24 C 136/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl soudkyní JUDr. Žanetou Hoblíkovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované pro: náhradu nemajetkové újmy způsobené nesprávným úředním postupem

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 24 278 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z této částky jdoucím od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Ve zbývající části se žaloba zamítá.

III. Žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady řízení ve výši 16 809,06 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta žalobce.

1. Žalobce se žalobou domáhal zaplacení částky ve výši 36 431 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky jdoucím od datum do zaplacení. Žalovaný nárok měl vyplývat z titulu náhrady nemajetkové újmy způsobené nepřiměřeně dlouhým řízením před finančním arbitrem, které trvalo od datum do datum, tedy 44 měsíců a 11 dní. Řízení, které žalobce zahájil, se týkalo smlouvy o investičním životním pojištění, kterou žalobce uzavřel s institucí s cílem vytvořit si finanční rezervu do budoucna. Na finančního arbitra se obrátil v obtížné situaci, kdy měl důvodné podezření o neplatnosti pojistné smlouvy a bál se, že by o investované peníze mohl přijít. Nečinnost finančního arbitra jej zatěžovala nejen psychicky, ale i časově. Finanční arbitr nedodržel lhůty pro vydání nálezu a rozhodnutí o námitkách. Neprodloužil ani zákonnou lhůtu k vydání rozhodnutí. Žalobce uplatnil nárok u žalované před podáním žaloby, ta uznala nepřiměřenost délky řízení a uvedla, že samotné konstatování porušení práva není dostačující. Má za to, že jeho nárok nedůvodně snížila, když mu vyplatila pouze 12 144 Kč. Žalobce měl za to, že by výše peněžitého zadostiučinění měla být vyšší, když sám ji ohodnotil za první dva roky za 15 000 Kč a za zbylých 20 měsíců a 11 dní, tedy 620 dnů) 25 479 Kč Celkem by dle něj tedy kompenzace na základní částce měla činit 40 479 Kč. Žalobce požadoval též zvýšení základní částky o 20 % z důvodu nevydání nálezu ani rozhodnutí v zákonných lhůtách a nevydání rozhodnutí o prodloužení lhůty. Celková kompenzace po navýšení by tedy měla činit 48 575 Kč. Po odečtení již vyplacené částky by tedy zbytek nároku dle žalobce měl činit právě částku 36 431 Kč, která je žalována.

2. Žalovaná žalobou uplatněný nárok neuznala. Délku řízení a její nepřiměřenost nesporovala. Měla však za to, že vyplacená částka byla dostačující, neboť byly dány důvody pro snížení zadostiučinění. Důvodem pro snížení dle zadostitučinění dle žalované jsou: 1) postup žalobce ve věci, 2) složitost věci, 3) nikoliv velký význam řízení pro žalobce.

3. Soud ve věci učinil níže uvedená skutková zjištění:

4. Z výzvy k úhradě přiměřeného zadostiučinění ze dne datum vyplývá, že žalobce uplatnil nárok na peněžité zadostiučinění u žalované. Žalovaná pak nesporovala zahájení předběžného projednání k tomuto dni. Z dopisu projednání žádosti o náhradu škody ze dne datum má pak soud za prokázané, že žalovaná uznala nepřiměřenost délky řízení před finančním arbitrem a dospěla k závěru, že přiměřeným zadostiučiněním bude přiznání žalobci částky ve výši 12 144 Kč. Nebylo sporné to, že teto dopis byl PZ žalobce doručen dne datum ani to, že shora specifikovanou částku žalovaná žalobci vyplatila.

