromoprávní (vydání bezdůvodného obohacení). Soud má tedy za to, že čl. 6 odst. 1 Úmluvy je aplikovatelný bez ohledu na skutečnost, zda řízení pokračovalo soudním přezkumem dle části páté občanského soudního řádu.

8. Z tohoto důvodu soud při posuzování daného případu vážil (mimo jiné) kritéria, ke kterým Nejvyšší soud dospěl ve Stanovisku občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne [datum], Cpjn 206/2010 (dále také jako„ Stanovisko“), které má však doporučující charakter a jeho aplikace nezbavuje soud povinnosti přihlížet ke konkrétním specifikům daného případu, ba spíše naopak.

9. Soud s ohledem na výše uvedené zjišťoval, jaká byla celková doba řízení.

10. Řízení před finančním arbitrem bylo zahájeno návrhem podaným žalobcem finančnímu arbitrovi dne [datum]. Nález finančního arbitra byl vydán dne [datum]. Námitkové řízení bylo zahájeno podáním námitek žalobkyní dne [datum]. Instituce podala námitky dne [datum]. Rozhodnutí o námitkách bylo vydáno dne [datum] a nabylo právní moci dne [datum]. Celková doba řízení činila 15 měsíců a 8 dní.

11. Dále soud přistoupil k posouzení, zda takovou dobu řízení je možné považovat za přiměřenou či nikoliv.

12. V první řadě je třeba konstatovat, že celková doba řízení tak, jak je uvedena výše, je dobou, ve které však bylo rozhodováno ve dvou stupních. Tuto skutečnost je nutné zohlednit, neboť logicky, pokud by se účastníci řízení proti nálezu nebránili námitkami, řízení v prvním stupni by bylo skončeno v podstatně kratší době.

13. Pokud jde o délku řízení ode dne zahájení řízení do doby vydání nálezu, tak ta činila 194 dnů. 14. § 15 odst. 1 zákona č. 229/2002 Sb., zákon o finančním arbitrovi pak stanoví, že:„ Arbitr rozhoduje ve věci samé bez zbytečného odkladu nálezem, nejdéle však do 90 dnů od shromáždění všech podkladů nutných pro rozhodnutí; nelze-li ve zvlášť složitých případech, vzhledem k povaze věci rozhodnout ani v této lhůtě, lhůta se přiměřeně prodlouží, nejvýše o dalších 90 dnů. Arbitr účastníky řízení bezodkladně vyrozumí o prodloužení lhůty a její délce.“ 15. Ačkoliv si je soud vědom různorodosti právních názorů pro počátek běhu lhůty pro vydání nálezu, je toho názoru, že není možné přehlížet skutečnost, že řízení před finančním arbitrem je vedeno zásadou vyšetřovací (§ 12 odst. 3 zákona o finančním arbitrovi). Taková zásada směřuje k tomu, aby konečné rozhodnutí vycházelo z materiální pravdy a nikoliv z pravdy formální (tak jako je tomu u řízení sporného). Taková zásada pak cílí k tomu, aby tomu například finančně, věkově či mocensky slabšímu nebyla způsobena nedůvodná újma tím, že bude rozhodováno dle„ rychlejší“ formální„ pravdy“. Má-li být však vyšetřovací zásada skutečně uplatňována, jen těžko lze dojít k závěru, že lhůta pro vydání nálezu dle § 15 odst. 1 zákona o finančním arbitrovi, začíná běžet den po podání návrhu na zahájení řízení, kdy finanční arbitr obdrží pouze podklady od navrhovatele. Okamžik, kdy má finanční arbitr shromážděné podklady pro rozhodnutí, závisí na jeho subjektivním posouzení, neboť je to on, kdo ve věci vydává nález na základě skutkového stavu, který považuje zjištěný v míře dostatečné pro vydání nálezu. Pokud dne [datum] obdržel finanční arbitr od instituce 18 stránkové vyjádření, nemohl mít podklady pro rozhodnutí shromážděné dříve. Opačný závěr by de facto znamenal, že by finanční arbitr měl rozhodovat bez zohlednění argumentace účastníků. Takový úmysl jistě zákonodárce neměl. I pokud by soud vycházel z toho, že finanční arbitr měl podklady pro rozhodnutí shromážděné dne [datum], kdy vyzval žalobkyni a instituci k seznámení se s podklady, i tak by finanční arbitr lhůtu pro vydání rozhodnutí stanovenou § 15 odst. 1 zákona o finančním arbitrovi neporušil, pokud byl nález vydán dne [datum]. Nelze tedy konstatovat, že finanční arbitr nedodržel lhůtu pro vydání nálezu stanovenou § 15 odst. 1 zákona o finančním arbitrovi. Nad to je třeba konstatovat, že jednotlivé úkony byly činěny pravidelně bez větších prodlev.