5. Z nesporného obsahu spisu v řízení před finančním arbitrem (sp. zn. spisová značka číslo) aoud zjistil, že:

6. Dne datum byl finančnímu arbitrovi doručen návrh žalobce na zahájení řízení, a to prostřednictvím právního zástupce. K návrhu byla dle doručenky datové zprávy připojena 1) smlouva, 2) sazebník anonymizována dvě slova, 3) pojistné a doplňkové podmínky, 4) výzva a reakce ČP. Návrh čítal 9 stran. Žalobce se jím domáhal vyslovení neplatnosti smlouvy o životním pojištění anonymizována dvě slova a vydání bezdůvodného obohacení ve výši 74 221 Kč. Uvedená smlouva byla sjednána na 25 let. Žalobce se na základě ní zavázel hradit měsíční pojistné ve výši 2 000 Kč, pro případ dožití měla být pojistníkovi vyplacena kapitálová hodnota pojištění. Smlouva byla uzavřena až na druhé schůzce žalobce se zprostředkovatelem pojištění. Návrhu pak žalobce popsal jím spatřované důvody neplatnosti pojistné smlouvy. Dle obsahu návrhu žalobce navrhoval k důkazu důkaz: 1) smlouvou, 2) protokolem o ujištění potřeb zájemce, 3) VPP a DPP, 4) sazebník anonymizována dvě slova, 5) úřední sdělení ČNB z datum, 6) dohledový Benchmark ČNB číslo, 7) úřední sdělení ČNB z datum, 8) dokumenty prokazující nezveřejňování poplatků ze strany instituce. Ne všechny listinné důkazy byly k návrhu připojeny, jak je zřejmé doručenky (viz. např. úřední sdělení ČNB z datum, dohledový Benchmark ČNB číslo, úřední sdělení ČNB z datum). Navrhovatel současně požádal finančního arbitra, aby opatřil další důkazy. Potvrdil výpis plnění poskytnutí institucí dne datum. Uvedl, že požaduje vydání bezdůvodného obohacení ve výši 74 221 Kč s úrokem z prodlení od datum. V návrhu nebyly tvrzeny konkrétní platby na pojistnou smlouvu k datu podání návrhu na zahájení řízení a konkrétní platby k tomuto dni nebyly ani doloženy.

7. Dne datum FA oznámil PZ žalobce zahájení řízení a vyzval jej k odstranění vad návrhu. příjmení jiné byl vyzván k tomu, aby doložil důkazy k prokázání skutečností, že instituci uhradil peněžní prostředky, které po instituci požaduje vrátit (výpisy z účtu, uhrazenými složenkami apod.) a také, aby se vyjádřil k návrhu Instituce na smírné řešení sporu z datum. Dále FA žádal o sdělení, zda pojištění založené pojistnou smlouvou stále trvá.

8. K datum je datováno doplnění návrhu žalobcem. Uvedl, že pojištění stále trvá. Dále uvedl, že návrh na smírné řešení instituce neakceptoval, neboť ta mu nabízela toliko částku 33 811 Kč, když žalobce měl za to, že nárok na vydání bezdůvodného obohacení navrhovatele činí 104 500 Kč. Zaslal finančnímu arbitrovi přehled plateb k datum.

9. Dne datum FA oznámil zahájení řízení instituci a současně ji vyzval k poskytnutí vysvětlení a předložení dokumentace vztahující se k předmětu sporu. příjmení jiné byla vyzvána k tomu, aby uvedla, zda pojištění stále trvá, zda a v jaké výši je možný mimořádný výběr a jaká je aktuální výše odkupného, či jakým způsobem a k jakému datu bylo pojištění ukončeno včetně vyplacení odkupného a způsobu jeho stanovení.

10. Dne datum FA zaslal instituci opakovanou výzvu k vyjádření k čemuž jí uložil lhůtu 5 dnů. Téhož dne instituce požádala o prodloužení lhůty, neboť dosud neshromáždila potřebné informace a podklady. datum FA lhůtu prodloužil do datum. Dne datum FA poskytl PZ žalobce a žalobce poučení o jeho právech v řízení, mj. o bezplatnosti řízení. Dne datum FA urgoval instituci k podání vysvětlení a předložení dokumentace.

11. Dne datum podala instituce vyjádření, které čítalo 15 stran, ve kterém (mj.) uvedl, že ke smírnému řešení nedošlo, a že navrhuje návrh zamítnout. Instituce vznesla námitku promlčení práva na vydání bezdůvodného obohacení. Potvrdila, že smlouva je„ živá“. 12. datum byly FA doručeny podklady. Ty čítaly cca 79 strany. Součástí byla i tabulka plateb na pojistnou smlouvu k datum. Z ní vyplývá, že ne vždy byly žalobcem platby pojistného hrazeny dle předpisu.

13. Dne datum PZ žalobce uplatnil opatření proti nečinnosti.

14. Dne datum vyjádřil FA předběžný právní názor, v němž uvedl, že smlouva je neplatná a s ohledem na institucí vznesenou námitku promlčení se aplikuje 3 letá objektivní promlčecí lhůta. Proto uvedl, že nepromlčené by byly všechny platby pojistného zaplacené po datum.

15. Dne datum se k předběžnému právnímu názoru FA vyjádřila instituce a navrhla možnost smírného řešení zaplacením částky 45 191 Kč.

16. Dne datum FA vyzval PZ žalobce k vyjádření k návrhu na smírné řešení instituce. Dále byl vyzván k sdělení aktuálního stavu pojistné smlouvy a dále byl vyzván ke sdělení, kolik na běžné pojistné instituci uhradil od datum a aby toto doložil. Dále byl vyzván k tomu, aby uvedl, jak dospěl k požadované částce na úroku z prodlení.

17. Dne datum se vyjádřil žalobce. Uvedl, že námitka promlčení vznesená institucí je v rozporu s dobrými mravy. Trval na zúčtování veškerých vzájemných plnění pro účely výpočtu bezdůvodného obohacení. Uvedl, že pojistná smlouva stále trvá. Uvedl platby na pojistném od datum a zaslal výpisy z účtu a vyjádřil se k úroku z prodlení.

18. Dne datum vyzval FA obě strany k seznámení se s podklady.

19. Dne datum požádal PZ žalobce o zaslání podkladů elektronicky. Tomu FA dne datum vyhověl.

20. Dne datum požádala o elektronické zaslání podkladů instituce. Tomu FA dne datum vyhověl.

21. Dne datum PZ žalobce podal vyjádření čítající 7 stran, ve kterém odkázal na četné množství judikatury. Navrhl, aby finanční arbitr rozhodl tak, že pojistná smlouva je neplatná a instituce je povinna zaplatit navrhovateli veškeré zaplacené pojistné a konkrétně specifikovaný úrok z prodlení.

22. Dne datum byla finančním arbitrem instituce vyzvána ke sdělení, zda pojištění stále trvá a dále k předložení podkladů, zejm. aktuálního výpisu zaplaceného pojistného a zaplaceného rizikového pojistného. Téhož dne byl PZ navrhovatele vyzván obdobně.

23. Dne datum instituce informovala FA o tom, že pojistná smlouva zanikla s výplatou odkupného. Tuto skutečnost doložila výpisem plateb, ze kterého vyplývá, že dne datum bylo vyplaceno odbytné ve výši 46 071 Kč. 24. datum reagoval žalobce tak, že pojistná smlouva stále trvá a navrhovatel dále platí pojistné ve výši 500 Kč měsíčně. Apeloval na FA, aby si informaci o výši aktuálně uhrazeného pojistného vyžádal od instituce. Současně odkázal na § 6 odst. 2 správního řádu, dle kterého má správní orgán postupovat tak, aby dotčené osoby co možná nejméně zatěžoval.

25. Dne datum FA vyzval žalobce (mimo jiné) k vysvětlení rozporů mezi svými tvrzeními, že pojištění trvá a navrhovatel hradí pojistné, když instituce předložila žádost navrhovatele o ukončení pojištění dne datum a výpis zaplaceného pojistného, ze kterého vyplývá, že navrhovatel poslední platbu pojistného uhradil dne datum a instituce vyplatila navrhovateli dne datum v souvislosti se zánikem pojištění odkupné 46 071 Kč.

26. Na výzvu nebylo ze strany žalobce reagováno.

27. Dne datum FA prodloužil lhůtu k vydání nálezu.

28. Dne datum vydal FA nález, jímž uložil instituci povinnost zaplatit navrhovateli na bezdůvodném obohacení částku 34 929 Kč s úrokem z prodlení a ve zbývající části návrh zamítl. Pojistnou smlouvu shledal neplatnou a na výpočet bezdůvodného obohacení s ohledem na institucí vznesenou námitku promlčení, kterou neshledal nemravnou, provedl za aplikace 3 leté promlčecí lhůty.

29. Dne datum podala instituce námitky. Dne datum vyzval FA navrhovatele k vyjádření se k námitkám instituce.

30. Dne datum podal námitky žalobce. V nich uvedl, že v řízení bylo zjištěno, že navrhovatel uhradil instituci 140 500 Kč a instituce plnila navrhovateli 93 429 Kč. Saldo vzájemných plnění tak činí 93 429 Kč. Současně navrhl, aby bylo instituci uloženo zaplatit navrhovateli 74 221 Kč s úrokem z prodlení.