16. Námitkové řízení pak trvalo 259 dnů. § 16 odst. 2 zákona o finančním arbitrovi pak nestanoví absolutní lhůtu pro rozhodnutí o námitkách, když umožňuje 60 denní lhůtu s ohledem na povahu věci prodloužit s tím, že není stanoveno o jak dlouho. V posuzované věci pak nelze přehlédnout skutečnost, že zcela zásadní význam pro délku námitkového řízení mělo to, že účastníci podstatnou část námitkového řízení jednali o smírném vyřešení věci. Ačkoliv bylo řízení o námitkách zahájeno dne [datum], až [datum] bylo finančnímu arbitrovi sděleno, že se účastníci na smírném řešení nedohodli. Pokud bylo rozhodnutí o námitkách vydáno dne [datum], nelze, se zohledněním skutečnosti, že finanční arbitr plnil svou zákonnou povinnost usilovat o smírné vyřešení sporu, jak mu ukládá § 1 odst. 3 zákona o finančním arbitrovi, námitkové řízení (jehož absolutní lhůta není zákonem stanovena) považovat za nepřiměřeně dlouhé.

17. Na danou věc soud též aplikoval závěry Městského soudu v Praze ze dne 9. 9. 2020, č. j. 62 Co 213/2020-96 (které prošly testem ústavnosti – viz. usnesení Ústavního soudu ze dne [datum] sp. zn. III. ÚS 3234/20), ve kterém Městský soud v Praze dovodil, že 24 délka řízení před finančním arbitrem je délkou hraniční, ale ještě přiměřenou. Je – li 24 měsíční délka řízení před finančním hraniční, ale ještě přiměřená, o to více musí být přiměřená délka 15 měsíční.

18. Nad to je třeba podotknout, že s ohledem na profesionální právní zastoupení žalobkyně zástupcem s bohatými zkušenostmi s řešením sporů vyplývajících z investičního životního pojištění, má soud za to, že žalobkyně musela být jeho prostřednictvím informována o specifikách takového řízení, a to nejen z pohledu hmotně právního, ale také co do zatíženosti finančního arbitra. S ohledem na tuto skutečnost pak, dle názoru soudu, ve věci není jednoznačně možné dovodit onen prvek naprosté nejistoty charakterizující nemajetkovou újmu, když žalobkyně navíc sama v žalobě uváděla, že měla důvodné pochybnosti o neplatnosti předmětné smlouvy. Žalobkyně nad to neuváděla žádné další skutečnosti, které by na vznik nemajetkové újmy a příp. na její rozsah měly vliv jako například zdravotní obtíže, rodinné problémy etc.

19. S ohledem na výše uvedené závěry nelze dospět k závěru, že by řízení před finančním arbitrem bylo nepřiměřeně dlouhé, a proto nesprávný úřední postup v podobě nepřiměřené délky řízení neshledal.

20. Za nesprávný úřední postup ve smyslu § 13 odst. 1 zodpšk by však bylo možné označit skutečnost, že finanční arbitr nevyužil možnosti prodloužení lhůty pro vydání rozhodnutí o námitkách ve smyslu § 16 odst. 2 zákona o finančním arbitrovi. I pokud by žalobkyně měla za to, že tímto pochybením jí mohla vzniknout nemajetková újma (což však výlučně ve vztahu k tomuto pochybení žalobkyně ani netvrdila, když uváděla, že nemajetková újma jí měla být způsobena nepřiměřenou délkou řízení), jevilo by se soudu plně dostačujícím zadostiučinění ve formě konstatování porušení práva podle § 31a odst. 2 zodpšk. Takového nároku se však žalobkyně touto žalobou nedomáhala.

21. Z výše uvedených důvodů soud výrokem I. žalobu jako nedůvodnou zamítl.

22. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalované, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 900 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 900 Kč představující 300 Kč za každý ze tří úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky (1) vyjádření k žalobě ze dne [datum], 2) účast na jednání dne [datum], 3) písemný závěrečný návrh ze dne [datum]).