31. Dne datum vyzval FA instituci k vyjádření k námitkám žalobce. datum se vyjádřila instituce. 32. datum sdělil FA prodloužení lhůty k vydání rozhodnutí o námitkách a současně vyzval navrhovatele k vyjádření ve vztahu k částce, kterou žádá dle návrhu a dle námitek. Zejména žádal o vyjádření ve vztahu k částce 47 071 Kč.

33. Dne datum FA prodloužil lhůtu k vydání rozhodnutí o námitkách, a to do datum.

34. Dne datum vzal navrhovatel návrh co do částky 47 071 Kč zpět s ohledem na skutečnost, že pojistná smlouva zanikla a instituce vyplatila navrhovateli odkupné ve výši 46 071 Kč a nespotřebované pojistné ve výši 1 000 Kč.

35. Dne datum navrhovatel uplatnil opatření proti nečinnosti.

36. Dne datum vydal finanční arbitr rozhodnutí, kterým námitky podané oběma stranami zamítl, neboť neshledal, že by námitkami rozhodl nesprávně, řízení co do částky 47 071 Kč pro zpětvzetí zastavil, co do bezdůvodného obohacení přiznal navrhovateli 34 929 Kč. Rozhodnutí o námitkách nabylo právní moci dne datum.

37. Z úřední činnosti je soudu známo, že proti výše specifikovaným rozhodnutím FA žalobce i instituce podali žalobu části páté o.s.ř., a řízení bylo vedeno u zdejšího soudu pod sp. zn. spisová značka a spisová značka.

38. Právní posouzení soudu je následující:

39. Po právní stránce soud zhodnotil nárok žalobce dle zákona č. 82/1998 Sb., zákona o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem. Dle § 1 odst. 1 OdpŠk.:„ Stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.“ 40. Podle § 13 odst. 1 a 2 OdpŠk.:„ (1) Stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. (2) Právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.“ 41. Dle § 31a odst. 1, 2 a 3 OdpŠk.:„ (1) Bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. (2) Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. (3) V případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.“ 42. Podle ust. § 8 zákona o finančním arbitrovi:„ řízení se zahajuje na návrh navrhovatele. Podání návrhu má na promlčení a prekluzi tytéž právní účinky, jako kdyby byla v téže věci podána žaloba u soudu.“ 43. Podle ust. § 15 odst. 1 zákona o finančním arbitrovi:„ arbitr rozhoduje ve věci samé bez zbytečného odkladu nálezem, nejdéle však do 90 dnů od shromáždění všech podkladů nutných pro rozhodnutí; nelze-li ve zvlášť složitých případech, vzhledem k povaze věci rozhodnout ani v této lhůtě, lhůta se přiměřeně prodlouží, nejvýše o dalších 90 dnů. Arbitr účastníky řízení bezodkladně vyrozumí o prodloužení lhůty a její délce.“ 44. Podle ust. § 16 odst. 2 zákona o finančním arbitrovi:„ arbitr rozhodnutím o námitkách nález potvrdí nebo změní, nebo usnesení potvrdí, změní nebo zruší. Arbitr rozhodne o námitkách do 30 dnů ode dne jejich doručení arbitrovi; ve zvlášť složitých případech rozhodne nejdéle do 60 dnů; nelze-li vzhledem k povaze věci rozhodnout ani v této lhůtě, může ji arbitr přiměřeně prodloužit.“ 45. K institutu finančního arbitra soud uvádí, že jde o orgán, který byl zřízen za účelem mimosoudního řešení spotřebitelských sporů na finančním trhu. Primárním cílem finančního arbitra je tam, kde je spotřebitel v právu, přivést strany sporu ke smírnému řešení sporu tak, aby se spotřebitel nemusel obracet na soud a nemusel hradit náklady soudního řízení, protože řízení před finančním arbitrem je bezplatné. Při rozhodování aplikuje finanční arbitr rozhodné psané právo, posuzuje všechny shromážděné podklady samostatně i ve vzájemné souvislosti s přihlédnutím k předmětu projednávaného sporu. Finanční arbitr se tam, kde je to možné, opírá a odvolává na relevantní ustálenou judikaturu obecných soudů, Ústavního soudu nebo Soudního dvora Evropské unie. V posuzovaném případě se finančnímu arbitru nepodařilo účastníky řízení usmířit, ač se o to snažil. Řízení na řízení před finančním arbitrem navazuje soudní přezkum.

46. Právo na projednání věci v přiměřené lhůtě je zakotveno v čl. 6 odst. 1 Úmluvy. Zákonná úprava zadostiučinění za újmu způsobenou nepřiměřenou délkou soudních řízení se po novele zákonem č. 160/2006 Sb. nachází v zákoně č. 82/1998 Sb., zejména v jeho ustanoveních § 13 OdpŠk (shodně v § 22 OdpŠk) a v § 31a OdpŠk. Na tuto zákonnou úpravu pak navazuje Stanovisko, které se podrobněji zabývá mimo jiné posouzením celkové délky řízení, v němž mělo dojít k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 odst. 1 věty druhé a třetí či § 22 odst. 1 věty druhé a třetí OdpŠk v případě nevydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě a výkladem ustanovení § 31a OdpŠk. Stanovisko je však možné aplikovat pouze na řízení, která spadají pod čl. 6 odst. 1 Úmluvy. Čl. 6 odst. 1 Úmluvy hovoří o„ projednání záležitosti v přiměřené lhůtě nezávislým a nestranným soudem zřízeným zákonem.“ 47. Soud se tak zabýval otázkou, zda na projednávanou věc – tedy správní řízení před finančním arbitrem - dopadá ust. § 13 odst. 1 věty druhé nebo ust. § 13 odst. 1 věty třetí. To z toho důvodu, že v případě věty třetí § 13 stát odškodňuje nepřiměřenou délku celého řízení, kdežto v případě věty druhé pouze jednotlivé dílčí průtahy. Pro zodpovězení této otázky je nutné nejprve posoudit, zda na předmětné řízení dopadá právo na projednání věci v přiměřené lhůtě podle čl. 6 odst. 1 Úmluvy či nikoliv.

48. Jak Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 29. 9. 2015, sp. zn. 30 Cdo 344/2014, konstatoval, pro rozhodnutí o aplikovatelnosti čl. 6 odst. 1 Úmluvy je nutné zodpovědět tři základní otázky, a to:

1. Zda jde zde o spor o právo nebo závazek, který je opravdový a vážný a jehož rozhodnutí má přímý vliv na existenci, rozsah nebo způsob výkonu daného práva nebo závazku.

2. Zda má toto právo nebo závazek svůj základ ve vnitrostátním právu.

3. Zda je právo nebo závazek, o které se v daném případě jedná, civilní (tj. soukromoprávní) povahy.

49. Předmětem posuzovaného řízení před finančním arbitrem bylo vydání bezdůvodného obohacení z žalobcem tvrzené neplatné smlouvy o investičním životním pojištění. Je nepochybné, že se jednání o právo opravdové a vážné, mající přímý vliv na způsob výkonu práva. Toto právo má svůj základ ve vnitrostátním právu, když neplatnost smlouvy a bezdůvodné obohacení z neplatné smlouvy upravují občanskoprávní vnitrostátní předpisy. Skutečnost, že do národního práva jsou transponovány směrnice Evropské unie ve vztahu k právu spotřebitelskému, nemá na tuto skutečnost vliv. Právo na vydání bezdůvodného obohacení je současně soukromoprávní povahy.

50. Žalobce se obrátil se žalobou dle části V. o.s.ř. na zdejší soud, tedy na správní řízení navazuje soudní přezkum. Zdejší soud má tak za to, že čl. 6 odst. 1 Úmluvy se aplikuje i v daném řízení, nejen proto, že navazoval soudní přezkum, ale i z toho důvodu, že samotné správní řízení podmínky aplikace článku 6 Úmluvy splňuje. Na řízení před finančním arbitrem tak dopadá čl. 6 Úmluvy a tudíž i Stanovisko, neboť jde o nárok dle § 13 odst. 1 věty třetí OdpŠk na odškodnění nesprávného úředního postupu - nepřiměřenou délku řízení.

51. Soud se zabýval otázkou, zda v průběhu řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu, konkrétně k nepřiměřené délce celého řízení (když žalobce ohraničil svůj nárok toliko ve vztahu k řízení před finančním arbitrem), tedy zda došlo k porušení práva na projednání věci v přiměřené době. příjmení pak bylo, že řízení před finančním arbitrem trvalo od datum do datum, tedy 44 měsíců celých měsíců. Je sice třeba přihlédnout k tomu, že finanční arbitr v této době rozhodoval ve dvou stupních, a to nejprve nálezem a poté rozhodnutím o námitkách, nicméně přesto má soud za to, že délku řízení nelze považovat za přiměřenou. Nesprávný úřední postup v podobě nepřiměřené délky řízení je tedy dán, ostatně žalovaná jej uznala.

52. S ohledem na aplikaci čl. 6 Úmluvy se pak aplikuje vyvratitelná domněnka vzniku nemajetkové újmy. V případě, kdy se aplikuje čl. 6 Úmluvy, by pak i snížený (nikoliv nepatrný) význam předmětu řízení, měl zásadně vést k přiznání zadostiučinění peněžitému. Konstatace porušení práva v případě porušení práva na soudní projednání a rozhodnutí věci v přiměřené lhůtě postačuje právě toliko v případech, kdy je význam předmětu řízení pro poškozeného nepatrný, a doba řízení se tak v psychické sféře poškozeného nemohla negativně projevit. V řízení před finančním arbitrem žalobce uplatňoval na počátku řízení částku 76 000 Kč. Dle názoru soudu nejde o zanedbatelný význam předmětu řízení, a z tohoto důvodu by žalobci mělo náležet odškodnění peněžité. Vzhledem k výši požadované částky pak nelze dovodit význam ani snížený.

53. Při stanovení výše odškodnění soud vycházel ze Stanoviska, které vychází z toho, že za rok řízení je možné přiznat částku 15 000 Kč, která je okolnostem daného případu přiměřená. Za prvních 24 měsíců však soud vycházel z částky poloviční, neboť každé řízení nějakou dobu trvá. Základní částka tak vychází celkem 15 000 Kč za prvních 24 měsíců a za dalších 20 měsíců a 11 dnů 25 479 Kč Celkem tedy základní částka činí 40 479 Kč.

54. Na soudu pak bylo zkorigovat námitky žalobce a žalované ve vztahu k případnému snížení či zvýšení základní částky.

55. Soud shledal oprávněným požadavek žalobce na navýšení základní částky o 10 % z důvodu nevydání nálezu a rozhodnutí o námitkách v zákonné lhůtě. Pokud finanční arbitr dne datum vydal poslední úkon ve věci před vydáním nálezu a nález byl vydán dne datum, nelze dospět k závěru, že by nález byl vydán ve lhůtě stanovené § 15 odst. 1 zákona o finančním arbitrovi. Nebylo však prokázáno, že by finanční arbitr lhůtu pro vydání nálezu ani jednou neprodloužil. Nelze ani dospět k závěru, že by finanční arbitr vydal rozhodnutí o námitkách v zákonné lhůtě dle § 16 odst. 2 zákona o finančním arbitrovi. Po 60 dnech od podání námitek FA prodloužil lhůtu pro vydání rozhodnutí o námitkách, avšak jen do datum. Rozhodnutí o námitkách pak bylo vydáno dne datum. Navýšení základní částky je tak důvodné co do poloviny požadované žalobcem (když ten chtěl celkem 20%), neboť bylo prokázáno, že FA nedodržel lhůty pro vydání nálezu a rozhodnutí o námitkách, ale nebylo prokázáno, že by nevydával rozhodnutí o prodloužení lhůt pro vydání rozhodnutí.

56. Soud současně shledal oprávněným požadavek žalované na snížení základní částky (když soud shledal důvodné snížení co do 10%) z důvodu složitosti věci. Soud složitost věci spatřuje především ve složitosti týkající se shromažďování podkladů pro rozhodnutí. Pokud totiž finanční arbitr má rozhodnout o vydání bezdůvodného obohacení z neplatné smlouvy a má-li o něm rozhodnout nikoliv zcela svévolně a v rozporu se skutečným stavem, potřebuje vědět, které platby na pojistnou smlouvu byly ke dni jeho rozhodnutí zaplaceny. Pokud se žalobce domáhá vydání bezdůvodného obohacení ze smlouvy, o které tvrdí, že je neplatná, přesto však pojistné platí, není pro finančního arbitra jednoduché získat aktuální informace o platbách za situace, kdy se argumentace účastníků i nadále vyvíjí (např. institucí vznesená námitka promlčení a následná argumentace (mj.) tím, že námitka promlčení je nemravná) a je třeba na ni reagovat. Řízení je dle názoru soudu složité i v tom, že podání účastníků jsou velmi rozsáhlá a odkazující na četné množství judikatury a současně velmi rozsáhlé jsou i podklady, které FA zasílají. Pokud má finanční arbitr rozhodovat kvalitně, zabývat se řádně námitkami účastníků, judikaturou, na niž odkazují a řádně vycházet ze získaných podkladů pro rozhodnutí, je v případě rozsáhlosti dokumentace účastníky zasílané dokumentace situace pro finančního arbitra nepochybně složitější.

57. Soud shledal i oprávněným požadavek žalované na snížení základní částky (kdy soud shledal oprávněné snížení o 10%) z důvodu jednání poškozeného. V řízení bylo totiž prokázáno, že v průběhu řízení k dotazu finančního arbitra byla žalobcem v anonymizováno rok sdělena nepravdivá informace o tom, že pojistná smlouva stále trvá a pojistné je stále hrazeno, kdy současně bylo argumentováno tím, že jej má finanční arbitr jakožto správní orgán pokud možno co nejméně zatěžovat. Z podkladů, které zaslala FA instituce však vyplynulo, že tomu tak není, když k anonymizováno rok bylo žalobci vyplaceno odkupné ve výši 46 071 Kč v souvislosti s „ ukončením“ pojistné smlouvy. Taková skutečnost pak k rychlosti vyřízení věci nemohla přispět.

58. Význam řízení pro žalobce pak shledal soud standardním, neboť částka, kterou žalobce na začátku řízení požadoval (74 221 Kč) není částkou zanedbatelnou. Nebylo proto důvodu základní částku s ohledem na význam řízení pro žalobce snižovat.

59. Na základě shora uvedených kritérií soud základní částku ve výsledku snížil o 10%. Po tomto snížení činí oprávněné peněžité zadostiučinění částku 36 431 Kč. Pokud bylo zadostiučinění ve výši 12 144 Kč žalovanou již uhrazeno, mohla být žaloba tedy důvodná co do částky 24 278 Kč a v této části soud žalobě výrokem I. co do jistiny vyhověl.

60. Zároveň přiznal soud žalobci i zákonný úrok z prodlení z oprávněné částky dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to ode dne následujícího po dni, kdy uplynula zákonem předvídaná 6 měsíční lhůta k uspokojení nároku (když nárok byl uplatněn datum a o výsledku projednání byl žalobce vyrozuměn datum).

61. Ve zbývající části soud žalobou výrokem II. jako nedůvodnou zamítl.

62. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 3 o.s.ř., dle něhož i když měl účastník ve věci úspěch jen částečný, může mu soud přiznat plnou náhradu nákladů řízení, měl-li neúspěch v poměrně nepatrné části nebo záviselo-li rozhodnutí o výši plnění na znaleckém posudku nebo na úvaze soudu. S ohledem na shora uvedené, kdy žalobní nárok, co do základu byl po právu a výše plnění závisela na úvaze soudu, přiznal soud žalobci náhradu nákladů řízení jako při plném úspěchu ve věci. Náklady řízení v částce 16 809,06 Kč sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 4 písm. a), § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 50 000 Kč sestávající z částky 3 100 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (příprava a převzetí právního zastoupení, návrh ve věci samé, účast na jednání dne datum) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a v souvislosti s cestou realizovanou dne datum náhrada 2 038,89 Kč za 190 ujetých km v částce 1 438,89 Kč (47,10 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 116/2022 Sb. při průměrné spotřebě 6,1 l číslo km a 4,70 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 116/2022 Sb.) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 6 × 30 minut v částce 600 Kč podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 12 238,89 Kč ve výši 2 570,17 Kč. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu obec, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 1. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobce domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.